|
|
[pic] | EVROPSKA KOMISIJA |
|
[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |
|
|
Bruselj, 13.7.2010
|
V Bruselu dne 13.7.2010
|
|
COM(2010) 373 konč.
|
KOM(2010)373 v konečném znění
|
|
SPOROČILO KOMISIJE SVETU, EVROPSKEMU PARLAMENTU, EVROPSKEMU EKONOMSKO-SOCIALNEMU ODBORU IN ODBORU REGIJ
|
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
|
|
Ponovna potrditev prostega gibanja delavcev: pravice in pomembne spremembe
|
Potvrzení volného pohybu pracovníků: práva a hlavní vývojové změny
|
|
SPOROČILO KOMISIJE SVETU, EVROPSKEMU PARLAMENTU, EVROPSKEMU EKONOMSKO-SOCIALNEMU ODBORU IN ODBORU REGIJ
|
Úvod
|
|
Ponovna potrditev prostega gibanja delavcev: pravice in pomembne spremembe
|
Zásada volného pohybu pracovníků se v posledních 40 letech nepřetržitě vyvíjela a byla stále posilována. Tato základní svoboda, původně zamýšlená pro hospodářsky aktivní populaci, se postupně rozšířila tak, že dnes zahrnuje i jiné skupiny obyvatel a nyní tvoří jedno z nejvýznamnějších osobních práv, které EU svým občanům zaručuje.
|
|
Uvod
|
Zásada volného pohybu pracovníků je zakotvena v článku 45 (bývalý článek 39 Smlouvy o ES) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) a byla rozvíjena sekundárním právem (nařízením (EHS) č. 1612/68[1] a směrnicí 2004/38/ES[2] a dále směrnicí 2005/36/ES[3]) a judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Stávající právo EU ( acquis ) v této oblasti poskytuje evropským občanům právo volného pohybu v rámci EU z pracovních důvodů a chrání sociální práva pracovníků a jejich rodinných příslušníků[4]. V této dynamické oblasti, v níž jsou změny určovány politikou trhu práce, složením rodiny a procesem evropské integrace, je to volný pohyb, který nejenže přispívá k dosažení jednotného trhu, ale má také významný sociální rozměr, neboť podporuje sociální, ekonomické a kulturní začlenění migrujících pracovníků EU do hostitelských členských států.
|
|
V zadnjih 40 letih se je načelo prostega gibanja oseb nenehno razvijalo in krepilo. Ta temeljna svoboščina je bila prvotno namenjena aktivnemu prebivalstvu, vendar je bila postopoma razširjena na druge dele prebivalstva in je zdaj ena najpomembnejših individualnih pravic, ki jih EU zagotavlja svojim državljanom.
|
Podle posledních dostupných údajů Eurostatu[5] pobývá v jiném členském státě než ve státě, jehož jsou občany, 2,3 % občanů EU (11,3 milionů osob) a mnoho dalších toto právo po určitou dobu v průběhu života využívá[6]. Tento počet se od roku 2001 zvýšil o více než 40 %[7]. Podle nedávného průzkumu Eurobarometr 10 % dotázaných v EU-27 uvedlo, že po určitou dobu v minulosti žili a pracovali v jiném státě, zatímco 17 % osob zamýšlí využít svobodu volného pohybu v budoucnu.
|
|
Načelo prostega gibanja delavcev je zapisano v členu 45 (prejšnji člen 39 Pogodbe ES) Pogodbe o delovanju Evropske unije (v nadaljnjem besedilu: PDEU) in se je razvilo s sekundarno zakonodajo (z Uredbo Sveta št. 1612/68 (EGS)[1], Direktivo 2004/38/ES[2] in Direktivo 2005/36/ES[3]) in sodno prakso Sodišča Evropske unije (v nadaljevanju: Sodišče). Obstoječi pravni red EU s tega področja daje evropskim državljanom pravico do prostega gibanja znotraj EU zaradi dela ter varstva socialnih pravic delavcev in njihovih družinskih članov[4]. Na tem dinamičnem področju, kjer so gonilo sprememb politika trga dela, družinska struktura in proces evropske integracije, prav prosto gibanje delavcev ne le prispeva k vzpostavljanju enotnega trga, ampak ima tudi pomembno socialno razsežnost, saj spodbuja socialno, gospodarsko in kulturno vključevanje delavcev migrantov EU znotraj držav članic gostiteljic.
|
Každý občan EU má v zásadě právo pracovat a žít v jiném členském státě, aniž by byl diskriminován na základě státní příslušnosti. Navzdory dosaženému pokroku však stále existují právní, administrativní a praktické překážky bránící výkonu tohoto práva. Nedávná zpráva[8] o provádění směrnice 2004/38/ES došla k závěru, že celkové provedení je spíše zklamáním, a vyzdvihla řadu problémů, se kterými se občané EU, kteří se stěhují, ať jde o pracovníky či nikoli, setkávají v zahraničí. Závěrem Evropského roku mobility pracovníků v roce 2006 bylo, že vedle právních a administrativních překážek, na něž se nedávná opatření obecně zaměřovala (např. uznávání kvalifikací a přenositelnost doplňkových důchodových práv), existují další faktory ovlivňující přeshraniční mobilitu. Ty zahrnují otázky bydlení, jazyka, zaměstnávání manželů a partnerů, mechanismy návratu, historické „bariéry“ a uznávání zkušeností v rámci mobility, zejména v malých a středních podnicích. Vyrovnání se s těmito problémy proto vyžaduje širší přístup[9] spolu s účinným prováděním zásady volného pohybu. Předseda Barroso ve svých politických pokynech uvedl: „Zásady volného pohybu a rovného zacházení s občany EU se musí stát skutečností každodenního života lidí.“[10] V návaznosti na to předložila Komise návrh na usnadnění a podporu mobility v EU v rámci strategie Evropa 2020, a zejména stěžejní iniciativy „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“[11].
|
|
Po najnovejših podatkih Eurostata[5] 2,3 % državljanov EU (11,3 milijona oseb) prebiva v državi članici, ki ni država, katere državljani so, še precej več pa jih to pravico uveljavlja v določenem obdobju svojega življenja[6]. To število se je od leta 2001 povečalo za več kot 40 %[7]. V nedavno opravljeni raziskavi Eurobarometra je 10 % anketiranih oseb v EU–27 odgovorilo, da so v preteklosti živeli in delali v drugi državi članici, 17 % pa jih namerava prosto gibanje izkoristiti v prihodnosti.
|
Cílem tohoto sdělení je:
|
|
Načeloma ima vsak državljan EU pravico do dela in prebivanja v drugi državi članici brez diskriminacije na podlagi državljanstva. Kljub doseženemu napredku pa obstajajo pravne, upravne in praktične ovire za uveljavljanje te pravice. V nedavnem poročilu[8] o uporabi Direktive 2004/38/ES je bilo ugotovljeno, da je bil njen prenos nezadovoljiv. Poudarjene so bile številne težave, s katerimi se ob selitvi v tujini soočajo državljani EU, tako delavci kot ostali. Sklep na podlagi Evropskega leta mobilnosti delavcev v letu 2006 je bil, da poleg pravnih in upravnih ovir, na katere so se na splošno osredotočala nedavna prizadevanja (npr. priznavanje kvalifikacij in prenosljivost pravic do dodatnega pokojninskega zavarovanja), na nadnacionalno mobilnost vplivajo tudi drugi dejavniki. Ti vključujejo stanovanjsko vprašanje, jezik, zaposlitev zakoncev in partnerjev, mehanizme vračanja, zgodovinske „prepreke“ in priznavanje izkušenj z mobilnostjo, zlasti znotraj MSP. Za reševanje teh težav je zato potreben širši pristop[9] v povezavi z učinkovitim izvajanjem načela prostega gibanja. Predsednik Barroso je v svojih političnih smernicah dejal: „Načeli prostega gibanja in enakega obravnavanja državljanov EU morata postati dejanski del vsakdana[10].“ Temu je sledil predlog Komisije o lajšanju in spodbujanju mobilnosti v EU v okviru strategije Evropa 2020 in še posebno vodilna pobuda „Program za nova znanja in spretnosti in nova delovna mesta“[11].
|
- podat celkový přehled práv migrujících pracovníků EU,
|
|
Cilji tega sporočila so:
|
- aktualizovat předchozí sdělení Komise v této věci[12] s ohledem na vývoj právních předpisů a judikatury a
|
|
- predstaviti splošno stanje pravic delavcev migrantov EU,
|
- obecně zvýšit informovanost a podporovat práva migrujících pracovníků, kteří se nacházejí v obtížnější pozici než tuzemští pracovníci (například v souvislosti s bydlením, jazykem, zaměstnáváním manželů a partnerů atd., jak bylo uvedeno výše).
|
|
- posodobiti prejšnje sporočilo Komisije o tej temi[12] glede na spremembe zakonodaje in sodne prakse ter
|
ČÁST I: Kdo se může dovolávat pravidel EU o volném pohybu pracovníků?
|
|
- izboljšati splošno ozaveščenost in spodbujati pravice delavcev migrantov, ki so bolj ranljivi kot domači delavci (na primer glede nastanitve, jezika, zaposlitve zakoncev in partnerjev itd., kot je navedeno zgoraj).
|
Určení rozsahu osobní působnosti právních předpisů EU o volném pohybu pracovníků a podmínek, za kterých se toto právo použije, znamená rozlišovat mezi migrujícími pracovníky a jinými kategoriemi občanů EU (hospodářsky neaktivní osoby, samostatně výdělečné osoby a vyslaní pracovníci). Volný pohyb pracovníků dává každému občanovi právo volně se pohybovat v jiném členském státě, aby tam pracoval a za tímto účelem pobýval, a chrání jej před diskriminací, pokud jde o zaměstnávání, odměnu a jiné pracovní podmínky v porovnání s jeho kolegy, kteří jsou státními příslušníky daného členského státu. Volný pohyb je třeba odlišit od svobody poskytovat služby, která zahrnuje právo podniků provádět služby v jiném členském státě a za tímto účelem poslat („vyslat“) vlastní pracovníky, aby tam dočasně vykonávali nezbytnou práci. Na vyslané pracovníky v kontextu poskytování služeb se vztahuje směrnice 96/71/ES[13], která pomocí jasně definovaných podmínek práce a zaměstnávání stanoví základ minimální ochrany pracovníků, včetně minimální mzdy, který musí poskytovatel služeb v hostitelském členském státě dodržovat.
|
|
DEL I: Kdo se lahko zanaša na pravila EU glede prostega gibanja delavcev?
|
Toto sdělení se nevztahuje na vyslané pracovníky v kontextu poskytování služeb, na něž se vztahují zvláštní pravidla stanovená ve směrnici o vysílání pracovníků. Nevztahuje se ani na samostatně výdělečné pracovníky, kteří požívají svobodu usazování nebo poskytování služeb v jiném členském státě.
|
|
Za opredelitev osebnega področja uporabe zakonodaje EU o prostem gibanju in pogojev za njeno uporabo je med drugim treba določiti razliko med delavci migranti in drugimi kategorijami državljanov EU (neaktivno prebivalstvo, samozaposleni in napoteni delavci). Prosto gibanje delavcev daje vsem državljanom pravico, da se zaradi zaposlitve prosto gibljejo v drugo državo članico in v njej prebivajo, ter jih ščiti pred diskriminacijo v zvezi z zaposlitvijo, osebnimi prejemki in drugimi delovnimi pogoji v primerjavi z njihovimi sodelavci, ki so državljani zadevne države članice. Razlikovati je treba med prostim gibanjem in svobodo opravljanja storitev, ki vključuje pravico podjetij do opravljanja storitev v drugi državi članici, za kar lahko tja začasno pošlje („napoti“) svoje delavce, ki opravijo potrebno delo. Za delavce, napotene v okviru zagotavljanja storitev, velja Direktiva 96/71/ES[13], ki določa „trdno jedro“ jasno opredeljenih pogojev dela in zaposlitve za minimalno zaščito delavcev, vključno z minimalno plačo, ki jih mora ponudnik storitev spoštovati v državi članici gostiteljici.
|
MIGRUJÍCÍ PRACOVNÍCI EU
|
|
To sporočilo ne zajema delavcev, napotenih v okviru zagotavljanja storitev, za katere veljajo posebna pravila iz direktive o napotitvi delavcev. Prav tako ne zajema samozaposlenih delavcev, ki uživajo svobodo ustanavljanja podjetij in opravljanja storitev v drugih državah članicah.
