19.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 303/1

Hlavní zpravodaj:

Dumitru FORNEA

Hlavní spoluzpravodajka:

Renata EISENVORTOVÁ

1.1

Energetický systém EU čeká v průběhu transformace energetiky směrem k nízkouhlíkovému hospodářství období dalekosáhlých technologických, hospodářských a sociálních změn, jež se dotknou mnoha odvětví energetiky, včetně uhelného průmyslu, a tudíž i regionů EU, v nichž se uhlí těží.

1.2

V některých členských státech mají domácí zdroje černého a hnědého uhlí stále velký význam, pokud jde o elektřinu a teplo. Přispívají k bezpečným a cenově dostupným dodávkám energie a k hospodářské konkurenceschopnosti a hrají stabilizační úlohu v energetickém systému, a to jak z technického, tak z hospodářského hlediska.

1.3

Regiony, v nichž se nyní uhlí aktivně těží, se však musí připravit na to, že v souladu s rozhodnutími v rámci politiky EU v oblasti energetiky a klimatu týkajícími se využívání fosilních paliv nebo z hospodářských důvodů dojde k postupnému ukončení těžby uhlí.

1.4

Budoucnost regionů, jež jsou v současnosti na využívání uhlí závislé, a budoucí životní podmínky v těchto regionech musí být zahrnuty do výhledového plánování zaměřeného na dvě generace, tedy na období 25–50 let. Je nutné zabránit tomu, aby postupné ukončení používání uhlí pro energetické účely vedlo ke stagnaci těchto regionů. Tyto regiony musí být vzhledem ke svému hospodářskému a sociálnímu potenciálu zapojeny do provádění politiky EU v oblasti energetiky a klimatu. K jejich udržitelnému rozvoji je třeba dospět tím, že bude zaručen politický, občanský a sociální dialog, jehož prostřednictvím se musí zajistit, aby existovaly plány týkající se transformace na úrovni členských států, odvětví a podniků.

1.5

V zájmu zachování energetické bezpečnosti, konkurenceschopného průmyslu, ochrany životního prostředí, souladu se závazky ohledně snížení emisí skleníkových plynů a sociální soudržnosti v regionech, v nichž se těží uhlí, doporučuje EHSV „plán na podporu komunit a regionů závislých na těžbě uhlí v souvislosti s transformací“ (dále jen „plán“), který by se zabýval otázkou restrukturalizace uhelného průmyslu v průběhu transformace energetiky, aby se regiony, v nichž se těží uhlí, mohly přizpůsobit změnám.

1.6

Tento plán by mohla vypracovat poradní skupina ve spolupráci s Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Členy uvedené poradní skupiny by měli být zástupci těžebních regionů, odborových svazů, nevládních organizací, výzkumu a vývoje a uhelného průmyslu.

1.7

Plán by měl být založen na třech pilířích, kterými jsou: i) politický, občanský a sociální dialog; ii) hospodářské, sociální a environmentální investice; iii) investice do vzdělávání, odborné přípravy, výzkumu a vývoje, inovací a kultury.

1.8

Plán by měl povzbuzovat regiony k provádění změn, podněcovat inovativní rozvoj, zachovávat atraktivitu investic a vytvářet pracovní příležitosti a podmínky pro důstojný život. Během tohoto procesu transformace je nezbytné maximálně využít know-how a potenciál těžebních regionů.

1.9

Regionální orgány, vlády členských států i orgány a instituce EU se musí do transformace energetiky a s ní související restrukturalizace regionů, ve kterých se těží uhlí, zapojit.

1.10

Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů mají potřebné zkušenosti, a mohou tedy být do tohoto procesu zahrnuty, a to jak na evropské úrovni, tak i na úrovni členských států. Výbory rovněž mohou nabídnout účinný rámec pro politický, sociální a občanský dialog, jenž je nezbytný k vedení konzultací s lidmi z regionů, v nichž se těží uhlí.

1.11

Z hlediska transformace energetiky patří k záležitostem, které jsou pro regiony EU, v nichž se těží uhlí, nejzásadnější, existence vhodného institucionálního a politického rámce, který může podpořit veřejné a soukromé investice, jež budou v nadcházejících letech zapotřebí.

