(1)

Dne 23. září 2013 Kontrolní úřad obdržel stížnost, podle které společnosti Íslandsbanki hf. (dále jen „společnost ISB“) a společnosti Arion Bank hf. (dále jen „společnost Arion“) poskytla islandská centrální banka Seðlabanki Íslands (Central Bank of Iceland, dále jen „CBI“) (1) protiprávní státní podporu v podobě dlouhodobého financování za příznivých úrokových sazeb.

(2)

Dopisem ze dne 23. října 2013 Kontrolní úřad zaslal islandským orgánům žádost o informace (2), na kterou islandské orgány odpověděly dne 17. ledna 2014 (3). Případ byl následně projednán na schůzce zástupců Kontrolního úřadu a islandských orgánů v Reykjavíku v květnu 2014. V návaznosti na toto jednání byl odeslán dopis ze dne 5. června 2014 (4). Případ byl znovu projednán na schůzce zástupců Kontrolního úřadu a islandských orgánů včetně zástupce CBI v Reykjavíku v únoru 2015. V návaznosti na toto jednání byl odeslán dopis ze dne 24. února 2015 (5), na nějž islandské orgány odpověděly dne 1. dubna 2015 (6).

(3)

Rozhodnutím č. 208/15/KOL ze dne 20. května 2015 zahájil Kontrolní úřad formální vyšetřovací řízení ve věci údajné protiprávní státní podpory poskytnuté společnosti ISB a společnosti Arion prostřednictvím dohod o konverzi úvěrů za údajně zvýhodněných podmínek. Islandské orgány k rozhodnutí Kontrolního úřadu podaly připomínky dopisem ze dne 28. srpna 2015 (7). Téhož dne Kontrolní úřad rovněž obdržel připomínky od jednoho ze dvou údajných příjemců, a sice od společnosti Arion (8).

(4)

Dne 24. září 2015 bylo rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a dodatku EHP k němu (9). Dopisem ze dne 5. října 2015 předložila CBI připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení (10).

(5)

Dopisem ze dne 14. června 2016 si Kontrolní úřad vyžádal další informace od CBI, ISB a společnosti Arion (11). Islandské orgány vyžádané informace poskytly dopisem ze dne 20. září 2016 (12).

(6)

Předmětná opatření mají spojitost s poskytnutím zajištěných úvěrů a zapůjčením cenných papírů ze strany CBI. CBI v rámci své úlohy centrální banky a půjčovatele poslední instance a v souladu s měnovou politikou jiných centrálních bank poskytuje finančním podnikům krátkodobé úvěry ve formě zajištěných úvěrů podle pravidel CBI vydaných za tímto účelem. Finanční instituce mají možnost požádat o jednodenní nebo sedmidenní úvěry oproti zajištění, které CBI považuje za způsobilé.

(7)

V letech 2007 a 2008 se objem takto zajištěných úvěrů stále zvyšoval a CBI se pro finanční podniky stala hlavním zdrojem likvidity. Výše zajištěných úvěrů dosáhla vrcholu 1. října 2008, krátce před zhroucením bank, kdy hodnota úvěrů poskytnutých centrální bankou CBI finančním institucím dosahovala 520 miliard islandských korun. V době zhroucení tří obchodních bank (Landsbankinn, Glitnir a Kaupthing) v říjnu 2008 tedy disponovala CBI značným objemem pohledávek vůči těmto domácím finančním podnikům, které byly zajištěny různými způsoby. Téměř 42 % zajištění úvěrových nástrojů CBI tehdy představovaly cenné papíry zaručené státní pokladnou anebo cenné papíry zajištěné aktivy a přibližně 58 % podkladového zajištění představovaly dluhopisy vydané bankami Glitnir, Kaupthing a Landsbankinn (13).

(8)

Když se společnost Glitnir v roce 2008 zhroutila, staly se pohledávky CBI splatnými a centrální banka CBI se stala věřitelem banky v problémech. Rozhodnutím orgánu finančního dohledu (dále jen „FME“) z října 2008 byly v zásadě všechny domácí aktiva a závazky (kromě některých vyloučených aktiv a závazků) společnosti Glitnir převedeny na společnost ISB, a to včetně neuhrazených závazků společnosti Glitnir vůči CBI, které činily přibližně 55,6 miliard islandských korun, a nepřímo též vlastnictví podkladového zajištění (portfolia hypotečních úvěrů) (14).

(9)

Vzhledem k tomu, že dluh vůči CBI představovaly krátkodobé zajištěné úvěry, jeho okamžité splacení by mělo závažný dopad na likviditní pozici ISB a mohlo ohrozit restrukturalizaci banky. Podle CBI by alternativním řešením bylo, kdyby centrální banka CBI pohledávku inkasovala, čímž by jí zůstalo portfolio hypotečních úvěrů. Spravovat toto portfolio by pro centrální banku nebylo snadné. Vzhledem k finanční krizi a velmi nízkému počtu potenciálních kupujících na trhu se tehdy neuvažovalo ani o prodeji portfolia hypotečních úvěrů.

(10)

Společnost ISB se proto snažila vyjednat s CBI změnu podmínek dluhu, aby z něj vytvořila dlouhodobý dluh s přiměřeným odpisovým profilem a předešla tak dalšímu negativnímu dopadu na likviditu ISB. Jednáním mezi ISB a CBI bylo dne 11. září 2009 dosaženo dohody, na jejímž základě společnost ISB vydala centrální bance CBI samostatný dluhopis v hodnotě 55,6 miliard islandských korun. Dluhopis byl jištěn týmž nebo podobným portfoliem hypotečních úvěrů jako kryté dluhopisy, které dříve vydala banka Glitnir. Dluhopis je přezajištěný: poměr úvěru k hodnotě nemovitostí („LTV“) je 70 % (15). Splatnost dluhopisu je 10 let, úroková sazba je 4,5 % a dluhopis je vázaný na index CPI (tj. na index spotřebitelských cen).

