52006DC0376

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 13.07.2006

KOM(2006) 376 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Propojit Afriku: Partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury {SEK(2006) 896} {SEK(2006) 983}

OBSAH

1. Vyřešit problémy s infrastrukturou, aby se urychlil rozvoj Afriky 3

1.1. Problematika rozvoje 3

1.2. Současné problémy Afriky 4

1.3. Afrika potřebuje vyšší investice do infrastruktury 5

1.4. Pro zvýšení investic je nutné, aby existovaly lepší systémy a instituce, které by zajišťovaly jejich udržitelnost 5

2. Africká kontinentální a regionální vize 6

2.1. Africká unie – privilegovaný partner 6

2.2. NEPAD – Krátkodobý akční plán pro infrastrukturu (i-STAP) 6

2.3. Dosáhnout cílů partnerství NEPAD v oblasti infrastruktury znamená dělat věci jinak 6

3. Iniciativa Evropské unie: Partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury 7

3.1. Cíle 7

3.2. Oblast působnosti 7

3.3. Využít odborné znalosti a zkušenosti, které EU získala díky svým transevropským sítím 8

4. Partnerství v praxi 8

4.1. Opatření, která se týkají institucí 8

4.2. Prováděcí opatření 10

4.3. Opatření 11

4.4. Koordinace s členskými státy EU, dalšími mezinárodními subjekty a iniciativami 12

4.5. Strategie pro udržitelné partnerství 13

PŘÍLOHA 14

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Propojit Afriku: Partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury

Při vymezování své strategie pro Afriku dospěla Evropská rada k závěru, že pro rozvoj a boj s chudobou má největší význam rychlý a trvalý růst ve všech oblastech[1]. Jedním z hlavních opatření v rámci strategie Rady je vytvoření partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury. Toto partnerství, společná iniciativa států EU, reaguje na rozvojové cíle, které si stanovila Africká unie prostřednictvím svého Nového partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD). Jeho cílem je podstatně zvýšit investice EU do africké infrastruktury a poskytování dopravních, energetických, vodohospodářských, informačních a komunikačních služeb. Zlepšování infrastruktury, souvisejících služeb a regulačního rámce přispěje k udržitelnému hospodářskému rozvoji, podpoří konkurenceschopný obchod, vytvoří pracovní místa a poskytne slušnou práci, posílí regionální integraci a sníží chudobu. Dosažení těchto cílů závisí rovněž na trvalém úsilí o zlepšování míru, bezpečnosti a veřejné správy v Africe.

1. VYřEšIT PROBLÉMY S INFRASTRUKTUROU, ABY SE URYCHLIL ROZVOJ AFRIKY

Výsledky evropského i afrického výzkumu ukazují, že zvládnutí problematiky infrastruktury a souvisejících služeb může účinně přispět k dosažení a udržení 7% měr růstu nezbytných pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí[2]. Partnerství bylo vytvořeno proto, aby tyto problémy řešilo.

1.1. Problematika rozvoje

Podpora udržitelného hospodářského růstu: to, zda budou domácí i zahraniční investoři investovat do Afriky, závisí do velké míry na spolehlivé infrastruktuře a na poskytovaných službách. Proto je nutné vytvořit stabilní, bezpečné a dobře spravované hospodářské prostředí. Podle některých odhadů by rozšíření infrastruktury o jedno procento mohlo zvýšit růst HDP rovněž o jedno procento[3].

Podpora konkurenceschopného obchodu: Afrika potřebuje účinné dopravní a komunikační systémy, aby mohla dopravit své zboží na vnitrostátní, regionální a mezinárodní trhy. Přeprava zboží v Africe, zejména ve vnitrozemských státech, je obtížná a stojí téměř dvakrát tolik než v jiných rozvojových zemích. Politická zlepšení a reforma právních předpisů upravujících obchod, dopravu a informační a komunikační technologie spolu s budováním kapacit a fyzické infrastruktury mohou výrazně snížit náklady na přepravu a zvýšit objem přepravovaného zboží.

Posilování regionální integrace: Afrika potřebuje více obchodovat. K dosažení tohoto cíle je třeba, aby usilovala o integraci prostřednictvím koherentních regionálních obchodních dohod a o harmonizaci politik v oblasti infrastruktury a regulačního rámce. Dobrá komunikace a využívání informačních technologií mohou tento proces urychlit.

Účinný příspěvek k dosažení rozvojových cílů tisíciletí: v současné době více než 300 milionů lidí – tedy přibližně 42 % obyvatel Afriky – stále ještě nemá přístup k nezávadné vodě. Stejně tak 60 % nemá k dispozici základní hygienická zařízení. Přístup k elektrické energii má v Africe méně než 20 % obyvatel a výpadky elektřiny nebo dodávky elektřiny jen v určitých hodinách jsou součástí každodenního života. To brání vytváření pracovních míst a investic do průmyslu a ztěžuje produkci konkurenceschopného zboží a služeb. Přístup k cenově dostupné vodě a moderním energetickým službám, hygienickým zařízením a celkově lepší hygieně jsou nezbytnou podmínkou pro dosažení všech rozvojových cílů tisíciletí.

1.2. Současné problémy Afriky

V devadesátých letech přijala řada afrických zemí v oblasti infrastruktury novou politiku, která vedla k významným institucionálním a finančním reformám zaměřeným na vytvoření udržitelné infrastruktury. Přestože bylo dosaženo určitého pokroku, je třeba udělat mnohem více, například zlepšit veřejnou správu a regionální integraci.

Přestože jsou dopravní systémy nedostačující, pomalu se zlepšují: silniční doprava představuje 90 % meziměstské dopravy, ale fyzické spoje a služby jsou nedostatečné. Železniční síť není hustá a vzájemná propojenost sítí je nízká. Mnoha námořním přístavům se nedaří nabízet konkurenceschopné služby a vnitrozemské vodní cesty jsou špatně začleněny do dopravní sítě. Letecká doprava plně nevyužila výhod, které se jí nabízely po přijetí rozhodnutí v Yamoussokro v roce 1999. Stav silnic se zlepšuje tam, kde se uplatňují postupy uvedené v Programu dopravní politiky pro subsaharskou Afriku (SSATP). Výkonnost železnic a přístavů se zlepšuje tam, kde byly poskytnuty koncese na poskytování služeb soukromému sektoru. Náklady na přepravu však stále zůstávají vysoké, mnohem vyšší než v ostatních rozvojových oblastech, a představují 14 % hodnoty veškerých vývozů ve srovnání s 8,6 % pro všechny rozvojové země. V některých vnitrozemských státech jsou náklady ještě vyšší – Malawi (56 %), Čad (52 %) a Rwanda (48 %)[4].

Energetický potenciál je vysoký, ale není účinně využíván: většina fosilních paliv se vyváží. Obnovitelné zdroje se téměř nevyužívají nebo nevyužívají udržitelným způsobem a pouze 7 % afrického potenciálu vodní energie se využívá k výrobě elektrické energie. Sdílení elektrické energie a vzájemná propojenost pomáhají řešit problém nespolehlivých a nákladných služeb. Zvýšená státní a přeshraniční energetická spolupráce a obchod jsou nezbytné pro zlepšení spolehlivosti, cenové dostupnosti a obecné dostupnosti elektrické energie.

Vodní zdroje jsou nerovnoměrně rozložené a nepravidelné srážky stupňují problémy se spravedlivým přístupem k vodě: mnohé africké země trpí velkými sezonními výkyvy srážek a periodickými cykly such a záplav, které omezují produkci potravin, ochranu ekosystémů a hospodářský rozvoj a mají dopad zejména na chudé. Je třeba, aby u povodí, která zasahují do několika států, byla zajištěna společná správa zaměřená na ochranu a spravedlivé sdílení zdrojů - podle Rady afrických ministrů pro vodní zdroje je to priorita, která je součástí snahy splnit cíle stanovené v dokumentu Vize pro africké vodní zdroje na rok 2005. Zlepšení cenové dostupnosti vody a přístupu k vodě na úrovni zemí je podmíněno stabilním a bezpečným finančním a správním prostředím.

Přestože komunikační technologie v Africe rychle dohánějí zpoždění, přístup ke službám je nerovnoměrný: pokrytí pevnými telefonními linkami, nejnižší na světě, se stále rozšiřuje, ale jeho význam klesl po neobyčejném rozvoji mobilních telefonních služeb[5]. Přístup k těmto službám je však na venkově stále mnohem nižší než ve městech. Digitální propast, nejhlubší na světě, se postupně uzavírá, protože regionální hospodářská společenství a země harmonizují své politiky a předpisy v oblasti komunikace, ale v případě nedostatečné reformy předpisů by se africké telekomunikační služby mohly stát nejdražší na světě.

