32002F0465

Rámcové rozhodnutí Rady

ze dne 13. června 2002

o společných vyšetřovacích týmech

(2002/465/SVV)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na podnět Belgického království, Francouzské republiky, Španělského království a Spojeného království [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Jedním z cílů Unie je poskytnout občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a tohoto cíle lze dosáhnout předcházením trestné činnosti a bojem proti ní prostřednictvím užší spolupráce mezi policejními silami, celními orgány a ostatními příslušnými orgány v členských státech při současném dodržení zásad lidských práv a základních svobod a právního státu, na nichž je založena Unie a které jsou společné členským státům.

(2) Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 vyzvala k neprodlenému vytvoření společných vyšetřovacích týmů podle Smlouvy jako prvnímu kroku v boji proti nedovolenému obchodu s drogami a lidmi a proti terorismu.

(3) V článku 13 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii [3], byla stanovena opatření k vytváření a činnosti společných vyšetřovacích týmů.

(4) Rada vyzývá, aby byla přijata veškerá opatření k zajištění co nejrychlejší ratifikace uvedené úmluvy, a to v každém případě v průběhu roku 2002.

(5) Rada uznává, že je důležité rychle reagovat na výzvu Evropské rady k neprodlenému vytváření společných vyšetřovacích týmů.

(6) Rada soudí, že za účelem co nejúčinnějšího boje proti mezinárodní trestné činnosti je vhodné přijmout v této fázi na úrovni Unie zvláštní právně závazný nástroj upravující společné vyšetřovací týmy, který by se týkal společného vyšetřování nedovoleného obchodu s drogami a lidmi a terorismu.

(7) Rada soudí, že by takové týmy měly být vytvářeny přednostně k boji proti trestným činům páchaným teroristy.

(8) Členské státy, které vytvoří společný tým, by měly rozhodnout o jeho složení, účelu a trvání.

(9) Členské státy, které vytvoří společný tým, by měly mít možnost rozhodnout, pokud je to možné a v souladu s platnými právními předpisy, že se činností týmu mohou zúčastnit osoby, které nezastupují příslušné orgány členských států, například zástupci Europolu, Komise (OLAF) nebo zástupci orgánů třetích států a zejména zástupci donucovacích orgánů Spojených států. V takovém případě by měla dohoda o vytvoření týmu vymezovat záležitosti spojené s případnou odpovědností z toho vyplývající pro tyto zástupce.

(10) Společný vyšetřovací tým by měl být nasazen na území určitého členského státu v souladu s právními předpisy platnými v daném členském státě.

(11) Tímto rámcovým rozhodnutím nejsou dotčeny jiné stávající předpisy nebo ujednání o vytváření nebo činnosti společných vyšetřovacích týmů,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Společné vyšetřovací týmy

1. Příslušné orgány dvou nebo více členských států mohou vzájemnou dohodou vytvořit společný vyšetřovací tým pro určitý účel a na omezené období, které lze po dohodě všech stran prodloužit, aby vedl vyšetřování trestných činů v jednom členském státě nebo ve více členských státech vytvářejících daný tým. Složení týmu se stanoví dohodou.

Společný vyšetřovací tým může být vytvořen zejména, pokud

a) vyšetřování trestných činů některým členským státem vyžaduje obtížná a náročná vyšetřování se vztahem i k jiným členským státům;

b) více členských států vede vyšetřování trestných činů, u kterých okolnosti případu vyžadují koordinovanou a sladěnou činnost v dotyčných členských státech.

Kterýkoli z dotčených členských států může požádat o vytvoření společného vyšetřovacího týmu. Tým se vytváří v jednom z členských států, ve kterých má být vyšetřování prováděno.

2. Vedle údajů uvedených v souvisejících ustanoveních článku 14 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a článku 37 Smlouvy o Beneluxu ze dne 27. června 1962, ve znění protokolu ze dne 11. května 1974, obsahují žádosti o vytvoření společného vyšetřovacího týmu návrhy na složení týmu.

3. Společný vyšetřovací tým je nasazován na území členských států, které jej vytvořily, za těchto obecných podmínek:

a) Vedení týmu vykonává zástupce příslušného orgánu činného v trestním řízení z členského státu, v němž je vyšetřovací tým nasazen. Vedoucí týmu jedná v rámci svých pravomocí podle vnitrostátního práva.

b) Vyšetřovací tým vykonává své činnosti v souladu s právními předpisy členského státu, v němž je nasazen. Členové týmu vykonávají své úkoly pod vedením osoby uvedené v písmenu a) s ohledem na podmínky stanovené jejich vlastními orgány v dohodě o vytvoření týmu.

c) Členský stát, v němž je tým nasazen, učiní k tomu potřebná organizační opatření.

4. V tomto rámcovém rozhodnutí se členové společného vyšetřovacího týmu z členských států jiných než členský stát, v němž je tým nasazen, označují jako členové "vyslaní" k týmu.

5. Vyslaní členové společného vyšetřovacího týmu mají právo být přítomni, když se přijímají vyšetřovací postupy v členském státě nasazení. Vedoucí týmu však může z určitých důvodů v souladu s právními předpisy členského státu, v němž je tým nasazen, rozhodnout jinak.

