Odôvodnenie
|
|
Skutkové okolnosti
|
Skutkový základ sporu
|
|
1. Žalobkyňa Internationaler Hilfsfonds eV je mimovládna organizácia založená podľa nemeckého práva, ktorá pôsobí v oblasti humanitárnej pomoci. Dňa 28. apríla 1998 podpísala s Komisiou Európskych spoločenstiev zmluvu LIEN 97‑2011 na účely spolufinancovania programu lekárskej pomoci, ktorý organizovala v Kazachstane.
|
1. Žalobkyně, Internationaler Hilfsfonds eV, je nevládní organizace založená podle německého práva, která působí v oblasti humanitární pomoci. Dne 28. dubna 1998 podepsala s Komisí Evropských společenství smlouvu LIEN 97-2011 za účelem spolufinancování programu lékařské pomoci, kterou organizovala v Kazachstánu.
|
|
2. Dňa 1. októbra 1999 Komisia jednostranne odstúpila od zmluvy a v nadväznosti na toto odstúpenie informovala 6. augusta 2001 žalobkyňu o svojom rozhodnutí vymáhať určitú sumu, ktorá bola zaplatená žalobkyni v rámci plnenia tejto zmluvy.
|
2. Dne 1. října 1999 Komise smlouvu LIEN 97-2011 jednostranně ukončila a v návaznosti na toto ukončení dne 6. srpna 2001 sdělila žalobkyni své rozhodnutí o tom, že bude požadovat navrácení určité částky vyplacené žalobkyni v rámci plnění uvedené smlouvy.
|
|
3. Dňa 9. marca 2002 žalobkyňa predložila Komisii žiadosť o prístup k dokumentom týkajúcim sa zmluvy LIEN 97‑2011 na základe ustanovení nariadenia Európskeho parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 z 30. mája 2001 o prístupe verejnosti k dokumentom Európskeho parlamentu, Rady a Komisie (Ú. v. ES L 145, s. 43; Mim. vyd. 01/003, s. 331).
|
3. Dne 9. března 2002 podala žalobkyně na základě ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) Komisi žádost o přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
4. Listom z 8. júla 2002 Komisia zaslala žalobkyni zoznam dokumentov (ďalej len „list z 8. júla 2002“). V tomto liste čiastočne zamietla žiadosť žalobkyne, pričom odkázala na článok 4 ods. 3 nariadenia č. 1049/2001.
|
4. Dopisem ze dne 8. července 2002 zaslala Komise žalobkyni seznam dokumentů (dále jen „dopis ze dne 8. července 2002“). V tomto dopisu s odkazem na čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 žádost žalobkyně částečně zamítla.
|
|
5. Žalobkyňa po tom, čo sa jej žiadosti vyhovelo iba čiastočne, požiadala listom z 11. júla 2002 adresovaným predsedovi Komisie o úplný prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011. Vzhľadom na to, že tejto žiadosti nebolo vyhovené v celom rozsahu, žalobkyňa sa obrátila na Európskeho ombudsmana so sťažnosťou, ktorá bola zaregistrovaná pod číslom 1874/2003/GG (ďalej len „sťažnosť 1874/2003/GG“), pričom poukázala na to, že Komisia jej odmietla poskytnúť úplný prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN‑97‑2011.
|
5. Vzhledem k tomu, že její žádosti bylo vyhověno jen částečně, požádala žalobkyně dopisem ze dne 11. července 2002 zaslaným předsedovi Komise o úplný přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011. Jelikož této žádosti nebylo vyhověno v plném rozsahu, žalobkyně podala evropskému veřejnému ochránci práv stížnost zapsanou do rejstříku pod číslem 1874/2003/GG (dále jen „stížnost 1874/2003/GG“), ve které napadla skutečnost, že jí Komise odepřela poskytnout úplný přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
6. V nadväznosti na návrh odporúčania z 15. júla 2004, ktorý ombudsman zaslal Komisii, a podrobné stanovisko, ktoré Komisia 12. a 21. októbra 2004 zaslala ombudsmanovi, ombudsman prijal 14. decembra 2004 konečné rozhodnutie, v ktorom prostredníctvom kritickej poznámky konštatoval, že skutočnosť, že Komisia neuviedla náležité dôvody, ktoré by odôvodňovali jej odmietnutie poskytnúť žalobkyni prístup k viacerým dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, je prípadom nesprávneho úradného postupu.
|
6. V návaznosti na návrh doporučení ze dne 15. července 2004, který veřejný ochránce práv zaslal Komisi, a podrobné stanovisko, které Komise zaslala dne 12. a 21. října 2004 veřejnému ochránci práv, posledně uvedený dne 14. prosince 2004 přijal konečné rozhodnutí, ve kterém prostřednictvím kritického komentáře konstatoval, že skutečnost, že Komise neuvedla platné důvody umožňující odůvodnit to, že žalobkyni odepřela poskytnout přístup k několika dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, představuje případ nesprávného úředního postupu.
|
|
7. Dňa 22. decembra 2004 žalobkyňa s poukazom na závery konečného rozhodnutia ombudsmana zo 14. decembra 2004 zaslala predsedovi Komisie ďalšiu žiadosť o úplný prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011. Listom zo 14. februára 2005 Komisia odpovedala na túto žiadosť a v tejto súvislosti rozhodla, že žalobkyni neposkytne iné dokumenty než tie, ktoré jej už sprístupnila.
|
7. Žalobkyně, která vycházela ze závěrů konečného rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 14. prosince 2004, zaslala dne 22. prosince 2004 předsedovi Komise novou žádost o úplný přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011. Komise na tuto žádost odpověděla dopisem ze dne 14. února 2005 a rozhodla, že jí neposkytne jiné dokumenty, než jsou dokumenty, ke kterým jí byl již poskytnut přístup.
|
|
8. Návrhom podaným do kancelárie Súdu prvého stupňa 11. apríla 2005 žalobkyňa podala žalobu o neplatnosť smerujúcu proti rozhodnutiu Komisie zo 14. februára 2005, ktorá bola zapísaná pod spisovou značkou T‑141/05. V nadväznosti na námietku neprípustnosti vznesenú Komisiou na základe článku 114 ods. 1 rokovacieho poriadku Súdu prvého stupňa Súd prvého stupňa rozsudkom z 5. júna 2008, Internationaler Hilfsfonds/Komisia (T‑141/05, neuverejnený v Zbierke), zamietol žalobu žalobkyne ako neprípustnú.
|
8. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. dubna 2005 podala žalobkyně žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise ze dne 14. února 2005, která byla zapsána do rejstříku pod číslem věci T‑141/05. V návaznosti na námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí na základě článku 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu odmítl Tribunál rozsudkem ze dne 5. června 2008, Internationaler Hilfsfonds v. Komise (T‑141/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), žalobu žalobkyně jako nepřípustnou.
|
|
9. V nadväznosti na odvolanie, ktoré podala žalobkyňa podľa článku 56 Štatútu Súdneho dvora, Súdny dvor rozsudkom z 26. januára 2010, Internationaler Hilfsfonds/Komisia (C‑362/08 P, Zb. s. I‑669), zrušil rozsudok z 5. júna 2008, Internationaler Hilfsfonds/Komisia, už citovaný v bode 8 vyššie, zamietol námietku neprípustnosti vznesenú Komisiou v konaní pred Súdom prvého stupňa a vrátil mu vec, aby rozhodol o návrhoch žalobkyne smerujúcich k zrušeniu rozhodnutia Komisie zo 14. februára 2005, ktorým jej bol odmietnutý prístup k predmetným dokumentom. Vec vrátená Súdu prvého stupňa bola zapísaná pod spisovou značkou T‑141/05 RENV.
|
9. V návaznosti na kasační opravný prostředek podaný žalobkyní na základě článku 56 statutu Soudního dvora Soudní dvůr rozsudkem ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise (C‑362/08 P, Sb. rozh. s. I‑669) zrušil rozsudek ze dne 5. června 2008, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, bod 8 výše, zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí před Tribunálem a vrátil věc zpět Tribunálu k rozhodnutí o návrhových žádáních žalobkyně směřujících ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 14. února 2005, kterým jí byl odepřen přístup k dotčeným dokumentům. Věc vrácená zpět Tribunálu byla do rejstříku zapsána pod číslem věci T‑141/05 RENV.
|
|
10. V júni 2009 podala Komisia žaloby na Tribunal de première instance de Bruxelles (Súd prvého stupňa v Bruseli), aby sa domáhala vrátenia prvej časti plnenia, ktoré poskytla v rámci zmluvy LIEN 97‑2011. Toto konanie na vnútroštátnom súde zapísané pod spisovou značkou 00004913/IJ/LB/29 nebolo doposiaľ ukončené.
|
10. V červnu 2009 podala Komise žalobu k tribunal de première instance de Bruxelles (soud prvního stupně v Bruselu), aby dosáhla vrácení části první platby, kterou provedla v rámci smlouvy LIEN 97‑2011. Toto vnitrostátní řízení, které bylo zapsáno pod číslem věci 00004913/IJ/LB/29, v současnosti probíhá.
|
|
11. Listami z 28. a 31. augusta 2009 žalobkyňa podala na základe článku 7 ods. 1 nariadenia č. 1049/2001 ďalšiu žiadosť o úplný prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 (ďalej len „prvá žiadosť“).
|
11. Dopisy ze dne 28. a 31. srpna 2009 podala žalobkyně na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 novou žádost o úplný přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 (dále jen „původní žádost“).
|
|
12. Listom z 9. októbra 2009 Komisia odpovedala na túto prvú žiadosť (ďalej len „prvá odpoveď“), pričom uviedla, že vzhľadom na čas, ktorý uplynul od vydania jej rozhodnutia o žiadosti žalobkyne z 22. decembra 2004 o úplný prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ktoré bolo predmetom žaloby vo veci T‑141/05, opäť preskúmala každý dokument z uvedeného spisu, ktorý nebol sprístupnený, a že po tomto preskúmaní sa rozhodla poskytnúť žalobkyni širší, avšak nie úplný, prístup k uvedeným dokumentom.
|
12. Dopisem ze dne 9. října 2009 odpověděla Komise na původní žádost (dále jen „původní odpověď)“ tak, že upřesnila, že s ohledem na dobu, která uplynula od jejího rozhodnutí o žádosti žalobkyně o úplný přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 ze dne 22. prosince 2004, které je předmětem žaloby ve věci T‑141/05, provedla nový přezkum každého dokumentu v uvedeném spisu, k němuž byl přístup odepřen, a že na základě uvedeného přezkumu rozhodla, že žalobkyni poskytne rozsáhlejší přístup k uvedeným dokumentům, nikoli však úplný.
|
|
13. Listom z 15. októbra 2009, ktorý bol Komisii doručený 19. októbra 2009, žalobkyňa podala na základe článku 7 ods. 2 nariadenia č. 1049/2001 opakovanú žiadosť, prostredníctvom ktorej vyzvala Komisiu, aby opätovne preskúmala prvú odpoveď (ďalej len „opakovaná žiadosť“).
|
13. Dopisem ze dne 15. října 2009, zapsaným Komisí dne 19. října 2009, podala žalobkyně potvrzující žádost podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, ve které Komisi vyzvala k tomu, aby přehodnotila svoji původní odpověď (dále jen „potvrzující žádost“).
|
|
14. Dňa 10. novembra 2009 Komisia predĺžila lehotu stanovenú na poskytnutie odpovede na opakovanú žiadosť.
|
14. Dne 10. listopadu 2009 Komise prodloužila lhůtu stanovenou pro odpověď na potvrzující žádost.
|
|
15. V liste z 1. decembra 2009 Komisia najskôr uviedla, že vzhľadom na to, že opakovaná žiadosť si vyžaduje podrobné preskúmanie mnohých relevantných dokumentov a že príslušné rokovania s ostatnými útvarmi ešte nie sú ukončené, nie je žiaľ schopná poskytnúť konečnú odpoveď na túto žiadosť.
|
15. V dopise ze dne 1. prosince 2009 Komise nejprve uvedla, že jelikož potvrzující žádost vyžaduje podrobný přezkum řady relevantních dokumentů a jelikož jednání v této souvislosti s jinými útvary ještě nebyla ukončena, není bohužel schopna na ni definitivně odpovědět.
|
|
16. Návrhom podaným do kancelárie Všeobecného súdu 1. februára 2010 žalobkyňa podala žalobu o neplatnosť smerujúcu proti rozhodnutiam Komisie, ktoré sú obsiahnuté jednak v liste z 9. októbra 2009 a jednak v liste z 1. decembra 2009, pričom uvedená žaloba bola zapísaná pod spisovou značkou T‑36/10.
|
16. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. února 2010 podala žalobkyně žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise, která jsou obsažena v dopisech ze dne 9. října 2009 a ze dne 1. prosince 2009, a uvedená žaloba byla zapsána do rejstříku pod číslem věci T‑36/10.
|
|
17. Rozhodnutím z 29. apríla 2010 Komisia odpovedala na opakovanú žiadosť prostredníctvom svojho generálneho tajomníka (ďalej len „napadnuté rozhodnutie“).
|
17. Rozhodnutím ze dne 29. dubna 2010 odpověděla Komise na potvrzující žádost prostřednictvím svého generálního sekretariátu (dále jen „napadené rozhodnutí“).
|
|
18. V prvom rade v hlave 2 napadnutého rozhodnutia s názvom „Dokumenty, ktorých sa týka opakovaná žiadosť“ Komisia konštatuje, že opakovaná žiadosť obsahovala po prvé v podstate žiadosť o prístup k takým dokumentom, aké boli uvedené v prvej žiadosti, a to konkrétne k „dokumentom, ktoré sa týkali [zmluvy LIEN 97‑2011]“, ku ktorým žalobkyňa nemala prístup, a po druhé žiadosť o prístup k dodatočným dokumentom týkajúcim sa „internej poštovej komunikácie AIDCO s ďalšími generálnymi riaditeľstvami, ktorých sa LIEN vôbec netýkala“ (ďalej len „dodatočné dokumenty“). Komisia sa však domnieva, že vzhľadom na to, že žiadosť o prístup k dodatočným dokumentom bola prvýkrát podaná v štádiu opakovanej žiadosti, je táto žiadosť novou žiadosťou. Z tohto dôvodu spresňuje, že napadnuté rozhodnutie „sa týka iba dokumentov zo zložiek 1, 2, 3 a 4, ktoré sa zaoberajú odstúpením od [zmluvy LIEN 97‑2011] a ktoré neboli zverejnené prostredníctvom listu z 9. októbra 2009 zaslaným ako odpoveď generálneho riaditeľstva AIDCO“.
|
18. V bodě 2 napadeného rozhodnutí, nadepsaném „Dokumenty, kterých se týká potvrzující žádost“, Komise zaprvé konstatuje, že potvrzující žádost v podstatě obsahovala zaprvé žádost o přístup k dokumentům, které byly předmětem původní žádosti, a sice „dokumenty týkající se [smlouvy LIEN 97‑2011]“, k nimž byl žalobkyni odepřen přístup, a zadruhé žádost o přístup k dalším dokumentům týkajícím se „výměny takzvané vnitřní korespondence AIDCO s ostatními generálními ředitelstvími, které se vůbec netýkaly smlouvy LIEN“ dále jen „další dokumenty“). Komise má však za to, že představuje novou žádost vzhledem k tomu, že žádost o přístup k dalším dokumentům byla poprvé předložena ve fázi potvrzující žádosti. Proto uvádí, že napadené rozhodnutí „se týká pouze dokumentů ze spisů 1, 2, 3 a 4, které se vztahují k výpovědi [smlouvy LIEN 97‑2011] a jež nebyly zpřístupněny dopisem ze dne 9. října 2009, kterým generální ředitelství AIDCO odpovědělo na žádost“.
|
|
19. V druhom rade Komisia v tej istej hlave napadnutého rozhodnutia uvádza, že v nadväznosti na opakovanú žiadosť boli také nezverejnené dokumenty, aké sú uvedené v tabuľke, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia, riadne skontrolované. Komisia spresňuje:
|
19. Stále v tomtéž bodě napadeného rozhodnutí Komise zadruhé uvádí, že po podání potvrzující žádosti byly nezpřístupněné dokumenty popsané v tabulce, která je přílohou napadeného rozhodnutí, pečlivě přezkoumány. Komise uvádí, že:
|
|
– po prvé, že uvedená tabuľka sa delí na tri časti, ktoré zahrnujú tri kategórie dokumentov, a to jednak dokumenty nachádzajúce sa v zložkách 1 až 3, ktoré sú súčasťou spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ďalej dokumenty nachádzajúce sa v zložke 4, časti I, a napokon dokumenty, ktoré sa nachádzajú v zložke 4, časti II,
|
– zaprvé se uvedená tabulka dělí na tři části, které odpovídají třem kategoriím dokumentů, a sice dokumentům uvedeným ve spisech 1 až 3, které tvoří spis týkající se smlouvy LIEN 97-2011, dále dokumentům uvedeným v části I spisu 4 a konečně dokumentům uvedeným v části II spisu 4;
|
|
– po druhé, že pokiaľ ide o všetky dokumenty označené v uvedenej tabuľke, tie sú prístupné buď úplne (AI), čiastočne (AP) alebo nie sú prístupné vôbec (NA),
|
– zadruhé, ke každému z dokumentů identifikovaných v uvedené tabulce je povolen neomezený přístup (NP) nebo částečný přístup (ČP) nebo k nim není povolen přístup (NPP) ;
|
|
– po tretie, že pokiaľ sa rozhodne, že dokument nie je úplne prístupný, spresnia sa ustanovenia nariadenia č. 1049/2001, na základe ktorých bolo prijaté toto rozhodnutie,
|
– zatřetí v případě, že rozhodla, že přístup k dokumentu není neomezený, uvedla ustanovení nařízení č. 1049/2001, o která se opřela;
|
|
– po štvrté, že pokiaľ ide o dokumenty alebo určité časti dokumentov, ktoré nepatria do predmetu prvej žiadosti (ďalej len „predmet prvej žiadosti“) alebo do pôsobnosti nariadenia č. 1049/2001 (ďalej len „pôsobnosť nariadenia“), uvedené dokumenty sú označené ako dokumenty, ktoré nepatria do pôsobnosti (HC).
|
– začtvrté, dokumenty nebo některé části dokumentů, které nejsou předmětem původní žádosti (dále jen „předmět původní žádosti“) nebo na které se nevztahuje působnost nařízení č. 1049/2001 (dále jen „působnost nařízení“), jsou označeny jako dokumenty, na které se nevztahuje žádost nebo nařízení (NŽN).
|
|
20. V treťom rade Komisia v bode 3 napadnutého rozhodnutia uvádza svoje závery týkajúce sa opakovanej žiadosti.
|
20. V bodě 3 napadeného rozhodnutí Komise zatřetí uvádí své závěry týkající se potvrzující žádosti.
|
|
21. Po prvé Komisia v oddiele 3.1 s názvom „Dokumenty, ktoré nepatria do pôsobnosti“ uvádza dôvody, pre ktoré niektoré dokumenty vôbec alebo čiastočne nepatria do predmetu prvej žiadosti alebo nepatria do pôsobnosti nariadenia, a identifikuje uvedené dokumenty.
|
21. Zaprvé v bodě 3.1, nadepsaném „Dokumenty, které nespadají do rozsahu žádosti nebo se na ně nevztahuje působnost nařízení“, uvádí důvody, proč některé dokumenty úplně nebo částečně nespadají do předmětu původní žádosti nebo do působnosti nařízení, a identifikuje uvedené dokumenty.
|
|
22. Po druhé v oddiele 3.2 s názvom „Dokumenty, ku ktorý sa poskytuje úplný prístup“ Komisia jednak identifikuje dokumenty, ktoré patria do kategórie predmetných dokumentov. Takisto spresňuje, že niektoré uvedené dokumenty obsahujú časti, ktoré sú utajené buď z dôvodu, že nepatria do predmetu prvej žiadosti, alebo z dôvodu, že nepatria do pôsobnosti nariadenia. Napokon identifikuje viaceré dokumenty alebo časti dokumentov, ktorých obsah je totožný s obsahom ďalších dokumentov alebo častí dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
22. Zadruhé v bodě 3.2, nadepsaném „Dokumenty, k nimž je poskytnut neomezený přístup“, identifikuje dokumenty spadající do dotčené kategorie dokumentů. Kromě toho upřesňuje, že některé z uvedených dokumentů obsahují části, které jsou skryté z toho důvodu, že nespadají do předmětu původní žádosti nebo se na ně nevztahuje působnost nařízení. Konečně identifikuje několik dokumentů nebo části dokumentů, jejichž obsah je totožný s obsahem jiných dokumentů nebo částí dokumentů ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
23. Po tretie v oddiele 3.3 s názvom „Čiastočne sprístupnené dokumenty“ Komisia na jednej strane identifikuje dokumenty, ktoré patria do tohto oddielu. Na druhej strane spresňuje, že nezverejnené časti týchto dokumentov sú utajené z dôvodu, že buď sa na ne uplatní jedna z výnimiek uvedených v článku 4 nariadenia č. 1049/2001, alebo nepatria do pôsobnosti nariadenia alebo predmetu prvej žiadosti. Napokon Komisia identifikuje viaceré nové dokumenty alebo časti dokumentov, ktorých obsah je totožný s obsahom ďalších dokumentov alebo častí dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
23. Zatřetí v bodě 3.3, nadepsaném „Dokumenty, k nimž je poskytnut částečný přístup“, Komise identifikuje dokumenty, na které se vztahuje tento bod. Dále uvádí, že nezpřístupněné části těchto dokumentů jsou skryté z toho důvodu, že se na ně vztahují výjimky uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 nebo nespadají do působnosti nařízení či nejsou předmětem původní žádosti. Konečně znovu identifikuje několik dokumentů nebo části dokumentů, jejichž obsah je totožný s obsahem jiných dokumentů nebo částí dokumentů ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
24. Po štvrté v oddiele 3.4 s názvom „Dokumenty, ktoré nemôžu byť sprístupnené“ Komisia na jednej strane identifikuje dokumenty, ktoré patria do kategórie predmetných dokumentov. Na druhej strane spresňuje, že tabuľka, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia, v rozsahu, v akom sa týka uvedených dokumentov, tiež odkazuje na výnimky uvedené v článku 4 nariadenia č. 1049/2001, ktoré boli uplatnené v súvislosti s týmito dokumentmi. Napokon identifikuje viaceré dokumenty alebo časti dokumentov, ktorých obsah je totožný s obsahom ďalších dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
24. Začtvrté v bodě 3.4, nadepsaném „Dokumenty, k nimž nemůže být poskytnut žádný přístup“, Komise identifikuje dokumenty spadající do dotčené kategorie dokumentů. Kromě toho uvádí, že v rozsahu, v němž se týká uvedených dokumentů, obsahuje tabulka, která je přílohou napadeného rozhodnutí, rovněž odkaz na výjimky uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001, o nichž měla za to, že se vztahují na tyto dokumenty. Konečně identifikuje několik dokumentů nebo částí dokumentů, jejichž obsah je totožný s obsahem jiných dokumentů nebo částí dokumentů spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
25. V štvrtom rade v bode 4 napadnutého rozhodnutia Komisia uvádza dôvody odmietnutia úplného prístupu k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 založené na nariadení č. 1049/2001, a to na jednej strane v bode 4.1 napadnutého rozhodnutia poukazuje na ochranu rozhodovacieho procesu na základe článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 a na druhej strane v bode 4.2 napadnutého rozhodnutia poukazuje na ochranu súkromia a integrity jednotlivca na základe článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001.
|
25. V bodě 4 napadeného rozhodnutí Komise začtvrté uvádí důvody odepření úplného přístupu k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, které vycházejí z nařízení č. 1049/2001, a sice v bodě 4.1 napadeného rozhodnutí ochranu rozhodovacího procesu na základě čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 a v bodě 4.2 napadeného rozhodnutí ochranu soukromí a osobnosti jednotlivce na základě čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.
