52008DC0593

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 30.9.2008

KOM(2008) 593 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Druhá zpráva o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne 20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem {SEK(2008)2506}

OBSAH

1. Úvod 3

2. Provádění směrnice 3

2.1. Provedení do vnitrostátního práva 3

2.1.1. Obsah 3

2.1.2. Provedení do vnitrostátního práva členskými státy 4

2.2. Oblast působnosti směrnice „šedý trh“ 4

2.3. Rozdíly ve vnitrostátním provádění 5

2.3.1. Výše sankcí na vnitrostátní úrovni 5

2.3.2. Otázka sankcí a držení pro soukromé účely 5

2.3.3. Účinnost opatření vnitrostátních orgánů 6

2.4. Mezinárodní rozměr 6

3. Přiměřenost směrnice s ohledem na sbližování 7

3.1. Nové způsoby šíření 7

3.2. Nové formy pirátství 7

3.3. Příspěvek k ochraně autorského práva 8

3.3.1. Rozšíření ochrany na držitele práv 8

3.3.2. Systémy pro správu digitálních práv 9

3.4. Ochrana odměny - jediné kritérium ochrany 10

4. Závěr a další opatření 11

4.1. Vyhodnocení směrnice 98/84/ES 11

4.2. Další opatření pro zlepšení uplatňování směrnice a řešení otázky sbližování 11

4.2.1. Zřízení skupiny odborníků 11

4.2.2. Pracovní skupina pro šedý trh 12

4.2.3. Shromažďování informací 12

4.2.4. Ratifikace Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem ETS 178 12

1. ÚVOD

Evropský parlament a Rada přijaly v roce 1998 směrnici 98/84/ES[1] o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem s cílem umožnit rozvoj placených televizních služeb na vnitřním trhu. První zprávu o uplatňování směrnice Komise předložila v roce 2003[2].

Deset let po přijetí směrnice Komise předkládá druhou zprávu o uplatňování. Zvrat, který na tomto trhu nastal, je popsán ve studii o dopadu směrnice, kterou v roce 2007 vypracovaly na účet Komise společnosti KEA a Cerna[3].

Dnes je třeba si položit otázku, zda je současný obsah směrnice užitečný a i nadále přiměřený. Současný kontext je dán možnostmi trhu nových platforem šíření obsahu televizního vysílání: televize vysílané přes internet, televize vysílané přes internetový protokol (IP), mobilní televize, videa na vyžádání. Je nutné, aby byl tento trh chráněn stejným způsobem, jako je chráněna placená televize? Je ochrana, kterou těmto službám poskytuje směrnice, užitečná nebo dokonce nutná? Tyto otázky je pochopitelně možné si položit pouze v případě, pokud je úvodní otázka týkající se účinnosti směrnice zodpovězena kladně.

Pokud jde o pirátství, proti kterému je směrnice zaměřena, je nutno přiznat, že se technickému vývoji přizpůsobuje velmi dobře a daří se mu přes nově nabízené platformy.

S cílem získat informace nezbytné pro analýzu dosavadního provádění směrnice a rozšířit záběr výše uvedené studie, Komise vyhlásila veřejnou konzultaci, která probíhala od 11. února do 4. dubna 2008, a do níž bylo zasláno 54 příspěvků[4]. K této zprávě je přiložen pracovní dokument útvarů Komise, který popisuje zaměření uvedených příspěvků. Útvary Komise se během různých jednání rovněž přímo setkaly se subjekty tohoto odvětví.

2. PROVÁDěNÍ SMěRNICE

2.1. Provedení do vnitrostátního práva

2.1.1. Obsah

Aby na vnitřním trhu mohlo dojít k rozvoji služeb s podmíněným přístupem, směrnice definuje chráněné služby a přináší seznam nedovolených obchodních činností, za něž ukládají sankce členské státy, jejichž úkolem je zavést postihy pro osoby, které porušily právní předpisy, a právní prostředky pro osoby poškozené.

2.1.2. Provedení do vnitrostátního práva členskými státy

Tuto směrnici již do vnitrostátního práva provedly všechny členské státy[5]. Nové členské státy musely tuto směrnici do vnitrostátního práva provést před jejich přistoupením, neboť byla součástí acquis communautaire.

