52009DC0228

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 15.5.2009

KOM(2009) 228 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o fungování systému včasného varování a reakce sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství v průběhu let 2006 a 2007 (Rozhodnutí 2000/57/ES)

(Text s významem pro EHP)

OBSAH

1. Úvod 3

2. Události oznámené v roce 2006 3

3. Reakce a návaznost na události oznámené v roce 2006 3

3.1. Chikungunya v zámořském departementu Réunion 3

3.2. Spalničky 4

3.3. Horečka Lassa 4

3.4. Clostridium difficile 027 4

3.5. Influenza ptáků u lidí 5

4. Události oznámené v roce 2007 5

5. Reakce a návaznost na události oznámené v roce 2007 5

5.1. Tuberkulóza 5

5.2. Chikungunya v Itálii 6

5.3. Spalničky v Belgii 6

5.4. Legionářská nemoc 7

6. Posouzení událostí a kritéria pro oznamování 7

7. Nový mezinárodní zdravotní řád 9

8. Převod systému včasného varování a reakce do ECDC 9

9. Závěry 9

1. ÚVOD

Cílem této zprávy je informovat Radu a Parlament o událostech s významem pro Společenství, které jsou spojeny s přenosnými nemocemi a byly oznámeny v průběhu let 2006 a 2007 prostřednictvím systému včasného varování a reakce vytvořeného na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES[1] a rozhodnutí Komise 2000/57/ES.

2. UDÁLOSTI OZNÁMENÉ V ROCE 2006

Během roku 2006 bylo zasláno celkem 138 sdělení (2,6 sdělení za týden) s 223 poznámkami. Ze 138 sdělení šlo v 37 případech o informační sdělení, ve 47 případech o sdělení na úrovni aktivace 1, ve 22 případech o sdělení na úrovni aktivace 2 a ve 2 případech o sdělení na úrovni aktivace 3. Ze 30 sdělení zaslaných v reakci na konkrétní události šlo v 16 případech o přijetí opatření, v 9 případech o koordinaci opatření a v pěti o zamýšlená nebo plánovaná opatření. Rozčlenění sdělení podle zemí nebo oblastí výskytu bylo následující: Německo (10 oznámených událostí), Francie (8), Itálie, Španělsko, Švédsko a Dánsko (po 7), Spojené království a Rakousko (po 6), Belgie a Slovinsko (po 5), Lotyšsko a Izrael (po 4), Polsko, Litva a Turecko (po 3), Portugalsko, Estonsko, Řecko, Nizozemsko, Norsko a Sierra Leone (po 2) a Maďarsko, Česká republika, Slovensko, Rumunsko, Faerské ostrovy (Dánsko), Réunion (francouzský zámořský departement), Svatá Helena (Spojené království), Chorvatsko, Ruská federace, Mauritánie, Egypt, Tunisko, Irák, Indie a Thajsko (po jedné události). Sedm událostí se týkalo více než jedné země EU, dvě události se týkaly více než jedné země mimo EU. U čtyřech událostí nebyl uveden zeměpisný původ. 48 sdělení týkajících se 16 událostí bylo zasláno prostřednictvím kanálu selektivní výměny (selective exchange channel).

43 sdělení se týkalo chřipky, 18 akutního průjmu, 8 sdělení se týkalo průjmu a salmonelózy, 7 se týkalo spalniček, 6 legionářské nemoci, 5 tuberkulózy, vždy 2 sdělení se týkala cholery, smrti z neobjasněných příčin, horečky, otravy jídlem, hemoragické horečky, hepatitidy, hemolytického uremického syndromu, příušnic nebo variantní Creutzfeldt-Jacobovy nemoci (vCJD), a vždy jedno sdělení se týkalo campylobakteriózy, leptospirózy, listeriózy, septikémie, shigelózy, infekce měkkých tkání, sexuálně přenosné infekce a břišního tyfu. Osm sdělení bylo klasifikováno jako „nepříslušná“ a pět jako „neuvedená na seznamu“.