(11)

V říjnu 2008 se ukázalo, že společnost Kaupthing již nelze zachránit, a provoz banky proto převzal orgán finančního dohledu. V souladu se zákonem č. 125/2008 o oprávnění k vyplácení prostředků ze státní pokladny z důvodu mimořádných okolností na finančním trhu aj. (dále jen „zákon o mimořádných okolnostech“), který byl přijat dne 6. října 2008, se orgán FME rozhodl rozdělit společnost Kaupthing na banku starou a novou. Nová banka, ze které se později stala společnost Arion, v zásadě převzala většinu domácích aktiv a závazků. Avšak zajištěné závazky vůči CBI a příslušné zajištění včetně portfolia hypotečních úvěrů převedeny nebyly (16). Na starou banku byl uvalen dohled výboru pro řešení problémů a později se stala předmětem likvidačního řízení s konečným cílem ukončit veškerou činnost.

(12)

Společnost Kaupthing, vláda a společnost Arion dosáhly dne 3. září 2009 dohody ohledně kapitalizace společnosti Arion a základu pro kompenzaci ze strany společnosti Kaupthing ve prospěch společnosti Arion („dohoda o kapitalizaci společnosti Kaupthing“). Podle této dohody měla společnost Kaupthing možnost získat kontrolu nad společností Arion úpisem nového základního kapitálu a tento nový základní kapitál měla uhradit vlastními aktivy staré banky (tj. aktivy, která nebyla převedena podle výše popsaného rozhodnutí FME).

(13)

Předtím, než se společnost Kaupthing mohla rozhodnout, zda převezme většinový podíl ve společnosti Arion, bylo třeba dosáhnout dohody s CBI ohledně vyrovnání nesplacených pohledávek, neboť část aktiv, kterou měla uhradit za nový základní kapitál, byla zahrnuta do zajištění úvěrů poskytnutých centrální bankou CBI společnosti Kaupthing, a to včetně portfolia hypotečních úvěrů. Proto dne 30. listopadu 2009 ministerstvo financí, CBI a výbor pro řešení problémů společnosti Kaupthing uzavřely dohodu o vyrovnání pohledávek centrální banky CBI za společností Kaupthing („dohoda o vyrovnání“). Vyrovnání jednodenních úvěrů bylo předmětem článku 3 dohody o vyrovnání, ve kterém se smluvní strany dohodly, že společnost Arion převezme závazek společnosti Kaupthing vůči CBI vydáním dluhopisu v hodnotě přibližně […] (*1) miliard islandských korun ve stanovené podobě tvořící dodatek II dohody, přičemž CBI převede portfolio hypotečních úvěrů na společnost Arion.

(14)

Dne 22. ledna 2010 společnost Arion a CBI uzavřely úvěrovou smlouvu, která podle CBI a společnosti Arion představovala formální naplnění článku 3 dohody o vyrovnání a dohody o kapitalizaci, tj. když se věřitelé společnosti Kaupthing stali vlastníky společnosti Arion. Uvedená úvěrová smlouva nahradila výše uvedený dluhopis. Úvěrová smlouva v zásadě odrážela podmínky dluhopisu, jen s tím rozdílem, že jistina úvěrové smlouvy nebyla denominována v ISK, nýbrž v EUR, USD a CHF. Tato změna měny byla v souladu s podmínkami dohody o vyrovnání, v níž bylo stanoveno, že i přes měnu jistiny by měla společnost Arion hradit úroky a splátky v maximální možné míře v cizích měnách. V dohodě o vyrovnání bylo rovněž stanoveno, že nebude-li společnost Arion schopna provádět úhrady v cizích měnách a bude-li si přát provádět úhrady v islandských korunách, musí podat CBI řádně odůvodněnou písemnou žádost.

(15)

V úvěrové smlouvě byl stanoven úvěr se sedmiletou splatností s možností prodloužení o dvě tříletá období v hodnotě […] milionů EUR, […] milionů USD a […] milionů CHF. Společnosti Arion bylo umožněno, aby změnila kombinaci měn, v nichž má být úvěr splácen. Splatný úrok by stanoven na úrovni EURIBOR/LIBOR + 300 bazických bodů. Portfolio hypotečních úvěrů společnosti Arion sloužilo vůči CBI jako zajištění.

(16)

Podle stížnosti nebyly v rozhodnutích Kontrolního úřadu, jimiž byla schválena podpora na restrukturalizaci společnosti ISB a společnosti Arion, posouzeny úvěrové smlouvy mezi společností ISB, společností Arion a CBI (17). Jelikož opatření v těchto případech nebyla řešena, stěžovatel považuje za důležité získat názor Kontrolního úřadu na i) soulad uvedených dodatečných údajných opatření podpory s Dohodou o EHP a ii) důsledky skutečnosti, že islandské orgány tato opatření neoznámily.

(17)

Stěžovatel uvádí, že v době, kdy centrální banka CBI uzavřela úvěrové smlouvy se společností Arion a společností ISB, ostatní banky na Islandu nedostaly příležitost k získání podobného financování od CBI či jiných vládních agentur. Stěžovatel proto argumentuje, že podpora byla selektivní, neboť byla poskytnuta pouze některým z finančních institucí, které si vzájemně konkurují na islandském bankovním trhu. Podle stěžovatele byla poskytnutím úvěru společnosti ISB této bance poskytnuta podpora k tomu, aby se vyhnula vynucení pohledávky z kryté emise dluhopisů centrální bankou CBI; v případě společnosti Arion byl úvěr poskytnut za účelem zajištění vhodné míry měnového rizika banky. Stěžovatel argumentuje, že jiné finanční instituce, které takovouto podporu nezískaly, byly nuceny odprodat aktiva na trzích, které zvýhodňovaly kupující.

(18)

Podle stěžovatele úvěrové smlouvy daly společnosti ISB a společnosti Arion zřejmou výhodu v podobě dlouhodobého financování s příznivými úrokovými sazbami nižšími než sazby tržní, které ostatním účastníkům trhu k dispozici nebyly. Podle stěžovatele by v tomto období turbulencí na finančních trzích žádný soukromý investor podobnou dohodu neuzavřel. Aby stěžovatel doložil tvrzení, že úrokové sazby byly nižší než tehdejší sazby tržní, předložil rozpětí swapů úvěrového selhání („CDS“) islandské vlády z roku 2009 a úrokové sazby z roku 2009 platné pro emisi dluhopisů HFF150224 a HFF150434 Islandského fondu pro financování bydlení („HFF“). Stěžovatel zastává názor, že opatření společnost ISB a společnost Arion na bankovním trhu posílila, a proto ovlivnila postavení ostatních účastníků trhu.