|
|
26. V piatom rade v bode 5 napadnutého rozhodnutia Komisia skúma, či existuje prevažujúci verejný záujem na zverejnení dokumentov, ku ktorým bol čiastočne alebo úplne odmietnutý prístup v štádiu skúmania žiadosti o prístup. Komisia však na jednej strane konštatuje, že zverejnenie požadovaných dokumentov môže slúžiť iba osobitnému záujmu, na ktorý poukázal žiadateľ, a nie prevažujúcemu verejnému záujmu. Na druhej strane sa domnieva, že verejný záujem na transparentnosti môže byť v tomto prípade dôvodom na poskytnutie prístupu k dokumentom, ktoré sú chránené výnimkami uvedenými v bode 4 napadnutého rozhodnutia na účely odmietnutia ich zverejnenia.
|
26. V bodě 5 napadeného rozhodnutí Komise zapáté zkoumá, zda v této fázi přezkumu žádosti o přístup existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů, k nimž byl přístup částečně nebo úplně odepřen. Konstatuje přitom, že zpřístupnění požadovaných dokumentů může sloužit pouze zvláštnímu zájmu dovolávanému žadatelkou, a nikoliv převažujícímu veřejnému zájmu. Dále nemá za to, že veřejný zájem na transparentnosti může v projednávaném případě odůvodnit poskytnutí přístupu k dokumentům chráněným výjimkami, které byly uvedeny v bodě 4 napadeného rozhodnutí za účelem odepření jejich zpřístupnění.
|
|
27. Uznesením z 24. marca 2011 Všeobecný súd vyhlásil žalobu podanú vo veci T‑36/10 za zjavne neprípustnú, pretože smerovala proti rozhodnutiu Komisie z 9. októbra 2009, a za bezpredmetnú, pretože smerovala proti implicitnému rozhodnutiu o odmietnutí, ktoré obsahoval list Komisie z 1. decembra 2009. Návrhom podaným do kancelárie Súdneho dvora 29. apríla 2011 žalobkyňa podala odvolanie proti uzneseniu Všeobecného súdu z 24. marca 2011 na základe článku 56 Štatútu Súdneho dvora, ktoré bolo zapísané pod spisovou značkou C‑208/11 P.
|
27. Usnesením ze dne 24. března 2011 prohlásil Tribunál žalobu podanou ve věci T‑36/10 za zjevně nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí Komise ze dne 9. října 2009, a za nadále bezpředmětnou v rozsahu, v němž směřuje proti implicitnímu zamítavému rozhodnutí obsaženému v dopise Komise ze dne 1. prosince 2009. Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 29. dubna 2011 podala žalobkyně v souladu s článkem 56 statutu Soudního dvora kasační opravný prostředek proti usnesení Tribunálu ze dne 24. března 2011, který byl zapsán do rejstříku pod číslem věci C‑208/11 P.
|
|
28. Uznesením z 21. septembra 2011 Všeobecný súd rozhodol, že v nadväznosti na stratu záujmu na konaní zo strany žalobkyne netreba viac rozhodovať vo veci T‑141/05 RENV. Návrhom podaným do kancelárie Súdneho dvora 2. novembra 2011 žalobkyňa podala odvolanie proti uzneseniu Všeobecného súdu z 21. septembra 2011 na základe článku 56 Štatútu Súdneho dvora, ktoré bolo zapísané pod spisovou značkou C‑554/11 P.
|
28. V usnesením ze dne 21. září 2011 došel Tribunál k závěru, že když žalobkyně ztratila právní zájem na podání žaloby, není namístě rozhodnout ve věci T‑141/05 RENV. Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 2. listopadu 2011 podala žalobkyně v souladu s článkem 56 statutu Soudního dvora kasační opravný prostředek proti usnesení Tribunálu ze dne 21. září 2011, který byl zapsán do rejstříku pod číslem věci C‑554/11 P.
|
|
Konanie
|
Řízení
|
|
29. Návrhom podaným do kancelárie Všeobecného súdu 9. júla 2010 žalobkyňa podala túto žalobu.
|
29. Žalobkyně podala projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. července 2010.
|
|
30. Listom podaným do kancelárie Všeobecného súdu 29. júla 2010 žalobkyňa na základe ustanovení článku 48 ods. 2 rokovacieho poriadku navrhla, aby Všeobecný súd zohľadnil odôvodnenie rozsudku, ktorý vyhlásil po podaní žaloby.
|
30. Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 29. července 2010 požádala žalobkyně, která se opřela o ustanovení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu, Tribunál, aby zohlednil odůvodnění rozsudku, který vynesl po podání návrhu.
|
|
31. Uznesením zo 14. apríla 2011 bolo v súlade s článkom 65 písm. b), článkom 66 ods. 1 a článkom 67 ods. 3 tretím pododsekom rokovacieho poriadku prijaté prvé opatrenie na vykonanie dokazovania, v rámci ktorého bola Komisii uložená povinnosť predložiť kópiu dôverných verzií dokumentov, ktoré boli v napadnutom rozhodnutí zaradené do týchto troch kategórií, a to jednak tých, ktorých obsah „nepatrí do pôsobnosti“ (bod 3.1 napadnutého rozhodnutia), tých, ktoré boli čiastočne sprístupnené (bod 3.3 napadnutého rozhodnutia) a napokon tých, ktoré neboli vôbec sprístupnené (bod 3.4 napadnutého rozhodnutia), pričom bolo spresnené, že tieto dokumenty sa v rámci konan ia v tejto veci neposkytnú žalobkyni.
|
31. Usnesením ze dne 14. dubna 2011 bylo v souladu s čl. 65 písm. b), čl. 66 odst. 1 a čl. 67 odst. 3 třetím pododstavcem přijato první důkazní opatření, kterým bylo Komisi nařízeno, aby předložila opis důvěrné verze všech dokumentů, které jsou v napadeném rozhodnutí zařazeny do těchto tří kategorií, a sice dokumentů, na jejichž obsah „nespadá do rozsahu žádosti nebo se na něj nevztahuje působnost nařízení“ (bod 3.1 napadeného rozhodnutí), d ále dokumentů, k nimž byl poskytnut částečný přístup (bod 3.3 napadeného rozhodnutí), a konečně dokumentů, k nimž vůbec nemůže být poskytnut přístup (bod 3. 4 napadeného rozhodnutí), a rovněž bylo upřesněno, že tyto dokumenty nebudou v rámci projednávané věci předány žalobkyni.
|
|
32. Listom z 10. mája 2011 Komisia odpovedala na opatrenie na vykonanie dokazovania obsiahnuté v uznesení zo 14. apríla 2011. Všeobecný súd sa však domnieval, že uvedená odpoveď formálne a obsahovo nevyhovovala predmetu uvedeného opatrenia.
|
32. Dopisem ze dne 10. května 2011 odpověděla Komise na důkazní opatření obsažené v usnesení ze dne 14. dubna 2011. Tribunál měl však za to, že uvedená odpověď formálně ani věcně nevyhověla uvedenému opatření.
|
|
33. Preto bolo uznesením z 25. mája 2011 v súlade s článkom 67 ods. 3 tretím pododsekom rokovacieho poriadku prijaté druhé opatrenie na vykonanie dokazovania, v rámci ktorého bola Komisii opäť uložená povinnosť, aby podľa schémy predkladania uvedenej v bode 2 výroku tohto uznesenia predložila kópiu dôvernej verzie všetkých dokumentov, ktoré boli v napadnutom rozhodnutí zaradené do troch kategórií uvedených v bodoch 3.1, 3.3 a 3.4 napadnutého rozhodnutia, pričom bolo spresnené, že tieto dokumenty nebudú v rámci konania v tejto veci poskytnuté žalobkyni (ďalej len „druhé opatrenie na vykonanie dokazovania“).
|
33. Proto bylo v souladu s čl. 67 odst. 3 třetím pododstavcem jednacího řádu usnesením ze dne 25. května 2011 přijato druhé důkazní opatření, které znovu nařídilo Komisi, aby podle schématu uvedeného v bodě 2 výroku tohoto usnesení předložila opis důvěrné verze všech dokumentů, které jsou v napadeném rozhodnutí zařazeny do tří kategorií uvedených v bodech 3.1, 3.3 a 3.4 napadeného rozhodnutí, a zároveň bylo upřesněno, že tyto dokumenty nebudou v rámci projednávané věci předány žalobkyni (dále jen „druhé důkazní opatření“).
|
|
34. Dňa 8. júna 2011 Všeobecný súd adresoval účastníkom konania na základe opatrení na zabezpečenie priebehu konania žiadosti o informácie, na ktoré Komisia odpovedala listom z 15. júna 2011 a žalobkyňa listom z 21. júna 2011.
|
34. Tribunál dne 8. června 2011 v rámci organizačních procesních opatření zaslal účastníkům řízení žádosti o informace, na které odpověděla Komise dopisem ze dne 15. června 2011 a žalobkyně dopisem ze dne 21. června 2011.
|
|
35. Listom z 9. júna 2011 Komisia odpovedala a vyhovela druhému opatreniu na vykonanie dokazovania, ktoré bolo obsiahnuté v uznesení z 25. mája 2011.
|
35. Dopisem ze dne 9. června 2011 odpověděla Komise na druhé důkazní opatření obsažené v usnesení ze dne 25. května 2011 a vyhověla mu.
|
|
36. Listom podaným do kancelárie Všeobecného súdu 11. júla 2011 žalobkyňa na základe ustanovení článku 48 ods. 2 rokovacieho poriadku požiadala o povolenie predložiť nové žalobné dôvody založené na právnych skutočnostiach, ktoré vyšli najavo v priebehu konania.
|
36. Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. července 2011 žádala žalobkyně, která se opřela o ustanovení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu, o povolení vznést nový žalobní důvod založený na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.
|
|
37. V nadväznosti na opatrenie na zabezpečenie priebehu konania vykonané počas pojednávania Komisia poskytla Všeobecnému súdu kópiu prvej odpovede, ktorú obsahoval list z 9. októbra 2009.
|
37. Poté, co bylo na jednání provedeno organizační procesní opatření, předala Komise Tribunálu opis původní odpovědi, která byla uvedena v dopise ze dne 9. října 2009.
|
|
Návrhy účastníkov konania
|
Návrhová žádání účastníků řízení
|
|
38. Žalobkyňa navrhuje, aby Všeobecný súd:
|
38. Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
|
|
– zrušil napadnuté rozhodnutie,
|
– zrušil napadené rozhodnutí;
|
|
– zaviazal Komisiu na náhradu trov konania.
|
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
|
|
39. Komisia navrhuje, aby Všeobecný súd:
|
39. Komise navrhuje, aby Tribunál:
|
|
– zamietol žalobu ako čiastočne neprípustnú a nedôvodnú v celom rozsahu,
|
– odmítl žalobu jako částečně nepřípustnou a zamítl ji v plném rozsahu jako neopodstatněnou;
|
|
– zaviazal žalobkyňu na náhradu trov konania.
|
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
|
|
O prípustnosti obsahu listov, ktoré žalobkyňa podala do kancelárie Všeobecného súdu 29. júla 2010 a 11. júla 2011
|
K přípustnosti obsahu dopisů žalobkyně došlých kanceláři Tribunálu dne 29. července 2010 a 11. července 2011
|
|
40. V listoch z 29. júla 2010 a 11. júla 2011 žalobkyňa v podstate na základe ustanovení článku 48 ods. 2 rokovacieho poriadku výslovne alebo implicitne uviedla dva nové žalobné dôvody. V súlade s ustanoveniami článku 48 ods. 2 tretieho pododseku rokovacieho poriadku treba posúdiť prípustnosť týchto dvoch žalobných dôvodov.
|
40. V dopisech ze dne 29. července 2010 a 11. července 2011 se žalobkyně, která se opřela o ustanovení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu, výslovně nebo implicitně domáhala možnosti předložit dva nové žalobní důvody. V souladu s čl. 48 odst. 2 třetím pododstavcem jednacího řádu je třeba posoudit přípustnost těchto dvou žalobních důvodů.
|
|
41. Po prvé, pokiaľ ide o obsah listu z 29. júla 2010, treba pripomenúť, že z ustanovení článku 44 ods. 1 písm. c) rokovacieho poriadku výslovne vyplýva, že žalobné dôvody uvedené v štádiu žaloby musia byť zhrnuté. Preto sa v prípade neexistencie osobitného ustanovenia v článku 48 ods. 2 rokovacieho poriadku, pokiaľ ide o formálne požiadavky na uvedenie nového žalobného dôvodu v priebehu konania, treba domnievať, že ustanovenia článku 44 ods. 1 písm. c) rokovacieho poriadku sa uplatnia rovnako na taký žalobný dôvod.
|
41. Pokud jde o obsah dopisu ze dne 29. července 2010, je třeba zaprvé připomenout, že z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu výslovně vyplývá, že žalobní důvody vznesené ve fázi žaloby musí být stručně popsány. Jelikož v čl. 48 odst. 2 jednacího řádu neexistuje zvláštní ustanovení, které by se týkalo formálních požadavků popisu nového žalobního důvodu vzneseného v průběhu řízení, je tudíž třeba mít za to, že jsou i na takovýto žalobní důvod použitelná ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu.
|
|
42. V liste z 29. júla 2010 však žalobkyňa tvrdí, že v rozsudku zo 7. júla 2010, Agrofert Holding/Komisia (T‑111/07, neuverejnený v Zbierke), Všeobecný súd zamietol tvrdenia Komisie, ktoré sú totožné s tvrdeniami uvedenými v napadnutom rozhodnutí a ktoré sa zakladajú na výnimkách uvedených v článku 4 nariadenia č. 1049/2001. Naopak, Komisia nikde nespresňuje body už citovaného rozsudku Agrofert Holding/Komisia, ktoré považuje za relevantné. Namiesto toho sa uspokojuje s tým, že vyzýva Všeobecný súd, aby preskúmal, či konštatovania, ku ktorým dospel v tomto rozsudku, sú analogicky uplatniteľné v rámci konania v tejto veci.
|
42. V dopise ze dne 29. července 2010 však žalobkyně tvrdila, že v rozsudku ze dne 7. července 2010, Agrofert Holding v. Komise (T‑111/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), Tribunál odmítl argumenty Komise, které byly totožné s argumenty uvedenými v napadeném rozhodnutí a byly založeny na výjimkách uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001. V žádné fázi ale neuvádí body výše uvedeného rozsudku Agrofert Holding v. Komise, které považuje za relevantní. Naopak se omezuje na to, že vyzývá Tribunál, aby přezkoumal, zda zjištění, která učinil v tomto rozsudku, jsou na projednávanou věc použitelná obdobně.
|
|
43. Za týchto podmienok bez toho, aby bolo potrebné vyjadriť sa k existencii nových okolností, na základe ktorých by bolo možné uviesť nový žalobný dôvod v zmysle článku 48 ods. 2 rokovacieho poriadku, treba sa domnievať, že obsah listu z 29. júla 2010 nevyhovuje formálnym náležitostiam, v súlade s ktorými musí byť žalobný dôvod predložený a ktoré sú stanovené v článku 44 ods. 1 písm. c) rokovacieho poriadku. Preto musí byť uvedený obsah vyhlásený za neprípustný.
|
43. Za takových podmínek je třeba mít za to – a zároveň není třeba rozhodnout o existenci nových okolností – že obsah dopisu ze dne 29. července 2010 nesplňoval formální podmínky, za nichž musí být vznesen žalobní důvod, které jsou uvedené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, které by mohly umožnit předložení nového žalobního důvodu ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu. Proto musí být uvedený obsah prohlášen za nepřípustný.
|
|
44. Po druhé, pokiaľ ide o obsah listu z 11. júla 2011, treba pripomenúť, že podľa ustálenej judikatúry rozsudok, ktorým sa potvrdzuje iba právny stav, ktorý žalobca v čase podania žaloby v zásade poznal, nemožno považovať za novú okolnosť umožňujúcu predloženie nového žalobného dôvodu (rozsudok Súdneho dvora z 1. apríla 1982, Dürbeck/Komisia, 11/81, Zb. s. 1251, bod 17; rozsudky Súdu prvého stupňa z 12. júla 2001, T. Port/Rada, T‑2/99, Zb. s. II‑2093, bod 57, a Banatrading/Rada, T‑3/99, Zb. s. II‑2123, bod 49).
|
44. Pokud jde o obsah dopisu ze dne 11. července 2011, je třeba zadruhé připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že rozsudek, který pouze potvrzuje právní situaci, o které žalobce v zásadě věděl v době podání žaloby, nemůže být považován za novou okolnost umožňující předložení nového žalobního důvodu (rozsudek Soudního dvora ze dne 1. dubna 1982, Dürbeck v. Komise, 11/81, Recueil, s. 1251, bod 17; rozsudky Tribunálu ze dne 12. července 2001, T. Port v. Rada, T‑2/99, Recueil, s. II‑2093, bod 57, a Banatrading v. Rada, T‑3/99, Recueil, s. II‑2123, bod 49).
|
|
45. V prejednávanej veci sa však žalobkyňa v liste z 11. júla 2011 odvoláva na rozsudok Všeobecného súdu zo 7. júna 2011, Toland/Parlament (T‑471/08, zatiaľ neuverejnený v Zbierke), a zhrnuje jeho odôvodnenie. V tomto zhrnutí žalobkyňa najskôr pripomína ustálenú judikatúru, ktorá je citovaná v uvedenom rozsudku. Následne uvádza vecné riešenia prijaté v už citovanej veci Toland/Parlament, ktoré považuje za uplatniteľné na prejednávanú vec.
|
45. V projednávaném případě se však žalobkyně v dopise ze dne 11. července 2011 dovolává rozsudku Tribunálu ze dne 7. června 2011, Toland v. Parlament (T‑471/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), jehož odůvodnění shrnuje. V tomto shrnutí žalobkyně nejprve sama připomíná ustálenou judikaturu, která je citována v uvedeném rozsudku. Dále uvádí řešení přijatá ve věci samé ve výše uvedené věci Toland v. Parlament, která považuje za použitelná na projednávaný případ.
|
|
46. Na základe toho treba konštatovať, že vzhľadom na judikatúru pripomenutú v bode 44 vyššie, rozsudok Toland/Parlament, už citovaný v bode 45 vyššie, nemožno považovať za novú okolnosť umožňujúcu uvedenie nového žalobného dôvodu, keďže iba potvrdzuje právny stav, ktorý žalobkyňa v zásade poznala v čase podania žaloby. Z tohto dôvodu musí byť obsah listu z 11. júla 2011 vyhlásený za neprípustný.
|
46. Proto je nutno konstatovat, že s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 44 výše nemůže být rozsudek Toland v. Parlament, bod 45 výše, v rozsahu, v němž pouze potvrzuje právní situaci v zásadě známou žalobkyni v době podání žaloby, považován za novou okolnost umožňující předložení nového žalobního důvodu. Proto je třeba rozhodnout, že obsah dopisu ze dne 11. července 2011 je nepřípustný.
|
|
O veci samej
|
K věci samé
|
|
47. Na podporu svojej žaloby žalobkyňa uvádza v podstate štyri žalobné dôvody založené po prvé na zjavne nesprávnom posúdení, pokiaľ ide o určenie predmetu prvej žiadosti, a v dôsledku toho na porušení povinnosti Komisie vykonať úplné preskúmanie uvedenej žiadosti, po druhé na porušení povinnosti odôvodnenia, po tretie na porušení ustanovení článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 a po štvrté na porušení ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku toho istého nariadenia.
|
47. Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody vycházející zaprvé ze zjevně nesprávného posouzení při určování předmětu její původní žádosti, a v důsledku toho z porušení povinnosti Komise provést úplný přezkum uvedené žádosti, zadruhé z porušení povinnosti uvést odůvodnění, zatřetí z porušení ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 a začtvrté z porušení ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce téhož nařízení.
|
|
48. Po tom, čo sa uvedú úvodné pripomienky k tejto veci, pristúpi sa k preskúmaniu prvého žalobného dôvodu, následne sa preskúma tretí a štvrtý žalobný dôvod a napokon druhý žalobný dôvod.
|
48. Po uvedení úvodních poznámek týkajících se projednávané věci, bude přezkoumán první žalobní důvod, poté třetí a čtvrtý žalobní důvod a nakonec druhý žalobní důvod.
|
|
Úvodné pripomienky
|
Úvodní poznámky
|
|
49. Ako vyplýva z prvého odseku hlavy 1 napadnutého rozhodnutia s názvom „Kontext“ napadnutého rozhodnutia, Komisia uviedla, že „spis týkajúci sa zmluvy... LIEN 97‑2011 sa sklad[al] zo štyroch častí“, ktoré označila ako zložky, a to:
|
49. Jak vyplývá z prvního pododstavce bodu 1 napadeného rozhodnutí, nadepsaného „Kontext“, Komise uvedla, že „spis týkající se smlouvy [...] LIEN 97‑2011 obsahuje čtyři části“, které označila jako spisy, a sice:
|
|
– „zložka 1: [obsahujúca] dokumenty počnúc formulárom žiadosti až po kontrolnú správu sekcie technickej pomoci (Technical Assistance Unit, TAU),
|
– „Spis 1: [obsahující] dokumenty vztahující se k období od vyplnění formuláře žádosti do vypracování zprávy oddělení technické pomoci o dohledu (Technical Assistance Unit, TAU);
|
|
– zložka 2: [obsahujúca] dokumenty počnúc druhou priebežnou správou až do apríla 2000 – kabinet Patten,
|
– Spis 2: [obsahující] dokumenty vztahující se k období od vypracování druhé prozatímní zprávy do dubna 2000 – Pattenův kabinet;
|
|
– zložka 3: [obsahujúca] predovšetkým korešpondenciu od decembra 1998 do júna 2002,
|
– Spis 3: [obsahující] především korespondenci za období od prosince 1998 do června 2002;
|
|
– zložka 4: [obsahujúca] interné dokumenty vrátane korešpondencie medzi Komisiou a úradmi pre vnútorné záležitosti IBF International Consulting… a Európskym dobrovoľníckym centrom...“
|
– Spis 4: [obsahující] interní dokumenty, včetně korespondence mezi Komisí a interními útvary IBF International Consulting [...] a Evropským dobrovolnickým centrem [...]“
|
|
50. Okrem toho „Zložka 4“ spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 sa delí na dve časti, a to, ako vyplýva z druhého odseku hlavy 1 napadnutého rozhodnutia s názvom „Kontext“:
|
50. Kromě toho „Spis 4“ spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 tvoří dvě části, a sice – jak vyplývá z druhého pododstavce bodu 1 napadeného rozhodnutí, který je nadepsán „Kontext“ – :
|
|
– zložka 4 časť I: obsahuje dokumenty, ktoré boli uvedené na zozname v liste z 8. júla 2002,
|
– část I spisu 4: obsahuje dokumenty, které byly uvedeny v dopise ze dne 8. července 2002;
|
|
– zložka 4 časť II: obsahuje e‑mailové správy, ktoré boli spomínané v odôvodnenom stanovisku adresovanom Komisiou 12. a 21. októbra 2004 ombudsmanovi.
|
– část II spisu 4: obsahuje e-maily, které byly uvedeny v podrobném stanovisku, které zaslala Komise veřejnému ochránci práv dne 12. a 21. října 2004.
|
|
51. Navyše v tomto rozsudku sa pojem „podčasť“ v dôvernej verzii dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 založenej do spisu v tejto veci ako odpoveď na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania používa na účely označenia pasáží, ktoré Komisia najmä v tabuľke priloženej k napadnutému rozhodnutiu označuje pojmom „časť“, pred ktorým sa uvádza číselný údaj. Takisto pojem „rámec“ sa používa na označenie pasáží, ktoré Komisia zreteľne vymedzila tak, že ich ohraničila rámčekom v uvedenej dôvernej verzii, a v prípade ktorých Komisia spresnila dôvody, pre ktoré odmietla zverejniť ich obsah [napríklad z dôvodu výnimiek podľa článku 4 ods. 1 písm. b) a článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001].
