EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 1.10.2015

COM(2015) 481 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o pokroku při zřizování chráněných mořských oblastí (podle článku 21 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES)

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o pokroku při zřizování chráněných mořských oblastí (podle článku 21 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES)

1.Úvod

U četných mořských druhů v mnoha evropských mořích dochází kvůli zátěži způsobené člověkem ke snižování velikosti populací a ke ztrátě areálů a stanovišť 1 .

Organizace spojených národů neustále vyjadřuje své znepokojení nad stavem oceánů a biologické rozmanitosti moří v posledních dvaceti letech 2 . EU se v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti zavázala k zajištění ochrany 10 % svých pobřežních a mořských oblastí. Tento úkol se rovněž odráží v cíli udržitelného rozvoje č. 14 chránit a udržitelným způsobem využívat oceány, moře a mořské zdroje za účelem udržitelného rozvoje 3 .

Evropská unie přijala v roce 2011 Strategii v oblasti biologické rozmanitosti, aby do roku 2020 zastavila úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb na svém území. Ve směrnici o stanovištích 4 se požaduje zavedení zvláštních oblastí ochrany, včetně pobřežních a mořských stanovišť. Kromě toho je zde rámcová směrnice EU o strategii pro mořské prostředí 5 , která se zaměřuje zejména na ochranu mořské biologické rozmanitosti.

Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí požaduje, aby členské státy přijaly programy opatření 6 , tak aby ve všech jejich mořských vodách 7 bylo do roku 2020 dosaženo dobrého stavu prostředí. Tyto programy opatření zahrnují opatření územní ochrany, která přispějí k vytvoření koherentních a reprezentativních sítí chráněných mořských oblastí (dále jen „CHMO“) 8 . Chráněné mořské oblasti jsou opatřením využívaným v mořích po celé Evropě na ochranu zranitelných druhů a stanovišť. Přesněji se jedná o:

–    geograficky vymezené mořské oblasti,

–    jejichž hlavním a jasně stanoveným cílem je ochrana přírody

–    a které jsou kontrolovány a spravovány právními nebo jinými účinnými prostředky za účelem dosažení tohoto cíle 9 .

Bylo prokázáno, že dobře spravované evropské chráněné mořské oblasti mají příznivé ekologické účinky. V mořských rezervacích s vysokým stupněm ochrany se druhová hustota 10 zvýšila průměrně o 116 %, biomasa rostlin a živočichů vzrostla v průměru o 238 %, tělesná velikost živočichů narostla o 13 % a hojnost druhů o 19 % 11 .

Tím, že účinně spravované CHMO přispívají k zachování zdravých a udržitelných moří a oceánů, podporují služby, které moře a oceány poskytují. Úloha chráněných mořských oblastí tak přesahuje rámec ochrany přírody, protože tyto oblasti mají pro společnost hospodářský přínos – jsou zelenými základy, na kterých stojí modrá ekonomika. Například se odhaduje, že celkové přínosy mořské sítě Natura 2000 dosáhly v roce 2011 přibližně 1,5 miliardy EUR ročně. Pokud by se pokrytí mořskou sítí Natura 2000 zdvojnásobilo, mohly by tyto přínosy stoupnout na 3,2 miliardy EUR 12 .

CHMO vytvářejí sociálně-ekonomické přínosy různými způsoby. Tím, že CHMO zvyšují biomasu druhů, mohou přispět k obnově rybích populací 13 . Existují důkazy o tom, že pozitivní účinky CHMO přesahují do sousedních rybolovných oblastí. Například díky zřízení přírodní rezervace Reserva Natural de las Islas Columbretes ve Španělsku se úlovky v sousedních rybolovných oblastech zvýšily přibližně o 10 % ročně 14 .

Čistá voda, zdravá stanoviště a bohatá mořská biologická rozmanitost jsou také jedním ze základů pobřežního a námořního cestovního ruchu. CHMO se mohou stát významnou turistickou atrakcí, a mohou tak podpořit pobřežní a námořní hospodářství 15 . Cestovní ruch v oblasti mořského parku Velký bariérový útes a v oblasti světového přírodního dědictví vytvořil v Austrálii v roce 2012 přibližně 6,4 miliardy AUD v přímých výdajích, přidanou hodnotu ve výši 5,2 miliardy AUD a ekvivalent více než 64 000 pracovních míst na plný pracovní úvazek 16 .

A konečně, díky zlepšení zdraví mořského prostředí mohou CHMO posílit další mořské ekosystémové služby, jako je asimilace odpadu, ochrana pobřeží a řízení povodní 17 . Podle odhadů došlo díky vymezení britské sítě chráněných mořských oblastí k vytvoření peněžní hodnoty ve výši 8,2 miliardy GBP v oblasti regulace plynů a klimatu a 1,3 miliardy GBP, pokud jde o koloběh živin 18 .

V této zprávě se shrnuje pokrok, který členské státy do konce roku 2012 učinily při zřizování chráněných mořských oblastí podle článku 21 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí. Na základě posouzení sítě evropských CHMO, které provedla Evropská agentura pro životní prostředí (dále jen „EEA“), tato zpráva zkoumá pokrok, který členské státy učinily při zřizování chráněných mořských oblastí (oddíl 2), a poté koherenci a reprezentativnost sítí CHMO, jak požaduje čl. 13 odst. 4 (oddíl 3). Poslední oddíl poskytuje výhled na úsilí, které je ještě třeba vyvinout. Zpráva má dvě technické přílohy, v nichž je definována terminologie použitá ve zprávě, je v nich uveden evropský a mezinárodní právní kontext zřizování CHMO a obsahují tabulky, jež ilustrují údaje použité ve zprávě.