(19)

V neposlední řadě stěžovatel argumentuje, že plány restrukturalizace společnosti ISB a společnosti Arion, které provedla islandská vláda a které podle Kontrolního úřadu představují slučitelnou podporu podle čl. 61 odst. 3 písm. b) Dohody o EHP, byly k nápravě poruch v islandském hospodářství postačující. Podle stěžovatele další opatření podpory provedené výše uvedenými dohodami nebyla k obnově islandského bankovního systému nezbytná, vhodná ani přiměřená, a proto představují neslučitelnou státní podporu.

(20)

V rozhodnutí č. 208/15/KOL Kontrolní úřad předběžně posoudil, zda by mohly krátkodobé úvěry poskytnuté centrální bankou CBI společnosti Glitnir a společnosti Kaupthing, jakož i úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a společností Arion, respektive společností ISB představovat státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, a pokud ano, zda by státní podpora mohla být považována za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP.

(21)

Pokud jde o krátkodobý zajištěný úvěr bankám a dalším finančním institucím, Kontrolní úřad zjistil, že podmínky stanovené v pokynech k bankovnictví (18) týkající se pomoci v oblasti likvidity a facilit centrální banky byly splněny. Kontrolní úřad tudíž dospěl k závěru, že krátkodobé úvěry poskytnuté centrální bankou CBI společnosti Glitnir a společnosti Kaupthing nepředstavovaly státní podporu.

(22)

Avšak pokud jde o úvěrové smlouvy mezi CBI a společností Arion, respektive společností ISB uzavřené za údajně příznivých podmínek, Kontrolní úřad dospěl k předběžnému závěru, že nelze vyloučit, že představují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. V rozhodnutí č. 208/15/KOL byly určeny tyto aspekty:

(23)

Podle Kontrolního úřadu je zapotřebí dalších důkazů k tomu, aby bylo možno určit, zda lze podmínky úvěrů považovat za slučitelné s fungováním Dohody o EHP.

(24)

Na základě svého předběžného posouzení měl proto Kontrolní úřad pochybnosti o tom, zda předmětná opatření, a zejména podmínky úvěrů představují státní podporu, a pokud ano, zda je lze považovat za slučitelné s fungováním Dohody o EHP.

(25)

CBI konstatuje, že restrukturalizací islandského finančního systému, jeho právním základem a jeho prováděním ze strany vlády, mj. rozhodnutími o podpoře na restrukturalizaci společnosti ISB a společnosti Arion, se Kontrolní úřad v minulosti již zabýval. Podle CBI není logické vytrhávat posuzovaná opatření v tomto případě z kontextu a posuzovat je jako samostatné nástroje.

(26)

Podle CBI je nereálné, aby centrální banka zajištění, o jaké v případě společnosti Kaupthing (Arion) a společnosti ISB jde, vymohla. Kdyby si CBI přivlastnila takovéto zajištění, vzala by na sebe roli obchodní banky s jedním z největších portfolií hypotečních úvěrů na Islandu. To by nebylo v souladu s její úlohou centrální banky. Existovalo i významné riziko destabilizace operací společnosti Arion a ISB, což by ohrozilo finanční stabilitu. Kontrolní úřad musí mít na paměti, že CBI má právní povinnost podporovat finanční stabilitu. Kdyby CBI vyinkasovala pohledávku za společností ISB, likviditu této společnosti by to natolik oslabilo, že by nemohla fungovat jako zdravá banka, a centrální banka CBI by tudíž nemohla vyinkasovat celou svou pohledávku.

(27)

CBI poznamenává, že pokyny k bankovnictví bohužel neřeší, co se stane, když u pohledávek vyplývajících z operací měnové politiky dojde k selhání a centrální banka je nucena podniknout kroky směřující k inkasu pohledávek a přisvojení aktiv, jimiž jsou zajištěny. CBI argumentuje, že přeměna pohledávek CBI na úvěrové smlouvy by neměla být považována za nové financování poskytnuté společnosti Arion a společnosti ISB, nýbrž za běžné pokračování opatření věřitelů s cílem maximalizovat návratnost pohledávek vyplývajících z krátkodobých úvěrů.

(28)

Pokud jde o otázku, zda úvěrové smlouvy poskytovaly bankám zvýhodnění, CBI zaprvé argumentuje, že vzhledem k mimořádným okolnostem panujícím na Islandu po kolapsu bankovního systému v říjnu 2008 počáteční prodlení s provedením plateb nepředstavovalo státní podporu. Vyrovnání plateb s ISB v září 2009 a se společností Kaupthing v listopadu 2009 nemůže být podle CBI považováno za prodlení, neboť Island procházel komplexní restrukturalizací bank za asistence MMF a ohledně ocenění bankovních aktiv panovala značná nejistota.

(29)

CBI zdůrazňuje, že má právní povinnost udržovat finanční stabilitu a dohlížet na devizové bilance úvěrových institucí. CBI proto měla právní povinnost řešit tehdejší závažnou situaci. Uzavřít úvěrové smlouvy bylo za těchto okolností nejlepším racionálním ekonomickým rozhodnutím. CBI poukazuje na to, že by přivlastněním zajištění nejen nesplnila svou úlohu centrální banky, ale zároveň by v konečném důsledku z krátkodobé pohledávky vymohla méně.

(30)

Kromě toho podle CBI byly podmínky úvěrových smluv, tj. úrokové sazby a zajištění, pro CBI příznivé. CBI odkazuje na dostupné informace o nástrojích vydaných po celém světě a též na podmínky jiných nástrojů, které tehdy dojednaly jednotlivé strany (Arion, ISB, CBI, další domácí finanční instituce a stát) (19). Proto podle CBI podmínky úvěrových smluv byly v obou případech plně v souladu s tehdejšími obvyklými tržními podmínkami, a tudíž i se zásadou investora v tržním hospodářství.

