52010DC0126

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 31.3.2010

KOM(2010)126 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Humanitární potravinová pomoc

SEK(2010)374

ÚVOD

Hlavním cílem tohoto sdělení, v souladu se směřováním Konsensu o humanitární pomoci[1], a obecněji na podporu osvědčených postupů při poskytování humanitární potravinové pomoci ze strany EU a jejích členských států, je:

1. optimalizovat účelnost a účinnost potravinové pomoci ze strany EU, v souladu s humanitárním mandátem Komise vymezeným právním rámcem a v souladu s finančním nařízením[2];

2. zlepšit politickou soudržnost, koordinaci a doplňkovost mezi Komisí, členskými státy a ostatními dárci při poskytování potravinové pomoci;

3. informovat partnery a aktéry o cílech Komise, jejích prioritách a normách při dodávání humanitární potravinové pomoci.

Toto sdělení proto stanovuje politický rámec pro humanitární potravinovou pomoc ze strany EU. Vysvětluje témata a směry, které je třeba brát v úvahu; pojmy, definice a cíle, kterými by se měla humanitární potravinová pomoc řídit; zásady, kterými by měla být tato činnost podložena; a rozsah prováděných činností.

Doprovodný pracovní dokument vysvětluje z podrobnějšího provozního hlediska, jak Komise plánuje, provádí a koordinuje svoji humanitární potravinovou pomoc.

Toto sdělení by mělo být chápáno ve spojení se sdělením Komise o zajišťování potravin („Politický rámec EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů v oblasti zajišťování potravin“). Zdá se, že je zapotřebí dvou samostatných sdělení o těchto vzájemně propojených tématech v zájmu zachování rozdílu mezi jejich politickým zaměřením, tj. potravinová pomoc spojená s humanitárními cíli pro obyvatelstvo zasažené krizí v případě mimořádných událostí a potravinová pomoc spojená s rozvojovými cíli. Takovéto vymezení těchto dvou rámců má za cíl zajistit soudržnost a pojistku proti nekoordinovanému překrývání činností.

SITUACE

Stále stoupá výskyt přírodních katastrof, často vyvolaných následky klimatických změn, které zasahují více lidí než dříve. Rozbroje a represe nadále znemožňují lidem, aby se věnovali svému každodennímu živobytí, a často mají za následek velké množství uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. Rychlý růst počtu obyvatel zvyšuje tlak na přírodní zdroje. V mnoha částech rozvojového světa tyto činitele nutí bezbranné obyvatelstvo k větší soutěži o přírodní zdroje a mohou vést ke zvýšenému výskytu těchto střetů.

V důsledku těchto změn se prohlubuje zranitelnost nejchudších lidí na světě, a to zejména jejich zranitelnost v oblasti potravin a výživy. Chronická nezajištěnost potravin, kdy nedostatečná produkce potravin nebo neschopnost koupit si dost výživných potravin vede ke stálé a přetrvávající nedostatečnosti množství a kvality spotřebovaných potravin, je cestou k chronické podvýživě. Ta má zase nevratné a škodlivé následky na vývoj dětí a dlouhodobou produktivitu, což dále prohlubuje chudobu a zranitelnost. Ti nejchudší a nejméně odolní jsou rovněž nejvíce vystaveni následkům katastrof, jež mohou způsobit více dočasných, ale výrazných přerušení v konzumaci potravin (přechodná nezajištěnost potravin), která vedou k akutní podvýživě a zvýšenému riziku chorobnosti a úmrtnosti[3].

Počet podvyživených lidí zasažených chronickou nebo přechodnou nezajištěností potravin stoupl o 172 milionů, z 848 milionů v roce 2006 na 1,02 miliardy v roce 2009[4]. Celkem 95 % těchto podvyživených lidí žije v rozvojových zemích a stoupá podíl těch, kteří žijí v městském prostředí, a jsou tak vystaveni vlivu kolísání cen potravin a ekonomickým nebo finančním krizím. Výskyt akutní podvýživy u světové populace dětí do pěti let stoupl z 8 % v období 1995–2003 na 11 % v období 2000–2006[5].