1.3. Afrika potřebuje vyšší investice do infrastruktury

Africké vlády a partneři pro rozvoj v devadesátých letech prudce snížili podíl zdrojů přidělených na infrastrukturu. Vládní výdaje klesly pod 4 % HDP, která jsou nezbytná k údržbě a provozu infrastruktury, nemluvě o dodatečných investicích, protože k rozvoji infrastruktury je třeba 5 % HDP. Znamená to, že k tomu, aby Afrika dosáhla 7% růstu, potřebuje dalších 20 miliard USD ročně.

Podpora členských států EU směřující do ekonomické infrastruktury a služeb se v posledním desetiletí snížila, zejména v oblasti dopravy, částečně energetiky. Závazky měřené jako podíl celkové oficiální rozvojové pomoci poklesly z 19 % v období 1985 - 1994 na 11 % v období 1995 - 2004[6]. Během minulého desetiletí ponechalo Evropské společenství finanční podporu dopravy v subsaharské Africe na stejné úrovni. V současné době se jedná o 2 500 milionů EUR v rámci 9. ERF. Po Světovém summitu o udržitelném rozvoji, který se konal v roce 2002, vzrostlo díky facilitám pro vodu a energetiku financování vodohospodářství z 475 milionů EUR na 975 milionů EUR a financování energetiky na 230 milionů EUR. Podpora přidělená Evropským společenstvím (ERF) na infrastrukturu v subsaharské Africe celkově činí 3 750 milionů EUR, tedy 25 % 9. ERF. Rozpočet podpory Evropského společenství na infrastrukturu v severní Africe činí celkem 382,9 milionů EUR na období 2003 – 2005 (viz tabulka v příloze).

Budoucí příděly finančních prostředků z ERF a rozpočtu EU oběma africkým subregionům budou programovány později jako součást příslušných finančních rámců. 1.4. Pro zvýšení investic je nutné, aby existovaly lepší systémy a instituce, které by zajišťovaly jejich udržitelnost

1.4.1. Získané zkušenosti

Nedávno provedené hodnocení odvětví, o nichž pojednává toto sdělení, naznačuje, že politika a strategie Evropského společenství hrály významnou roli při zlepšování údržby, která se v odvětvovém přístupu ES považuje za jeden z hlavních prvků. Přesto je třeba vynaložit na zajištění udržitelnosti větší úsilí. Zlepšení základní silniční sítě a námořních přístavů mělo pozitivní dopad na rozvoj obchodu a na regionální ekonomickou integraci. Rozsáhlejší přístup k vodě a k základním hygienickým zařízením zlepšil kvalitu života místních obyvatel. Všechny zkušenosti potvrzují správnost politiky ES založené na odvětvovém přístupu. Koordinace činností Komise s činností afrických vlád a ostatních dárců tedy vedla k významnému pokroku, který bude pokračovat. Probíhá hodnocení energetického odvětví.

1.4.2 Výhled do budoucna

Služby poskytované díky zlepšené infrastruktuře přinesou africkým hospodářstvím prospěch pouze tehdy, pokud budou udržitelné. Mnohé africké země řeší problémy související s udržitelností – makroekonomická cenová dostupnost, jisté a dostatečné finanční prostředky na údržbu, „komerčně“ řízené instituce a subjekty s dostatečným počtem kvalifikovaných zaměstnanců, spolehlivé údaje založené na výzkumu, lepší cla a usnadnění obchodu, snížení dopadu na životní prostředí a posílení regulačního rámce. Stále ještě zbývá mnoho práce.

Vytvoření řádných institucionálních a finančních struktur je dlouhodobou záležitostí. Jen málo zemí má tak silná odvětví infrastruktury, která mohou přežít bez vnější podpory. Regionální udržitelnost není možná bez silných struktur uvnitř jednotlivých zemí. Toto vše je nezbytné proto, aby africká hospodářství měla prospěch z důsledného uplatňování regionálních protokolů a dohod o dopravě, energii, vodě a informačních a komunikačních technologiích.

2. Africká kontinentální a regionální vize

Vedoucí představitelé států Africké unie (AU) konstatovali, že základní podmínkou úspěšného rozvoje jsou mír, bezpečnost a řádná správa věcí veřejných. Jestliže chce Afrika skutečně pokročit při dosahování rozvojových cílů tisíciletí, musí mít vizi pro celý kontinent. Partnerství NEPAD bylo vytvořeno v momentě, který má pro rozvoj Afriky zásadní význam.

2.1. Africká unie – privilegovaný partner

Rychle se rozvíjející Africká unie představuje pro EU privilegovaného partnera. AU má politický mandát pro celý kontinent, usnadňuje dialog s regionálními hospodářskými společenstvími a mezi nimi, její úloha při propojování Afriky stále roste. AU zajišťuje, že Afrika sama rozhoduje o svém osudu, orientuje celkovou politiku a zajišťuje kontinentální celistvost partnerství.

2.2. NEPAD – Krátkodobý akční plán pro infrastrukturu (i-STAP)

Africká unie zveřejnila v květnu 2002 v rámci partnerství NEPAD akční plán i-STAP, v němž uvedla, že překonání propasti v oblasti infrastruktury má zásadní význam pro vzájemnou propojenost, regionální integraci a hospodářský růst. Plán i-STAP stanoví cíle pro jednotlivá odvětví infrastruktury, které navazují na celkový cíl snížení chudoby. Zabývá se problémy jednotlivých odvětví a nachází řešení ve čtyřech oblastech: i) zjednodušení – politické a regulační rámce, ii) budování kapacit, iii) kapitálové investice a iv) studie nových projektů. Plán i-STAP podnítil rozsáhlý dialog mezi AU-partnerstvím NEPAD a dárci, včetně ES a členských států EU, které byly zapojeny do jeho aktualizace. Přináší novou energii a urychluje uplatňování vyzkoušených politik a osvědčených postupů.

2.3. Dosáhnout cílů partnerství NEPAD v oblasti infrastruktury znamená dělat věci jinak

Za prvé to znamená věnovat mnohem více finančních prostředků na infrastrukturu, a tak účinně přispívat k udržitelnému hospodářskému růstu. V období 2005 až 2015 musí subsaharská Afrika vynaložit přibližně 5 % svého HDP na investice do infrastruktury a další 4 % na provoz a údržbu, což představuje dodatečné výdaje ve výši 20 miliard USD na rok. Za druhé to znamená obnovit situaci, v níž Afričané sami řeší svůj vlastní rozvoj a udávají směr při stanovování priorit, pokroku v regionální integraci, řádné institucionální a ekonomické správě a transparentním zadávání veřejných zakázek. Za třetí musí dárci rozvinout mechanismy poskytování pomoci, které mají pákový efekt na veřejné a soukromé zdroje financování. Za čtvrté musejí všechny strany dodržet své závazky z Pařížského prohlášení[7]. Za páté je nezbytné více zapojit soukromý sektoru (Evropská komise připravuje obchodní fórum na listopad 2006). Partnerství bylo vytvořeno pro dosažení těchto cílů.

3. Iniciativa Evropské unie: Partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti INFRASTRUKTURY

Partnerství, které vychází ze strategie EU pro Afriku, je odpovědí EU na africký akční plán pro infrastrukturu, který je součástí partnerství NEPAD. Vytváří rámec pro posilování návaznosti činností Evropského společenství a členských států EU a pro směrování jejich úsilí o zvýšení pomoci Africe koordinovaným způsobem.

3.1. Cíle

Cílem partnerství je podporovat programy, které usnadňují vzájemnou propojenost na úrovni kontinentu a regionů. Opatření prováděná v rámci partnerství rovněž doplní odvětvový přístup EU k infrastruktuře na úrovni jednotlivých států (rámeček 1) a pomohou uplatňovat dohody o hospodářském partnerství. Tyto přístupy zajistí, aby investice na kontinentální a regionální úrovni byly v souladu s vnitrostátními strategiemi v oblasti snižování chudoby a infrastruktury. Tato doplňkovost zvýší udržitelnost opatření na úrovni regionů a zemí. Příloha obsahuje stručné přehledy o jednotlivých odvětvích a mapy, které ukazují transafrické dopravní koridory a energetickou propojenost, říční povodí a informační a komunikační sítě, z nichž budou vycházet opatření prováděná v rámci partnerství.

3.2. Oblast působnosti

Partnerství je zaměřeno zejména na infrastrukturu, která zajišťuje vzájemnou propojenost celého kontinentu a propojenost jeho jednotlivých regionů. Bude zahrnovat přeshraniční, regionální a vnitrostátní infrastrukturu v nejširším slova smyslu: dopravní sítě, vodovodní a energetickou infrastrukturu a spoje, stejně jako informační a telekomunikační sítě.

