52007DC0316

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 13.6.2007

KOM(2007) 316 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU, VÝBORU REGIONŮ A EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE

Veřejné finance v EMU - 2007 Zajištění účinnosti preventivní části Paktu o stabilitě a růstu {SEK(2007) 776}

I. ÚVOD

Kontrola a koordinace hospodářské a rozpočtové politiky v členských státech je jedním z požadavků Smlouvy. Pakt o stabilitě a růstu (PSR) rozvíjí ustanovení Smlouvy do souboru společně odsouhlasených pravidel, zásad a postupů, které přispívají k tvorbě, kontrole a koordinaci rozpočtových politik v členských státech EU. PSR obsahuje preventivní a nápravnou část. Jeho fungování závisí na tom, zda je schodek považován za nadměrný či nikoli. V prvním případě postup při nadměrném schodku předpokládá předem stanovená a kodifikovaná opatření k nápravě, doporučení a sankce, které mají odrazující charakter. Fungování preventivní části PSR, jejímž cílem je zabránit nadměrnému schodku a zajistit fiskální a hospodářskou koordinaci v EU, je jiné. I když část preventivní spoléhá stejně jako nápravná na kombinaci numerických a procesních pravidel, zaměřuje se hlavně na střednědobé plánování, vzájemnou podporu, vzájemný tlak a na vzájemnou výměnu osvědčených postupů. Pro účinné fungování této části je nezbytné, aby byly cíle hospodářské a fiskální politiky chápány stejně v celé EU a aby se státy zavázaly k jejich plnění.

Jedním z hlavních cílů Komise i Rady v rámci reformy PSR v roce 2005 bylo posílit preventivní rozměr paktu. Toho bylo dosaženo vyšším ekonomickým zdůvodněním pravidel a upřednostněním politik, které vytvářejí prostor pro automatickou stabilizaci výkonnosti, zajišťují udržitelnost veřejných financí a zlepšují jejich kvalitu a účinnost. Revidovaný PSR již nevyžaduje, aby členské státy ve střednědobém horizontu směřovaly k jednotné téměř vyrovnané fiskální pozici. Členské státy mají spíše různé střednědobé cíle zohledňující specifické okolnosti v dané zemi. Reforma PSR zavedla ustanovení, která mají zajistit, aby byly fiskální politiky v průběhu ekonomického cyklu symetrické a aby fiskální konsolidace pokračovala po nápravě nadměrného schodku i v dalších letech. Upřesňuje zejména, že členské státy v eurozóně nebo státy účastnící se mechanismu ERM II by měly každým rokem provést strukturální úpravu ve výši 0,5 % HDP, což je doporučená referenční hodnota. Reforma také odstraňuje případné překážky, které brání provést strukturální reformy a při rozpočtovém dohledu klade větší důraz na stav zadlužení a dlouhodobou udržitelnost.

Toto sdělení shrnuje poslední rozpočtový vývoj a fungování fiskálního rámce EU. Zdůrazňuje hladké provádění postupu při nadměrném schodku v posledním období, upozorňuje však i na některé odchylky od pravidel politiky preventivní části PSR. V současné době, kdy většina zemí EU svůj nadměrný schodek již napravila nebo jej napravuje, je třeba využít příležitosti, kterou nabízejí současné příznivé cyklické podmínky, a rychle se přeorientovat na střednědobé cíle. Ustanovení revidovaného PSR je proto třeba účinně aplikovat a dále rozvinout některé aspekty reformy PSR z roku 2005.

Toto sdělení formuluje v tomto směru konkrétní návrhy, a to na základě osvědčených postupů v zemích EU. Tyto návrhy jsou plně v duchu politické dohody o reformě PSR z roku 2005 a v rámci současných právních předpisů je možné je použít. Směřují k posílení důvěryhodnosti a odpovědnosti členských států za plnění střednědobých cílů obsažených v konvergenčních programech a programech stability a v souladu s obnovenou Lisabonskou strategií růstu a zaměstnanosti navrhují pro rozpočtový dohled širší ekonomickou perspektivu.