2.1

Za poslední desetiletí došlo v energetickém systému EU k významným změnám. EU směřuje k nízkouhlíkovému hospodářství a ke splnění svých cílů týkajících se emisí skleníkových plynů, energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie, a to v návaznosti na své cíle „20-20-20“. V roce 2014 Unie schválila rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, jenž stanoví 40 % snížení emisí skleníkových plynů, podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě z 27 % a úspory energie dosahující 27 %. Tyto cíle v polovině období mají EU pomoci, aby splnila svůj dlouhodobý cíl v oblasti snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2050, kterým je omezit tyto emise o 80–95 %.

2.2

Energetický systém EU se tudíž posouvá od éry, v níž vládla fosilní paliva a výroba elektrické energie ve velkých centrálních elektrárnách, směrem k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a k decentralizovaným elektrárnám, při současném maximálním využívání příležitostí, které skýtají vyšší energetická účinnost a lepší řízení poptávky po energii.

2.3

Transformace energetiky a ambiciózní politika EU v oblasti klimatu získaly výraznou podporu v podobě projektu energetické unie a byly intenzivně propagovány po přijetí Pařížské dohody, jež dává jasný signál ke snížení emisí, které bude dostatečné k tomu, aby byl do konce století nárůst průměrné globální teploty udržen na nejvýše 2 oC, jak bylo dohodnuto.

2.4

V zájmu stabilizace klimatu jsou nutné dalekosáhlé změny v energetických systémech všech hospodářských odvětví (1).

2.5

Transformace energetiky zahrnuje aspekty týkající se technologií, výzkumu, společnosti, kultury, ekonomiky a životního prostředí, z čehož jasně vyplývá, že bude třeba, aby jednotlivci a komunity hrály aktivnější úlohu. Tento proces vyžaduje zvláštní zaměření na výzkum a vývoj, neboť přináší nové výzvy pro energetické systémy a průmyslová odvětví, jež musí reagovat a přizpůsobit se této situaci.

3.1

Uhelný průmysl je jedním z odvětví, která jsou transformací energetiky těžce zasažena. Uhlí bylo po staletí středobodem průmyslového a společenského rozvoje v Evropě i ve světě. Sama Evropská unie byla vytvořena aktem vyjadřujícím politickou vůli šesti zakládajících členských států dát dohromady zdroje pro výrobu uhlí a oceli (2).

3.2

Současné obavy související s ochranou životního prostředí, změnou klimatu a zdravím lidí  (3) vyústily v řadu politických a společenských přístupů, které zpochybňují potřebu využívat uhlí a další fosilní paliva k výrobě elektřiny a tepla.

3.3

Vzhledem k tomuto novému politickému přístupu se zdá se, že dny uhlí jsou sečteny, a to navzdory skutečnosti, že více než jedna čtvrtina elektrické energie v EU je v současné době ještě stále generována ve 280 uhelných elektrárnách ve 22 zemích. Pouze 6 zemí nepoužívá elektrickou energii z uhlí: Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko a Malta (4).

3.4

Zatímco se myšlenka postupného odstranění uhlí ze skladby zdrojů energie jeví jako všeobecně akceptovaná v členských státech, které domácí zdroje uhlí vůbec nevyužívají, nedá se to samé tvrdit o regionech EU, v nichž se uhlí těží a v nichž uhelný průmysl přímo vytváří místa pro 240 000 pracovníků. Započteme-li pracovní místa v odvětví těžebního vybavení, další pracovní místa v dodavatelském řetězci a nepřímo související pracovní místa, zajišťuje toto odvětví bezmála jeden milion pracovních míst, mnoho z nich v regionech, v nichž se nabízí málo jiných pracovních příležitostí (5).

3.5

Šest členských států těží černé uhlí: Česká republika, Německo, Polsko, Rumunsko, Španělsko a Spojené království. Deset členských států využívá hnědé uhlí jako konkurenceschopné palivo pro výrobu elektrické energie: Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Německo, Polsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.