Partnerství se bude rovněž zabývat problémy souvisejícími s poskytováním služeb, které mají zásadní význam pro odstranění překážek bránících obchodu uvnitř regionů a mezi nimi, aby bylo možné využít příležitosti vzniklé díky liberalizaci služeb a reformám cel. Programy partnerství budou směsí investic do fyzické infrastruktury, institucionálního rozvoje a budování kapacit, které budou napojeny na politické, podpůrné a regulační rámce nezbytné pro účinné fungování infrastruktury a pro poskytování služeb. Při provádění podrobných hodnocení dopadu na sociální sféru a životní prostředí se bude postupovat podle evropských a mezinárodních metod. Nejlepší osvědčené postupy se použijí ke snížení potenciálně negativních dopadů na sociální oblast a životní prostředí a k podpoře a posílení pozitivních dopadů.

Rámeček 1: Infrastruktura – odvětvové cíle Doprava – snížit náklady a zvýšit kvalitu služeb tím, že se odstraní fyzické překážky bránící rozvoji infrastruktury i nefyzické překážky bránící volnému pohybu zboží a osob, posílí se celní opatření, zlepší se údržba aktiv využívaných k dopravě atd. Hlavními okruhy jsou: obchodní koridory bez hranic a překážek; lepší a bezpečnější silnice; konkurenceschopné železniční služby; efektivní přístavy s moderní infrastrukturou a službami pro rybolov splňujícími příslušné hygienické požadavky, bezpečná moře a přístavy; bezpečný a účinně využívaný vzdušný prostor a letiště. Voda a hygienická zařízení – udržitelné využívání omezených dostupných vodních zdrojů, které uspokojí základní potřeby obyvatel a zlepší integrované řízení vodních zdrojů na místní úrovni, na úrovni povodí, na celostátní a přeshraniční úrovní. Energie – plně rozvinout přístup k udržitelným a cenově dostupným energetickým službám pro ekonomický i sociální sektor, zlepšit politické rámce a institucionální kapacitu a usnadnit investice nezbytné pro výrobu energie, přeshraniční propojení, rozšíření přenosové sítě a distribuci na venkově. Informační a komunikační technologie – překlenout digitální propast tím, že se díky podpoře reforem předpisů, budování kapacit a rozvíjení celoafrické širokopásmové infrastruktury a nekomerčních elektronických služeb napojených na regionální a celostátní sítě poskytne dostatečný přístup k cenově dostupným informačním a komunikačním technologiím. |

3.3. Využít odborné znalosti a zkušenosti, které EU získala díky svým transevropským sítím

EU získala díky svým zkušenostem s transevropskými sítěmi (TEN) rozsáhlé poznatky v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikací, které může sdílet s africkými zeměmi. Cílem je vybudovat regionální a propojující infrastrukturu ve velkém měřítku doplňující odvětvové cíle, které si jednotlivé země stanovily pro dosažení hospodářského růstu a integrace. EU vypracovala zásady (viz příloha), které i) poskytují důslednou a jasnou metodiku pro vymezení hlavních nadnárodních os a prioritních projektů a ii) přispívají k tomu, aby se státy a ostatní zúčastněné strany dohodly na harmonizaci regulačních rámců. Tyto znalosti obohatí dialog mezi Evropskou a Africkou unií.

4. PARTNERSTVÍ V PRAXI

Partnerství spojuje širokou řadu institucí a ostatních zúčastněných osob a vyžaduje účinnou interakci na úrovni kontinentu, regionu a země. Regionální hospodářská společenství jsou složena z oblastí, které jsou zeměpisně velice rozptýlené a mají různou úroveň rozvoje. Některé země jsou členy dvou, v několika případech dokonce tří různých regionálních hospodářských společenství. Toto několikanásobné členství zvyšuje složitost opatření prováděných v rámci partnerství.

4.1. Opatření, která se týkají institucí

Vzhledem k tomu, že partnerství funguje na třech úrovních – na úrovni kontinentu, regionu a státu – mělo by se používat pravidlo subsidiarity zakotvené v celkovém rámci, který zajistí minimální koordinaci nutnou pro účinné a efektivní fungování opatření.

4.1.1. Opatření na úrovni kontinentu

AU-NEPAD pravidelně přezkoumává a aktualizuje akční plán i-STAP a koordinuje vymezování priorit partnerství na úrovni kontinentu a regionů. Tyto priority budou brát ohled na programy regionálních hospodářských společenství a na vnitrostátní opatření, která podporují partnerství, i na veškeré změny zásad platných pro transevropské sítě v EU. AU-NEPAD a Evropská komise (ústředí a delegace EU v Etiopii) budou sdílet své informace a poznatky s členskými státy EU a Konsorciem pro infrastrukturu v Africe.

4.1.2 Opatření na úrovni regionů

Regionální spolupráce mezi Evropským společenstvím a regionálními hospodářskými společenstvími má pevný základ v dohodě o partnerství z Cotonou. Zahrnuje vytvoření ekonomických partnerství zaměřených na vybudování regionálních trhů a usnadnění obchodu mezi regiony a uvnitř regionů a na usnadnění zahraničního obchodu s partnery mimo Afriku. Aby se zajistilo, že partnerství a regionální strategie budou vzájemně slučitelné a doplňkové, je třeba v regionálních orientačních programech naplánovat podporu pro politické a regulační rámce, které zvyšují udržitelnost fyzických investic uskutečněných díky partnerství. AU-NEPAD a Evropská komise (ústředí a regionální delegace EU) budou sledovat investice, které posilují regionální sítě a systémy.

Regionální spolupráce mezi EU (včetně nejvzdálenějších regionů, zejména Kanárských ostrovů, ostrovu Réunion a Madeiry), severoafrickými zeměmi a zeměmi Středomoří probíhá na základě několika rámců pro spolupráci. Jedná se mimo jiné o Evropsko-středomořské partnerství, politiku evropského sousedství, její akční plány, iniciativu Horizont 2020 a středomořskou složku iniciativy EU pro vodu. Finanční prostředky získané díky těmto programům mohou v příslušných zeměpisných oblastech podpořit zásahy prováděné v rámci partnerství.

4.1.3. Opatření na úrovni jednotlivých států

Rozvojová spolupráce na úrovni jednotlivých států přispívá k úspěchu a udržitelnosti partnerství na úrovni regionů a celého kontinentu. Regionální spolupráce mezi Evropským společenstvím a jednotlivými státy subsaharské Afriky má pevný základ v dohodě o partnerství z Cotonou. Spolupráce se severoafrickými zeměmi vychází z evropské politiky sousedství a souvisejících dohod. Evropské společenství a členské státy EU se dohodly, že budou směřovat k vytvoření společných víceletých programů založených na rozvojových strategiích partnerského státu[8]. Tento proces zahrnuje konzultace se soukromým sektorem a občanskou společností, což by mohlo vytvořit příležitosti k financování opatření prováděných v rámci partnerství soukromým sektorem. Národní orientační program (NOP) financovaný ERF nebo rozpočtovými zdroji EU tak zapadá do společné strategie pro daný stát.

Aby se zajistilo, že partnerství a strategie pro jednotlivé státy budou vzájemně slučitelné a doplňkové, je třeba do programů jednotlivých států zahrnout podporu pro politické a regulační rámce, které zvyšují udržitelnost fyzických investic uskutečněných v rámci partnerství. AU-NEPAD bude při sledování akcí, které přímo přispívají k cílům partnerství, úzce spolupracovat s EU a jejími delegacemi v jednotlivých státech.

4.2. Prováděcí opatření

Členské státy EU se zavázaly zvýšit svou oficiální rozvojovou pomoc do roku 2010 na 0,56 HND, přičemž polovina z dodatečných 20 miliard EUR bude určena Africe. Členské státy se rovněž zavázaly ke zlepšení účinnosti pomoci – vedoucí úloha samotné Afriky, harmonizace, úpravy podle systémů jednotlivých zemích a zaměření na výsledky. Splnění těchto závazků vyžaduje od EU soudržné, koordinované a společné úsilí. Tím, že partnerství podává celkovou vizi, vytváří rámec pro zvýšení částek pomoci, které jsou věnovány na infrastrukturu, a pro účinnější dosažení výsledků. V další části je uvedeno několik způsobů spolupráce s EU.

4.2.1. Programovatelné zdroje ERF

Regionální a státní zdroje: jestliže se udrží současná úroveň financování v 9. ERF, pak by v 10. ERF finanční prostředky přidělené na infrastrukturu mohly vzrůst z 3 750 milionů EUR na přibližně 5 600 milionů EUR, přičemž by podstatná část těchto prostředků byla určena na financování opatření prováděných jako součást partnerství.