2.2. Oblast působnosti směrnice: „šedý trh“

Navzdory směrnici a související harmonizaci na úrovni Společenství nemají evropští občané užívající právo volného pohybu v rámci Evropské unie legální přístup k televizním stanicím svého státu původu. Došlo k rozvoji „šedého trhu“, v němž se zákonné předplatné získá prostřednictvím fiktivní adresy, na níž adresát ve skutečnosti nebydlí. V tomto případě nejde o „černý trh“, protože předplatné je placeno, ale ani o „bílý trh“, protože některá vysílací práva získaná stanicí platí pouze pro vnitrostátní území a neplatí pro území ostatních členských států.

Některé nabídky placené televize jsou však přístupné na přeshraniční úrovni, což zmírňuje příliš negativní závěrečný posudek o vlivu směrnice na vnitřní trh. Tyto příklady spadají do klasického rámce využívání vysílacích a výlučných práv: televize kupují práva pro všechna příslušná vnitrostátní území se společným jazykem a jen zřídka se zaměřují na jazykové diaspory, které se vyskytují na území několika nebo všech členských států.

Mimo tuto tradiční strukturu případná legalizace šedého trhu vadí většině subjektů působících na trhu, protože nutně zpochybní organizaci prodeje práv - autorských práv nebo práv spojených s vysíláním přenosů ze sportovních událostí - vázaných na vnitrostátní území. Držitelé práv si pochopitelně přejí získat prodejem práv pro jednotlivé oblasti co největší zisky a poskytovatelé audiovizuálních služeb se obávají, že se sníží atraktivita určité nabídky, která ztratí na jedinečnosti, pokud na dané území proniknou konkurenti se srovnatelnou nabídkou.

Na tomto místě je důležité zdůraznit, že pouze přeshraniční trh, jehož vznik by si Komise přála, je nabídkou, která odpovídá mobilitě a oprávněným očekáváním evropských občanů, a je tedy k dispozici legálně v jejich mateřským jazyce a pochází z jejich rodné země.

Rozvoj této nabídky by vyžadoval flexibilní přístup k nákupu práv, například s ohledem na počet zjištěných spotřebitelů v dotyčném státě. Takový vývoj je ale možný pouze tehdy, pokud všechny subjekty působící v tomto odvětví budou aktivně spolupracovat, což se zdá být v současné době vzhledem ke zřejmé nedostatečné motivaci obtížné. Rovněž by bylo nutné posoudit různé vnitrostátní předpisy o šíření filmových děl. Rozdíly v této oblasti by mohly zabránit vysílání těchto uměleckých děl na více území.

Řešením by mohly být nové služby, jako je televize vysílaná přes internet nebo mobilní televize s relativně nižšími náklady na šíření a na podmíněný přístup než v případě používání dekodéru. Je ale nutné, aby tyto nové služby nebyly na žádost vlastníka práv omezeny na určité území: Komise již obdržela několik stížností na nemožnost sledovat na internetu programy televizních stanic, je-li počítač umístěn v jiném členském státě než televizní stanice.

Je třeba zdůraznit, že dnes žije více jak 8,7 miliónů evropských občanů [6]v jiném členském státě, než je jejich země původu, a tento počet se neustále zvyšuje. Volný pohyb osob a zboží patří mezi základní zásady evropské integrace a určitě by ho zjednodušilo, pokud by se všem evropským občanům zajistil přístup k audiovizuální nabídce v jejich rodném jazyce a kultuře[7].

Pokračování v těchto úvahách pravděpodobně vyžaduje co největší množství dalších informací o bodech, jako jsou možnosti nových typů služeb v oblasti cílené přeshraniční audiovizuální nabídky a potenciál trhu, který vzniká mobilitou evropských občanů.

2.3. Rozdíly ve vnitrostátním provádění

Směrnice členským státům ukládá, aby přijaly „ účinné, odrazující a úměrné“ sankce a pro chráněné poskytovatele služeb vytvořily přiměřené právní prostředky.