|
51. Dále je v tomto rozsudku používán výraz „oddíl“, který označuje v důvěrné verzi dokumentů ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, která byla založena do spisu projednávané věci v rámci odpovědi na druhé důkazní opatření, ty části, které Komise označuje, zvláště pak v tabulce, která je přílohou napadeného rozhodnutí, jako „část“, před kterou je uvedeno číslo. Rovněž je používán výraz „rámeček“, a to pro označení těch částí, které byly Komisí jasně vymezeny tím, že je v uvedené důvěrné verzi orámovala čtyřúhelníkem a uvedla u nich důvody odepření zpřístupnění jejich obsahu [například s ohledem na výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001.
|
|
52. Okrem toho Všeobecný súd uvádza, že pokiaľ ide o niektoré dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v súvislosti s ktorými Komisia v napadnutom rozhodnutí uviedla dôvody, pre ktoré odmietla poskytnúť žalobkyni úplný prístup k týmto dokumentom, uvedené dôvody neboli systematicky prebraté do dôverných verzií týchto dokumentov, ktoré boli priložené k odpovedi Komisie na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania. Všeobecný súd konštatuje, že ide o tieto dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ktoré sú dotknuté týmto nedostatkom:
|
52. Dále Tribunál poukazuje na to, že v případě některých dokumentů ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, u nichž Komise v napadeném rozhodnutí uvedla důvody, proč k nim byl žalobkyni odepřen úplný přístup, nebyly uvedené důvody systematicky převzaty do důvěrné verze uvedených dokumentů, která byla přiložena k odpovědi Komise na druhé důkazní opatření. Tribunál konstatuje, že se tento nedostatek týká následujících dokumentů ze spisu vztahujícího se ke smlouvě LIEN 97‑2011, pokud jde o:
|
|
– pokiaľ ide o odmietnutie založené na skutočnosti, že obsah predmetného dokumentu čiastočne nepatril do pôsobnosti žiadosti o prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v zložke 1: dokument 2/1999,
|
– odepření, které je založeno na skutečnosti, že obsah dotčeného dokumentu částečně nespadá do rozsahu žádosti o přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, ve spisu 1: dokument 2/1999;
|
|
– pokiaľ ide o odmietnutie založené na výnimke podľa článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001:
|
– odepření, které je založeno na výjimce vycházející z čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001:
|
|
– v zložke 4 časti I: dokument 19/1999 (podčasť 1),
|
– v části I spisu 4: dokument 19/1999 (oddíl 1);
|
|
– v zložke 4 časti II: dokument 14/1999,
|
– v části II spisu 4: dokument 14/1999;
|
|
– pokiaľ ide o odmietnutie založené na výnimke podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001:
|
– odepření, které je založeno na výjimce vycházející z čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001:
|
|
– v zložke 1: dokument 7/1999 (podčasť 2),
|
– ve spisu 1: dokument 7/1999 (oddíl 2);
|
|
– v zložke 4 časti I: dokumenty 8/1999 až 11/1999, 13/1999 a 19/1999 (podčasť 1),
|
– v části I spisu 4: dokumenty 8/1999 až 11/1999, 13/1999 a 19/1999 (oddíl 1) ;
|
|
– v zložke 4 časti II: dokumenty 7/1999, 8/1999, 12/1999 a 14/1999.
|
– v části II spisu 4 : dokumenty 7/1999, 8/1999, 12/1999 a 14/1999.
|
|
53. Pokiaľ ide o dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedené v bode 52 vyššie, treba sa však domnievať, že vzhľadom na to, že Komisia v súvislosti s ich predmetom v napadnutom rozhodnutí výslovne poukázala na dôvod odmietnutia zverejniť ich obsah, neuvedenie tohto dôvodu, aký sa uvádza v tom istom bode, neumožňuje dospieť k záveru, že Komisia do dnešného dňa odmietala na tento dôvod poukázať. V prípade, že Komisia v odpovedi na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania výslovne neuvedie také odmietnutie, nemožno vylúčiť, že toto neuvedenie bolo výsledkom obyčajnej tlačovej chyby. Z tohto dôvodu, pokiaľ ide o dokumenty uvedené v bode 52 vyššie, treba posúdiť, či nezverejnené údaje z uvedených dokumentov obsahujú prvky, ktoré sa kryjú s predmetom výnimky, ktorá bola v napadnutom rozhodnutí výslovne uvedená na účely odmietnutia zverejnenia týchto údajov.
|
53. Co se však týče dokumentů ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, které jsou uvedeny v bodě 52 výše, je třeba mít za to, že jakmile Komise v napadeném rozhodnutí ve vztahu k nim výslovně uplatnila důvod pro odepření zpřístupnění jejich obsahu, neumožňuje neuvedení tohoto důvodu, na nějž bylo poukázáno v tomtéž bodě, učinit závěr, že se Komise tohoto důvodu již nedovolává. Jestliže Komise ve své odpovědi na druhé důkazní opatření výslovně neuvádí, že se vzdala takového uplatňování důvodu, nelze vyloučit, že je toto neuvedení důvodu výsledkem pouhé chyby v psaní. Pokud jde o dokumenty uvedené v bodě 52 výše, je proto třeba posoudit, zda údaje, které nebyly v uvedených dokumentech zpřístupněny, obsahují skutečnosti shodné se skutečnostmi, které jsou předmětem výjimky, jež byla v napadeném rozhodnutí výslovně uplatněna pro odepření jejich zpřístupnění.
|
|
O prvom žalobnom dôvode založenom v podstate na zjavne nesprávnom posúdení, pokiaľ ide o určenie predmetu prvej žiadosti, a následne na nesplnení povinnosti Komisie vykonať úplné preskúmanie uvedenej žiadosti
|
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ve své podstatě ze zjevně nesprávného posouzení při určování předmětu původní žádosti, a v důsledku toho z porušení povinnosti Komise provést úplný přezkum uvedené žádosti
|
|
54. Žalobkyňa tvrdí, že jej prvá žiadosť smerovala k tomu, aby jej bol poskytnutý prístup jednak k dokumentom nachádzajúcim sa v zložkách 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 a jednak k dokumentom, ktorých existenciu odhalil spolupracovník ombudsmana v správe z 9. marca 2004 (ďalej len „spolupracovník ombudsmana“) v rámci preskúmania sťažnosti 1874/2003/GG a ktoré boli v pôvodnej žiadosti vymedzené prostredníctvom formulácie „určitý počet [dokumentov] obsahujúcich korešpondenciu a poznámky vyhotovené od roku 2002“ (ďalej len „ďalšie dokumenty odovzdané spolupracovníkovi ombudsmana“). Komisia si preto nesplnila svoju povinnosť vykonať úplné preskúmanie žiadosti o neobmedzený prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
54. Žalobkyně tvrdí, že cílem její původní žádosti bylo dosáhnout toho, aby jí byl poskytnut přístup k dokumentům obsaženým ve spisech 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 a dále k dokumentům, jejichž existence vyplynula ze zprávy vypracované dne 9. března 2004 spolupracovníkem veřejného ochránce práv (dále jen „spolupracovník veřejného ochránce práv“) v rámci šetření stížnosti 1874/2003/GG a které jsou v původní žádosti označeny jako „několik [dokumentů] obsahujících korespondenci a poznámky sepsané od roku 2002 (dále jen „jiné dokumenty předané spolupracovníkovi veřejného ochránce práv“). Komise proto podle žalobkyně porušila svou povinnost provést úplný přezkum žádosti o neomezený přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
55. Komisia tvrdí, že prístup k týmto dodatočným dokumentom nebol v prvej žiadosti požadovaný, ale prvýkrát sa oň požiadalo v rámci opakovanej žiadosti. Preto by mala byť táto žaloba neprípustná v rozsahu, v akom sa týka uvedených dokumentov. V každom prípade taká žiadosť o prístup bola na to, aby jej Komisia mohla vyhovieť, veľmi všeobecná a nepresná, na čo Komisia upozornila žalobkyňu v liste z 20. júla 2010.
|
55. Komise tvrdí, že o přístup k těmto dalším dokumentům nebylo žádáno v původní žádosti, ale poprvé o něj bylo požádáno v potvrzující žádosti. Projednávaná žaloba je tedy podle Komise nepřípustná v rozsahu, v němž se týká uvedených dokumentů. Uvádí, že taková žádost o přístup je každopádně velmi obecná a nepřesná k tomu, aby jí Komise mohla vyhovět, na což ostatně upozornila žalobkyni v dopise ze dne 20. července 2010.
|
|
56. Predmetom tak čiastočnej neprípustnosti žaloby, ktorej sa domáha Komisia, ako aj prvého žalobného dôvodu je v prejednávanom prípade v podstate preskúmanie toho, či Komisia správne postupovala, keď nevyhovela žiadosti o prístup k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana.
|
56. V projednávaném případě je v podstatě předmětem jak částečné nepřípustnosti uplatňované Komisí, tak prvního žalobního důvodu přezkum toho, zda Komise právem nevyhověla žádosti o přístup k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv.
|
|
57. Preskúmanie čiastočnej neprípustnosti žaloby, ktorej sa domáha Komisia, preto úzko súvisí s preskúmaním prvého žalobného dôvodu, takže najskôr treba preskúmať dôvodnosť žalobného dôvodu. V prípade, že by bol prvý žalobný dôvod dôvodný, treba odmietnuť čiastočnú neprípustnosť žaloby, ktorej sa domáha Komisia.
|
57. V důsledku toho je přezkum částečné nepřípustnosti žaloby uplatňované Komisí úzce spojen s přezkumem prvního žalobního důvodu, takže je nejprve třeba posoudit opodstatněnost tohoto žalobního důvodu. Pokud byl první žalobní důvod opodstatněný, musela by být částečná nepřípustnost žaloby tvrzená Komisí odmítnuta.
|
|
58. Na účely posúdenia dôvodnosti prvého žalobného dôvodu treba najskôr určiť predmet prvej žiadosti.
|
58. Pro účely posouzení opodstatněnosti prvního žalobního důvodu je třeba nejdříve určit předmět původní žádosti.
|
|
O predmete prvej žiadosti
|
K předmětu původní žádosti
|
|
59. Predovšetkým treba konštatovať, že žalobkyňa v prvej žiadosti vychádzala výslovne z konštatovaní uvedených v správe, ktorú 9. marca 2004 vypracoval spolupracovník ombudsmana.
|
59. Je třeba konstatovat, že se žalobkyně v původní žádosti výslovně opřela o zjištění obsažená ve zprávě vypracované dne 9. března 2004 spolupracovníkem veřejného ochránce práv.
|
|
60. Žalobkyňa tak v uvedenej žiadosti tvrdila:
|
60. Žalobkyně tak v uvedené žádosti uvádí:
|
|
„V nadväznosti na sťažnosť 1874/2003/GG Európsky ombudsman [v liste z] 18. marca 2004... rozhodol o neúplnosti dokumentov poskytnutých [žalobkyni] v rámci odpovede na žiadosť o prístup, ktorú som podala v mene [žalobkyne] vo veci [týkajúcej sa zmluvy LIEN 97‑2011]. K tomuto listu bola priložená správa [spolupracovníka ombudsmana] z 9. marca 2004...
|
„V návaznosti na stížnost 1874/2003/GG dospěl evropský veřejný ochránce práv [v dopise ze dne] 18. března 2004 […] k závěru, že [žalobkyni] nebyly v rámci odpovědi na její žádost o přístup, kterou jsem podal jménem [žalobkyně] ve věci [týkající se smlouvy LIEN 97‑2011], předány všechny dokumenty. K tomuto dopisu byla přilož ena zpráva [spolupracovníka veřejného ochránce práva] ze dne 9. března 2004 […]
|
|
Zo správy [spolupracovníka ombudsmana] vyplýva, že nasledujúce [dokumenty] Komisia [žalobkyni] nesprístupnila a žiadam vás, aby ste [žalobkyni] povolili prístup k týmto dokumentom. [Spolupracovník ombudsmana] označil tieto chýbajúce dokumenty:
|
Ze zprávy [spolupracovníka veřejného ochránce práv] vyplývá, že Komise nezpřístupnila [žalobkyni] následující [dokumenty], a proto Vás žádám, aby byl [žalobkyni] povolen k těmto dokumentům přístup. [Spolupracovník veřejného ochránce práv] určil, že chybí následující dokumenty:
|
|
– zložka 1: ...
|
– spis 1: […]
|
|
– zložka 2: ...
|
– spis 2: […]
|
|
– zložka 3: ...
|
– spis 3: […]
|
|
– zložka 4: ...
|
– spis 4: […]
|
|
– [spolupracovník ombudsmana] okrem iného uvádza: ‚Komisia takisto predložila určitý počet [dokumentov] obsahujúcich korešpondenciu a poznámky vyhotovené od [roku] 2002. Keďže sa sťažnosť týkala výlučne prístupu k zložkám 1 až 4 uvedeným vyššie, tieto ďalšie [dokumenty] úrad ombudsmana neskúmal.‘
|
– [spolupracovník veřejného ochránce práv] dále uvádí následující: ,Komise předložila rovněž několik [dokumentů] obsahujících korespondenci a poznámky sepsané od [roku] 2002. Vzhledem k tomu, že se stížnost týkala pouze přístupu k výše uvedeným spisům 1 až 4, nebyly tyto jiné [dokumenty] útvary veřejného ochránce práv zkoumány‘.
|
|
V tejto súvislosti si dovoľujem... uviesť, že je logické, že [žalobkyňa] môže Európskemu ombudsmanovi uviesť na účely preskúmania iba [dokumenty], ktoré sú jej známe...
|
Dovolte mi, abych v tomto ohledu […] uvedl, že [žalobkyně] může logicky označit veřejnému ochránci práv za účelem šetření pouze ty [dokumenty], o nichž ví […]
|
|
Komisia existenciu dodatočných [dokumentov], na ktoré upozornil [spolupracovník ombudsmana] – ‚Komisia taktiež predložila určitý počet [dokumentov] obsahujúcich korešpondenciu a poznámky vyhotovené od roku 2002‘ – naďalej [žalobkyni] zatajovala... Je preto potrebné, aby tieto [dokumenty], teda ‚určitý počet [dokumentov] obsahujúcich korešpondenciu a poznámky vyhotovené od roku 2002‘, ktoré odhalil [spolupracovník ombudsmana], boli takisto bezodkladne poskytnuté [žalobkyni].
|
Existenci dalších [dokumentů], na které upozornil [spolupracovník veřejného ochránce práv] – ,Komise předložila rovněž několik [dokumentů] obsahujících korespondenci a poznámky sepsané od roku 2002‘– Komise [...] vždy žalobkyni tajila. Je proto nutné, aby tyto [dokumenty] – několik dokumentů obsahujících korespondenci a poznámky sepsané od roku 2002‘ – jejichž existenci odhalil [spolupracovník veřejného ochránce práv] byly [žalobkyni] rovněž neprodleně předány.
|
|
...
|
[…]
|
|
V očakávaní vám vopred ďakujem za podporu v súvislosti s mojou ďalšou žiadosťou smerujúcou k získaniu úplného prístupu [k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011], aký zaručuje nariadenie č. 1049/2001.“
|
Předem Vám děkuji za pomoc při vyřizování mé nové žádosti o úplný přístup [k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011], jak je zaručen v nařízení č. 1049/2001.“
|
|
61. Zo znenia prvej žiadosti tak výslovne vyplýva, že jej predmetom bola žiadosť o neobmedzený a okamžitý prístup nielen k všetkým dokumentom, ktoré spolupracovník ombudsmana identifikoval v zložkách 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ale takisto k ďalším dokumentom, ktoré boli odovzdané uvedenému spolupracovníkovi.
|
61. Z výslovného znění původní žádosti tedy vyplývá, že předmětem této žádosti byla žádost o neomezený a okamžitý přístup nejen k dokumentům identifikovaným spolupracovníkem veřejného ochránce práv ve spisech 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, ale také k jiným dokumentům předaným uvedenému spolupracovníkovi.
|
|
62. Rovnako treba pripomenúť, že počas šetrenia, ktoré vykonal spolupracovník ombudsmana v kanceláriách Komisie v rámci preskúmania sťažnosti 1874/2003/GG súvisiacej s tým, že Komisia odmietla poskytnúť žalobkyni prístup k všetkým dokumentom obsiahnutým v spise týkajúcom sa zmluvy LIEN 97‑2011, Komisia z vlastnej iniciatívy odovzdala uvedenému spolupracovníkovi nielen dokumenty obsiahnuté v zložkách 1 až 4 uvedeného spisu, ale tiež ďalšie dokumenty, ako to vyplýva zo správy uvedeného spolupracovníka.
|
62. Je třeba rovněž připomenout, že během šetření, které prováděl spolupracovník veřejného ochránce práv v kancelářích Komise v rámci přezkumu stížnosti 1874/2003/GG a jež se týkalo skutečnosti, že Komise odmítla poskytnout žalobkyni přístup ke všem dokumentů obsaženým ve spise týkajícím se smlouvy LIEN 97‑2011, Komise z vlastního podnětu předala uvedenému spolupracovníkovi nejen dokumenty obsažené ve spisech 1 až 4 uvedeného spisu, ale také – jak vyplývá ze zprávy uvedeného spolupracovníka – jiné dokumenty.
|
|
63. Komisia preto do dnešného dňa nemôže potvrdiť, že dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ku ktorým žalobkyňa požaduje prístup, sú výlučne tie, ktoré sú uvedené v zozname dokumentov, ktorý Komisia poskytla v liste z 8. júla 2002 a ktoré sa nachádzajú v zložkách 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011. Toto tvrdenie odporuje zneniu správy spolupracovníka ombudsmana z 9. marca 2004, ktoré Komisia nespochybňuje.
|
63. Komise již tedy nemůže tvrdit, že dokumenty ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, o jejichž přístup žalobkyně žádá, jsou pouze ty dokumenty, které jsou uvedeny na seznamu dokumentů, který Komise uvedla v dopise ze dne 8. července 2002 a jež jsou obsaženy ve spisech 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011. Toto tvrzení je totiž v rozporu se zněním zprávy spolupracovníka veřejného ochránce práv ze dne 9. března 2004, které Komise nezpochybnila.
|
|
O zákonnosti neexistencie rozhodnutia Komisie týkajúceho sa žiadosti o neobmedzený prístup k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana
|
K legalitě skutečnosti, že Komise nerozhodla o žádosti o neomezený přístup k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv
|
|
64. Treba pripomenúť, že účelom nariadenia č. 1049/2001, ako uvádzajú jeho odôvodnenie 4 a článok 1, je čo najúčinnejšie uplatniť právo verejnosti na prístup k dokumentom inštitúcií.
|
64. Je třeba připomenout, že účelem nařízení č. 1049/2001 je, jak uvádí jeho čtvrtý bod odůvodnění a jeho článek 1, v co nejvyšší míře posílit právo veřejnosti na přístup k dokumentům orgánů.
|
|
65. Odôvodnenie 1 nariadenia č. 1049/2001 odkazuje na ustanovenia článku 1 druhého odseku ZEÚ, podľa ktorého uvedená zmluva predstavuje novú etapu v procese utvárania čoraz užšieho spojenectva medzi národmi Európy, v ktorom sa prijímajú rozhodnutia čo najotvorenejšie a čo najbližšie k občanovi. Ako pripomína odôvodnenie 2 uvedeného nariadenia, právo na prístup verejnosti k dokumentom inštitúcií je spojené s ich demokratickou povahou.
|
65. Bod 1 odůvodnění nařízení č. 1049/2001 odkazuje na ustanovení čl. 1 druhého pododstavce SEU, podle kterého uvedená smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům. Jak tedy připomíná bod 2 odůvodnění uvedeného nařízení, právo na přístup veřejnosti k dokumentům orgánů souvisí s demokratickou povahou těchto orgánů.
|
|
66. Ak sa od Komisie požaduje zverejnenie dokumentu, je povinná posúdiť v každom konkrétnom prípade, či sa na dokument vzťahujú výnimky z práva na prístup k dokumentom inštitúcií vymedzené v článku 4 nariadenia č. 1049/2001 (pozri v tomto zmysle rozsudok Súdneho dvora z 1. júla 2008, Švédsko a Turco/Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, Zb. s. I‑4723, bod 35).
|
66. Pokud je Komise požádána o zpřístupnění dokumentu, je povinna posoudit v každém jednotlivém případě, zda se na tento dokument vztahují výjimky z práva na přístup veřejnosti k dokumentům orgánů vyjmenované v článku 4 nařízení č. 1049/2001 (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, Sb. rozh. s. I‑4723, bod 35).
|
|
67. Okrem toho, ako vyplýva zo znenia odôvodnenia 13 nariadenia č. 1049/2001, aby bolo právo na prístup verejnosti k dokumentom inštitúcií Únie plne rešpektované, uplatňuje sa dvojstupňový administratívny postup s doplnkovou možnosťou súdneho konania alebo podania sťažnosti ombudsmanovi.
|
67. Jak dále vyplývá ze znění bodu 13 odůvodnění nařízení č. 1049/2001, bylo stanoveno použití dvoufázového správního řízení s další možností obrácení se na soud nebo podání stížnosti veřejnému ochránci práv, aby se tak zajistilo úplné dodržování práva na přístup veřejnosti k dokumentům unijních orgánů.
|
|
68. Takisto podľa judikatúry články 7 a 8 nariadenia č. 1049/2001 tým, že upravujú konanie rozdelené na dve časti, majú na jednej strane umožniť rýchle a jednoduché vybavenie žiadostí o prístup k dokumentom dotknutých inštitúcií, ako aj na druhej strane prioritne umožniť zmier sporov, ktoré by prípadne mohli vzniknúť (rozsudok z 26. januára 2010, Internationaler Hilfsfonds/Komisia, už citovaný v bode 9 vyššie, bod 53).
|
68. Podle ustálené judikatury rovněž platí, že články 7 a 8 nařízení č. 1049/2001 tím, že stanoví dvoufázové řízení, mají za cíl umožnit rychlé a snadné vyřizování žádostí o přístup k dokumentům dotyčných orgánů, jakož i prioritně smírné urovnání sporů, které mohou případně vzniknout (rozsudek ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, bod 9 výše, bod 53).
|
|
69. Z pripomienok uvedených v bodoch 64 až 68 vyššie vyplýva, že dotknutá inštitúcia má povinnosť vykonať úplné preskúmanie všetkých dokumentov uvedených v žiadosti o zverejnenie. Taká požiadavka sa v zásade uplatňuje nielen v rámci vybavovania opakovanej žiadosti v zmysle článku 8 nariadenia č. 1049/2001, ale aj v rámci vybavovania prvej žiadosti v zmysle článku 7 uvedeného nariadenia.
|
69. Z toho, co bylo připomenuto v bodech 64 až 68 výše vyplývá, že dotyčný orgán je povinen provést úplný přezkum všech dokumentů uvedených v žádosti o přístup. Tento požadavek se v zásadě uplatní nejen při vyřizování potvrzující žádosti ve smyslu článku 8 nařízení č. 1049/2001, ale také při vyřizování původní žádosti ve smyslu článku 7 uvedeného nařízení.
|
|
70. V prejednávanom prípade treba v prvom rade uviesť, že Komisia v prvej odpovedi spresňuje: „Tento list sa samozrejme týka iba dokumentov, ku ktorým vám nebol poskytnutý prístup v rámci vašej návštevy v roku 2002. Ako vám už bolo vysvetlené v liste z 8. júla 2002, spis týkajúci sa zmluvy LIEN 97‑2011 je rozdelený na štyri časti [zložky 1 až 4].“
|
70. V projednávaném případě je třeba zaprvé uvést, že Komise ve své původní odpovědi uvádí následující: „Tento e-mail se zjevně týká pouze dokumentů, ke kterým Vám nebyl poskytnut přístup během Vaší návštěvy v roce 2002. Jak Vám již bylo vysvětleno v dopise ze dne 8. července 2002, spis týkající se smlouvy LIEN 97‑2011 se skládá ze čtyř částí [spisy 1 až 4].“
|
|
71. Z tohto dôvodu bez toho, aby proti tomu Komisia namietala, treba konštatovať, že prvá odpoveď neobsahuje nijaký prvok odpovede na prvú žiadosť v rozsahu, v akom táto žiadosť smerovala k získaniu neobmedzeného prístupu k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana.