2.Posouzení dosaženého pokroku

EEA zveřejní zprávu o evropských chráněných mořských oblastech v roce 2015 19 . Podle uvedeného posouzení vynaložila Evropa od vstupu Úmluvy o biologické rozmanitosti v platnost v roce 1993 20 značné úsilí při vymezování CHMO a při zřizování sítí CHMO. Ke konci roku 2012 tvořily oblasti vymezené jako CHMO 5,9 % evropských moří 21 , napříč Evropou však existují značné regionální rozdíly, pokud jde o pokrytí CHMO. V roce 2012 22 přesahovalo pokrytí CHMO ve třech z deseti mořských podoblastí 10 %, zatímco ve dvou regionálních mořích zůstával podíl CHMO nižší než 2 % (tabulka 1). Vedle regionálních rozdílů byly zjištěny velké rozdíly v pokrytí CHMO mezi pobřežními a mořskými vodami (tabulka 2). Je třeba zmínit, že pokrytí CHMO se od roku 2012 dále zvýšilo, protože některé členské státy od té doby vymezily významný počet CHMO.

Ve zprávě EEA se rozlišuje mezi třemi typy CHMO v Evropě: mořskými lokalitami sítě Natura 2000, CHMO stanovenými podle regionálních úmluv pro mořské prostředí a jednotlivými vnitrostátními CHMO. Je třeba poznamenat, že tyto tři typy CHMO se mohou překrývat (tj. daná lokalita nebo její část mohou být vymezeny podle více než jednoho režimu), jsou vymezeny odlišnými postupy a podléhají různým právním požadavkům.

2.1 Mořské lokality sítě Natura 2000

Mořské lokality sítě Natura 2000 představují významný úspěch, neboť jsou největším příspěvkem k evropským CHMO, co se týče pokrytí. Na konci roku 2012 pokrývaly více než 228 000 km², což představuje více než 4 % evropských moří. Pokrytí sítí Natura 2000 se však napříč mořskými oblastmi liší. Mořské lokality sítě Natura 2000 pokrývají téměř 18 % oblasti Severního moře v širším smyslu a téměř 12 % Baltského moře. V jiných regionech, jako jsou Jónské moře, Jaderské moře a Makaronésie, bylo pokrytí sítě Natura 2000 nižší než 2 % 23 (tabulka 3).

Podobně bylo pokrytí sítí Natura 2000 mnohem vyšší v pobřežních oblastech 24 . Lokality sítě Natura 2000 pokrývaly 33,3 % blízkých pobřežních vod, 11,3 % pobřežních vod a pouhých 1,7 % dalekých mořských vod 25 . Řada významných prvků mořského prostředí, které se nacházejí v dalekých mořských vodách, tudíž dosud nebyla lokalitami sítě Natura 2000 pokryta. Lokality sítě Natura 2000, podpořené směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, zároveň poskytují silný právní rámec pro ochranu lokalit a pro udržitelné řízení lidských činností v nich a pobřežní členské státy vystupňovaly své úsilí směřující k nápravě stávajících nedostatků.

2.2 Sítě CHMO zřízené podle regionálních úmluv pro mořské prostředí

Sítě CHMO stanovené podle regionálních úmluv pro mořské prostředí se ve významné míře překrývají s lokalitami sítě Natura 2000 a vnitrostátními CHMO. Regionální úmluvy pro mořské prostředí však představují důležité platformy, v rámci kterých mohou členské státy spolupracovat na vývoji a realizaci takového přístupu k vymezování a řízení CHMO založeného na ekosystémech. Proto jsou regionální úmluvy pro mořské prostředí jednou z hnacích sil, které stojí za rozšiřováním evropské sítě CHMO 26 .

Region Baltského moře byl prvním regionálním mořem v Evropě, kde pokrytí přesáhlo 10 %. Když Helsinská komise (HELCOM) posuzovala jeho síť CHMO v roce 2010, pokrytí dosahovalo 10,3 %. V roce 2012 pokrývala síť CHMO v Baltském moři 12,4 % posuzované oblasti 27 .

Významný pokrok je patrný také v některých oblastech severovýchodního Atlantského oceánu. Jedním z příkladů je oblast Severního moře v širším smyslu, jejíž pokrytí CHMO je nejvyšší v Evropě (téměř 18 %). V roce 2012 pokrývaly CHMO v průměru 3,2 % posuzované oblasti v severovýchodním Atlantském oceánu 28 .

V roce 2012 dosahovalo v oblasti posuzované EEA ve Středozemním moři pokrytí CHMO průměrně 9,7 %. Pokrytí v Černém moři nemohla EEA posoudit, protože neměla k dispozici dostatečné údaje (tabulka 4).