3.6

Domácí zdroje černého a hnědého uhlí hrají v těchto zemích důležitou roli pro bezpečnost dodávek, a tudíž přispívají k dosažení energetické bezpečnosti EU a snižují vysokou míru závislosti na dovozu. Evropská strategie energetické bezpečnosti (6) uvádí, že celková výše výdajů EU na dodávky energie z vnějších zdrojů činí více než 1 miliardu EUR denně. V roce 2013 činily celkové výdaje přibližně 400 miliard EUR, tj. více než jednu pětinu veškerého dovozu do EU. Bylo nutno dovézt 90 % surové ropy, 66 % zemního plynu, 42 % tuhých paliv a 40 % jaderných paliv. V některých členských státech EU s rozsáhlou domácí těžbou uhlí, např. v Německu a České republice, se zhruba 50 % elektřiny vyrábí v uhelných elektrárnách. V Polsku tento podíl překračuje 80 %.

3.7

Vedle využití v oblasti výroby elektrické energie lze uhlí použít k mnoha dalším účelům. Využívá se k výrobě cementu a lze jej přeměnit na kapalné palivo. K významným oblastem, v nichž se uhlí využívá, kromě toho patří zušlechťování oceli, výroba papíru, chemický a farmaceutický průmysl a potravinářství.

3.8

Uhlí je rovněž zásadní složkou při výrobě specializovaných produktů, jako je např. aktivní uhlí, jež se používá ve filtrech, nebo uhlíková vlákna, která se využívají v leteckém a kosmickém průmyslu, stavebním inženýrství, vojenském odvětví atd. Pro výrobu syntetických paliv či základních chemických látek, jež jsou v průmyslu zapotřebí – např. metanolu –, jsou dostupné průmyslové procesy. Z metanolu je možné vyrobit celou řadu petrochemických produktů, jež se nyní vyrábějí z dalších fosilních paliv.

3.9

Aby bylo dosaženo cíle, kterým je odolná energetická unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu, musí odvětví energetiky v EU seriózně a intenzivně pracovat na nezbytné transformaci energetiky. Uhelný průmysl se musí soustředit na účinnější a čistší používání uhlí a rozvíjet alternativní možnosti jeho využití. EU by tudíž měla přidělit potřebné finanční prostředky na výzkum a vývoj v oblasti chemie zabývající se uhlím.

4.1

Přestože se v EU do budoucna očekává postupné ukončení využívání uhlí, v některých zemích a v těžebních regionech se uhlí bude používat ještě v několika příštích desetiletích. Podle Lisabonské smlouvy mají členské státy právo využívat vlastní zdroje energie a určit si jejich skladbu, a to s vědomím, že se na výrobu energie nemají vztahovat žádné dotace a že musí dbát na všechny závazky týkající se změny klimatu. Uhelný průmysl však musí reagovat na probíhající energetickou transformaci, posun k nízkouhlíkovému hospodářství, a především na cíl v oblasti dekarbonizace tím, že bude využívat všechna dostupná opatření a techniky pro méně škodlivé a účinnější využití uhlí. V tomto ohledu stojí za zmínku několik přínosných a osvědčených nástrojů: zvýšení účinnosti, flexibilita a kombinovaná výroba tepla a elektřiny.

4.2

Jelikož se uhlí z největší části používá k výrobě elektrické energie, představuje vyšší účinnost důležitý nástroj pro jeho méně znečišťující využití. Při vyšší účinnosti lze z každé tuny uhlí získat více elektřiny a emise CO2 je možné snížit o 30 % a více. Dobré příklady vysoce účinných uhelných elektráren lze nalézt v Německu. Jde o elektrárny s technologií optimalizovaného systému. Tyto uhelné elektrárny jsou také vysoce flexibilní a mohou rychle zvýšit či snížit produkci, a podpořit tak nestálé obnovitelné zdroje energie.

4.3

Kombinovaná výroba tepla a elektřiny (tzv. kogenerace) je efektivní a účinnou formou výroby elektrické energie, jež nabízí podstatné výhody, a to jak z energetického, tak z environmentálního hlediska. Klasické elektrárny odpadní teplo vypouštějí. Kogenerační elektrárny odpadní teplo zachytávají a zužitkovávají, čímž dochází k účinnějšímu využití paliva. EU v současné době generuje 11,7 % své elektrické energie prostřednictvím kogenerace (7).