|
71. Proto je nutno konstatovat – a Komise to ostatně nezpochybňuje – že původní odpověď neobsahuje žádnou odpověď na původní žádost v rozsahu, v němž je v ní žádáno o neomezený přístup k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv.
|
|
72. V druhom rade treba pripomenúť, že v prvej odpovedi sa Komisia uspokojila s konštatovaním, že dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 boli zaradené do zložiek 1 až 4 uvedeného spisu. Zo správy spolupracovníka ombudsmana, na ktorú sa výslovne odkazuje v prvej žiadosti, však vyplýva, že mu v rámci preskúmania sťažnosti 1874/2003/GG boli odovzdané iné dokumenty než tie, ktoré boli zaradené do zložiek 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011. Vzhľadom na konštatovania, ktoré spolupracovník ombudsmana uviedol vo svojej správe, ktorá bola vyhotovená po oznámení zoznamu nachádzajúceho sa v liste z 8. júla 2002, Komisia mala v prípade nepreskúmania prvej žiadosti o neobmedzený prístup k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana prinajmenšom povinnosť vysvetliť, prečo sa domnieva, že tieto dokumenty neboli súčasťou spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
72. Zadruhé je třeba poznamenat, že Komise se v původní odpovědi omezila na uvedení skutečnosti, že dokumenty ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 byly zařazeny do spisů 1 až 4 uvedeného spisu. Ze zprávy spolupracovníka veřejného ochránce, na kterou původní žádost výslovně odkazuje, však vyplývá, že v rámci šetření stížnosti 1874/2003/GG mu byly předány jiné dokumenty než ty, které jsou zařazeny do spisů 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011. S ohledem na zjištění, která spolupracovník veřejného ochránce práv uvedl ve své zprávě, jež byla sepsána po předání seznamu uvedeného v dopise ze dne 8. července 2002, bylo na Komisi, aby pokud nepřezkoumala původní žádost o neomezený přístup k jiným dokumentů předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv, alespoň vysvětlila, proč tyto dokumenty nejsou podle ní součástí spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
73. Z úvah uvedených v bodoch 70 a 72 vyššie vyplýva, že vzhľadom na to, že prvá odpoveď nebola odpoveďou na žiadosť o neobmedzený prístup k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana, Komisia si nesplnila svoju povinnosť vykonať úplné preskúmanie uvedenej žiadosti. Také nesplnenie povinnosti z jej strany predstavuje zjavné ohrozenie cieľa sledovaného nariadením o rýchlom a jednoduchom vybavení žiadostí o prístup, aký sa pripomína v bode 68 vyššie.
|
73. Z úvah uvedených v bodech 70 a 72 výše vyplývá, že jelikož původní odpověď neobsahovala odpověď na žádost o neomezený přístup k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv, nesplnila Komise svou povinnost provést úplný přezkum uvedené žádosti. Takové opomenutí Komise zjevně ohrožuje cíl sledovaný nařízením, kterým je rychlé a snadné vyřizování žádostí o přístup a jenž je připomenut v bodě 68 výše.
|
|
74. V treťom rade treba konštatovať, ako v podstate tvrdí Komisia, že znenie opakovanej žiadosti, na základe ktorého možno vymedziť jej predmet, nezodpovedá presne zneniu prvej žiadosti, ktoré malo ten istý účel.
|
74. Zatřetí je třeba konstatovat, že je zajisté pravda – jak v podstatě tvrdí Komise – že slovní spojení, které může v potvrzující žádosti vymezit její předmět, přesně neodpovídá slovnímu spojení použitému pro tytéž účely v původní žádosti.
|
|
75. Ako bolo konštatované v bode 61 vyššie, žalobkyňa totiž v prvej žiadosti výslovne požiadala nielen o neobmedzený a okamžitý prístup k všetkým dokumentom, ktoré spolupracovník ombudsmana označil v zložkách 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ale takisto k ďalším dokumentom, ktoré boli uvedenému spolupracovníkovi odovzdané.
|
75. Jak totiž bylo konstatováno v bodě 61 výše, žalobkyně v původní žádosti výslovně žádala o neomezený a okamžitý přístup nejen ke všem dokumentům identifikovaným spolupracovníkem veřejného ochránce práv ve spisech 1 až 4 spisu ze týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, ale také o přístup k jiným dokumentům předaným uvedenému spolupracovníkovi.
|
|
76. Naopak, žalobkyňa v opakovanej žiadosti výslovne požiadala Komisiu, aby jej „okamžite poskytla všetky dokumenty, ktoré bez výnimky odmietla zverejniť zo zložiek 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ako aj [dodatočné dokumenty]“.
|
76. Naproti tomu v potvrzující žádosti žalobkyně výslovně žádala Komisi, aby „jí neprodleně a bez výjimky předala všechny dokumenty, jejichž zpřístupnění odepře[la], od spisu 1 po spis 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, ale také [další dokumenty]“.
|
|
77. Preto sa predmet prvej žiadosti a predmet opakovanej žiadosti formálne zhodujú, iba pokiaľ ide o žiadosť o neobmedzený prístup k dokumentom zaradeným do zložiek 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011. Naopak, treba konštatovať, že okrem týchto dokumentov žalobkyňa takisto požiadala o taký prístup jednak k ďalším dokumentom, ktoré boli odovzdané spolupracovníkovi ombudsmana, v prvej žiadosti, a jednak k dodatočným dokumentom v opakovanej žiadosti.
|
77. Proto předmět původní žádosti a předmět potvrzující žádosti se formálně shodují pouze ve vztahu k žádosti o neomezený přístup k dokumentům zařazeným do spisů 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011. Naproti tomu je nutno konstatovat, že kromě přístupu k těmto dokumentům žádala žalobkyně v původní žádosti rovněž o takový přístup k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv a v potvrzující žádosti o takový přístup k dalším dokumentům.
|
|
78. Taký terminologický nesúlad týkajúci sa predmetu prvej žiadosti a predmetu opakovanej žiadosti však nemôže odôvodňovať nevykonanie úplného preskúmania prvej žiadosti zo strany Komisie, aké sa uvádza v bode 73 vyššie, a ani nemôže zapríčiniť, že – ako tvrdí Komisia – žiadosť o neobmedzený prístup k dodatočným dokumentom, aká sa uvádza v opakovanej žiadosti, predstavuje novú žiadosť, takže predmet žiadosti žalobkyne o prístup by sa obmedzil iba na dokumenty zaradené do zložiek 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
78. Taková neshoda mezi formulací předmětu původní žádosti a formulací předmětu potvrzující žádosti však nemůže odůvodnit skutečnost, že Komise neprovedla úplný přezkum původní žádosti, jak je uvedeno v bodě 73 výše, ani mít za následek – jak tvrdí Komise – že žádost o neomezený přístup k dalším dokumentům, jak je uvedena v původní žádosti, představuje novou žádost, takže předmět žádosti žalobkyně o přístup je omezen pouze na dokumenty zařazené do spisů 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
79. Po prvé treba totiž pripomenúť, že prvá žiadosť o neobmedzený prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 je novou žiadosťou o prístup, ktorá nasledovala po dvoch predchádzajúcich žiadostiach o neobmedzený prístup k tomu istému spisu, t. j. po žiadosti z 9. marca 2002 (pozri bod 3 vyššie) a žiadosti z 22. decembra 2004 (pozri bod 7 vyššie).
|
79. Je totiž třeba zaprvé připomenout, že původní žádost o neomezený přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 představuje novou žádost o přístup, která navazuje na dvě předchozí žádosti o neomezený přístup k témuž spisu ze dne 9. března 2002 (viz bod 3 výše) a ze dne 22. prosince 2004 (viz bod 7 výše).
|
|
80. Vzhľadom na cieľ spočívajúci v rýchlosti a jednoduchosti postupu stanoveného nariadením č. 1049/2001 Súdny dvor za okolností, o ktoré ide v prejednávanom prípade a ktoré sú uvedené v bode 79 vyššie, v podstate rozhodol, že bolo možné odchýliť sa od dvojfázového konania, ktoré je stanovené na základe článkov 7 a 8 nariadenia č. 1049/2001 (rozsudok z 26. januára 2010, Internationaler Hilfsfonds/Komisia, už citovaný v bode 9 vyššie, body 60 a 61).
|
80. Za okolností projednávaného případu, jak jsou uvedeny v bodě 79 výše, Soudní dvůr s ohledem na cíle spočívající v rychlosti a jednoduchosti řízení zavedeného nařízením č. 1049/2001 v podstatě rozhodl, že se lze odchýlit od dvoufázového řízení stanoveného v článcích 7 a 8 nařízení č. 1049/2001 (rozsudek ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, bod 9 výše, bod 60 a 61).
|
|
81. Z tohto dôvodu, keďže sa okolnosti prejednávanej veci zmenili výlučne v rozsahu, v akom žalobkyňa predložila prostredníctvom listov z 28. a 31. augusta 2009 novú žiadosť o neobmedzený prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, mala Komisia bez toho, aby čakala na hypotetickú opakovanú žiadosť, povinnosť vykonať úplné preskúmanie prvej žiadosti, a to najmä v súvislosti s ďalšími dokumentmi odovzdanými spolupracovníkovi ombudsmana.
|
81. Vzhledem k tomu, že se okolnosti projednávaného případu změnily pouze v tom, že žalobkyně předložila dopisy ze dne 28. a 31. srpna 2009 novou žádost o neomezený přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, byla proto Komise povinna provést úplný přezkum původní žádosti, zejména ve vztahu k dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv, aniž čekala na hypotetickou potvrzující žádost.
|
|
82. Po druhé Komisia sa na účely odôvodnenia nevykonania preskúmania žiadostí žalobkyne o neobmedzený prístup k iným dokumentom než tým, ktoré sa nachádzajú v zložkách 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v rámci prvej žiadosti a dokonca aj v rámci opakovanej žiadosti, nemohla odvolávať na veľmi všeobecnú a nepresnú povahu uvedených žiadostí.
|
82. Zadruhé se Komise nemůže k odůvodnění skutečnosti, že neprovedla přezkum žádosti žalobkyně o neomezený přístup k jiným dokumentům než těm, které jsou obsaženy ve spisech 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, která je obsažena v původní žádosti, nebo dokonce v potvrzující žádosti, dovolávat velmi obecné a nepřesné povahy uvedených žádostí.
|
|
83. Predovšetkým za predpokladu, že by žiadosť o prístup k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana alebo k dodatočným dokumentom bola formulovaná veľmi všeobecne a nepresne, treba pripomenúť, že článok 6 ods. 2 nariadenia č. 1049/2001 stanovuje, že „ak žiadosť nie je dostatočne presná, orgán požiada žiadateľa, aby žiadosť spresnil, a žiadateľovi pri tom pomôže napríklad poskytnutím informácií o používaní verejných registrov dokumentov“.
|
83. Předně i kdyby žádost o přístup k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv nebo k dalším dokumentům byla formulována velmi obecně a nepřesně, je třeba připomenout, že čl. 6 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 stanoví, že „[p]okud žádost není dostatečně přesná, orgán žadatele požádá, aby žádost vyjasnil, a žadateli přitom pomůže například tím, že mu poskytne informace o použití veřejných rejstříků dokumentů“.
|
|
84. Zo znenia tohto ustanovenia a predovšetkým z použitia slovies požiadať a pomôcť tak vyplýva, že samotné konštatovanie nedostatku presnosti žiadosti o prístup bez ohľadu na dôvody tejto nepresnosti má za následok, že inštitúcia, ktorej bola žiadosť určená, musí kontaktovať žiadateľa, aby lepšie vymedzil požadované dokumenty. Ide teda o ustanovenie v oblasti prístupu verejnosti k dokumentom, ktoré predstavuje formálne vyjadrenie zásady riadnej správy vecí verejných, ktorá patrí medzi záruky priznané právnym poriadkom Únie v správnych konaniach (rozsudok Súdu prvého stupňa z 13. apríla 2005, Verein für Konsumenteninformation/Komisia, T‑2/03, Zb. s. II‑1121, bod 107). Povinnosť pomoci je teda základom zabezpečenia potrebného účinku práva na prístup vymedzeného nariadením č. 1049/2001.
|
84. Ze znění tohoto ustanovení, a zvláště z použití sloves požádat a pomoci tedy vyplývá, že pouhé konstatování nedostatečné přesnosti žádosti bez ohledu na její důvody musí vést orgán, jemuž je žádost určena, k tomu, aby kontaktoval žadatele za účelem co nejpřesnějšího vymezení požadovaných dokumentů. Jedná se tedy o ustanovení, které v oblasti přístupu veřejnosti k dokumentům představuje jasný projev zásady řádné správy, která patří k zárukám přiznaným unijním právním řádem v rámci správních řízení (rozsudek Tribunálu ze dne 13. dubna 2005, Verein für Konsumenteninformation v. Komise, T‑2/03, Sb. rozh. s. II‑1121, bod 107). Povinnost poskytnout pomoc je tedy zásadní pro zajištění užitečného účinku práva na přístup definovaného v nařízení č. 1049/2001.
|
|
85. V tomto prípade však zo spisu prejednávanej veci nevyplýva, že by Komisia v súlade s ustanoveniami článku 6 nariadenia č. 1049/2001 a so zásadou riadnej správy vecí verejných požiadala pred prijatím napadnutého rozhodnutia žalobkyňu, aby presnejšie vymedzila požadované dokumenty tak v prvej žiadosti, ako aj v opakovanej žiadosti.
|
85. V projednávaném případě však ze spisu projednávané věci nevyplývá, že Komise před přijetím napadeného rozhodnutí v souladu s ustanoveními článku 6 nařízení č. 1049/2001 a zásadou řádné správy požádala žalobkyni o přesnější vymezení dokumentů požadovaných jak v původní žádosti, tak v potvrzující žádosti.
|
|
86. Následne v každom prípade Komisia nemôže tvrdiť, že žalobkyňu v liste z 20. júla 2010 upozornila na veľmi všeobecnú a nepresnú povahu jej žiadosti o neobmedzený prístup. Treba teda konštatovať, že tento list bez ohľadu na jeho obsah nebol žalobkyni určený v nadväznosti na prvú alebo opakovanú žiadosť pred prijatím napadnutého rozhodnutia, ale po prijatí tohto rozhodnutia. Z tohto dôvodu nie je uvedený list zjavne relevantný na účely posúdenia zákonnosti napadnutého rozhodnutia.
|
86. Komise každopádně též nemůže s úspěchem tvrdit, že v dopise ze dne 20. července 2010 upozornila žalobkyni na údajně velmi obecnou a nepřesnou povahu její žádosti o neomezený přístup. Je totiž nutno konstatovat, že bez ohledu na jeho obsah byl tento dopis žalobkyni zaslán nikoliv v návaznosti na její původní nebo potvrzující žádost před přijetím napadeného rozhodnutí, ale později. V důsledku toho uvedený dopis zjevně není pro účely rozhodnutí o legalitě napadeného rozhodnutí relevantní.
|
|
87. Z uvedených úvah vyplýva, že je potrebné prijať prvý žalobný dôvod založený na zjavne nesprávnom posúdení, pokiaľ ide o určenie predmetu prvej žiadosti, a následne na nesplnení povinnosti Komisie vykonať úplne preskúmanie uvedenej žiadosti, a preto treba zamietnuť návrh Komisie založený na čiastočnej neprípustnosti žiadosti o prístup k predmetným dokumentom.
|
87. Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že je třeba vyhovět prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení při určování předmětu původní žádosti, a v důsledku toho z porušení povinnosti Komise provést úplný přezkum uvedené žádosti, a tedy zamítnout návrhové žádání Komise vycházející z částečné nepřípustnosti žádosti o přístup k dotčeným dokumentům.
|
|
88. Napadnuté rozhodnutie tak treba zrušiť, keďže sa ním žalobkyni implicitne odmieta prístup k dokumentom, ktoré Komisia odovzdala spolupracovníkovi ombudsmana a ktoré sú iné než tie, ktoré tento spolupracovník identifikoval v zložkách 1 až 4 spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
88. Napadené rozhodnutí je proto třeba zrušit v rozsahu, v němž žalobkyni implicitně odepírá přístup k jiným dokumentům, které Komise předala spolupracovníkovi veřejného ochránce práv, než k těm, které tento spolupracovník identifikoval ve spisech 1 až 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97-2011.
|
|
O treťom žalobnom dôvode založenom na porušení ustanovení článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 a o štvrtom žalobnom dôvode založenom na porušení článku 4 ods. 3 druhého pododseku toho istého nariadenia
|
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 a ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce téhož nařízení
|
|
Úvodné pripomienky
|
Úvodní poznámky
|
|
89. Nariadenie č. 1049/2001 upravuje prístup verejnosti k dokumentom inštitúcií ako všeobecné pravidlo, avšak stanovuje výnimky založené na niektorých verejných a súkromných záujmoch.
|
89. Nařízení č. 1049/2001 stanoví jako obecné pravidlo přístup veřejnosti k dokumentům orgánů, avšak stanoví i výjimky z důvodů určitých veřejných a soukromých zájmů.
|
|
90. Podľa ustálenej judikatúry treba výnimky z prístupu k dokumentom vykladať a uplatňovať reštriktívnym spôsobom, aby sa neznemožnilo uplatnenie všeobecnej zásady spočívajúcej v poskytnutí verejnosti čo najširšieho prístupu k dokumentom, ktorými inštitúcie disponujú (pozri rozsudok Súdneho dvora z 1. februára 2007, Sison/Rada, C‑266/05 P, Zb. s. I‑1233, bod 63 a tam citovanú judikatúru, a pozri v tomto zmysle rozsudok Švédsko a Turco/Rada, už citovaný v bode 66 vyššie, body 35 a 36). Navyše zásada proporcionality vyžaduje, aby výnimky nepresiahli hranice toho, čo je primerané a potrebné na dosiahnutie sledovaného cieľa (rozsudok Súdneho dvora zo 6. decembra 2001, Rada/Hautala, C‑353/99 P, Zb. s. I‑9565, bod 28).
|
90. V souladu s ustálenou judikaturou musí být výjimky z přístupu k dokumentům vykládány a používány striktně, aby nebylo znemožněno použití obecné zásady spočívající v tom, že má být veřejnosti poskytnut co nejširší přístup k dokumentům v držení orgánů (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 1. února 2007, Sison v. Rada, C‑266/05 P, Sb. rozh. s. I‑1233, bod 63 a citovaná judikatura a v tomto smyslu viz rozsudek Švédsko a Turco v. Rada, bod 66 výše, body 35 a 36). Zásada proporcionality dále vyžaduje, aby výjimky nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. prosince 2001, Rada v. Hutala, C‑353/99 P, Recueil, s. I‑9565, bod 28).
|
|
91. Okrem toho preskúmanie požadované na účely vybavenia žiadosti o prístup k dokumentom musí mať v zásade konkrétnu povahu. Na jednej strane samotná okolnosť, že dokument sa týka záujmu chráneného výnimkou, nepostačuje totiž na odôvodnenie jej uplatnenia (pozri v tomto zmysle rozsudok Súdu prvého stupňa z 13. septembra 2000, Denkavit Nederland/Komisia, T‑20/99, Zb. s. II‑3011, bod 45). Takéto uplatnenie môže byť v zásade odôvodnené len za predpokladu, že inštitúcia predtým preskúmala po prvé, či prístup k dokumentu môže konkrétne a skutočne ohroziť chránený záujem, a po druhé, či za predpokladov uvedených v článku 4 ods. 2 a 3 nariadenia č. 1049/2001 neexistuje prevažujúci verejný záujem odôvodňujúci zverejnenie dotknutého dokumentu. Na druhej strane riziko ohrozenia chráneného záujmu musí byť primerane predvídateľné, a nie čisto hypotetické (rozsudok Súdu prvého stupňa zo 7. februára 2002, Kuijer/Rada, T‑211/00, Zb. s. II‑485, bod 56). Preskúmanie, ktoré má inštitúcia vykonať na účely uplatnenia výnimky, preto musí byť vykonané konkrétne a musí byť zjavné z odôvodnenia rozhodnutia (pozri v tomto zmysle rozsudky Súdu prvého stupňa z 19. júla 1999, Hautala/Rada, T‑14/98, Zb. s. II‑2489, bod 67, zo 6. apríla 2000, Kuijer/Rada, T‑188/98, Zb. s. II‑1959, bod 38, a Verein für Konsumenteninformation/Komisia, už citovaný v bode 84 vyššie, bod 69).
|
91. Kromě toho přezkum vyžadovaný k vyřízení žádosti o přístup k dokumentům musí být v zásadě konkrétní. Pouhá okolnost, že se dokument dotýká zájmu chráněného určitou výjimkou, totiž nemůže stačit k odůvodnění uplatnění této výjimky (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. září 2000, Denkavit Nederland v. Komise, T‑20/99, Sb. rozh. s. II‑3011, bod 45). Takové uplatnění může být v zásadě odůvodněné pouze za předpokladu, že orgán dříve posoudil zaprvé to, zda by přístup k dokumentu konkrétně a skutečně porušil chráněný zájem, a zadruhé to, zda v případech uvedených v čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001 neexistuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dotčeného dokumentu. Nebezpečí porušení chráněného zájmu rovněž musí být přiměřeně předvídatelné, nikoli čistě hypotetické (rozsudek Tribunálu ze dne 7. února 2002, Kuijer v. Rada, T‑211/00, Recueil, s. II‑485, bod 56). Přezkum, který musí orgán za účelem uplatnění určité výjimky provést, tedy musí být proveden konkrétně a být patrný z odůvodnění rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 19. července 1999, Hutala v. Rada, T‑14/98, Recueil, s II‑2489, bod 67; ze dne 6. dubna 2000, Kuijer v. Rada, T‑188/98, Recueil, s. II‑1959, bod 38, a Verein für Konsumenteninformation v. Komise, bod 84 výše, bod 69).
|
|
92. V zásade konkrétne a individuálne preskúmanie každého dokumentu je potrebné tiež preto, že aj za predpokladu, že je jasné, že žiadosť o prístup sa týka dokumentov chránených výnimkou, jedine takéto preskúmanie umožní dotknutej inštitúcii posúdiť možnosť poskytnúť žiadateľovi čiastočný prístup v súlade s článkom 4 ods. 6 nariadenia č. 1049/2001. V rámci uplatňovania pravidiel postupu týkajúcich sa prístupu verejnosti k dokumentom Rady a Komisie [ neoficiálny preklad ] (Ú. v. ES L 340, 1993, s. 41) Všeobecný súd už považoval posúdenie dokumentov vykonané podľa kategórií, a nie vo vzťahu ku konkrétnym informáciám obsiahnutým v týchto dokumentoch, za nedostatočné, pričom preskúmanie vyžadované od inštitúcie mu teda musí umožniť konkrétne posúdiť, či sa uplatňovaná výnimka skutočne vzťahuje na všetky informácie obsiahnuté v predmetných dokumentoch (rozsudky Súdu prvého stupňa Verein für Konsumenteninformation/Komisia, už citovaný v bode 84 vyššie, bod 73, a zo 6. júla 2006, Franchet a Byk/Komisia, T‑391/03 a T‑70/04, Zb. s. II‑2023, bod 117; pozri v tomto zmysle rozsudok Súdu prvého stupňa z 12. októbra 2000, JT’s Corporation/Komisia, T‑123/99, Zb. s. II‑3269, bod 46).