Ač studie společností KEA a Cerna přezkoumala podrobně legislativu pouze v 11 členských státech a odpovědi z konzultace nepřinesly údaje ze všech 27 členských státech, lze si přesto z těchto dvou zdrojů informací udělat představu o tendencích při provádění do vnitrostátního práva. Někteří přispěvatelé jsou s vnitrostátním prováděním spokojeni, ostatní, a to početně větší část, poukazuje na omezení daná jejich vnitrostátní legislativou.

2.3.1. Výše sankcí na vnitrostátní úrovni

V souladu se třemi výše uvedenými kritérii si členské státy samy mohly zvolit, jaký druh sankce zavedou a stanovit její výši. Rozpětí sankcí je velmi široké: v případě pokut se u nejnižších sazeb pohybuje v rozmezí od 25 EUR do 7 500 EUR a u nejvyšších sazeb od 1 158 EUR do 50 000 EUR, v případě trestů odnětí svobody je rozpětí od 8 dní do 5 let, pokud tento druh sankce existuje.

Tyto značné rozdíly vysvětlují rozdílná hodnocení účinnosti sankcí hospodářskými subjekty v jednotlivých členských státech. Pochopitelně je třeba zohlednit rozdíly v životní úrovni v rámci Evropské unie a harmonizovat sankce na úrovni Společenství se nezdá být žádoucí. Na druhé straně by se ale mělo zvážit, zda nepřezkoumat odrazující dopad sankcí v jednotlivých členských státech.

2.3.2. Otázka sankcí a držení pro soukromé účely

Pouze obchodní činnost v souvislosti s nedovolenými zařízeními podléhá harmonizaci na úrovni Společenství. U držení nedovoleného zařízení pro soukromé účely pak mohou členské státy samy rozhodnout, zda sankce uplatní či ne. O této velmi citlivé stránce potírání pirátství se intenzivně diskutuje již od doby před přijetím směrnice.

Sankce za držení pro soukromé účely přijímají příznivě hospodářské subjekty, které je považují za pedagogický nástroj pro spotřebitele se sklonem používat nedovolené služby. Tyto sankce by navíc mohly být nápomocny při trestání nových druhů pirátství založeném na spojení různých úkonů, z nichž některé spadají do rámce soukromých účelů. Jedná se například o zveřejnění šifrovacích kódů na internetu následně použitých spotřebitelem k naprogramování čipové karty, kterou si původně zakoupil čistou a jejíž prodej (obchodní úkon) je předem zákonný.

Zdá se, že sankce za držení pro soukromé účely znovu získávají podporu členských států. Itálie se k této sankci vrátila v roce 2003 a Švédsko v současné době posuzuje možnost tuto sankci zavést v případě nákupu a použití nedovolených zařízení.

Bylo by zajímavé pokračovat v úvahách na toto téma, které by se mohlo stát předmětem výměny zkušeností mezi členskými státy.

2.3.3. Účinnost opatření vnitrostátních orgánů

Studie a příspěvky zmiňují obecný problém nedostatku technických znalostí orgánů pověřených prováděním legislativy.

Rovněž poukazují na vysoký stupeň technické odbornosti u nových způsobů pirátství, které vyžadují vynikající zvládnutí nových technologií.

V tomto smyslu je zřízení skupiny odborníků sdružující pověřené orgány v členských státech mimořádně vhodným prostředkem k šíření technických informací o pirátství a osvědčených postupů.

2.4. Mezinárodní rozměr

Rozšíření Evropské unie pozměnilo geografické rozložení pirátství, které bylo dříve aktivní v některých zemích východní Evropy. Tyto země jsou dnes členy Unie a provedení směrnice do vnitrostátního práva zajišťuje potírání pirátství.

Kromě toho kandidátské země usilující o přistoupení – Bývalá jugoslávská republika Makedonie, – země vyjednávající o přistoupení – Chorvatsko a Turecko –, možné kandidátské země – Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo – sbližují své právní předpisy na základě acquis communautaire. Právě probíhají vyjednávání, jejichž cílem je uzavřít dohodu o volném obchodu s Ukrajinou, která musí přizpůsobit své právní předpisy v dotyčných oblastech.