3. REAKCE A NÁVAZNOST NA UDÁLOSTI OZNÁMENÉ V ROCE 2006

3.1. Chikungunya v zámořském departementu Réunion

V únoru 2006 oznámila Francie rozsáhlé ohnisko viru Chikungunya v zámořském departementu Réunion. Virus se brzy rozšířil na další ostrovy v Indickém oceánu a dostal se do Indie. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (dále jen „ECDC“) zhodnotilo riziko výskytu viru Chikungunya v EU s cílem dát členským státům možnost dosáhnout stavu vyšší připravenosti. Byly vypracovány a ve členských státech rozšířeny informace o hodnocení rizika pro cestující do a z postižených oblastí. Pozornost byla věnována také riziku, které představují dárci krve vracející se z postižených oblastí, a veřejné zdravotnické orgány odpovědné za otázky bezpečnosti krve byly uvědomeny, aby měly možnost uplatnit na tyto dárce krve opatření odkladu.

3.2. Spalničky

V březnu 2006 oznámilo Německo řadu regionálních ohnisek spalniček v jižní a západní části země. Byla oznámena ohniska zahrnující 58 případů v oblasti města Stuttgart a 149 případů ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Dalším šetřením bylo zjištěno 1 018 případů oznámených zdravotnickým orgánům v období od 1. ledna do 3. května 2006 v Severním Porýní-Vestfálsku, přičemž byly postiženy především děti a dospívající. Tyto události vedly k zavedení zvláštních opatření v oblasti veřejného zdraví reagujících na tuto událost (informace všem místním zdravotnickým orgánům, rozšíření očkování, informační kampaně pro školy, školky, rodiče a praktické lékaře).

3.3. Horečka Lassa

Dne 21. července 2006 oznámilo Německo případ horečky Lassa u pacienta, který cestoval z Freetownu (Sierra Leone) přes Abidjan (Pobřeží slonoviny) a Brusel do Frankfurtu. Pacient trpěl během letů nevolností a katétr močového ústrojí, který mu byl zaveden, byl nefunkční, v důsledku čehož moč unikala na sedadlo letadla, na přikrývky a oděv pacienta. Zatímco riziko pro ostatní cestující vyhodnotilo ECDC jako nízké, došlo k dohodě ohledně postupů pro vysledování styku s osobami, u nichž se riziko považovalo za vyšší, a byl zaveden koordinační mechanismus, do něhož byla zapojena Evropská komise, ECDC, Institut Roberta Kocha, belgické zdravotnické orgány, letecká společnost Sabena a WHO. Urychleně byl dán k dispozici soubor nástrojů a dokumentů. Bylo vyhledáno 92 lidí, z nichž 43 bylo ze členských států EU (Belgie, Německa, Itálie, Polska, Spojeného království, Francie a Španělska). Každá z těchto zemí obdržela seznam osob, které bylo třeba vysledovat prostřednictvím nástroje selektivní výměny informací dostupného v systému včasného varování a reakce (EWRS). Došlo k dohodě o tiskové zprávě, aby měly členské státy k dispozici konzistentní sdělení pro případ, že bude potřeba informovat veřejnost. Ačkoli nebyl zjištěn žádný sekundární případ, byla tato událost jasným důkazem významu koordinačního mechanismu a ukázala, čeho je dále zapotřebí pro řešení podobných situací v budoucnu.

