Cílem Jednotného evropského aktu (JEA) bylo revidovat Římské smlouvy, které zřídily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii.
Smyslem bylo vyvolat novou dynamiku evropské integrace a vytvořit vnitřní trh (oblast bez vnitřních hranic s volným pohybem zboží, osob, služeb a kapitálu) do 1. ledna 1993.
JEA pozměnil pravidla týkající se činnosti evropských orgánů a v řadě oblastí politik rozšířil pravomoci tehdejšího Evropského společenství.
Vytvořením nových pravomocí Společenství a reformou orgánů otevřel JEA cestu pro další politickou integraci a hospodářskou a měnovou unii později zavedené ve Smlouvě o Evropské unii (Maastrichtské smlouvě).

KLÍČOVÉ BODY

Cíle

Mezivládní vyjednávání, ze kterých vzešel JEA, mělo dvojí úkol, a to uzavřít:
- smlouvu ohledně společné zahraniční a bezpečnostní politiky a
- akt upravující smlouvu o Evropském hospodářském společenství, a to zejména s ohledem na tyto aspekty:
  - rozhodovací proces v Radě;
  - pravomoci Evropské komise;
  - pravomoci Evropského parlamentu;
  - rozšíření povinností Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii.

Struktura

JEA se skládá z úvodu a čtyř hlav a obsahuje sérii prohlášení přijatých na konferenci.
V úvodu jsou nastíněny základní cíle Smlouvy a vyjádřena vůle signatářů přeměnit soubor vzájemných vztahů za účelem vytvoření Evropské unie. Úvod také stanoví jedinečnou povahu Aktu a obsahuje společná pravidla pro spolupráci v oblasti zahraniční politiky a o Evropských společenstvích. Vysvětluje také oba cíle revize Smluv, tj. „prohlubováním společných politik a sledováním nových cílů zlepšovat hospodářskou a sociální situaci“ a „zajišťovat zlepšení činnosti Společenství“.
- Hlava I obsahuje společná pravidla pro politickou spolupráci a Evropská společenství.
- Hlava II se věnuje změnám Smluv o založení Evropských společenství.
- Hlava III se týká evropské spolupráce v oblasti zahraniční politiky.
- Hlava IV obsahuje obecná a závěrečná pravidla.

Institucionální změny

Aby bylo možné do roku 1993 vytvořit jednotný trh, JEA zavedl vyšší počet případů, kdy Rada může přijímat rozhodnutí kvalifikovanou většinou, a ne jednomyslně. Toto zjednodušené rozhodování znamenalo, že bude možné předcházet častým prodlevám při hledání jednomyslné shody mezi tehdejšími 12 členskými státy. Jednomyslný souhlas již neměl být podmínkou pro přijetí právních předpisů vedoucích k vytvoření vnitřního trhu s výjimkou opatření, která se týkají daňových otázek, volného pohybu osob a práv a zájmů zaměstnanců.
JEA ustavil Evropskou radu, která dala oficiální formu vrcholným setkáním hlav států či vlád, i když pravomoci tohoto orgánu byly upřesněny až později v článku 15 Smlouvy o Evropské unii (SEU).
Pravomoci Evropského parlamentu byly posíleny zavedením podmínky souhlasu Parlamentu při uzavírání dohod o rozšíření a přidružení. JEA zavedl postup spolupráce, který posílil postavení Parlamentu v dialogu mezi institucemi a dal mu možnost dvou čtení právních předpisů navrhovaných na základě omezeného počtu právních základů – tak byla připravena půda pro to, aby se Parlament v budoucnu stal spolunormotvůrcem společně s Radou.
JEA objasnil určitá pravidla týkající se prováděcích pravomocí. Článek 10 umožnil Radě jako obecné pravidlo svěřovat Komisi pravomoci k provádění pravidel stanovených Radou. Rada si mohla prováděcí pravomoc vyhradit pouze ve zvláštních případech. JEA také položil základy pro vytvoření Soudu prvního stupně (SPS) – nyní Tribunál.

Oblasti činnosti

Podle JEA se hlasování kvalifikovanou většinou stalo novou normou ve čtyřech stávajících oblastech pokrytých Smlouvami:
- společný celní sazebník;
- volný pohyb kapitálu;
- volný pohyb služeb a
- námořní a letecká doprava.
JEA zavedl několik nových oblastí politik, v nichž se měla rozhodnutí přijímat kvalifikovanou většinou. Jednalo se o tyto oblasti:
- vnitřní trh;
- hospodářská a sociální soudržnost – jako protiváha účinků dotvoření vnitřního trhu na méně rozvinuté regiony;
- sociální politika – 2 nové aspekty této politiky, ochrana zdraví a bezpečnost při práci a sociální dialog mezi odbory a zaměstnavateli;
- výzkum a vývoj;
- životní prostředí – zavedení zásady subsidiarity (tj. přijímat opatření na evropské úrovní pouze tehdy, když jsou účinnější než na úrovni jednotlivé země); a
- společná zahraniční politika – s předsednictvím Rady zodpovědným za zahájení kroků a koordinaci postojů členských zemí.