4.4

Lze doufat, že ve střednědobém horizontu by určitou roli v dekarbonizovaném hospodářství mohlo sehrát zachycování a ukládání uhlíku (CCS). Dříve než budou podniknuta opatření zaměřená na to, aby CCS bylo vyžadováno, musí být stávající postupy náležitě zlepšeny, je třeba optimalizovat infrastrukturu a ukládání a musí být zřejmé, zda je elektrická energie z uhelných elektráren s CCS konkurenceschopná. Měla by být provedena analýza nákladů a přínosů a analýza dopadu na životní prostředí.

4.5

V rámci úvah o účinném a méně znečišťujícím využívání uhlí by rovněž měly být zmíněny alternativní možnosti jeho použití, například zkapalňování uhlí. Uhlí lze přeměnit na kapalné palivo – benzín, naftu a tryskové palivo či petrochemické produkty. Technologie jsou vyvinuté, ale je třeba zohlednit investiční a provozní náklady.

5.1.1

Uhelné regiony jsou tradiční průmyslové oblasti, v nichž byla industrializace spojena s využíváním místních nerostných surovin. Tyto regiony jsou tudíž historicky spojeny s tradičními hospodářskými odvětvími a významnou roli zde hrají těžký metalurgický průmysl, chemický průmysl a energetika. Tato odvětví a společnosti, které v nich působí, byly v posledních letech vystaveny rychlým změnám ve vnějším prostředí (tržní podmínky, konkurence, zákazníci, technologie) a zásadním vnitřním změnám (změny ve vlastnictví, cíle vlastníků a kapitálová síla).

5.1.2

Vedle těchto podstatných změn se některá tradiční odvětví potýkala se stagnací, došlo k odchodu z některých regionů, či dokonce k postupnému ukončení činnosti. V některých regionech nemohlo evropské uhlí konkurovat uhlí z dovozu nebo jiným fosilním zdrojům energie, což přineslo dramatické snížení těžby uhlí. Uveďme jediný příklad: před 100 lety těžila Velká Británie asi 300 milionů tun uhlí ročně a zaměstnávala přes jeden milion horníků. Deindustrializace zapříčinila ztrátu pracovních míst, přesto v mnoha regionech patří společnosti těžící uhlí i nadále k největším zaměstnavatelům. Postupné ukončování či úplné zastavení činnosti uhelných společností má tedy na příslušné regiony závažné dopady. Tato situace se výrazně dotkla malých a středních podniků s návazností na těžební společnosti.

5.1.3

V mnoha zemích se uhelné regiony vyznačují vyšší mírou nezaměstnanosti, než je celostátní průměr, a dlouhodobou nezaměstnaností. Pro všechny propuštěné horníky bude tedy obtížné nalézt nové pracovní příležitosti. Dochází tudíž k nárůstu chudoby, ke stagnaci a zhoršování životní úrovně a zvyšuje se počet sociálně vyloučených oblastí a osob.

5.1.4

Klíčovým problémem, který přináší zvyšující se míra nezaměstnanosti, je nevyváženost nabídky a poptávky na trhu práce. Jinak řečeno, navzdory vysoké úrovni nezaměstnanosti je zcela zřejmá poptávka po pracovnících; požadovány jsou však dovednosti, které splňují potřeby trhu práce. Vzdělanostní profil bývalých horníků, u nichž převažují manuální dovednosti, není s těmito potřebami plně slučitelný ani po odborné stránce (kvalifikace), ani po stránce osobní (motivace). Jestliže je s uzavřením dolu propuštěno mnoho horníků, zmizí velký počet pracovních míst prakticky přes noc, což může v daném místě znamenat silný otřes.

5.1.5

U pracovníků v oblasti těžby se rovněž projevuje méně rozvinutý podnikatelský duch a malá ochota pustit se do nového podnikání. Skutečnost, že jim chybí nadšení pro nezávislé podnikání, je způsobena dlouhodobým vlivem, který na ně měly velké a mocné těžební společnosti, jež mezi svými pracovníky propagovaly zaměstnaneckou kulturu, včetně nechuti riskovat. Tento trend však lze pozorovat i v obecnější rovině. I vysokoškolští studenti by po absolvování studia dali přednost tomu, aby byli zaměstnáni.