3.4. Clostridium difficile 027

Dne 28. dubna 2006 oznámila Francie první ohnisko případů nemocí souvisejících s kmenem toxinotypu III, PCR-ribotypem 027 Clostridium difficile v nemocnici v severní části země. Informace poukázala na podobnost tohoto ohniska s epidemickými kmeny již izolovanými ze silných ohnisek výskytu nemoci související s virem Clostridium difficile v jiných zemích. PCR ribotyp 027 Clostridium difficile byl odhalen v roce 2003 v Kanadě a USA a od té doby se vyskytl v ohniscích v nemocnicích ve Spojeném království v roce 2004 a v Belgii a Nizozemsku v roce 2005. Kontrolní opatření byla ve Francii jednotkou pro kontrolu infekcí zavedena 21. března 2006 a od 11. dubna 2006 se žádné další případy neobjevily. Zkušenosti, které Francie nabyla na vnitrostátní úrovni, byly předány ostatním členským státům a byly projednány vhodné možnosti reakce. Od roku 2006 byl virus Clostridium difficile 027 zjištěn také v Polsku, Lucembursku a Dánsku.

3.5. Influenza ptáků u lidí

Přenos viru influenzy H5N1 na lidi v Turecku spustil intenzivní výměnu sdělení. Informace o epidemiologické situaci byly pro případ možného rozšíření do dalších zeměpisných oblastí pravidelně aktualizovány. I když existovalo více sdělení o událostech spojených s influenzou ptáků než o kterýchkoli jiných událostech (43 sdělení, tj. 31,1 %), většina informací se týkala případů u ptáků v EU a opatření přijatých na vnitrostátní úrovni s cílem informovat o postižených oblastech cestující osoby.

4. UDÁLOSTI OZNÁMENÉ V ROCE 2007

Během roku 2007 bylo zasláno celkem 85 sdělení (1,6 sdělení za týden) s 300 poznámkami. Z 85 sdělení šlo v 26 případech o informační sdělení, ve 32 případech o sdělení na úrovni aktivace 1, ve 22 případech o sdělení na úrovni aktivace 2 a ve 2 případech o sdělení na úrovni aktivace 3. 23 sdělení se týkalo opatření přijatých v reakci na konkrétní situace (12 sdělení o přijatých opatřeních, 8 sdělení o koordinaci opatření a 3 sdělení o zamýšlených opatřeních). Zeměpisný původ událostí byl: Itálie (9), Spojené království (8), Indie (6), Španělsko, Německo, Irsko a Maďarsko (po 4), Francie, Švédsko, Portugalsko, Polsko, Estonsko, Vietnam, Česká republika, Kanada, Malta a Bulharsko (po 2), Dánsko, Belgie, Litva, Turecko, Lotyšsko, Norsko, Egypt, Finsko, Thajsko, Rumunsko, Dominikánská republika, Nigérie, Lucembursko, Čína a Uganda (po 1). Čtyři události se týkaly více než jedné země EU a jedna událost se týkala více než jedné země mimo EU. U jedné události nebyl uveden zeměpisný původ. 159 sdělení týkajících se 14 událostí bylo zasláno prostřednictvím kanálu selektivní výměny.

Deset sdělení se týkalo tuberkulózy a chřipky, 7 sdělení se týkalo legionářské nemoci, 5 sdělení se týkalo průjmu a salmonelózy, 5 sdělení se týkalo cholery a spalniček, 3 akutního průjmu, 2 sdělení se týkala horečky, otravy jídlem, hemoragické horečky a tuberkulózy s mnohočetnou lékovou rezistencí a vždy po jednom sdělení se týkalo kryptosporidiózy, zánětu hrtanu (laryngitis), melioidózy, meningitidy, příušnic, zápalu plic, vztekliny, septikémie, shigelózy, syfilis, trichionózy a vCJD. Šestnáct sdělení bylo klasifikováno jako „nepříslušná“ a pět jako „neuvedená na seznamu“.

5. REAKCE A NÁVAZNOST NA UDÁLOSTI OZNÁMENÉ V ROCE 2007

5.1. Tuberkulóza

V roce 2007 bylo oznámeno deset událostí spojených s tuberkulózou. Čtyři události byly spojeny s lety delšími než 8 hodin (Francie, Itálie (2) a Německo). Jedna událost se týkala osoby pracující v jeslích pro děti z několika zemí EU (Lucembursko). Jedna událost se týkala pacienta, který se účastnil letního kurzu na mezinárodní škole (Itálie). Dvě události se týkaly případů tuberkulózy s mnohočetnou lékovou rezistencí u pacientů cestujících autobusem (Švédsko a Francie). Dvě události se týkaly krátkých letů: jedna byla spojena s tuberkulózou s mnohočetnou lékovou rezistencí (Malta) a jedna s extenzivně lékově rezistentní tuberkulózu (Island).