|
92. Konkrétní a individuální přezkum každého dokumentu je v zásadě rovněž nezbytný z toho důvodu, že pouze takový přezkum umožňuje orgánu posoudit možnost poskytnout žadateli částečný přístup v souladu s čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, a to i v případě, že je zjevné, že žádost o přístup se týká dokumentů, na něž se vztahuje výjimka. V rámci použití kodexu chování týkajícího se přístupu veřejnosti k dokumentům Rady a Komise (Úř. věst. 1993, L 340, s. 41; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) ostatně Tribunál již odmítl jako nedostatečné posouzení dokumentů provedené spíše po jednotlivých kategoriích než s ohledem na konkrétní informace obsažené v těchto dokumentech, jelikož přezkum, který je od orgánu vyžadován, mu musí umožnit konkrétně posoudit, zda se uplatňovaná výjimka skutečně vztahuje na všechny informace obsažené v uvedených dokumentech (rozsudky Tribunálu Verein für Konsumenteninformation v. Komise, bod 84 výše, bod 73, a ze dne 6. července 2006, Franchet a Byk v. Komise, T‑391/03 a T‑70/04, Sb. rozh. s. II‑2023, bod 117; v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. října 2000, JT’s Corporation v. Komise, T‑123/99, Recueil, s. II‑3269, bod 46).
|
|
93. Inštitúcie tak v zásade majú povinnosť preskúmať po prvé, či dokument, ktorý je predmetom žiadosti o prístup, patrí do pôsobnosti jednej z výnimiek uvedených v článku 4 nariadenia č. 1049/2001, po druhé, či zverejnenie môže konkrétne a skutočne ohroziť chránený záujem, a po tretie v prípade kladnej odpovede, či sa potreba ochrany uplatní na celý dokument.
|
93. Je tedy v zásadě na orgánu, aby přezkoumal, zaprvé zda se na dokument, který je předmětem žádosti o přístup, vztahují výjimky uvedené v článku 4 nařízení č.1049/2001, zadruhé zda by zpřístupnění tohoto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozilo chráněný zájem a zatřetí, v případě že ano, zda se potřeba ochrany týká celého dokumentu.
|
|
94. Vo svetle týchto zásad je potrebné preskúmať tretí a štvrtý žalobný dôvod, ktorý žalobkyňa uviedla.
|
94. Třetí a čtvrtý žalobní důvod uplatňovaný žalobkyní je třeba přezkoumat ve světle těchto zásad.
|
|
O treťom žalobnom dôvode založenom na porušení článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001
|
Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001
|
|
95. Žalobkyňa v podstate tvrdí, že voči jedinej osobe, ktorá sa mohla domáhať ochrany súkromia alebo integrity jednotlivca, bolo zo strany kazašských orgánov začaté vyšetrovanie pred odstúpením od zmluvy; že jej meno bolo orgánom a verejnosti tejto krajiny, ale aj Komisii známe a že uvedenej osobe bola vzhľadom na závažné protiprávne konanie uložená pokuta, takže už bola poškodená dobrá povesť tejto osoby. Žalobkyňa dodáva, že pri menovitom neuvedení osôb, ktorých súkromie a integrita mali byť podľa Komisie chránené, mohla Komisia uviesť ich zamestnanie. Napokon dokumenty, v prípade ktorých Komisia poukazuje na nebezpečenstvo porušenia súkromia a integrity jednotlivca, majú väčší význam na účely sporu, o ktorý ide v tomto konaní.
|
95. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že před výpovědí smlouvy zahájily kazašské orgány trestní řízení pouze proti jediné osobě, na kterou se mohla vztahovat ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce, že její jméno bylo známo nejen orgánům a veřejnosti této země, ale také Komisi a že uvedené osobě byla uložena pokuta za závažné protiprávní jednání, takže dobrá pověst této osoby již byla porušena. Dodává, že když Komise neuvedla jmenovitě osoby, jejichž soukromí a osobnost musí být podle ní chráněny, mohla uvést jejich funkce. Konečně dokumenty, kterými podle Komise může být porušeno soukromí a osobnost jednotlivce, mají zásadní význam pro spor dotčený v projednávaném případě.
|
|
96. Komisia spochybňuje dôvodnosť tretieho žalobného dôvodu a tvrdí, že pri skúmaní požadovaných dokumentov konštatovala, že súkromie a integrita určitého počtu osôb mohli byť ohrozené. Žalobkyni neprislúcha rozhodovať o tom, ktorý jednotlivec je hodný ochrany svojho súkromia a integrity. Navyše žalobkyňa nikdy neuviedla meno osoby, ktorú označila v replike.
|
96. Komise zpochybňuje opodstatněnost třetího žalobního důvodu a tvrdí, že při přezkumu požadovaných dokumentů zjistila, že by mohlo být ohroženo soukromí a osobnost řady osob. Má za to, že žalobkyni nepřísluší, aby posuzovala, který jednotlivec je hoden ochrany svého soukromí a osobnosti. Uvádí, že žalobkyně ostatně nikdy neuvedla jméno osoby, kterou identifikovala ve své replice.
|
|
97. V prejednávanom prípade Všeobecný súd uvádza, že v odôvodnení 11 nariadenia č. 1049/2001 sa pripomína, že „pri posudzovaní výnimiek majú orgány zohľadniť tie zásady v právnych predpisoch spoločenstva, ktoré sa týkajú ochrany osobných údajov vo všetkých oblastiach činnosti únie“.
|
97. Tribunál v projednávaném případě uvádí, že bod 11 odůvodnění nařízení č. 1049/2001 připomíná, že „[p]ři posuzování výjimek by měly orgány ve všech oblastech činnosti Unie brát v úvahu zásady právních předpisů Společenství o ochraně osobních údajů“.
|
|
98. Článok 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 stanovuje výnimku z prístupu k dokumentu v prípade, ak by jeho zverejnením bola ohrozená ochrana súkromia alebo integrita jednotlivca, a to najmä v súlade s právnymi predpismi Únie týkajúcimi sa ochrany osobných údajov.
|
98. Článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 stanoví výjimku z přístupu k dokumentům v případě, že by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména podle unijních právních předpisů o ochraně osobních údajů.
|
|
99. Z ustálenej judikatúry vyplýva, že znenie článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, ktoré je nedeliteľným ustanovením, vyžaduje, aby sa prípadný dosah na súkromie a integritu jednotlivca vždy skúmal a posúdil v súlade s právnou úpravou Únie týkajúcou sa ochrany osobných údajov a to najmä s nariadením Európskeho parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 z 18. decembra 2000 o ochrane jednotlivcov so zreteľom na spracovanie osobných údajov inštitúciami a orgánmi spoločenstva a o voľnom pohybe takýchto údajov (Ú. v. ES L 8, 2001, s. 1; Mim. vyd. 13/026, s. 102) (rozsudok Súdneho dvora z 29. júna 2010, Komisia/Bavarian Lager, C‑28/08 P, Zb. s. I‑6055, bod 59).
|
99. Z judikatury vyplývá, že znění čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, které je nedělitelným ustanovením, požaduje, aby případné porušení soukromí bylo vždy přezkoumáno a posouzeno v souladu s unijními právními předpisy o ochraně osobních údajů a zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001, L 8, s. 1; Zvl. vyd. 13/26, s. 102) (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2010, Komise v. Bavarian Lager, C‑28/08 P, Sb. rozh. s. I‑6055, bod 59).
|
|
100. Článok 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 zavádza špecifický a posilnený režim ochrany osoby, ktorej osobné údaje by prípadne mohli byť oznámené verejnosti (rozsudok Komisia/Bavarian Lager, už citovaný v bode 99 vyššie, bod 60).
|
100. Článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 zavádí specifický a zesílený systém ochrany osob, jejichž osobní údaje mohou být případně zpřístupněny veřejnosti (rozsudek Komise v. Bavarian Lager, bod 99 výše, bod 60).
|
|
101. Nariadenia č. 45/2001 a 1049/2001 boli prijaté v navzájom blízkych dátumoch. Neobsahujú ustanovenia upravujúce výslovne prednosť jedného nariadenia pred druhým. Treba teda v zásade zabezpečiť ich plnú uplatniteľnosť (rozsudok Komisia/Bavarian Lager, už citovaný v bode 99 vyššie, bod 56).
|
101. Nařízení č. 45/2001 a č. 1049/2001 byla přijata ve velmi krátkém časovém úseku. Neobsahují ustanovení, která by výslovně upravovala přednost jednoho nařízení před druhým. V zásadě je třeba zajistit jejich plnou použitelnost (rozsudek Komise v. Bavarian Lager, bod 99 výše, bod 56).
|
|
102. Podľa článku 1 ods. 1 nariadenia č. 45/2001 je cieľom tohto nariadenia chrániť „základné práva a slobody fyzických osôb, a najmä ich právo na súkromie vzhľadom na spracovávanie osobných údajov“.
|
102. Podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 45/2001 je předmětem tohoto nařízení zajištění „ochrany základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich práva na soukromí v souvislosti se zpracováním osobních údajů“.
|
|
103. Z prvej vety odôvodnenia 15 nariadenia č. 45/2001 vyplýva, že normotvorca Únie sa odvolával na potrebu uplatnenia článku 6 ZEÚ a prostredníctvom toho aj článku 8 Európskeho dohovoru o ochrane ľudských práv a základných slobôd (EDĽP), „ak takéto spracovanie realizujú inštitúcie alebo [a – neoficiálny preklad ] orgány spoločenstva pri výkone činností spadajúcich mimo pôsobnosť tohto nariadenia, najmä tých, ktoré sú stanovené v hlavách V a VI Zmluvy [o EÚ v znení pred Lisabonskou zmluvou]“. Na druhej strane sa takýto odkaz nezdá potrebným pre zaobchádzanie v rámci výkonu činností patriacich do pôsobnosti uvedeného nariadenia, keďže v takýchto prípadoch je to zjavne samotné nariadenie č. 45/2001, ktoré sa uplatní (rozsudok Komisia/Bavarian Lager, už citovaný v bode 99 vyššie, bod 62).
|
103. Z první věty bodu 15 odůvodnění nařízení č. 45/2001 vyplývá, že se unijní zákonodárce dovolává nezbytnosti použít článek 6 SEU a jeho prostřednictvím článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (EÚLP), „provádějí-li orgány a instituce Společenství toto zpracování při výkonu činností spadajících mimo oblast působnosti tohoto nařízení, zejména činností, které jsou uvedeny v hlavě V a VI Smlouvy [o EU ve znění předcházejícím Lisabonskou smlouvu]“. Takový odkaz se naopak nejevil jako nutný pro zpracování, které se uskutečňuje při výkonu činností spadajících do působnosti uvedeného nařízení, jelikož v takových případech je zjevné, že se použije samotné nařízení č. 45/2001 (rozsudek Komise v. Bavarian Lager, bod 99 výše, bod 62).
|
|
104. Z toho vyplýva, že pokiaľ je cieľom žiadosti založenej na nariadení č. 1049/2001 získanie prístupu k dokumentom obsahujúcim osobné údaje, ustanovenia nariadenia č. 45/2001 sa v plnej miere uplatnia (rozsudok Komisia/Bavarian Lager, už citovaný v bode 99 vyššie, bod 63). Treba však pripomenúť, že článok 8 nariadenia č. 45/2001 ukladá adresátovi prenosu osobných údajov povinnosť preukázať potrebu zverejnenia týchto údajov (rozsudok Komisia/Bavarian Lager, už citovaný v bode 99 vyššie, bod 45). Takisto článok 18 toho istého nariadenia zveruje dotknutej osobe právo kedykoľvek z presvedčivých dôvodov týkajúcich sa jej situácie namietať voči spracovaniu údajov, ktoré sa jej týkajú.
|
104. Z toho vyplývá, že pokud žádost založená na nařízení č. 1049/2001 usiluje o přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje, jsou ustanovení nařízení č. 45/2001 plně použitelná (rozsudek Komise v. Bavarian Lager, bod 99 výše, bod 63). Je však třeba připomenout, že článek 8 nařízení č. 45/2001 ukládá příjemci předání osobních údajů mimo jiné povinnost prokázat nezbytnost jejich předání (rozsudek Komise v. Bavarian Lager, bod 99 výše, bod 45). Rovněž článek 18 téhož nařízení poskytuje subjektům údajů mimo jiné možnost kdykoli z vážných a legitimních důvodů souvisejících s jejich osobní situací vznést námitky proti zpracování svých osobních údajů.
|
|
105. V prejednávanom prípade po prvé, pokiaľ ide o dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, o ktorom sa Komisia domnieva, že jeho obsah nemôže byť zverejnený z dôvodu, že sa naň vzťahuje výnimka podľa článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, tie môžu byť vzhľadom na bod 4.2 napadnutého rozhodnutia a tabuľku, ktorá je súčasťou prílohy uvedeného rozhodnutia, identifikované takto:
|
105. Pokud jde v projednávaném případě zaprvé o dokumenty spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, o nichž měla Komise za to, že jejich obsah nemůže být zpřístupněn z toho důvodu, že se na ně vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, k těmto dokumentů mohou s ohledem na bod 4.2 napadeného rozhodnutí a tabulku, které je přílohou uvedeného rozhodnutí, patřit:
|
|
– zložka 1: dokumenty 2/1999 a 7/1999 podčasť 2 (rámce 1 a 2),
|
– spis 1: dokumenty 2/1999 a 7/1999, oddíl 2 (rámečky 1 a 2);
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 19/1999, 2/2000, 5/2000, 10/2001, 14/2001 (rámce 1 až 3),
|
– část I spisu 4: dokumenty 19/1999, 2/2000, 5/2000, 10/2001, 14/2001 (rámečky 1 až 3);
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 14/1999, 19/1999, 9/2001 (rámce 1 až 3).
|
– část II spisu 4: dokumenty 14/1999, 19/1999, 9/2001 (rámečky 1 až 3).
|
|
106. Po druhé po preskúmaní odpovede Komisie na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania treba najskôr konštatovať, že obsah týchto dokumentov, o ktorých Komisia tvrdí, že sa na ne vzťahuje výnimka na základe článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, sa týka osobných údajov samotnej žalobkyne:
|
106. Zadruhé na základě přezkumu odpovědi Komise na druhé důkazní opatření je třeba nejprve konstatovat, že obsah následujících dokumentů, o němž má Komise za to, že se na něj údajně vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, se týká osobních údajů samotné žalobkyně:
|
|
– zložka 1: dokumenty 2/1999 a 7/1999 podčasť 2 (rámce 1 a 2),
|
– spis 1: dokumenty 2/1999 a 7/1999 oddíl 2 (rámečky 1 a 2);
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 19/1999 a 2/2000,
|
– část I spisu 4: dokumenty 19/1999 a 2/2000;
|
|
– zložka 4 časť II: dokument 14/1999.
|
– část II spisu 4: dokument 14/1999.
|
|
107. Vzhľadom na pripomienky uvedené v bodoch 90 a 102 vyššie v súvislosti tak s reštriktívnym výkladom výnimiek uvedených v článku 4 nariadenia č. 1049/2001, ako aj s predmetom nariadenia č. 1049/2001 sa treba domnievať, že zverejnenie osobných údajov, ktoré sa týkajú výlučne žiadateľa o predmetný prístup, nemožno odmietnuť z dôvodu, že by tým bola ohrozená ochrana súkromia a integrity jednotlivca.
|
107. S ohledem na připomenutí uvedená v bodech 90 a 102 výše, která se týkají jak striktního výkladu výjimek uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, tak předmětu nařízení č. 45/2001, je však třeba mít za to, že zpřístupnění osobních údajů týkajících se výlučně dotčeného žadatele o přístup nemůže být odepřeno z důvodu, že vede k porušení ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce.
|
|
108. Preto pokiaľ ide o dokumenty uvedené v bode 106 vyššie, Komisia nesprávne odmietla ich zverejnenie na základe výnimky uvedenej v článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001.
|
108. Pokud jde o dokumenty uvedené v bodě 106 výše, Komise proto odepřela jejich zpřístupnění na základě výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 neprávem.
|
|
109. Navyše treba spresniť rozsah takého zverejnenia dokumentov, ktoré obsahujú osobné údaje týkajúce sa žiadateľa o prístup. Totiž za takých okolností, pokiaľ nie je ochrana záujmu upraveného v článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 nevyhnutná vo vzťahu k žiadateľovi o prístup, musí byť práve naopak zaručená vo vzťahu k tretím osobám, a to v súlade s ustanoveniami nariadenia č. 45/2001. Na rozdiel od zásady, podľa ktorej má nariadenie č. 1049/2001 za cieľ zabezpečiť širokej verejnosti právo na prístup k dokumentom inštitúcií (rozsudok Sison/Rada, už citovaný v bode 90 vyššie, bod 43), treba preto uviesť, že pokiaľ ako v prejednávanom prípade predmetné dokumenty obsahujú osobné údaje týkajúce sa žiadateľa o prístup, právo tohto žiadateľa na ich zverejnenie na základe práva na prístup k dokumentom inštitúcií nemôže mať za následok vznik práva širokej verejnosti na prístup k uvedeným dokumentom.
|
109. Navíc je třeba upřesnit rozsah takového zpřístupnění dokumentů obsahujících osobní údaje týkající se žadatele o přístup. Za takových okolností naproti tomu ochrana zájmu uvedeného v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, i když není nezbytná ve vztahu k žadateli o přístup, musí být zaručena v souladu s ustanoveními nařízení č. 45/2001 ve vztahu ke třetím osobám. Ačkoli existuje zásada, podle níž je cílem nařízení č. 1049/2001 poskytnout široké veřejnosti právo na přístup k dokumentům orgánů (rozsudek Sison v. Rada, bod 90 výše, bod 43), je třeba se řídit tím, že pokud – jak tomu je v projednávaném případě – obsahují dotčené dokumenty osobní údaje týkající se žadatele o přístup, nemůže mít právo tohoto žadatele dosáhnout jejich zpřístupnění na základě práva na přístup k dokumentům orgánů za následek to, že široké veřejnosti vznikne právo na přístup k uvedeným dokumentům.
|
|
110. Naďalej treba po preskúmaní odpovede Komisie na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania konštatovať, že obsah týchto dokumentov, na ktorý sa podľa Komisie vzťahuje výnimka podľa článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, sa týka osobných údajov fyzických osôb, ktoré nie sú so žalobkyňou prepojené:
|
110. Na základě přezkumu odpovědi Komise na druhé důkazní opatření, je třeba rovněž konstatovat, že se obsah následujících dokumentů, o němž má Komise za to, že se na něj údajně vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, týká osobních údajů fyzických osob, které nemají vztah k žalobkyni:
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 5/2000, 10/2001 a 14/2001 (rámce 1 až 3),
|
– část I spisu 4: dokumenty 5/2000, 10/2001 a 14/2001 (rámečky 1 až 3);
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 19/1999 a 9/2001 (rámce 1 až 3).
|
– část II spisu 4: dokumenty 19/1999 a 9/2001 (rámečky 1 až 3).
|
|
111. Samozrejme treba najskôr zamietnuť tvrdenie Komisie, podľa ktorého žalobkyňa v replike nikdy neuviedla meno osoby, ktorú označuje za osobu, ktorá nemôže mať právo na ochranu súkromia a integrity jednotlivca. Treba totiž konštatovať, že také tvrdenie sa zakladá na zjavne nesprávnom skutkovom stave, pretože zo žaloby výslovne vyplýva, že v nej žalobkyňa uvedenú osobu označila menom.
|
111. Je zajisté třeba rovnou odmítnout argument uplatňovaný Komisí, že žalobkyně ve své replice nikdy neuvedla jméno osoby, kterou identifikuje jako osobu, na kterou se nemůže vztahovat ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce. Je totiž nutno konstatovat, že takové tvrzení je zjevně skutkově nesprávné, jelikož ze žaloby výslovně vyplývá, že žalobkyně v ní uvedla jméno uvedené osoby.
|
|
112. Naopak, Komisia správne tvrdí, že žalobkyni neprislúcha posúdiť, či určitá osoba môže, alebo nemôže uplatňovať právo na ochranu svojho súkromia a svojej integrity. Z judikatúry uvedenej v bodoch 99 až 101, 103 a 104 vyššie totiž vyplýva, že ochranu, ktorá musí byť poskytnutá osobným údajom v rámci uplatnenia ustanovení článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, treba zaručiť pri dôslednom dodržaní ustanovení nariadenia č. 45/2001. Toto nariadenie však nestanovuje výnimku z ochrany základného práva, ktoré zaručuje, z dôvodu, že by sa predmetné údaje týkali osoby, ktorá nemá právo na takú ochranu.
|
112. Naproti tomu Komise správně tvrdí, že žalobkyni nepřísluší posuzovat, zda se na určitou osobu může vztahovat ochrana jejího soukromí nebo osobnosti, či nikoliv. Z judikatury připomenuté v bodech 99 až 101, 103 a 104 výše totiž vyplývá, že ochrana, která musí být poskytnuta osobním údajům v rámci použití ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, musí být zajištěna při striktním dodržení ustanovení nařízení č. 45/20001. Toto nařízení však nestanoví výjimku z jím zaručené ochrany základního práva, která by byla zdůvodněna tím, že se dotčené údaje týkají osoby, která není takové ochrany hodna.
|
|
113. Treba teda výlučne preskúmať, či Komisia mala dôvod domnievať sa, že niektoré dokumenty, ku ktorým žalobkyňa požadovala úplný prístup, obsahovali osobné údaje, ktoré by odôvodňovali rozhodnutie o odmietnutí poskytnúť žalobkyni úplný prístup k uvedeným dokumentom na základe článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001.
|
113. Je tedy třeba přezkoumat pouze to, zda Komise byla oprávněna mít za to, že některé dokumenty, k nimž žalobkyně požadovala úplný přístup, obsahovaly osobní údaje, které mohly odůvodnit rozhodnutí odepřít žalobkyni úplný přístup k uvedeným dokumentům na základě čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.
|
|
114. Po prvé z článku 2 písm. a) nariadenia č. 45/2001 totiž vyplýva, že „‚osobné údaje‘ znamenajú akékoľvek informácie týkajúce sa identifikovanej alebo identifikovateľnej fyzickej osoby [a] identifikovateľná osoba je ten, kto môže byť priamo alebo nepriamo identifikovaný s odvolaním sa na identifikačné číslo, alebo na jeden alebo viacero faktorov špecifických pre jeho alebo jej fyzickú, fyziologickú, duševnú, hospodársku, kultúrnu alebo spoločenskú identitu“.
|
114. V tomto ohledu zaprvé z ustanovení čl. 2 písm. a) nařízení č. 45/2001 vyplývá, že „ ,osobními údaji‘ [se] rozumějí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné osobě [a] identifikovatelnou osobou se rozumí osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména s odkazem na identifikační číslo nebo na jeden či více zvláštních prvků její fyzické, fyziologické, psychické, hospodářské, kulturní nebo sociální identity“.
|
|
115. Po druhé z judikatúry vyplýva, že krstné mená a priezviská možno považovať za osobné údaje v zmysle článku 2 písm. a) nariadenia č. 45/2001 (rozsudok Komisia/Bavarian Lager, už citovaný v bode 99 vyššie, bod 68).
|
115. Zadruhé z judikatury vyplývá, že příjmení a jména mohou být považována za osobní údaje ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 45/2001 (rozsudek Komise v. Bavarian Lager, bod 99 výše, bod 68).
|
|
116. Navyše Súdny dvor rozhodol, že úkon spočívajúci v odkaze na komunikačnom nosiči na rôzne osoby a v ich identifikácii buď prostredníctvom ich mena, alebo iným spôsobom, napríklad prostredníctvom ich telefónneho čísla alebo informácií o ich pracovných podmienkach a o ich voľnom čase, predstavuje „spracovanie osobných údajov“ v zmysle smernice Európskeho parlamentu a Rady 95/46/EHS z 24. októbra 1995 o ochrane fyzických osôb pri spracovaní osobných údajov a voľnom pohybe týchto údajov (Ú. v. ES L 281, s. 31; Mim. vyd. 13/015, s. 355) (rozsudok Súdneho dvora zo 6. novembra 2003, Lindqvist, C‑101/01, Zb. s. I‑12971, bod 27).