Zdroje uvnitř AKT: kromě finančních prostředků z facilit pro vodu a energii vyčleněných na podporu partnerství bude poskytnuto dalších přibližně 600 milionů EUR takto:

- podstatná část bude přidělena do svěřeneckého fondu pro financování investičních projektů navržených různými předkladateli, které budou financovány částečně z grantů a částečně z úvěrů. Granty budou udělovány v souladu s podmínkami svěřeneckého fondu;

- část na granty, které budou doplňovat další granty určené na i) budování kapacit a podporu regionálních iniciativ a programů zjednodušování a ii) podporu pro úseky afrických sítí, zejména silničních a vodních, které už svou povahou nejsou vhodné k financování prostřednictvím úvěru;

- granty na zahájení projektů pro sítě a související služby nebo jejich části, které budou uznány jako transafrické, aby se získalo další financování od jiných subjektů.

4.2.2. Svěřenecký fond EU pro infrastrukturu v Africe

Svěřenecký fond představuje společnou odpověď EU a nový způsob spolufinancování (viz hodnocení dopadu), na němž se podílejí EIB a evropské a africké instituce pro financování rozvoje. Příjmy, které bude svěřenecký fond moci rozdělit formou grantů, budou poskytovány Evropským společenstvím a členskými státy EU, které budou mít zájem přispět. Granty svěřeneckého fondu mají pokrývat i) dotace úroků, ii) spolufinancování s EIB, institucemi financujícími rozvoj a Africkou rozvojovou bankou, iii) mechanismy záruk za rizika, která dosud nejsou pokryta existujícími nástroji a iv) granty na přípravu projektů a budování kapacit. Granty EU tedy budou fungovat jako pobídka pro poskytování dodatečných úvěrů z oficiální rozvojové pomoci i finančních prostředků, které nejsou součástí oficiální rozvojové pomoci.

Zásady vlastnictví a řízení svěřeneckého fondu spočívají na „odlehčené“ struktuře:

- řídící výbor se skládá z AU-NEPAD, Evropské komise, EIB, dárců a afrických subjektů, aby se zajistilo africké řízení podpory, celková politická orientace a stanovení priorit;

- výkonný výbor „přispívajících dárců“ hodnotí a schvaluje projekty;

- sekretariát partnerství, v jehož čele stojí ředitel svěřeneckého fondu, poskytuje podporu řídícímu a výkonnému výboru.

Na způsobu fungování svěřeneckého fondu se dohodnou zakládající členové. EIB bude odpovídat za správu příjmů a výdajů svěřeneckého fondu.

Svěřenecký fond obdrží 60 milionů EUR ze zdrojů pocházejících z AKT a EIB plánuje na období 2006-07 úvěry ve výši 220 až 260 milionů EUR.

4.2.3. Posílená koordinace a spolufinancování

Výše uvedené nástroje financování motivované Evropským společenstvím nebudou samy o sobě stačit. Měly by být doplněny dalšími způsoby spolupráce, urychlením posunu k užší spolupráci a rozšířením společného financování, sdílením finančních prostředků a příležitostmi paralelního financování.

4.3. Opatření

V souladu s akčním plánem i-STAP AU-NEPAD budou opatření partnerství rozdělena do dvou obecných kategorií: i) zjednodušování a studie – software a ii) fyzické investice – hardware.

4.3.1. Na úrovni kontinentu a na úrovni regionů

Partnerství bude podporovat:

- plánování investic a upřednostňování těch investic do infrastruktury, které vytvářejí regionální a kontinentální plány pro dopravní, energetické, informační a komunikační sítě a organizace, které se zabývají správou povodí,

- činnosti, které v oblasti infrastruktury umožňují využívat obchodní příležitosti vzniklé díky dohodám o ekonomickém partnerství, které navazují na provádění těchto dohod a využívají příležitosti vzniklé díky liberalizaci služeb a celní reformě,

- budování kapacit kontinentálních a regionálních afrických institucích a výzkumných ústavů (doplňující podporu poskytovanou regionálními orientačními programy a 7. rámcovým programem pro výzkum a technický rozvoj) – AU, AMCOW (Rada afrických ministrů pro vodohospodářství), ministerstva zabývající se energetikou, SSATP (dopravní program pro subsaharskou Afriku), regionální a kontinentální regulační orgány, orgány pro civilní letectví, regionální seskupení elektrárenských společností atd.,

- harmonizaci a provádění mezinárodních a regionálních dohod, předpisů a norem pro všechny způsoby dopravy, energetiku, vodu a informační a komunikační technologie,

- regionální regulační reformu na podporu soukromých investic z domácích a zahraničních zdrojů s cílem dosáhnout účinného poskytování infrastruktury a služeb;

- opatření na zlepšení bezpečnosti letectví (např. podporou projektů COSCAP), námořní bezpečnosti, ochrany životního prostředí, rozšíření evropských satelitních navigačních služeb (GALILEO) a programu modernizace řízení letové dopravy EU (SESAR) a iniciativy Jednotné evropské nebe,

- volnou a bezpečnou tranzitní dopravu podél afrických dopravních koridorů a přes hranice,

- přípravné činnosti pro nezbytné investice a studie financování pro projekty partnerství na regionální a kontinentální úrovni,

- poskytování chybějících spojů a přeshraniční infrastruktury v transafrických dopravních, energetických, informačních a komunikačních koridorech a sítích (podle zásady otevřeného přístupu),

- udržitelné a spravedlivé řízení povodí a přeshraničních zdrojů.

4.3.2. Na úrovni jednotlivých států

Partnerství:

- zvýší účinnost státních legislativních a regulačních rámců a podpoří integraci mezinárodních a regionálních dohod do těchto rámců a jejich provádění,

- bude financovat studie, a následné investice, o dopravě (včetně opatření na dosažení mezinárodních bezpečnostních standardů), energii a projektech informačních a komunikačních technologiích, které mají význam pro danou zemi a zároveň jsou součástí transafrických koridorů a sítí,

- zajistí, že se v programech jednotlivých států bude brát ohled na udržitelnost transafrických koridorů a sítí,

- využije vazby na iniciativu EU v oblasti energie k tomu, aby usnadnilo přístup k moderním a cenově dostupným energetickým službám efektivnějším využíváním zdrojů, rozšířením distribuční sítě a rozsáhlejším využíváním obnovitelných zdrojů. Využije rovněž vazby na Partnerství pro obnovitelnou energii a účinnost a na Johannesburskou koalici pro obnovitelnou energii,

- využije vazeb na iniciativu EU pro vodu, aby zajistilo jistý přístup k dodávkám vody a hygienickým zařízením v rámci udržitelné a integrované správy vodních zdrojů.

4.4. Koordinace s členskými státy EU, dalšími mezinárodními subjekty a iniciativami

Úspěch partnerství je podmíněn efektivní koordinací mezi Evropským společenstvím, členskými státy a dalšími zúčastněnými subjekty, kterou povede Africká unie – NEPAD.

4.4.1. Koordinace s členskými státy EU

Evropská komise bude koordinovat pomoc EU a bude přitom využívat dobře zavedené koordinační skupiny, které existují pro jednotlivá odvětví, a stávající koordinační mechanismy pro jednotlivé země a regiony.

4.4.2. Koordinace s dalšími mezinárodními subjekty a iniciativami

Koordinace mezi EU, EIB a Světovou bankou, které mají největší úlohu při financování infrastruktury, je dobře rozvinutá, koordinace s Africkou rozvojovou bankou se zdárně vyvíjí. Evropské společenství bude nadále spolupracovat s Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) a s Mezinárodní telekomunikační unií (ITU).

Koordinace s Konsorciem pro infrastrukturu v Africe, což je fórum pro prosazování myšlenek, které nefinancuje infrastrukturu, ale snaží se navýšit investice do infrastruktury, je usnadněna tím, že EU je jeho členem. Evropské společenství přináší do konsorcia silný hlas EU a společnou vizi a strategii.