2.3 Vnitrostátní CHMO

Členské státy stanovily chráněné mořské oblasti také proto, aby chránily prvky vnitrostátního zájmu. Tyto lokality mohou být součástí sítě Natura 2000, sítí CHMO podle regionálních úmluv pro mořské prostředí nebo mohou existovat samostatně. Míra konvergence mezi sítěmi CHMO stanovenými podle různých systémů se mezi jednotlivými státy liší, průměrně v celé Evropě dosahuje 68,2 % v případě vnitrostátních lokalit a lokalit podle regionálních úmluv pro mořské prostředí (tj. více než dvě třetiny celkové plochy pokryté vnitrostátními a regionálními CHMO jsou vymezeny v rámci obou systémů) a 54,5 % v případě vnitrostátních lokalit a CHMO sítě Natura 2000 29 . Nebylo možné prokázat, že vícenásobné stanovení zvyšuje míru ochrany lokalit CHMO.

3.Koherentní a reprezentativní sítě chráněných mořských oblastí

V současné době neexistuje celounijní metoda pro posouzení koherence a reprezentativnosti sítí CHMO. Regionální úmluvy pro mořské prostředí však sehrály významnou úlohu při definování kritérií pro posouzení koherence sítě CHMO. OSPAR, HELCOM i Regionální centrum činností pro zvláště chráněné oblasti (RAC/SPA) zřízené podle Barcelonské úmluvy spolu s MedPAN ve Středozemním moři již provedly posouzení koherence sítě CHMO.

OSPAR definuje ekologickou koherenci sítě CHMO na základě šesti kritérií: charakteristiky, reprezentativnost, opakovatelnost, propojenost, odolnost a přiměřenost/životaschopnost 30 . První posouzení sítě CHMO provedla OSPAR v roce 2010 a ukázalo, že z důvodu prostorového rozmístění CHMO tuto síť nelze považovat za ekologicky koherentní. V roce 2012 se OSPAR znovu pokusila posoudit ekologickou koherenci své sítě CHMO, ale kvůli nedostatku příslušných údajů o rozložení druhů a stanovišť nemohla dospět k uceleným závěrům. V roce 2012 bylo možno provést pouze hrubé posouzení prostorového uspořádání CHMO, které naznačuje, že není pravděpodobné, že by síť CHMO OSPAR byla ekologicky koherentní. Síť však vykazovala první znaky koherence v některých podoblastech, např. v Severním moři v širším smyslu a do jisté míry také v Keltském moři 31 .

HELCOM stanovila pro ekologickou koherenci čtyři kritéria: přiměřenost, reprezentativnost, opakovatelnost charakteristik a propojení. V roce 2010 dospěla k závěru, že i přes rostoucí počet CHMO stanovených na jejím území sítě CHMO v Baltském moři ekologické koherence dosud nedosáhly 32 .

MedPAN-RAC/SPA posoudily v roce 2012 koherenci sítě CHMO ve Středozemním moři na základě dvou kritérií: reprezentativnosti a propojení. Toto posouzení dospělo k závěru, že středozemní síť CHMO nelze považovat za koherentní ani za reprezentativní 33 . Za nejlépe propojenou oblast ve Středozemním moři se považuje západní část Středozemního moře.

Externí poradci připravili v roce 2014 studii pro Evropskou komisi jako první pokus o vypracování společného souboru kritérií a metodiky pro posuzování koherence a reprezentativnosti evropských sítí CHMO 34 . V rámci této studie bylo zjištěno, že síť CHMO ve zkušební oblasti v Baltském moři není koherentní. Komise bude pracovat na dalším vylepšení metodiky pro posouzení sítí CHMO v celé EU.

4.Závěry a výhled

Chráněné mořské oblasti představují zásadní nástroje územního řízení ochrany přírody. Mohou plnit funkci útočišť pro ohroženou biologickou rozmanitost našich moří a oceánů. Tím, že účinné sítě chráněných mořských oblastí podporují odolnost ekosystémů, vytvářejí cenné přínosy pro společnost. Tyto sociálně-ekonomické přínosy zahrnují vytváření pracovních míst, poskytování potravy nebo regulaci klimatu. CHMO jsou tudíž názorným příkladem konvergence mezi modrou a zelenou ekonomikou.

Od vstupu Úmluvy o biologické rozmanitosti v platnost v roce 1993 se síť evropských CHMO významně rozšířila a v roce 2012 pokrývala bezmála 6 % evropských moří. Tato zpráva ukazuje, že v oblasti zřizování CHMO došlo v Evropě k obrovskému pokroku 35 . Od roku 2012 byly vymezeny další CHMO. Tím však práce nekončí – bude vynaloženo další úsilí, aby bylo prostřednictvím koherentních sítí CHMO chráněno alespoň 10 % evropských moří 36 .

Cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 jsou stále častěji prováděny prostřednictvím politického rámce EU, který skýtá vynikající příležitosti k vymezování a integrovanému řízení CHMO. Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí, směrnice o ochraně přírodních stanovišť, směrnice o ochraně ptáků, směrnice pro územní plánování námořních prostor i přepracovaná společná rybářská politika obsahují ustanovení, která mohou v nadcházejících letech podpořit rozšíření evropských sítí CHMO.

Aby mohly CHMO plně využít svého potenciálu, musí zahrnovat opatření týkající se řízení 37 a mělo by být zajištěno jejich účinné sledování a prosazování. Opatření v oblasti řízení mohou zahrnovat plány řízení pro samotné CHMO a opatření územní ochrany v sousedních oblastech jako doplňkové nástroje pro posílení účinků CHMO. CHMO by měly tvořit nedílnou součást územních plánů námořních prostor, které podporují přístup zelené a modré infrastruktury 38 , aby se zajistilo a zlepšilo poskytování řady ekosystémových služeb v téže oblasti. Tento integrovaný přístup je také zásadní pro zajištění toho, aby se snížila zátěž moří, a posílila se tak odolnost ekosystémů.