II. SOUčASNÝ ROZPOčTOVÝ VÝVOJ VYžADUJE PřIJETÍ OPATřENÍ K ZAJIšTěNÍ ÚčINNÉHO FUNGOVÁNÍ PREVENTIVNÍ čÁSTI PSR

Zlepšování veřejných financí pokračuje

Rozpočtová situace v EU a v eurozóně se v roce 2006 nadále zlepšovala. Na pozadí příznivých hospodářských podmínek dosáhl reálný růst HDP v EU v roce 2006 3,0 % oproti 1,7 % v roce 2005 a schodek veřejných financí se snížil z 2,4 % HDP v roce 2005 na 1,7 % HDP v roce 2006. Míra zadlužení zaznamenala v roce 2002 poprvé pokles jak v EU, tak v zemích eurozóny. Zlepšení celkové rozpočtové situace bylo navíc již druhým rokem doprovázeno výrazným snížením strukturálního deficitu (0,9 procentního bodu HDP), tj. schodku veřejných financí bez cyklických vlivů a jednorázových a dočasných opatření. Podle výpočtů Komise se strukturální deficit v EU snížil z téměř 3 % HDP v roce 2004 na méně než 1,5 % HDP v roce 2006.

Snížení schodku veřejných financí v roce 2006 bylo podpořeno zejména výrazným pozitivním vývojem v oblasti daňových příjmů. Odhaduje se nečekaně vysoký nárůst veřejných příjmů spojených se zlepšením salda veřejných financí zhruba o jeden procentní bod HDP ve srovnání s plány, které členské státy uvedly v aktualizacích konvergenčních programů a programů stability koncem listopadu 2005. Mezitím však také rostly veřejné výdaje, a to rychlejším tempem, než se v řadě zemí EU plánovalo. Takový vývoj zpochybňuje trvalý charakter pokračujícího zlepšování veřejných financí.

Neopakovat chyby z minulosti

Jiná struktura fiskálních úprav, než byla uvedená v plánech, navrhuje v některých případech k financování zvýšených vládních výdajů částečně použít neočekávaně vysoké příjmy z daní, které mohou být pouze přechodné. Tento posun poukazuje na riziko opakování politických chyb z minulosti. Současná konfigurace rychlého hospodářského růstu a pozitivních výsledků v oblasti daňových příjmů velmi připomíná situaci, která převažovala na přelomu desetiletí, během kterého k politickým chybám došlo. V období 1999–2001 nevyužily některé členské státy dobrých ekonomických podmínek k dosažení zdravého stavu veřejných financí. Se zhoršováním ekonomického cyklu se postupně dostávaly do nevýhodné pozice.

Mezi ekonomy a politiky dnes došlo ke konsensu, že příčinou problematických výsledků Paktu o stabilitě a růstu byla v první polovině tohoto desetiletí nepatřičná fiskální opatření v dobách příznivého hospodářského růstu. Jelikož většina zemí EU svůj nadměrný schodek napravila (nebo jej napravuje), je za současného příznivého vývoje konjunktury třeba udržet i dynamiku konsolidace rozpočtu. Příležitost, kterou současný růst hospodářství nabízí, je třeba využít k tomu, aby míra veřejného zadlužení zemí EU nabrala trvale se snižující trend.

Nejnovější vývoj vyžaduje lepší fungování preventivní části

Ve svém dřívějším posouzení reformy PSR Komise konstatovala, že díky reformě se před rokem zlepšilo fungování postupu při nadměrném schodku. Nedávný vývoj toto hodnocení potvrzuje. Země s nadměrným schodkem řádně využily termíny pro odstranění nadměrného schodku stanovené v rámci reformy PSR a přijaly výrazná strukturální opatření k jeho nápravě. V průměru zlepšily v roce 2006 strukturální saldo svých veřejných financí zhruba o jeden procentní bod HDP. Rozpočtové plány těchto zemí jsou obecně v souladu s cílem odstranění nadměrného schodku ve lhůtě, kterou Rada stanovila. Zatímco v roce 2004 vykazoval rozpočet až deseti členských států vyšší schodek než 3 %, v roce 2008 bude podle nejnovějších konvergenčních programů a programů stability v této pozici pouze Maďarsko a Česká republika.