Mezi oznámenými událostmi byl případ extenzivně lékově rezistentní tuberkulózy u amerického občana cestujícího po Evropě, který dne 25. května oznámily italské zdravotnické orgány. Pacient využil dálkového letu z Atlanty (Spojené státy) do Paříže (Francie). Vrátil se do Kanady letem Českých aerolinií z Prahy do Montrealu a do Spojených států cestoval vozem. Tuberkulóza byla u něj diagnostikována v březnu a během cesty po Evropě byl informován o tom, že jde o extenzivně lékově rezistentní tuberkulózu. ECDC vydalo posouzení ohrožení, v němž vyslovilo závěr, že nakažlivost pacienta je velice nízká a že neexistují důkazy o tom, že by byla extenzivně lékově rezistentní tuberkulóza více přenosná než tuberkulóza reagující na léky. Avšak vzhledem k závažnosti extenzivně rezistentní tuberkulózy ECDC doporučilo použít jakožto preventivní opatření pro zmíněné dva transatlantické lety (lety trvající více než 8 hodin) pokyny WHO „Tuberkulóza a letecká přeprava“. Komise předsedala řadě koordinačních setkání za účasti zástupců dotčených členských států, ECDC, WHO, Spojených států, Kanady a delegací Komise ve Spojených státech a Kanadě a byla provedena koordinovaná opatření pro vysledování styku s dalšími osobami. Vzhledem k velké pozornosti sdělovacích prostředků došlo k dohodě ohledně tiskového prohlášení. Tato událost upozornila na potřebu zesílit stávající mechanismy pro vysledování styku a navázat v případě potřeby spolupráci se sdělovacími prostředky.

Posouzení ostatních událostí upozornilo na otázky jako jsou: i) otázka ochrany údajů, ii) možnost vytvořit seznamy EU uvádějící osoby vyloučené z letecké přepravy, iii) povinnost leteckých a cestovních společností získávat, poskytovat a uchovávat osobní údaje cestujících pro účely opatření v oblasti veřejného zdraví, jako je vysledování styku, iv) předávání informací o cestujících vnitrostátním zdravotnickým orgánům v souladu s pokyny WHO a v) vysledování styku pouze pro případy mnohočetně lékově rezistentní tuberkulózy a extenzivně lékově rezistentní tuberkulózy.

5.2. Chikungunya v Itálii

Italský orgán pro veřejné zdraví zjistil ohnisko způsobené virem Chikungunya v oblasti Ravenny a událost oznámil dne 30. srpna 2007. V době oznámení dosáhl počet případů 131 a trend vývoje epidemiologické křivky byl sestupný. Jde o vůbec první zprávu o přenosu viru Chikungunya přímo na území Itálie a Evropy. Ohnisko bylo spojeno s cestujícím vracejícím se z Indie. Místní přenos byl možný díky přítomnosti komára Aedes albopictus v této oblasti. Díky rychlé reakci italského zdravotnického orgánu bylo ohnisko brzy zlikvidováno. Informace byly rychle sdíleny prostřednictvím systému včasného varování a reakce a Komise společně s ECDC pomohla členským státům zvýšit jejich připravenost, posílit opatření včasného varování a dozoru, rozšířit diagnostickou kapacitu pro virus Chikungunya, provést cílená opatření týkající se bezpečnosti krve a zintenzívnit kontrolu dováženého zboží, jako jsou bambusové výhonky pro štěstí (tzv. lucky bamboo ) a použité pneumatiky (pravděpodobné nosiče pro zavlečení vektorů).