|
Definice
|
|
DELAVCI MIGRANTI EU
|
Každý státní příslušník členského státu má právo pracovat v jiném členském státě[14]. Pojem „pracovník“ má význam v rámci práva EU a nemůže být předmětem vnitrostátních definic[15], ani jej nelze vykládat restriktivně[16]. Zahrnuje každou osobu, která za odměnu vykonává skutečnou a efektivní práci pod vedením jiné osoby[17]. Nezahrnuje migrující pracovníky ze třetích zemí. Je povinností vnitrostátních orgánů, aby s ohledem na danou definici jednotlivé případy vyhodnotily a stanovily, zda jsou uvedená kritéria splněna.
|
|
Opredelitev pojma
|
Odměna
|
|
Vsi državljani posamezne države članice imajo pravico delati v drugi državi članici[14]. Izraz „delavec“ ima v zakonodaji EU določen pomen[15] in zanj ni mogoče uporabljati nacionalnih opredelitev oziroma ga ni mogoče razlagati omejujoče[16]. Izraz zajema vsako osebo, ki opravlja resnično in učinkovito delo po navodilih druge osebe in za katero je plačana[17]. Ne velja za delavce migrante iz tretjih držav. Nacionalni organi so odgovorni, da z vidika navedene opredelitve ocenijo vsak posamezen primer in ugotovijo, ali so navedeni pogoji izpolnjeni.
|
Podle práva EU musí pracovník dostávat odměnu za práci. Okolnost, že osoba dostává nízký plat, neznamená, že ji nelze považovat za pracovníka[18] a za odměnu se také považují věcné dávky[19]. Jen dobrovolná práce bez jakékoli formy odměny tvoří výjimku.
|
|
Osebni prejemki
|
Podřízenost
|
|
Delavec po zakonodaji EU mora prejeti plačilo za svoje storitve. Omejen dohodek osebi ne preprečuje, da bi se štela za delavca[18] in za plačilo se štejejo tudi storitve[19]. Izključeno je samo prostovoljno delo brez plačila v kakršni koli obliki.
|
Vztah podřízenosti umožňuje rozlišovat mezi pracovníky a samostatně výdělečnými osobami. Toto rozlišení je důležité pro použití přechodných opatření[20] a pro přístup k výhodám vyhrazeným pro pracovníky.
|
|
Podrejenost
|
Pro práci se vztahem podřízenosti je charakterické, že zaměstnavatel určuje náplň práce, odměnu a pracovní podmínky[21]. Samostatně výdělečné osoby vykonávají činnosti na svou vlastní odpovědnost, a mohou proto odpovídat za způsobenou škodu, neboť nesou podnikatelské riziko[22] například tím, že jejich zisk závisí na výdajích na zaměstnance a vybavení v souvislosti s jejich činností[23].
|
|
Razmerje podrejenosti omogoča razlikovanje med delavci in samozaposlenimi osebami. To razlikovanje je pomembno za uporabo prehodnih ukrepov[20] in dostop do ugodnosti, ki so namenjene samo delavcem.
|
Skutečná a efektivní práce
|
|
Za delo v podrejenem položaju velja, da delodajalec določa izbiro dejavnosti, nadomestilo in delovne pogoje[21]. Samozaposlene osebe so same odgovorne za naloge, ki jih opravljajo in zato lahko odgovarjajo za nastalo škodo, saj na primer nosijo ekonomsko tveganje posla[22], če je njihov dobiček odvisen od stroškov za osebje in opremo, nastalih v zvezi z njihovo dejavnostjo[23].
|
Klíčovým kritériem pro rozhodnutí, zda je osoba pracovníkem, je povaha práce samotné. Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí osoba vykonávat činnost s hospodářskou hodnotou, která je skutečná a efektivní, a nezahrnuje činnosti tak malého rozsahu, že je lze považovat za čistě okrajové a vedlejší[24]. Tomu, aby byl občan EU považován za migrujícího pracovníka EU, nebrání krátká doba zaměstnání, omezená pracovní doba nebo nízká produktivita[25]. Zohlednit by se měly všechny okolnosti případu související s povahou vykonávaných činností a pracovního poměru[26].
|
|
Resnično in učinkovito delo
|
Pracovníci na částečný úvazek[27], stážisté[28] a osoby vykonávající práci au pair[29] patří do definice vymezené právem EU v případě, že je jejich činnost skutečná a efektivní. V případě krátkodobé odborné přípravy může počet hodin potřebných na seznámení se s činností[30] a postupné zvyšování odměny v průběhu odborné přípravy naznačovat, že vykonávaná práce má pro zaměstnavatele rostoucí hospodářskou hodnotu[31]. Na krátkodobost zaměstnání v poměru k celkovému trvání pobytu dotčené osoby v hostitelském členském státě by neměl být brán ohled [32].
|
|
Ključno merilo pri odločanju, ali je oseba delavec, je narava samega dela. Sodišče se je dosledno držalo stališča, da mora oseba opravljati dejavnost, ki ima gospodarsko vrednost, je učinkovita in resnična, razen dejavnosti tako majhnega obsega, da se štejejo za izključno postranske in dodatne[24]. Kratkotrajnost zaposlitve, omejen delovni čas ali nizka produktivnost[25] ne morejo biti razlog, da se državljan EU ne bi štel za delavca migranta EU. Upoštevati je treba vse okoliščine zadeve, ki se nanašajo na naravo zadevnih dejavnosti in na delovno razmerje[26].
|
Práce na částečný úvazek nemusí být hlavní činností dotčené osoby. Osoba, která ve stejné době vykonává jinou činnost (např. studium nebo samostatně výdělečnou činnost), může mít postavení pracovníka EU i tehdy, pokud druhou činnost vykonává v jiném členském státě[33].
|
|
Delavci s skrajšanim delovnim časom[27], pripravniki[28] in varuške[29] („au pair“) spadajo v opredelitev delavca EU, če je njihova dejavnost učinkovita in resnična. V primeru usposabljanja število ur, potrebnih za seznanitev z nalogo[30] in postopno povečanje osebnega dohodka v času usposabljanja morda kažeta, da gospodarska vrednost opravljenega dela za delodajalca narašča[31]. Ne sme se upoštevati kratkotrajne narave zaposlitve v sorazmerju s skupnim časom prebivanja zadevne osebe v državi članici gostiteljici[32].
|
Povaha právního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemá žádný význam při určování postavení pracovníka: může jít o služební vztah veřejného práva (státní zaměstnanci a zaměstnanci veřejného sektoru s pracovním poměrem podle veřejného práva) a soukromoprávní smlouvy (také ve veřejném sektoru)[34]; osoba v příležitostném pracovním poměru např. s pracovní smlouvou na vyžádání („on-call contract“)[35] může též patřit do definice pracovníka, pokud je vykonávaná činnost skutečná a efektivní a jsou splněny další podmínky definice vymezené právem EU.
|
|
Delo s krajšim delovnim časom ne sme biti glavna dejavnost osebe. Oseba, ki hkrati opravlja drugo dejavnost (na primer študira ali je samozaposlena) se lahko zanaša na svoj status delavca EU, tudi če drugo dejavnost opravlja v drugi državi članici[33].
|
Soudní dvůr dále rozhodl, že sport je předmětem ustanovení práva EU v případě, že představuje činnost hospodářské povahy[36]. Z tohoto důvodu sem mohou patřit i profesionální a/nebo amatérští sportovci/sportovkyně s placeným zaměstnáním. Pracovní činnosti rehabilitační povahy, které jsou součástí reintegračních pracovních programů, nejsou bezpodmínečně vyloučeny. Rozhodnutí o tom, zda jde o skutečnou a efektivní činnost, bude záviset na tom, co sociální reintegrační program zahrnuje, a na povaze a podrobnostech výkonu těchto služeb.
|
|
Narava pravnega razmerja med delavcem in delodajalcem ne vpliva na ugotavljanje statusa delavca: zajeti so javnopravni status (javni uslužbenci in uslužbenci javnega sektorja z delovnim razmerjem v skladu z javnim pravom) in zasebnopravne pogodbe[34]; v opredelitev delavca je vključena tudi oseba s pogodbo o občasni zaposlitvi, na primer pogodba o dežurstvu[35], če so opravljene dejavnosti učinkovite in resnične ter izpolnjujejo druge pogoje opredelitve EU.
|
Přeshraniční vztah
|
|
Poleg tega je po mnenju Sodišča šport predmet zakonodaje EU, če gre za gospodarsko dejavnost[36]. Posledično se lahko vključijo tudi profesionalni in/ali amaterski športniki in športnice z redno zaposlitvijo. Poklicne dejavnosti rehabilitacijske narave, ki se opravljajo kot del ponovne vključitve v delo, niso nujno izključene. Vendar pa bo ugotavljanje, ali gre za učinkovite in resnične dejavnosti, odvisno od tega, kaj zajema program ponovnega socialnega vključevanja, ter od narave in uspešnosti storitev.
|
K tomu, aby se na osobu vztahovala právní úprava EU, musí, kromě splnění výše uvedené definice pracovníka, být migrujícím pracovníkem, tj. musí vykonávat své právo volného pohybu: pravidla EU se použijí, pokud osoba pracuje v jiném členském státě, než je její země původu, nebo ve své zemi původu v případě, že má bydliště v zahraničí[37]. Na občany EU, kteří pobývají v jednom členském státě a pracují v jiném členském státě (příhraniční pracovníci), se právo EU týkající se volného pohybu pracovníků vztahuje také v tom členském státě, v němž jsou zaměstnáni[38]. Pokud má takový příhraniční pracovník pobyt v členském státě, jehož není státním příslušníkem, může se podle uvedené směrnice dovolávat v daném členském státě práva EU jako soběstačná hospodářsky neaktivní osoba.
|
|
Čezmejna povezava
|
Osobu lze považovat za migrujícího pracovníka EU v jejím členském státě původu tehdy, když využívá práva volného pohybu a posléze se navrátí do své země původu[39]. Důvod, proč se právní úprava EU vztahuje na tyto vracející se migranty, je, že pokud by jim bylo odepřeno dovolávat se práva EU v jejich členském státě původu, mohlo by to odrazovat státní příslušníky daného členského státu od úmyslu uplatnit své právo volného pohybu stejným způsobem, jako jej uplatňují migrující pracovníci z jiných členských států.
|
|
Poleg izpolnjevanja zgoraj navedene opredelitve delavca mora biti oseba tudi delavec migrant , da zanjo velja zakonodaja EU, tj. morala je uveljaviti svojo pravico do prostega gibanja: pravila EU veljajo, če oseba dela v državi članici, ki ni njena matična država, oziroma v svoji matični državi, če medtem biva v tujini[37]. Za državljane EU, ki bivajo v eni in delajo v drugi državi članici (obmejni delavci), zakonodaja EU o prostem gibanju delavcev velja tudi v državi članici, kjer so zaposleni[38]. Kadar obmejni delavec prebiva v državi članici, v kateri nima državljanstva, se lahko v tej državi v skladu z Direktivo zanaša na zakonodajo EU kot samozadostna neaktivna oseba.
|
Místní působnost
|
|
Oseba se v svoji matični državi lahko šteje za delavca migranta EU, če je uveljavila pravico do prostega gibanja in se nato vrnila v svojo matično državo[39]. Zakonodaja EU velja za takšne vračajoče se migrante zato, ker bi zanašanje na zakonodajo EU proti njihovim matičnim državam članicam državljane države članice lahko odvrnila od uveljavljanja pravice do prostega gibanja na enak način kot delavce migrante iz drugih držav članic.
|
Právo EU týkající se volného pohybu pracovníků platí ve všech členských státech EU (článek 52 SEU) a na územích uvedených v článku 355 SFEU.
|
|
Ozemejska veljavnost
|
Vztahuje se na profesní činnosti vykonávané na území členského státu nebo na území mimo EU, pokud je pracovní poměr umístěn na území daného členského státu nebo si zachovává dostatečně úzké spojení s uvedeným územím[40]. To může přicházet v úvahu například v případě osoby pracující na velvyslanectví jiného členského státu ve státě, který není členem EU, nebo u námořníků zaměstnaných na palubách plavidel plujících na volném moři pod vlajkou jiného členského státu nebo zaměstnanců na palubách letadel. Při posuzování dostatečného spojení s územím EU se mohou zohlednit různá hlediska[41].
|
|
Zakonodaja EU o prostem gibanju delavcev velja za države članice EU (člen 52 PEU) in ozemlja, navedena v členu 355 PDEU.
|
OSTATNÍ OPRÁVNěNÉ OSOBY
|
|
Velja za poklicne dejavnosti, ki se opravljajo na ozemlju države članice ali izven ozemlja EU, če je delovno razmerje s pravnega vidika na ozemlju države članice ali z njim ohranja dovolj tesno povezavo[40]. To lahko velja v primeru osebe, ki dela na veleposlaništvu druge države članice v državi, ki ni članica EU, ali pomorščaka, zaposlenega na ladjah, ki plujejo po odprtem morju pod zastavo druge države članice, ali za letalsko osebje. Pri ugotavljanju, ali je povezava z ozemljem EU dovolj tesna, se lahko upoštevajo različni podatki[41].
|
Do působnosti článku 45 SFEU patří další kategorie osob.
|
|
DRUGI UPRAVIčENCI
|
Rodinní příslušníci
|
|
V področje uporabe člena 45 PDEU spadajo tudi druge kategorije oseb.
|
Rodinní příslušníci jsou definováni jako manžel/ka, za určitých okolností také jako partner/ka, s nímž/níž občan/ka EU uzavřel/a registrované partnerství[42], přímí potomci, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou stále nezaopatřenými osobami, a přímí příbuzní nezaopatřených osob po vzestupné linii a přímí příbuzní manžel/ky nebo partnera/ky.
|
|
Družinski člani
|
Osoby, které si zachovají postavení pracovníka
|
|
Družinski člani so opredeljeni kot zakonec, v nekaterih okoliščinah partner, s katerim je državljan EU sklenil registrirano partnerstvo[42], neposredni potomci, ki so mlajši od 21 let ali so še vedno vzdrževane osebe, ter neposredni sorodniki zakonca, partnerja ali vzdrževanih oseb v ravni vrsti.
|
Osoby, které pracovaly v hostitelském členském státě, ale které v něm již nepracují, ztrácejí zpravidla postavení pracovníka[43]. Právo EU však stanoví, že občané EU si zachovají postavení pracovníka v určitých situacích, přestože již nejsou zaměstnáni[44], a mají tedy nárok na rovné zacházení.
|
|
Ohranitev statusa delavca
|
Uchazeči o zaměstnání
|
|
Na splošno osebe, ki so delale v državi članici gostiteljici, vendar tam ne delajo več, izgubijo status delavca[43]. Vseeno zakonodaja EU določa, da državljani EU v nekaterih okoliščinah ohranijo status delavca, čeprav niso več zaposleni[44] in so zato upravičeni do enake obravnave.
|
Podle čl. 45 odst. 3 SFEU se právo na volný pohyb na území členských států uděluje pracovníkům pro přijetí skutečně nabízených pracovních míst. Pokud by se však právo EU vztahovalo jen na ty, kteří již získali pracovní nabídku před tím, než se přestěhovali do jiného členského státu, byla by uvedená základní svoboda zpochybněna. Soudní dvůr proto výslovně odmítl myšlenku, že se článek 45 SFEU vztahuje jen na občany EU v aktivním pracovním poměru, a za určitých podmínek rozšířil jeho působnost i na osoby, které si hledají práci (dotčené osoby musí předložit důkaz o tom, že pokračují v hledání zaměstnání a že existuje reálná šance, že budou zaměstnány; více podrobností viz níže)[45].
|
|
Iskalci zaposlitve
|
ČÁST II: Jaká práva náleží migrujícím pracovníkům?
|
|
V skladu s členom 45(3) PDEU imajo delavci pravico do prostega gibanja na območju držav članic, če sprejmejo dejansko ponujeno delovno mesto. Vendar bi se pojavili dvomi glede temeljnega načela, če bi zakonodaja EU veljala samo za tiste, ki so pridobili delo že pred selitvijo v drugo državo članico. Sodišče je zato izrecno zavrnilo misel, da člen 45 PDEU velja samo za aktivno zaposlene državljane EU, in njegovo področje razširilo tako, da pod nekaterimi pogoji vključuje tudi iskalce zaposlitve (zadevne osebe morajo predložiti dokazila, da iščejo zaposlitev in da imajo resnično možnost, da jo tudi najdejo; za več podrobnosti glej spodaj)[45].
|
Tato část se věnuje právům, která podle nařízení a směrnice náleží migrujícím pracovníkům. Nezabývá se právy sociálního zabezpečení[46].
|
|
DEL II: Kakšne pravice imajo delavci migranti?
|
HLEDÁNÍ ZAMěSTNÁNÍ A PřÍSTUP K DÁVKÁM
|
|
Ta del obravnava pravice delavcev migrantov iz Uredbe in iz Direktive. Ne obravnava pravic socialne varnosti[46].
|
Občané EU mají právo ucházet se o zaměstnání v jiném členském státě a vnitrostátní služby zaměstnanosti jim poskytnou stejnou pomoc jako vlastním státním příslušníkům[47]. Síť EURES poskytuje, vedle propojování životopisů s vhodným pracovním místem, informace, rady a pomoc při umísťování a náboru pracovníků. Tyto služby zajišťují poradci sítě EURES ve veřejných službách zaměstnanosti a jiní zaměstnanci partnerských organizací sítě EURES. Síť EURES má také svou internetovou stránku[48], která občanům nabízí on-line přístup k volným pracovním místům a možnost uložit si na stránku svůj životopis.
|
|
ISKANJE ZAPOSLITVE IN DOSTOP DO UGODNOSTI
|
Zatímco dříve byli takoví uchazeči o zaměstnání považováni za osoby, se kterými se má zacházet stejným způsobem jako se státními příslušníky daného členského státu, jen pokud jde o samotnou práci[49], Soudní dvůr rozhodl, že zavedením občanství Unie by měli získat právo na rovné zacházení, i pokud jde o přístup k dávkám finanční povahy určeným k zjednodušení přístupu k zaměstnání na trhu práce v hostitelském členském státě[50].
|
|
Državljani EU imajo pravico do iskanja zaposlitve v drugi državi članici in do prejemanja enake pomoči njene nacionalne službe za zaposlovanje kot njeni državljani[47]. Mreža EURES poleg tega, da povezuje življenjepise s prostimi delovnimi mesti, zagotavlja informacije, nasvete in pomoč pri iskanju in zaposlovanju. Te storitve opravljajo svetovalci EURES v javnih službah za zaposlovanje in drugo osebje vpletenih partnerskih organizacij mreže EURES. EURES ima tudi spletno mesto[48], na katerem si državljani lahko ogledajo prosta delovna mesta in kamor lahko naložijo svoj življenjepis.
|
Aby se však omezil nápor na systémy sociální pomoci, Soudní dvůr dodal, že členský stát může požadovat, aby mezi uchazečem o zaměstnání a trhem práce na příslušném území existovala skutečná vazba, například si tato osoba musí po určitou přiměřeně dlouhou dobu skutečně hledat zaměstnání v daném členském státě. Soudní dvůr dále dovodil, že k prokázání takové vazby s trhem práce lze požadovat přiměřenou dobu pobytu.
|
|
Za takšne iskalce zaposlitve se je prej štelo, da jih je treba obravnavati enako kot državljane samo glede dostopa do dela[49], vendar je Sodišče sklenilo, da uvedba državljanstva Unije pomeni, da bi morali biti upravičeni tudi do enake obravnave glede dostopa do prednosti finančne narave, ki so namenjene olajšanju dostopa do zaposlitve na trgu dela v državi članici gostiteljici[50].
|
Zákonodárci členských států mají sice nadále pravomoc určit povahu vazby se svým trhem práce, měli by však respektovat zásadu proporcionality. Kritéria by neměla překračovat hranici potřebnou k určení toho, zda dotčená osoba skutečně hledá zaměstnání na trhu práce hostitelského členského státu. Ochrana práv občanů EU také požaduje, aby jim taková kritéria byla předem známa a aby se mohli domoci nápravy soudní cestou.
|
|
Da bi omejilo obremenitev sistemov socialne pomoči, pa je Sodišče dodalo, da država članica lahko zahteva obstoj resnične povezave med iskalcem zaposlitve in zadevnim geografskim trgom dela, na primer, da mora oseba razumno dolgo resnično iskati zaposlitev v zadevni državi članici. Sodišče je tudi menilo, da je za dokaz povezave s trgom dela lahko ustrezna zahteva po sorazmernem obdobju prebivanja.
|
Ustanovení čl. 24 odst. 2 směrnice zmocňuje členské státy, aby uchazečům o zaměstnání nepřiznávaly sociální pomoc během prvních tří měsíců pobytu nebo během delšího období. Soudní dvůr dal však v pozdějším rozhodnutí[51] jasně najevo, že poskytnutí finanční dávky určené ke zjednodušení přístupu na trh práce nelze považovat za „sociální pomoc“ ve smyslu uvedeného článku. Soudní dvůr proto rozhodl, že uchazeči o zaměstnání musí mít právo na rovné zacházení, pokud jde o nárok na dávky, jejichž cílem je zjednodušit přístup na trh práce. Aby bylo možné určit, zda příslušná dávka podle vnitrostátního právního předpisu má nebo nemá zjednodušit přístup na trh práce, musí se její cíl porovnat s jejími výsledky a nikoli s její formální strukturou[52].
|
|
Nacionalni zakonodajalci ohranjajo pristojnost za določitev narave povezave z njihovim trgom dela, vendar morajo spoštovani načelo sorazmernosti. Merila ne bi smela presegati tistega, kar je nujno za sklep, da zadevna oseba resnično išče zaposlitev na trgu dela države članice gostiteljice. Varstvo pravic državljanov EU tudi pomeni, da taka merila poznajo vnaprej in da lahko zahtevajo sodno varstvo.
|
Začlenění uchazečů o zaměstnání do působnosti zásady rovného zacházení, pokud jde o určité dávky, je zárukou lepší ochrany těch, kteří se po určité období mohou ocitnout v obtížnější pozici, a znamená praktický krok směrem k dosažení sociální Evropy.
|
|
Člen 24(2) Direktive državam članicam omogoča, da iskalcem zaposlitve ne dajejo socialne podpore prve tri mesece prebivanja ali dlje. Vendar pa je Sodišče v dodatni odločbi[51] jasno navedlo, da se finančna podpora za dostop do trga dela ne more šteti za „socialno pomoč“ v smislu navedenega člena. Sodišče je tako sklenilo, da morajo biti iskalci zaposlitve deležni enake obravnave glede dostopa do pomoči, katere namen je olajšati dostop do trga dela. Da bi ugotovili, ali je namen določene ugodnosti iz nacionalne zakonodaje olajšati dostop do trga dela, je treba analizirati njegov cilj glede na njegove rezultate in ne glede na njegovo formalno zgradbo[52].
|
Přístup k práci za stejných podmínek jako tuzemští pracovníci
|
|
Vključitev iskalcev zaposlitve v okviru načela enake obravnave glede nekaterih ugodnosti zagotavlja boljšo zaščito za osebe, ki se za določeno obdobje znajdejo v ranljivejšem položaju, in je praktičen korak na poti k uresničevanju socialne Evrope.
|
Občané EU mají právo vykonávat činnost v jiném členském státě za stejných podmínek, jaké platí pro státní příslušníky daného členského státu. I přesto platí jedno omezení a je třeba zohlednit několik specifických hledisek.
|
|
DOSTOP DO DELA POD ENAKIMI POGOJI, KOT VELJAJO ZA DOMAčE DELAVCE
|
Uznávání odborných kvalifikací
|
|
Državljani EU imajo pravico do opravljanja dejavnosti v drugi državi članici pod enakimi pogoji, kot veljajo za njene državljane. Vendar velja ena omejitev in več posebnih vidikov.
|
Občan EU, který je plně odborně kvalifikovaný vykonávat určité povolání v jednom členském státě a který chce vykonávat toto povolání v jiném členském státě, kde je jeho výkon regulován předpisy tohoto státu, musí nejdříve požádat o uznání své kvalifikace. Povolání je regulováno v případě, že je přístup k němu vyhrazen na základě právních a správních předpisů držitelům odborné kvalifikace. Přístup na trh práce závisí na udělení takového uznání.
|
|
Priznanje poklicnih kvalifikacij
|
Směrnice 2005/36/ES se vztahuje na uznávání profesních kvalifikací získaných v členském státě s úmyslem vykonávat regulované povolání v jiném členském státě[53].
|
|
Državljan EU, ki je popolnoma kvalificiran za opravljanje poklica v eni državi članici in ki želi ta poklic opravljati v drugi državi članici, kjer je poklic reguliran, mora najprej zaprositi za priznanje svojih kvalifikacij. Poklic je reguliran, kadar zakoni ali upravni predpisi določajo, da je za dostop do tega poklica potrebna poklicna kvalifikacija. Dostop do trga dela je odvisen od priznanja kvalifikacij.
|
Pravidla uvedené směrnice se liší v závislosti na tom, zda je povolání vykonáváno v hostitelském členském státě dočasně (např. sezónními pracovníky), nebo trvale (usazení, například na smlouvu na dobu neurčitou nebo na dlouhodobou smlouvu). V případě, že je výkon povolání dočasný, není dovoleno prověřovat kvalifikaci pracovníka, pokud nejde o povolání, která mají důsledky pro zdraví nebo bezpečnost. Hostitelský členský stát však může každoročně vyžadovat ohlášení. V případě usazení závisí způsob uznávaní na daném povolání.
|
|
Direktiva 2005/36/ES se uporablja za priznavanje poklicnih kvalifikacij, pridobljenih v državi članici z namenom opravljanja reguliranega poklica v drugi državi članici[53].
|
Směrnice 2005/36/ES se však nepoužije v případě, že v diplomu není osvědčena zvláštní odborná příprava, tj. zvláštní příprava na dané povolání. Pracovní místa ve veřejném sektoru v členském státě často vyžadují různé druhy diplomů, které osvědčují určitý stupeň vzdělání (vysokoškolský titul, potvrzení o ukončení školy a tři roky vyššího vzdělání atd.), nebo diplom osvědčující úroveň vzdělání, které splňuje určitá obsahová kritéria, aniž by konkrétní obsah naplňoval podstatu odborné přípravy ve smyslu směrnice 2005/36/ES (požadavek diplomu z ekonomie, politologie, přírodních věd nebo společenských věd atd.).
|
|
Pravila navedene direktive se razlikujejo glede na to, ali se dejavnost v državi članici gostiteljici opravlja začasno (na primer sezonski delavci) ali stalno (na primer sklenitev dolgoročne pogodbe ali pogodbe za nedoločen čas). Kadar se poklic opravlja začasno, ni dovoljeno preverjanje kvalifikacij delavca, če poklic ne vpliva na zdravje ali varnost. Vendar država članica gostiteljica lahko zahteva letno izjavo. V primeru ustanovitve podjetja je rok za priznanje kvalifikacij odvisen od poklica.
|
Takové případy spadají spíše do působnosti článku 45 SFEU než do působnosti směrnice 2005/36/ES. Orgány v hostitelském členském státě mohou posoudit úroveň diplomu, nikoli však obsah odborné přípravy, pokud jediným významným faktorem je úroveň vzdělání, za níž byl diplom udělen.
|
|
Vendar pa Direktiva 2005/36/ES ne velja, kadar diploma ne dokazuje posebnega poklicnega usposabljanja, tj. usposabljanja, ki je posebej namenjeno določenemu poklicu. Za delovna mesta v javnem sektorju države članice je pogosto potrebna drugačna vrsta diplome, ki potrjuje določeno stopnjo izobrazbe (npr. univerzitetna diploma, osnovnošolsko spričevalo skupaj s končanim triletnim visokošolskim programom itd.) ali diplomo, ki potrjuje stopnjo izobrazbe, ki izpolnjuje nekatera z vsebino povezana merila, ne da bi zadevna vsebina pomenila poklicno usposabljanje v skladu z Direktivo 2005/36/ES (npr. zahteva po diplomi iz ekonomije, političnih ved, znanosti ali družboslovja itd.).
|
V případě, že diplom musí kromě konkrétní úrovně vzdělání splňovat i určitá obsahová kritéria, měl by se uznat jako rovnocenný v případě, že byl udělen za ukončení vzdělání nebo odborné přípravy v daném oboru. Žádné další posuzování obsahu odborné přípravy není dovoleno.
|
|
Takšni primeri spadajo v področje uporabe člena 45 PDEU in ne v področje uporabe Direktive 2005/36/ES. Organi države članice gostiteljice imajo pravico, da ocenijo stopnjo diplome, ne pa tudi vsebine usposabljanja, pri čemer je edini pomembni dejavnik stopnja študija, za katerega se podeli diploma.
|
Požadavek jazykových znalostí[54]
|
|
Ko mora diploma poleg tega, da ustreza določeni stopnji, izpolnjevati nekatera vsebinska merila, je treba priznati enakovrednost diplome, kadar je bila diploma podeljena ob končanem izobraževanju ali usposabljanju na zahtevanem področju. Dodatno ocenjevanje usposabljanja ni dovoljeno.
|
Soudní dvůr rozhodl, že jakýkoliv požadavek na jazykové znalosti musí být přiměřený a nezbytný pro dané pracovní místo a nesmí vytvářet důvody pro vyloučení pracovníků z jiného členského státu[55]. Zaměstnavatelé nesmí podmiňovat uznání konkrétní kvalifikace jen formou prokázání a systematické jazykové zkoušky vykonávané standardní formou se považují za porušení zásady proporcionality[56].
|
|
Jezikovne zahteve[54]
|
Zatímco velmi vysoká úroveň jazykových znalostí může být v určitých situacích nebo pro určitá pracovní místa oprávněná, zastává Komise názor, že není přípustné požadovat, aby byl jazyk pro danou osobu mateřským jazykem.
|
|
Po mnenju Sodišča morajo biti morebitne jezikovne zahteve razumne in potrebne za opravljanje zadevnega dela in ne morejo biti podlaga za izključitev delavcev iz drugih držav članic[55]. Delodajalci ne morejo zahtevati določene kvalifikacije samo z dokazilom, za sistematične jezikovne teste, opravljene v standardizirani obliki, pa se šteje, da so v nasprotju z načelom sorazmernosti[56].
|
Přístup k pracovním místům ve veřejném sektoru[57]
|
|
V določenih primerih in za nekatera delovna mesta je visoka stopnja jezikovnega znanja lahko upravičena, vendar Komisija meni, da je zahteva, da to mora biti materin jezik osebe, nesprejemljiva.
|
Orgány členských států mohou v souladu s čl. 45 odst. 4 SFEU vyhradit přístup k určitým pracovním místům ve veřejné správě svým státním příslušníkům. Jde o výjimku, která má být vykládána restriktivně. Podle ustálené judikatury Soudního dvora se tato výjimka vztahuje na pracovní místa související s přímou nebo nepřímou účastí na výkonu pravomocí vyplývajících z veřejného práva a povinností týkajících se ochrany všeobecných zájmů státu nebo jiných veřejných orgánů[58]. Tato kritéria se musí v jednotlivých případech posuzovat s ohledem na povahu úkolů a oblastí odpovědnosti souvisejících s daným pracovním místem. Soudní dvůr v roce 2003 rozhodl, že členský stát má právo vyhradit pro své státní příslušníky pracovní místa kapitánů a prvních palubních důstojníků na lodích soukromého sektoru plavících se pod jeho vlajkou, jen pokud práva udělená na základě pravomocí vyplývajících z veřejného práva jsou skutečně pravidelně vykonávána a nepředstavují jen velmi malou část jejich činností[59]. Komise zastává názor, že orgány členského státu musí vzít tuto judikaturu v potaz při určování, která z pracovních míst ve veřejném sektoru mohou vyhradit pro své státní příslušníky.
|
|
Dostop do delovnih mest v javnem sektorju[57]
|
Jelikož čl. 45 odst. 4 SFEU spíše dovoluje než přikazuje členským státům, aby vyhradily některá pracovní místa pro své státní příslušníky, Komise členské státy vyzývá, aby pokud možno co nejvíce otevřely svůj veřejný sektor (na všech úrovních včetně místních a regionálních samospráv a ústřední vlády) i pro občany jiných členských států jako příspěvek k modernizaci a reformám.
|
|
V skladu s členom 45(4) PDEU države članice lahko omejijo dostop do nekaterih delovnih mest v javnih službah, tako da so na voljo samo njihovim državljanom. To je izjema, ki jo je treba razlagati omejevalno. Sodišče se je dosledno držalo stališča, da ta izjema velja za delovna mesta, ki zajemajo neposredno ali posredno udeležbo pri izvajanju javnopravnih pooblastil in dolžnosti, namenjenih varovanju splošnih interesov države ali drugih javnih organov[58]. Navedena merila je treba oceniti za vsak primer posebej glede na naravo nalog in odgovornosti posameznega delovnega mesta. Leta 2003 je Sodišče razsodilo, da država članica delovni mesti kapitana in prvega častnika na ladjah zasebnega sektorja, ki plujejo pod njeno zastavo, lahko pridrži za svoje državljane samo, če se pravice, ki jih podeljuje javno pravo, dejansko redno izvajajo in niso le zelo majhen del njihovih dejavnosti[59]. Komisija meni, da morajo države članice upoštevati to sodno prakso pri ugotavljanju, katera delovna mesta v javnem sektorju lahko pridržijo za svoje državljane.
|
Jakmile se pracovní místa ve veřejném sektoru otevřou pro migrující pracovníky, členské státy musí zaručit rovné zacházení, pokud jde o jiná hlediska náboru pracovníků. Soudní dvůr rozhodl, že orgány členského státu musí pro přístup k jejich vlastnímu veřejnému sektoru zohlednit předchozí dobu srovnatelné pracovní praxe získané migrujícími pracovníky v jiném členském státě stejným způsobem jako odbornou praxi získanou v jejich vlastním systému[60]. Členské státy musí také zohlednit srovnatelné diplomy jako součást procesu náboru pracovníků (např. udělují-li se dodatečné body za diplom).
|
|
Člen 45(4) PDEU državam članicam omogoča, da nekatera delovna mesta pridržijo za svoje državljane, vendar tega od njih ne zahteva, zato jih Komisija poziva, da čim bolj odprejo svoje javne sektorje (na vseh ravneh, vključno z lokalnimi, regionalnimi in centralnimi organi) za državljane drugih držav članic ter s tem prispevajo k posodabljanju in reformam.
|
Co se týče výběrových řízení na nábor osob do specifické odborné přípravy s cílem obsazování míst v určité oblasti činností veřejného sektoru, Soudní dvůr rozhodl, že migrující pracovníci, kteří jsou pro danou oblast plně kvalifikovaní, musí být z požadavku absolvování specifické odborné přípravy vyloučeni, pokud získali odbornou přípravu a odbornou praxi v zemi původu[61]. Soudní dvůr rozhodl, že členský stát nesmí od těchto migrujících pracovníků vyžadovat, aby uspěli u takového výběrového řízení, ale namísto toho musí stanovit jiné formy náboru.
|
|
Ko se delovno mesto javnega sektorja odpre za delavce migrante, morajo države članice zagotoviti enako obravnavo glede drugih vidikov zaposlovanja. Po mnenju Sodišča morajo države članice upoštevati prejšnje primerljive delovne izkušnje, ki so jih delavci migranti pridobili v drugih državah članicah, enako kot delovne izkušnje, pridobljene v njihovem sistemu, potrebne za dostop do njihovega lastnega javnega sektorja[60]. Države članice morajo upoštevati tudi primerljive diplome kot del procesa zaposlovanja (npr. če se za diplomo podeljujejo dodatne točke).
|
Sport a volný pohyb pracovníků
|
|
Glede natečajev za zaposlovanje oseb za posebno usposabljanje z namenom zapolnitve delovnih mest na določenem področju javnega sektorja je Sodišče menilo, da morajo biti popolnoma kvalificirani delavci migranti na zadevnem področju izvzeti iz zahteve po posebnem usposabljanju glede na opravljeno usposabljanje in pridobljene delovne izkušnje v matični državi[61]. Sodišče je odločilo, da država članica navedenih delavcev migrantov ne sme zavezati k sodelovanju na takšnem natečaju, ampak mora zagotoviti drugačne metode zaposlovanja.
|
Dopad sportu, a zejména fotbalu, na pravidla EU o volném pohybu pracovníků se stal velice aktuální otázkou zejména proto, že sport získává stále více evropský rozměr. Z bílé knihy Komise o sportu z roku 2007 vyplývá, že Komise zohledňuje zvláštní povahu sportu, ale zároveň se její činnost zaměřuje na dosahování hlavních cílů Smlouvy a respektování základních zásad v této oblasti.
|
|
2.4 Šport in prosto gibanje delavcev
|
Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se stal sport oblastí, ve které EU může přispět k zviditelnění otázek evropského sportu a podpořit spolupráci mezi členskými státy (článek 165 SFEU). Tato nová pravomoc však nevylučuje uplatňování základních zásad práva EU, jako jsou volný pohyb a pravidla hospodářské soutěže, i v oblasti sportu.
|
|
Vpliv pravil EU o prostem gibanju delavcev na šport in zlasti na nogomet je aktualna tema, še posebno, ker šport vse bolj dobiva evropsko razsežnost. Bela knjiga o športu, ki jo je Komisija pripravila v letu 2007, jasno pravi, da se pri ukrepih Komisije upoštevajo posebne značilnosti športa, vendar sta njihova namena izpolnitev glavnih ciljev Pogodbe ter spoštovanje njenih temeljnih načel na tem področju.
|
Soudní dvůr několikrát potvrdil, že profesionální a poloprofesionální sportovci jsou pracovníky proto, že jejich činnosti v sobě zahrnují výdělečnou činnost[62].
|
|
Šport z začetkom veljavnosti Lizbonske pogodbe postaja področje, na katerem EU lahko prispeva k spodbujanju evropske razsežnosti v športu in sodelovanja med državami članicami (člen 165 PDEU). Vendar pa ta nova pristojnost ne izključuje uporabe temeljnih načel prava EU v športu, kot so pravila o prostem gibanju in konkurenci.
|
Skutečnost, že profesionální sportovci spadají do působnosti článku 45 SFEU, znamená, že zásada rovného zacházení platí i ve sportu a zakazuje jakoukoli přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti; nepřímá diskriminační opatření musí být potřebná a přiměřená vzhledem k dosažení jejich legitimního cíle a nepotřebné a nepřiměřené překážky, které brání ve výkonu práva na volný pohyb, by měly být zrušeny [63].
|
|
Sodišče je večkrat potrdilo, da so profesionalni in polprofesionalni športniki delavci, ker njihova dejavnost vključuje redno zaposlitev[62].
|
Rovné zacházení
|
|
Dejstvo, da profesionalni športniki spadajo v področje uporabe člena 45 PDEU, pomeni, da načelo enake obravnave velja za šport, zato je prepovedana kakršna koli diskriminacija na podlagi državljanstva, kar zahteva posredno diskriminatorne ukrepe, ki so potrebni in sorazmerni z doseganjem njihovega upravičenega cilja ter poziva k odpravi nepotrebnih in nesorazmernih ovir, ki onemogočajo uveljavljanje pravice do prostega gibanja[63].
|
Ustanovení čl. 45 odst. 2 SFEU zakotvuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.
|
|
ENAKA OBRAVNAVA
|
Zákaz diskriminace a překážky volného pohybu pracovníků
|
|
Člen 45(2) PDEU zajema odpravo vsakršne diskriminacije na podlagi državljanstva delavcev držav članic v zvezi z zaposlitvijo, plačilom ter drugimi delovnimi in zaposlitvenimi pogoji.
|
Článek 45 SFEU zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. To se týká nejen přímé diskriminace založené na státní příslušnosti, ale i nepřímé diskriminace, která uplatňováním jiných rozlišovacích kritérií vede ve skutečnosti ke stejnému výsledku[64]. Soudní dvůr rozhodl, že i v případě, že se určitá kritéria uplatňují bez ohledu na státní příslušnost, musí být chápána jako nepřímo diskriminující, pokud existuje nebezpečí, že by migrující pracovníci mohli být určitým způsobem znevýhodněni[65]. Běžnými příklady nepřímé diskriminace jsou situace, v kterých je vyplácení určitého příspěvku[66] podmiňováno požadavkem pobytu, nebo požadavky jazykových znalostí pro určitá pracovní místa, které svým charakterem mohou být snadněji splněny státními příslušníky než státními příslušníky jiných států[67].
|
|
Prepoved diskriminacije in ovire za prosto gibanje delavcev
|
Cílem práva EU týkajícího se volného pohybu pracovníků je usnadnit občanům EU výkon placeného zaměstnání v EU. Proto vylučuje překážky volného pohybu pracovníků, jakými jsou opatření, která mohou znevýhodňovat občany EU, kteří chtějí vykonávat hospodářskou činnost ve formě pracovního poměru na území jiného členského státu, a to i tehdy, že se taková opatření uplatňují bez ohledu na státní příslušnost pracovníka (např. vysoké sumy za přestup profesionálních fotbalových hráčů[68] a daňové odpočty[69]).
|
|
Člen 45 PDEU prepoveduje vsakršno diskriminacijo na podlagi državljanstva v zvezi z zaposlitvijo, plačilom in drugimi delovnimi pogoji. To ne vključuje le neposredne diskriminacije na podlagi državljanstva, ampak tudi posredno diskriminacijo, ki ob uporabi drugih meril razlikovanja dejansko povzroča enake posledice[64]. Sodišče je sklenilo, da je treba tudi nekatere kriterije, ki se uporabljajo ne glede na državljanstvo, šteti za posredno diskriminacijske, če obstaja tveganje, da so zaradi njih zlasti prikrajšani delavci migranti[65]. Običajni primeri posredne diskriminacije so situacije, ko za določeno nadomestilo[66] veljajo pogoj stalnega bivališča ali jezikovne zahteve za določena delovna mesta, ki jih lažje izpolnijo državljani kot nedržavljani[67].
|
Pracovní podmínky
|
|
Cilj zakonodaje EU o prostem gibanju delavcev je državljanom EU olajšati opravljanje plačanega dela v EU. Zato izključuje ovire za prosto gibanje delavcev, kot so ukrepi, ki v slabši položaj postavljajo državljane EU, ki želijo opravljati gospodarsko dejavnost v okviru delovnega razmerja na ozemlju druge države članice, tudi če ti ukrepi veljajo ne glede na državljanstvo delavca (npr. visoko pristojbino za premestitev za nogometaše[68] in davčne olajšave[69]).
|
Migrující pracovník podléhá při výkonu svého povolání právním předpisům a kolektivním smlouvám hostitelského členského státu. V čl. 7 odst. 1 nařízení se stanoví, že migrující pracovník má nárok na rovné zacházení, pokud jde o odměňování, stabilitu zaměstnání, možnosti povýšení[70] a propouštění[71]. Soudní dvůr stanovil, že správní orgány členského státu musí při určování pracovních podmínek (např. mzdy a platové třídy) přistupovat k předcházejícím obdobím odpracovaným migrujícím pracovníkem ve srovnatelném zaměstnání v jiném členském státě stejným způsobem jako k odborné praxi nabyté v jejich vlastním systému[72].
|
|
Delovni pogoji
|
Komise zastává názor, že pro určování pracovních podmínek a profesních vyhlídek musí orgány členského státu zohlednit srovnatelné diplomy stejným způsobem jako diplomy získané v jejich vlastním systému.
|
|
Za delavca migranta pri opravljanju poklica veljajo zakoni in kolektivne pogodbe države članice gostiteljice. Člen 7(1) Uredbe določa, da mora biti delavec migrant deležen enake obravnave v zvezi s plačilom, stabilnostjo zaposlitve, možnostmi za napredovanje[70] in odpuščanjem[71]. Sodišče je menilo, da morajo uprave držav članic pri določanju delovnih pogojev (npr. plače in plačnega razreda) upoštevati prejšnje primerljive delovne izkušnje, ki so jih delavci migranti pridobili v drugih državah članicah, enako kot delovne izkušnje, pridobljene v njihovem sistemu[72].
|
Článek 8 nařízení rozšiřuje rovné zacházení na členství v odborových organizacích: migrující pracovník má právo stát se členem odborových organizací, hlasovací právo a právo být volen do správních nebo vedoucích funkcí v odborových organizacích.
|
|
Komisija meni, da morajo države članice pri določanju delovnih pogojev in poklicnih možnosti upoštevati primerljive diplome enako kot diplome, pridobljene v njihovem sistemu.
|
Právo EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků také usnadňuje přeshraniční zaměstnání, neboť pracovníci mají nárok na alespoň minimální úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví ve všech členských státech.
|
|
Člen 8 Uredbe razširja enako obravnavo na članstvo v sindikatih: delavec migrant ima pravico, da se včlani v sindikat in lahko zasede delovno mesto v upravi ali vodstvu sindikata.
|
Sociální výhody
|
|
Poleg tega zakonodaja EU na področju zdravja in varnosti delavcev spodbuja čezmejno zaposlovanje, ker imajo delavci v vseh državah članicah vsaj minimalno raven zaščite zdravja in varnosti.
|
V čl. 7 odst. 2 nařízení se stanoví, že migrující pracovníci požívají stejné sociální výhody jako tuzemští pracovníci od prvního dne v zaměstnání v hostitelském členském státě: to znamená, že získání takových výhod nemůže být podmiňováno dokončením určitého období pracovní činnosti[73].
|
|
Socialne ugodnosti
|
Soudní dvůr rozhodl, že mezi sociální výhody patří veškeré výhody bez ohledu na to, zda jsou s pracovní smlouvou spojeny, či nikoli, které jsou zpravidla přiznávány tuzemským pracovníkům, zejména z důvodu jejich objektivního postavení pracovníků nebo pouze z důvodu jejich pobytu na území daného státu, a jejichž rozšíření na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, se proto jeví jako způsob usnadnění jejich mobility uvnitř EU[74].
|
|
V skladu s členom 7(2) Uredbe delavci migranti uživajo enake socialne ugodnosti kot domači delavci od prvega dneva zaposlitve v državi članici naprej: to pomeni, da takšne ugodnosti ne smejo biti pogojene s koncem določenega obdobja poklicne dejavnosti[73].
|
Pojetí sociálních výhod je velmi široké a zahrnuje finanční dávky[75] a výhody nefinančního charakteru, které nebývají za sociální výhody obvykle považovány. Soudní dvůr například rozhodl, že právo požadovat, aby se soudní řízení konalo v určitém jazyce[76], a možnost, aby migrující pracovník získal povolení pro svého nesezdaného partnera, aby s ním mohl pobývat v daném státě[77], musí být chápáno jako spadající pod pojem sociálních výhod ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení.
|
|
Sodišče je menilo, da socialne ugodnosti zajemajo vse ugodnosti, ki se ne glede na to, ali so vezane na pogodbo o zaposlitvi ali ne, dodelijo domačim delavcem predvsem zaradi njihovega objektivnega statusa delavca ali preprosto zaradi dejstva, da imajo bivališče na nacionalnem ozemlju in ki bi znotraj EU verjetno spodbujale mobilnost delavcev, ki so državljani drugih držav članic, če bi zajemale tudi njih[74].
|
Členské státy často argumentují, že příhraniční pracovníci nežijí ve státě zaměstnání, a neměli by tedy oni a/nebo jejich rodinní příslušníci mít nárok na stejné sociální výhody jako jiní migrující pracovníci. Soudní dvůr tyto argumenty odmítl a určil, že například požadavek pobytu nemůže být uplatněn u dítěte příhraničního pracovníka, které má tudíž nárok na vzdělání za stejných podmínek, které se uplatní u dětí státních příslušníků členského státu, v němž je pracovník zaměstnán[78].
|
|
Pojem socialne ugodnosti je zelo širok in zajema finančne ugodnosti[75] in nefinančne ugodnosti, ki se tradicionalno ne štejejo za socialne ugodnosti. Sodišče je na primer odločilo, da je treba šteti, da pravica do pravnega postopka v določenem jeziku[76] in možnost, da delavec migrant pridobi dovoljenje, da njegov nezakonski partner biva z njim[77], spadata v pojem socialne ugodnosti iz člena 7(2) Uredbe.
|
Daňové výhody
|
|
Države članice pogosto trdijo, da obmejni delavci in/ali njihovi družinski člani niso upravičeni do enakih socialnih ugodnosti kot drugi delavci migranti, ker ne živijo v državi zaposlitve. Sodišče je navedene trditve zavrnilo in na primer odločilo, da za otroka obmejnega delavca ne sme veljati pogoj stalnega bivališča, tako da je ta upravičen do pouka pod enakimi pogoji, kot veljajo za otroke državljanov države članice zaposlitve[78].
|
Vzhledem k tomu, že neexistují harmonizační opatření na úrovni EU, zůstává přímé zdanění v zásadě ve vnitrostátní pravomoci. Členské státy však nemohou přijmout právní předpisy, které jsou přímo či nepřímo diskriminační z hlediska státní příslušnosti. Judikatura Soudního dvora o uplatňování svobod obsažených ve Smlouvě v případě přímých daní, včetně článku 45 SFEU, se rozšiřuje.
|
|
Davčne ugodnosti
|
Přemístění bydliště
|
|
Ukrepi niso usklajeni na ravni EU, zato neposredno obdavčenje v osnovi ostaja v nacionalni pristojnosti. Vendar države članice ne smejo uvajati zakonodaje, ki neposredno ali posredno diskriminira na podlagi državljanstva. Čedalje bolj se širi obseg sodne prakse o uporabi svoboščin iz Pogodbe v zvezi z neposrednimi davki, vključno s členom 45 PDEU.
|
Na základě ustálené judikatury Soudního dvora představují vnitrostátní daňová pravidla, která odrazují státního příslušníka jakéhokoli členského státu od výkonu práva volného pohybu, překážku pro výkon této svobody[79]. Mezi taková protiprávní omezení patří odmítnutí umožnit občanům EU vrácení přeplatku daně z příjmu v případě, že v průběhu daného roku změnili své bydliště[80], nebo uplatňování okamžitého zdanění při odchodu na nerealizované kapitálové zisky občanů EU, kteří přemístili své bydliště do zahraničí[81]. Právo EU také chrání před diskriminačním zdaňováním jiných druhů příjmu, například státních i soukromých důchodů a jiných sociálních výhod[82]. Soudní dvůr v několika případech potvrdil, že pracovníci by měli mít možnost odečíst si příspěvky do zahraničních systémů zaměstnaneckého penzijního pojištění stejným způsobem jako v případě příspěvků do tuzemských systémů.
|
|
Prenos stalnega prebivališča
|
Příhraniční pracovníci
|
|
Ustaljena sodna praksa je, da se odvračanje državljana od uveljavljanja pravice do prostega gibanja z nacionalno davčno zakonodajo lahko šteje za oviranje navedene svoboščine[79]. Med takšne nezakonite omejitve spadata zavrnitev vračila preveč plačane dohodnine državljanom EU, če v istem letu spremenijo stalno prebivališče[80] in uveljavitev takojšnjega izstopnega davka za nerealiziran dobiček iz kapitala za državljane EU, ki svoje stalno prebivališče prenesejo v tujino[81]. Zakonodaja EU varuje tudi proti diskriminatorni davčni obravnavi drugih vrst dohodka, na primer zasebnih in javnih pokojnin ter drugih socialnih ugodnosti[82]. Sodišče je v več zadevah potrdilo, da bi delavci morali imeti možnost, da prispevke za tuja poklicna pokojninska zavarovanja odbijejo na enak način kot prispevke za domača pokojninska zavarovanja.
|
Pravidlo zákazu diskriminace se vztahuje na výhody spojené s osobní a rodinnou situací pracovníků, kteří nemají v daném státě bydliště, pokud je jejich situace srovnatelná se situací pracovníka, který má v daném státě bydliště, neboť získávají (téměř) veškerý příjem ve státě, ve kterém jsou zaměstnáni[83]. Dále nejsou povolena ani vnitrostátní pravidla, která odpírají pracovníkům, kteří nemají v daném státě bydliště, právo odečíst si náklady a výdaje přímo související s hospodářskou činností, na jejímž základě vzniká zdanitelný příjem[84].
|
|
Obmejni delavci
|
Problémy občanů EU při přeshraničním zdaňování
|
|
Pravilo o nediskriminaciji velja za ugodnosti, povezane z osebnim in družinskim položajem delavcev nerezidentov, če je njihov položaj primerljiv s položajem delavca rezidenta, ker (skoraj) ves dohodek zaslužijo v državi zaposlitve[83]. Prav tako niso dovoljena nacionalna pravila, ki nerezidentom kratijo pravico do odbitja stroškov in izdatkov, ki so neposredno povezani z gospodarsko dejavnostjo, katere rezultat je obdavčljivi dohodek[84].
|
V případech, kdy má právo na zdanění příjmu více než jeden členský stát, potvrdil Soudní dvůr, že členské státy mají možnost rozdělit si mezi sebou práva na zdanění[85]. Zpravidla tak činí na základě dvoustranných dohod o zamezení dvojího zdanění. Tyto dvoustranné dohody však neřeší všechny problémy dvojího zdanění způsobené vzájemnou interakcí systémů přímých daní členských států. Komise zastává názor, že mezinárodní dvojí zdanění je významnou překážkou přeshraniční činnosti a že takové problémy lze řešit lepší koordinací systémů přímých daní členských států[86]. Komise zahájila dne 27. dubna 2010 veřejnou konzultaci, aby získala od jednotlivců, společností a daňových poradců informace o skutečných případech dvojího zdanění, a na základě odpovědí a dalších důkazů, které o problémech dvojího zdanění shromažďuje, zváží v roce 2011 předložení sdělení nebo jiné iniciativy.
|
|
Težave državljanov EU pri čezmejnem obdavčevanju
|
Komise také pracuje na odstraňování problémů v oblasti přímých a nepřímých daní, s nimiž se občané EU setkávají, když překračují hranice, aby pracovali, podnikali nebo žili v jiném členském státě. Tyto problémy, které mohou bránit občanům, aby plně vykonávali práva zaručená Smlouvou, se netýkají jen dvojího zdanění, ale i diskriminačního zacházení s osobami, které nemají v daném státě bydliště, a cizími státními příslušníky, nedostatku jasných informací o předpisech v oblasti dvojího zdanění, zvláštních problémů příhraničních pracovníků, obtíží při komunikaci s cizími daňovými správami a při získávání daňových úlev podle dohod o zamezení dvojího zdanění například z důvodu komplikovaných formulářů žádostí, krátkých lhůt pro podání žádosti o úlevu a zpoždění ve vyplácení přeplatků cizozemskou daňovou správou. Sdělení Komise, které bude podrobně analyzovat tyto přeshraniční daňové problémy a popíše stávající i plánovaná opatření k odstranění těchto problémů, je plánováno na konec roku 2010.
|
|
Sodišče je potrdilo, da si lahko v primerih, ko dohodek obdavči več kot ena država članica, države članice razdelijo pravice do obdavčitve[85]. To ponavadi storijo na podlagi dvostranskih konvencij o izogibanju dvojnemu obdavčevanju. Vendar s temi dvostranskimi konvencijami niso razrešeni vsi problemi z dvojnim obdavčevanjem, ki nastanejo zaradi prekrivanja sistemov neposredne obdavčitve držav članic. Komisija meni, da pomeni mednarodno dvojno obdavčevanje veliko oviro čezmejnim dejavnostim, ki pa jo je mogoče odpraviti z boljšim usklajevanjem med sistemi neposredne obdavčitve držav članic[86]. 27. aprila 2010 je začela javno posvetovanje, da bi od posameznikov, družb in davčnih svetovalcev dobila podatke o dejanskih primerih dvojnega obdavčevanja, na podlagi teh odgovorov in drugih dokazov o dvojnem obdavčenju, ki jih bo prejela, pa lahko v letu 2011 pripravi sporočilo ali začne drugačno pobudo.
|
Práva po ukončení pracovního poměru
|
|
Splošneje si Komisija prizadeva zmanjšati obseg problemov z neposrednim in posrednim obdavčenjem, s katerimi se soočajo državljani EU pri odhodu v tujino iz poklicnih, poslovnih ali zasebnih razlogov. Ti problemi, zaradi katerih državljani ne morejo v polni meri uveljavljati svojih pravic v skladu s Pogodbo, vključujejo ne le dvojno obdavčenje, pač pa tudi diskriminatorno obravnavo nerezidentov in nedržavljanov, pomanjkanje jasnih informacij o čezmejnih davčnih pravilih, posebne probleme, a katerimi se soočajo čezmejni delavci, težave pri komunikaciji s tujimi davčnimi upravami ter težave pri pridobivanju davčnih olajšav na podlagi sporazumov o dvojni obdavčitvi, na primer zaradi zapletenih obrazcev, kratkih rokov za vložitev zahtevka za olajšavo in zamud tujih davčnih uprav pri izplačilu povračil. Komisija v letu 2010 načrtuje sporočilo, v katerem bo podrobno analizirala čezmejne davčne probleme ter opisala tekoče in načrtovane ukrepe za njihovo odpravljanje.
|
Občané EU si zachovávají postavení pracovníka po skončení pracovního poměru v případě, že jsou dočasně neschopni pracovat v důsledku nemoci, jsou řádně zapsáni jako nedobrovolně nezaměstnaní nebo splňují jednu z jiných podmínek vyjmenovaných v čl. 7 odst. 3 směrnice, a mají nárok na rovné zacházení jako v případě státních příslušníků hostitelského členského státu[87].
|
|
Pravice po prenehanju delovnega razmerja
|
Práva pobytu
|
|
Državljani EU po prenehanju delovnega razmerja ohranijo status delavca, če so začasno nesposobni za delo zaradi bolezni, so neprostovoljno brezposelni, in prijavljeni kot taki, ali izpolnjujejo enega od drugih pogojev iz člena 7(3) Direktive in so deležni enake obravnave kot državljani države članice gostiteljice[87].
|
Z historického hlediska měli migrující pracovníci nárok na lepší podmínky, pokud jde o určitá práva spojená s pobytem, než hospodářsky neaktivní občané EU[88]. Směrnice, která slučuje dřívější pravidla týkající se práv pobytu občanů EU, zachovává rozlišování mezi hospodářsky aktivními a neaktivními občany EU.
|
|
PRAVICE DO PREBIVANJA
|
K tomu, aby měli právo pobytu v jiném členském státě, nemusí migrující pracovníci splňovat jinou podmínku než být pracovníkem, členské státy však mohou požadovat, aby se registrovali, je-li doba zaměstnání delší než tři měsíce. Rodinní příslušníci migrujících pracovníků mají právo s nimi pobývat v hostitelském členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost. Migrující pracovníci mohou získat trvalý pobyt po pěti letech nepřetržitého legálního pobytu v hostitelském státě nebo dříve, pokud splňují podmínky stanovené v článku 17 směrnice.
|
|
Za delavce migrante so vedno veljali boljši pogoji kar zadeva nekatere pravice v zvezi s prebivanjem kot pa za neaktivne državljane EU[88]. Direktiva, ki združuje prejšnje določbe glede pravic državljanov EU do prebivanja, še naprej razlikuje med delovno aktivnimi in neaktivnimi državljani EU.
|
Kromě migrujících pracovníků mají nárok na uvedené příznivější zacházení také uchazeči o zaměstnání. Takže zatímco hospodářsky neaktivní občané musí žádat o osvědčení o registraci pobytu delšího než tři měsíce, uchazeči o práci mají podle judikatury Soudního dvora[89] a 9. bodu odůvodnění směrnice právo pobytu v hostitelském členském státě nejméně šest měsíců, aniž by podléhali jakýmkoli podmínkám či formalitám s výjimkou povinnosti mít platný cestovní pas nebo průkaz totožnosti. Pokud uchazeči o zaměstnání předloží po uplynutí této doby důkazy, že pokračují v hledání zaměstnání a mají reálnou šanci, že budou zaměstnáni, směrnice jim zaručuje právo pobytu v hostitelském členském státě[90] za podmínky, že se nestanou nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu[91].
|
|
Da lahko prebivajo v drugi državi članici, morajo delavci migranti izpolnjevati samo pogoj, da so delavci, države članice pa lahko zahtevajo, da se prijavijo, če obdobje zaposlitve presega tri mesece. Družinski člani delavcev migrantov imajo ne glede na nacionalnost pravico do prebivanja skupaj z njimi v državi članici gostiteljici. Delavci migranti lahko po petih letih neprekinjenega zakonitega prebivanja pridobijo pravico do stalnega prebivališča v državi članici gostiteljici, če izpolnjujejo pogoje iz člena 17 Direktive, pa je lahko to obdobje krajše.
|
Občané EU, kteří si zachovali postavení pracovníka, mohou také nadále pobývat v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako pracovníci[92].
|
|
Poleg delavcev migrantov so tudi iskalci zaposlitve deležni ugodnejše obravnave. Medtem ko morajo neaktivni državljani zaprositi za potrdilo o prijavi prebivanja, če njihovo prebivanje presega tri mesece, pa imajo iskalci zaposlitve v skladu s sodno prakso Sodišča[89] in uvodno izjavo 9 Direktive pravico, da v državi članici gostiteljici prebivajo vsaj šest mesecev, če imajo veljaven postni list ali osebno izkaznico, razen tega pa jim ni treba izpolnjevati nobenih drugih pogojev ali formalnih zahtev. Če po izteku tega obdobja iskalci zaposlitve predložijo dokazilo, da še naprej iščejo zaposlitev in imajo resnično možnost, da jo dobijo, imajo v skladu z Direktivo pravico do prebivanja v državi članici gostiteljici[90], pod pogojem, da ne postanejo nesorazmerno breme sistema socialne pomoči države članice gostiteljice[91].
|
Rodinní příslušníci
|
|
Tudi državljani EU, ki ohranijo status delavca, lahko še naprej prebivajo v državi članici gostiteljici pod enakimi pogoji kot delavci[92].
|
Bez ohledu na státní příslušnost nebo skutečnost, zda jsou závislí na občanovi EU, mají rodinní příslušníci migrujících pracovníků právo pracovat v hostitelském členském státě[93]. Bez ohledu na státní příslušnost mají děti migrujících pracovníků právo na vzdělání v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako státní příslušníci[94].
|
|
DRUžINSKI čLANI
|
Rodinní příslušníci migrujících pracovníků mají přístup k sociálním výhodám včetně stipendií[95] bez ohledu na podmínku pobytu nebo předchozí doby pobytu v hostitelském státě[96], zatímco hospodářsky neaktivní občané EU a jejich rodinní příslušníci musí k tomu, aby získali vyživovací podporu ve formě stipendia nebo půjčky na studium, pobývat v členském státě nejméně pět let.
|
|
Družinski člani delavcev migrantov imajo ne glede na svoje državljanstvo in ne glede na to, ali so odvisni družinski člani državljana EU, pravico do dela v državi članici gostiteljici[93]. Otroci delavcev migrantov imajo ne glede na svoje državljanstvo pravico do izobraževanja v državi članici gostiteljici, in sicer pod istimi pogoji kot njeni državljani[94].
|
Soudní dvůr také rozhodl, že stipendia představují pro migrujícího pracovníka, který nadále podporuje dítě, sociální výhodu a že v závislosti na vnitrostátní právní úpravě se může také závislé dítě dovolávat čl. 7 odst. 2 nařízení jako osoba, na kterou se nepřímo vztahuje právo rovného zacházení přiznané migrujícímu pracovníkovi[97].
|
|
Družinski člani delavcev migrantov imajo pravico do socialnih ugodnosti, vključno s štipendijami[95], pri čemer jim ni treba izpolnjevati nobenih pogojev v zvezi s prebivanjem ali prejšnjimi obdobji prebivanja v državi članici gostiteljici[96], neaktivni državljani EU in njihovi družinski člani pa morajo v državi članici prebivati vsaj pet let, da lahko dobijo pomoč za preživetje v obliki štipendije ali študentskega posojila.
|
Totéž platí, je-li účelem výhody financování studia mimo hostitelský členský stát[98].
|
|
Sodišče je odločilo, da pomenijo štipendije za delavca migranta, ki še naprej denarno podpira otroka, socialno ugodnost in da se lahko glede na nacionalno pravo finančno odvisni otrok sklicuje na člen 7(2) Uredbe kot posredni upravičenec do enake obravnave, ki je priznana delavcu migrantu[97].
|
Lepší prosazování práva a správní spolupráce
|
|
To velja tudi za ugodnosti, ki so namenjene financiranju študija izven države članice gostiteljice[98].
|
Právní rámec volného pohybu pracovníků je, jak bylo výše ukázáno, rozsáhlý, podrobný a dobře rozvinutý.
|
|
BOLJšE IZVRšEVANJE IN UPRAVNO SODELOVANJE
|
Komise zastává názor, že prosazování těchto práv je čím dál důležitější, neboť podporují evropskou integraci.
|
|
Iz navedenega je razvidno, da je pravni okvir za prosto gibanje delavcev obsežen, podroben in dobro razvit.
|
Občané EU se proto mohou u vnitrostátních soudů a správních orgánů dovolávat přímo článku 45 SFEU a nařízení (EHS) č. 1612/68 k napadnutí všech vnitrostátních právních předpisů nebo postupů veřejných či soukromých zaměstnavatelů, které podle jejich názoru odporují právu EU. Komise může proti členskému státu podat žalobu u Soudního dvora Evropské unie z důvodu nesouladu vnitrostátních právních předpisů nebo správních postupů s právem EU.
|
|
Komisija meni, da je izvrševanje teh pravic vedno bolj pomembno, saj spodbujajo evropsko integracijo.
|
Dále existuje řada informačních a mimosoudních služeb, které napomáhají v prosazování předpisů o volném pohybu pracovníků. Nově zřízený portál „Vaše Evropa“ poskytuje přehledné informace o právech občanů, kteří pracují, žijí nebo studují v jiné zemi EU. Poskytuje také přímý přístup k nejdůležitějším asistenčním službám, jako je SOLVIT[99], IMI[100] nebo EURES, a k jiným specializovaným internetovým stránkám[101]. Klíčovým bodem v prosazování práva EU je, aby pracovníci, jejich rodinní příslušníci a jiné zúčastněné strany věděli o těchto právech, příležitostech a nástrojích, které na podporu a pro zaručení svobody pohybu existují[102]. Občané EU, kteří se pohybují v rámci Evropské unie, potřebují snadno dostupné a srozumitelné informace o svých právech a přiměřenou pomoc[103]. Komise také vyvíjí širší činnost zaměřenou na komplexní řešení všech překážek, se kterými se evropští občané při výkonu svých práv jakožto občanů Unie v každodenním životě setkávají. Komise proto ve svém pracovním programu pro rok 2010 oznámila záměr předložit zprávu o občanství.
|
|
V ta namen se lahko državljani EU sklicujejo neposredno na člen 45 PDEU in Uredbo (EGS) št. 1612/68, če pred nacionalnimi sodišči in upravnimi organi spodbijajo nacionalne zakone ali ravnanja javnih in zasebnih delodajalcev, za katere menijo, da so v nasprotju s pravom EU. Komisija lahko na Sodišču vloži tožbo proti državi članici, če njena nacionalna zakonodaja ali upravna praksa nista skladni s pravom EU.
|
Co se týče zejména pracovníků, bude Komise za pomoci stávající sítě akademických odborníků zkoumat, jak sociální partneři a nevládní organizace mohou přispět svým dílem k posílení jejich práv a k tomu, aby tato práva byla účinná[104].
|
|
Pri izvrševanju določb o prostem gibanju delavcev sodeluje tudi cela vrsta informacijskih in nepravnih služb. Novi portal Tvoja Evropa nudi jasne informacije o pravicah državljanov pri delu, prebivanju ali študiju v drugi državi EU. Zagotavlja tudi neposreden dostop do najpomembnejših storitev za pomoč, kot so SOLVIT[99], IMI[100] ali EURES ter druge specializirane spletne strani[101]. Pri izvrševanju prava EU je ključnega pomena ozaveščanje delavcev, njihovih družinskih članov in zainteresiranih strani o pravicah, priložnostih in instrumentih za spodbujanje in zagotavljanje prostega gibanja[102]. Državljani EU potrebujejo pri gibanju znotraj Evropske unije dostopne in razumljive informacije o svojih pravicah ter ustrezno pomoč[103]. Komisija je pričela tudi širšo pobudo za celovito odpravljanje vseh ovir, s katerimi se evropski državljani soočajo v vsakdanjem življenju pri uveljavljanju pravic, ki jih imajo kot državljani Unije. V ta namen je objavila, da bo v okviru delovnega programa za leto 2010 pripravila poročilo o državljanstvu.
|
Přes zlepšení dosažené nedávným vývojem je otázka vymahatelnosti nařízení (EHS) č. 1612/68 stále aktuální. Komise bude hledat způsoby řešení nových potřeb a výzev (zejména ve světle nových vzorců mobility), se kterými se migrující pracovníci EU a jejich rodinní příslušníci setkávají, a v souvislosti s novou strategií jednotného trhu (v návaznosti na Montiho zprávu) zváží, jak podpořit a posílit mechanismy účinnějšího uplatňování zásady rovného zacházení pro pracovníky EU a jejich rodinné příslušníky při výkonu práva volného pohybu.
|
|
Komisija bo ob pomoči akademikov proučila, kako lahko socialni partnerji in nevladne organizacije pomagajo okrepiti pravice delavcev in zagotoviti njihovo učinkovitost[104].
|
[pic][pic][pic][pic][pic][pic]
|
|
Kljub izboljšanjem zaradi nedavnih sprememb je še vedno treba posvečati pozornost izvrševanju Uredbe (EGS) št. 1612/68. Komisija bo proučila načine za reševanje novih potreb in izzivov (zlasti ob upoštevanju novih vzorcev mobilnosti), s katerimi se soočajo delavci migranti v EU in njihovi družinski člani, ter v okviru nove strategije za enotni trg (po predstavitvi Montijevega poročila) pretehtala, kako spodbujati in okrepiti mehanizme za učinkovito izvajanje načela enake obravnave delavcev v EU in njihovih družinskih članov, ki uveljavljajo svojo pravico do prostega gibanja.[pic][pic][pic][pic][pic][pic]
|
[1] Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2, dále jen „nařízení“.
|
|
[1] UL L 257, 19.10.1968, str. 2 (v nadaljnjem besedilu: Uredba).
|
[2] Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77, dále jen „směrnice“.
|
|
[2] UL L 158, 30.4.2004, str. 77 (v nadaljnjem besedilu: Direktiva).
|
[3] Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
|
|
[3] UL L 255, 30.9.2005, str. 22.
|
[4] Právo EU týkající se volného pohybu pracovníků se vztahuje na občany EU a jejich rodinné příslušníky bez ohledu na jejich státní příslušnost.
|
|
[4] Zakonodaja EU o prostem gibanju delavcev velja za državljane EU in njihove družinske člane, ne glede na njihovo državljanstvo.
|
[5] Situace v roce 2008.
|
|
[5] Stanje leta 2008.
|
[6] 37 % (11,3 milionu osob) cizích státních příslušníků v EU-27 jsou občany jiného členského státu. Počet cizích státních příslušníků v EU-27 se od roku 2001 zvýšil o 42% (podrobnosti viz Eurostat, Statistics in Focus (Statistika v kostce), č. 94/2009).
|
|
[6] 37 % (11,3 milijona oseb) nedržavljanov v EU-27 je državljanov druge države članice. Število nedržavljanov v EU-27 se je od leta 2001 povečalo za 42 % (za več podrobnosti glej publikacijo Eurostata Statistika na kratko 94/2009).
|
[7] Toto zahrnuje celkové zvýšení počtu cizinců včetně státních příslušníků EU z jiných členských států a státních příslušníků států, které nejsou členy EU. Zpráva výslovně neuvádí procentuální nárůst v počtu státních příslušníků EU pobývajících v jiném členském státě za období 2001–2008, nicméně tento nárůst byl okolo 4 milionů, což odpovídá nárůstu okolo 54 %.
|
|
[7] Število zajema skupno povečanje števila tujcev, vključno z državljani EU iz drugih držav članic in državljani držav, ki niso članice EU. Poročilo ne navaja izrecno povečanja deleža državljanov EU, ki živijo v drugi državi članici, v obdobju 2001–2008, vendar se je število povečalo za okrog 4 milijone, torej za približno 54 %.
|
[8] KOM(2008) 840, 10.12.2008.
|
|
[8] COM(2008) 840 z dne 10.12.2008.
|
[9] KOM(2007) 773, 6.12.2007.
|
|
[9] COM(2007) 773 z dne 6.12.2007.
|
[10] http://ec.europa.eu/archives/commission_2004-2009/president/pdf/press_20090903_EN.pdf
|
|
[10] http://ec.europa.eu/archives/commission_2004-2009/president/pdf/press_20090903_SL.pdf.
|
[11] KOM(2010) 2020, 3.3.2010.
|
|
[11] COM(2010) 2020 z dne 3.3.2010.
|
[12] KOM(2002) 694, 11.12.2002.
|
|
[12] COM(2002) 694 z dne 11.12.2002.
|
[13] Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.
|
|
[13] UL L 18, 21.1.1997, str. 1.
|
[14] Dočasná omezení mohou platit pro státní příslušníky České republiky, Estonska, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Polska, Slovinska a Slovenska nejdéle do 30.4.2011 a pro státní příslušníky Bulharska a Rumunska nejdéle do 31.12.2013.
|
|
[14] Začasne omejitve lahko veljajo najpozneje do 30. aprila 2011 za državljane Češke, Estonije, Latvije, Litve, Madžarske, Poljske, Slovenije in Slovaške, najpozneje do 31. decembra 2013 pa za državljane Bolgarije in Romunije.
|
[15] Věc C-75/63.
|
|
[15] Zadeva C-75/63.
|
[16] Věc C-53/63.
|
|
[16] Zadeva C-53/63.
|
[17] Věc C-66/85.
|
|
[17] Zadeva C-66/85.
|
[18] Věc C-53/81 a věc C-139/85.
|
|
[18] Zadevi C-53/81 in C-139/85.
|
[19] Věc C-196/87 a věc C-456/02.
|
|
[19] Zadevi C-196/87 in C-456/02.
|
[20] Přechodná ustavení, která se obvykle vztahují na občany nových členských států po určité období po přistoupení, platí pro přístup na trh práce a nikoli na samostatně výdělečné činnosti.
|
|
[20] Prehodne ureditve, ki se ponavadi za določeno obdobje po pristopu uvedejo za državljane novih držav članic, veljajo za dostop do trga dela in ne za dejavnosti samozaposlenih.
|
[21] Věc C-268/99.
|
|
[21] Zadeva C-268/99.
|
[22] Věc C-3/87.
|
|
[22] Zadeva C-3/87.
|
[23] Věc C-202/90.
|
|
[23] Zadeva C-202/90.
|
[24] Věc C-53/81.
|
|
[24] Zadeva C-53/81.
|
[25] Věc C-344/87.
|
|
[25] Zadeva C-344/87.
|
[26] Věc C-413/01.
|
|
[26] Zadeva C-413/01.
|
[27] Věc C-53/81.
|
|
[27] Zadeva C-53/81.
|
[28] Věc C-109/04.
|
|
[28] Zadeva C-109/04.
|
[29] Věc C-294/06.
|
|
[29] Zadeva C-294/06.
|
[30] Věc C-3/90.
|
|
[30] Zadeva C-3/90.
|
[31] Věc C-188/00.
|
|
[31] Zadeva C-188/00.
|
[32] Věc C-413/01.
|
|
[32] Zadeva C-413/01.
|
[33] Věc C-106/91.
|
|
[33] Zadeva C-106/91.
|
[34] Věc C-152/73.
|
|
[34] Zadeva C-152/73.
|
[35] Věc C-357/89.
|
|
[35] Zadeva C-357/89.
|
[36] Věc C-415/93 a věc C-519/04 .
|
|
[36] Zadevi C-415/93 in C-519/04.
|
[37] Věc C-212/05.
|
|
[37] Zadeva C-212/05.
|
[38] Věc C-357/89.
|
|
[38] Zadeva C-357/89.
|
[39] Věc C-370/90.
|
|
[39] Zadeva C-370/90.
|
[40] Věc C-214/94.
|
|
[40] Zadeva C-214/94.
|
[41] Např. kde byla osoba přijata, zda byla pracovní smlouva uzavřena podle práva členského státu a zda se pracovní poměr řídí uvedeným právem nebo zda osoba přísluší do systému sociálního zabezpečení členského státu a podléhá dani z příjmu v této zemi.
|
|
[41] Na primer, kje je bila oseba zaposlena, ali je bila pogodba sklenjena v skladu z zakonodajo države članice in ali ta zakonodaja velja za delovno razmerje, oziroma ali je oseba vključena v sistem socialnega zavarovanja v državi članici in je v njej zavezanka za plačilo dohodnine.
|
[42] Ustanovení čl. 2 odst. 2 směrnice.
|
|
[42] Člen 2(2) Direktive.
|
[43] Věc C-85/96.
|
|
[43] Zadeva C-85/96.
|
[44] Ustanovení čl. 7 odst. 3 směrnice.
|
|
[44] Člen 7(3) Direktive.
|
[45] Věc C-292/89.
|
|
[45] Zadeva C-292/89.
|
[46] Nařízení (ES) č. 883/2004 (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1) se zabývá právy sociálního zabezpečení od 1.5.2010; prvním krokem v oblasti doplňkových důchodů je směrnice Rady 98/49/ES ze dne 29. června 1998 (Úř. věst. L 209, 25.7.1998, s. 46).
|
|
[46] Uredba (ES) št. 883/2004 (UL L 166, 30.4.2004, str. 1) obravnava pravice socialne varnosti od 1. maja 2010; prvi korak na področju dodatnega pokojninskega zavarovanja je bila Direktiva Sveta 98/49/ES z dne 29. junija 1998 (UL L 209, 25.7.1998, str. 46).
|
[47] Článek 5 nařízení.
|
|
[47] Člen 5 Uredbe.
|
[48] http://ec.europa.eu/eures/
|
|
[48] http://ec.europa.eu/eures/.
|
[49] Věc C-149/79.
|
|
[49] Zadeva C-149/79.
|
[50] Věc C-138/02, věc C-258/04 a věc C-22/08 .
|
|
[50] Zadeve C-138/02, C-258/04 in C-22/08 .
|
[51] Věc C-22/08.
|
|
[51] Zadeva C-22/08.
|
[52] Tamtéž.
|
|
[52] Prav tam.
|
[53] http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/index_en.htm a http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/docs/guide/users_guide_cs.pdf
|
|
[53] http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/index_en.htm in http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/docs/guide/users_guide_sl.pdf.
|
[54] Ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení a článek 53 směrnice 2005/36/ES.
|
|
[54] Člen 3(1) Uredbe in člen 53 Direktive 2005/36/ES.
|
[55] Věc C-379/87.
|
|
[55] Zadeva C-379/87.
|
[56] Věc C-281/98.
|
|
[56] Zadeva C-281/98.
|
[57] Připravovaný pracovní dokument útvarů Komise se bude těmito otázkami podrobněji zabývat.
|
|
[57] V prihodnjem delovnem dokumentu Komisije bodo ta vprašanja obravnavana bolj podrobno.
|
[58] Naposledy ve věci C-290/94 .
|
|
[58] Nedavno v zadevi C-290/94.
|
[59] Věc C-405/01 a věc C-47/02; Soudní dvůr to potvrdil ve čtyřech rozhodnutích.
|
|
[59] Zadevi C-405/01 in C-47/02; Sodišče je to potrdilo v štirih odločbah.
|
[60] Věc C-419/92.
|
|
[60] Zadeva C-419/92.
|
[61] Věc C-285/01.
|
|
[61] Zadeva C-285/01.
|
[62] Věc C-36/74, věc C-13/76, věc C-415/93, věc C-519/04 , věc C-176/96 a věc C-325/08.
|
|
[62] Zadeve C-36/74, 13/76, C-415/93, C-519/04, C-176/96 in C-325/08.
|
[63] Komise plánuje, že v říjnu 2010 zveřejní sdělení o provádění Lisabonské smlouvy v oblasti sportu, v kterém bude o otázce vlivu pravidel volného pohybu ve sportu pojednáno podrobněji a uceleněji.
|
|
[63] Komisija namerava oktobra 2010 predložiti sporočilo o izvajanju Lizbonske pogodbe na področju športa, v katerem bo vprašanje učinka pravil o prostem gibanju na šport obravnavano podrobneje in bolj celostno.
|
[64] Věc C-152/73.
|
|
[64] Zadeva C-152/73.
|
[65] Věc C-237/94.
|
|
[65] Zadeva C-237/94.
|
[66] Věc C-138/02.
|
|
[66] Zadeva C-138/02.
|
[67] Věc C-379/87 a věc C-424/97 .
|
|
[67] Zadevi C-379/87 in C-424/97.
|
[68] Věc C-415/93.
|
|
[68] Zadeva C-415/93.
|
[69] Věc C-136/00.
|
|
[69] Zadeva C-136/00.
|
[70] Věc C-225/85.
|
|
[70] Zadeva C-225/85.
|
[71] Věc C-44/72.
|
|
[71] Zadeva C-44/72.
|
[72] Věc C-15/96.
|
|
[72] Zadeva C-15/96.
|
[73] Věc C-197/86.
|
|
[73] Zadeva C-197/86.
|
[74] Věc C-85/96.
|
|
[74] Zadeva C-85/96.
|
[75] Např. životní minimum, příspěvek na výchovu dítěte, stipendium, porodné nebo půjčky.
|
|
[75] Na primer minimalna sredstva za preživljanje, dodatek za vzgojo otroka, štipendije in dodatek ob rojstvu otroka.
|
[76] Věc C-137/84.
|
|
[76] Zadeva C-137/84.
|
[77] Věc C-59/85.
|
|
[77] Zadeva C-59/85.
|
[78] Věc C-337/97.
|
|
[78] Zadeva C-337/97.
|
[79] Věc C-385/00.
|
|
[79] Zadeva C-385/00.
|
[80] Věc C-175/88 a věc C-151/94 .
|
|
[80] Zadevi C-175/88 in C-151/94.
|
[81] KOM(2006) 825, 19.12.2006.
|
|
[81] COM(2006) 825 z dne 19.12.2006.
|
[82] KOM(2001) 214, 19.4.2001.
|
|
[82] COM(2001) 214 z dne 19.4.2001.
|
[83] Věc C-391/97.
|
|
[83] Zadeva C-391/97.
|
[84] Věc C-234/01 a věc C-290/04 .
|
|
[84] Zadevi C-234/01 in C-290/04.
|
[85] Věc C-336/96.
|
|
[85] Zadeva C-336/96.
|
[86] KOM(2006) 823, 19.12.2006.
|
|
[86] COM(2006) 823 z dne 19.2.2006.
|
[87] Věc C-22/08.
|
|
[87] Zadeva C-22/08.
|
[88] Směrnice 68/360/EHS pro migrující pracovníky a směrnice 90/364/EHS pro neaktivní osoby.
|
|
[88] Direktiva 68/360/EGS za delavce migrante in Direktiva 90/364/EGS za neaktivne osebe.
|
[89] Věc C-292/89.
|
|
[89] Zadeva C-292/89.
|
[90] Článek 14 směrnice.
|
|
[90] Člen 14 Direktive.
|
[91] Viz „Právo občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území Unie. Jak získat to nejlepší ze směrnice 2004/38/ES“ na: http://ec.europa.eu/archives/commission_2004-2009/barrot/archive/guide_2004_38_ec_cs.pdf
|
|
[91] Glej dokument „Pravica državljanov Unije in njihovih družinskih članov do prostega gibanja in prebivanja v Uniji: kako najbolje izkoristiti ugodnosti, ki jih ponuja Direktiva 2004/38/ES“: http://ec.europa.eu/archives/commission_2004-2009/index_sl.htm.
|
[92] Ustanovení čl. 7 odst. 3 směrnice.
|
|
[92] Člen 7(3) Direktive.
|
[93] Článek 23 směrnice.
|
|
[93] Člen 23 Direktive.
|
[94] Článek 12 nařízení.
|
|
[94] Člen 12 Uredbe.
|
[95] Spojená věc C-389/87 a C-390/87.
|
|
[95] Združeni zadevi C-389/87 in C-390/87.
|
[96] Věc C-310/08 a věc C-480/08. Ve svých rozsudcích ze dne 23.2.2010 v případě těchto věcí Soudní dvůr rozhodl, že článek 12 nařízení č. 1612/68 dovoluje přiznat dítěti migrujícího pracovníka nezávislé právo pobytu v souvislosti s právem přístupu ke vzdělání v hostitelském členském státě. Soudní dvůr dále poznamenal, že právo pobytu dítěte a rodiče nemůže být podmíněno finanční nezávislostí.
|
|
[96] Zadevi C-310/87 in C-480/97. Sodišče je v sodbah z dne 23. februarja 2010 v teh zadevah odločilo, da je v skladu s členom 12 Uredbe 1612/68 otroku delavca migranta v povezavi s pravico dostopa do izobraževanja v državi članici gostiteljici mogoče priznati neodvisno pravico do prebivanja. Sodišče tudi poudarja, da pravice otroka in starša do prebivanja ni mogoče pogojevati s finančno neodvisnostjo.
|
[97] Věc C-3/90.
|
|
[97] Zadeva C-3/90.
|
[98] Tamtéž.
|
|
[98] Prav tam.
|
[99] http://ec.europa.eu/solvit/
|
|
[99] http://ec.europa.eu/solvit/.
|
[100] Užitečné jsou také nástroje IT jako např. systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI), jehož cílem je usnadnit správní spolupráci mezi orgány členských států.
|
|
[100] Koristna so tudi orodja informacijske tehnologije, kot je informacijski sistem za notranji trg (Internal Market Information System: IMI), za lažje upravno sodelovanje med upravami držav članic.
|
[101] http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=25&langId=cs&furtherPubs=yes
|
|
[101] http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=25&langId=sl&furtherPubs=yes.
|
[102] Například viz Pokyny pro lepší uplatňování směrnice 2004/38/ES, KOM(2009) 313, 2.7.2009.
|
|
[102] Glej na primer smernice za boljšo uporabo Direktive 2004/38/ES, COM(2009) 313, 2.7.2009.
|
[103] Viz aktualizovaný průvodce „Do you want to work in another EU Member State? Find out about your rights!“ (Chcete pracovat v jiném členském státě EU? Zjistěte, jaká jsou vaše práva!) na: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=25&langId=cs&pubId=215&type=2&furtherPubs=yes
|
|
[103] Glej posodobljeni vodič „Želite delati v drugi državi članici? Spoznajte svoje pravice!“ na spletni strani: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=25&langId=sl&pubId=215&type=2&furtherPubs=yes.
|
[104] Evropská síť věnující se volnému pohybu pracovníků v rámci Evropské unie je dostupná zde: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=475&langId=cs
|
|
[104] Evropska mreža za prosto gibanje delavcev v Evropski uniji je na voljo na spletni strani: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=475&langId=sl.
|
|