Obavy o řádné fungování preventivní části PSR však zůstávají. Tuto skutečnost potvrzuje jak pohled zpět, tak pohled do budoucnosti. V roce 2006 nebyla snaha o konsolidaci rozpočtu v některých zemích, které ještě nedosáhly svého střednědobého cíle, vzhledem ke zlepšení ekonomického vývoje dostatečná. Fiskální plány jsou také spíše zklamáním. V řadě zemí eurozóny a zemí účastnících se mechanismu ERM II nedosahuje v roce 2007 a v letech následujících plánované zlepšení strukturálního salda referenční hodnoty 0,5 % HDP stanovené v revidovaném PSR, a to navzdory nedávnému doporučení Rady[1] a ekonomickému vývoji, který by odůvodňoval i překročení této hodnoty[2]. Podle hospodářské prognózy Komise z jara 2007, která nepředpokládá žádné změny politiky, dosáhne svého střednědobého cíle v roce 2008, tj. po dvou letech nadprůměrného růstu, jen deset z dvaceti sedmi zemí EU.

III. ÚčINNěJšÍ PREVENTIVNÍ čÁST K ZAJIšTěNÍ VěTšÍ UDRžITELNOSTI VEřEJNÝCH FINANCÍ

Preventivní část PSR je založena na pravidelném sledování a dohledu nad veřejnými financemi v jednotlivých členských státech. Za tímto účelem předkládají země EU každoročně konvergenční programy a programy stability, které představují plánovanou rozpočtovou pozici na další tři nebo čtyři roky. Členské státy, které ještě nesplnily svůj střednědobý rozpočtový cíl, představují ve svých konvergenčních programech nebo v programech stability cestu nápravy směrem k jeho splnění. Tyto programy potom posuzuje Komise a Rada zaujímá ke každému z nich své stanovisko.

Jak vyplývá se shora uvedených skutečností, nejsou fiskální plány vypracované členskými státy v jejich konvergenčních programech a programech stability vždy v souladu s preventivní částí PSR, zejména pokud jde o roční úpravy. Řada zemí EU měla navíc v minulosti problémy s plněním víceletých rozpočtových cílů. Tyto problémy byly spojené zejména s opakovaným překročením výdajů[3]. Zlepšený vývoj salda rozpočtu v posledních dvou letech je z velké části výsledkem pozitivních překvapení v oblasti veřejných příjmů.

Na základě těchto souvislostí je v tomto oddíle zformulována řada konkrétních návrhů, které mají na základě osvědčených postupů v zemích EU zajistit lepší fungování preventivní části PSR. Všechny tyto návrhy je možné použít v rámci současných právních předpisů a jsou plně v duchu reformy PSR z roku 2005. Je možné je rozdělit do čtyř hlavních oblastí:

(i) řešení problematiky fiskální politiky v širší ekonomické perspektivě;

(ii) posílení odpovědnosti jednotlivých zemí při plnění střednědobých cílů stanovených v konvergenčních programech a programech stability;

(iii) posílení spolehlivosti a důvěryhodnosti střednědobých rozpočtových plánů obsažených v konvergenčních programech a v programech stability;

(iv) posun směrem k udržitelné fiskální pozici ve střednědobém horizontu.

Řešení problematiky fiskální politiky v širší ekonomické perspektivě

Přednosti řádné fiskální politiky by byly srozumitelnější, pokud by se fiskální dohled dal do širší ekonomické perspektivy, zejména do kontextu obnovené Lisabonské strategie zaměstnanosti a růstu. To by pomohlo objasnit, jak střednědobé rozpočtové plány přispějí k makrofinanční stabilitě a jak mohou plánované změny ve výši a struktuře výdajů a daní a další opatření v rámci hospodářské politiky stanovit správné priority a pobídky k podpoře inovací a k posílení soukromých investic a zaměstnanosti.

Z pohledu konečného cíle dosažení vysokého udržitelného růstu vedoucí k vytváření pracovních míst v zemích EU by se mohla při posuzování vývoje fiskální politiky v kontextu preventivní části PSR více zohlednit obecná makroekonomická situace daných zemích a kvalita a struktura rozpočtové strategie. Zvláštní pozornost by byla věnována rizikům spojeným s vývojem vnitřní a vnější nerovnováhy, inflace a konkurenceschopnosti, přičemž je třeba počítat s tím, že tento vývoj má odlišný dopad na země uvnitř nebo vně eurozóny. Pro země eurozóny to například znamená více se zaměřit na úpravy reálného směnného kursu, zatímco v případě zemí usilujících o konvergenci je úkolem fiskální politiky podporovat udržitelný proces růstu.