Komise bude nadále podporovat vnitrostátní i mezinárodní úsilí týkající se vymezování a účinného řízení chráněných mořských oblastí, jakož i provádění dalších opatření územní ochrany pro mořskou biologickou rozmanitost. Komise konkrétně provede tyto kroky:

podpoří členské státy v účinném a integrovaném provádění platných právních předpisů, a to prostřednictvím zlepšené komunikace nebo pokynů, např. ve vztahu k článku 11 společné rybářské politiky;

podpoří jednotný výklad čl. 13 odst. 4 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí;

bude dále rozvíjet metodiku EU pro posuzování koherence a reprezentativnosti sítě CHMO;

prostřednictvím stávajících unijních mechanismů financování, zejména prostřednictvím Evropského námořního a rybářského fondu a programu LIFE nebo prostřednictvím probíhajících procesů, jako je biogeografický proces Natura 2000, podpoří členské státy, aby vymezovaly více CHMO, zejména v dalekých mořských vodách, a aby CHMO účinně spravovaly 39 ;

podpoří struktury správy CHMO, které umožní široké zapojení zúčastněných stran (např. místních orgánů, místních společenství, hospodářských subjektů atd.) do řízení CHMO;

v případě potřeby bude nadále pracovat na mechanismech podpory na úrovni EU pro účinné prosazování a kontrolu opatření v oblasti řízení CHMO;

podpoří výzkum na evropské úrovni a úsilí členských států směřující ke shromáždění údajů, jejichž absence v současné době znemožňuje účinnou správu a posuzování CHMO 40 ;

přispěje ke stanovení hospodářských přínosů CHMO 41 tím, že vypracuje studie a bude spolupracovat s mezinárodními organizacemi, jako je OECD;

zajistí zastoupení EU na jednáních o prováděcí dohodě k Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu pro zachování a udržitelné využívání biologické rozmanitosti v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci 42 , aby byla zajištěna lepší uplatnitelnost článku 192 a čl. 194 odst. 5 uvedené úmluvy v těchto oblastech.

Komise připraví další zprávu o pokroku při zřizování chráněných mořských oblastí v kontextu provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, tj. zprávu Komise o programech opatření předložených členskými státy 43 . Východiskem pro uvedené posouzení bude tato zpráva. Pokrok při zřizování CHMO v Evropě bude posouzen také v roce 2019, kdy Komise zhodnotí první cyklus provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 44 . Pokud bude na všech úrovních vynaloženo náležité úsilí, mělo by být do roku 2020 možné dosáhnout cílů stanovených unijním i mezinárodním právem a politikami a zvýšit pokrytí CHMO v Evropě nad 10 % 45 .

(1)

Evropská agentura pro životní prostředí, Zpráva o stavu životního prostředí (2015). http://www.eea.europa.eu/soer-2015/europe/marine-and-coastal  

(2)

 Viz například Agenda 21, https://sustainabledevelopment.un.org/content/documents/Agenda21.pdf a rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/66/288 – „Budoucnost, jakou chceme“ ze dne 27. července 2012,  http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N11/476/10/PDF/N1147610.pdf?OpenElement

(3)

Rezoluce Valného shromáždění OSN A/69/L.85 ze dne 12. srpna 2015,  http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/69/L.85&Lang=E

(4)

Směrnice 92/43/EHS.

(5)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí), Úř. věst. L 164, 25.6.2008.

(6)

Článek 13 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

(7)

Mořské vody jsou definovány v čl. 3 odst. 1 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

(8)

Čl. 13 odst. 4 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

(9)

Pro podrobnější definici viz příloha, s. 8.

(10)

Počet druhů rostlin a živočichů v určité oblasti.

(11)

Fenberg, P. B., a kol. (2012), Věda o evropských mořských rezervací: stav, účinnost a budoucí potřeby (The science of European marine reserves: Status, efficacy, and future needs), Marine Policy 36(5), s. 1012–1021.

(12)

 Evropská komise (2013), Hospodářské přínosy sítě Natura 2000 (The Economic Benefits of the Natura 2000 Network). http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/financing/docs/ENV-12-018_LR_Final1.pdf  

(13)

Bylo zjištěno, že dobře spravované CHMO obsahují v porovnání s oblastmi, kde probíhá rybolov, více než pětinásobně vyšší celkovou biomasu ryb a čtrnáctinásobně vyšší biomasu žraloků. Edgar, G. J., a kol. (2014), Globální výsledky ochrany přírody závisejí na chráněných mořských oblastech s pěti klíčovými rysy (Global conservation outcomes depend on marine protected areas with five key features), Nature 506, s. 216–220.

(14)

Sala, E. (2012), Toto je skvělý způsob, jak zachránit ryby – a odvětví rybolovu (Here is one great way to save fish – and the fishing industry), Tackling Science Challenges, Harvard Business Review 85.