4.5. Strategie pro udržitelné partnerství

Zkušenosti EK a poznatky z hodnocení ukazují, že hlavními prvky udržitelné infrastruktury je její vlastnictví příjemcem a udržitelnost sektoru. Bez včasné a dostatečné údržby sítí infrastruktury nebudou služby, které uživatelé a příjemci požadují, poskytovány udržitelným způsobem. Partnerství:

- bude usilovat o to, aby se vlády na politické úrovni zavázaly provádět dobrou správu věcí veřejných ve všech odvětvích infrastruktury,

- bude podporovat celoodvětvové přístupy na celostátní úrovni, které integrují infrastrukturu a související služby,

- bude pojítkem mezi činnostmi prováděnými na úrovni zemí, regionů a kontinentu a partnerstvím,

- ve vhodných případech bude podporovat zapojení soukromého sektoru prostřednictvím partnerství soukromého a veřejného sektoru,

- bude podporovat takovou infrastrukturu, která je bezpečná, vhodná, odpovídá potřebám mužů a žen a bere ohled na výsledky posouzení dopadů na sociální oblast a životní prostředí.

Evropská komise navrhuje, že v rámci rozvíjení partnerství, zprostředkuje řadu setkání s Africkou unií, regionálními hospodářskými společenstvími, členskými státy EU a mezinárodními rozvojovými partnery, aby partnerství skutečně začalo fungovat. Tato setkání budou zahrnovat:

- setkání na vysoké úrovni pro celý africký kontinent s cílem oficiálně zahájit existenci partnerství,

- řadu regionálních schůzek na vysoké úrovni, kde se budou projednávat jednotlivá odvětví, aby bylo možné vymezit opatření, která budou prováděna v rámci partnerství.

Komise bude obecně při vymezování priorit partnerství, jeho jednotlivých opatření a při jejich provádění pokračovat v dialogu s africkými partnery a evropskými zúčastněnými subjekty na všech úrovních.

ANNEX

Sectoral overview, methodology and maps of the trans-African transport corridors, the continental electricity interconnections and river basins and ICT networks

This annex gives a brief overview of each sector - transport, energy, water and ICT. It also outlines the basis for a dialogue between the EU and the AU for moving the Partnership forward and delivering what Africa expects from its infrastructure and services. To facilitate the dialogue between stakeholders, maps of continental and regional transport, energy and ICT networks and of river basins are included. The maps are based on AU-NEPAD strategies and reflect the current progress on the dialogue; they should be regarded as indicative.

A methodology for prioritising EU operations

To guide the decision-making process on setting priorities for EU operations within the EU-Africa Partnership, a two-stage process is summarised below. The process is adapted from the methodology used for extending the trans-European networks. It will be further developed in the course of the ongoing EU-AU dialogue to reflect the AU-NEPAD criteria and will be used as a framework for reaching a consensus between stakeholders.

The first stage is to identify the major trans-African corridors and networks connecting countries, which are most relevant to international exchanges and traffic and to strengthening regional integration and continental cohesion. Various criteria will be jointly agreed under two main categories – institutional and functional.

The second stage is to prioritise projects on the selected trans-African corridors and networks. This process will cover a full project appraisal, which will include, inter alia:

- a firm commitment by the region, country or countries and entities concerned to implement the project, including a clear demonstration of the benefits of the project and how it responds to different demands, a realistic and affordable financing plan and an implementation timetable,

- an analysis of the benefits of the project in terms of its economic and financial, institutional, environmental and social impact. These analyses will take account of the ways in which projects contribute to economic efficiency, environmental sustainability, improved safety and security, etc.

Partnership operations to improve infrastructure along trans-African corridors and networks alone are not enough. These operations need to be supplemented by “facilitation measures” that ensure efficient movement of traffic along corridors and networks and minimum delays at borders. Such measures include, inter alia, harmonisation of transit transport and trade regulations and procedures, technical and administrative interoperability, implementation of new technologies, such as traffic management and electricity grid systems, and measures to improve safety and security. The EU operations will include a balance of physical investment and facilitation measures.

The EU-Africa Partnership on Infrastructure: Transport

A brief overview

Physical links in Africa fall well short of expectations and the infrastructure and services network remains under-developed. Road transport is the dominant mode, accounting for 90% of inter-urban transport.

Roads linking sub-regions are modest and road conditions vary from region to region, and within regions and countries. Road conditions are improving in many African countries where the practices advocated by the Sub-Saharan African Transport Policy Programme (SSATP)[9] are being implemented. Sustaining these road conditions demands more revenue for maintenance. Although sufficient revenue may exist in just a few countries, the current revenue of road maintenance funds covers approximately 40% of network needs. The increasing number of semi-autonomous road agencies is encouraging and makes increasing government and donor investments more sustainable. Such changes are leading to increased private sector involvement in roads. Progress over the past 10 years has been commendable, particularly given the fragile economy of many African countries. Governments must, however, redouble their efforts to increase their network maintenance.

Road maintenance remains a major problem for many African road agencies. Deferred maintenance has resulted in the loss of one third of the capital invested in the SSA road network. Maintenance budgets also remain an easy target for governments seeking savings; these are usually false economies. Deteriorating road conditions impose extra costs on road users in the form of increased vehicle operating costs or higher freight tariffs and passenger fares in the case of commercial operations. The EU has developed a sectoral approach[10] to tackle the issue of road maintenance.

Experience has defined fundamental principles for the EU’s sectoral approach to sustainable road maintenance. These are:

- Involving stakeholders: as most maintenance revenue is raised from user charges, road users and beneficiaries are demanding to know where and how funds are spent. Stakeholders are increasingly involved in prioritising road maintenance in country poverty reduction strategies and sit on the boards of road funds and road agencies.

- Securing finance: road funds are proving an effective means of managing maintenance revenue, largely based on a fuel maintenance levy. Where road funds operate under “2nd generation” principles the traditional objections of fiscal earmarking tend to disappear.

- Restructuring institutions: road networks have to be managed as a business. This means defining clear responsibilities between the many road organisations, introducing effective management information, accounting and auditing systems, using the private sector for service and works delivery and paying professionals adequately. One effective way to address all these issues is to create autonomous road agencies outside the civil service.

- Updating standards and regulations: ensuring that road networks cause minimum negative social and environmental impact, responding to the different needs of men and women, taking account of HIV/AIDS, improving road safety and controlling vehicle overloading call for updating and effectively enforcing standards and regulations.

Shipping is served by some 60 major ports with facilities ranging from conventional berths to container, oil and bulk cargo (see the map of the trans-African transport corridors). Many ports struggle to offer competitive services due to inadequate equipment and complex regulations. Similary, fishing ports, which could play a major role in the economic development of coastal countries, very often have inadequate facilities and services for handling local and foreign vessels and infrastructure for the storage and processing of fish products. Where the private sector is involved in concessions for container terminals and port management, port services are becoming more efficient, e.g. in Maputo, Dar es Salaam and Mombasa.

Africa is endowed with many lakes and rivers, yet few countries integrate inland waterway transport into a regional system. Exceptions are the countries surrounding Lake Victoria and Lake Tanganyika and the countries along the River Congo.

Railway coverage is sparse and where it exists density is low at 3 kilometres per 1 000 square kilometres (see the map of African railways). Africa’s railways date back to the colonial period and were built to harness the mineral and agricultural resources of the continent. No regional or continental African railways network exists. Railways are expensive to construct and equip, require a higher degree of management skills and must be highly used if they are to be financially viable. Railway services are slowly being concessioned to the private sector. This is a long process involving a lengthy lead time to financial closure. It also demands considerable restructuring of the railway corporations, involving retrenchment with its consequent negative social impact. Returns to the concessionaire are only gradually emerging and should be considered a medium- and long-term prospect.

Air transport has not fully benefited from the adoption of the Yamoussoukro Decision in 1999, which pushes liberalisation of access to the region’s air transport market. SADC is the most integrated region. Full implementation of the Decision is hampered by poor competition rules and protectionist measures for national airlines. Similarly, efficient air services are hindered by limited investment in airport infrastructure, which often needs modernisation if it is to meet international safety and security standards.

Overall transport infrastructure quality is slowly improving but is not always matched by simplification and harmonisation of operational issues. These include cumbersome customs and administrative procedures, illegal roadblocks, conflicting regional trade arrangements, etc. Consequently, transport costs are high, averaging 14% of the value of all exports compared with 8.6% for all developing countries, and higher still for many landlocked countries – Malawi (56%), Chad (52%) and Rwanda (48%).

A basis for dialogue: interconnecting trans-African corridors and regional networks

Reducing the cost and improving the quality of transport services is central to the transport-related part of EU development policy. This means removing infrastructure and non-physical barriers to free movement of goods, services and people, improving maintenance of transport assets, etc. and pursuing the sectoral objectives of trade corridors without borders and barriers; better and safer roads; competitive rail services; efficient ports and safe seas and ports; and safe, secure skies and airports. And, complementary investment in communciations infastructure will lead to a more efficient flow of transit traffic along corridors and regional networks. EU programmes support these objectives and match the focus on interconnectivity at regional and continental level.