5.3. Spalničky v Belgii

Dne 30. října 2007 oznámila Belgie ohnisko spalniček čítající 22 případů mezi členy ortodoxní židovské komunity v Antverpách. Vzorovým případem byl sedmnáctiletý americký student studující v Londýně, který přijel navštívit své příbuzné v Antverpách. Předcházející ohniska výskytu spalniček v ultraortodoxních židovských komunitách byla oznámena ve Spojeném království a v Izraeli (zavlečeny ze Spojeného království). Zjevnou příčinou vzniku ohniska byla nízká úroveň očkování v ultraortodoxních židovských komunitách. Belgie dala informace urychleně k dispozici. Pro komunikaci s ohroženou skupinou v uvedených komunitách v Evropské unii, u nichž je povědomí o riziku spojeném s nízkou úrovní očkování velice slabé, byla velmi přínosná spolupráce s Evropskou židovskou radou.

5.4. Legionářská nemoc

V lednu oznámila kontaktní místa systému včasného varování a reakce ve Švédsku a Norsku čtyři případy legionářské nemoci diagnostikované u hostů, kteří pobývali ve stejném hotelu v Phuketu (Thajsko). Všechny případy byly oznámeny evropské pracovní skupině pro infekce legionellou (European Working Group for Legionella Infections). Finsko vydalo tiskové prohlášení týkající se přijatých opatření. Ústavy ve Skandinávii úzce spolupracovaly s evropskou pracovní skupinou pro infekce legionellou a cestovními kancelářemi, které informovaly příslušný orgán na místní úrovni s cílem označit a ošetřit zdroj nákazy, aby se předešlo dalším případům. Urychleně byl zaveden postup pro vysledování styku se třetími osobami: bylo zjištěno a kontaktováno 284 evropských turistů z 11 členských států EU. Kontaktované osoby byly informovány o možné expozici a bylo jim doporučeno, aby vyhledaly lékařskou péči, pokud by se u nich rozvinuly příznaky legionářské nemoci. Podobné kroky byly přijaty po výskytu legionářské nemoci v bulharském hotelu, k němuž došlo v červenci 2007.

6. POSOUZENÍ UDÁLOSTÍ A KRITÉRIA PRO OZNAMOVÁNÍ

Komise požádala ECDC o posouzení, zda události oznámené v souladu s rozhodnutím č. 2119/98/ES splňují kritéria uvedená v příloze I rozhodnutí 2000/57/ES. Účelem bylo dát Komisi a členským státům vědecké důkazy pro posílení režimu hlášení podle stávajících právních předpisů EU o přenosných nemocech a poskytnout základnu pro efektivnější využívání nástrojů IT. ECDC předložilo plné znění zprávy o posouzení, která byla projednána s členskými státy a je na vyžádání k dispozici. Hlavní číselné údaje jsou shrnuty níže.

Celkem 195 událostí (na úrovni aktivace 1, 2 a 3) oznámených prostřednictvím systému včasného varování a reakce od května 2004 do prosince 2007 bylo nezávisle přezkoumáno třemi odborníky z ECDC. Byl posouzen každý jednotlivý incident s cílem zjistit, zda splňuje čtyři kritéria uvedená v příloze I[2] rozhodnutí 2000/57/ES.

Ze 195 rozeslaných sdělení splňovalo 163 sdělení (tedy 83,6 %) alespoň jedno ze čtyř kritérií uvedených v příloze I. Třicet dva (tedy 16,4 %) žádné z kritérií nesplňovalo. Většina událostí (104, tedy 53,3 %) splňovala pouze jedno kritérium. Rozložení zaslaných sdělení podle počtu splněných kritérií je uvedeno v následující tabulce:

Druh sdělení | Počet sdělení splňující kritéria uvedená v příloze I | Celkem |

0 | 1 | 2 | 3 |

Aktivace systému včasného varování a reakce na úrovni 1 | 22 | 85 | 30 | 4 | 141 |

Aktivace systému včasného varování a reakce na úrovni 2 | 10 | 17 | 21 | 48 |

Aktivace systému včasného varování a reakce na úrovni 3 | 2 | 4 | 6 |

Celkem | 32 | 104 | 55 | 4 | 195 |

Ze 195 zaslaných sdělení bylo kritérium 1 splněno u 11 sdělení (tedy 5,6 %), kritérium 2 u 87 sdělení (44,6 %), kritérium 3 u 36 sdělení (18,5 %) a kritérium 4 u 92 sdělení (47,1 %).