|
116. Kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že operace spočívající v odkazu ve sdělovacím prostředku na různé osoby a v jejich identifikaci buď prostřednictvím jejich jména, nebo jiným způsobem, například prostřednictvím jejich telefonního čísla nebo informací o jejich pracovních podmínkách a volném čase, představuje „zpracování údajů“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355) (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2003, Lindqvist, C‑101/01, Recueil, s. I‑12971, bod 27).
|
|
117. Okrem údajov týkajúcich sa mena je preto potrebné domnievať sa, že informácie týkajúce sa odborných činností vykonávaných určitou osobou možno takisto považovať za osobné údaje, pretože jednak ide o informácie týkajúce sa pracovných podmienok uvedených osôb a jednak uvedené informácie umožňujú nepriamu identifikáciu fyzickej osoby v zmysle článku 2 písm. a) nariadenia č. 45/2001, keďže sa môžu spájať s určitým dátumom alebo konkrétnym kalendárnym obdobím.
|
117. Proto je třeba mít za to, že vedle jmenovitých údajů mohou být považovány za osobní údaje též informace týkající se podnikatelské nebo výdělečné činnosti osoby, jelikož se jedná o informace o pracovních podmínkách uvedených osob, a kromě toho uvedené informace mohou umožnit, pokud jsou spojeny s určitým datem nebo konkrétním kalendářním obdobím, nepřímo identifikovat fyzickou osobu ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 45/2001.
|
|
118. V prejednávanom prípade však z napadnutého rozhodnutia vyplýva, že pokiaľ ide o výnimku na základe článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, Komisia spresnila, že nezverejnené časti niektorých dokumentov obsahovali mená osôb a informácie týkajúce sa ich povesti a že uvedené dokumenty odkazovali na informácie o vyšetrovaní trestných činov, protiprávnych konaní, výhrad v súvislosti s korupčným konaním mimovládnych organizácií zúčastnených na zmluve LIEN 97‑2011, pričom tieto odkazy nevyhnutne neodrážali stanovisko Komisie, ale v prípade, že by boli zverejnené, mohli poškodiť povesť uvedených osôb a ohroziť tak ochranu ich súkromia a integirty.
|
118. V projednávaném případě však z napadeného rozhodnutí vyplývá, že pokud jde o výjimku uvedenou v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, Komise uvedla, že nezpřístupněné části některých dokumentů obsahovaly jména osob a informace, které se dotýkaly jejich pověsti a že uvedené dokumenty odkazovaly na informace o trestních vyšetřováních, protiprávních jednáních, obvinění z korupce nevládních organizací, které byly stranami smlouvy LIEN 97-2011, přičemž tyto odkazy nutně nevyjadřují stanovisko Komise, avšak mohly by – kdyby byly zpřístupněny – poškodit pověst uvedených osob, a proto vést k porušení ochrany jejich soukromí a osobnosti.
|
|
119. V tejto súvislosti treba najskôr uviesť, že žalobkyňa nespochybňuje, že dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedené v bode 110 vyššie obsahujú osobné údaje v zmysle nariadenia č. 45/2001.
|
119. V tomto ohledu je třeba nejdříve uvést, že žalobkyně nezpochybňuje, že dokumenty spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 uvedené v bodě 110 výše obsahují osobní údaje ve smyslu nařízení č. 45/2001.
|
|
120. Následne bez toho, aby to žalobkyňa spochybnila, treba konštatovať, že Komisia vykonala konkrétne a individuálne preskúmanie dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedených v bode 110 vyššie.
|
120. Dále je třeba konstatovat, že Komise provedla konkrétní a individuální přezkum dokumentů spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 uvedených v bodě 110 výše, což také nebylo žalobkyní zpochybňováno.
|
|
121. Bez ohľadu na stručnú povahu takého odôvodnenia zo strany Komisie, aké bolo zhrnuté v bode 118 vyššie, na účely odôvodnenia uplatnenia výnimky podľa článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, z tohto odôvodnenia skutočne vyplýva, že Komisia v dokumentoch zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedených v bode 110 vyššie označila údaje, ktoré by mohli byť chránené podľa ustanovení uvedenej výnimky.
|
121. Bez ohledu na stručnost odůvodnění uvedeného Komisí, které je shrnuto v bodě 118 výše – za účelem zdůvodnění použití výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 – vyplývá z tohoto odůvodnění, že Komise v dokumentech ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 uvedených v bodě 110 výše identifikovala údaje, které by mohly být chráněny na základě ustanovení, která stanoví uvedenou výjimku.
|
|
122. Napokon žalobkyňa tvrdí, že dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedené v bode 110 vyššie obsahovali údaje o jedinej osobe, ktorá sa nemohla dovolávať ochrany súkromia a integrity jednotlivca, a že tieto dokumenty mali prevažujúci význam v spore, v ktorom v tomto prípade žalobkyňa vystupuje proti Komisii, ale aj v spore, ktorý prejednáva Tribunal de première instance de Bruxelles. Nijaké z týchto tvrdení však nemôže obstáť.
|
122. Konečně žalobkyně tvrdí, že dokumenty ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 uvedené v bodě 110 výše obsahují údaje pouze o jedné osobě, na kterou se nemůže vztahovat ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce, a že tyto dokumenty mají zásadní význam pro spor mezi ní a Komisí, o který se jedná v projednávaném případě, ale také pro spor, který probíhá před tribunal de première instance de Bruxelles. Žádný z těchto argumentů však nemůže být přijat.
|
|
123. Po prvé, ako totiž bolo uvedené v bode 112 vyššie, nie je potrebné na základe ustanovení článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 overiť, či sa predmetné údaje týkajú osoby, ktorá sa podľa týchto ustanovení nemôže dovolávať ochrany svojho súkromia a svojej integrity.
|
123. Zaprvé, jak bylo uvedeno v bodě 112 výše, podle ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 totiž není namístě ověřovat, zda se dotčené údaje týkají osoby, na kterou se na základě uvedených ustanovení nemůže vztahovat ochrana jejího soukromí a osobnosti.
|
|
124. Po druhé z judikatúry spomínanej v bodoch 99 až 101, 103 a 104 vyššie vyplýva, že ochrana, ktorá musí byť poskytnutá osobným údajom v rámci uplatnenia ustanovení článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, je osobitná a posilnená. Preto musí byť uvedené uplatnenie zaručené pri dôslednom dodržaní ustanovení nariadenia č. 45/2001. Na rozdiel od výnimky uvedenej v článku 4 ods. 3 druhom pododseku nariadenia č. 1049/2001 sa však od výnimky vyplývajúcej z ustanovení článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 a z nariadenia č. 45/2001 nemožno odchýliť na základe existencie prevažujúceho verejného záujmu. Preto by v prípade, že by žalobkyňa tvrdila, že sa domáhala prevažujúceho verejného záujmu, pričom by uvádzala, že predmetné dokumenty mali prevažujúci význam tak v spore, v ktorom vystupuje proti Komisii, ako aj v spore, ktorý prejednáva Tribunal de première instance de Bruxelles, bolo tak potrebné konštatovať, že toto tvrdenie je zjavne neúčinné.
|
124. Zadruhé z judikatury připomenuté v bodech 99 až 101, 103 a 104 výše vyplývá, že ochrana, která musí být poskytnuta osobním údajům v rámci použití ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, je specifická a zesílená. Z tohoto důvodu musí být zajištěno, aby při uvedeném použití byla striktně dodržena ustanovení nařízení č. 45/2001. Na rozdíl od výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001 však nelze výjimku, která se řídí ustanoveními čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, nepoužít na základě existence převažujícího veřejného zájmu. Proto i kdyby žalobkyně svým tvrzením, že dotčené dokumenty mají zásadní význam jak pro spor mezi ní a Komisí, o který se jedná v projednávaném případě, tak pro spor probíhající před tribunal de première instance de Bruxelles, měla v úmyslu se dovolávat převažujícího veřejného zájmu, bylo by nutno konstatovat, že by tento argument byl zjevně neúčinný.
|
|
125. Z tohto dôvodu, pokiaľ ide o dokumenty uvedené v bode 110 vyššie, Komisia správne na základe výnimky upravenej v článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 odmietla ich úplné zverejnenie.
|
125. Proto pokud jde o dokumenty uvedené v bodě 110 výše, Komise právem odepřela jejich úplné zpřístupnění na základě výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.
|
|
126. Z bodov 108 a 125 vyššie vyplýva, že treba prijať tretí žalobný dôvod ako čiastočne dôvodný, pričom napadnuté rozhodnutie treba zrušiť v rozsahu, v akom je v rozpore s ustanoveniami článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 z dôvodu, že sa ním na základe uvedených ustanovení žalobkyni výslovne odmieta prístup k dokumentom uvedeným v bode 106 vyššie.
|
126. Z bodů 108 a 125 výše vyplývá, že je třeba vyhovět třetímu žalobnímu důvodu jako částečně opodstatněnému a zároveň je třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 tím, že na základě uvedených ustanovení žalobkyni výslovně odepírá přístup k dokumentům uvedeným v bodě 106 výše.
|
|
O štvrtom žalobnom dôvode založenom na porušení ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001
|
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001
|
|
127. Žalobkyňa v podstate tvrdí, že Komisia neuviedla nijaké konkrétne tvrdenie odôvodňujúce odmietnutie zverejniť dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 na základe článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 a nepreukázala, že desať rokov po odstúpení od zmluvy by zverejnenie dokumentov týkajúcich sa buď vykonania auditu, alebo v súčasnosti ukončeného rozhodovacieho procesu v súvislosti so zmluvou vážne ohrozilo jej schopnosť správne spravovať finančné prostriedky Únie a rozhodovací proces na základe budúcich zmlúv. Dodáva, že Komisia nesprávne poukazuje na spor, o ktorom v súčasnosti rozhoduje Tribunal de première instance de Bruxelles, s cieľom zamietnuť žalobkyni úplný prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, a to z dôvodu, že informácie, ktoré obsahuje, by mohli preukázať neodôvodnenú povahu žaloby, ktorú Komisia podala na tento súd.
|
127. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise neuvedla žádný konkrétní argument odůvodňující odepření zpřístupnění dokumentů spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 na základě čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 a neprokázala, že deset let po výpovědi smlouvy by zpřístupnění dokumentů, které se týkají auditu nebo rozhodovacího procesu týkajícího se smlouvy, který je již skončen, vedlo k vážnému zásahu do její způsobilosti řádně spravovat unijní finanční prostředky a jejího rozhodovacího procesu vztahujícího se k budoucím smlouvám. Dodává, že se Komise neprávem dovolává sporu probíhajícího před tribunal de première instance de Bruxelles k tomu, aby jí odepřela úplný přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, a to z toho důvodu, že by informace, které obsahují, mohly prokázat neopodstatněnost žaloby, kterou podala Komise k tomuto soudu.
|
|
128. Napokon existovali viaceré prevažujúce verejné záujmy, ktoré odôvodňovali zverejnenie požadovaných dokumentov, a to jednak záujem žalobkyne, jej sponzorov, ako aj verejnosti na určení dôvodov, pre ktoré Komisia jednostranne zrušila zmluvu spolufinancovanú žalobkyňou, ktorá bola prevažujúcim záujmom, pokiaľ ide o verejné zdravie, a jednak záujem založený na tom, že žaloba, ktorú podala Komisia na Tribunal de première instance de Bruxelles vo verejnom záujme, vyžaduje určenie dôvodov postupu Komisie a napokon záujem členských štátov na tom, aby vedeli, či Komisia dodržuje právne predpisy Únie.
|
128. Konečně tvrdí, že existuje několik převažujících veřejných zájmů, které odůvodňují zpřístupnění požadovaných dokumentů, a sice zájem žalobkyně, jejích dárců, jakož i veřejnosti na určení důvodů, proč Komise jednostranně zrušila smlouvu, která byla spolufinancována žalobkyní a jež měla velký význam pro oblast veřejného zdraví, dále zájem vycházející z toho, že pro žalobu, kterou Komise podala k tribunal de première instance de Bruxelles, je nezbytné, aby byly ve veřejném zájmu určeny důvody takového chování Komise, a konečně zájem členských států na zjištění, zda Komise dodržuje unijní právní pravidla.
|
|
129. Komisia v podstate spochybňuje dôvodnosť štvrtého žalobného dôvodu a odkazuje na argumentáciu uvedenú v bode 4.1 napadnutého rozhodnutia, ktorá sa týka potreby všeobecnej ochrany rozhodovacieho procesu inštitúcie. Tvrdí, že v rámci výnimiek podľa ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 nemá povinnosť zohľadniť individuálny záujem žalobkyne na zverejnení určitých dokumentov najmä preto, aby jej bola zaručená lepšia obrana v rámci sporového konania, ktoré prebieha na Tribunal de p remière instance de Bruxelles. Domnieva sa, že žalobkyňa v replike uvádza nové tvrdenia, ktoré smerujú k preukázaniu existencie prevažujúceho verejného záujmu, teda tvrdenia, ktoré nie sú prípustné a ktoré sú v každom prípade nedostatočné ne účely neuplatnenia výnimky uvedenej v článku 4 ods. 3 druhom pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
129. Komise v podstatě zpochybňuje opodstatněnost čtvrtého žalobního důvodu a odkazuje na argumentaci uvedenou v bodě 4.1 napadeného rozhodnutí, která se týká nutnosti obecně chránit rozhodovací proces orgánu. Tvrdí, že v rámci výjimek uvedených v ustanoveních čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 není povinna zohlednit individuální zájem žalobkyně na zpřístupnění některých dokumentů, zejména za účelem zajištění lepší obhajoby v soudním řízení probíhajícím před tribunal de première instance de Bruxelles. Má za to, že žalobkyně uvádí v replice nové argumenty usilující o prokázání existence převažujícího veřejného zájmu, které tedy nejsou přípustné a jsou každopádně nedostatečné pro odchýlení se od výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001.
|
|
130. V prejednávanom prípade Všeobecný súd pripomína, že podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 bude prístup k dokumentu, ktorý obsahuje stanoviská pre vnútornú potrebu v rámci rokovaní a predbežných porád v dotknutej inštitúcii, odmietnutý aj po prijatí rozhodnutia, ak by zverejnenie dokumentu mohlo vážne narušiť rozhodovací proces inštitúcie, pokiaľ nepreváži verejný záujem na jeho zverejnení.
|
130. V projednávaném případě Tribunál připomíná, že se podle čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 přístup k dokumentu, který obsahuje stanoviska pro interní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu, odepře i po přijetí rozhodnutí v případě, že by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.
|
|
131. Vzhľadom na zásadu reštriktívneho výkladu výnimiek z práva na prístup k dokumentom inštitúcií, ktorá bola uvedená v bode 90 vyššie, Súdny dvor rozhodol, že druhý pododsek článku 4 ods. 3 nariadenia umožňuje – aj po prijatí rozhodnutia – odmietnutie iba v prípade časti dokumentov pre vnútornú potrebu, konkrétne dokumentov obsahujúcich stanoviská pre vnútornú potrebu v rámci rokovaní a predbežných porád v dotknutej inštitúcii, pokiaľ by ich zverejnenie vážne narušilo rozhodovací proces tejto inštitúcie (rozsudok Súdneho dvora z 21. júla 2011, Suède/MyTravel a Komisia, C‑506/08 P, zatiaľ neuverejnený v Zbierke, bod 79).
|
131. S ohledem na zásadu striktního výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentů orgánů připomenutou v bodě 90 výše Soudní dvůr rozhodl, že se jedná pouze o část dokumentů pro interní použití, a sice těch, které obsahují stanoviska pro interní použití v rámci rozhodovacího procesu a předběžných konzultací v dotyčném orgánu, ohledně nichž čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1049/2001 umožňuje vydat zamítavé rozhodnutí i poté, co bylo rozhodnutí přijato, pokud by jejich zpřístupnění vážně ohrozilo rozhodovací proces tohoto orgánu (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 79).
|
|
132. Cieľom tohto ustanovenia nariadenia č. 1049/2001 je preto chrániť niektoré typy dokumentov, ktoré boli vyhotovené v rámci konania a ktorých zverejnenie, aj keby k nemu došlo po skončení tohto konania, by vážne narušilo rozhodovací proces dotknutej inštitúcie. Tieto dokumenty musia obsahovať „stanoviská pre vnútornú potrebu v rámci rokovaní a predbežných porád v dotknutej inštitúcii“.
|
132. Cílem tohoto ustanovení nařízení č. 1049/2001 je tudíž chránit některé typy dokumentů vypracovaných v rámci řízení, jejichž zpřístupnění by i po skončení tohoto řízení vážně ohrozilo rozhodovací proces dotyčného orgánu. Tyto dokumenty musí obsahovat „stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu“.
|
|
133. Napokon podľa ustálenej judikatúry uvedenej v bodoch 91 a 92 vyššie na jednej strane preskúmanie musí mať na účely vybavenia žiadosti o prístup k dokumentom v zásade konkrétnu a individuálnu povahu a na druhej strane riziko ohrozenia chráneného záujmu, aby sa naň dalo odvolávať, musí byť primerane predvídateľné, a nie čisto hypotetické.
|
133. Konečně podle ustálené judikatury připomenuté v bodech 91 a 92 výše platí, že přezkum vyžadovaný pro vyřízení žádosti o přístup k dokumentům musí být konkrétní a individuální a že nebezpečí porušení chráněného zájmu musí být přiměřeně předvídatelné, nikoli čistě hypotetické.
|
|
– Hlavné úvahy
|
– Hlavní úvahy
|
|
134. V prejednávanom prípade, pokiaľ ide o dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v súvislosti s ktorými sa Komisia domnievala, že ich obsah nemôže byť zverejnený z dôvodu, že sa naň vzťahuje výnimka podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001, tieto dokumenty môžu byť vzhľadom na bod 4.1 napadnutého rozhodnutia a tabuľku, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia, identifikované takto:
|
134. Pokud jde v projednávaném případě o dokumenty spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, o nichž má Komise za to, že jejich obsah nemůže být zpřístupněn z toho důvodu, že se na ně vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001, k těmto dokumentům mohou s ohledem na bod 4.1 napadeného rozhodnutí a tabulky, která je přílohou napadeného rozhodnutí, patřit:
|
|
– zložka 1: dokumenty 4/1999, 6/1999 (rámec 2), 7/1999 (podčasť 2) a 8/1999,
|
– spis 1: dokumenty 4/1999, 6/1999 (rámeček 2), 7/1999 (oddíl 2) a 8/1999;
|
|
– zložka 2: dokumenty 4/1999 a 1/2000,
|
– spis 2: dokumenty 4/1999 a 1/2000 ;
|
|
– zložka 4 časť I: dokument bez číselného označenia, ktorý Komisia v bode 4.1 napadnutého rozhodnutia (s. 8) a v tabuľke, ktorá je súčasťou prílohy uvedeného rozhodnutia (s. 3), označila ako dokument bez uvedenia dátumu, a dokumenty 2/1999, 3/1999 (rámec 2), 4/1999 (rámce 1, 2 a 3), 5/1999, 7/1999 až 14/1999, 16/1999, 17/1999, 19/1999 (podčasť 1), 23/1999, 25/1999, 26/1999 (podčasť 1), 1/2000, 2/2000, 4/2000, 2/2001 (rámce 1 a 2), 3/2001 (rámce 1 a 2), 6/2001, 13/2001 (rámce 1 a 2) a 19/2001 (rámec 3),
|
– část I spisu 4: neočíslovaný dokument označený Komisí v bodě 4.1 napadeného rozhodnutí (s. 8) a v tabulce, která je přílohou uvedeného rozhodnutí (s. 3) jako dokument, u něhož není uvedeno datum, a dokumenty 2/1999, 3/1999 (rámeček 2), 4/1999 (rámečky 1, 2 a 3), 5/1999, 7/1999 až 14/1999, 16/1999, 17/1999, 19/1999 (oddíl 1), 23/1999, 25/1999, 26/1999 (oddíl 1), 1/2000, 2/2000, 4/2000, 2/2001 (rámečky 1 a 2), 3/2001 (rámečky 1 a 2), 6/2001, 13/2001 (rámečky 1 a 2) a 19/2001 (rámeček 3);
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 2/1999 (rámec 2), 7/1999 až 9/1999, 12/1999, 14/1999, 18/1999 (rámce 1 a 2), 20/1999 (rámce 2, 3, 5, 7 a 9), 2/2000 (rámec 2), 3/2000 (rámec 2), 4/2000 (rámec 1), 1/2001, 2/2001 (rámce 1 a 2), 3/2001 (rámce 1 a 2) a 7/2001 (rámce 1 a 2).
|
– část II spisu 4: dokumenty 2/1999 (rámeček 2), 7/1999 až 9/1999, 12/1999, 14/1999, 18/1999 (rámečky 1 a 2), 20/1999 (rámečky 2, 3, 5, 7 a 9), 2/2000 (rámeček 2), 3/2000 (rámeček 2), 4/2000 (rámeček 1), 1/2001, 2/2001 (rámečky 1 a 2), 3/2001 (rámečky 1 a 2) a 7/2001 (rámečky 1 a 2).
|
|
135. V tomto štádiu skúmania štvrtého žalobného dôvodu treba najskôr preskúmať, či v súlade s judikatúrou spomínanou v bode 92 vyššie Komisia v napadnutom rozhodnutí vykonala konkrétne a individuálne preskúmanie každého dokumentu uvedeného v bode 134 vyššie.
|
135. V této fázi přezkumu čtvrtého žalobního důvodu je třeba nejdříve ověřit, zda Komise v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 92 výše provedla v napadeném rozhodnutí konkrétní a individuální přezkum každého z dokumentů uvedených v bodě 134 výše.
|
|
136. V tejto súvislosti treba konštatovať, že prvky odôvodnenia týkajúce sa uplatnenia výnimky podľa ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 sa nachádzajú v bode 4.1 napadnutého rozhodnutia a v tabuľke, ktorá je súčasťou prílohy uvedeného rozhodnutia.
|
136. V této souvislosti je třeba konstatovat, že odůvodnění použití výjimky uvedené v ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 je uvedeno v bodě 4.1 napadeného rozhodnutí a v tabulce, která je přílohou uvedeného rozhodnutí.
|
|
137. Bod 4.1 napadnutého rozhodnutia sa delí na tri časti, ktoré sa týkajú troch rôznych rozhodovacích procesov, z ktorých prvý súvisí s vykonaním auditu a šetrení vo veci zmluvy LIEN 97‑2011 (bod 4.1.1), druhý s odstúpením od zmluvy LIEN 97‑2011 (bod 4.1.2) a tretí s možnosťou prijať príkaz na vymáhanie a jeho vykonanie (bod 4.1.3). Navyše pred týmito tromi bodmi sa nachádzajú štyri odseky, ktoré sú úvodom k bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia (ďalej len „úvod k bodu 4.1“). Napokon z odôvodnenia napadnutého rozhodnutia, aké je uvedené v časti začínajúcej druhým odsekom bodu 4.1.3 (pozri s. 10 napadnutého rozhodnutia) a končiacej posledným odsekom bodu 4.1, vyplýva, že uvedené odôvodnenie sa týka všetkých oblastí, ktorými sa zaoberajú už citované body 4.1.1, 4.1.2 a 4.1.3. Preto sa treba domnievať, že toto odôvodnenie predstavuje záver bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia (ďalej len „odôvodnenie uvedené v závere bodu 4.1“).