Přibližně 10 % podvyživených lidí nemá zajištěny potraviny v důsledku katastrofy nebo mimořádné situace a očekává se, že související humanitární a rozvojové potravinové potřeby budou nadále stoupat. Je proto zásadní, aby byly dostupné humanitární zdroje využívány co nejúčinněji a nejúčelněji, přizpůsobily se tomuto složitějšímu prostředí pod tlakem, a aby byla rozhodnutí přijímána s ohledem na rychle se vyvíjející osvědčené postupy.

DEFINICE A CÍLE

Humanitární potravinová pomoc má za cíl zajistit spotřebu dostatečného množství bezpečné a výživné potravy před humanitární krizí, během ní a po ní, kdy by spotřeba potravin byla jinak nedostatečná nebo nevyhovující pro odvrácení nadměrné úmrtnosti[6], mimořádného počtu výskytů akutní podvýživy[7] nebo škodlivých způsobů zvládání situace. To zahrnuje zajištění dostupnosti potravin, přístup k výživné potravě, povědomí o vlastní výživě a vhodných stravovacích návyků. Potravinová pomoc může zahrnovat přímé dodávky potravin, ale může používat širší sadu nástrojů, včetně přenesení nebo poskytování relevantních služeb, vstupů nebo komodit, hotovosti nebo poukazů, schopností nebo znalostí.

Humanitární potravinová pomoc může rovněž pomoci k ochraně a posílení životních potřeb krizí zasaženého obyvatelstva, k předcházení nebo zvrácení negativních způsobů zvládání situace (jako prodej produktivního majetku či hromadění dluhů), které mohou mít krátkodobé nebo dlouhodobé škodlivé následky na jeho základní životní potřeby, úroveň zajištění potravin nebo úroveň výživy.

Odpovídající spotřeba potravin nemusí sama o sobě zajistit odpovídající výživu. Chabé zdraví může bránit trávení a využívání výživných látek, což vede k podvýživě. K ochraně před podvýživou proto může být zapotřebí, vedle přímé potravinové pomoci, dalších zásahů včetně těch, které zajišťují bezpečnou přípravu potravin (např. poskytnutí paliva k vaření), nebo přístupu k pitné vodě a hygienickým a zdravotnickým službám.

Za posledních 15 let došlo k výraznému posunu v koncepčním pojetí od věcné potravinové pomoci jako základní reakce na potravinové potřeby v mimořádných situacích k úvahám o širší sadě prostředků humanitární potravinové pomoci uzpůsobené k řešení různých příčin a příznaků přechodné nezajištěnosti potravin.

Následující koncepční rámec zachycuje různé prvotní příčiny, činitele, příznaky a následky nezajištěnosti potravin, na kterých jsou založeny definice a cíle humanitární potravinové pomoci přijaté Komisí.

[pic]

V souladu s hlavními cíli humanitární pomoci EU, stanovenými v nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci, je hlavním cílem humanitární potravinové pomoci záchrana a ochrana života, ochrana životních potřeb a zvýšení odolnosti obyvatel čelících aktuální nebo s jistotou předvídatelné[8] potravinové krizi nebo zotavení z ní.

K tomu mají sloužit následující specifické cíle humanitární potravinové pomoci:

4. zabezpečit dostupnost vyhovujících, bezpečných a výživných potravin, přístup k nim a jejich konzumaci u obyvatel postižených aktuálními, s jistotou předvídatelnými nebo nedávnými humanitárními krizemi s cílem předejít nadměrné úmrtnosti[9], akutní podvýživě nebo jiným život ohrožujícím dopadům a následkům;

5. chránit životní potřeby ohrožené nedávnými, aktuálními nebo bezprostředními krizemi, minimalizovat narušení produkce potravin a obchodních systémů a vytvořit podmínky na podporu obnovy a navrácení soběstačnosti; a

6. posílit schopnosti mezinárodního humanitárního systému pomoci a zvýšit účinnost a účelnost při poskytování potravinové pomoci.