5.1.6

Tato situace je často ještě zhoršována nedostatkem slibných pracovních míst a kariérních vyhlídek, nepříliš příznivými podmínkami pro nezávislé podnikání, nízkým indexem kvality života v daném místě a inovační výkonností neodpovídající standardu, s čímž je spojena oslabená úloha vědy, výzkumu a vývoje. Kapacity veřejného výzkumu a vývoje nejsou všude dostatečně rozvinuty a předávání poznatků a jejich uplatňování v oblasti podnikání nefunguje příliš dobře. I z těchto důvodů je hospodářská transformace náročnější a obtížnější a není ve všech případech úspěšná.

5.2.1

V zemích EU, které těží uhlí, docházelo často k restrukturalizacím v reakci na krize, a to bez náležitých politických závazků. To má dramatické důsledky pro kvalitu života lidí v komunitách, jež jsou s těžbou uhlí provázány. Jakékoli snížení produkce uhlí může zvýšit nezaměstnanost, zvláště v těžebních regionech, které jsou v dlouhodobém, strukturálním úpadku. Mnoho bývalých horníků a pracovníků podniků spojených s těžbou se potýká s dlouhodobou a často permanentní nezaměstnaností, což jen prohlubuje chudobu.

5.2.2

Až na několik výjimek však příslušné evropské i vnitrostátní orgány dosud bohužel uplatňují „pštrosí politiku“, pokud jde o očekávané dopady politik v oblasti klimatu na odvětví těžby uhlí, a vyhýbají se jakémukoliv zapojení do náležitého občanského a sociálního dialogu s pracovníky a občany v komunitách spojených s těžbou uhlí. Vzpomínky na dřívější restrukturalizace, jež byly prováděny na základě populistických slibů politiků a v konečném důsledku nevedly ke konkrétním opatřením pro hospodářskou obnovu těchto komunit, se ještě nyní projevují zvýšenou úrovní nedůvěry pracovníků ke schopnosti orgánů účinně řešit proces průmyslové restrukturalizace.

5.2.3

Zároveň lze na evropské úrovni a na úrovni členských států pozorovat málo empatie a to, že problémy, jimž těžební regiony čelí, nejsou skutečně pochopeny. Existují tendence k přílišnému politizování diskuse o budoucnosti těžby v kontextu politiky v oblasti klimatu, zejména v těžebních regionech, kde těžba uhlí nevyžaduje státní podporu. Ale i v těžebních regionech, v nichž již uhelný průmysl prochází bolestivým procesem restrukturalizace, se politici tomuto tématu vyhýbají, neboť opatření související s přechodem na nový regionální profil nezajišťují okamžitý voličský kapitál, jsou nepopulární a jejich výsledky se projeví až za několik desetiletí.

5.2.4

Jelikož existuje jasná vazba mezi postupným upouštěním od používání uhlí a politikou v oblasti změny klimatu, musí součástí evropské politiky zaměřené na realizaci cílů v oblasti klimatu být pomoc regionům, které byly strukturálními změnami poškozeny, tj. regionům, v nichž se těží uhlí.

5.2.5

Často dochází k situacím, kdy místní orgány nemají potřebné finanční a správní kapacity, aby se zaručily za projekty a řídily je v souladu s konkrétními požadavky Evropské komise a celostátních orgánů, a proto jsou výsledky, které přináší evropské fondy, poněkud omezené, co se týče příležitostí pro obyvatele komunit provázaných s těžbou uhlí a kvality jejich života.

5.3.1

„Spravedlivá transformace“ (8) může být v případě komunit spojených s těžbou zajištěna, pokud celostátní a evropské orgány vypracují včasný a cílený plán opatření, jejichž účelem bude: zabezpečení důstojných mezd a pracovních míst pro dotčené pracovníky; usnadnění odborné přípravy, rozvoje dovedností a přeřazování na alternativní důstojná pracovní místa; dodržování lidských práv a zaručení opatření sociální ochrany, včetně důchodů, na podporu osob v průběhu transformace; zabezpečení investic do obnovy komunit, včetně uzavírání dolů a činností v oblasti rekultivace bývalých dolů nebo budování a služeb spojených s transformací energetiky.

5.3.2

Tyto regiony budou tudíž naléhavě potřebovat finanční a vědeckou pomoc, a to nejen proto, aby se vyvinuly v nový hospodářský a sociální model, ale také aby se v přiměřené lhůtě vypořádaly s mnohočetnými riziky pro lidské zdraví a životní prostředí, jež souvisejí s činnostmi v oblasti těžby prováděnými v současné době i v minulosti. V tomto ohledu je nutné, aby v členských státech orgány zodpovědné za geologický průzkum a orgány zodpovědné za uzavírání a revitalizaci dolů spolupracovaly, shromažďovaly a uchovávaly údaje o nerostech a dolech a mapovaly hlavní rizika spojená s dřívějšími činnostmi v oblasti těžby a uzavíráním či konzervací dolů.

