15.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 68/49

(1)

Hlavním motivem přeshraniční organizované trestné činnosti je finanční prospěch. Aby byly veškeré snahy v oblasti předcházení této trestné činnosti a boje proti ní účinné, musí se zaměřit na vysledování, zmrazení, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. To však ztěžují mimo jiné rozdíly mezi právními předpisy členských států v této oblasti.

(2)

V závěrech ze zasedání ve Vídni v prosinci 1998 vyzvala Evropská rada ke zvýšení úsilí Evropské unie v boji s mezinárodní organizovanou trestnou činností v souladu s akčním plánem o nejlepších způsobech provádění ustanovení Amsterodamské smlouvy týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva (2).

(3)

Podle odst. 50 písm. b) akčního plánu přijatého ve Vídni se do pěti let od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost musí zdokonalit a v případě potřeby sblížit vnitrostátní předpisy o zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti, přičemž je nutno brát v úvahu práva třetích osob v dobré víře.

(4)

V odstavci 51 závěrů ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 se zdůrazňuje, že praní peněz tvoří jádro organizované trestné činnosti a mělo by být vymýceno, kdekoli se objeví, a že Evropská rada je rozhodnuta zajistit přijetí konkrétních opatření vedoucích k vysledování, zmrazení, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. V odstavci 55 Evropská rada rovněž vyzývá ke sbližování trestního práva a postupů v oblasti praní peněz (týkajících se například vysledování, zmrazení a konfiskace majetku).

(5)

Podle doporučení 19 akčního plánu z roku 2000 s názvem „Předcházení organizované trestné činnosti a boj proti ní: Strategie Evropské unie pro počátek nového tisíciletí“, který Rada schválila dne 27. března 2000 (3), by se mělo posoudit, zda není zapotřebí nástroj, který by s přihlédnutím k osvědčeným postupům užívaným v členských státech a za dodržení základních právních zásad zavedl možnost zmírnit v trestním, občanském nebo daňovém právu důkazní břemeno týkající se zdroje majetku v držení osoby odsouzené za trestný čin související s organizovanou trestnou činností.

(6)

Podle článku 12 o konfiskaci a zajištění Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu ze dne 12. prosince 2000 mohou státy, jež jsou stranami této úmluvy, zvážit možnost požadovat na pachateli, aby prokázal zákonný původ údajného výnosu z trestné činnosti nebo jiného majetku podléhajícího konfiskaci, za předpokladu, že tento požadavek je v souladu se zásadami vnitrostátního práva těchto států a s povahou soudního řízení.

(7)

Všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy ze dne 8. listopadu 1990 o praní, vysledování, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. Některé členské státy předložily prohlášení k článku 2 úmluvy o konfiskaci s cílem, aby se na ně vztahovala povinnost konfiskovat výnosy jen z určitých trestných činů.

(8)

Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV (4) obsahuje ustanovení o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a konfiskaci nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní. Podle uvedeného rámcového rozhodnutí jsou členské státy rovněž povinny nečinit ani nezachovávat žádné výhrady k ustanovením úmluvy Rady Evropy týkajícím se konfiskace, pokud lze za trestný čin uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření omezující svobodu s horní hranicí sazby přesahující jeden rok.

(9)

Stávající nástroje pro tuto oblast nezajišťují v dostatečné míře účinnou přeshraniční spolupráci v otázkách konfiskace, protože celá řada členských států dosud nemůže konfiskovat výnosy ze všech trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby přesahující jeden rok.

(10)

Účelem tohoto rámcového rozhodnutí je zajistit, aby všechny členské státy měly účinná pravidla pro konfiskaci výnosů z trestné činnosti, mimo jiné i ve vztahu k důkaznímu břemeni týkajícímu se zdroje majetku osoby odsouzené za trestný čin související s organizovanou trestnou činností. Toto rámcové rozhodnutí navazuje na dánský návrh rámcového rozhodnutí o vzájemném uznávání rozhodnutí o konfiskaci výnosů z trestné činnosti a o dělení majetku v rámci Evropské unie, který se předkládá současně.

(11)

Toto rámcové rozhodnutí nebrání členskému státu, aby uplatňoval své základní ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, zvláště týkající se presumpce neviny, majetkových práv, svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích,

—

„výnosy“ všechny ekonomické výhody pocházející z trestných činů. Tato výhoda může spočívat ve veškerém majetku v jakékoliv podobě, jak je vymezen v následující odrážce,

—

„majetkem“ jakýkoli majetek, hmotný nebo nehmotný, movitý nebo nemovitý, a právní listiny nebo dokumenty dokládající nárok na tento majetek nebo právo k tomuto majetku,

—

„nástroji“ jakýkoli majetek zcela nebo částečně použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro spáchání jednoho nebo více trestných činů,

—

„konfiskací“ sankce nebo opatření nařízené soudem následující po řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů, jež vede k trvalému odnětí majetku,

—

„právnickou osobou“ právní subjekt, který má toto postavení podle platného vnitrostátního práva, s výjimkou států nebo jiných veřejnoprávních subjektů jednajících při výkonu státní moci a s výjimkou organizací mezinárodního práva veřejného.

a)

spáchaný ve zločinném spolčení, jak je vymezuje společná akce 98/733/SVV ze dne 21. prosince 1998, kterou se stanoví, že účast na zločinném spolčení je v členských státech Evropské unie trestným činem (5), pokud se na trestný čin vztahuje

b)

na který se vztahuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (11),

za předpokladu, že za trestný čin podle výše uvedených rámcových rozhodnutí lze uložit

a trestný čin je takové povahy, že z něj může plynout finanční prospěch.

a)

je-li vnitrostátní soud na základě konkrétních skutečností plně přesvědčen, že předmětný majetek pochází z trestné činnosti odsouzené osoby spáchané v době před odsouzením za trestný čin podle odstavce 1, kterou tento soud považuje za přiměřenou okolnostem daného případu, nebo

b)

je-li vnitrostátní soud na základě konkrétních skutečností plně přesvědčen, že předmětný majetek pochází z podobné trestné činnosti odsouzené osoby spáchané v době před odsouzením za trestný čin podle odstavce 1 tohoto článku, kterou tento soud považuje za přiměřenou okolnostem daného případu, nebo

c)

je-li zjištěno, že hodnota majetku není úměrná legálnímu příjmu odsouzené osoby, a vnitrostátní soud je na základě konkrétních skutečností plně přesvědčen, že předmětný majetek pochází z trestné činnosti odsouzené osoby.