ZÁSADY

Vzhledem k těmto cílům by se při poskytování humanitární potravinové pomoci měly dodržovat následující zásady. Ty jsou v souladu s obecnými zásadami, kterými se řídí poskytování humanitární pomoci ze strany EU, jak byly stanoveny v Evropském konsensu o humanitární pomoci:

Způsoby poskytování potravinové pomoci musí odpovídat základním humanitárním zásadám lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti. Rozhodnutí o přidělení humanitární potravinové pomoci se musí zakládat přísně na potřebách. Finanční prostředky se budou přidělovat objektivním způsobem, v souladu s těmito zásadami, aby zlepšily spotřebu potravin těch nejpotřebnějších, nezaujatě a bez předsudků.

Za tímto účelem EU a její členské státy zajistí, aby jejich reakcím prostřednictvím humanitární potravinové pomoci předcházely a za základ sloužily podrobná posouzení potřeb a rozbory příčin, které budou tak přesné a aktuální, jak jen to bude možné.

Přednost při financování zásahů humanitární potravinové pomoci bude udělována podle i) závažnosti krize a rozsahu neuspokojených potřeb, ii) bezprostřednosti krize a iii) očekávaného dopadu reakce. EU se však rovněž zavazuje, že bude projevovat solidaritu na celosvětové úrovni, a přispívat tak na aktuální neuspokojené humanitární potravinové potřeby a reagovat na pozapomenuté krize.

EU a její členské státy budou podporovat operace humanitární potravinové pomoci z flexibilních zdrojů, tak aby reagovaly co nejvhodněji a nejúčelněji v dané situaci. Příprava jakékoli reakce by měla zahrnovat srovnání alternativních akcí a nástrojů podle nákladové efektivnosti vzhledem k uspokojení určených potřeb.

Pokud se bude nejvhodnějším nástrojem zdát potravinová pomoc, dá se přednost místnímu nákupu (tj. nákupu v dotčené zemi), nebo v druhé řadě regionálnímu nákupu potravin (tj. získání ve vedlejších zemích), aby byla zajištěna maximální přijatelnost potravinových produktů, chráněny a podporovány místní trhy a omezeny náklady na dopravu a časový rámec dodávek.

Humanitární potravinová pomoc EU by měla být založena na výsledcích, měření výsledků a účinku všech operací (jakož i na základě praxe ostatních partnerů a relevantních výzkumů) a ty by se měly použít při vytváření dalších zásahů humanitární potravinové pomoci.

EU a její členské státy se proto budou snažit nadále bez překážek zajišťovat monitorování všech financovaných operací humanitární potravinové pomoci.

EU a její členské státy se budou snažit neškodit při poskytování humanitární potravinové pomoci. Kupříkladu budou pokud možno zajišťovat, aby byly humanitární potravinové potřeby uspokojovány tak, aby se nevytvářela nepřiměřená závislost na systému humanitární pomoci, aby se nenarušilo fungování trhů a aby nebyli příjemci podpory vystaveni nepřiměřenému riziku, přičemž minimalizují škodlivé dopady na životní prostředí a zajistí, aby nedošlo k podněcování a prohlubování střetů kvůli přírodním zdrojům. EU a její členské státy zajistí, aby se zvláště v případě ozbrojených střetů pečlivě zvážily možnosti a rizika ochrany s přihlédnutím k následkům uskutečnění i neuskutečnění zásahu[10].

EU a její členské státy budou při všech posuzováních potřeb potravinové pomoci a reakcích brát v úvahu výživové aspekty a budou zejména dbát na zvláštní výživové potřeby určených zranitelných skupin (včetně dětí mladších dvou let a těhotných a kojících žen).

EU a její členské státy zajistí, aby byla při poskytování humanitární potravinové pomoci ctěna lidská důstojnost. Budou usilovat o zapojení společenství příjemců při identifikaci potřeb a přípravě a uskutečňování akcí. Zajistí, aby zvláštní potřeby zranitelných skupin v rámci dotčených příjemců (např. postižených, starších a chronicky nemocných lidí) byly zapracovány při přípravě akcí humanitární potravinové pomoci.