5.3.3

Budoucnost regionů, jež jsou v současnosti na využívání uhlí závislé, a budoucí životní podmínky v těchto regionech musí být zahrnuty do výhledového plánování zaměřeného na dvě generace, tedy na období 25–50 let. Je nutné zabránit tomu, aby postupné ukončení používání uhlí pro energetické účely vedlo ke stagnaci těchto regionů. Tyto regiony musí být vzhledem ke svému hospodářskému a sociálnímu potenciálu zapojeny do provádění politiky EU v oblasti energetiky a klimatu. K jejich udržitelnému rozvoji je třeba dospět tím, že bude zaručen politický, občanský a sociální dialog, jehož prostřednictvím se musí zajistit, aby existovaly plány týkající se transformace na úrovni členských států, odvětví a podniků.

5.3.4

Měl by také být zastaven pokles atraktivity pro nové zahraniční a domácí investory. Kromě neodpovídajícího souboru dovedností pracovní síly škodí atraktivitě nedostatek vhodných a dobře připravených oblastí pro prostory k podnikání a velkých strategických průmyslových zón.

5.3.5

Situace bývalých horníků v regionech spojených s těžbou uhlí tedy není jednoduchá. Osvícení představitelé těchto regionů by měli apelovat na své celostátní vlády a společně s nimi by se měli připravit na restrukturalizaci a rozvoj uhelných regionů, a to se značným předstihem před jakýmkoliv snižováním či postupným ukončováním těžby uhlí.

5.3.6

Regionální orgány, vlády členských států i orgány a instituce EU se musí do transformace energetiky a s ní související restrukturalizace regionů, ve kterých se těží uhlí, zapojit.

5.3.7

Uhelné regiony nicméně mají značný potenciál jak pro restrukturalizaci, tak pro rozvoj. Měl by být připraven soubor opatření zaměřených na rozvoj, včetně podpory výzkumu a vývoje v inovativním prostředí a začlenění tradičních odvětví, která v uhelných regionech přežila, a také nových rostoucích odvětví.

5.3.8

Je třeba plně využít stávající energetickou infrastrukturu a kvalifikované lidské zdroje z regionů, v nichž se těží uhlí. V tomto ohledu by k prosazovaným opatřením měla patřit podpora veřejných a soukromých investic. Stávající společnosti a další tržní subjekty musí masivně investovat do nových výrobních zařízení, včetně zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

5.3.9

Studie proveditelnosti mohou ukázat, že některé z regionů, ve kterých se těží uhlí, nejenže mají nejen velký potenciál pro výrobu sluneční, větrné či geotermální energie, ale také snadněji splňují podmínky vyžadované pro investice a využívání ekologických energetických technologií: snadný přístup k pozemkům pro nová výrobní zařízení, kvalifikované lidské zdroje nebo ochota projít rekvalifikací, místní orgány veřejné zprávy, jež jsou obeznámeny s výzvami v odvětví energetiky, a místní komunity, které jsou zvyklé na průmyslové projekty.

5.3.10

Stávající těžební společnosti vlastní nebo na základě koncese mají v užívání značně velké pozemky a/nebo stovky kilometrů podzemních štol, které mohou být využity v rámci transformace energetiky. Většina těžebních jednotek je navíc spolehlivě propojena s regionálními a celostátními sítěmi pro přepravu energie.

5.3.11

Aby podnítily další investice ze soukromého sektoru, jenž je klíčový, vyčlenily evropské strukturální a investiční (ESI) fondy účelově vázané prostředky ve výši minimálně 27 miliard EUR, a to speciálně na investice do nízkouhlíkového hospodářství, včetně energetické účinnosti. Podpora přechodu všech odvětví na nízkouhlíkové hospodářství v méně rozvinutých, přechodových i rozvinutějších regionech EU vyžaduje investice v minimální výši 12 %, 15 % a 20 % z celkového objemu částek přidělených jednotlivým členským státům v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR). Bude-li na tyto investice využito prostředků Fondu soudržnosti (FS), zvýší se tento podíl v případě méně rozvinutých regionů na 15 % (9).