Vedle rozšíření Evropské unie začlenil Smíšený výbor Evropského hospodářského prostoru svým rozhodnutím č. 17/2001 ze dne 28. února 2001 směrnici 98/84/ES do dohody o EHS. Směrnice se od té doby vztahuje i na Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

Pokud by Komise chtěla jít dále, je její prostor omezen. Nicméně Evropská úmluva Rady Evropy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem[8] přijatá dne 24. ledna 2001 zavádí ochranu, která je podobná ochraně, kterou poskytuje směrnice a předpokládá se, že bude ratifikována 47 členskými státy tohoto orgánu, jakož i Běloruskem a Svatým stolcem.

V současné době tuto úmluvu podepsalo 11 států[9] a 8 států ji ratifikovalo. Úmluva je otevřena k ratifikaci Evropským společenstvím. Tento krok by mohl oživit ratifikaci ostatními státy a rozšířit tak ochranu dotčených poskytovatelů služeb za hranice Unie.

3. PřIMěřENOST SMěRNICE S OHLEDEM NA SBLIžOVÁNÍ

3.1. Nové způsoby šíření

Nový svět technologie můžeme shrnout jedním slovem: „sbližování“. Tak byla označena schopnost zajistit přístup k obsahům prostřednictvím mnoha platforem. Již při vytváření koncepce směrnice bylo přáním evropského zákonodárce vypracovat taková ustanovení, která by byla technologicky neutrální a nezastarávala by v důsledku inovací, které již tehdy byly zřejmé. Tento původní záměr vysvětluje, proč definice „chráněných služeb“ zahrnuje služby televizního a rozhlasového vysílání a služby informační společnosti. Navíc přijatá definice nezohledňuje způsob šíření uvedených služeb.

Z toho vyplývá, že všechny služby televizního a rozhlasového vysílání bez ohledu na způsob vysílání - ADSL, internet, mobil - spadají do definice „chráněné služby“, stejně tak jako všechny služby poskytované na dálku na žádost spotřebitele, které odpovídají definici služeb informační společnosti[10], jako je video na vyžádání. Jediné omezení týkající se této ochrany vyplývá z podmínky, že jde o systém s podmíněným přístupem. Musí být tedy zaručeno, že za tuto službu bude zaplaceno.

3.2. Nové formy pirátství

Čím dál tím častější používání čipových karet, které umožňují rozluštit signály, přispělo k rozrůznění pirátských aktivit. Na trhu jsou volně k dispozici dekodéry a prázdné čipové karty, neboť jejich použití může být legální. Nezávisle na tomto faktu se na internetu zveřejňují programovací kódy karet, což činí zejména piráti, kteří takto získávají ekonomický prospěch. Je na kupci dekodéru a prázdné karty, aby si kartu naprogramoval a získal tak přístup ke službám nedovoleným způsobem.

Toto rozdělení činností vedlo ke vzniku nového nedovoleného způsobu získávání přístupu k dotyčným službám, který se ukazuje jako složitě právně postižitelný . To lze vysvětlit skutečností, že obchodní činnosti se týkají výrobků, které je možné používat zákonným způsobem, a že je obtížné spojit vyzrazení kódů na internetu s tímto prodejem. Čipové karty si programuje sám spotřebitel a ne prodejce.

V této souvislosti pravděpodobně nelze ustanovení směrnice použít přímo, neboť je složité předložit důkazy o nedovolené obchodní činnosti. Hospodářské subjekty mohou pochopitelně tvrdit, že čipové karty, kterých se tento obchod týká, nejsou určeny k legálnímu využití, protože složitost jejich součástí a tím i jejich cena z nich činí pro běžné používání (např. jako bezpečnostní karty) zboží neschopné konkurovat.

Soudy tak musí provádět technická vyhodnocení, která v mnohých případech přesahují znalosti příslušných úředníků.