The trans-African corridors and the regional road network linking the corridors to country networks are shown on the map below. It is mainly based on work carried out by the African Development Bank in coordination with the RECs and includes information received from other donors. The continental corridors and regional networks reflect a vision of a more interconnected and better integrated Africa, which matches AU-NEPAD’s aspirations.

Eight main trans-African corridors are identified, extending over a total length of 37 500 km of which 14 300 km are in poor condition or “missing links”. There is also an extensive network of regional roads linking capitals, production areas, etc. that form an integral part of the trans-African corridors. Further analysis is required to establish the condition of this regional network and to prioritise its investment needs. The eight main trans-African corridors are:

Dakar–N’Djamena: The “trans-Sahelian highway” is approximately 4 500 km long and crosses seven countries: Senegal, Mali, Burkina Faso, Niger, Nigeria, Cameroon and Chad. Almost 35% of the corridor is in poor condition, especially stretches in Senegal and Mali.

The Nouackchott–Lagos corridor is approximately 4 500 km long and crosses all twelve coastal countries between Mauritania and Nigeria. It provides the most direct road connection between the capitals of the countries. Approximately 28% of the corridor is in poor condition.

The Khartoum–Djibouti corridor is approximately 1 900 km long and links Sudan and Ethiopia to the port of Djibouti. Road conditions vary from good to fair, except for two stretches of approximately 330 km in Djibouti and Ethiopia that are in poor condition.

The Lagos–Mombasa corridor is approximately 6 300 km long and connects the ports of West Africa (Nigeria and Cameroon) and East Africa (Mombasa), providing the landlocked Central African countries with access to the coast. Road conditions are poor along almost 53% of the corridor, especially in the Central African Republic, DRC and Uganda.

The Cairo–Gaborone corridor is the major trans-African corridor, approximately 8 900 km long. Road conditions vary along the corridor, with almost 33% in poor condition.

The N’Djamena–Windhoek corridor is approximately 6 200 km long and links seven countries (Chad, Cameroon, CAR, Congo, DR Congo, Angola and Namibia). Approximately 45% of the corridor is in poor condition.

The Beira-Lobito corridor is approximately 3 500 km long and connects the port of Beira with Harare and continues to Lusaka. It links four countries: Mozambique, Zimbabwe, Zambia and Angola. Approximately 45% of the corridor is in poor condition, particularly in Angola.

The Dar Es Salaam–Kigali corridor - the East-African central corridor - is 1 700 km long and connects the landlocked countries of Rwanda, Burundi and Uganda to the port of Dar Es Salaam. Road conditions vary, with about 500 km, especially in Tanzania, in poor condition.

The map does not show the well-developed corridors in South Africa nor the corridors linking South Africa to its neighbours, e.g. the Johannesburg-Maputo corridor. For North Africa, which has a better developed network, the map shows only the Cairo-Agadir corridor.

[pic]

[pic]

The EU-Africa Partnership on Infrastructure: Energy

A brief overview

In Africa access to modern energy services remains very low. Less than 20% of Africa’s population has access to electricity and for them power rationing and cuts are part of the daily routine. This inhibits job creation, industrial investment and entrepreneurial development, and impedes production of competitive goods and services. Wider use of modern, sustainable and affordable energy services will improve the efficiency of health and education services, reduce deforestation and ease the daily burden that women bear in Africa. The EU Energy Initiative (EUEI) launched at the WSSD provides the policy framework for the EC and EU Member States to channel their efforts towards increasing access to modern energy services. The 9th EDF ACP-EU Energy Facility (€220 million) recently launched a call for proposals that will be able to co finance investments in rural energy access, to support governance and management in the energy sector and to facilitate investments in cross-border energy interconnections and cooperation. These EU operations are also complemented by actions carried out under the JREC initiative.

Africa’s substantial indigenous energy resources, fossil fuels (oil, gas and coal) and renewable sources (hydro, biomass, biofuel, wind, geothermal and solar) are inefficiently used. Most fossil fuel is exported. The rising world market price of oil has a marked negative impact on the GDP of oil-importing countries, particularly the LDCs. Renewable resources are under-used and only 7% of Africa’s hydropower potential is converted into electricity.

Increased national and cross-border energy cooperation and trade is essential to improve reliability, affordability and access. It is acknowledged that the traditional approach of limiting energy planning and service provision to nation states has a negative effect on development of the energy sector in Africa. Nation-based planning is sub-optimal in several respects: (a) the geography of energy supply options does not necessarily correspond to political boundaries, since the cleanest and cheapest energy source may lie across national borders; (b) national energy markets are often too small to justify the investments needed to harness certain energy supply options; (c) the difficulties involved in the delivery of energy services in remote areas due to weak planning frameworks and regulations; (d) local and cross-border energy supply often allows diversification of energy sources – a key component in energy security.

Steps are being taken to integrate regional energy systems. Progress is being made on improving power distribution through regional power pools, interconnected electricity grids and plans for regional power development. The Southern African and West African Power Pools are increasing the transit capacity for electricity interchange between the countries concerned. Central and East Africa have established their power pools. These are just the first steps, and much more needs to be done.

Similarly, the RECs are promoting cooperation on the development of gas and hydropower resources. Some cross-border schemes already exist, for example, the Kariba South power station between Zambia and Zimbabwe and the Ruzizi hydroelectric station between Burundi, the DRC and Rwanda. Other hydropower generating facilities have bilateral agreements that play a key role in cross-border trade in electricity. At the same time individual countries are continuing to develop renewable energy sources for decentralised generation of electricity, which can be suitable solutions for increasing access in rural areas.

The EU’s recent Green Paper on energy[11] sees interconnection of energy systems as one of the priority areas. Other priorities include the international promotion of the rational use of energy and renewable energy, which requires dialogue with between producer, and consumer countries. Interconnectivity would help Europe to diversify its sources of supply, while upgraded and new infrastructure would improve the security of energy supplies. Within the context of the Partnership, concrete measures are needed to develop energy partnerships with producer and transit countries. The Partnership could also improve the development of energy and transport facilities (especially in ports) of producer countries that allows more efficient use of their resources and attracts foreign investment.

Within the thematic programme of “Environment and sustainable management of natural resources, including energy” the EUEI, JREC and the future COOPENER programme will be able to support the EU-Africa Partnership on Infrastructure. The COOPENER programme could provide institutional support for improving access to sustainable energy services and actions aimed at improving energy security, e.g. by stimulating regional cooperation between countries, the private sector and non-governmental organisations for promoting regional interconnectivity.

A basis for dialogue: a focus on interconnectivity

The map shows the main electricity interconnections identified by NEPAD and RECs. It will guide the dialogue to identify priority action and the financial set-up.

NEPAD i-STAP refers to the power pools as the entities responsible for implementing the projects. The power pools include national utilities of member countries that are responsible for optimising use of regional energy resources and country-to-country support during an energy crisis.

The power pools are based on a multitude of legal documents, such as inter-governmental, inter-utility agreements, agreements between operating members and operating guidelines. The present situation with the power pools in the continent is as follows:

North African region: the Maghreb Union, COMELEC, which includes Mauritania, Morocco, Algeria, Tunisia and Libya.

Southern African region : Southern Africa Power Pool (SAPP) - DRC, Angola, Zambia, Tanzania, Namibia, Botswana, Zimbabwe, Malawi, Mozambique, Lesotho, Swaziland and South Africa.

West African region : West Africa Power Pool (WAPP) - Senegal, Guinea Bissau, Gambia, Guinea Conakry, Sierra Leone, Ivory Coast, Mali, Burkina Faso, Niger, Ghana, Togo, Benin, Nigeria and Cape Verde.

Central African region: Central Africa Power Pool (CAPP) - Cameroon, Gabon, Chad, CAR, DRC, Equatorial Guinea, Sao Tome, Congo and Angola. Applications from Rwanda and Burundi are being processed.

East African region : Eastern Africa Power Pool (EAPP) - Egypt, Sudan, Ethiopia, Uganda, Kenya, Rwanda and Burundi. Participation by Eritrea, Somalia and Tanzania is on hold.

Among these power pools, SAPP and WAPP are more mature than CAPP and EAPP, which are very recent. This is reflected on the map, which shows that interconnections in the WAPP and SAPP regions are more clearly defined than in the EAPP and CAPP regions. Some of the interconnections shown on the map are being implemented or are near financial closure.

NEPAD i-STAP envisages support for:

- projects of continental relevance - identified by a bold, dotted line,

- regional power pools - identified by a lighter dotted line,

- capacity-building activities, especially for power pools, NEPAD, AUC, AFREC and regulatory institutions, some of which will be financed by the EUEI Energy Facility.