EU a její členské státy uznávají rozdílnost potřeb, schopností a úloh žen, dívek, chlapců a mužů a budou se systematicky snažit začlenit hledisko rovnosti žen a mužů do posuzování humanitárních potravinových potřeb při přípravě akcí humanitární potravinové pomoci a při analýze jejich dopadu.

Operace humanitární potravinové pomoci a zásahy pro rozvoj zajišťování potravin by měly být připraveny a prováděny tak, aby společně zajistily optimální uspokojení mimořádných a rozvojových potřeb, ať už následují jedny po druhých, nebo probíhají současně2 jako v mnoha nestabilních státech. Měly by být koordinovány a případně vzájemně úzce propojeny s cílem maximalizovat možnosti udržitelného a trvalého dopadu v zájmu konečného cíle, kterým je soběstačnost obětí potravinové krize.

Humanitární potravinová pomoc EU proto bude zastávat zásady propojení pomoci, obnovy a rozvoje (Linking Relief Rehabilitation and Development, LRRD) a napomáhat cílům LRRD v souladu se sdělením Komise o LRRD z roku 2001[11], s Konsensem humanitární pomoci EU[12] a s Rámcovou dohodou o partnerství[13].

ROZSAH AKCÍ HUMANITÁRNÍ POTRAVINOVÉ POMOCI

V zájmu dosažení výše určených cílů je ústřední myšlenka humanitární potravinové pomoci vymezena jako záchrana životů prostřednictvím poskytování pomoci k uspokojení základních humanitárních potravinových a výživových potřeb. Zaměřuje se však také na splnění podpůrných funkcí, zvláště přispíváním ke snížení rizika a zranitelnosti a zlepšováním vhodnosti a účelnosti humanitární potravinové pomoci prostřednictvím posilování kapacit a iniciativ vyvíjených v tomto směru.

Provozní rozsah humanitární potravinové pomoci Komise

Komise může spustit akci humanitární potravinové pomoci, když:

7. v důsledku nepřiměřené spotřeby potravin bylo dosaženo mimořádných[14] hodnot úmrtnosti nebo akutní podvýživy, nebo se jejich dosažení s jistotou předvídá[15]; nebo

8. ohrožené životní potřeby nebo krajní způsoby zvládání situace (včetně prodeje produktivního majetku, nucené migrace, řešení pomocí nebezpečných a nejistých způsobů přežití) způsobují, nebo se dá s jistotou předpokládat, že budou způsobovat, vážné ohrožení života nebo riziko extrémního utrpení, ať už mají původ v nepřiměřené spotřebě potravin, nebo k němu vedou.

Komise uznává, že potravinová krize má někde svůj počátek a je potřeba na ni reagovat dříve, než dojde ke zhoršení stavu výživy, a proto nebude nutně čekat na zvýšené počty výskytů akutní podvýživy, než poskytne humanitární potravinovou pomoc, a bude rovněž reagovat na řádně vymezená humanitární rizika, která způsobují ohrožení života. Komise rovněž nepožaduje formální vyhlášení katastrofy k tomu, aby reagovala.

Při posuzování, zda a jak reagovat na danou potravinovou krizi, bude Komise bedlivě zvažovat srovnatelné výhody a nevýhody svých humanitárních nástrojů. Toto porovnání se bude zakládat na pozorném rozboru potřeb a příčin, na posouzení druhu reakce, která bude nejlépe řešit tyto potřeby nejvhodnějším způsobem, aniž by škodila, a na bedlivém přezkumu dostupných alternativních finančních zdrojů.