Čtyři hlavní důvody hlášení byly: 66 sdělení (33,8 %) bylo zasláno kvůli faktorům svědčícím o možnosti mezinárodního šíření, 35 sdělení (17,9 %) bylo zasláno jako dotaz, zda byly epidemiologicky související případy téže nemoci zjištěny nebo hlášeny v jiné zemi, 26 sdělení (13,3 %) bylo zasláno s cílem zjistit, zda existuje podezření, že je zdrojem ohniska potravinářský výrobek nebo jakékoli jiné zboží, které bylo dovezeno nebo vyvezeno do jiných zemí, a 23 sdělení (11,8 %) bylo zasláno, jelikož událost vzbudila nebo mohla pravděpodobně vzbudit značnou pozornost mezinárodních sdělovacích prostředků nebo politický zájem.

Soulad s kritérii pro oznamování uvedenými v rozhodnutí 2000/57/ES se zdá být dobrý, i když existuje značný prostor pro zlepšení. Posouzení odhalilo některé obtíže při hodnocení, zda hlášené události odpovídají kritériím systému včasného varování a reakce výlučně na základě informací poskytnutých v hlavním sdělení. Dvěma hlavními kritérii souvisejícími s postupem hlášení je koncentrace případů nemocí v prostoru nebo čase, pokud existuje riziko rozšíření nemoci mezi členskými státy ve Společenství (kritérium 2), a výskyt nemoci, jehož zvládnutí by mohlo vyžadovat koordinovaný a včasný zásah Společenství (kritérium 4). Je zajímavé povšimnout si, že jedním z hlavních důvodů oznamování je politický zájem nebo pozornost sdělovacích prostředků, které mohou být s událostí spojeny. Bude zapotřebí dalšího úsilí o analýzu trendu vývoje oznámeného incidentu (a nikoli pouze sdělení) v čase, aby bylo možno získat více podrobností o pokroku v provádění procesu oznamování a nabídnout Komisi a členským státům možnosti, jak jej zlepšit. Další posouzení událostí, které nebyly oznámeny prostřednictvím systému včasného varování a reakce, bude mít zásadní význam pro získání úplných informací o situaci a pro posouzení souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES a s rozhodnutím Komise 2000/57/ES.

7. NOVÝ MEZINÁRODNÍ ZDRAVOTNÍ řÁD

Nový mezinárodní zdravotní řád byl přijat Světovým zdravotnickým shromážděním dne 22. května 2005 a vstoupil v platnost dne 15. června 2007. V zájmu přizpůsobení právních předpisů EU týkajících se přenosných nemocí tomuto novému zdravotnímu řádu byly upraveny přílohy rozhodnutí č. 2119/98/ES, 2000/96/ES a 2000/57/ES. Zejména byla zavedena povinnost oznámit prostřednictvím systému včasného varování a reakce všechny nemoci oznámené WHO podle mezinárodního zdravotního řádu (rozhodnutí ze dne 28. dubna 2008, kterým se mění rozhodnutí 2000/57/ES). V zájmu souladu oznámení zaslaných síti Společenství a oznámení zaslaných členskými státy organizaci WHO podle nového zdravotního řádu byla v rámci systému včasného varování a reakce vyvinuta počítačová funkce, která informuje WHO o událostech oznámených podle rozhodnutí č. 2119/98/ES.