Hospodářské subjekty zdůrazňují, že je nutné mít možnost ukládat sankce za prozrazení kódu na internetu třetí osobou, i když by to bylo zadarmo. Ustanovení směrnice tu zřejmě nelze použít, protože se nejedná o obchodní činnost. Je také téměř nemožné prokázat spojení mezi prodejem prázdné karty a zveřejněním kódu na internetu. Dokonce i sankce za držení nedovoleného zařízení pro soukromé účely by sice umožnily stíhat spotřebitele, nevyřešily by však otázku přítomnosti kódů na internetu.

V tomto případě by snad bylo možné problém vyřešit v rámci opatření proti nekalé soutěži, ale i tak se narazí na otázku extrateritoriality protiprávního jednání. Bylo by tedy užitečné zvážit právní možnosti, které by tomuto jednání zabránily.

Objevily se rovněž jiné formy pirátství, například sdílení karet: legálně získaná karta umožní přerozdělení služeb mezi více spotřebitelů prostřednictvím bezdrátové sítě nebo přístupové technologie wimax. Nejčastěji jde o placené přerozdělení, které spadá do působnosti ustanovení směrnice. Problém související s touto formou pirátství spočívá v tom, že je složité toto protiprávní jednání odhalit. Za tímto účelem je třeba vyškolit zaměstnance policie.

Je zřejmě žádoucí podpořit a zlepšit výměnu informací mezi vnitrostátními orgány.

3.3. Příspěvek k ochraně autorského práva

Směrnice 98/84/ES neumožňuje držitelům práv týkajících se obsahu využít jejích ustanovení. Otázka rozšíření ochrany byla dlouze projednávána během přijímání směrnice a poté byla zamítnuta s ohledem na přijetí zvláštního textu o ochraně autorského práva v informační společnosti. Směrnice 2001/29/ES ze dne 22. května 2001[11] „autorské právo v informační společnosti“ doplnila ochranu stanovenou směrnicí 98/84/ES tři roky po přijetí této směrnice.

Směrnice 98/84/ES nicméně nepřímo, ale přitom významně přispívá k ochraně autorského práva tím, že chrání proti pirátství obsah spadající do autorského práva, a tudíž příjmy oprávněných osob.

3.3.1. Rozšíření ochrany na držitele práv

Držitelé práv, oprávněné osoby a držitelé práv na sportovní události projevili zájem být zahrnuti do rámce působnosti směrnice.

Nicméně se zdá, že obsah ochrany poskytovaný směrnicí je předmětem nedorozumění. Sankce uložené směrnicí se mohou týkat pouze činností spojených s používáním nedovolených zařízení. Jejich provádění se tudíž nemůže týkat jiného jednání, např. používání dovolených zařízení nedodržujících případná územní omezení, jako je výše popsaný šedý trh.

Toto upřesnění je důležité, protože námitky ze strany držitelů práv (autorského práva nebo práv s ním souvisejících pro provozovatele vysílání přenosů ze sportovních událostí) se zaměřují na dodržování územní vázanosti práv a rizik snížení hodnoty práv v případě nedodržování územních omezení.

V tomto rámci by rozšíření pole působnosti směrnice na jiné subjekty nebylo v žádném případě prospěšné. Směrnice totiž stanoví pirátství na základě používání nedovolených zařízení, tzn. používání zařízení neschválených šiřitelem obsahu. Např. dekodéry používané v rámci šedého trhu jsou schválené provozovatelem televizního vysílání, jenž pravidelně dostává odměnu.

Jedno z navrhovaných řešení problému držitelů práv by mohlo spočívat v důslednějším přihlédnutí k potenciálním příjmům z šedého trhu a v jejich integraci. Tato eventualita nicméně vyžaduje obecnější přístup a hlubší informace o možnostech přeshraničních trhů.

Nicméně se zdá, že držitelé práv na sportovní události vyžadují vzhledem ke skutečnosti, že chybí předpisy, právem lepší ochranu, která by byla pro ně přímo použitelná a jež by zároveň zohledňovala oprávněná očekávání spotřebitelů, pokud jde o legální přístup ke službám v přeshraničních případech a nutnost zaručit široký přístup veřejnosti k událostem, které jsou velmi důležité pro celou společnost. Komise navrhuje zahájit práce, aby mohla vyhodnotit, zda jsou nutná doplňující opatření, která by tuto mezeru zaplnila. Případné vypracování studie o financování sportu[12] ohlášené Komisí v bílé knize o sportu by mělo umožnit shromáždění prvních podkladů nezbytných pro analýzu.