(15)

Australská vláda, Ministerstvo životního prostředí a národního dědictví (2003), Přínosy chráněných mořských oblastí (The benefits of marine protected areas). http://www.environment.gov.au/system/files/resources/5eaad4f9-e8e0-45d1-b889-83648c7b2ceb/files/benefits-mpas.pdf  

(16)

Úřad pro správu mořského parku Velký bariérový útes (2014), Strategické posouzení regionu Velký korálový útes – zpráva o strategickém posouzení (Great Barrier Reef Region Strategic Assessment – Strategic Assessment Report). http://elibrary.gbrmpa.gov.au/jspui/handle/11017/2861  

(17)

Potts a kol. (2014), Poskytují chráněné mořské oblasti toky ekosystémových služeb na podporu blahobytu lidí? (Do marine protected areas deliver flows of ecosystem services to support human welfare?), Marine Policy 44.

(18)

Hussain a kol. (2010), Ekologické hospodářské posouzení ex ante přínosů plynoucích z vymezování chráněných mořských oblastí ve Spojeném království (An ex-ante ecological economic assessment of the benefits arising from marine protected areas designation in the UK), Ecological Economics 69(4), s. 828–838.

(19)

Evropská agentura pro životní prostředí (2015), Mořské chráněné oblasti v evropských mořích. Přehled a úvahy o dalším postupu (Marine Protected Areas in Europe's Seas – An overview and reflections on the way forward).

(20)

Úmluva o biologické rozmanitosti vyžaduje od svých smluvních stran zřízení systému chráněných oblastí. Viz příloha s. 10.

(21)

EEA vymezila posuzovanou oblast vzdáleností 200 námořních mil od pobřeží nebo stejnou vzdáleností od zemí mimo EU, s výjimkou Řecka, kde byla vymezena vzdálenost 6 námořních mil. Za těmito hranicemi mořské chráněné oblasti existují, nebyly však do analýzy zahrnuty. Obdobně nebyly do analýzy zahrnuty mořské chráněné oblasti, které chrání bohatou biologickou rozmanitost v nejvzdálenějších regionech, a to z důvodu omezeného zeměpisného rozsahu působnosti rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí. Pro více informací viz EEA (2015), Územní analýza sítí chráněných mořských oblastí v evropských mořích (Spatial analysis of Marine Protected Area Networks in Europe's Seas), s. 1–2.

(22)

Údaje převzaté z databáze sítě Natura 2000 a ze Společné databáze chráněných oblastí.

(23)

Od roku 2012 vymezily některé členské státy významný počet nových lokalit sítě Natura 2000, a v některých oblastech tak dále zvýšily pokrytí CHMO.

(24)

Částečně je to způsobeno tím, že směrnice o ochraně přírodních stanovišť byla zpočátku zaměřena na pevninu a že není k dispozici dostatek poznatků o hlubokomořských stanovištích.

(25)

Za blízké pobřežní vody se považují vody zóny do vzdálenosti 1 námořní míle od pobřeží, za pobřežní vody zóny ve vzdálenosti 1–12 námořních mil, za daleké mořské vody vody ve vzdálenosti od 12 námořních mil až do konce posuzované oblasti zóny. EEA (2015), Územní analýza sítí chráněných mořských oblastí v evropských mořích (Spatial Analysis of Marine Protected Areas in Europe's Seas).

(26)

Viz regionální spolupráce uvedená v článcích 5 a 6 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

(27)

EEA (2015), Územní analýza sítí chráněných mořských oblastí v evropských mořích (Spatial Analysis of Marine Protected Areas in Europe's Seas).

(28)

EEA (2015), Územní analýza sítí chráněných mořských oblastí v evropských mořích (Spatial Analysis of Marine Protected Areas in Europe's Seas).

(29)

EEA (2015), Chráněné mořské oblasti v evropských mořích. Přehled a úvahy o dalším postupu (Marine Protected Areas in Europe's Seas – An overview and reflections on the way forward).

(30)

OSPAR (2006), Pokyny pro rozvoj ekologicky koherentní sítě chráněných mořských oblastí OSPAR (Guidance on developing an ecologically coherent network of OSPAR marine protected areas), referenční číslo 2006-3.

(31)

Pro podrobnější informace ohledně kritérií o ekologické koherenci a ohledně zjištění viz Johnson, D., a kol. (2013), Posouzení ekologické koherence sítě chráněných mořských oblastí OSPAR v roce 2012 (An assessment of the ecological coherence of the OSPAR Network of Marine Protected Areas in 2012).

(32)

Boedeker, D., a kol. (2010), Směrem k ekologicky koherentní síti dobře spravovaných chráněných mořských oblastí. Prováděcí zpráva o stavu a ekologické koherenci sítě chráněných oblastí v Baltském moři HELCOM (Towards an ecologically coherent network of well-managed Marine Protected Areas – Implementation report on the status and ecological coherence of the HELCOM BSPA network), Baltic Sea Environment Proceedings No. 124A.

(33)

Gabrié, C., a kol., (2012), Stav chráněných mořských oblastí ve Středozemním moři (The Status of the Marine Protected Areas in the Mediterranean Sea), MedPAN & RAC/SPA. Ed: MedPAN Collection.