Komise uznává, že její humanitární nástroje nemají srovnatelnou výhodu při řešení chronické nezajištěnosti potravin. V zásadě nebude používat humanitární potravinovou pomoc k řešení chronické nezajištěnosti potravin, kromě: případů, kdy by neuskutečnění zásahu způsobilo okamžité nebo bezprostřední humanitární riziko[16] významného rozsahu a závažnosti; případů, kdy jiní vhodnější aktéři, včetně jejích vlastních nástrojů rozvoje, buď nemohou, nebo nechtějí jednat a nelze je k tomu přimět; a případů, kdy navzdory poměrným nevýhodám lze očekávat pozitivní dopad v rámci časového limitu jejího zásahu. V takových případech započne Komise s humanitární potravinovou pomocí pouze na základě dialogu, koordinace a spolupráce s případnými partnery v oblasti rozvoje, pokud existují, a s vymezenou jasnou a realistickou strategií ústupu, aby zajistila koordinovaný přechod, a vyhnula se tak nekoordinovanému překrývaní činností.

Komise zváží ukončení zásahů v rámci své humanitární potravinové pomoci, když ukazatele akutní podvýživy, úmrtnosti a krajních způsobů zvládání situace (spojených s nepřiměřenou konzumací potravin nebo používáním nekvalitních potravin) zůstávají stabilně pod mimořádnou úrovní[17] nebo se očekává, že se ustálí pod takovou úrovní nezávisle na humanitární podpoře ze strany Komise. To by mělo být výsledkem u většiny krizí postižených populací, které dosáhnou po určitou dobu a pro blízkou budoucnost zlepšení ve spotřebě a používání potravin, aniž by se uchylovaly ke škodlivým způsobům zvládání situace.

Komise rovněž uváží ukončení své humanitární podpory tam, kde jsou nehumanitární hráči (tj. stát nebo partneři v oblasti rozvoje) schopni pokrýt nedostatek potravin pro obyvatelstvo nebo kde jsou humanitární potřeby obyvatelstva plně uspokojeny ostatními humanitárními dárci a aktéry.

Komise bude rovněž neustále vyhodnocovat svoje humanitární strategie ústupu na základě svých srovnatelných výhod vůči ostatním dostupným aktérům a bude se snažit neodradit další vhodnější aktéry od zapojení tím, že by odkládala svůj ústup. Bude prosazovat zapojení těch nejvhodnějších aktérů napříč spektrem pomoci a rozvoje, a to podle situace a potřeb.

Komise rovněž uváží ústup z operací humanitární potravinové pomoci tam, kde nemohou být dodržovány základní zásady humanitární potravinové pomoci, a zejména pokud riziko způsobení škod převažuje nad případnými výhodami pokračující pomoci.

Uspokojování základních potravinových a výživových potřeb krizí zasaženého obyvatelstva

EU a její členské státy budou reagovat na rozličné příznaky a prvotní příčiny přechodné nezajištěnosti potravin a akutní podvýživy řadou činností a nástrojů, tak aby přímo řešily problémy s dostupností potravin, přístupem k nim a jejich používáním. Tyto činnosti usnadní doplňující se víceodvětvové a integrované plánování s cílem zajistit celkové a účelné řešení humanitárních potravinových potřeb.

Výběr nejvhodnějšího zásahu a nástroje pomoci (např. peněžního nebo věcného) se musí řídit specifickou situací a poznatky a musí být pravidelně přezkoumáván. Relevance a poměrná výhoda navrhovaného výběru – nebo kombinace nástrojů připravených k použití – musí být prokázány a založeny na posouzení potřeb a rozboru příčin, jež jsou tak přesné a aktuální, jak jen to je možné.

V rámci humanitární potravinové pomoci bude kladen zvláštní důraz na to, aby byl příjemcům poskytován včasný přístup k bezpečným a vyváženým potravinám v dostatečném množství i kvalitě[18], které uspokojí jejich požadavky na stravu. Pokud je to možné, měla by potravinová pomoc rovněž odpovídat místním stravovacím preferencím a být pro příjemce přijatelná.

Posílení nebo ochrana zemědělských nebo jiných životních potřeb (např. poskytování veterinářských služeb zranitelným stádům dobytka nebo zlepšování způsobů skladování zemědělské úrody) je legitimní a vhodnou mimořádnou reakcí v některých humanitárních souvislostech, pokud je odůvodněna mimořádnými potřebami a splňuje humanitární cíle ve vhodném a omezeném časovém rámci.