(31)

Pokud jde o otázku, zda tyto úvěrové smlouvy byly selektivní, CBI argumentuje, že se všemi podniky ve srovnatelné skutkové a právní situaci bylo zacházeno rovným způsobem. V tomto ohledu CBI poznamenává, že s CBI uzavřela smlouvu o vyrovnání svého krátkodobého závazku i soukromá islandská investiční banka Straumur (20). Kromě toho podle CBI společnost MP Bank nebyla v podobné skutkové a právní situaci, neboť její krátkodobé závazky nebyly zajištěny aktivy srovnatelnými s portfoliem hypotečních úvěrů, nýbrž veřejnými cennými papíry jako např. pokladničními nástroji a podobnými bezpečnými nástroji, tj. snadno obchodovatelnými aktivy se stanovenou hodnotou, s jejichž přisvojením nebyly přímo ani nepřímo spojeny žádné náklady. Proto CBI odmítá tvrzení, že ostatní banky na Islandu nedostaly příležitost k získání podobného financování od CBI či jiných vládních orgánů.

(32)

V neposlední řadě CBI poznamenává, že Kontrolní úřad musí vzít v úvahu skutečnost, že v období, kdy byly úvěrové smlouvy uzavřeny, de facto neexistovala hospodářská soutěž mezi islandskými finančními podniky a jinými finančními podniky ze zemí EHP. V listopadu 2008 islandský parlament přijal zákon č. 134/2008 o změně devizového zákona č. 87/1992, kterým byla zavedena omezení přeshraničního pohybu kapitálu a souvisejících devizových operací, a který tedy zahraničním finančním subjektům znemožnil účastnit se hospodářské soutěže na islandském trhu (21). Proto CBI argumentuje, že opatření nemohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP.

(33)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti argumentuje CBI, že uzavření úvěrových smluv nemůže představovat státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(34)

Bude-li mít přesto Kontrolní úřad za to, že opatření představují státní podporu, CBI argumentuje, že opatření musí být považována za slučitelná s Dohodou o EHP na základě čl. 61 odst. 3 písm. b) uvedené dohody, neboť představovala nedílnou součást opatření, jež byla nezbytná, přiměřená a vhodná k nápravě vážné poruchy v islandském hospodářství, a měla tedy přímou vazbu na opatření podpory na restrukturalizaci schválená Kontrolním úřadem v jeho rozhodnutích o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion a společnosti ISB.

(35)

I společnost Arion argumentuje, že opatření posuzovaná v tomto případě nelze vytrhávat z kontextu a nelze je posuzovat jako samostatné nástroje. Společnost Arion poznamenává, že Kontrolní úřad již posoudil a schválil restrukturalizaci a kapitalizaci společnosti Arion ve svém rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion.

(36)

Společnost Arion poznamenává, že denominace úvěru v cizích měnách namísto islandských korun byla v souladu s podmínkami dohody o vyrovnání, které stanovily, že společnost Arion bude hradit úroky a splátky v maximální možné míře v cizích měnách a že v islandských korunách smí provádět platby jen ve výjimečných případech. Společnost Arion dále poznamenává, že článek 4 dohody o vyrovnání stanovil, že dlužník může sesouhlasem věřitele zčásti nebo v celém rozsahu změnit denominaci dluhu. Podmínky úvěrové smlouvy jsou proto plně v souladu s podmínkami stanovenými v dohodě o vyrovnání. Společnost Arion zdůrazňuje, že Kontrolní úřad již posoudil a schválil podmínky dohody o vyrovnání ve svém rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion (22).

(37)

Podle společnosti Arion je popis Kontrolního úřadu v rozhodnutí č. 208/15/KOL v tom smyslu, že bez portfolia hypotečních úvěrů by byla situace společnosti Arion „nejistá“, nesprávný. Podle společnosti Arion bylo portfolio hypotečních úvěrů skutečně cenným aktivem, jelikož jeho součástí byly úvěry poskytnuté některým z hlavních klientů společnosti Arion a také bylo spravováno společností Arion. V souladu s dohodou o vyrovnání (a nikoli s rozhodnutím FME) mohla společnost Kaupthing v rámci kapitalizace společnosti Arion převést portfolio hypotečních úvěrů na společnost Arion. Kdyby však neexistovalo ustanovení článku 3 dohody o vyrovnání (a kdyby tedy neproběhl převod portfolia hypotečních úvěrů), za účelem splnění požadavků kapitalizace a restrukturalizace společnosti Arion by portfolio hypotečních úvěrů nahradila jiná aktiva.

(38)

Podle společnosti Arion by se dalo postavení CBI kvalifikovat jako postavení soukromého věřitele, který vymáhá pohledávky za společností Kaupthing, jak je uvedeno v dohodě o vyrovnání, v souladu s platnými pravidly upravujícími likvidační řízení (23). Převod portfolia hypotečních úvěrů podle dohody o vyrovnání a uzavření úvěrové smlouvy proběhly za podmínek plně slučitelných s tehdejšími obvyklými tržními podmínkami. Postup CBI proto splňuje kritérium soukromého věřitele. CBI tedy společnosti Arion neposkytla žádné zvýhodnění, které by jakýmkoliv způsobem mohlo být považováno za státní podporu.

(39)

Hlavní body, které by se měly zohlednit při posuzování, zda by hypotetický soukromý věřitel uzavřel dohodu o vyrovnání a úvěrovou smlouvu, lze podle společnosti Arion shrnout takto:

(40)

Jelikož Kontrolní úřad v rozhodnutí č. 208/15/KOL shledal, že za finanční krize není snadné určit vhodné referenční hodnoty pro úrokové sazby, společnost Arion poskytla informace o emisích krytých dluhopisů a prioritních nezajištěných dluhopisů vydaných bankami v Evropě v inkriminovaném období. Jelikož je úvěr poskytnutý centrální bankou CBI zajištěn především hypotékami, společnost Arion argumentuje, že se dá srovnávat s krytými dluhopisy, které vydaly evropské banky v průběhu roku 2009 s využitím hypoték na bydlení jako zajištění. Podle společnosti Arion soubor údajů, který poskytla (24), dokládá, že se rozpětí financování hrazené evropskými bankami pohybovalo od 0,1 % do 1,90 % nad sazbami mezibankovního trhu, přičemž medián činil 0,72 %. Nejvyšší sazby za kryté dluhopisy platila Bank of Ireland v září 2009 (1,9 % nad mezibankovními sazbami) a EBS Mortgage Finance z Irska (1,75 % nad mezibankovními sazbami) v listopadu 2009. Podlespolečnosti Arion je těžko pochopitelné, proč by měl být dluhový nástroj zajištěný hypotékami a dalšími vysoce kvalitními aktivy a úročený sazbou LIBOR + 3,00 % považován za státní podporu, když ve stejné době byly nejvyšší náklady na financování v případě evropské banky se zajištěním hypotékami na úrovni mezibankovních sazeb + 1,9 %.