Při posuzování střednědobých rozpočtových plánů, které členské státy předkládají ve svých konvergenčních programech nebo programech stability, by měly být diskuse o kvalitě a účelnosti veřejných výdajů a o jejich přispění ke zvýšení potenciálního růstu systematičtější. Omezené zdroje veřejných financí spolu s vyššími výdaji spojenými se stárnutím obyvatelstva a se zvyšující se daňovou konkurencí vyžadují více než kdykoli před tím, aby byly zdroje přidělovány podle priorit, účelně využívány a aby se přitom zohlednila doporučení, která při respektování specifických podmínek jednotlivých zemí přijala Rada na základě integrovaných pokynů pro růst a zaměstnanost. Pokud by se v konvergenčních programech a v programech stability i v jejich posouzení jasně zdůraznily střednědobé dopady strukturálních reforem s výraznými změnami struktury veřejných výdajů a daňové politiky, přispělo by to k lepšímu pochopení těchto reforem a jejich úlohy v rámci celkové strategie. Konvergenční programy a programy stability by tak poskytly systematické údaje o přímých rozpočtových nákladech nebo úsporách hlavních reforem plánovaných v rámci vnitrostátních programů reforem.

Návrh 1. Za účelem rychlého dosažení udržitelné rozpočtové pozice za současného posilování přínosu rozpočtových politik pro růst a zaměstnanost by měl být v konvergenčních programech a v programech stability, stejně jako v posouzení Komise, kladen větší důraz na vývoj kvality a účinnosti veřejných financí. Členské státy by mohly jasněji naznačit cíle své politiky, pokud jde o změny struktury a/nebo účelnosti veřejných výdajů a daňový systém a očekávaný přínos pro růst a zaměstnanost. V této souvislosti by mohla být rovněž zdůrazněna souvislost s vnitrostátními programy reforem v rámci Lisabonské strategie. Za účelem výměny osvědčených postupů by členské země mohly rovněž poskytovat informace o reformách rozpočtových orgánů směřujících ke zlepšení kvality a účelnosti veřejných financí – např. zavedení rozpočtových technik orientovaných na výkon nebo nová fiskální pravidla upřednostňující přerozdělování výdajů podle různých priorit.

Návrh 2. Při posuzování národní fiskální politiky by členské státy a Komise měly více zohlednit celkovou makroekonomickou situaci dané země. Zvláštní pozornost by mohla být věnována vývoji vnější nerovnováhy, inflaci a konkurenceschopnosti. Cílem by bylo zajistit hladké fungování eurozóny a vnitřní úpravy v rámci ní a podpořit udržitelný proces dohánění v zemích usilujících o konvergenci. Díky širšímu ekonomickému posouzení by bylo snadnější vyhodnotit, kdy se ekonomika nachází v příznivé situaci a jaké to má dopady na řízení fiskální politiky.

Posílení odpovědnosti jednotlivých zemí při plnění střednědobých cílů stanovených v konvergenčních programech a programech stability

Reforma PSR z roku 2005 učinila velký pokrok v posílení odpovědnosti jednotlivých států za rozpočtové předpisy EU. Lepší ekonomické zdůvodnění pravidel a zavedení střednědobých rozpočtových cílů při zohlednění specifických podmínek jednotlivých zemí představovalo důležité kroky v tomto směru.

V souvislosti s reformou PSR z roku 2005 Rada rovněž vyzvala vlády členských států, aby předložily své konvergenční programy a programy stability a stanoviska Rady k těmto programům svým národním parlamentům. V posledních dvou letech bylo v této problematice dosaženo pouze malého pokroku. Podle nedávného průzkumu Komise existuje v oblasti střednědobých rozpočtových cílů stanovených v konvergenčních programech a programech stability nedostatečná politická angažovanost na národní úrovni. Pouze v několika zemích EU jsou konvergenční programy a programy stability předmětem hlasování v národním parlamentu nebo jsou odvozeny z dokumentu, který byl dříve parlamentem schválen. V konvergenčních programech a v programech stability jsou sice předkládány rozpočtové výhledy veřejných financí za celý stát, před stanovením cílů však v některých případech neexistuje předběžná koordinace na různých úrovních vlády nebo je jen velmi malá.

V důsledku toho bývá i propojení víceletých rozpočtových plánů stanovených v konvergenčních programech a programech stability a přípravy ročních rozpočtů na další roky v zemích EU poměrně slabé. V řadě případů jsou rozpočtové výhledy uvedené v konvergenčních programech a programech stability pouze orientační a v přípravě rozpočtů na další roky jsou jen zřídka zohledňovány. Zajištění souladu mezi rozpočtovými plány uvedenými v konvergenčních programech a programech stability a cíli stanovenými v dalších ročních rozpočtech tak vyžaduje výraznou revizi. Z celkové současné situace vyplývá, že mezi tím, jak by měly příprava a stav konvergenčních programů a programů stability v členských státech vypadat a skutečným stavem je velký rozdíl.

Členské státy eurozóny by v případě národní odpovědnosti za koordinaci fiskální politiky v rámci preventivní části mohly využít připravený společný veřejný dokument, který by sumarizoval víceleté fiskální plány předložené všemi členskými státy eurozóny. Tento program stability eurozóny by vyzdvihl vklad každého členského státu do společné politiky eurozóny. Na základě posouzení Komise by se to mohlo projednat v rámci ministrů euroskupiny v úvodní fázi procesu rozpočtového dohledu, a posílit tak přezkum jednotlivých programů stability členských států eurozóny.

Návrh 3. Členské státy by měly ve své snaze o splnění střednědobých rozpočtových plánů využít větší angažovanosti a odpovědnosti všech národních subjektů podílejících se na řízení fiskální politiky, a tak docílit, že řízení bude v souladu se střednědobými rozpočtovými cíli uvedenými v konvergenčních programech a v programech stability. Za tímto účelem by měly být národní parlamenty více zapojeny do přípravy konvergenčních programů a programů stability a do případných dalších opatřeních přijatých na základě stanoviska Rady, jak bylo odsouhlaseno v souvislosti s reformou PSR z roku 2005. Víceleté rozpočtové cíle by měly být přednostně stanoveny na základě řádné koordinace na různých úrovních vlády.

Návrh 4. S cílem posílit národní odpovědnost za střednědobé rozpočtové cíle stanovené v konvergenčních programech a v programech stability a konzistenci mezi těmito plány a následnými ročními rozpočty by členské státy mohly zvážit doplnění svých rozpočtových rámců o vnitrostátní víceletá rozpočtová pravidla, jež by byla v souladu s cíli konvergenčních programů a programů stability. Jejich základem by mohly být dobré zkušenosti některých členských států, ve kterých víceleté výdajové rámce opírající se o stanovená pravidla zajišťují výraznou koherenci se střednědobými rozpočtovými plány, zejména na straně výdajů, a konzistenci mezi těmito plány a následnými ročními rozpočty.

Posílení spolehlivosti a důvěryhodnosti střednědobých rozpočtových cílů

Primárním cílem konvergenčních programů a programů stability je ve víceleté perspektivě řádně zkoordinovat fiskální politiky v EU. V některých členských státech EU se tyto plány v rámci státu použijí k prodloužení časového horizontu pro řízení fiskální politiky nad rámec ročního rozpočtového cyklu. Objeví-li se znovu odchylky od střednědobých rozpočtových plánů jako v minulosti, mohlo by dojít ke snížení důvěryhodnosti těchto výhledů do té míry, že by mohly pozbýt významu.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě makroekonomických prognóz použitých pro rozpočtové výhledy, které zase určují výši zdrojů, jež budou k financování politik ve střednědobém horizontu k dispozici. V minulosti vycházely střednědobé rozpočtové výhledy v některých případech z příliš optimistických makroekonomických prognóz, zejména v případě očekávaného růstu. Zdá se, že tendence zrevidovat za příznivých podmínek pro růst jeho střednědobé prognózy směrem nahoru však od reformy PSR výrazně zeslábla. Členské státy by měly i nadále při sestavování svých rozpočtových výhledů vycházet z realistických předpokladů. Mohly by rovněž zvážit použití tzv. faktorů obezřetnosti , např. že rozpočtové rezervy je možné využít pouze za zvláštních podmínek.

Dalším zlepšením by mohla být vyšší transparentnost, pokud jde o povahu a rozsah fiskálních změn, jež si vyžádaly rozpočtové cíle uvedené v konvergenčních programech a v programech stability. Členské státy by mohly ve svých konvergenčních programech nebo programech stability jasněji uvést, zda jejich cesta navržená pro úhrnné rozpočtové ukazatele nevyžaduje změnu politiky. Mohl by být zejména specifikován základní scénář „nezměněné politiky“. PSR, včetně Kodexu chování pro obsah a formu konvergenčních programů a programů stability, ze kterého členské státy při přípravě těchto plánů vycházejí, již stanovuje, že programy by měly popsat rozpočtová a jiná hospodářsko-politická opatření, která byla ke splnění rozpočtových cílů přijata či navržena.[4] V praxi jsou však informace o plánovaných nápravných opatřeních v konvergenčních programech a programech stability poměrně stručné.

Návrh 5. Za účelem zvýšení spolehlivosti a důvěryhodnosti svých střednědobých rozpočtových cílů by členské státy mohly ve svých konvergenčních programech a programech stability jasněji uvést, zda jsou střednědobé rozpočtové cíle dosažitelné, aniž by bylo nutné měnit politiku, nebo zda si vyžádají přijetí dodatečných zásadních opatření. V posledně jmenovaném případě by bylo důležité v nich specifikovat rozdíl mezi hlavními rozpočtovými cíli (saldo veřejných financí, veřejné výdaje) a vývojem veřejných financí při nezměněné politice a uveden pokud možno podrobný popis opatření, jež jsou pro odstranění rozdílu mezi rozpočtovými trendy a cíli plánována.

Posun směrem k udržitelné fiskální pozici ve střednědobém horizontu

Hlavním cílem fiskální politiky v zemích EU je snaha dosáhnout střednědobé udržitelnosti veřejných financí. Ve většině zemí EU vyžaduje tato snaha o udržitelnost rozsáhlou strategii spočívající v dosažení diskreční fiskální konsolidace i v provedení strukturálních reforem. V některých členských státech je nutné učinit důležité rozhodnutí, do jaké míry by měl být problém udržitelnosti veřejných financí řešen střednědobou konsolidací a do jaké míry reformami trhu práce, důchodového systému a systému zdravotnictví. Střednědobé rozpočtové cíle by měly být natolik ambiciózní, aby mohly k řešení udržitelnosti veřejných financí významně přispět.

Rychlý přechod ke zdravé fiskální pozici také vyžaduje lepší pochopení důvodů předchozích odchylek od střednědobých rozpočtových plánů, aby bylo možné se jich v budoucnu vyvarovat. Větší důraz by měl být kladen na sledování předchozích rozpočtových plánů v kontextu posouzení konvergenčních programů a programů stability Komisí a Radou. Vzhledem k tomu, že členské státy obvykle plánují fiskální konsolidaci na základě opatření na straně výdajů a že odchylky od střednědobých plánů jsou hlavně důsledkem překračování výdajů, by měl být sledován zejména vývoj na straně výdajů.[5]

V zemích eurozóny by měla být konzistence mezi původně stanovenými rozpočtovými cíli a ročními rozpočty monitorována v kontextu střednědobého přezkumu fiskálních politik. Ten zahrnuje každoroční projednávání plánů fiskální politiky na příští rok, což má zajistit řádnou koordinaci národních fiskálních politik v eurozóně a poskytnout vzájemnou podporu řádné fiskální politiky na úrovni jednotlivých států. Euroskupina nedávno rozhodla, že se toto projednávání plánů změní na skutečnou strategickou debatu, která se bude konat těsně před přijetím rozpočtových plánů na další rok v jednotlivých členských státech.[6]

Návrh 6. Jak bylo odsouhlaseno v souvislosti s reformou PSR, Komise a členské státy zintenzívní své snahy dále rozvíjet propojení střednědobých fiskálních politik a dlouhodobé rozpočtové dynamiky. Střednědobé rozpočtové cíle zohledňující specifické podmínky jednotlivých zemí více zohlední faktor udržitelnosti. Cílem je stanovit případně ambicióznější střednědobé cíle zohledňující specifické podmínky jednotlivých zemí, které mohou členským států pomoci zlepšit udržitelnost veřejných financí.

Návrh 7. Při posuzování konvergenčních programů a programů stability se Komise více zaměří na to, jak byly splněny rozpočtové cíle předchozích programů, zejména na vývoj veřejných financí. V zemích eurozóny by měla být konzistence mezi původně stanovenými rozpočtovými cíli, zejména pokud jde o veřejné výdaje, a ročními rozpočty monitorována v kontextu střednědobého přezkumu fiskálních politik.

IV. ZÁVěR

Toto sdělení shrnuje poslední rozpočtový vývoj a fungování fiskálního rámce EU. Zdůrazňuje pokračující zlepšování rozpočtové situace a hladké provádění postupu při nadměrném schodku. Sdělení však také poukazuje na obavy Komise, pokud jde o provádění preventivní části PSR. Ty se týkají především nedostatečné snahy členských států, které ještě nesplnily své střednědobé rozpočtové cíle, dosáhnout fiskální konsolidace v příznivých podmínkách ekonomického cyklu. V některých členských státech jsou neočekávaně vyšší daňové příjmy použity k financování vyšších veřejných výdajů. Tento vývoj vzbuzuje pochybnosti o trvalém charakteru pokračující fiskální konsolidace.

Na tomto pozadí a v situaci, kdy většina zemí EU odstranila svůj nadměrný schodek nebo jej právě odstraňuje, je třeba využít současných příznivých cyklických podmínek a rozhodně přistoupit k plnění střednědobých rozpočtových cílů.

S cílem zvýšit účinnost preventivní části PSR toto sdělení formuluje konkrétní návrhy vycházející z reformy PSR z roku 2005. Tyto návrhy budou v nadcházejících měsících projednány s členskými státy. Zabývají se tím, jak stanovit a provádět své rozpočtové strategie ve střednědobém horizontu, a jak posílit koordinaci hospodářské a rozpočtové politiky a dohledu nad ní na úrovni EU s cílem podpořit dosažení udržitelné rozpočtové politiky, která by přispěla k vyššímu růstu a k vyšší zaměstnanosti. Nedávné zkušenosti zemí a empirická práce ukazují, že provedení těchto návrhů by účinně podpořilo úsilí členských států o dosažení udržitelné fiskální pozice při současném zvýšení růstu a zaměstnanosti.

[1] Doporučení Rady z března 2007 o integrovaných pokynech pro růst a zaměstnanost určené členským státům eurozóny, které zohledňuje specifické podmínky jednotlivých zemí: „členským státům eurozóny se doporučuje využít příznivých cyklických podmínek a směřovat k ambicióznější rozpočtové konsolidaci směrem ke střednědobým cílům v souladu s Paktem o stabilitě a růstu, a usilovat tak o dosažení roční strukturální úpravy alespoň 0,5 % HDP jako referenční hodnoty.“

[2] Revidovaný PSR stanoví, že členské státy eurozóny a země účastnící se mechanismu ERM II, které ještě nesplnily svůj střednědobý cíl, by měly usilovat o dosažení referenční hodnoty roční úpravy svého strukturálního salda ve výši 0,5 % HDP. Jejich úsilí by se mělo zvýšit v době příznivých ekonomických podmínek, zatímco při poklesu konjunktury by mohly ve svém úsilí polevit.

[3] Podrobný rozbor příčin těchto problémů s plněním rozpočtových cílů viz zpráva Komise o „veřejných financích v EMU“ zveřejněná v roce 2007.

[4] Viz dokument „Specifikace k provádění Paktu o stabilitě a růstu a pokyny k formátu a obsahu konvergenčních programů a programů stability“ schválený v září 2005 Radou ve složení pro hospodářství a finance.

[5] Podrobná analýza důvodů pro problémy s plněním rozpočtových cílů stanovených v konvergenčních programech a programech stability viz zpráva Komise „Veřejné finance v EMU – 2007“.

[6] V praxi členské státy poskytují Komisi a sobě navzájem informace o záměrech fiskální politiky pro příští rok. To tvoří základ pro diskusi o vhodnosti těchto opatření pro dotčenou zemi i pro eurozónu jako celek.