3.3.2. Systémy pro správu digitálních práv

Počátek šíření obsahu po internetu byl doprovázen použitím nového druhu ochrany obsahu: systémů pro správu digitálních dat, běžně nazývaných DRM (v angličtině Digital Rights Management systems ).

Cílem těchto technických opatření je především zajistit dodržování autorského práva v rámci šíření obsahu po internetu. Tento obecný cíl zahrnuje nesmírně rozmanitá konfigurační a uživatelská opatření, jež zavádějí různé druhy omezení: kvantitativní při přehrávání díla, geografická při přístupu k dílu, dále omezení týkající se přístrojů a programového vybavení nezbytného k přehrávání díla, k přenášení díla mezi přístroji, digitální extrakce (tento seznam není úplný).

Některá tato opatření tedy mohou odpovídat definici systémů tvořených podmíněným přístupem, „jakékoli opatření nebo technické zařízení podřizující přístup k chráněné službě ve srozumitelné formě předchozímu individuálnímu povolení“ (čl. 2 písm. b) směrnice). Na opatření zajišťující odměnu za dílo, zvláště na opatření umožňující rozlišení poplatků podle způsobu použití požadovaného spotřebitelem (jedno nebo více sledování, míra kvality záznamu) se tak zcela určitě vztahuje ochrana poskytovaná směrnicí 98/84/ES.

Výše zmíněná směrnice 2001/29/ES o autorském právu v informační společnosti v článku 6 výslovně stanoví právní ochranu technologických prostředků. Tato ochrana ale platí z důvodu dodržování autorského práva a provedení členskými státy do vnitrostátního práva může omezovat právní nároky pouze na držitele práva a nikoli na šiřitele obsahu. V tomto smyslu zůstává směrnice 98/84/ES užitečná pro digitální šiřitele, kteří tak mají prostředek proti pirátství ochranných opatření, jež používají při šíření obsahu on-line.

3.4. Ochrana odměny – jediné kritérium ochrany

Směrnice omezuje ochranu služeb tvořených podmíněným přístupem proti pirátství na služby používané za účelem odměny: přístup k obsahu je poskytován pouze za úhradu (předplatné nebo cena za jednotlivé zakoupení).

Systémy tvořené podmíněným přístupem mohou být nicméně používány i k jiným účelům, než je ochrana odměny poskytovatele služeb, a to především při plnění smluvních nebo právních povinností, jako je snížení potenciálního počtu diváků – buď z teritoriálního hlediska ve spojení s postoupením práv, nebo z hlediska věku za účelem ochrany nezletilých před obsahem určeným dospělým –, u reklamních a obchodních strategií, otázek bezpečnosti nebo při vybírání nepřímé odměny[13]. Různí provozovatelé již vyjádřili svůj zájem ochranu rozšířit.

Je zapotřebí nicméně vyjasnit, že pojetí odměny je širší než přímé platby. Služby informační společnosti totiž mohou používat technologické prostředky s cílem omezovat šíření bezplatně přístupného obsahu, jenž je ale nepřímo financován reklamou nebo sponzorováním. Tyto služby také spadají do oblasti působnosti této směrnice.

Požadavek na rozšíření ochrany nepopiratelně existuje. Nicméně přetrvávají otázky týkající se užitečnosti takového rozšíření, jež by muselo být provedeno prostřednictvím revize směrnice. Její současná oblast působnosti se totiž omezuje na pirátství ke komerčním účelům. Existuje toto komerční pirátství týkající se podmíněných přístupů používaných pro tyto jiné cíle? Používání systémů tvořených podmíněným přístupem odůvodněná právními ustanoveními by navíc musela být chráněna právními předpisy, jejichž dodržování je sledováno; zde máme na mysli ustanovení týkající se ochrany nezletilých, počítačové trestné činnosti a ochrany osobních údajů. Tyto otázky musejí být detailně rozpracovány a první etapou by mohla být diskuse v rámci skupiny odborníků, již je zapotřebí zřídit.

