52013DC0191

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o modernizaci nástrojů na ochranu obchodu Přizpůsobit nástroje na ochranu obchodu současným potřebám evropské ekonomiky

1.           ÚVOD

1.1.        Potřeba modernizace

Evropská unie představuje v celosvětovém měřítku přední obchodní velmoc, jež významnou měrou využívá volného obchodu a otevřených trhů. V některých případech však mohou být výrobní odvětví v EU nepříznivě ovlivněna nekalými praktikami některých obchodních partnerů a vývozců ze třetích zemí. Nástroje na ochranu obchodu jsou tudíž důležité v kontextu širší obchodní politiky EU a jsou často jediným prostředkem, který společnosti mohou uplatnit v reakci na nekalé mezinárodní obchodní praktiky. Zároveň může mít jejich použití dopad na uživatele a spotřebitele. Při správě těchto nástrojů, které byly zavedeny v roce 1995, EU uplatňuje velmi vysoké standardy, jež jsou často přísnější než standardy požadované Světovou obchodní organizací (WTO) a uplatňované mnoha dalšími uživateli.

Hospodářské prostředí se nicméně neustále mění a je nutné pravidelně posuzovat, zda je třeba nástroje na ochranu obchodu v důsledku těchto změn upravit.

Pravidla EU v oblasti nástrojů na ochranu obchodu se již více než 15 let zásadně nemění. Jejich poslední důkladná revize proběhla v roce 1995 s cílem provedení závěrů Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání. Od té doby došlo pouze k jedné významné legislativní změně přijaté v roce 2004. Jednalo se o změnu rozhodovacího procesu v Radě (prostá většina k zamítnutí návrhu Komise namísto prosté většiny k jeho přijetí).

V letech 2006 a 2007 byl prostřednictvím zelené knihy zahájen reformní proces, který poukázal na velmi rozdílné názory v této oblasti. Komisař De Gucht během svého slyšení ve Výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod v lednu 2010 následně uvedl, že podle jeho názoru by měly být nástroje na ochranu obchodu přezkoumány po uzavření obchodních jednání z Dohá vedených v rámci WTO. Tyto rozhovory se dostaly do slepé uličky.

Komise se v této souvislosti rozhodla opět přezkoumat fungování nástrojů EU na ochranu obchodu za účelem jejich aktualizace, ale také s ohledem na skutečnost, že se mnohostranný rámec WTO v dohledné budoucnosti nezmění. Toto sdělení uvádí návrhy a změny, které Komise předkládá v zájmu modernizace uvedených nástrojů v souladu s cílem uvedeným ve Smlouvě, kterým je volné a spravedlivé obchodování (čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii).

Základní zásadou předloženého souboru opatření je vylepšení nástrojů EU na ochranu obchodu, k němuž by mělo dojít pragmatickým a vyváženým způsobem ku prospěchu všech zúčastněných stran. Výrobci, dovozci a uživatelé – ať se jedná o velké společnosti nebo malé a střední podniky – by měli mít v případě, že čelí nekalým obchodním praktikám, nebo se zřetelem na opatření týkající se nástrojů na ochranu obchodu, k dispozici uživatelsky přívětivé a účinné nástroje pro reakci na současné výzvy. Komise vymezila šest hlavních oblastí, které vyžadují změny současných právních předpisů, aby bylo možné reagovat na změny hospodářského prostředí.

Návrhy zohledňují veřejnou konzultaci o modernizaci nástrojů na ochranu obchodu (která se uskutečnila ve dnech 3. dubna až 3. července 2012)[1], bohaté zkušenosti Komise nabyté při každodenní správě těchto nástrojů, jakož i nezávislou hodnotící studii, která byla zveřejněna v březnu 2012[2].

1.2.        Právní rámec

Systém EU na ochranu obchodu vychází z pravidel WTO, jež členům této organizace umožňují, aby řešili nekalé obchodní praktiky vyvážejících zemí a obnovili stejné podmínky pro všechny subjekty. Antidumping, jenž je nejčastěji používaným nástrojem na ochranu obchodu (mezi další nástroje patří antisubvenční nástroje a ochranná opatření), se zaměřuje na dovoz výrobků ze zemí mimo EU prodávaných za nižší cenu, než je jejich běžná hodnota[3], pokud takový dovoz způsobuje újmu výrobnímu odvětví EU. Antisubvenční nástroj se používá u dovozu subvencovaných[4] výrobků.

V takových případech může postižené výrobní odvětví EU podat Komisi podnět spolu s důkazem o existenci nekalých praktik a související způsobené újmě. Pokud podnět obsahuje dostatečné důkazy, zahájí se šetření, které trvá přibližně 15 měsíců v případě dumpingu (13 měsíců v případě subvencí) a všechny zúčastněné strany (výrobci v Unii, vývozci, dovozci, uživatelé výrobku a spotřebitelské organizace) jsou vyzvány, aby se uvedeného šetření zúčastnily. Pokud šetření potvrdí tvrzení uvedená v podnětu, uloží se antidumpingové nebo antisubvenční clo. Opatření zůstávají v platnosti obvykle po dobu pěti let, ale mohou být během tohoto období přezkoumána a případně prodloužena.