5.3.12

Evropské fondy mohou částečně napomoci komunitám provázaným s těžbou v jejich úsilí o hospodářskou diverzifikaci a transformaci energetiky, ale značná část investic za účelem hospodářského rozvoje musí být poskytnuta z veřejných fondů příslušných členských států nebo získána přilákáním nových soukromých investic.

5.3.13

Výše uvedené aspekty musí být zohledněny při koncipování opatření na podporu regionů, v nichž se těží uhlí, během tohoto nevyhnutelného procesu transformace energetiky a hospodářské diverzifikace. Do určování nových cest vývoje pro komunity v těchto regionech je třeba zapojit sociální partnery, občanskou společnost a lidi z těchto regionů obecně.

5.3.14

„Plán na podporu komunit a regionů závislých na těžbě uhlí v souvislosti s transformací“ by měl regiony povzbuzovat k provádění transformace, podněcovat inovativní rozvoj, zachovat atraktivitu investic a vytvořit pracovní příležitosti a podmínky pro důstojný život.

5.3.15

Tento plán by mohla vypracovat poradní skupina ve spolupráci s Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Členy uvedené poradní skupiny by měli být zástupci těžebních regionů, odborových svazů, nevládních organizací, výzkumu a vývoje a uhelného průmyslu.

5.3.16

Plán na podporu komunit a regionů závislých na těžbě uhlí by měl být založen na třech pilířích, kterými jsou:

5.4.1

Budoucnost evropských regionů, v nichž se těží uhlí, se bude ubírat dvěma směry. V některých z těchto regionů lze očekávat rychlý, či dokonce překotný průběh postupného ukončování těžby, zatímco v jiných se s těžbou může pokračovat po desetiletí.

5.4.2

V prvním případě může být postupné ukončení těžby důsledkem hospodářské situace a situace na trhu, což je složité, obzvlášť v evropském černouhelném průmyslu, jemuž konkuruje uhlí z dovozu s velmi nízkou cenou. To velmi komplikuje situaci, dokonce i v případě dolů, které donedávna byly výdělečné. V některých regionech mohou vláda či těžební společnosti rozhodnout o uzavření dolů v souladu s Lisabonskou smlouvou a s právem členských států EU rozhodovat o své skladbě zdrojů energie.

5.4.3

Pro tyto regiony by bylo přínosné rychle zavést sociální program založený na osvědčených postupech z různých zemí EU těžících uhlí, které mají zkušenost s postupným ukončováním využívání uhlí nebo se na něj připravují. V této souvislosti by mohla být užitečná zkušenost Německa: v Německu dojde k ukončení těžby černého uhlí v roce 2018, jak bylo naplánováno. Existuje mnoho bývalých těžebních regionů, např. ve Velké Británii, Francii, Nizozemsku a Belgii. Všechny tyto regiony mají cenné zkušenosti.

5.4.4

V regionech, v nichž má těžba uhlí pokračovat dlouhodoběji, je nutné se soustředit především na to, aby toto uhlí bylo využíváno účinně a méně škodlivě. Pokud jde o používání uhlí k výrobě elektřiny, prioritou zůstane snížení emisí. EU k tomu má nástroje: revidovaný systém pro obchodování s emisemi vyžadující nulové emise uhlíku do roku 2058, směrnici o průmyslových emisích a nový referenční dokument o nejlepších dostupných technikách týkající se velkých spalovacích zařízení, který je před dokončením.

5.4.5

V rámci strategie pro uhelné regiony s dlouhodoběji plánovanou těžbou bude velmi důležitou úlohu hrát výzkum a vývoj: další zvyšování účinnosti elektráren povede k většímu snižování emisí a menší spotřebě paliva. Větší flexibilita elektráren může pomoci podpořit nestálé obnovitelné zdroje energie. Vedle ekologických uhelných technologií či využívání a skladování CO2 by měla být zohledněna alternativní použití uhlí.

5.4.6

Nicméně i v regionech, ve kterých jsou vyhlídky těžby uhlí dlouhodobější, musí být prioritou příprava na ukončení těžby a restrukturalizaci těchto regionů.