4. ZÁVěR A DALšÍ OPATřENÍ

4.1. Vyhodnocení směrnice 98/84/ES

V této zprávě byly posouzeny různé stránky uplatňování směrnice vykazující obtíže nebo vzbuzující obavy. Toto posouzení je nezbytným předpokladem k vyhodnocení dopadu směrnice v různých oblastech její působnosti, Komise pak může učinit závěry o jejím vlivu od jejího přijetí až do současnosti.

První zjištění se vztahuje ke všeobecnému provedení směrnice do vnitrostátního práva členskými státy, které umožnilo omezit pirátství v Evropské unii a pozměnit jeho geografické rozložení díky vstupu některých zemí do EU, v nichž bylo dříve pirátství rozšířeno, což vedlo k přesunutí středisek pirátství mimo oblast vlivu směrnice.

Druhé zjištění je, že účinnost provádění směrnice se občas zdá být diskutabilní, což snižuje právní jistotu poskytovatelů audiovizuálních služeb. Především provádění směrnice na vnitrostátní úrovni se u jednotlivých případů potýká s obtížemi, buď kvůli nízké úrovni sankcí nebo kvůli nedostatečnému zvládnutí této technicky náročné oblasti vnitrostátními orgány. Ohledně tohoto posledního bodu je nutné připomenout, že neustálý technologický vývoj jen zvyšuje složitost celé otázky, ať už se jedná o nové formy pirátství, nové platformy šíření nebo o nové systémy tvořené podmíněným přístupem, jako jsou některé systémy pro správu digitálních práv.

Za třetí, pokud jde o volný pohyb, a to i přes provádění rámce Společenství, jež mělo přispívat k rozvoji vnitřního trhu dotčených služeb, jsou přeshraniční služby jen velmi zřídka rozvíjeny zcela zákonným způsobem. Zdá se, že nejvíce rozvinutým přeshraničním mechanismem je „šedý trh“, ale ten je jednotlivými provozovateli pouze tolerován, zatímco dostupnost audiovizuálních služeb domovského státu je důležitým faktorem pro dobré životní podmínky evropských občanů využívajících své právo volného pohybu v rámci Unie.

Nakonec Komise shledává, že některá omezení při provádění ochrany poskytnuté směrnicí vyžadují důkladnější analýzu. To by se jednak mohlo týkat možnosti postihovat soukromé držení nedovolených systémů, kterou prosazují provozovatelé, ale jejíž zavedení není jednoduché, a jednak situace provozovatelů, jimž není poskytnuta odpovídající ochrana, jako např. držitelům práv na sportovní události.

4.2. Další opatření pro zlepšení uplatňování směrnice a řešení otázky sbližování

4.2.1. Zřízení skupiny odborníků

Komise navrhuje zřídit skupinu odborníků pro podmíněný přístup složenou z odborníků členských států. Tato skupina bude pracovat podle vzoru expertní skupiny pro elektronický obchod a bude mít podobný mandát.

Skupina pro podmíněný přístup bude zejména pracovat na posilování a usnadňování správní spolupráce mezi členskými státy a mezi členskými státy a Komisí; bude diskutovat o problémech spojených s uplatňováním směrnice 98/84/ES o podmíněném přístupu a také o aktuálních problémech týkajících se používání systémů tvořených podmíněným přístupem.

Témata, jimiž se bude zabývat přednostně, jsou již rozpracována v této zprávě; převážně se jedná o nové formy pirátství, vyhodnocení odrazujícího účinku zavedených sankcí, význam sankcí za soukromé držení v ochraně systémů tvořených podmíněným přístupem, návaznost na ustanovení týkající se ochrany autorského práva, začlenění systémů pro správy digitálních práv jako systému tvořeného podmíněným přístupem a o ochranu používání systémů tvořených podmíněným přístupem za jiným účelem, než je ochrana odměny.