NEPAD has also identified the Nigeria-Algeria gas pipeline as a priority, together with other oil and gas projects, such as the West Africa gas pipeline (under construction), the Kenya-Uganda oil pipeline and the Tunisia-Libya gas pipeline.

[pic]

[pic]

The EU-Africa Partnership on Infrastructure: Water

A brief overview

Water resources are unevenly distributed and erratic rainfall exacerbates equitable access. Many African countries suffer large seasonal rainfall fluctuations and periodic cycles of drought and flood. Climate change will exacerbate the extremes of variability of water availability. As a result, the population living in water-scarce countries in Africa will rise to over 400 million by 2010, mainly located in North Africa. These levels of water scarcity constrain food production, ecosystem protection and economic development, particularly among the poor.

Most of Africa’s water resources are shared and cross borders. Transboundary river basins need joint management for conservation and equitable resource sharing. Integrated water resource management provides such a framework and will also promote peace and security in transboundary water basins. This framework is crucial as some countries’ resources originate beyond their borders, for example Mauritania (95%) and Botswana (94%). There are some 60 international river and lake basins in Africa, although fewer than 10 have the cooperation agreements necessary for sustainable management and equitable sharing of resources between riparian states. One notable example of cooperative water resource management is the Nile Basin Initiative, a partnership between the Nile riparian states led by the Council of Ministers of Water Affairs. It aims to achieve sustained socio-economic development through equitable use of the common Nile Basin water resources. Creating new river basin organisations and revitalising existing organisations is one priority of the African Ministerial Council on Water in its efforts to deliver the African Water Vision for 2025.

More effective management of water resources is needed to improve water security and the affordability of water services at country level and to contribute effectively to the MDGs. Today over 300 million people – some 42% of Africa’s population - still have no access to safe water. Similarly access to basic sanitation is denied to 60% of the population. Without clean water and good sanitation, diarrhoea and other water-borne diseases will multiply. Food security and economic productivity will be threatened and HIV/AIDS treatment will be less effective. Africa has potential for hydropower production of about 1.4 million GWh per year. Currently, however, despite the immense possibilities, hydropower generation represents less than 5 percent of the electricity generated. Water for industrial use is also very low and accounts for only 6 percent of water used. Integrated water resource management at a basin level provides the framework for managing these competing demands for water.

Making better use of scarce resources through better water management, efficient irrigation, reducing leakage and waste and avoiding pollution are all necessary in order to reap the estimated economic benefit of US$ 22 billion when Africa achieves its water and sanitation MDGs. More efficient, more sustainable water use and basin management should also contribute to the goals of halting or reversing the current loss of natural resources and biodiversity by 2015.

Therefore, strong political will and financial commitment to joint management, development and harnessing of transboundary water will contribute to reducing poverty at local level. Better use of water at country level will enable national authorities to expand access to water and sanitation at more affordable prices. This, however, depends on balancing investments between infrastructure provision, governance and providing national and local authorities with the capacity effectively to manage and monitor water resources and service provision.

A basis for dialogue - transboundary water management in Africa

There is a need to get riparian states to cooperate on the use of the resources of shared rivers and ground water basins. This involves (i) preparing water resources management plans that address the needs of all users and respect the needs of the environment, and (ii) developing the infrastructure (dams, irrigation systems, water supplies, hydro-electric power) that is needed to reduce vulnerability to droughts, to manage floods better, to ensure more water, more food and more electricity in a way that takes account of the needs of the river system itself. This means laying a strong foundation for cooperative action and for future investment projects to follow the decision-making framework of the World Commission on Dams Report of 2000.

Integrated Water Resources Management (IWRM) is central to EC development policy related to water, to the EU Water Initiative (EUWI) and the Africa-EU Partnership on water affairs and sanitation launched at the WSSD. As a result of the EUWI, €10 million from 9th EDF is being used to support transboundary management in five basins in Africa (Niger, Volta, Lake Chad, Kagera and Orange/Senqu). The 9th EDF ACP-EU Water Facility (€500 million) is also supporting transboundary water management and the establishment and reinforcement of river basin authorities as well as investments at the national and local level. These Water Facility operations are complementary to investments by the National Indicative Programmes. Funds from the ACP-EU Water Facility have been allocated to the Nile Basin Initiative (NBI - €18 million), the Niger and the Senegal (€2 million each). The EC is thereby supporting regional water management in specific fields:

- Establishment of and support for the “Shared Vision Programme” in the Nile and the Niger. This provides the basic framework for sustainable use of shared water resources and is a prerequisite for sound investment in infrastructure.

- Support for existing basin authorities (Senegal, Orange/Senqu and Lake Chad) and for the establishment of new ones (Volta).

- Multi-purpose basin development addressing the different water uses, as part of the NBI.

- In the field of disaster preparedness, support for a flood preparedness programme in the Eastern Nile for Ethiopia and Sudan, as part of the NBI.

- Knowledge and monitoring of water resources for better management. The EC is supporting the HYCOS Programme (Hydrological Cycle Observing System) and the establishment of a pan-African water information system.

Building on this substantial and varied support already provided by the EC for transboundary basin management in Africa, further opportunities will be developed to respond to AU-NEPAD/REC priorities. Funds from the ACP-EU Water Facility will support the start-up phase of this process. Initially, the focus must be on basins prioritised by NEPAD in its 2005 STAP for Transboundary Water Management (Niger, Senegal, Congo, Lake Chad, Nile, Okavango and Zambezi) and on expanding support for other basins, particularly:

- Establish and support for “shared vision programmes” as the framework for sustainable use of shared water resources and a prerequisite for sound investment in infrastructure.

- Establish and support for basin authorities and building their capacities, as a necessary foundation for sustainable infrastructure development.

- Contributions to project preparation and implementation to complement existing instruments (within the AfDB, NEPAD, SADC, etc.).

The programme of action will be developed and implemented in close collaboration with African institutions (AU-NEPAD, AMCOW, RECs, AfDB) and other donors (such as Germany which has undertaken a programme to initiate support for the Congo basin).

[pic]

[pic]

The EU-Africa Partnership on Infrastructure: ICT

A brief overview

The uptake of ICTs in Sub-Saharan Africa has been hampered by the non-existence of appropriate regulatory frameworks and the inadequacy of infrastructure. The number of fixed telephone lines is minimal and the waiting period for a telephone connection may be several years. Fortunately mobile telephony and pre-paid cards are solving many of Africa’s communication problems. Additionally, Africa is wasting US$400 million each year by intra-African telecom traffic that transits outside Africa because of a lack of interconnections and clearing houses. Large bandwidth at reasonable costs remains an issue for landlocked countries. Building on the broad experience of the EU and following the 2nd phase of the World Summit on the Information Society (WSIS), the Communication “Towards a Global Partnership on the Information Society: Follow up to the Tunis Phase of the WSIS” of April 2006 - paved the way for addressing the digital divide in developing regions, notably Africa.

A basis for dialogue: regulatory reform, broadband and non-commercial e-application investment

Support to Regulatory Reform: It is widely recognised that the private sector can play a major role in ICTs. Even in Africa where many incumbent operators are still state-owned, several governments have privatized their fixed-telecom operator. Moreover, the mobile telecom operators are mainly in the hands of the private sector, local or foreign. To attract the private sector a stable legal environment and an appropriate regulatory framework are needed.

[pic] | [pic] |

Figure 1: ICT competition This map compares monopolistic or competitive practices in services such as local, domestic long-distance, international, wireless local loop and mobile. Source: ITU | Figure 2: Independent regulators Full autonomy implies national regulatory authorities that are independent from political and financial pressures and that are staffed by appropriately trained professionals. Source: ITU |

The boundaries, colours, denomination and any other information shown on these maps do not imply, on the part of the European Commission, any judgment on the legal status of any territory, or any endorsement or acceptance of such boundaries. |

Therefore, while ensuring that the social aspects of liberalisation are considered, it is recommended that action be directed towards:

- establishing and consolidating national and regional ICT strategies, which support poverty reduction strategies;

- creating national and regional regulatory frameworks for electronic communications that ensure a level playing field and facilitate competition whereby competing firms are assured of equal access to technology and fair pricing;

- establishing independent national regulatory authorities.

Activities could consist of assistance measures to manage the transition to liberalised telecommunications markets in order to facilitate network interconnection and interoperability of services, while fostering the reduction of telecommunication costs and the introduction of new technologies. This would include training activities, technical assistance and sharing of good practices for regional policy makers and regulators.

To implement these activities, the Commission will favour a sub-regional approach in order to take benefit of an economy of scale and to promote the emergence of broader markets.