(41)

Změna podmínek dohody o vyrovnání týkajících se denominace jistiny v EUR, USD a CHF místo ISK provedená v úvěrové smlouvě byla pro CBI podle společnosti Arion příznivá. Společnost Arion poznamenává, že přísná omezení přeshraničního pohybu kapitálu a souvisejících operací v cizích měnách byla na Islandu zavedena po zhroucení bankovního systému na podzim roku 2008. Při uplatnění kritéria soukromého věřitele lze za těchto okolností vyvodit pouze to, že soukromý věřitel by před denominací v islandských korunách dal přednost denominaci v cizích měnách. Taková změna denominace by proto byla výhodná nikoli pro dlužníka, nýbrž pro věřitele.

(42)

Společnost Arion dále provádí srovnání s dohodou o vyrovnání („dohodou o LBI“), která byla uzavřena mezi „novou“ Landsbankinn („NBI“) a „starou“ Landsbankinn („LBI“) v prosinci 2009. Dohoda o LBI upravovala emisi prioritního zajištěného dluhopisu denominovaného v EUR, GBP a USD v hodnotě 247 miliard islandských korun v cizí měně na dobu deseti let vydaného „novou“ Landsbankinn (NBI) „staré“ Landsbankinn (LBI). Kromě toho byl na začátku roku 2013 vydán podmíněný dluhopis v cizí měně v hodnotě 92 miliard islandských korun. Uvedené prioritní zajištěné dluhopisy představovaly úplatu za aktiva a závazky převedené dne 9. října 2008 z LBI rozhodnutím FME o zcizení aktiv a závazků a jejich přechodu na NBI. Uvedené prioritní zajištěné dluhopisy mají splatnost v říjnu 2018 a v prvních pěti letech se nesplácejí. Úrokové sazby činí po dobu prvních pěti let EURIBOR/LIBOR + 175 b.b. a po dobu zbývajících pěti let EURIBOR/LIBOR + 290 b.b. Jsou zajištěny soubory úvěrů poskytnutých klientům společnosti Landsbankinn (25).

(43)

Podle společnosti Arion lze podmínky dohody o LBI považovat za přímo srovnatelné s podmínkami úvěrové smlouvy. Rozdíly lze shrnout takto:

(44)

Všechny výše uvedené rozdíly mezi těmito dvěma případy podle společnosti Arion vyznívají pro úvěrovou smlouvu a CBI příznivě, tj. vyšší úrokové sazby, nižší jistina a silnější zajištění, přestože úvěr v tomto případě poskytuje soukromý subjekt. Vyplývá z toho, že podmínky financování poskytnutého společnosti Arion podle úvěrové smlouvy jsou v souladu s tržními podmínkami obvyklými v dané době.

(45)

Argumentaci společnosti Arion lze shrnout tak, že uzavření úvěrové smlouvy mezi CBI a společností Arion nemůže představovat státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(46)

Kdyby Kontrolní úřad i přes výše předložené argumenty měl za to, že opatření představují státní podporu, společnost Arion argumentuje, že tato opatření jsou slučitelná s Dohodou o EHP na základě čl. 61 odst. 3 písm. b).

(47)

Jelikož sporná opatření představovala nedílnou součást konečné kapitalizace společnosti Arion a plánu restrukturalizace společnosti Arion předloženého Kontrolnímu úřadu, společnost Arion argumentuje, že tato opatření nelze oddělit od celkového posouzení provedeného Kontrolním úřadem v dané věci. Pokrývá je tedy rozhodnutí Kontrolního úřadu o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion.

(48)

Společnost Arion je také toho názoru, že je-li podle Kontrolního úřadu možné vrátit se ke konkrétní části operace, kterou již Kontrolní úřad přezkoumal a schválil v rámci rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion, potom by měl Kontrolní úřad v plném rozsahu zohlednit skutkovou a právní situaci. Posouzení slučitelnosti předmětných opatření provedené Kontrolním úřadem by tedy mělo být v souladu s posouzením rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion, a zejména v otázce, zda byla splněna kritéria platných pokynů ke státní podpoře.

(49)

Společnost ISB poskytla informace týkající se podmínek obdobných dluhopisů zajištěných aktivy vydávaných v Evropě v době, kdy byla uzavřena smlouva s CBI. Podle společnosti ISB se v příslušné době v Evropě obchodovaly obdobné dluhopisy zajištěné aktivy o 40–80 b.b. výše než státem zaručené cenné papíry. Společnost ISB předložila graf, který zachycuje údaje z roku 2009 za tři země, a sice za Francii, Německo a Španělsko; znázorňuje rozdíl mezi rozpětími krytých dluhopisů a státních dluhopisů. Rozpětí krytých dluhopisů iBoxx (26) představují vážený průměr všech nesplacených krytých dluhopisů z příslušných zemí s průměrným trváním indexů od pěti do sedmi let.

bps

GER COV – Sov

FRA Cov – Sov

ESP Cov - Sov

01.ian..09

01.ian..10

01.ian..11

01.ian..12

01.ian..13

01.ian..14

01.ian..15

01.ian..16

200

150

100

50

0

-50

(50)

Jak je možné vidět v grafu, rozpětí během tohoto období významně kolísalo a aktuálně je např. ve Španělsku záporné. V roce 2009 se rozdíl v rozpětí za uvedené tři země pohyboval mezi 40 a 160 b.b.