Skupina také zváží možné výhody používání inovačních systémů tvořených podmíněným přístupem a systémů pro správy digitálních práv a zejména vyhodnotí jejich potenciál k omezení nezbytnosti více odrazujících sankcí. V této souvislosti skupina také zohlední veškeré aspekty, jež mohou přispět k ochraně osobních údajů a soukromí.

Přijetím této zprávy Komise přijímá rozhodnutí zřídit tuto skupinu ještě před koncem roku 2008.

4.2.2. Pracovní skupina pro šedý trh

Komise také skupině odborníků navrhne, aby jmenovala zvláštní pracovní skupinu pro otázky šedého trhu.

Tato pracovní skupina se v první etapě zaměří na získání co největšího počtu informací o pohybu evropských občanů uvnitř EU a jejich zvyklostech týkajících se využívání audiovizuálních služeb. Následně by skupina mohla zvážit případné možnosti, jak vyřešit přístup občanů zajímajících se o služby pocházející z jejich domovského členského státu.

4.2.3. Shromažďování informací

Ze zprávy vyplývá určitý nedostatek informací, zejména pokud jde o využívání práva volného pohybu evropskými občany, požadavky a nabídky audiovizuálních služeb za hranicemi státu. Tyto informace by měly umožnit stanovení možností přeshraničních trhů a přispět k úvahám v oblasti autorského práva a práv na sportovní události.

Komise navrhuje zahájit šetření na toto téma začátkem roku 2009.

Informace o prodeji práv na sportovní události budou shromážděny v rámci „studie o financování sportu“ ohlášené Komisí v bílé knize o sportu[14]. Tyto informace by měly představovat první etapu shromažďování informací o situaci držitelů práv na sportovní události ve vztahu k pirátství při dalším přenosu sportovních událostí.

4.2.4. Ratifikace Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem

Uvedená evropská úmluva poskytuje významné možnosti pro mezinárodní rozšíření ochrany služeb tvořených podmíněným přístupem mimo území Evropské unie. Ratifikace úmluvy Evropským společenstvím by umožnila obnovit mezinárodní jednání v rámci 47 členů Rady Evropy.

Komise tedy v brzké době navrhne, aby Rada úmluvu jménem Evropského společenství ratifikovala.[pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic][pic]

[1] Úř. věst. L320, 28.11.1998, s. 54–57, viz:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31998L0084:FR:NOT

[2] KOM(2003) 198 v konečném znění, 24.4.2003, viz:http://ec.europa.eu/internal_market/media/docs/elecpay/com-2003-198_fr.pdf

[3] http://ec.europa.eu/internal_market/media/elecpay/index_fr.htm

[4] http://ec.europa.eu/internal_market/media/elecpay/index_fr.htm

[5] http://ec.europa.eu/internal_market/media/elecpay/natimpl/index-map_fr.htm

[6] Eurostat – tabulka na stranách 18-19:http://www.interculturaldialogue2008.eu/fileadmin/downloads/documents/630-factsfigures/KS-EP-07-001-EN.PDF

[7] Viz rovněž Sdělení Komise o satelitních parabolách:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52001DC0351:FR:NOT

[8] http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/QueVoulezVous.asp?NT=178&CM=1&DF=4/29/2008&CL=FRE

[9] Bulharsko, Chorvatsko, Francie, Kypr, Lucembursko, Moldávie, Nizozemsko, Norsko, Rumunsko, Rusko, Švýcarsko – Lucembursko, Norsko, Rusko: po podpisu nenásledovala ratifikace.

[10] Definice služeb informační společnosti uvedená v článku 1 směrnice 98/34/ES pozměněné směrnicí 98/48/ES: služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.

[11] Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10.

[12] http://ec.europa.eu/sport/whitepaper/wp_on_sport_fr.pdf

[13] Viz studie z dubna 2000 provedená pro Komisi ústavem Intitute for Information Law (IVR) univerzity v Amsterdamu: http://ec.europa.eu/internal_market/media/elecpay/background_fr.htm

[14] http://ec.europa.eu/sport/whitepaper/wp_on_sport_fr.pdf