Kromě opatření potravinové podpory, která přímo řeší požadavky na spotřebu potravin, se za zásadní považují doplňková opatření (např. opatření týkající se veřejného zdraví), i když nemají přímý dopad na dostupnost potravin, přístup k nim a jejich používání. Mají zásadní vliv na schopnost lidského těla využívat potravu, a ovlivňují tím výsledky výživy. EU a její členské státy uznávají zvláštní potravinové a výživové potřeby specifických skupin v celkovém rámci příjemců (např. malé děti, zvláště děti mladší dvou let[19], těhotné a kojící ženy, starší lidé a lidé nakažení HIV/AIDS[20]). Pokud jsou tyto skupiny zahrnuty do operací humanitární potravinové pomoci na základě svých potravinových nebo výživových potřeb, mělo by se při reakci počítat s jejich zvláštními požadavky a poskytnout dostatečně výživné a upravené potraviny.

Podpůrné akce

EU musí při zásazích humanitární potravinové pomoci zvážit možnosti pro začlenění snižování rizika katastrof (disaster risk reduction, DRR), připravenosti, zmírnění a prevence do svých humanitárních mandátů, nařízení a cílů potravinové pomoci. Strategie humanitární potravinové pomoci Komise by měly být vypracovávány s ohledem na strategii obsaženou ve sdělení Komise o strategii EU na podporu snižování rizika katastrof v rozvojových zemích[21].

Komise uznává, že iniciativy na podporu snižování rizika katastrof (jako jsou systémy včasného varování a strategické zásoby potravin) často vyžadují dlouhodobou podporu, státní nebo regionální odpovědnost a pečlivé zvážení hospodářských a politických hledisek. Proto se zdá, že jejich rutinní podpora by neznamenala srovnatelnou výhodu mezi humanitárními aktéry. Humanitární aktivita Komise však může při poskytování potravinové pomoci sledovat současně cíle snižování rizika a může být součástí krátkodobého posílení, vedení a rozšíření iniciativ DRR ve spolupráci s partnery v oblasti rozvoje. Akce by měly v duchu zásady „neškodit“ předcházet zvyšování zranitelnosti příjemců a jejich vystavení dalším krizím.

Omezená zkušenost a rozsah schopností humanitárních aktérů často brání použití nejvhodnějších způsobů zásahu potravinové pomoci. Proto EU a její členské státy uznávají, že je potřeba snažit se o posílení kapacit humanitárního systému, aby bylo možno poskytovat diferencovanější a vhodnější formy potravinové pomoci.

Stoupající úroveň chronické nezajištěnosti potravin s sebou přináší stoupající množství lidí náchylných k budoucím krizím. Při nedostatečné kontrole se tak znásobí nároky na omezené humanitární zdroje. Je tedy potřeba koordinace a prosazování k ovlivnění veřejně-politických debat a rozhodnutí národních vlád a aktérů v oblasti rozvoje o přidělení zdrojů, aby byly splněny cíle zajišťování potravin. Prosazování musí být zaměřeno na státní aktéry, aby v rámci své základní odpovědnosti zabezpečili zajištění potravin pro svůj lid. Prosazování musí být zaměřeno rovněž na aktéry v oblasti rozvoje (včetně vlád) ve vztahu k rozvojovým potřebám obyvatelstva v krizových situacích.

Účelné propojení humanitární a rozvojové pomoci je třeba podporovat prostřednictvím LRRD a zajistit, že mezinárodní systém pomoci pracuje důsledně, soudržně a transparentně v boji proti hladu a zranitelnosti. Spolupráce by měla zajistit, že společné úsilí propojí mimořádné, přechodné a rozvojové potřeby, a podpořit vytvoření podmínek spojených s řádnou správou věcí veřejných a příznivých národních a mezinárodních politik (např. pro obchod a migraci).

EU a její členské státy podporují myšlenku společné koordinace humanitární potravinové pomoci pod silným a kvalifikovaným řízením a vedením. To zahrnuje úzkou koordinaci s vhodnými a schopnými národními humanitárními aktéry. Komise v rámci OSN a humanitární reformy potvrzuje „přístup po skupinách“ ke koordinaci a podporuje veškeré úsilí o zvýšení účelnosti v odvětví potravin a výživy, přičemž bude zajištěn soulad s celosvětovou strukturou řízení zemědělství, zajišťování potravin a výživy.