6. Vedoucí týmu může vyslané členy společného vyšetřovacího týmu pověřit v souladu s právními předpisy členského státu, v němž je tým nasazen, aby uskutečnili určité vyšetřovací postupy, pokud to schválí příslušné orgány členského státu, v němž je tým nasazen, a vysílajícího členského státu.

7. Pokud je třeba, aby společný vyšetřovací tým přijal vyšetřovací postupy v jednom z členských států, které jej vytvořily, mohou členové vyslaní daným členským státem požádat své vlastní příslušné orgány, aby tyto postupy přijaly. Tyto postupy se posuzují v daném členském státě za podmínek, které by se na ně vztahovaly, kdyby byl požadavek vznesen v rámci vnitrostátního vyšetřování.

8. Pokud společný vyšetřovací tým potřebuje pomoc jiného členského státu než států, které jej vytvořily, nebo od třetího státu, mohou žádost o pomoc podat příslušné orgány státu, v němž je tým nasazen, příslušným orgánům jiného dotyčného státu v souladu s odpovídajícími předpisy nebo ujednáními.

9. Vyslaný člen společného vyšetřovacího týmu může v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a v rámci svých pravomocí poskytovat týmu informace dostupné v členském státě, který jej vyslal, za účelem vyšetřování trestných činů prováděného týmem.

10. Informace, které člen týmu nebo vyslaný člen týmu získá zákonným způsobem v době, kdy je součástí společného vyšetřovacího týmu, jež nejsou jinak dostupné příslušným orgánům dotyčných členských států, mohou být využity k těmto účelům:

a) pro účely, pro které byl tým vytvořen;

b) s výhradou předchozího souhlasu členského státu, kde byla informace získána, k odhalování, vyšetřování a stíhání jiných trestných činů. Tento souhlas může být odepřen pouze v případech, kdy by toto využití ohrožovalo trestní řízení v dotyčném členském státě, nebo v případech, kdy by mohl daný členský stát odmítnout vzájemnou pomoc;

c) k předcházení bezprostřednímu a vážnému ohrožení veřejné bezpečnosti a aniž je dotčeno písmeno b), je-li následně zahájeno trestní řízení;

d) pro jiné účely, pokud se tak dohodnou členské státy vytvářející daný vyšetřovací tým.

11. Tímto rámcovým rozhodnutím nejsou dotčeny žádné jiné stávající předpisy nebo ujednání o vytváření nebo činnosti společných vyšetřovacích týmů.

12. V míře dovolené právními předpisy dotyčných členských států nebo jakýmkoli právním nástrojem použitelným mezi těmito státy mohou být dohodnuta ujednání o tom, že se činností týmu mohou zúčastnit osoby jiné než zástupci příslušných orgánů členských států tvořících společný vyšetřovací tým. Těmito osobami mohou být například zaměstnanci subjektů zřízených podle Smlouvy. Práva svěřená členům nebo vyslaným členům týmu tímto rámcovým rozhodnutím se na tyto osoby nevztahují, pokud není výslovně dohodnuto jinak.

Článek 2

Trestněprávní odpovědnost úředníků

V průběhu činností uvedených v článku 1 se úředníci z členského státu jiného než členského státu, v němž je tým nasazen, považují s ohledem na trestné činy spáchané proti těmto úředníkům nebo těmito úředníky za úředníky členského státu.

Článek 3

Občanskoprávní odpovědnost úředníků

1. Pokud jsou podle článku 1 úředníci některého členského státu nasazeni v jiném členském státě, odpovídá jejich členský stát za jakoukoli škodu, kterou způsobí při své činnosti, v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, v němž jsou nasazeni.

2. Členský stát, na jehož území je škoda uvedená v odstavci 1 způsobena, nahradí tuto škodu za podmínek platných pro škodu způsobenou jeho vlastními úředníky.

3. Členský stát, jehož úředníci způsobí škodu jakékoli osobě na území jiného členského státu, nahradí danému státu plně jakoukoli částku, kterou tento stát vyplatí obětem nebo jejich právním nástupcům.

4. Aniž je dotčeno uplatňování práv vůči třetím osobám a s výjimkou odstavce 3, se každý členský stát zdrží v případě uvedeném v odstavci 1 požadování náhrady za škody, které mu způsobí jiný členský stát.

Článek 4

Provádění

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 1. ledna 2003.

2. Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě těchto údajů a jiných informací předloží Komise do 1. července 2004 Radě zprávu o praktickém uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí. Rada ověří, do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.

Článek 5

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku. Jakmile vstoupí v platnost ve všech členských státech Úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie, pozbývá toto rámcové rozhodnutí účinku.

V Lucemburku dne 13. června 2002.

Za Radu

M. Rajoy Brey

předseda

[1] Úř.věst. C 295, 20.10.2001, s. 9.

[2] Stanovisko ze dne 13. listopadu 2001 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[3] Úř.věst. C 197, 12.7.2000, s. 1.

--------------------------------------------------