Vytváří rámec pro vojenské a obranné aspekty politiky EU. SBOP byla vytvořena podepsáním Lisabonské smlouvy v roce 2009 a nahrazuje a rozšiřuje někdejší evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP). Cílem této politiky je vytvoření společné evropské obranné schopnosti.

KLÍČOVÉ BODY

Země EU musí dát civilní a vojenské schopnosti k dispozici EU pro provádění SBOP.
SBOP zahrnuje progresivní utváření společné obranné politiky EU; to povede ke společné obraně, když tak jednomyslně rozhodne Evropská rada; politika EU nebude ovlivňovat specifický charakter bezpečnostní a obranné politiky některých zemí EU a bude respektovat povinnosti některých zemí EU v rámci NATO. V rámci Lisabonské smlouvy bylo vytvořeno ustanovení o vzájemné obraně, které je klíčovým prvkem SBOP.
Země EU přijmou opatření s cílem zlepšit své vojenské schopnosti. Evropská obranná agentura (EDA) je orgánem, který pomáhá podporou těchto opatření. Ze své práce se zodpovídá Radě EU a tato práce se týká:
- stanovování cílů pro země EU v oblasti vojenských schopností,
- zavádění a správy programů zaměřených na dosažení stanovených cílů,
- harmonizace operačních potřeb zemí EU prostřednictvím koncepce „sdružování a sdílení“ vojenských schopností,
- řízení činností výzkumu v otázkách obrany (22 prioritních oblastí včetně elektronického hardwaru, systémů proti pozemním minám a fyzické ochrany),
- posilování výrobní a technologické základny odvětví obrany, a
- zajištění toho, aby vojenské výdaje byly účinnější.
Stálá strukturovaná spolupráce v oblasti obrany (PSCD) (také přidaná do Lisabonské smlouvy - články 42 a 46 Smlouvy o Evropské unii) označuje hlubší formu spolupráce mezi zeměmi EU. V tomto rámci se země EU zavazují intenzivněji rozvíjet své obranné kapacity a poskytovat bojové jednotky pro plánované mise. EDA vyhodnocuje příspěvky a Rada schvaluje spolupráci.
EU může využívat civilní i vojenské prostředky mimo EU pro udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti. Toto jsou typy úkolů, které lze provádět v rámci SBOP:
- humanitární a záchranné operace,
- předcházení konfliktům,
- úkoly bojových jednotek při řešení krizí,
- společné operace odzbrojování,
- poradenství ve vojenských otázkách a poskytování pomoci a
- úkoly při stabilizaci situace po ukončení konfliktu.
Rada EU definuje cíle úkolů a podmínky pro jejich provádění. Provedení úkolu může delegovat zemi EU, která je k tomu ochotná a schopná. Země EU zodpovědné za provedení úkolů jednají ve spolupráci s vysokým představitelem pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a musí pravidelně informovat Radu o dosaženém pokroku.

KONTEXT

Myšlenka společné obranné politiky pro Evropu sahá až do roku 1948, kdy byla uzavřena Bruselská smlouva (podepsalo ji Spojené království (1), Francie a země Beneluxu), která obsahovala ustanovení o vzájemné obraně, jež připravilo cestu pro Západoevropskou unii (ZEU). Od té doby se evropská bezpečnostní politika vydala několika různými cestami a vyvíjela se simultánně v rámci ZEU, NATO a EU.

Další informace: Bezpečnost a obrana - SBOP

Poslední aktualizace 16.09.2015

(1) Spojené království vystupuje z Evropské unie a od 1. února 2020 se stane tzv. třetí zemí (státem mimo EU).

Top

All