(51)

V následujících kapitolách Kontrolní úřad posoudí, zda úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a společností ISB, respektive společností Arion představují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(52)

Opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky: opatření i) je poskytnuto státem nebo ze státních prostředků; ii) poskytuje hospodářské zvýhodnění určitému podniku; iii) je selektivní, a iv) může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami.

(53)

Předběžně je třeba připomenout, že pokud jde o uplatňování pravidel státní podpory, pro měnovou politiku neexistuje žádná paušální výjimka (27). Vynětí pomoci v oblasti likvidity z použití právních předpisů o státní podpoře, jak je uvedeno výše v bodě (21), se omezuje na opatření splňující podmínky vyjmenované v bodě 51 pokynů Kontrolního úřadu k bankovnictví z roku 2008 a v bodě 62 pokynů Kontrolního úřadu k bankovnictví z roku 2013 (28). Neznamená to, že jsou všechna opatření centrálních bank vyňata z uplatňování pravidel státnípodpory. V tomto případě se Kontrolní úřad domnívá, že poskytnutí dlouhodobých úvěrů ze strany CBI nesplňuje podmínky stanovené ve výše uvedených bodech pokynů k bankovnictví 2008 a 2013, neboť opatření souvisela s restrukturalizačními opatřeními poskytnutými uvedeným dvěma bankám. Kontrolní úřad proto musí opatření posoudit na základě podmínek stanovených v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(54)

Podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP musí být opatření poskytnuto státem nebo ze státních prostředků, aby představovalo státní podporu.

(55)

Pro účely čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zahrnuje stát veškeré orgány veřejné správy, od ústřední vlády po úroveň měst či nejnižší správní úroveň a rovněž veřejné podniky a subjekty (29).

(56)

Posuzovaná opatření mají podobu úvěrových smluv mezi CBI a společností Arion, respektive společností ISB uzavřených za údajně zvýhodněných podmínek.

(57)

Za účelem určení, zda poskytnutí dlouhodobých úvěrů ze strany CBI zahrnuje státní prostředky, je třeba posoudit, zda opatření přijatá centrální bankou lze považovat za přičitatelná státu. Centrální banky jsou zpravidla na ústřední vládě nezávislé. To, zda je určitá instituce v rámci veřejného sektoru autonomní, však není podstatné (30). Kromě toho se obecně uznává, že centrální banky plní veřejný úkol. Kontrolní úřad poznamenává, že podle ustálené judikatury finanční podpora poskytnutá instituci sloužící veřejnému účelu může vést k poskytnutí státní podpory (31). Veřejná podpora poskytnutá centrální bankou tedy také může být považována za přičitatelnou státu, a tudíž může být kvalifikována jako státní podpora (32). Podle pokynů k bankovnictví 2013 prostředky poskytnuté centrální bankou určitým úvěrovým institucím obvykle představují převod státních prostředků (33).

(58)

Mimo tyto poznámky však může otázka, zda předmětné úvěrové smlouvy byly poskytnuty státem nebo ze státních prostředků, zůstat otevřená, a to vzhledem k závěru vyvozenému v následujícím oddílu, že totiž dotčená opatření neposkytla bankám žádné hospodářské zvýhodnění.

(59)

Aby opatření představovala státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí určitý podnik zvýhodňovat.

(60)

Zvýhodněním ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP je jakákoli hospodářská výhoda, kterou by podnik za běžných tržních podmínek nezískal a díky které získává lepší postavení, než mají jeho konkurenti. Podstatný je pouze účinek opatření na podnik, nikoli tedy příčina nebo cíl státní intervence (34). Aby opatření představovalo podporu, může mít podobu pozitivního hospodářského zvýhodnění i zmenšení hospodářské zátěže. Druhý uvedený aspekt představuje širokou kategorii, do které spadá jakékoliv opatření, které snižuje náklady, jež by za normálních okolností musel podnik nést ze svého rozpočtu. Otázka, zda by uzavření úvěrových smluv mohlo být považováno za poskytnutí zvýhodnění společnosti ISB a společnosti Arion, bude záviset na tom, zda by soukromý věřitel velikosti srovnatelné s velikostí veřejného subjektu a působící v týchž tržních podmínkách poskytl podobný úvěr za podobných podmínek.

(61)

Při posuzování otázky, zda veřejný subjekt jednal jako kterýkoli jiný hospodářský subjekt tržního hospodářství v obdobné situaci, se zohledňují jen zisky a závazky spojené působením státu nebo veřejného subjektu v úlozehospodářského subjektu a jsou vyloučeny ty, které se vážou k jeho postavení nositele veřejné moci (35). Při posuzování otázky, zda je intervence státu v souladu s tržními podmínkami, je kromě toho nutné využít analýzu ex ante a vzít v úvahu jen informace dostupné v době, kdy bylo o intervenci rozhodnuto. Kromě toho neexistují-li konkrétní tržní údaje o dané dluhové transakci, lze soulad dluhového nástroje s tržními podmínkami zjistit na základě porovnání se srovnatelnými tržními transakcemi, tj. pomocí referenčního srovnávání.

(62)

Kritérium soukromého věřitele, které vytvořily a zdokonalily soudy Evropské unie (36), slouží ke zjištění, zda podmínky, za nichž má být splacena pohledávka veřejného věřitele (případně stanovením nového splátkového kalendáře), představuje státní podporu. Je-li stát v postavení nikoliv investora nebo zadavatele projektu, nýbrž věřitele, který se snaží vymoci co největší část nesplaceného dluhu, shovívavý přístup v podobě odkladu platby sám o sobě nemusí být dostatečný k tomu, aby se předpokládalo zvýhodněné zacházení ve smyslu státní podpory. Za takovýchto okolností je třeba srovnat chování veřejného věřitele s chováním hypotetického soukromého věřitele ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Zásadní otázka zní, zda by soukromý věřitel s dlužníkem za podobných okolností zacházel podobně.