|
137. Bod 4.1 napadeného rozhodnutí se dělí na tři části, které se vztahují k třem různým rozhodovacím procesům týkajícím se provádění auditu a šetření v souvislosti se smlouvou LIEN 97‑2011 (bod 4.1.1), výpovědi smlouvy LIEN 97‑2011 (bod 4.1.2) a možnosti přijmout příkaz k vrácení finančních prostředků a k jeho provedení (bod 4.1.3). Kromě toho před těmito třemi body jsou uvedeny čtyři pododstavce, které představují úvod bodu 4.1 napadeného rozhodnutí (dále jen „úvod bodu 4.1“). Konečně z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které začíná druhým pododstavcem bodu 4.1.3 (viz s. 10 napadeného rozhodnutí) a končí poslední větou bodu 4.1, vyplývá, že uvedené odůvodnění se týká všech oblastí, na které se vztahují výše uvedené body 4.1.1, 4.1.2 a 4.1.3. V důsledku toho je třeba mít za to, že toto odůvodnění představuje závěr bodu 4.1 napadeného rozhodnutí (dále jen „odůvodnění, které je uvedeno v závěru bodu 4.1“).
|
|
138. Po prvé, pokiaľ ide o odôvodnenie uvedené v úvode bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia, je potrebné uviesť, že Komisia sa uspokojila s pripomenutím ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001, uvedením všetkých dokumentov, v súvislosti s ktorými sa domáhala uplatnenia výnimky podľa uvedených ustanovení, a napokon s poukázaním na to, že obsah týchto dokumentov „neodráž[al] konečné stanoviská Komisie, ale obsah[oval] úvahy, stratégie rokovania a možné scenáre, s ktorými zamestnanci Komisie rátali“, a že „účelom týchto dokumentov bolo poskytnúť inštrukcie určené na interné použitie a slúži[li] ako prípravné dokumenty pre stanoviská v priebehu rozhodovacieho procesu“.
|
138. Pokud jde zaprvé o odůvodnění, které je uvedeno v úvodu bodu 4.1 napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se Komise omezila na připomenutí ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001, na vyjmenování všech dokumentů, u nichž uplatnila výjimku podle uvedených ustanovení, a konečně na to, že uvedla, že obsah těchto dokumentů „neodráží definitivní stanoviska Komise, ale obsahuje úvahy, strategie vyjednávání a možné scénáře koncipované úředníky Komise“ a že „tyto dokumenty byly vypracovány za tím účelem, aby poskytly pokyny k vnitřnímu použití a v průběhu rozhodovacího procesu sloužily jako přípravné dokumenty pro stanoviska“.
|
|
139. Preto odôvodnenie uvedené v úvode bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia neobsahuje konkrétne a individuálne preskúmanie dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v súvislosti s ktorými sa Komisia domáhala uplatnenia výnimky podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
139. V důsledku toho odůvodnění uvedené v úvodu bodu 4.1 napadeného rozhodnutí neobsahuje konkrétní a individuální přezkum dokumentů ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97-2011, u nichž Komise uplatnila výjimku uvedenou v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001.
|
|
140. Po druhé, pokiaľ ide o odôvodnenie uvedené v bodoch 4.1.1 až 4.1.3 napadnutého rozhodnutia, treba konštatovať, že Komisia sa uspokojila s abstraktným a všeobecným uvedením dôvodov, pre ktoré by sa výnimka podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 uplatnila v prípade dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ktoré boli uvedené v týchto troch bodoch.
|
140. Pokud jde zadruhé o odůvodnění uvedené v bodech 4.1.1 až 4.1.3 napadeného rozhodnutí, je třeba konstatovat, že Komise se omezila na abstraktní a obecné uvedení důvodů, proč měla za to, že se na dokumenty ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 vyjmenované v těchto třech bodech použije výjimka uvedená v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001.
|
|
141. V bode 4.1.1, ktorý sa týka rozhodovacieho procesu, pokiaľ ide o „prípravu inšpekcie, ako aj stanovísk k otázke, či, kedy a ako sa má vykonať audit“, Komisia uviedla výlučne dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ktoré sa viažu k takému procesu, a všeobecne uviedla, že sa týkali schôdzí a telefonických rozhovorov úradníkov, ktorí spravovali zmluvu LIEN 97‑2011 a vyhľadávali všetky relevantné skutočnosti, ktoré motivovali žalobkyňu k zmene partnera v rámci uvedenej zmluvy. Napokon dodala, že jej konečné stanovisko súvisiace s inšpekciou vykonanou v tomto prípade a so skutočnosťami týkajúcimi sa zmeny partnera bolo žalobkyni oznámené a nachádzalo sa vo viacerých zverejnených dokumentoch.
|
141. V bodě 4.1.1, který se týká rozhodovacího procesu vztahujícího se k „přípravě inspekce, jakož i ke stanoviskům k otázce, zda, kdy a jak měl být proveden audit“, Komise totiž pouze vyjmenovala dokumenty ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, které se vztahovaly k takovému procesu, a obecně uvedla, že se týkají schůzek a telefonických rozhovorů úředníků, kteří měli na starosti smlouvu LIEN 97‑2011 a kteří zjišťovali všechny relevantní okolnosti, které vedly žalobkyni ke změně partnera v rámci uvedené smlouvy. Nakonec dodává, že její definitivní stanovisko k inspekci provedené v projednávaném případě a ke skutečnostem souvisejícím se změnou partnera, bylo žalobkyni sděleno a bylo uvedeno v několika zpřístupněných dokumentech.
|
|
142. Rovnako v bode 4.1.2 týkajúcom sa rozhodovacieho procesu, pokiaľ ide o „odstúpenie od zmluvy [LIEN 97‑2011]“, Komisia uviedla iba dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ktoré sa viažu k takému procesu, a všeobecne uviedla, že ide o interné porady a návrhy, ktoré Komisia v prevažnej časti neuplatnila v konečnom rozhodnutí o odstúpení od zmluvy LIEN 97‑2011.
|
142. Rovněž v bodě 4.1.2, který se týká rozhodovacího procesu vztahujícího se k „[v]ýpovědi smlouvy [LIEN 97‑2011]“, Komise pouze vyjmenovala dokumenty spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, které se vztahovaly k takovému procesu, a obecně uvedla, že představují vnitřní konzultace a návrhy, kterých se z velké části nedržela při definitivním rozhodnutí o výpovědi smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
143. Napokon v bode 4.1.3 týkajúcom sa rozhodovacieho procesu, pokiaľ ide o možnosť prijať príkaz na vymáhanie a jeho vykonanie, Komisia uviedla iba dokumenty zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ktoré sa viažu k takému procesu, a všeobecne uviedla, že niektoré z nich obsahovali výpočty, ktoré jej úseky nepoužili. Na záver uviedla, že jej konečné stanovisko v súvislosti s významom vymáhanej sumy a konečnými výpočtami, ktoré boli základom príkazu na vymáhanie, bolo oznámené.
|
143. Konečně v bodě 4.1.3, který se týká rozhodovacího procesu vztahujícího se k možnosti přijmout příkaz k vrácení finančních prostředků a k jeho provedení, Komise pouze vyjmenovala dokumenty spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, které se vztahovaly k takovému procesu, a obecně uvedla, že mnohé z nich obsahovaly výpočty, které její útvary nepoužily. Nakonec dodává, že její definitivní stanovisko týkající se výše částky, která má být navrácena, a konečných výpočtů, na nichž byl založen příkaz k vrácení finančních prostředků, bylo sděleno.
|
|
144. Preto odôvodnenie uvedené v bodoch 4.1.1 až 4.1.3 napadnutého rozhodnutia neobsahuje konkrétne a individuálne preskúmanie dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v súvislosti s ktorými sa Komisia domáhala uplatnenia výnimky podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
144. Proto odůvodnění uvedené v bodech 4.1.1 až 4.1.3 napadeného rozhodnutí neobsahuje konkrétní a individuální přezkum dokumentů spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, u nichž Komise uplatnila výjimku uvedenou v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001.
|
|
145. Po tretie, pokiaľ ide o odôvodnenie uvedené v závere bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia, Komisia v ňom poukázala na viaceré tvrdenia, ktoré sú v podstate uvedené v bodoch 159 až 161 nižšie, v súvislosti s ktorými sa domnieva, že zverejnením dokumentov zo spisu týkajúceho sa predmetnej zmluvy LIEN 97‑2011 „by si verejnosť urobila obraz o [jej] pracovných metódach... pri prijímaní rozhodnutia,... [a že] taká situácia by mala veľmi negatívny vplyv na [jej] rozhodovací proces... vo veciach tohto druhu“. Treba konštatovať, že také odôvodnenie je všeobecné a abstraktné a neobsahuje konkrétne a individuálne preskúmanie dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v súvislosti s ktorými sa Komisia domáha uplatnenia výnimky podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
145. Pokud jde zatřetí o odůvodnění uvedené v závěru bodu 4.1 napadeného rozhodnutí, Komise v něm uvádí několik argumentů, které jsou vyloženy v bodech 159 až 161 níže, v jejichž světle má za to, že zpřístupnění dokumentů spisu týkajícího se dotčené smlouvy LIEN 97‑2011 „by poskytlo veřejnosti přehled o [jejích] pracovních metodách […] používaných při přijímání rozhodnutí […] [a že] taková situace by měla velmi nepříznivé důsledky pro [její] rozhodovací proces […] ve věcech tohoto druhu“. Je nutno konstatovat, že takové odůvodnění je obecné a abstraktní a neobsahuje konkrétní a individuální přezkum dokumentů spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, u nichž Komise uplatnila výjimku uvedenou v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001.
|
|
146. Po štvrté, pokiaľ ide o tabuľku, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia, stačí konštatovať, že Komisia v poslednom odseku strany 3 uvedeného rozhodnutia uvádza, že „ak dokument nie je neobmedzene prístupný, [v uvedenej tabuľke] sa nachádza odkaz na nariadenie č. 1049/2001 a príslušné výnimky“.
|
146. Začtvrté, pokud jde o tabulku, která je přílohou napadeného rozhodnutí, stačí konstatovat, že Komise v posledním pododstavci na straně 3 uvedeného rozhodnutí uvádí, že „[p]okud dokument není neomezeně přístupný, je [v uvedené tabulce] učiněn odkaz na nařízení č. 1049/2001 a na příslušné výjimky“.
|
|
147. Ako sa okrem toho uvádza v názve šiestich stĺpcov tabuľky, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia, Komisia v súvislosti s každým dotknutým dokumentom v uvedených stĺpcoch uviedla iba:
|
147. Jak je uvedeno v nadpisech šesti sloupců tabulky, která je přílohou napadeného rozhodnutí, Komise dále uvedla ve zmíněných sloupcích ve vztahu ke každému z uvedených dokumentů pouze toto:
|
|
– jeho číslo (stĺpec 1),
|
– jeho číslo (sloupec 1);
|
|
– jeho dátum (stĺpec 2),
|
– jeho datum (sloupec 2);
|
|
– jeho opis (stĺpec 3),
|
– jeho popis (sloupec 3);
|
|
– jeho obsah a pôsobnosť (stĺpec 4),
|
– jeho obsah a působnost (sloupec 4);
|
|
– stav jeho zverejnenia (stĺpec 5),
|
– stav jeho zpřístupnění (sloupec 5);
|
|
– výnimky, ktoré sa naň uplatnia (stĺpec 6).
|
– výjimky, které jsou na něj uplatnitelné (sloupec 6).
|
|
148. V tejto tabuľke tak Komisia stručne opisuje predmet každého z uvedených dokumentov, stav zverejnenia a v prípade odmietnutia poskytnúť neobmedzený prístup k dokumentu právny základ uvedeného odmietnutia. Neobsahuje však nijaké vysvetlenie umožňujúce pochopiť, prečo by úplné zverejnenie obsahu dokumentu narušilo záujem chránený výnimkou, ktorú použila Komisia.
|
148. V této tabulce Komise tedy souhrnně popisuje předmět každého z uvedených dokumentů, stav jeho zpřístupnění a v případě odepření neomezeného přístupu k dokumentu právní základ uvedeného odepření. Naproti tomu neobsahuje žádné odůvodnění umožňující pochopit, proč by úplné zpřístupnění obsahu dokumentu vedlo k porušení zájmu chráněného výjimkou uplatněnou Komisí.
|
|
149. Preto tabuľka, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia, neobsahuje konkrétne a individuálne preskúmanie dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v súvislosti s ktorými sa Komisia odvolávala na výnimku podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
149. V důsledku toho tabulka, která je přílohou napadeného rozhodnutí, neobsahuje konkrétní a individuální přezkum dokumentů spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, na které Komise uplatnila výjimku založenou na čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001.
|
|
150. Z uvedených úvah vyplýva, že v prípade, že sa v napadnutom rozhodnutí nenachádza konkrétne a individuálne preskúmanie narušenia záujmu chráneného článkom 4 ods. 3 druhým pododsekom nariadenia č. 1049/2001, ktoré by vyplývalo zo zverejnenia jedného z dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedených v bode 134 vyššie, Komisia tým, že výslovne odmietla zverejnenie týchto dokumentov na základe uvedených ustanovení, porušila tieto ustanovenia.
|
150. Ze všech úvah výše uvedených vyplývá, že jelikož nebyl v napadeném rozhodnutí proveden konkrétní a individuální přezkum porušení zájmu chráněného čl. 4 odst. 3 druhým pododstavcem nařízení č. 1049/2001, které by pramenilo ze zpřístupnění některého z dokumentů spisu týkajícího se smlouvy, které jsou vyjmenovány v bodě 134 výše, porušila Komise tím, že výslovně odepřela zpřístupnění uvedených dokumentů na základě uvedených ustanovení, tato ustanovení.
|
|
– Dodatočné úvahy
|
– Doplňující úvahy
|
|
151. Navyše v záujme riadneho výkonu spravodlivosti a vzhľadom na cieľ rýchleho a jednoduchého vybavenia žiadostí o prístup k dokumentom európskych inštitúcií, ktorý sleduje nariadenie č. 1049/2001 a ktorý sa pripomína v bode 68 vyššie, treba na to, aby Komisia mohla vyvodiť všetky potrebné dôsledky z tohto rozsudku, preskúmať, či sa Komisia mohla bez ohľadu na záver prijatý v bode 150 vyššie, pokiaľ ide o všetky dokumenty uvedené v bode 134 vyššie, domáhať jednak uplatnenia výnimky podľa ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 a jednak či sa na základe tejto výnimky mohla odvolávať na všeobecné a abstraktné odôvodnenie, ktoré použila na účely zamietnutia zverejnenia uvedených dokumentov.
|
151. Jen pro úplnost je třeba v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a s ohledem na cíl spočívající v rychlém a snadném vyřizování žádostí o přístup k dokumentům dotyčných orgánů sledovaný nařízením č. 1049/2001, který je připomenut v bodě 68 výše, zejména za tím účelem, aby Komise mohla vyvodit z tohoto rozsudku všechny užitečné důsledky, přezkoumat, zda se Komise může bez ohledu na závěr uvedený v bodě 150 výše dovolávat u všech dokumentů vyjmenovaných v bodě 134 výše výjimky uvedené v ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 a dále, zda může z titulu uvedené výjimky spoléhat na obecné a abstraktní odůvodnění, které formulovala za účelem odepření zpřístupnění uvedených dokumentů.
|
|
152. Vzhľadom na judikatúru spomínanú v bode 131 vyššie treba najskôr preskúmať, či dokumenty uvedené v bode 134 vyššie obsahujú stanovisko v zmysle článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
152. Zaprvé s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 131 výše je třeba přezkoumat, zda dokumenty uvedené v bodě 134 výše obsahují stanoviska ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
|
|
153. Vzhľadom na skutočnosti uvedené v spise k prejednávanej veci a pri neexistencii konkrétneho a individuálneho preskúmania zo strany Komisie dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, v súvislosti s ktorými Komisia poukazuje na ustanovenia článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001, sa však Všeobecný súd nemôže vyjadriť k posúdeniu, či všetky dokumenty uvedené v bode 134 vyššie sú, alebo nie sú stanoviskami. Z toho vyplýva, že Všeobecný súd sa v záujme riadneho výkonu spravodlivosti vyjadrí k uvedenému posúdeniu iba v prípade, že tieto dokumenty zjavne neobsahujú stanoviská v zmysle článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
153. Avšak s ohledem na okolnosti uvedené ve spise k projednávané věci a jelikož Komise neprovedla konkrétní a individuální přezkum dokumentů spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, u nichž uplatnila ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001, nemůže Tribunál rozhodnout o tom, zda všechny dokumenty uvedené v bodě 134 výše mohou být kvalifikovány jako stanoviska, či nikoliv. Proto v zájmu řádného výkonu spravedlnosti rozhodne Tribunál o uvedené kvalifikaci pouze v těch případech, kdy uvedené dokumenty zjevně neobsahují stanoviska ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
|
|
154. Po preskúmaní odpovede Komisie na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania tak Všeobecný súd vzhľadom na judikatúru pripomenutú v bode 131 vyššie a úvahy uvedené v bode 53 vyššie konštatuje, že spomedzi dokumentov uvedených v bode 134 vyššie nasledujúce dokumenty zjavne neobsahujú stanoviská, ale obsahujú buď:
|
154. Tribunál tedy po přezkumu odpovědi Komise na druhé důkazní opatření s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 131 výše a úvahy uvedené v bodě 53 výše konstatuje, že z dokumentů vyjmenovaných v bodě 134 výše, následující dokumenty zjevně neobsahují stanoviska, nýbrž:
|
|
– poznámky k telefonickým rozhovorom alebo zo stretnutí so žalobkyňou, alebo výmenu informácií či komentárov medzi zamestnancami o žalobkyni, a to:
|
– sdělení o telefonických rozhovorech nebo schůzkách se žalobkyní či o výměně mezi zaměstnanci informací nebo komentářů týkajících se žalobkyně, a sice:
|
|
– zložka 1: dokumenty 4/1999 a 7/1999 (podčasť 2),
|
– spis 1: dokumenty 4/1999 a 7/1999 (oddíl 2);
|
|
– zložka 2: dokument 4/1999,
|
– spis 2: dokument 4/1999;
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 2/1999, 12/1999, 13/1999, 16/1999, 19/1999 (podčasť 1) a 2/2000,
|
– část I spisu 4: dokumenty 2/1999, 12/1999, 13/1999, 16/1999, 19/1999 (oddíl 1) a 2/2000;
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 9/1999, 14/1999 a 4/2000 (rámec 1),
|
– část II spisu 4: dokumenty 9/1999, 14/1999 a 4/2000 (rámeček 1);
|
|
– všeobecné komentáre k veci týkajúcej sa zmluvy LIEN 97‑2011, a to:
|
– nebo obecné komentáře k věci týkající se smlouvy LIEN 97‑2011, a sice:
|
|
– zložka 4 časť I: dokument 4/1999 (rámce 1 a 2),
|
– část I spisu 4: dokument 4/1999 (rámečky 1 a 2);
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 2/1999 (rámec 2), 2/2000 (rámec 2) a 3/2000 (rámec 2),
|
– část II spisu 4: dokumenty 2/1999 (rámeček 2), 2/2000 (rámeček 2) a 3/2000 (rámeček 2);
|
|
– žiadosti o všeobecné informácie vo veci týkajúcej sa zmluvy LIEN 97‑2011 alebo výmenu týchto informácií, a to:
|
– nebo žádosti o obecné informace vztahující se k věci týkající se smlouvy LIEN 97‑2011 nebo jejich výměny, a sice:
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 8/1999 až 11/1999 a 23/1999,
|
– část I spisu 4: dokumenty 8/1999 až 11/1999 a 23/1999;
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 7/1999, 8/1999, 20/1999 (rámce 2, 3 a 9) a 3/2000 (rámec 2),
|
– část II spisu 4: dokumenty 7/1999, 8/1999, 20/1999 (rámečky 2, 3 a 9) a 3/2000 (rámeček 2);
|
|
– alebo pokyny či všeobecné komentáre, pokiaľ ide o vykonanie auditu vo veci týkajúcej sa zmluvy LIEN 97‑2011, a to:
|
– nebo obecné pokyny nebo komentáře k provádění auditu ve věci týkající se smlouvy LIEN 97‑2011, a sice:
|
|
– zložka 1: dokument 6/1999 (rámec 2),
|
– spis 1: dokument 6/1999 (rámeček 2);
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 3/1999 (rámec 2) a 17/1999,
|
– část I spisu 4: dokumenty 3/1999 (rámeček 2) a 17/1999;
|
|
– zložka 4 časť II: dokument 12/1999.
|
– část II spisu 4: dokument 12/1999.
|
|
155. Z tohto dôvodu sa Komisia zjavne nesprávne domáha uplatnenia ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 na účely odmietnutia poskytnúť prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedeným v bode 154 vyššie, a to v rozsahu, v akom uvedené dokumenty zjavne neobsahujú stanovisko v zmysle uvedeného článku.
|
155. Komise se proto zjevně nesprávně dovolávala ustanovení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 k tomu, aby odepřela přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 vyjmenovaným v bodě 154 výše, a to v tom, že uvedené dokumenty zjevně neobsahovaly stanoviska ve smyslu uvedeného článku.
|
|
156. Následne v súvislosti s dokumentmi uvedenými v bode 134 vyššie s výnimkou tých, ktoré sú uvedené v bode 154 vyššie, pretože zjavne neobsahujú stanovisko, je potrebné určiť, či abstraktné a všeobecné dôvody, ktoré Komisia v prípade týchto dokumentov uviedla v napadnutom rozhodnutí, môžu popri konkrétnych a individuálnych dôvodoch podporiť odmietnutie zverejnenia uvedených dokumentov.
|
156. Zadruhé je třeba určit, zda – pokud jde o dokumenty uvedené v bodě 134 výše, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 154 výše, neboť tyto zjevně neobsahují stanoviska – by abstraktní a obecné odůvodnění, které Komise uvedla ve vztahu k nim v napadeném rozhodnutí, mohlo vedle konkrétního a individuálního odůvodnění podložit odepření zpřístupnění uvedených dokumentů.
|
|
157. Dôvody, aké sa uvádzajú v bodoch 138, 141 až 143 a 145 vyššie, môžu byť v podstate rozdelené do štyroch kategórií, ktoré sú vymedzené nižšie.
|
157. Uvedené odůvodnění, které je uvedeno v bodech 138, 141 až 143 a 145 výše, může být rozděleno do čtyř výše vymezených kategorií.
|
|
158. V prvom rade z odôvodnenia uvedeného v bode 4.1 napadnutého rozhodnutia a v bodoch 4.1.1 až 4.1.3 uvedeného rozhodnutia vyplýva, že predmetné dokumenty obsahovali názory zamestnancov Únie, ktoré boli formulované v rámci rokovaní a predbežných porád v súvislosti so zmluvou LIEN 97‑2011. Konkrétne sa tieto názory týkali jednak rozhodnutí prijatých v súvislosti s vykonaním auditu a šetrení a jednak odstúpenia od uvedenej zmluvy a možnosti rozhodnutia o príkaze na vymáhanie. Uvedené názory však neodrážali konečné stanoviská, ktoré Komisia prijala v súvislosti s týmito tromi krokmi.
|
158. Nejprve z odůvodnění uvedeného v úvodu bodu 4.1 napadeného rozhodnutí a v bodech 4.1.1 až 4.1.3 uvedeného rozhodnutí vyplývá, že dotyčné dokumenty obsahují stanoviska unijních zaměstnanců, která byla v souvislosti se smlouvou LIEN 97-2011 vypracována v rámci konzultací a předběžných porad. Konkrétně se podle Komise tato stanoviska týkají rozhodnutí přijatých jednak ohledně provádění auditu a šetření, jednak ohledně výpovědi uvedené smlouvy a možnosti vydat příkaz k vrácení finančních prostředků. Uvedená stanoviska však podle názoru Komise nevyjadřují definitivní stanoviska, která Komise přijala v těchto třech oblastech.
|
|
159. Následne z odôvodnenia uvedeného v závere bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia vyplýva, že na účely ochrany základných zásad, ktoré sú základom rozhodovacieho procesu Komisie, a to najmä zásady kolegiality, bolo potrebné zabezpečiť, aby jej zamestnanci mohli vyjadriť svoje stanoviská a návrhy.
|
159. Dále z odůvodnění uvedeného v závěru bodu 4.1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že za účelem ochrany základních zásad, na kterých je založen rozhodovací proces Komise, a zejména zásady kolegiality, je třeba zaručit, aby její zaměstnanci mohli svobodně vyjádřit svá stanoviska a návrhy.