(34)

Wolters, H. A., a kol., (2014), Návrh metody pro posuzování ekologické koherence sítí chráněných mořských oblastí v Evropě (Proposal for an assessment method of the ecological coherence of networks of marine protected areas in Europe). https://circabc.europa.eu/sd/a/b993ca97-579c-4aee-8e0e-22794682ac16/MPA%20coherence%20report-final.pdf  

(35)

Např. ke konci roku 2014 se rozloha oblastí Natura 2000 vymezených podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť a o ochraně ptáků zvýšila z téměř 228 000 km² v roce 2012 na téměř 320 000 km² – viz http://ec.europa.eu/environment/nature/info/pubs/docs/nat2000newsl/nat37_en.pdf  

(36)

Viz aičijský cíl č. 11 v oddíle 2 přílohy této zprávy.

(37)

Oceana (2014), Na správě záleží: jak vymýtit v Baltském moři parky, které existují jen na papíře (Management matters: Ridding the Baltic Sea of paper parks). http://eu.oceana.org/sites/default/files/oceana_ridding_the_baltic_sea_of_paper_parks.pdf  

(38)

Další informace viz http://ec.europa.eu/environment/nature/ecosystems/index_en.htm  

(39)

Komise v této oblasti financovala různé výzkumné projekty (viz například program MESMA, http://www.mesma.org/ ).

(40)

Viz například písemné stanovisko Evropské námořní rady (European Marine Board) č. 18 Dosahování ekologicky koherentních sítí CHMO v Evropě: vědecké potřeby a priority (Achieving Ecologically Coherent MPA Networks in Europe: Science Needs and Priorities), duben 2013.

http://www.esf.org/fileadmin/Public_documents/Publications/EMB_PP18_Marine_Protected_Areas.pdf  

(41)

Prostřednictvím vyhrazené studie.

(42)

Valné shromáždění OSN se nedávno rozhodlo zahájit v roce 2016 mezivládní jednání o prováděcí dohodě k Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu pro zachování a udržitelné využívání biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce (rezoluce A/69/L.65 ze dne 19. června 2015).

(43)

Členské státy předloží své programy opatření Komisi do 31. března 2016.

(44)

Článek 20 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

(45)

Viz aičijský cíl č. 11 v oddíle 2 přílohy této zprávy.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 1.10.2015

COM(2015) 481 final

PŘÍLOHY

zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě

o pokroku při zřizování chráněných mořských oblastí (podle článku 21 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES)

Příloha I

1. Terminologie

V rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí nejsou definovány pojmy „chráněná mořská oblast“ a „opatření územní ochrany“. Cílem tohoto oddílu je poskytnout definice, které byly použity při přípravě této zprávy a budou použity v kontextu provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí i dalších právních předpisů.

1.1 Chráněné mořské oblasti

V mezinárodním právu stanoví článek 8 Úmluvy o biologické rozmanitosti základní povinnost stran úmluvy zřídit chráněná území 1 . Definice chráněných území 2 uvedená v článku 2 úmluvy poskytuje základ pro definice chráněných oblastí a chráněných mořských oblastí, které používají i ostatní mezinárodní organizace, například Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) 3 , nebo regionální úmluvy pro mořské prostředí 4 .

V Evropské unii se chráněná území zřizují podle směrnic o ochraně přírody (viz zvláštní oblasti ochrany podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť a zvláště chráněné oblasti podle směrnice o ochraně ptáků). Definice těchto oblastí 5 je v souladu s definicí chráněných území obsaženou v Úmluvě o biologické rozmanitosti, tj. jedná se o geograficky vymezená území, která mají specifické cíle ochrany přírody a jsou spravována za účelem dosažení těchto cílů.

Na základě společných prvků těchto definic byla pro stanovení definice chráněných mořských oblastí v kontextu rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a všech souvisejících politik navržena tato kritéria 6 :

–    jedná se o geograficky vymezené mořské oblasti,

–    jejichž hlavním a jasně stanoveným cílem je ochrana přírody

–    a které jsou kontrolovány a spravovány právními nebo jinými účinnými prostředky za účelem dosažení tohoto cíle.

1.2 Opatření územní ochrany

Cíl č. 11 strategického plánu pro biologickou rozmanitost pro období 2011–2020 7 požaduje, aby „10 % pobřežních a mořských oblastí, zejména oblastí důležitých z hlediska biodiverzity a ekosystémových služeb, [bylo] chráněno efektivním, reprezentativním a propojeným systémem chráněných území, jakož i dalšími efektivními nástroji“. Neexistuje však žádná mezinárodně uznávaná definice toho, co se rozumí „dalšími efektivními nástroji“.

Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí i směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť počítají s opatřeními mimo chráněné oblasti, aby se zajistila odpovídající ochrana druhů a stanovišť a aby se maximalizovaly přínosy chráněných oblastí. Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí výslovně hovoří o opatřeních územní ochrany 8 . Směrnice o ochraně přírodních stanovišť předpokládá zřízení systémů přísné ochrany druhů a poddruhů uvedených v příloze IV této směrnice a ochranná opatření pro druhy a poddruhy uvedené v příloze V 9 . Některá z těchto opatření se týkají určité oblasti (např. dočasný nebo místní zákaz odebírání jedinců z volné přírody a využívání určitých populací, vytvoření systému povolení k odebírání jedinců nebo systému kvót 10 atd.). Směrnice o ochraně ptáků vytváří podobnou strukturu 11 .

Opatření územní ochrany jsou tedy stanovena podle logiky rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a směrnic o ochraně přírody, tj. opatření územní ochrany jsou širší kategorií než chráněné mořské oblasti a hrají při ochraně přírody podpůrnou úlohu. Termín „opatření územní ochrany“ se tedy používá pro 12 :

–    opatření k zachování týkající se určitých oblastí,

–    která nesplňují kritéria pro chráněné mořské oblasti, ať už proto, že zachování není jejich hlavním cílem nebo proto, že jejich cíl se zaměřuje na specifickou činnost nebo odvětví s cílem chránit část ekosystému.

V tomto smyslu spadají do definice územních ochranných opatření některá opatření k řízení rybolovu. Taková opatření k řízení rybolovu mohou zahrnovat zvláštní povolení k rybolovu nebo zákaz některých lovných zařízení 13 v určitých oblastech, například za účelem ochrany citlivých mořských ekosystémů nebo dna s výskytem mořských řas, nebo některá opatření k zachování přijatá podle článku 7 společné rybářské politiky 14 .

Některá opatření, jež mají být učiněna podle směrnice o územním plánování námořních prostor, by rovněž mohla být považována za opatření územní ochrany, neboť jedním z cílů územních plánů námořních prostor je chránit a zlepšovat životní prostředí.

2. Související právo EU a mezinárodní právo

Cílem rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 15 je zajistit začlenění environmentálních otázek do různých politik, dohod a legislativních opatření, které mají dopad na mořské prostředí 16 . Tento oddíl obsahuje soupis právních předpisů EU a mezinárodního práva, které se týkají zřizování CHMO podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Právní předpisy EU

1.Směrnice o ochraně přírodních stanovišť 17 a směrnice o ochraně ptáků 18 : předpokládají určení chráněných oblastí, které tvoří spojitou evropskou ekologickou síť (síť Natura 2000) 19 a podléhají přísným požadavkům na ochranu a řízení, aby bylo dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany u nejzranitelnějších stanovišť a druhů v EU.

2.Společná rybářská politika: nedávno přepracované základní nařízení o společné rybářské politice stanoví přijetí opatření k zachování, která jsou v souladu s cíli rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků 20 . Rovněž umožňuje zřizování chráněných biologicky citlivých oblastí 21 . Chráněné rybolovné oblasti lze dále zřizovat také podle nařízení o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři 22 .

3.Rámcová směrnice o vodě 23 : vztahuje se na vnitrozemní brakické vody, ale její ustanovení jsou vysoce relevantní rovněž pro CHMO v blízkých pobřežních vodách, které jsou bohaté na místa, kde dochází k tření nebo líhni, a jsou tudíž významné z hlediska ochrany.

4.Směrnice o územním plánování námořních prostor 24 : CHMO budou součástí územních plánů námořních prostor vypracovaných podle uvedené směrnice.

Mezinárodní rozměr

1.Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu: ukládá smluvním stranám povinnost chránit a zachovávat mořské prostředí obecně, a zvláště pak vzácné nebo křehké ekosystémy, přirozená stanoviště vyčerpaných, bezprostředně ohrožených nebo ohrožených druhů, jakož i ostatní formy života v moři 25 .

2.Úmluva o biologické rozmanitosti: usiluje o zastavení ztráty biologické rozmanitosti tím, že zajišťuje zachování a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti. Aičijský cíl č. 11 26 týkající se biologické rozmanitosti usiluje o to, aby 10 % pobřežních a mořských oblastí bylo chráněno „efektivním, reprezentativním a propojeným systémem chráněných území, jakož i dalšími efektivními nástroji“. Tento cíl se stal globálním závazkem, neboť byl zahrnut do závěrečného výstupu konference Rio+20 s názvem „Budoucnost, kterou chceme“ 27 a do navrhovaného cíle pro oceány 28 , který je součástí rozvojové agendy pro období po roce 2015 (tzv. agenda Post-2015), o níž se v současné době vyjednává v OSN. Na základě Úmluvy o biologické rozmanitosti jsou také popisovány ekologicky a biologicky významné mořské oblasti, které významnou měrou přispívají k podpoře zdravého fungování oceánů, a uznává se, že tyto oblasti budou potenciálně vyžadovat určitý druh ochrany. Na regionálních seminářích pořádaných po celém světě bylo popsáno zhruba 200 ekologicky a biologicky významných mořských oblastí a konference smluvních stran schválila jejich zahrnutí do „registru“ ekologicky a biologicky významných mořských oblastí podle úmluvy. O případných opatřeních pro ochranu a řízení těchto oblastí nebo jejich částí, včetně toho, zda budou vymezeny jako CHMO, rozhodují státy a příslušné mezivládní organizace.

3.    Regionální úmluvy pro mořské prostředí: jejich cílem je zlepšit regionální řízení ochrany mořského prostředí. Na mořské vody, které spadají do působnosti rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, se vztahují čtyři regionální úmluvy: OSPAR pro severovýchodní Atlantský oceán, HELCOM pro Baltské moře, Barcelonská úmluva pro Středozemní moře a Bukurešťská úmluva pro Černé moře. Všechny tyto čtyři regionální úmluvy aktivně působí v oblasti zřizování CHMO a posuzování soudržnosti sítě CHMO 29 .

Příloha II

Tabulky

Tabulka 1 – Pokrytí mořských chráněných oblastí v evropských mořích (2012) 30

Tabulka 2 – Procento pokrytí mořských chráněných oblastí v evropských mořích v zónách 0–1 námořní míle, 1–12 námořních mil a 12 námořních mil od pobřeží až do konce posuzované oblasti (2012) 31

Tabulka 3: Pokrytí sítě Natura 2000 (N2000) v evropských regionálních mořích (2012) 32

Tabulka 4: Celková rozloha, pokrytí lokalit regionálních úmluv pro mořské prostředí v oblasti posouzení CHMO vyjádřené v procentech a překrývání se sítí EU Natura 2000 (N2000) (2012) 33

(1)

Tato povinnost se vztahuje na oblasti ve svrchovanosti a jurisdikci států.

(2)

„‚Chráněné území‘ znamená geograficky vymezené území, které je učeno nebo kontrolováno a spravováno pro dosažení specifických cílů ochrany přírody“. Článek 2 Úmluvy o biologické rozmanitosti (1992).

(3)

Viz definice IUCN (2008), Pokyny pro použití kategorií řízení chráněných oblastí (Guidelines for Applying Protected Area Management Categories), s. 8.

(4)

Definice viz: OSPAR (2003), článek 1 Doporučení ohledně sítě chráněných mořských oblastí 2003/3 (Recommendation on a Network of Marine Protected Areas 2003/3).

HELCOM (2013), Přehled stavu sítě chráněných mořských oblastí v Baltském moři (Overview of the status of the network of Baltic Sea marine protected areas), s. 7.

Články 4, 6 a 7 protokolu o zvláště chráněných oblastech a biologické rozmanitosti ve Středomoří k Barcelonské úmluvě (1999).

(5)

Čl. 1 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť a článek 4 směrnice o ochraně ptáků.

(6)

Viz bod 2 přílohy.

(7)

10. konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (2010), příloha rozhodnutí X/2.

(8)

Viz čl. 13 odst. 4 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

(9)

Viz články 12 až 16 směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

(10)

Článek 14 směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

(11)

Viz článek 5 směrnice o ochraně ptáků.

(12)

 Viz dokument Programy opatření podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí – doporučení pro provádění a pro předkládání zpráv (Programmes of measures under the Marine Strategy Framework Directive – Recommendations for implementation and reporting), 25. listopadu 2014. https://circabc.europa.eu/w/browse/0ee797dd-d92c-4d7c-a9f9-5dffb36d2065  

(13)

Viz například nařízení Rady (ES) č. 734/2008 ze dne 15. července 2008 o ochraně citlivých mořských ekosystémů na volném moři před nepříznivým dopadem používání lovných zařízení pro rybolov při dně.

(14)

Viz čl. 7 odst. 1 písm. a), b), h) a i) a odst. 2 písm. c), d) a e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice.

(15)

Článek 1 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

(16)

 Pro obecné interakce mezi rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí, politikami EU a mezinárodními dohodami viz zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu Příspěvek rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí (2008/56/ES) k provádění stávajících povinností, závazků a iniciativ členských států nebo EU na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni v oblasti environmentální ochrany mořských vod, KOM(2012) 662 ze dne 16. listopadu 2012.

(17)

Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, Úř. věst. L 206, 22.7.1992.

(18)

Směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků, Úř. věst. L 103, 25.4.1979.

(19)

Článek 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

(20)

Článek 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 o společné rybářské politice.

(21)

Článek 8 o zřízení oblastí na obnovu rybích populací nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 o společné rybářské politice.

(22)

Nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 ze dne 21. prosince 2006.

(23)

Směrnice 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.

(24)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/89/EU ze dne 23. července 2014, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor. V článku 8 směrnice pro územní plánování námořních prostor se členské státy vyzývají k tomu, aby do svých územních plánů námořních prostor zahrnuly činnosti související s lokalitami pro zachování přírody a druhů a s chráněnými oblastmi.

(25)

Článek 192 a čl. 194 odst. 5 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu.

(26)

Součást strategického plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020, který smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti přijaly v roce 2010 (UNEP/CBD/COP/DEC/X/2).

(27)

Rezoluce Valného shromáždění OSN 66/288 ze dne 27. července 2012 – Budoucnost, kterou chceme (The Future We Want), odstavec 177.

(28)

Viz cíl 14 rezoluce Valného shromáždění OSN A/68/970 ze dne 12. srpna 2014 – Zpráva otevřené pracovní skupiny Valného shromáždění o udržitelných rozvojových cílech (Report of the Open Working Group of the General Assembly on Sustainable Development Goals).

(29)

Viz oddíly 2.2 a 3 této zprávy.

(30)

EEA (2015), Územní analýza sítí chráněných mořských oblastí v evropských mořích (Spatial Analysis of Marine Protected Areas in Europe's Seas).

(31)

Upraveno podle tabulky 3.8 obsažené v analýze EEA (2015), Územní analýza sítí chráněných mořských oblastí v evropských mořích (Spatial Analysis of Marine Protected Areas in Europe's Seas).

(32)

Evropská agentura pro životní prostředí (2015), Mořské chráněné oblasti v evropských mořích. Přehled a úvahy o dalším postupu (Marine Protected Areas in Europe's Seas – An overview and reflections on the way forward).

(33)

Upraveno podle tabulky 3.4 obsažené v analýze EEA (2015), Územní analýza sítí chráněných mořských oblastí v evropských mořích (Spatial Analysis of Marine Protected Areas in Europe's Seas).