(63)

Před posouzením úvěrových smluv vzniká otázka, zda by počáteční prodlení s vyrovnáním splátek dluhu, které podle všeho trvalo přibližně od října 2008 do posledních měsíců roku 2009, mohlo představovat státní podporu. Rozhodnutí veřejných subjektů strpět prodlení při splácení dluhu může dlužníkovi přinášet zvýhodnění a představovat státní podporu. Dočasný odklad splátky by zřejmě odpovídal chování soukromého věřitele, a proto by nepředstavoval státní podporu, avšak z takovéhoto chování, které je zpočátku v souladu s tržními podmínkami, by se v případě dlouhých prodlení s úhradou splátek mohla stát státní podpora (37).

(64)

Z hlediska soukromého věřitele je vymáhání splatné pohledávky samozřejmým a obvyklým postupem. To platí i v případě, že má podnik, který je dlužníkem, finanční potíže, a také v případě platební neschopnosti. Soukromí věřitelé obvykle za takovýchto okolností nejsou ochotni přijmout další odklad splátky, pokud jim z toho nevyplývá zřejmá výhoda. Naopak když se dlužník dostane do finančních potíží, další úvěry jsou mu poskytovány pouze za přísnějších podmínek, např. s vyšší úrokovou sazbou nebo s komplexnějším zajištěním, protože splacení pohledávky je ohroženo. Výjimky mohou být odůvodněné v jednotlivých případech, jestliže se upuštění od vymáhání pohledávky zdá být ekonomicky rozumnější alternativou. To by nastalo v případě, že by upuštění od vymáhání pohledávek ve srovnání s jinými možnými alternativami nabízelo jednoznačně větší pravděpodobnost získání výrazně vyšší části pohledávek nebo že by tímto způsobem bylo možné odvrátit vyšší následné ztráty. V zájmu soukromého věřitele může být udržení společnosti dlužníka v provozu místo toho, aby proběhla likvidace jejích aktiv a za určitých okolností se tak podařilo inkasovat jen část dlužné částky. Když soukromý věřitel souhlasí s tím, že upustí od vymáhání pohledávky v plném rozsahu, obvykle požaduje, aby dlužník poskytl dodatečné zajištění. Není-li to možné, např. u dlužníků ve finančních potížích, soukromý věřitel usiluje o to, získat ujištění o maximální možné náhradě v případě, že se později finanční situace dlužníka zlepší. Jestliže dlužník poskytne nedostatečné zajištění nebo závazky, soukromý věřitel obvykle s uzavřením dohod o restrukturalizaci dluhu ani s poskytnutím dodatečných úvěrů dlužníkovi nesouhlasí.

(65)

Pokud jde o počáteční prodlení s úhradou splátek, CBI argumentuje, že vzhledem k mimořádným okolnostem panujícím na Islandu po kolapsu bankovního systému v říjnu 2008 není možné považovat platby vyrovnané se společností ISB v září 2009 a se společností Kaupthing v listopadu 2009 za prodlení. V období po kolapsu do vyrovnání pohledávek Island procházel komplexní restrukturalizací bank za asistence MMF a ohledně ocenění reálné hodnoty bankovních aktiv panovala značná nejistota. Proto centrální banka CBI jako věřitel bankpotřebovala čas k tomu, aby náležitě ocenila aktiva sloužící jako zajištění. Kontrolní úřad tyto argumenty posoudil a má za to, že centrální banka CBI v souvislosti s počátečním prodlením jednala v souladu s kritériem soukromého věřitele.

(66)

Dále musí Kontrolní úřad posoudit, zda by soukromý věřitel s podobnými krátkodobými pohledávkami za bankami neplnícími úvěrové podmínky souhlasil s převodem portfolií hypotečních úvěrů na bydlení za výše popsaných podmínek a s následným uzavřením úvěrových smluv s novými bankami za stejných podmínek.

(67)

Kontrolní úřad poznamenává, že po kolapsu společnosti Glitnir a společnosti Kaupthing na podzim roku 2008 se centrální banka CBI ocitla v postavení, ve kterém nebylo reálné očekávat, že se podaří vymoci zajištění takového druhu jako v případě společnosti Arion a společnosti ISB. Vezme-li se v úvahu, že úvěrová portfolia představovala velkou část klientské základny společnosti Arion a ISB, přivlastnění takovéhoto zajištění mohlo ohrozit finanční stabilitu společnosti Arion a ISB a mohlo je přivést do úpadku. Vymáhání zajištění by také pro CBI znamenalo dodatečné administrativní výdaje. Kromě toho kdyby úvěrová portfolia byla nabídnuta k prodeji, centrální banka CBI by ani tehdy neměla žádnou záruku přijatelného inkasa pohledávek, a vzhledem k tehdejší tržní situaci na Islandu bylo velmi nepravděpodobné, že by byli k dispozici investoři s dostatečnou kapitálovou silou, kteří by portfolia koupili. Přivlastnění portfolií hypotečních úvěrů – buď vymáháním zajištění, nebo po vyhlášení konkurzu – by proto vedlo k tomu, že by CBI v konečném důsledku vymohla z krátkodobé pohledávky méně.

(68)

Za dané situace se proto centrální banka CBI rozhodla uzavřít úvěrové smlouvy, aby zajistila plnou úhradu svých pohledávek, a to s úrokem a bez administrativních výdajů. Smlouvy proto byly uzavřeny s cílem dosáhnout v dané chvíli maximálního možného inkasa pohledávek.

(69)

Na základě těchto prvků má Kontrolní úřad za to, že se centrální banka CBI uzavřením úvěrových smluv snažila maximalizovat inkaso svých pohledávek.

(70)

Kontrolní úřad rovněž musí posoudit, zda by podmínky úvěrových smluv, a zejména platné úrokové sazby byly pro soukromého věřitele dostatečně hodnotné k tomu, aby splnily kritérium soukromého věřitele.

(71)

V rozhodnutí č. 208/15/KOL Kontrolní úřad konstatoval, že za finanční krize není snadné určit vhodné referenční hodnoty pro úrokové sazby. Společnost ISB, společnost Arion a CBI reagovaly předložením doplňujících informací a připomínek.

