25.7.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 201/31

(1)

Úmluva o ochraně Alp (dále jen „Alpská úmluva“) byla jménem Evropského společenství uzavřena rozhodnutím Rady 96/191/ES (2).

(2)

Rada rozhodla o podpisu Protokolu o ochraně půdy, Protokolu o energii a Protokolu o cestovním ruchu k Alpské úmluvě (dále jen „protokoly“) jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/923/ES (3).

(3)

Protokoly jsou významným krokem v provádění Alpské úmluvy a Evropské společenství je odhodláno přispívat k dosažení jejích cílů.

(4)

Hospodářské, sociální a ekologické přeshraniční problémy Alp zůstávají v této vysoce citlivé oblasti zásadním úkolem, který je nutno řešit.

(5)

V alpské oblasti by měly být podporovány a posilovány politiky Společenství, především v prioritních oblastech vymezených v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (4).

(6)

Jedním z hlavních cílů Protokolu o ochraně půdy je zabezpečení multifunkční úlohy půdy vycházející z myšlenky udržitelného rozvoje. Musí být zajištěna udržitelná produktivita půdy v její přirozené funkci, jako zdroj přírodní a kulturní historie a jako záruka jejího využívání v zemědělství a lesním hospodářství, v urbanistice a cestovním ruchu, i dalšího ekonomického využívání, pro dopravu a infrastrukturu a jako ložiska přírodních zdrojů.

(7)

Jakýkoliv přístup k ochraně půdy by měl brát v úvahu pozoruhodnou rozmanitost regionálních a místních podmínek v alpské oblasti. Protokol o ochraně půdy by mohl pomoci při provádění vhodných opatření na vnitrostátní i regionální úrovni.

(8)

Požadavky protokolu, jako je například pozorování půdy, identifikace rizikových zón eroze, záplav a sesuvů půdy, inventarizace zamořených ploch a zřízení harmonizovaných databází, by se mohly stát důležitými prvky politiky Společenství v oblasti ochrany půdy, jak mimo jiné dosvědčuje směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (5), směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství (6), Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (7), směrnice Rady 99/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (8), nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (10).

(9)

Protokol o energii požaduje, aby byla učiněna vhodná opatření v oblasti úspor energie, výroby, včetně podpory obnovitelné energie, dopravy, dodávek a využití energie, s cílem vytvářet lepší podmínky pro udržitelný rozvoj.

(10)

Ustanovení Protokolu o energii jsou v souladu s šestým akčním programem Společenství pro životní prostředí v boji proti změnám klimatu a v úsilí o podporu udržitelného řízení a využívání přírodních zdrojů. Ustanovení protokolu jsou rovněž v souladu s politikou Společenství v oblasti energie, jak je vymezena bílou knihou „O strategii a akčním plánu Společenství“, zelenou knihou s názvem „K evropské strategii bezpečnosti zásobování energií“, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (11), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (12) a rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1230/2003/ES ze dne 26. června 2003, kterým se přijímá víceletý program činnosti v oblasti energie: Inteligentní energie – Evropa (2003–2006) (13).

(11)

Ratifikace Protokolu o energii by posílila přeshraniční spolupráci se Švýcarskem, Lichtenštejnskem a Monakem. To by pomohlo zajistit, že cíle Evropského společenství budou sdílet i další partneři v oblasti a že takové iniciativy pokryjí celou alpskou ekologickou oblast.

(12)

Prvořadý význam by měl být přikládán transevropské energetické síti (TEN-E) a při budování nových přeshraničních spojů, zejména vedení vysokého napětí, by měly být uplatňována koordinační a prováděcí opatření uvedená v hlavních směrech TEN-E v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1229/2003/ES ze dne 26. června 2003, kterým se stanoví řada hlavních směrů pro transevropské energetické sítě (14).

(13)

Evropské Společenství, jeho členské státy, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Monako jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a Kjótského protokolu. Uvedená úmluva a Kjótský protokol požadují, aby strany vypracovaly, prováděly, zveřejnily a pravidelně aktualizovaly státní a regionální programy, které obsahují opatření na zmírnění změny klimatu týkající se antropogenních emisí ze zdrojů a snižování pomocí propadů všech skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol.

(14)

Protokol o energii přispívá k plnění požadavků Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu na přijetí opatření umožňujících přiměřenou adaptaci na změny klimatu.

(15)

Cestovní ruch představuje ve větší části Alp hospodářsky velmi důležitý sektor a je úzce spojen s environmentálními a sociálními vlivy a je na nich závislý.

(16)

Jelikož je však tento horský region unikátní a ekologicky velmi citlivou oblastí, je pro zachování udržitelného rozvoje regionu mimořádně důležitá rovnováha mezi ekonomickými zájmy, potřebami místních obyvatel a ochranou životního prostředí.

(17)

Cestovní ruch se stává stále více globálním fenoménem, ale zároveň zůstává primárně oblastí v pravomoci místních a regionálních orgánů. Pokud jde o Společenství, jsou v této souvislosti významné mimo jiné směrnice 85/337/EHS, směrnice 92/43/EHS, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky (15), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) (16) a usnesení Rady ze dne 21. května 2002 o budoucnosti evropského cestovního ruchu (17). Alpská úmluva a její Protokol o cestovním ruchu, spolu s ostatními protokoly, které mohou na odvětví cestovního ruchu působit, by měl představovat rámcový nástroj, kterým lze podněcovat a koordinovat úsilí zúčastněných stran na regionální a místní úrovni tak, aby se udržitelnost stala hlavní hnací silou zlepšení kvality cestovního ruchu, kterou alpská oblast nabízí.

(18)

Obecným cílem Protokolu o cestovním ruchu je podpora trvale udržitelného cestovního ruchu, jehož je nutno dosáhnout a řídit ho zejména s ohledem na jeho dopady na životní prostředí. Za tím účelem stanoví konkrétní opatření a doporučení, která je možno použít jako nástroje k posilování ekologické stránky inovace a výzkumu, pozorování a vzdělávání, nástrojů řízení a strategií, plánování a schvalovacích postupů souvisejících s cestovním ruchem, a zejména jeho kvalitativním rozvojem.

(19)

Smluvní strany těchto tří protokolů by měly podporovat odpovídající výchovu a odborné vzdělávání a kromě toho zlepšovat informovanost obyvatel o cílech, opatřeních a provádění těchto tří protokolů.

(20)

Je vhodné, aby Evropské společenství tyto protokoly schválilo,