Aby reagovala na potřebu vytvoření diskusního fóra pro koordinaci praktických aspektů provádění mezinárodního zdravotního řádu, kterou vyjádřily členské státy, zřídila Komise vedle kontaktní míst systému včasného varování a reakce také skupinu vnitrostátních ústředních míst pro mezinárodní zdravotní řád v Evropské unii, jejichž zástupci se poprvé setkali dne 31. května 2007 ve Stockholmu. Většina členských států (23 z 27), Norsko a Island jmenovaly jakožto vnitrostátní ústřední místa pro mezinárodní zdravotní řád tytéž orgány, které byly stanoveny jako kontaktní místa systému včasného varování a reakce. Komise této skupině předsedá dvakrát ročně. WHO se účastní zasedání, která také poskytují příležitost přezkoumat události oznámené prostřednictvím systému včasného varování a reakce a projednat jejich důsledky pro oznamování na základě mezinárodního zdravotního řádu. Komise plánuje další řešení vedoucí ke zlepšení procesu oznamování na základě mezinárodního zdravotního řádu, která budou úzce spjata se stávajícími elektronickými systémy oznamování EU a plně uznána WHO.

8. PřEVOD SYSTÉMU VčASNÉHO VAROVÁNÍ A REAKCE DO ECDC

Podle nařízení, kterými bylo ECDC zřízeno, zajišťuje toto středisko od 17. listopadu 2007 fungování aplikace systému včasného varování a reakce. Stejně jako v minulosti je Komise i nadále odpovědná za ostatní aspekty, včetně „povolení ke správě pro uživatele“. Kontaktní místa systému včasného varování a reakce v členských státech jsou stále formálně určována zasláním jmenování a žádostí o přístup Komisi prostřednictvím stálých zastoupení.

Současná aplikace se neliší od předchozí aplikace systému včasného varování a reakce, a tudíž v používání systému není rozdíl, až na hesla a přihlašovací kódy, jelikož byla v zájmu větší bezpečnosti zavedena nová opatření týkající se hesel (nová aplikace je nyní přístupná prostřednictvím internetu). Od 17. listopadu 2007 je nová aplikace k dispozici na adrese: https://ewrs.ecdc.europa.eu.

9. ZÁVěRY

Číselné údaje pro systém včasného varování a reakce za rok 2006 a 2007 potvrzují trendy z předcházejících let. Počet i typologie sdělení byly srovnatelné s lety 2004 a 2005. Většina sdělení systému včasného varování a reakce byla sdělením na informační úrovni. Celkový počet sdělení rozeslaných v roce 2007 byl nižší než v roce 2006. Spíše než v důsledku změny v procesu oznamování tomu tak je pravděpodobně proto, že byl v roce 2006 zaslán vyšší počet sdělení týkajících se influenzy ptáků,. Od doby, kdy byl spuštěn počítačový nástroj systému včasného varování a reakce (1999) je plánována další analýza oznámených sdělení, která by měla přinést další důkazy o trendech v používání systému včasného varování a reakce v čase, a dále napomoci zvýšení efektivity používání tohoto systému, a to zaměřením se spíše na otázky správy než hodnocení.

Stejně jako v předcházejících letech vyžadoval koordinaci na úrovni celého Společenství pouze omezený počet událostí oznámených v letech 2006 a 2007. Tato zpráva se zaměřuje na události, které takové reakce vyžadovaly na různých úrovních a které upozornily na řadu konkrétních oblastí, jimž je zapotřebí věnovat větší pozornost.

Ohnisko viru Chikungunya v Itálii upozornilo na potenciální vliv změny klimatu při úpravě epidemiologie nemoci přenášené vektory v EU a na potřebu regionálního přístupu ke sledování a reakcím na tyto nemoci (např. virus západonilské horečky). Zejména bylo prokázáno, že nemoc, která dosud nikdy nebyla v EU hlášena, může představovat pro kapacity sloužící k reakci a koordinaci na úrovni Společenství náročný úkol.