(72)

Společnost ISB argumentuje, že úrokové sazby jsou v souladu s úrokovými sazbami obdobných dluhopisů jištěných aktivy z příslušné doby. Splatnost dluhopisu ISB je deset let, úroková sazba činí 4,5 %, dluhopis je vázaný na index CPI (tj. na index spotřebitelských cen) a je přezajištěný s poměrem LTV na úrovni 70 %. Úroková sazba byla stanovena na úrovni 50 b.b. nad státem zaručenými dluhopisy HFF ke dni vydání. Pro srovnání byly v dané době v Evropě běžné sazby podobných cenných papírů jištěných aktivy 40–80 b.b. nad úrovní státem zaručených cenných papírů. Společnost ISB také předložila graf, který ukazuje, že se rozdíly v rozpětí ve Francii, Německu a Španělsku v roce 2009 pohybovaly od 40 do160 b.b.

(73)

Podobně společnost Arion argumentuje, že její úvěrová smlouva s CBI byla uzavřena za tržních podmínek. Společnost Arion ji srovnává mj. se srovnatelnou dohodou uzavřenou mezi NBI a LBI. Obě smlouvy byly uzavřeny přibližně ve stejnou dobu, tj. na konci roku 2009 a na začátku roku 2010, a stanovily podobné vyrovnání pohledávek. Ze srovnání vyplývá, že podmínky úvěrové smlouvy společnosti Arion byly přísnější než podmínky dohody o LBI, které se účastnil soukromý poskytovatel úvěrů. Zdá se, že dohoda o LBI skutečně požadovala nižší úrokové sazby, týkala se vyšší jistiny a bylo u ní slabší a méně diverzifikované zajištění než u úvěrové smlouvy se společností Arion.

(74)

Dopisem ze dne 31. března 2015 (38) společnost Arion poskytla dodatečné informace o emisích krytých dluhopisů a prioritních nezajištěných dluhopisů vydaných bankami v Evropě v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010. Vezme-li se v úvahu skutečnost, že úvěr poskytnutý centrální bankou CBI je zajištěn především hypotékami, společnost Arion argumentuje, že se dá srovnávat s krytými dluhopisy, které vydaly evropské banky v průběhu roku 2009 s využitím hypoték na bydlení k zajištění. Jak již bylo uvedeno, podlesouboru údajů, který poskytla společnost Arion, rozpětí financování placeného evropskými bankami se pohybovalo od hodnoty 0,1 % do 1,90 % nad sazbami mezibankovního trhu, přičemž medián činil 0,72 %. Nejvyšší sazby za kryté dluhopisy platila Bank of Ireland v září 2009 (1,9 % nad mezibankovními sazbami) a EBS Mortgage Finance z Irska (1,75 % nad mezibankovními sazbami) v listopadu 2009.

(75)

CBI dále argumentuje, že podmínky úvěrových smluv, tj. úrokové sazby a zajištění, byly pro CBI příznivé. Podle CBI to je zřejmé z dostupných informací o nástrojích vydaných po celém světě (a jak doložila společnost Arion, viz výše) a též z podmínek jiných nástrojů, které tehdy byly dojednány, včetně dohody o LBI.

(76)

Kontrolní úřad konstatuje, že se úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a bankami úročí úrokovou sazbou na úrovni LIBOR + 3,00 % a jsou zajištěny hypotékami a dalšími aktivy. Informace poskytnuté společností ISB a společností Arion ukazují, že tato úroková sazba je výrazně nad průměrnými úrokovými sazbami srovnatelných dluhových nástrojů vydaných v dané době, a dokonce překračuje tehdejší nejvyšší náklady na financování jakékoli jiné evropské banky, která měla zajištění v podobě hypoték (tj. Bank of Ireland, mezibankovní sazby + 1,9 %). Kontrolní úřad má za to, že informace týkající se srovnatelných dluhových nástrojů poskytnuté bankami jsou spolehlivé a že podávají přesný obraz tržních podmínek v době, kdy byly úvěrové smlouvy uzavřeny. Kromě toho jelikož tyto úrokové sazby byly sjednány soukromými subjekty, Kontrolní úřad má za to, že představují vhodnější referenční ukazatel k určení tržních sazeb v dané době než rozpětí swapů úvěrového selhání a úrokové sazby dluhopisů HFF, na něž poukazuje stěžovatel.

(77)

Pokud je o úvěrovou smlouvu uzavřenou se společností Arion, Kontrolní úřad konstatuje, že úvěr nebyl denominován v islandských korunách, nýbrž v cizích měnách. Avšak jak poznamenala společnost Arion, tato změna denominace byla v souladu s podmínkami dohody o vyrovnání, které stanovily, že společnost Arion bude hradit úroky a splátky v maximální možné míře v cizích měnách a že se souhlasem věřitele společnost Arion může částečně nebo zcela změnit denominaci dluhu. Jak již bylo uvedeno, Kontrolní úřad již posoudil a schválil podmínky dohody o vyrovnání v rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci společnosti Arion. Kromě toho jak poznamenala společnost Arion, vzhledem k přísným omezením přeshraničního pohybu kapitálu a souvisejících operací v cizích měnách zavedeným na Islandu by soukromý věřitel s největší pravděpodobností dal přednost denominaci v cizích měnách před islandskými korunami. Taková změna denominace by proto byla výhodná nikoli pro dlužníka, nýbrž pro věřitele.

(78)

Po zohlednění parametrů trhu v daném období a předložených důkazů Kontrolní úřad vyvozuje závěr, že podmínky úvěrových smluv obecně, a zejména úrokové sazby by byly pro soukromého věřitele, který by se nacházel ve srovnatelné skutkové a právní situaci, stejně přijatelné.

(79)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Kontrolní úřad dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené mezi CBI a společností ISB, respektive společností Arion neposkytly společnosti ISB a společnosti Arion hospodářské zvýhodnění.

(80)

Aby opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí být selektivní a musí mít potenciál narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody. Jelikož však Kontrolní úřad dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla poskytnuta hospodářská výhoda, a kumulativní podmínky pro existenci státní podpory proto nejsou splněny, nemusí Kontrolní úřad v tomto směru provádět žádné další posouzení.

(81)

Na základě výše uvedeného posouzení má Kontrolní úřad za to, že úvěrové smlouvy uzavřené centrální bankou CBI se společností ISB, respektive společností Arion nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP,