EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Podmínky týkající se způsobilosti pro postavení uprchlíka nebo mezinárodní ochrany

Legal status of the document This summary has been archived and will not be updated. See 'Uprchlíci a osoby bez státní příslušnosti – společné normy pro získání tohoto postavení' for an updated information about the subject.

Podmínky týkající se způsobilosti pro postavení uprchlíka nebo mezinárodní ochrany

Tato směrnice stanovuje podmínky, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu. Stanovuje také obsah ochrany, která je těmto osobám poskytována.

AKT

Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany

PŘEHLED

Na zasedání Evropské rady, které se konalo v říjnu 1999 v Tampere, se Evropská unie zavázala k vytvoření společného evropského azylového systému (CEAS), který bude plně a komplexně uplatňovat Ženevskou úmluvu z roku 1951 týkající se postavení uprchlíků, doplněnou Newyorským protokolem z roku 1967 pro potvrzení zásady nenavracení a zajištění, že nikdo nebude poslán zpět ke stíhání. Vytvoření takového systému je v krátkodobém horizontu spojeno s pečlivým srovnáním pravidel o uznávání a obsahu postavení uprchlíka.

Obecná ustanovení

Tato směrnice stanovuje minimální normy pro přiznání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti a obsah ochrany, která je jim přiznána.

Směrnice se uplatňuje na všechny žádosti podané na hranici nebo na území některé země EU. Kromě toho mohou země EU zavést nebo zachovat příznivější normy.

Splnění podmínek pro získání mezinárodní ochrany

O postavení uprchlíka může požádat kterýkoli státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří pobývají mimo svou zemi původu a kteří se nechtějí nebo nemohou vrátit z důvodu obav ze stíhání. Žadatelé, kteří nemají nárok na postavení uprchlíka, mohou požádat o podpůrnou ochranu.

Pro přesné posouzení žádostí musí země EU vzít v úvahu následující záležitosti:

  • všechny významné skutečnosti týkající se země původu v době rozhodování o žádosti, včetně právních předpisů země původu a způsobu jejich uplatňování;
  • významná prohlášení a dokumenty předložené žadatelem, včetně informací o tom, zda žadatel byl nebo by mohl být pronásledován nebo zda utrpěl nebo by mohl utrpět vážnou újmu;
  • zda existuje závažný ukazatel odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování nebo reálného nebezpečí utrpění vážné újmy, v případě, že žadatel již byl vystaven pronásledování nebo jiné vážné a bezdůvodné újmě;
  • osobní situace žadatele (původ, pohlaví, věk, jednání, kterým žadatel byl nebo mohl být vystaven a která by mohla být považována za pronásledování nebo vážnou újmu atd.);
  • činnost, kterou žadatel vyvíjel od opuštění země původu.

Země EU musí vzít v úvahu zdroj hrozby. Původcem této hrozby musí být:

  • stát;
  • strany nebo organizace ovládající stát;
  • nestátní původci, pokud stát není ochoten nebo schopen poskytnout účinnou ochranu.

Pro účely této směrnice mohou ochranu „státu“ poskytovat i strany či organizace, včetně mezinárodních organizací, které ovládají region nebo podstatnou část území státu.

Jakmile je zjištěno, že obavy z pronásledování či z jiné vážné a bezdůvodné újmy jsou opodstatněné, mohou země EU prozkoumat, zda se zjevně vztahují na konkrétní část území země původu, a pokud ano, zda by žadatel mohl být přiměřeně vrácen do jiné části země, kde by nebyl žádný důvod pro obavy z pronásledování či jiné vážné a bezdůvodné újmy.

Zvláštní pravidla týkající se postavení uprchlíka

Pro účely této směrnice jsou za „pronásledování“ považovány ze své povahy či opakování, pokud se opírají o rasu, náboženství, národnost, příslušnost ke konkrétní společenské vrstvě či politické názory, následující situace, které představují vážné porušení základních lidských práv:

  • fyzické nebo psychické násilí, včetně sexuálního násilí;
  • právní, správní, policejní nebo soudní opatření, která jsou sama diskriminační nebo jsou prováděna diskriminačním způsobem;
  • nepřiměřené nebo diskriminační trestní stíhání nebo trestání nebo trestní stíhání či trest za odepření výkonu vojenské služby, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval mimořádně vážné zločiny, jako jsou válečné zločiny a zločiny proti lidskosti;
  • odepření soudní ochrany, které vede k nepřiměřenému nebo diskriminačnímu trestu;
  • jednání namířená proti osobám určitého pohlaví nebo proti dětem.

Není podstatné, zda žadatel skutečně má charakteristiky, o které se opírá diskriminace; stačí, aby mu takové charakteristiky přisoudily pronásledující strany. Stejně tak není podstatné, zda žadatel pochází ze země, v níž mnozí lidé nebo všichni čelí riziku všeobecného útlaku.

Uprchlíci mohou v některých případech o své postavení uprchlíka přijít (získání nové státní příslušnosti, dobrovolný návrat do země původu, pokud dané okolnosti v této zemi přestanou existovat nebo se změní do té míry, že ochrany již není třeba atd.). V každém případě důkazní břemeno, že uprchlík již nemá nárok na mezinárodní ochranu, spočívá na zemi EU.