Významný nárůst počtu případů spalniček oznámených řadou členských států upozorňuje na význam koordinovaného přístupu při dosažení a zachování vysoké úrovně očkování po celé Evropě, a to v zájmu eliminace spalniček, kterého by mělo být dosaženo v roce 2010.

V několika případech byly uplatněny postupy vysledování styku s dalšími osobami. Výsledky odhalily, že ačkoli byly postupy koordinace rychle zavedeny, je třeba mechanismy posílit, a to s cílem urychleně vysledovat dotčené osoby a zároveň splnit požadavky současných právních předpisů týkajících se ochrany osobních údajů. Hlavní obtíže při získávání údajů od leteckých společností stále trvají.

Řada událostí vyžadovala dohodu, pokud jde o informování veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků. Pro sdílení společného postupu se sdělovacími prostředky se jako zvláště užitečná ukázala koordinační setkání orgánů odpovědných za realizaci systému včasného varování a reakce v členských státech. Bylo však jasné, že k rozvoji strukturovanější podoby reakce je zapotřebí dalšího úsilí.

Komise a členské státy se za pomoci ECDC rychle přizpůsobily úkolům plynoucím z nového zdravotního řádu. Stávající právní předpisy o přenosných nemocech již byly upraveny a v roce 2010 bude následovat soubor právních nástrojů týkajících se ohrožení zdraví plynoucího z nepřenosných nemocí. V krátkodobém termínu budou navrženy specifické nástroje, které by měly zlepšit vysledování styku pro účely veřejného zdraví. Pro případ potřeby byly aktivovány mechanismy řešení globálního rozměru událostí oznámených mimo EU, ale s možným dopadem na úrovni Společenství, a to s cílem usnadnit a posílit zvládnutí těchto událostí, přičemž se přihlíželo k dostupným prostředkům, jako je Evropský program pro odbornou přípravu v oblasti intervenční epidemiologie (EPIET), který je nyní koordinován ECDC v úzké spolupráci s WHO.

Plánuje se zásadní aktualizace počítačové aplikace systému včasného varování a reakce, aby bylo dosaženo kompatibility s novými komunikačními platformami, které připravují Komise a ECDC. Zejména spojení s platformou EPIS[3] střediska ECDC bude poskytovat pevnou základnu pro výměnu epidemiologických informací o konkrétních událostech. Nástroje Komise, které mají být členským státům nápomocny při sdílení údajů a informací během krizových situací, přispějí k bezproblémovému fungování systému včasného varování a reakce ve chvíli, kdy je prostřednictvím systému zaslán velký počet sdělení.

A konečně, brzy bude zavedeno několik nezbytných drobných změn aplikace „jednoduché vyhledávání“ (uzavření událostí, obsah sdělení, syndrom/nemoc, patogen, důvod oznámení a země výskytu). Potřeba těchto „drobných“ úprav byla uvedena také v předchozí zprávě, ale fáze převodu systému včasného varování a reakce tento druh aktualizace znemožňovala. [pic][pic]

[1] Úř. věst. L 268, 3.10.1998, s. 1.

[2] Události mají být oznamovány v rámce systému včasného varování a reakce, je-li splněno jedno nebo více z následujících kritérií:1. Zdroje přenosných nemocí existující ve více než jednom členském státě Společenství.2. Koncentrace případů nemocí podobného typu v prostoru nebo čase, v případě, že možnou příčinou jevu jsou patogenní původci nebo pokud existuje riziko rozšíření nemocí mezi členskými státy v rámci Společenství.3. Koncentrace případů nemocí podobného typu mimo Společenství v prostoru a čase, v případě, že možnou příčinou jevu jsou patogenní původci nebo pokud existuje riziko rozšíření nemocí ve Společenství.4. Výskyt nebo znovuobjevení přenosné nemoci nebo infekčního původce, jehož zvládnutí by mohlo vyžadovat včasný a koordinovaný zásah Společenství.

[3] .