[1] V prosinci 2007 přijala Rada Evropské unie Konsensus o humanitární pomoci (Evropský konsensus o humanitární pomoci: 2008/C 25/01). V doprovodném akčním plánu, přijatém v roce 2008 jako pracovní dokument (Evropský konsensus o humanitární pomoci – akční plán: SEK(2008)1991) nepřímo uznává, že oblast osvědčených postupů v potravinovém odvětví se rychle vyvíjí, a vyslovuje zvláštní závazek vytvořit propracované přístupy k potravinové pomoci a upravit podle nich svoji politiku.

[2] NAŘÍZENÍ RADY (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1).

[3] Viz Slovníček v příloze A doprovodného pracovního dokumentu.

[4] Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), 19. června 2009.

[5] Statistiky zprávy Dětského fondu OSN (UNICEF) „Situace dětí ve světě“ 2005 a 2008.

[6] Za „nadměrnou“ je považována kombinace absolutních měřítek vycházejících ze stanoveného prahu mimořádných situací (jak ho vymezuje „Sphere handbook“ (příručka k humanitárnímu projektu Sphere), UNICEF a Stálý výbor OSN pro výživu) a relativních měřítek vycházejících z údajů specifických v dané situaci.

[7] Jak ho definuje Stálý výbor OSN pro výživu a Světová zdravotnická organizace (WHO).

[8] Tato „předpověď“ by měla být založena na ukazatelích včasného varování a měla by ukázat kritickou nedostatečnost nebo narušení spotřeby potravin, jež by bez okamžité včasné reakce znamenaly ohrožení života v časovém rámci, který odpovídá humanitárnímu poslání ES.

[9] Viz poznámky 6 a 7.

[10] Viz Funding Guidelines for Humanitarian Protection (Základní pokyny pro humanitární ochranu) vydané GŘ pro humanitární pomoc (ECHO) dne 21. dubna 2009.

[11] Sdělení Evropské komise o LRRD z roku 2001: Závěry.

[12] Humanitární konsensus EU z roku 2007: kapitola 2.4, bod 22; kapitola 3.4, bod 53; kapitola 5; příloha.

[13] GŘ pro humanitární pomoc (ECHO), Rámcová dohoda o partnerství z roku 2008: článek 8.

[14] EK vymezuje mimořádnou situaci na základě kombinace absolutního prahu (např. Sphere, Světová zdravotnická organizace atd.) a relativních ukazatelů ve srovnání se situační normou.

[15] Tato „předpověď“ by měla být založena na ukazatelích včasného varování, které by měly ukázat kritický nedostatek nebo narušení spotřeby potravin, jež by bez okamžité včasné reakce znamenaly ohrožení života v časovém rámci, který odpovídá humanitárnímu poslání ES.

[16] Viz Slovníček v příloze A doprovodného pracovního dokumentu Komise.

[17] Viz poznámka pod čarou 14.

[18] Množství podle energetického složení a kvalita podle bezpečnosti potravin a jejich bílkovinného, makronutričního a mikronutričního složení. Podle SPHERE a Světové zdravotnické organizace je normou pro množství potravin / energetickou potřebu 2100 kcal na osobu a den, v průměru napříč všemi věkovými skupinami. Světová zdravotnická organizace, UNICEF, World Food Programme (WFP) a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se dohodly na normách pro kvalitu potravin a mikronutriční složení (viz „Food and Nutrition Needs in Emergencies“, listopad 2002), které jsou však momentálně předmětem přezkumu.

[19] Děti do dvou let jsou nejvíce ohroženy nemocemi a podvýživou a odpovídající nutriční příjem jim otvírá možnost zajištění dlouhodobého zdraví a znatelných výhod.

[20] Viz pokyny GŘ ECHO o HIV, přijaté v říjnu 2008.

[21] Viz KOM (2009) 84.