Osobám, které spáchaly následující činy, mohou být postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany odepřeny:

  • válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo proti míru;
  • vážný nepolitický zločin;
  • činy, které jsou v rozporu se zásadami Organizace spojených národů (OSN).

Země EU však musí tyto případy posoudit jednotlivě a poskytnout žadatelům možnost se proti rozhodnutím vylučujícím je z mezinárodní ochrany odvolat.

Zvláštní pravidla týkající se statusu podpůrné ochrany

Směrnice dává zemím EU možnost přiznat status podpůrné ochrany žadatelům o mezinárodní ochranu, kteří pobývají mimo svou zemi původu a nemohou se tam vrátit z důvodu skutečného rizika vážné újmy, jako je:

  • mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest;
  • uložení nebo vykonání trestu smrti;
  • vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu.

Podpůrná ochrana může být ukončena, pokud okolnosti, které vedly k přiznání postavení podpůrné ochrany, přestanou existovat nebo se změní do té míry, že ochrany již není třeba.

Práva přiznaná na základě postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany

Země EU se zavazují k tomu, že budou věnovat zvláštní pozornost potřebám některých kategorií lidí (nezletilí obecně, nezletilé osoby bez doprovodu, zdravotně postižené osoby, senioři, těhotné ženy, rodiče samoživitelé doprovázení nezletilými osobami a osoby, které byly vystaveny mučení, znásilnění či jiným vážným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí).

S výhradou podmínek, které některé země EU mohou definovat, mají rodinní příslušníci příjemce postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany nárok na stejné výhody jako příjemce.

Tato směrnice vyžaduje, aby země EU zaručily osobám, které mají nárok na postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany, řadu práv, mimo jiné:

  • právo na nenavracení;
  • právo na informace v jazyce, jemuž rozumí;
  • právo na povolení k pobytu platné po dobu nejméně tří let a obnovitelné v případě uprchlíků a povolení k pobytu platné po dobu nejméně jednoho roku a obnovitelné v případě osob se statusem podpůrné ochrany;
  • právo cestovat po zemi, která mu přiznala postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany, a právo cestovat mimo její území;
  • právo přijmout placené zaměstnání nebo pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná a právo na účast na odborné přípravě;
  • přístup ke vzdělávacímu systému pro nezletilé a k systému rekvalifikací pro dospělé;
  • přístup k lékařské péči a jakýmkoli jiným nezbytným formám péče; zejména pro osoby se zvláštními potřebami (nezletilí, oběti mučení, znásilnění či jiných forem psychologického; fyzického nebo sexuálního násilí atd.);
  • přístup k patřičnému ubytování;
  • přístup k programům usnadňujícím integraci do hostitelské společnosti a k programům usnadňujícím dobrovolný návrat do země původu.

Odkazy

Akt

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Směrnice 2004/83/ES

20. 10. 2004

10. 10. 2006

Úř. věst. L 304 ze dne 30. 9. 2004

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 16. června 2010 o uplatňování směrnice 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (KOM(2010) 314 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku). Tato zpráva představuje transpozici a provedení směrnice 2004/83/ES zeměmi EU a problematické oblasti, které byly v důsledku toho zjištěny.

Ačkoli některé země EU termín pro transpozici směrnice do vnitrostátního práva zmeškaly, nyní je už součástí práva všech zemí EU. Některá ustanovení však byla převedena nesprávně nebo jen částečně, včetně nižších norem, než je stanoveno ve směrnici. V důsledku toho se způsob, jakým země EU udělují ochranu, a obsah ochrany výrazně liší.

Transpozice byla například problematická u následujících ustanovení, která se týkají udělení mezinárodní ochrany:

  • seznam otázek, které je třeba vzít v úvahu při posuzování žádostí;
  • původci pronásledování;
  • splnění podmínek k získání podpůrné ochrany;
  • ukončení ochrany nebo vyloučení z ní a důkazní břemeno zemí EU prokázat důvody pro to.

Na druhou stranu téměř všechny země EU převedly ustanovení o poskytovatelích ochrany a aktech a důvodech pronásledování.

Pokud jde o obsah udělené ochrany, některé země EU nepřevedly ustanovení týkající se zranitelných osob a nezletilých a přístup k informacím, zdravotní péči a zařízením pro integraci. Ustanovení o nenavracení převedly všechny země EU. Kromě toho řada zemí EU uděluje delší povolení k pobytu, než je stanoveno ve směrnici, a povolují přístup k zaměstnání.

Rozdíly mezi provedením směrnice v jednotlivých zemích EU je do určité míry výsledkem nejasnosti a nejednoznačnosti některých pojetí ve směrnici, jako jsou poskytovatelé ochrany a mezinárodní ochrana, což lze napravit pouze změnou příslušných ustanovení.

Stručně řečeno, cíle harmonizace podmínek pro získání postavení a statusu příjemců mezinárodní ochrany a obsahu této ochrany nebylo ještě plně dosaženo.

Poslední aktualizace: 19.10.2010

Top