Ochranná opatření jsou třetím nástrojem na ochranu obchodu a tato iniciativa se na ně nevztahuje, v neposlední řadě z toho důvodu, že je EU používá jen velmi zřídka.

Takzvané „prvky WTO+“ systému EU (například pravidlo nižšího cla a test unijních zájmů) zajišťují přiměřené a vyvážené uplatňování nástrojů. Cílem stávající iniciativy je tyto vysoké standardy zachovat, avšak podle potřeby je upravovat a vylepšovat.

Mnohé zúčastněné strany vyjádřily přání, aby Komise zkrátila antidumpingové/antisubvenční šetření. Komise se vynasnaží, aby doba potřebná pro přijetí rozhodnutí o prozatímních opatřeních v antidumpingových/antisubvenčních případech byla obecně zkrácena o dva měsíce.

2.           NÁVRHY

Tato část sdělení popisuje návrhy Komise na modernizaci nástrojů EU na ochranu obchodu. U každého návrhu je uvedeno, zda je legislativní změna nezbytná či nikoliv. Ve skutečnosti si změnu základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení[5] vyžaduje velký počet těchto návrhů. Navrhované legislativní změny jsou podrobně vysvětleny v návrhu nařízení, který Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě k přijetí řádným legislativním postupem. Návrhy obsahují rovněž návrh pokynů ke čtyřem důležitým prvkům nástrojů EU na ochranu obchodu. Návrh pokynů bude zveřejněn společně s tímto sdělením jakožto pracovní dokument útvarů Komise, o němž před jeho přijetím Komisí proběhne veřejná konzultace. Přijetím těchto pokynů Komise uplatňuje diskreční pravomoc, kterou má k dispozici a kterou potřebuje při uplatňování nástrojů EU na ochranu obchodu na konkrétní výrobky.

2.1.        Větší transparentnost a předvídatelnost

Transparentnost při provádění nástrojů na ochranu obchodu je velmi důležitá, a proto je její trvalé zvyšování v řízeních týkajících se nástrojů na ochranu obchodu prioritou. Navrhují se různé prvky, jejichž cílem je zvýšení transparentnosti řízení a zlepšení předvídatelnosti pro všechny dotčené strany, čímž se sleduje zohlednění obav vyjádřených zúčastněnými stranami.

2.1.1.     Poskytování předběžných informací o prozatímních antidumpingových a antisubvenčních opatřeních

Zúčastněné strany často vyjádřily přání, aby jim bylo umožněno předem se vyjádřit k základu používanému pro uložení prozatímních antidumpingových a antisubvenčních cel. Domnívají se, že by se tím například zamezilo chybám, chybným výpočtům atd., které se v rámci stávajícího systému odstraňují až ve fázi konečných opatření. Zúčastněné strany v zásadě namítají, že nevědí, zda a do jaké míry bude jejich obchodní činnost prozatímními opatřeními ovlivněna, neboť jim není známa úroveň případně uložených cel.

V zájmu zvýšení transparentnosti v antidumpingových a antisubvenčních řízeních se navrhuje, aby byly zúčastněným stranám poskytnuty předběžné informace v omezeném rozsahu, a to dva týdny před uložením prozatímních opatření. Zúčastněné strany by tak nebyly zaskočeny uložením prozatímních opatření a nenastalo by ani významné riziko hromadění zásob dovezených výrobků, protože již dnes hospodářské subjekty zpravidla znají časový rámec rozhodovacího procesu EU a datum zveřejnění prozatímních opatření. Současné časové rámce šetření by nebyly ovlivněny.

Poskytnutí předběžných informací v omezeném rozsahu by zahrnovalo i) shrnutí navrhovaných opatření a ii) relevantní výpočty dumpingového rozpětí a rozpětí újmy pro jednotlivé spolupracující vývozce a výrobní odvětví Unie. V zájmu dodržení lhůt pro šetření by byla stranám poskytnuta relativně krátká lhůta tří pracovních dnů na zaslání připomínek týkajících se pouze výpočtů. Poskytnutí kompletních informací o prozatímních opatřeních, z něhož dále vyplývá možnost předložení obsáhlých připomínek ke všem aspektům těchto opatření, by nadále proběhlo – stejně jako je tomu v rámci stávajícího systému – v okamžiku uložení opatření[6]. Chyby ve výpočtu by tak mohly být odstraněny před uložením prozatímních opatření, což by zvýšilo přesnost opatření bez jakékoli prodlevy v procesu přijímání.         

Tento návrh vyžaduje legislativní změny.

2.1.2.     Předběžné oznámení o neuložení prozatímních opatření

Mnohé zúčastněné strany zdůraznily, že by chtěly být dříve informovány v případě, že Komise nemá v úmyslu uložit prozatímní opatření. Zúčastněné strany se ve skutečnosti často dozví o neuložení prozatímních opatření až po uplynutí devítiměsíční lhůty pro uložení takových opatření. Předběžné oznámení by pomohlo zlepšit transparentnost a předvídatelnost podnikatelského prostředí. Pokud by měly být strany předem informovány o záměru uložit opatření (jak je plánováno v rámci této iniciativy), pak by se zdálo být v každém případě logické, aby byly informovány také v případě, že se uložení prozatímních opatření neplánuje. Navrhuje se tudíž, aby zhruba dva týdny před uplynutím devítiměsíční lhůty byly zúčastněné strany informovány, zda se uložení prozatímních opatření plánuje či nikoliv.

Tento návrh vyžaduje legislativní změny.

2.1.3.     Předběžné oznámení dva týdny před uložením prozatímních antidumpingových/antisubvenčních opatření

Dovozci si často stěžují, že zboží, které se již nachází v tranzitu v okamžiku uložení prozatímních opatření, podléhá po proclení uvedeným opatřením. Vzhledem k výše uvedenému návrhu – aby informace o navrhovaném uložení prozatímních opatření byly zúčastněným stranám zpřístupněny (přibližně dva týdny před jejich uložením) – se také navrhuje, aby opatření nebyla uložena ve lhůtě dvou týdnů po poskytnutí předběžných informací. Díky těmto dvěma týdnům by se zvýšila předvídatelnost pro všechny strany a dovozci by mohli pružněji vyřizovat zásilky, které se již nacházejí v tranzitu, přičemž by v plné míře dodržovali lhůty. Jak bylo uvedeno v bodě 2.1.1, dva týdny by účinnost prozatímních opatření neohrozily zejména proto, že časový rozvrh prozatímních opatření je obecně dobře znám. Tímto návrhem není dotčeno právo členských států požádat o okamžité uložení prozatímních opatření podle čl. 7 odst. 5 základního antidumpingového nařízení a čl. 12 odst. 4 základního antisubvenčního nařízení.

Tento návrh vyžaduje legislativní změny.

2.1.4.     Pokyny

Společnosti podílející se na šetření v oblasti ochrany obchodu často neznají zcela technické aspekty šetření. Je však v zájmu všech stran, aby tyto aspekty byly dobře známy a příslušné informace snadno zpřístupněny. V této souvislosti se navrhuje zveřejnění pokynů ke čtyřem klíčovým prvkům šetření, tedy k výpočtu rozpětí újmy, výběru srovnatelné země v šetřeních týkajících se dovozu ze zemí bez tržního hospodářství, k testu unijních zájmů a době trvání opatření a přezkumu opatření před pozbytím platnosti.

Návrh pokynů vychází ze zkušeností Komise. Před přijetím návrhu pokynů o něm Komise povede veřejnou konzultaci.

2.2.        Jak reagovat na hrozby odvetných opatření

2.2.1.     Zahájení šetření z moci úřední v případě hrozby odvetných opatření

Veřejná konzultace potvrdila, že některým výrobcům v EU, kteří mají v úmyslu podat podnět s žádostí o zahájení antidumpingového nebo antisubvenčního šetření, hrozí odvetná opatření. Proto uvedený podnět často nechtějí podat, nebo mohou od šetření odstoupit, což by se stalo překážkou ve výkonu jejich práv podle právních předpisů EU a WTO.

Třetina respondentů uvedla, že byla odvetným opatřením v minulosti vystavena. Odvetné opatření zahrnuje jakoukoli hrozbu vůči hospodářským zájmům, které může mít výrobní odvětví EU ve vyvážející zemi. Tyto hrozby mohou mít mnoho podob, např. hrozby proti výrobě, prodejním činnostem, investicím, vytváření administrativních překážek atd. Hrozby vůči odběratelům nebo dodavatelům výrobního odvětví Unie jsou rovněž relevantní.

Ze zkušeností Komise vyplývá, že jsou tyto hrozby skutečně stále častější. Aktuální nástroje na ochranu obchodu musí tudíž nabídnout mechanismy, díky nimž by se přinejmenším snížil tlak vyplývající z hrozeb odvetných opatření.

Jedním z možných východisek je, že Komise, pokud je to možné, zahájí šetření z moci úřední, hrozí-li výrobcům v Unii odvetná opatření a jsou-li k dispozici dostatečné přímé důkazy o dumpingu či subvencování, jež působí újmu.

Důkazy požadované při zahájení řízení z moci úřední musí odpovídat stejným normám jako u zahájení šetření na základě žádosti podané výrobním odvětvím EU podle článku 5 základního antidumpingového nařízení a článku 10 základního antisubvenčního nařízení.

Výrobci v Unii, kteří uvažují o podání antidumpingového nebo antisubvenčního podnětu, budou podporováni v tom, aby Komisi důvěrně kontaktovali, jsou-li vystaveni hrozbě odvetných opatření. Popis obvykle požadovaných informací bude zveřejněn na internetových stránkách Komise (GŘ pro obchod).

Při rozhodování, zda zahájit šetření z moci úřední či nikoli, se Komise rozhodne na základě opodstatněnosti dostupných důkazů o dumpingu/subvencování, jež působí újmu. Komise navíc zohlední také dostupné důkazy o tom, zda by měla opatření nepřiměřené hospodářské důsledky pro Unii jako celek, pokud by šetření potvrdilo existenci dumpingu/subvencování, jež působí újmu.

Komise navrhuje, aby byl tento bod objasněn prostřednictvím příslušných právních předpisů.