Investment in technologically neutral broadband infrastructure: There are presently several broadband technologies options for rolling out a broadband infrastructure on the African continent: wireless technologies, including satellite, wire-line technologies (e.g. optical fibre networks, but also power line communications) and a combination of these.

Support to the deployment of a broadband infrastructure at pan-African level should be based on a technologically neutral approach with choices between the different options relying on current and planned ICT infrastructures and considerations related to deployability, bandwidth, coverage and cost.

Principal backbones infrastructure, existing and planned, in Africa

EASSy : Submarine cable running along the African East Coast that would close the ring around Africa.

COMTEL : this consortium is entirely composed of incumbent telco covering 21 countries, reflecting the COMESA membership basis of the organisation.

Central African ring : This is a network infrastructure proposed by Celtel, that would link a range of countries including: Kenya, Malawi, Uganda, Tanzania and Bukoba in Eastern DRC.

COM-7 : This route proposed by Com-Africa connects seven countries in East and Southern Africa. It has no incumbent telco involvement.

West-East-West linkages E2-E3-E4-E5 : The trans-Sahel backbone linking Burkina Faso, Niger, Chad, Sudan, and Uganda . A redundant ring could also be created by linking with the Central African backbone by continuing South through Chad via Cameroon to Gabon, taking advantage of the Cameroun-Chad fibre backbone that has been laid along the oil pipeline.

There is a consensus that in circumstances where the market does not deliver, state-intervention should not be excluded. Such situations include (i) the rural sector, (ii) trans-border communications; (iii) post-conflict situations, (iv) networks that are operated by the governments for internal usage (in principal to be avoided), and (v) broadband networks that are operated according to the “Open Access Principle.”

Non-commercial e-services: The objective would be to promote the usage of the underlying ICT infrastructures thus encouraging further investment through the development of e-applications and services of high societal impact such as education, health, agriculture, environment and e-government.

The development of projects in these domains should exploit synergies with EU programmes and initiatives such as trans-European Networks for Telecommunications, TEN-Telecom, i2010, the EU Research and Development Framework Programmes, the Interchange of Data between Administrations (IDABC) Programme, or the recent established co-operation between ESA and DEV to promote telemedicine through satellites. Examples of these are:

- Research and Education Networks: the aim would be to improve the connectivity of African national research and education networks and to interconnect them with the EU’s GÉANT2. This would integrate African researchers into global research communities and limit the “brain drain”.

- The recently established collaboration between the ESA and DEV to promote telemedicine through satellites should be furthered. A task force composed of the relevant African Organizations, the WHO, EC and ESA has been set up to identify a framework of appropriate actions for a telemedicine program in sub-Saharan Africa. The TTF activities will be complemented by an analysis of the cost benefits of the implementation and by a study of system architecture and related costs of a pan-African satellite-based telemedicine.

- e-government between the AUC and its Member countries in a similar way to the EU’s Interchange of Data between Administrations programme,

- the NEPAD e-Schools Initiative that will connect 600,000 African schools to the Internet and provide better education to the millions of children,

- the adaptation to the needs of Africa of the products and services developed by the EU Research and Development Framework Programmes in the field of e-learning, telemedicine and e-government.

EC commitments to transport, energy, water and sanitation, and ICT in Africa (€) Sub Saharan Africa commitments are EDF, North Africa commitments are EU budget resources |

2003 | 2004 | 2005 | Total |

Transport Sub Saharan Africa North Africa | 628,000,00096,000,000, | 401,400,000 43,000,000 | 807,400,000 19,000,000 | 1,836,800,000 158,000,000 |

Energy Sub Saharan Africa North Africa | 500,000 - | 6,300,000 8,600,000 | 4,000,000* - | 10,800,000 8,600,000 |

Water and sanitation Sub Saharan Africa North Africa | 169,200,000 31,700,000 | 137,900,000 77,900,000 | 313,900,000** 102,700,000 | 621,000,000 212,300,000 |

ICT Sub Saharan Africa North Africa | 11,100,000 - | 21,000,000 4,000,000 | - - | 32,100,000 4,000,000 |

Total Sub Saharan Africa North Africa Grand total - Africa | 808,800,000 127,700,000 936,500,000 | 566,600,000 133,500,000 700,100,000 | 1,125,300,000 121,700,000 1,247,000,000 | 2,500,700,000 382,900,000 2,883,600,000 |

Source: EuropeAid Cooperation Office

Notes

* The ACP-EC Council of Ministers decided on 25 June 2005 to set up the Energy Facility. The Facility will commit €220 million by the end of 2007. The call for proposals has been launched.

** The ACP-EC Water Facility has resources of €500 million. During 2004-2005, €125 million was committed and the remaining €375 million will be committed by the end of 2007.

For Sub Saharan Africa: commitments are exclusively EDF programmable resources (and the Water Facility).

For North Africa: commitments are exclusively EU budget resources.

Abbreviations

ACP | Africa, Caribbean, Pacific |

AfDB | African Development Bank |

AFREC | African Energy Commission |

AIDS | Acquired Immunodeficiency Syndrome |

AMCOW | African Ministerial Council on Water |

AU | African Union |

AUC | African Union Commission |

CAPP | Central Africa Power Pool |

CAR | Central African Republic |

COMELEC | Comité Maghrebin de l’Electricité |

COMESA | Common Market for Eastern and Southern Africa |

COOPENER | Cooperation Energy Programme |

COSCAP | Cooperative Development of Operational Safety and Continuing Airworthiness Project |

DAC | Development Assistance Committee (of the OECD) |

DFI | Development Financing Institutions |

DRC | Democratic Republic of Congo |

EAPP | Eastern Africa Power Pool |

EASSy | Eastern Africa Submarine Cable System |

EC | European Community |

EDF | European Development Fund |

EIB | European Investment Bank |

EPA | Economic Partnership Agreement |

ESA | European Space Agency |

EU | European Union |

EUEI | EU Energy Initiative |

EUWI | EU Water Initiative |

FPA | Fishery Partnership Agreements |

GDP | Gross Domestic Product |

GNI | Gross National Income |

HIV | Human Immunodeficiency Virus |

HYCOS | Hydrological Cycle Observing System |

ICAO | International Civil Aviation Organisation |

ICT | Information and Communications Technology |

IDABC | Interoperable Delivery of European eGovernment Services to public Administrations, Businesses and Citizens |

i-STAP | Infrastructure Short Term Action Plan (of NEPAD) |

ITU | International Telecommunications Union |

IWRM | Integrated Water Resources Management |

JREC | Johannesburg Renewable Energy Coalition |

LDC | Least Developed Countries |

MDGs | Millennium Development Goals |

NBI | Nile Basin Initiative |

NEPAD | New Partnership for Africa’s Development |

NIP | National Indicative Programme |

ODA | Official Development Assistance |

OECD | Organization for Economic Cooperation and Development |

REC | Regional Economic Community |

REEP | Renewable Energy and Energy Efficiency Partnership |

RIP | Regional Indicative Programme |

SADC | Southern African Development Community |

SAPP | Southern Africa Power Pool |

SESAR | Single European Sky ATM Research |

SSATP | Sub-Saharan Africa Transport Programme |

STAP | Short Term Action Plan (of NEPAD) |

TEN | Trans-European Networks |

TTF | Technology Transfer Facility |

WAPP | West Africa Power Pool |

WHO | World Health Organisation |

WSSD | World Summit on Sustainable Development |

[1] Evropská rada: EU a Afrika: Směrem ke strategickému partnerství – 15961/05 (Press 367) ze dne 19. 12. 2005.

[2] Síť DAC o snižování chudoby: Zásady pro využívání infrastruktury ke snižování chudoby, prosinec 2005.

[3] Can Africa Claim the 21st Century, World Bank, April 2000

[4] Vyhodnocení regionální integrace v Africe, Hospodářská komise pro Afriku, 2004.

[5] KOM (2006) 181 Směrem ke globálnímu partnerství v informační společnosti: „Navázání na tuniskou fázi Světové vrcholné schůzky o informační společnosti“

[6] KOM (2006) 181 Směrem ke globálnímu partnerství v informační společnosti: „Navázání na tuniskou fázi Světové vrcholné schůzky o informační společnosti“

[7] Pařížské prohlášení o účinnosti pomoci, únor 2005

[8] Závěry Rady o financování rozvoje a účinnosti podpory; více, lépe a rychleji – Rada ve složení pro všeobecné záležitosti – 11. dubna 2006, Lucemburk.

[9] SSATP includes 32 SSA countries and the RECs. Its Long Term Development Plan (2004-07) is supported by EC (major donor), France, Denmark, Ireland, Norway, Sweden, UNECA and World Bank.

[10] COM(2000) 422: Promoting sustainable transport in development cooperation

[11] COM(2006) 105.