2.2.2.     Povinná spolupráce výrobců v Unii vyrábějících obdobný výrobek

Podle stávajících předpisů nejsou strany v řízeních týkajících se ochrany obchodu povinny spolupracovat. Pro účely šetření z moci úřední zahájených Komisí se navrhuje zavedení povinné spolupráce výrobců v Unii. Tato povinnost je nezbytná pro zajištění přístupu útvarů Komise k údajům požadovaným pro účely šetření. Povinnost spolupracovat zahrnuje povinnost odpovědět na dotazník, který bude stranám zaslán na začátku takových šetření, a souhlasit s ověřováním odpovědí na dotazník, která na místě provedou úředníci Komise.

Podrobnosti o výrobcích v Unii, kteří jsou v kontaktu s Komisí, zůstanou důvěrné a nebudou prozrazeny ve spisu, jenž nemá důvěrnou povahu, podle čl. 6 odst. 7 základního antidumpingového nařízení a čl. 11 odst. 7 základního antisubvenčního nařízení.

Tento návrh vyžaduje legislativní změny.

2.3.        Efektivnost a prosazování opatření

2.3.1.     Šetření z moci úřední ve věci obcházení

Obcházení opatření na ochranu obchodu se v mezinárodním obchodu stává stále větším problémem. Lepší sledování obchodních toků Komisí tudíž zajistí včasnější zjištění těchto postupů. Vždy, když je Komise přesvědčena o údajné existenci takových praktik, zahájí šetření z moci úřední ve věci obcházení.

Tento návrh nevyžaduje legislativní změny.        

2.3.2.     Nepoužití pravidla nižšího cla v antisubvenčních případech a v případech strukturálního narušení v oblasti surovin

Pravidlo nižšího cla je prvkem „WTO+“ v nástroji EU na ochranu obchodu. Pravidla WTO umožňují uložení antidumpingových a antisubvenčních opatření na úrovni dumpingových/subvenčních rozpětí. EU jde nad rámec tohoto minimálního požadavku stanoveného WTO a ukládá opatření na nižší úrovni než dumpingové/subvenční rozpětí, pokud je tato nižší úroveň dostačující k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

Uplatnění pravidla nižšího cla není nicméně vhodné v následujících situacích. Za prvé, poskytování subvencí vládami třetích zemí budí stále větší obavy a v některých ohledech mohou výhody ze získání nižšího cla prostřednictvím pravidla nižšího cla vlády motivovat k tomu, aby v poskytování subvencí svým hospodářským subjektům pokračovaly i nadále.

Za druhé, třetí země stále více zasahují do obchodu se surovinami, aby tyto suroviny zůstaly na jejich území a mohli být zvýhodněni následní uživatelé. Výrobci v EU a následní uživatelé z třetích zemí si nemohou navzájem konkurovat za stejných podmínek hospodářské soutěže. Nezdá se smysluplné, aby tito výrobci využívali pravidla nižšího cla v rámci systému nástroje EU na ochranu obchodu, pokud jsou sami zvýhodněni strukturálním narušením v oblasti surovin.

Současné právní předpisy neobsahují žádná ustanovení, která by vlády a hospodářské subjekty třetích zemí od těchto praktik odrazovala. Proto se navrhuje pravidlo nižšího cla nepoužít:

– na celostátním základě v případě poskytování subvencí,

– na celostátním základě v případě strukturálního narušení v oblasti surovin.

Tento návrh vyžaduje legislativní změny.           

2.4.        Usnadnění spolupráce

2.4.1.     Registrace a shromažďování informací týkajících se unijních zájmů

Zúčastněné strany tvrdí, že spolupráce s Komisí v šetřeních v oblasti ochrany obchodu může v některých případech znamenat příliš velkou zátěž. To platí zejména pro malé a střední podniky. Mezi hlavní potíže zúčastněných stran patří velká pracovní zátěž, obtížné a nákladné postupy a krátké termíny. Zatímco jednotlivé zúčastněné strany hodnotí stupeň obtížnosti rozdílně, všechny souhlasí s tím, že vzhledem k technické povaze a složitosti šetření v oblasti ochrany obchodu, mnohé společnosti, zejména malé a střední podniky, často nespolupracují.

V reakci na tyto obtíže útvary Komise již zjednodušily typ informací, které jim mají uživatelé předkládat. Kromě toho se navrhuje, aby byly všem stranám v budoucnu poskytnuty delší lhůty pro registraci jakožto zúčastněné strany, jakož i delší lhůty pro odpověď na dotazníky, tj. 29 dnů namísto 15 dnů (pro registraci jakožto zúčastněná strana) a 51 dnů namísto 37 dnů (pro předložení odpovědi na dotazník). Výše uvedené se uplatní na část šetření týkající se unijních zájmů, nikoliv však na šetření v oblasti dumpingu, subvencování a újmy. To by strany mělo motivovat k tomu, aby v šetřeních týkajících se ochrany obchodu spolupracovaly, čímž by se dále zvyšovala kvalita zjištění, jež jsou podkladem pro jakékoli rozhodnutí o opatřeních, a zároveň by se v plné míře dodržovaly lhůty.

Tento návrh nevyžaduje legislativní změny.        

2.4.2.     Zjednodušení postupů vrácení cla

Zúčastněné strany zjistily potřebu zvýšit transparentnost, rovněž pokud jde o postupy vrácení cla.

Komise zveřejní aktualizované pokyny k žádostem o vrácení cla v Úředním věstníku a na internetových stránkách Komise (GŘ pro obchod). Rovněž se navrhuje, aby na internetových stránkách byly zveřejněny tyto dokumenty: příručka včetně standardního formuláře, který vyplní žadatel a spolupracující výrobce, kontaktní seznam všech kontaktních míst v členských státech, seznam nevyřízených žádostí o vrácení cla a dále informace, zda bylo vrácení provedeno nebo zamítnuto. V případě, že to žadatel povolí, se na internetových stránkách GŘ pro obchod zveřejní také nedůvěrné znění rozhodnutí o vrácení cla. Dotyčné výrobní odvětví Unie bude informováno o přijetí žádosti o vrácení cla. Vytvoří se nedůvěrný spis se všemi dokumenty, které nemají důvěrnou povahu a které se týkají šetření v souvislosti s vrácením cla.

Tento návrh nevyžaduje legislativní změny.        

2.4.3.     Malé a střední podniky

Pro malé a střední podniky (MSP) je často velmi obtížné spolupracovat ve zdlouhavých a složitých řízeních týkajících se nástrojů na ochranu obchodu, a to zejména z důvodu jejich fragmentace a nedostatku zdrojů. Mnohé zúčastněné strany zastupující různé zájmy se domnívají, že asistenční služby pro MSP musejí být posíleny.

Asistenční služby pro MSP budou posíleny, aby malým a středním podnikům, jichž se řízení v oblasti nástrojů na ochranu obchodu týká, více napomáhaly a lépe je informovaly.

V celé Unii navíc ve spolupráci s členskými státy proběhnou zvláštní semináře pro MSP, aby se tak zvýšila informovanost o nástrojích ochranu obchodu. Komise navíc přezkoumá způsoby, jak usnadnit účast MSP v řízeních týkajících se nástrojů na ochranu obchodu ve spolupráci se sítí MSP Generálního ředitelství pro podniky a průmysl, zejména pokud se jedná o následující otázky: a) jednotný formulář pro statistické údaje, který se má předkládat pro účely reprezentativnosti, a dotazníky, díky nimž by MSP mohly poskytnout potřebné údaje způsobem představujícím co nejmenší zátěž; b) zvážení možnosti stanovit období šetření tak, aby se pokud možno shodovalo s rozpočtovým rokem; c) přiměřené snižování zátěže způsobené jazykovými bariérami. Výsledek této práce bude zakotven v pokynech Komise. Tento návrh nevyžaduje legislativní změny.

2.5.        Optimalizace přezkumu

2.5.1.     Vrácení zaplacených cel v případě, že šetření v rámci přezkumu opatření před pozbytím platnosti je ukončeno bez prodloužení platnosti uvedených opatření

Přezkumy opatření před pozbytím platnosti mohou být zahájeny těsně před uplynutím pětiletého období použitelnosti opatření týkajících se ochrany obchodu. Opatření zůstávají v platnosti, dokud nebudou známy výsledky těchto přezkumů, které trvají 12 až 15 měsíců. Antidumpingová/antisubvenční cla budou během tohoto období nadále vybírána a nejsou vrácena ani v případě, že šetření je ukončeno a opatření se ruší. Pokud však z šetření vyplyne, že k dumpingu či subvencování působícím újmu nedošlo, zdá se neoprávněné clo si ponechat.

Proto se navrhuje vrácení cel vybraných během šetření týkajících se přezkumu opatření před pozbytím platnosti v případě, že toto šetření nevede k prodloužení platnosti opatření. Toto vrácení se poskytne pouze na základě žádosti předložené vnitrostátním celním orgánům a nebude zahrnovat úrok. Ačkoli tím vzniká dodatečná administrativní zátěž, není rozumné, aby se po formálním uplynutí platnosti opatření na hospodářské subjekty vztahovalo dodatečné clo, pokud již neexistují důkazy, jež by opravňovaly k prodloužení jeho platnosti.

Podle názoru zúčastněných stran zastupujících zájmy výrobců je vzhledem ke skutečnosti, že prozatímní opatření nejsou uložena se zpětnou platností, výrobnímu odvětví Unie i nadále působena újma, a to i po zahájení řízení. Cla vybraná v průběhu šetření v rámci přezkumu opatření před pozbytím platnosti tudíž slouží jako náhrada za neexistenci opatření v době od zahájení řízení do uložení prozatímních opatření. Právní předpisy EU a WTO nicméně zpětné uložení opatření umožňují pouze za výjimečných a jasně vymezených okolností (v případě, že se během relativně krátkého časového období podstatně zvýší dumpingový dovoz, který může vážně ohrozit nápravný účinek opatření[7]).

Tento návrh vyžaduje legislativní změny.           

2.5.2.     Přezkumy opatření před pozbytím platnosti kombinované s prozatímními přezkumy

Opatření týkající se nástrojů na ochranu obchodu se zpočátku ukládají na pět let a na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti mohou být po uplynutí uvedeného období prodloužena o dalších 5 let. Z dalších přezkumů před pozbytím platnosti mohou vyplynout dodatečná prodloužení. Vzhledem k tomu, že ustanovení o přezkumech opatření před pozbytím platnosti neumožňují změnu výše cel, jsou opatření buď zachována beze změny, nebo zrušena. Situace na trhu se může v průběhu času výrazně změnit od okamžiku, kdy byla opatření původně uložena (změny ve výrobním odvětví Unie, více vývozců na trhu, nový dovoz z jiných zdrojů atd.). Pokud dle názoru zúčastněných stran k této situaci opravdu došlo, budou strany podníceny k tomu, aby souběžně se zahájením přezkumu opatření před pozbytím platnosti požádaly o prozatímní přezkum. V případě potřeby tak bude možné přizpůsobit úroveň opatření, aby se změna situace na trhu přesněji zohlednila.

Navrhuje se proto, aby se na tuto možnost poukázalo v oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti zveřejněném přibližně devět měsíců před koncem pětiletého období uplatňování opatření podle čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 4 základního antisubvenčního nařízení. Na internetových stránkách GŘ pro obchod by se navíc ku prospěchu všech dotyčných zúčastněných stran mohla zveřejnit související připomínka.

Tento návrh nevyžaduje legislativní změny.

2.5.3.     Systematické zahájení prozatímních přezkumů, je-li zjištěno, že jednání výrobců v Unii narušuje hospodářskou soutěž

Ačkoli je pravda, že nástroje na ochranu obchodu a právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže nemají tentýž účel ani právní základ, může jednání narušující hospodářskou soutěž zkreslit zjištění týkající se újmy; například společnosti, které se účastní kartelu, budou mít vyšší prodejní ceny než za obvyklých podmínek hospodářské soutěže. To zase ovlivňuje cenovou analýzu, která je nezbytnou součástí přezkumu újmy podle čl. 3 odst. 3 základního antidumpingového nařízení a čl. 8 odst. 3 základního antisubvenčního nařízení.

Komise v budoucnu systematicky zahájí prozatímní přezkum platných antidumpingových a antisubvenčních opatření, když zjistí, že se výrobci v Unii dopustili jednání, jež narušuje hospodářskou soutěž. Výše uvedené se použije pouze tehdy, kdy se dotyčný výrobek a časová období překrývají. Prozatímní přezkum se bude zabývat otázkou, zda a v jakém rozsahu jsou stávající antidumpingová nebo antisubvenční opatření tímto jednáním narušujícím hospodářskou soutěž ovlivněna.

Tento návrh nevyžaduje legislativní změny.

2.6.        Kodifikace

Níže navrhované legislativní změny technické povahy mají právní předpisy EU uvést do souladu se současnou praxí či vývojem a s nedávnou judikaturou. Většina těchto změn byla doporučena také v nedávném hodnocení nástroje EU na ochranu obchodu[8].

2.6.1.     Celní evidence dovozu z moci úřední

V čl. 14 odst. 5 základního antidumpingového nařízení a čl. 24 odst. 5 základního antisubvenčního nařízení je stanovena možnost, aby se dovoz v rámci šetření celně evidoval. Účelem celní evidence je případně usnadnit uplatnění cel se zpětnou působností. Toto ustanovení se běžně uplatňuje za omezených okolností (například u přezkumů pro nové vývozce a přezkumů týkajících se obcházení opatření). Stávající znění čl. 14 odst. 5 a čl. 24 odst. 5 stanoví, že celní evidenci dovozu lze zavést na žádost výrobního odvětví EU. Celní evidence z podnětu Komise je sice také možná, v zájmu jasnosti by to však mělo být rovněž uvedeno v právních předpisech. Touto změnou by se nerozšířil počet oblastí, v nichž lze celní evidenci v současnosti použít.    

2.6.2.     Aktualizace čl. 11 odst. 9 základního antidumpingového nařízení a čl. 22 odst. 4 základního antisubvenčního nařízení

V čl. 11 odst. 9 je uvedeno: „Při všech šetřeních týkajících se přezkumu nebo vrácení zaplaceného cla prováděných podle tohoto článku postupuje Komise v případě, že nedošlo ke změně okolností, a s patřičným ohledem na článek 2, a zejména na odstavce 11 a 12 uvedeného článku, a s ohledem na článek 17 stejným způsobem jako při šetření, které vedlo k uložení cla.“ Uplatnění tohoto ustanovení v praxi vedlo k nejistotě, především pokud se jedná o vymezení změny okolností. Kromě toho to někdy vedlo k neustálému používání jednoznačně zastaralých metod, které se již v jiných aktuálnějších případech neuplatňují. Ustanovení čl. 22 odst. 4 základního antisubvenčního nařízení obsahuje podobná pravidla. V zájmu posílení celkové soudržnosti by měla být tudíž tato dvě ustanovení zrušena.

2.6.3.     Zajištění toho, aby vyvážející výrobci s nulovým či zanedbatelným dumpingovým rozpětím v rámci původního šetření (na rozdíl od přezkumného šetření) nebyli předmětem žádného přezkumu

V čl. 9 odst. 3 základního antidumpingového nařízení je mimo jiné uvedeno, že je-li dumpingové rozpětí pro jednotlivé vyvážející výrobce nižší než 2 %, antidumpigové clo se na ně nevztahuje, ale „zůstávají předmětem řízení a mohou se znovu stát předmětem šetření v rámci pozdějšího přezkumu pro danou zemi podle článku 11.“ Při řešení sporu v rámci WTO mezi USA a Mexikem[9] odvolací orgán WTO rozhodl, že vývozci, jejichž dumpingové rozpětí v původním šetření je nižší než 2 %, nesmí být podrobeni žádnému dalšímu přezkumnému šetření, jelikož by to bylo v rozporu s čl. 5 odst. 8 antidumpingové dohody WTO. Ustanovení čl. 9 odst. 3 bude proto změněno, aby se v něm zohlednilo uvedené rozhodnutí. Takové společnosti se místo toho, aby byly podrobeny přezkumu, mohou stát předmětem nových šetření podle článku 5 základního antidumpingového nařízení. Podobně se změní rovněž čl. 14 odst. 5 základního antisubvenčního nařízení.

2.6.4.     Stanovení možnosti osvobození také pro strany ve spojení, pokud se nepodílejí na obcházení opatření

Účelem čl. 13 odst. 4 základního antidumpingového nařízení je zajistit, aby společnosti, na něž se vztahuje šetření ve věci obcházení opatření, byly osvobozeny od všech opatření proti obcházení, pokud mohou prokázat, že se na obcházení opatření nijak nepodílejí. Toto znění však výslovně nestanoví možnost osvobození pro strany, které se na obcházení opatření sice nepodílejí, ale jsou ve spojení s výrobci, na něž se vztahují stávající opatření. Aby byla uvedená znění v tomto ohledu objasněna, navrhuje se tudíž změna ustanovení čl. 13 odst. 4 základního antidumpingového nařízení a čl. 23 odst. 6 základního antisubvenčního nařízení.

2.6.5.     Objasnění definice „podstatné části“ výrobního odvětví Unie

Antidumpingové či antisubvenční šetření může být zahájeno pouze tehdy, pokud žadatelé představují „podstatnou část“ výrobců v Unii, což znamená, že výrobci musejí představovat alespoň 25 % celkové výroby dotčeného výrobku v EU.

Základní nařízení stanoví zachování stejné hranice také pro účely analýzy újmy. Podle rozhodnutí z roku 2011[10] o řešení sporu v rámci WTO nicméně „podstatná část“ v průběhu šetření – pro účely prokázání újmy – automaticky neznamená 25% hranici použitou pro zahájení šetření[11]. Tento aspekt je třeba stanovit případ od případu.

Odkaz na čl. 5 odst. 4 uvedený v čl. 4 odst. 1 základního antidumpingového nařízení by měl být proto zrušen. Obdobně by se měl zrušit odkaz na čl. 10 odst. 8 uvedený v čl. 9 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení v zájmu souladu s uvedeným rozhodnutím.    

2.6.6.     Ustanovení o výběru vzorku by měla odkazovat na výrobce v Unii, a nikoli na žadatele, s výjimkou zkoušky reprezentativnosti

V případech, kdy na šetření spolupracuje velký počet výrobců, vývozců nebo dovozců, je možno uplatnit výběr vzorku. Stávající praxe GŘ pro obchod, která je rovněž praxí stanovenou v právních předpisech WTO, spočívá ve výběru vzorku mezi všemi výrobci v Unii, a nikoli pouze mezi žadateli (jak je ve skutečnosti uvedeno v základních nařízeních[12]).

Pro zohlednění této praxe se tudíž odkaz na žadatele v ustanovení uvedeném v poznámce pod čarou č. 12 nahradí odkazem na výrobce v Unii.

2.6.7.     Objasnění toho, že šetření v oblasti zájmu Unie se vztahuje na všechny výrobce v Unii, a nikoli pouze na žadatele

Ačkoli základní nařízení konkrétně odkazuje pouze na „žadatele“, informace pro účely testu unijních zájmů jsou v praxi přijímány nejen od žadatelů, ale také od ostatních výrobců v Unii[13].

To je v souladu se zásadou a dlouhodobou praxí, tedy že pravděpodobné účinky případného uložení či neuložení opatření by měly být přezkoumány u všech různých druhů hospodářských subjektů v EU. Pro zohlednění této praxe se tudíž odkaz na žadatele v ustanovení uvedeném v poznámce pod čarou č. 13 nahradí odkazem na výrobce v Unii.

3.           ZÁVĚR

Aktualizace právních předpisů a postupů je vhodná proto, že zúčastněným stranám poskytne moderní nástroje pro přizpůsobení se změnám v prostředí, v němž působí.

Cílem návrhů uvedených v tomto dokumentu je modernizace stávajícího systému ochrany obchodu. Tyto návrhy představují řešení reálných problémů a poskytují praktická řešení. Jednotlivé prvky řeší odstranění obav zúčastněných stran zastupujících na jedné straně výrobní zájmy a na straně druhé dovozní a spotřebitelské zájmy. Řada těchto návrhů, zejména těch, které se týkají transparentnosti, bude přínosná pro všechny dotčené zúčastněné strany. Některé návrhy jsou příznivější pro výrobce, zatímco jiné pro dovozce a spotřebitele. Například radikálnější přístup v případě hrozeb odvetných opatření, podvodných obchodních praktik nebo praktik strukturálně narušujících obchod posílí náš systém a přispěje k udržení výroby a zaměstnanosti v EU. Větší předvídatelnost v souvislosti s prozatímními opatřeními a optimalizace přezkumu pomůže dovozcům a lépe uspokojí zájmy spotřebitelů. Komise je přesvědčena, že soubor opatření je jako celek vyvážen. Domníváme se, že díky této modernizaci nástroje EU na ochranu obchodu zůstanou měřítkem v celosvětovém kontextu a budou mimo jiné zdrojem inspirace pro žádoucí reformu pravidel WTO v této oblasti.

4.           HARMONOGRAM

Duben 2013:

– Přijetí tohoto sdělení a legislativního návrhu Komisí. Po přijetí bude legislativní návrh v průběhu roku 2013–14 přijat řádným legislativním postupem v Radě a Parlamentu.

– Zahájení veřejné konzultace o návrhu pokynů.

Červenec 2013:

– Konec veřejné konzultace o návrhu pokynů.

Léto 2013:

– Analýza odpovědí v rámci veřejné konzultace.

Změny v postupech navrhované v tomto sdělení, které nejsou ovlivněny legislativními změnami ani pokyny, se budou provádět postupně v následujících měsících.

[1]               Výsledky veřejné konzultace o modernizaci nástrojů EU na ochranu obchodu: http://ec.europa.eu/yourvoice/ipm/forms/dispatch?userstate=DisplayPublishedResults&form=MTDI

[2]               Nezávislé hodnocení nástrojů na ochranu obchodu:    http://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=786

[3]               Běžná hodnota je zpravidla založena na ceně zaplacené nebo splatné – v běžném obchodním styku – nezávislým zákazníkem ve vyvážející zemi, nebo na plné výši výrobních nákladů, ke které je připočten přiměřený zisk.

[4]               Subvence jsou finanční příspěvky vyplácené vládou nebo vládním subjektem, jež pro příjemce představují výhodu (článek 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (ASCM)).

[5]           Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 51) a nařízení Rady (ES) č. 597/2009 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 93).

[6]               Ustanovení čl. 20 odst. 1 základního antidumpingového nařízení a článku 30 základního antisubvenčního nařízení.

[7]               Ustanovení čl. 10 odst. 4 základního antidumpingového nařízení a čl. 16 odst. 4 základního antisubvenčního nařízení.

[8]               Nezávislé hodnocení nástrojů na ochranu obchodu:

                http://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=786

[9]               Zpráva odvolacího orgánu, WT/DS295/AB/R, 29. listopadu 2005, Mexiko – konečná antidumpingová opatření na hovězí maso a rýži – podnět týkající se rýže.

[10]             Zpráva ze dne 15. července 2011 týkající se sporu DS397 ve věci „Evropská společenství – konečná antidumpingová opatření na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli z Číny“.

[11]             Šetření založená na podnětu výrobního odvětví nelze zahájit, pokud žadatelé nedosáhnou 25%

hranice nutné pro zahájení šetření (viz čl. 5 odst. 4 základního antidumpingového nařízení a čl. 10 odst. 6 základního antisubvenčního nařízení: Šetření se nezahájí, jestliže „výrobci v Unii, kteří podnět výslovně podpořili, představují méně než 25 % celkové výroby obdobného výrobku vyrobeného výrobním odvětvím Unie“). V čl. 4 odst. 1 základního antidumpingového nařízení je dále uvedeno: „Pro účely tohoto nařízení se „výrobním odvětvím Unie“ rozumějí výrobci obdobných výrobků v Unii jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků v Unii ve smyslu čl. 5 odst. 4, (…)“ (podtrženo dodatečně). Ustanovení čl. 9 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení obsahuje obdobné znění. Ve své zprávě ze dne 15. července 2011 týkající se sporu DS397 ve věci „Evropská společenství – konečná antidumpingová opatření na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli z Číny“ odvolací orgán rozhodl, že odkaz na podstatnou část uvedenou v čl. 4 odst. 1 základního antidumpingového nařízení v souvislosti s šetřením, nelze automaticky ztotožňovat s minimální hranicí 25 % uvedenou v čl. 5 odst. 4 základního antidumpingového nařízení, který se týká zahájení šetření. Odvolací orgán tedy souvislost mezi oběma články zamítnul. Totéž platí implicitně pro čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 6 základního antisubvenčního nařízení.

[12]             Článek 17 základního antidumpingového nařízení a článek 27 základního antisubvenčního nařízení umožňují uplatnění vzorků v antidumpingových či antisubvenčních šetřeních. Obě nařízení stanoví , že je výběr vzorku prováděn „1. v případech, kdy je počet žadatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodů příliš velký, (…)“ (podtrženo dodatečně).

[13]             Informace pro účely testu unijních zájmů se přijímají nejen od žadatelů, ale také od ostatních výrobců v Unii. V ustanoveních čl. 21 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 31 odst. 2 základního antisubvenčního nařízení je nicméně uvedeno následující: „Aby mohly příslušné orgány při rozhodování, zda je přijetí opatření v zájmu Společenství, přihlédnout ke všem stanoviskům a informacím a vycházet z pevného základu, mohou se žadatelé, dovozci a jejich zájmové svazy, zástupci uživatelů a zájmové organizace spotřebitelů (…) přihlásit a sdělit Komisi informace. …“ (podtrženo dodatečně). Výše citovaná ustanovení neodrážejí současnou praxi GŘ pro obchod, neboť by se neřešila situace výrobců v Unii, kteří nepatří mezi žadatele.