|
|
160. Okrem toho z odôvodnenia uvedeného v závere bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia vyplýva, že zverejnením dokumentov uvedených v bode 134 vyššie by verejnosť získala obraz o pracovných metódach Komisie pri prijímaní rozhodnutia. Taká situácia by preto mala v podobných prípadoch veľmi negatívny vplyv na jej rozhodovací proces.
|
160. Rovněž z odůvodnění uvedeného v závěru bodu 4.1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že by zpřístupnění dokumentů vyjmenovaných v bodě 134 výše poskytlo veřejnosti přehled o pracovních metodách Komise používaných při přijímání rozhodnutí. Podle Komise by to proto mělo velmi nepříznivé důsledky pro rozhodovací proces v podobných věcech.
|
|
161. Napokon z odôvodnenia uvedeného v závere bodu 4.1 napadnutého rozhodnutia vyplýva, že zverejnenie dokumentov týkajúcich sa spôsobu výpočtu, ktorý bol prijatý na základe návrhu na vymáhanie, by viedlo k predvídateľnému ohrozeniu vnútroštátneho súdneho konania, ktoré prebieha v Belgicku.
|
161. Konečně, z odůvodnění uvedeného v závěru bodu 4.1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že by zpřístupnění dokumentů týkajících se způsobu výpočtu, který byl přijat pro účely žádosti o navrácení, představovalo předvídatelné riziko pro vnitrostátní soudní řízení probíhající v Belgii.
|
|
162. Vzhľadom na tieto štyri kategórie všeobecných a abstraktných odôvodnení Všeobecný súd najskôr konštatuje, že tvrdenie Komisie, podľa ktorého predmetné dokumenty nemôžu byť zverejnené, pretože obsahujú osobné názory, ktoré jej zamestnanci vyjadrili na vnútorné účely, názory, ktoré sú súčasťou fázy pred prijatím konečného rozhodnutia Komisie a ktoré okrem toho neodrážajú konečné stanovisko Komisie, naráža na samotné znenie článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
162. Pokud jde o tyto čtyři kategorie obecného a abstraktního odůvodnění, Tribunál zaprvé konstatuje, že argument Komise, že dotčené dokumenty nemohou být zpřístupněny, neboť obsahují osobní názory jejích zaměstnanců vyslovené pro vnitřní účely ve fázi předcházející konečnému rozhodnutí Komise a nadto ani nevyjadřují stanovisko, které nakonec přijala, je v rozporu se samotným zněním čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
|
|
163. Treba totiž uviesť, že článok 4 ods. 3 druhý pododsek nariadenia č. 1049/2001 výslovne pripúšťa, že po prijatí rozhodnutia bude prístup k dokumentu, ktorý obsahuje stanoviská pre vnútornú potrebu, ktoré sú súčasťou rokovaní a predbežných porád v dotknutej inštitúcii, poskytnutý, pokiaľ by zverejnenie dokumentu vážne nenarušilo rozhodovací proces inštitúcie.
|
163. Je třeba totiž uvést, že čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1049/2001 výslovně připouští, aby po přijetí rozhodnutí, byl přístup k dokumentu, který obsahuje stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu, poskytnut, ledaže by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu.
|
|
164. V prejednávanom prípade sa však Komisia uspokojila s tvrdením, že „skutočnosť, že predmetné dokumenty, ktoré sa týkali vykonania auditu alebo odstúpenia od zmluvy, boli vyhotovené a rozdelené pred niekoľkými rokmi, nebráni tomu, aby mohla očakávať, že [jej] rozhodujúci proces... môže byť vážne ohrozený z už uvedených dôvodov“. Také odôvodnenie je z dôvodu jeho čisto hypotetickej povahy nedostatočné vzhľadom na požiadavku uvedenú v bode 91 vyššie v súvislosti s existenciou objektívneho konkrétneho a nie hypotetického rizika ohrozenia chráneného záujmu.
|
164. V projednávaném případě se však Komise omezila na tvrzení, že „[s]kutečnost, že dotčené dokumenty, které se týkají provádění auditu nebo výpovědi smlouvy, byly vypracovány a použity před řadou let, nebrání tomu, aby bylo oprávněné předpokládat, že [její] rozhodovací proces […] může být vážně ohrožen z výše uvedených důvodů“. Z důvodu svého čistě hypotetického charakteru je takové odůvodnění nedostatečné s ohledem na požadavek – připomenutý v bodě 91 výše – na existenci konkrétního objektivního rizika, a nikoliv hypotetického, porušení chráněného zájmu.
|
|
165. Po druhé Komisia nemôže tvrdiť, že zverejnenie dokumentov týkajúcich sa vykonania auditu a príkazu na vymáhanie, o ktoré ide v prejednávanej veci, by subjektom, ktorým sú určené fondy Únie, umožnilo obísť pravidlá uplatniteľné v oblasti auditu alebo príkazov na vymáhanie a tým v budúcnosti vážne ohroziť jej rozhodovací proces.
|
165. Zadruhé, Komise nemůže tvrdit, že zpřístupnění dokumentů týkajících se provádění auditu a příkazu k vrácení finančních prostředků dotčeného v projednávané věci by příjemcům unijních prostředků umožnilo obcházet pravidla použitelná v oblasti auditu nebo příkazu k vrácení finančních prostředků, a proto by v budoucnu velmi vážně ohrozilo její rozhodovací proces.
|
|
166. Spôsoby vykonania auditu sa totiž zakladajú na právnych normách a známych vedeckých pravidlách odborníkov, keďže sa vyučujú v rámci kurzov zameraných na vzdelávanie audítorov. To isté platí aj v prípade pravidiel vykonania príkazu na vymáhanie. Preto nemožno tvrdiť, že by poznanie takých pravidiel vážne ohrozilo rozhodovací proces, ktorý bol v prejednávanej veci ukončený, alebo dokonca rozhodovací proces Komisie v podobných veciach.
|
166. Postupy provádění auditu spočívají totiž na právních normách a vědeckých pravidlech, které jsou odborníkům známy, jelikož jsou vyučovány v rámci auditorských studijních programů. Totéž platí pro pravidla provádění příkazu k vrácení finančních prostředků. Proto nelze tvrdit, že by znalost takových pravidel vážně ohrozila rozhodovací proces v projednávaném případě, který byl ukončen, nebo dokonce rozhodovací proces Komise v podobných věcech.
|
|
167. Po tretie Komisia navyše nemôže odôvodniť odmietnutie prístupu k sporným dokumentom potrebou chrániť v budúcnosti v podobných situáciách svojich zamestnancov proti akémukoľvek vonkajšiemu tlaku, a teda ani rozhodovací proces v podobných veciach.
|
167. Zatřetí, Komise nemůže své odepření přístupu ke sporným dokumentů odůvodnit ani nutností chránit v budoucnu v podobných situacích své zaměstnance před jakýmkoliv vnějším tlakem, a tedy rozhodovací proces v podobných věcech.
|
|
168. Za predpokladu, že sporné dokumenty skutočne obsahujú údaje týkajúce sa zamestnancov Komisie, ktoré nemožno zverejňovať, aby títo zamestnanci neboli vystavení vonkajšiemu tlaku, treba totiž najskôr konštatovať, že – ako vyplýva z pripomienok uvedených v bodoch 130 až 132 vyššie – článok 4 ods. 3 druhý pododsek nariadenia č. 1049/2001 nemá za cieľ chrániť osobné údaje, ktoré môžu predovšetkým vystaviť zamestnancov vonkajším tlakom, ale jeho cieľom je chrániť výlučne niektoré typy dokumentov. Následne treba pripomenúť, že normotvorca Únie v článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001 stanovil špeciálne ustanovenie, ktorého účelom je v prípade potreby výslovne obmedziť zverejnenie osobných dokumentov s cieľom chrániť súkromie a integritu jednotlivca.
|
168. I kdyby totiž sporné dokumenty skutečně obsahovaly údaje týkající se zaměstnanců Komise, které by neměly být přístupné, aby tito zaměstnanci nebyli vystaveni vnějším tlakům, je nutno nejprve konstatovat – jak vyplývá z toho, co bylo připomenuto uvedených v bodech 130 až 132 výše – že předmětem čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 je nikoliv ochrana osobních údajů, které by zejména mohly vystavit zaměstnance vnějším tlakům, ale pouze ochrana určitých druhů dokumentů. Dále je třeba připomenout, že unijní zákonodárce v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 stanovil zvláštní ustanovení, jehož výslovně uvedeným cílem je omezit, pokud je to nutné, zpřístupnění osobních údajů v zájmu ochrany soukromí a osobnosti jednotlivců.
|
|
169. Komisia preto nemôže odôvodniť odmietnutie zverejnenia takých osobných údajov na základe ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
169. Komise proto nemůže založit své odepření zpřístupnit takové osobní údaje na ustanoveních čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
|
|
170. Po štvrté treba konštatovať, že na rozdiel od toho, čo tvrdí Komisia, skutočnosť, že niektoré dokumenty sa týkajú výpočtu sumy, ktorá sa má vymáhať a ktorá je predmetom sporu, o ktorom rozhoduje vnútroštátny belgický súdny orgán, nemôže byť dôvodom odmietnutia zverejnenia uvedených dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
170. Začtvrté je třeba konstatovat, že v rozporu s tvrzením Komise, nemůže skutečnost, že se některé dokumenty týkají výpočtu částky, která má být navrácena a jež je předmětem sporu probíhajícího před vnitrostátním belgickým soudem, odůvodnit odepření zpřístupnit uvedené dokumenty ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97-2011.
|
|
171. Odôvodnenie 16 nariadenia č. 1049/2001 stanovuje, že režim prístupu verejnosti k dokumentom inštitúcií, ktorý uvedené nariadenie zavádza, platí bez toho, aby boli dotknuté existujúce práva na prístup k dokumentom súdnych orgánov.
|
171. Je zajisté pravda, že bod 16 odůvodnění nařízení č. 1049/2001 uvádí, že režimem přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů, který uvedené nařízení zavádí, nejsou dotčena stávající práva soudních orgánů na přístup k dokumentům.
|
|
172. Z ustanovení nariadenia č. 1049/2001 totiž nevyplýva, že právo vnútroštátnych súdnych orgánov na prístup k dokumentom umožňuje odchýlku od všeobecného pravidla prístupu verejnosti k dokumentom inštitúcií stanoveného nariadením č. 1049/2001, a to predovšetkým pri zohľadnení judikatúry uvedenej v bode 90 vyššie, podľa ktorej sa výnimky z uvedeného práva vykladajú reštriktívne a ich taxatívny výpočet sa nachádza v článku 4 nariadenia č. 1049/2001.
|
172. Z ustanovení nařízení č. 1049/2001 však nevyplývá, že práva vnitrostátních soudních orgánů na přístup k dokumentům umožňují se odchýlit od obecného pravidla přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů stanoveného nařízením č. 1049/2001, a to zvláště s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 90 výše, podle níž výjimky z uvedeného práva musí být vykládány striktně a jsou taxativně uvedeny v článku 4 nařízení č. 1049/2001.
|
|
173. Preto, pokiaľ ide o dokumenty týkajúce sa výpočtu v súvislosti s návrhom na vymáhanie, Komisia nesprávne odmietla zverejniť ich obsah z dôvodu, že uvedený výpočet je predmetom sporu, o ktorom v súčasnosti rozhoduje belgický vnútroštátny súdny orgán.
|
173. Pokud jde tedy o dokumenty, které se týkají výpočtu částky, která má být předmětem žádosti o navrácení, Komise neprávem odepřela zpřístupnění jejich obsahu z důvodu, že uvedený výpočet byl předmětem sporu probíhajícího před vnitrostátním belgickým soudem.
|
|
174. Z predchádzajúcich dodatočných úvah vyplýva, že nijaké zo štyroch abstraktných a všeobecných dôvodov, ktoré Komisia uviedla v súvislosti s dokumentmi vymedzenými v bode 134 vyššie, nemôže okrem konkrétnych a individuálnych dôvodov podporiť odmietnutie zverejnenia uvedených dokumentov.
|
174. Z výše uvedených doplňujících úvah vyplývá, že žádné ze čtyř abstraktních a obecných odůvodnění, která Komise uvedla ve vztahu k dokumentům uvedeným v bodě 134 výše, nemůže vedle konkrétního a individuálního odůvodnění podložit odepření zpřístupnit uvedené dokumenty.
|
|
175. Vzhľadom na protiprávnosť, na ktorú sa poukazuje predovšetkým v bode 150 vyššie, treba bez toho, aby bolo potrebné preskúmať tvrdenia žalobkyne týkajúce sa existencie prevažujúceho verejného záujmu, prijať štvrtý žalobný dôvod v celom rozsahu, a teda zrušiť napadnuté rozhodnutie v rozsahu, v akom sa v ňom na základe výnimky podľa ustanovení článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001 žalobkyni výslovne odmieta poskytnutie prístupu k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, ktoré sú uvedené v bode 134 vyššie.
|
175. Pokud jde o protiprávnost uvedenou v bodě 150 výše, je třeba – a přitom není namístě přezkoumat argumenty žalobkyně týkající se existence převažujícího veřejného zájmu – vyhovět čtvrtému žalobnímu důvodu v plném rozsahu, a proto zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž na základě výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001 žalobkyni výslovně odepírá přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2001, které jsou vyjmenovány v bodě 134 výše.
|
|
O druhom žalobnom dôvode založenom na porušení povinnosti odôvodnenia
|
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
|
|
176. Na jednej strane žalobkyňa Komisii vytýka, že jednak nevysvetlila dôvody, prečo sa počet dokumentov, o ktorých obsahu bolo vyhlásené, že buď čiastočne, alebo úplne nepatrí do pôsobnosti žiadosti o neobmedzený prístup k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, zvýšil v období medzi prvou odpoveďou a napadnutým rozhodnutím. Na druhej strane Komisia jednak nevysvetlila, z akého právneho základu vychádzala na účely vyhlásenia, že niektoré dokumenty alebo časti dokumentov úplne alebo čiastočne nepatria do pôsobnosti uvedenej žiadosti o prístup, a tiež nevysvetlila dôvody, pre ktoré spis týkajúci sa zmluvy LIEN 97‑2011 obsahuje dokumenty alebo časti dokumentov, ktoré nepatria do uvedeného predmetu. Žalobkyňa dodáva, že tieto nezrovnalosti, ba dokonca rozpornosti, ktoré vyplývajú z napadnutého rozhodnutia, boli jasne uvedené v listoch, ktoré adresovala predsedovi Komisie 11. júna 2010 a 11. augusta 2010 a ktoré sú prílohou repliky.
|
176. Žalobkyně vytýká Komisi, že nevysvětlila důvody, proč se počet dokumentů, o jejichž obsahu rozhodla, že částečně nebo vůbec nespadá do rozsahu žádosti o neomezený přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011, mezi původní odpovědí a napadeným rozhodnutím zvýšil. Komise ani nevysvětlila, zaprvé na jakém právním základě rozhodla, že některé dokumenty nebo části dokumentů vůbec či částečně nespadají do rozsahu uvedené žádosti o přístup, a zadruhé důvody, proč spis týkající se smlouvy LIEN 97‑2011 obsahuje dokumenty nebo části dokumentů, které se uvedeného předmětu nijak netýkají. Žalobkyně dodává, že na tyto nesoudržnosti, či dokonce rozporuplnosti, které vyplývají z napadeného rozhodnutí, jasně upozornila v obou dopisech, které zaslala předsedovi Komise dne 11. června 2010 a 11. srpna 2010 a jež jsou přílohou repliky.
|
|
177. Komisia spochybňuje dôvodnosť druhého žalobného dôvodu a v tejto súvislosti sa domnieva, že z právneho hľadiska si dostatočne splnila svoju povinnosť odôvodnenia, pokiaľ ide o uplatnenie výnimiek, ktoré sú základom rozhodnutia o zamietnutí úplného prístupu k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011.
|
177. Komise zpochybňuje opodstatněnost druhého žalobního důvodu a v tomto ohledu má za to, že právně dostačujícím způsobem splnila svou povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o výjimky, na kterých je založeno její rozhodnutí odepřít poskytnutí úplného přístupu k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
178. V prejednávanom prípade treba najskôr konštatovať, že dva listy, ktoré žalobkyňa adresovala predsedovi Komisie 11. júna 2010 a 11. augusta 2010, sú z obdobia po prijatí napadnutého rozhodnutia a po podaní žaloby v tejto veci. Keďže tieto listy napísala samotná žalobkyňa, nemožno ich považovať za dôkazy, o ktorých sa žalobkyňa dozvedela počas konania. Také posúdenie by totiž účastníkovi konania umožnilo, aby sám sebe zaobstaral dôkaz, ako aj obišiel pravidlo predkladania dôkazov zo strany žalobkyne v štádiu žaloby, aké je stanovené v článku 44 rokovacieho poriadku. Z toho istého dôvodu sa ani nemožno domnievať, že uvedené listy by vzhľadom na to, že ich existencia sa preukázala počas tohto konania, predstavovali nové dôkazy, ktoré by umožnili uvedenie nového žalobného dôvodu v zmysle článku 48 ods. 2 rokovacieho poriadku.
|
178. V projednávaném případě je třeba úvodem konstatovat, že oba dopisy žalobkyně zaslané předsedovi Komise dne 11. června 2010 a 11. srpna 2010 byly zaslány po přijetí napadeného rozhodnutí a po předložení návrhu v projednávané věci. Takové dopisy, které byly sepsány samotnou žalobkyní, nemohou být považovány za důkazy, jejichž existenci žalobkyně odhalila v průběhu tohoto řízení. Taková kvalifikace by totiž umožnila účastníku řízení, aby si sám vytvořil důkaz a obešel pravidlo o předkládání důkazů žalobcem ve fázi žaloby, které je stanoveno v článku 44 jednacího řádu. Ze stejného důvodu ani nelze mít za to, že existence uvedených dopisů, která vyšla najevo v průběhu tohoto řízení, představuje nové okolnosti, jež umožňují předložení nového žalobního důvodu ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu.
|
|
179. Preto treba zamietnuť žiadosť žalobkyne o doloženie dvoch listov adresovaných prezidentovi Komisie 11. júna 2010 a 11. augusta 2010 do spisu v tejto veci.
|
179. Proto je třeba zamítnout návrh žalobkyně na založení obou dopisů zaslaných předsedovi Komise dne 11. června 2010 a 11. srpna 2010 do spisu k projednávané věci.
|
|
180. V prvom rade treba pripomenúť, že z judikatúry vyplýva, že povinnosť odôvodnenia je podstatnou formálnou náležitosťou, ktorú treba odlišovať od otázky dôvodnosti odôvodnenia týkajúcej sa zákonnosti sporného aktu z vecnej stránky (rozsudok Súdu prvého stupňa z 12. decembra 2007, Akzo Nobel a i./Komisia, T‑112/05, Zb. s. II‑5049, bod 94).
|
180. Je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění je podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která souvisí s legalitou sporného aktu po meritorní stránce (rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑112/05, Sb. rozh. s. II‑5049, bod 94).
|
|
181. Okrem toho podľa ustálenej judikatúry odôvodnenie požadované článkom 296 ZFEÚ musí byť prispôsobené charakteru sporného aktu a musia z neho jasne a jednoznačne vyplývať úvahy orgánu, ktorý prijal rozhodnutie, umožňujúce dotknutým subjektom spoznať dôvody prijatého opatrenia a súdu Únie vykonávať svoju právomoc preskúmania. Požiadavka odôvodnenia musí byť posúdená vzhľadom na okolnosti daného prípadu, najmä vzhľadom na obsah aktu, povahu uvádzaných dôvodov, ako aj záujem, ktorý môžu mať na získaní takýchto vysvetlení osoby, ktorým je akt určený, alebo ďalšie osoby priamo a individuálne dotknuté takýmto aktom. Nevyžaduje sa, aby odôvodnenie vymedzovalo všetky relevantné skutkové a právne okolnosti, pretože odpoveď na otázku, či odôvodnenie aktu zodpovedá požiadavkám článku 296 ZFEÚ, treba posudzovať nielen vzhľadom na znenie aktu, ale tiež na jeho kontext, ako aj na všetky právne pravidlá upravujúce dotknutú oblasť (rozsudky Súdneho dvora z 2. apríla 1998, Komisia/Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Zb. s. I‑1719, bod 63, a Sison/Rada, už citovaný v bode 90 vyššie, bod 80).
|
181. Podle ustálené judikatury platí, že odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a unijní soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů, jakož i zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky výše uvedeného článku 296, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63, a Sison v. Rada, bod 90 výše, bod 80).
|
|
182. Pokiaľ ide o žiadosť o prístup k dokumentom, ak predmetná inštitúcia odmietne takýto prístup, musí na základe informácií, ktorými disponuje, v každom konkrétnom prípade preukázať, že na dokumenty, ku ktorým sa prístup požaduje, sa skutočne vzťahujú výnimky upravené v článku 4 nariadenia č. 1049/2001 (rozsudky Súdu prvého stupňa z 26. apríla 2005, Sison/Rada, T‑110/03, T‑150/03 a T‑405/03, Zb. s. II‑1429, bod 60, a zo 17. mája 2006, Kallianos/Komisia, T‑93/04, Zb. VS s. I‑A‑2‑115 a II‑A‑2‑537, bod 90). V rámci tejto judikatúry teda prislúcha inštitúcii, ktorá zamietla prístup k dokumentu, predložiť odôvodnenie umožňujúce jednak pochopiť a overiť, či sa požadovaného dokumentu skutočne týka oblasť, na ktorú sa vzťahuje uvádzaná výnimka, a jednak, či potreba ochrany súvisiaca s touto výnimkou je skutočná (rozsudok z 26. apríla 2005, Sison/Rada, už citovaný, bod 61).
|
182. Co se týče žádosti o přístup k dokumentům, musí dotčený orgán, jestliže takový přístup odepře, v každém konkrétním případě na základě informací, kterými disponuje, prokázat, že dokumenty, ke kterým je požadován přístup, skutečně spadají pod výjimky vyjmenované v nařízení č. 1049/2001 (rozsudky Tribunálu ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, T‑110/03, T‑150/03 a T‑405/03, Sb. rozh. s. II‑1429, bod 60, a ze dne 17. května 2006, Kallianos v. Komise, T‑93/04, Sb. rozh. VS s. I‑A‑2‑115 a II‑A‑2‑537, bod 90). V rámci této judikatury tedy orgánu, který odepřel přístup k dokumentu, přísluší, aby poskytl odůvodnění umožňující pochopit a ověřit, zda požadovaný dokument skutečně souvisí s oblastí, na kterou se vztahuje uvedená výjimka, a zda je potřeba ochrany ohledně této výjimky skutečná (výše uvedený rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, bod 61).
|
|
183. V prejednávanom prípade treba na účely posúdenia dôvodnosti druhého žalobného dôvodu odlíšiť tri kategórie nasledujúcich dokumentov:
|
183. V projednávaném případě je třeba za účelem posouzení opodstatněnosti druhého žalobního důvodu rozlišit tyto tři kategorie dokumentů:
|
|
– dokumenty, v súvislosti s ktorými Komisia neprijala rozhodnutie z dôvodu, že nepatrili do pôsobnosti predmetnej žiadosti o prístup, pretože neboli predmetom opakovanej žiadosti v zmysle článku 8 nariadenia č. 1049/2001,
|
– dokumenty, o nichž Komise nerozhodla, protože vzhledem k tomu, že nebyly předmětem potvrzující žádosti ve smyslu článku 8 nařízení č. 1049/2001, nespadaly do rozsahu žádosti o dotčený přístup;
|
|
– dokumenty, v súvislosti s ktorými Komisia neprijala rozhodnutie z dôvodu, že nepatrili do pôsobnosti predmetnej žiadosti o prístup, pretože sa netýkali zmluvy LIEN 97‑2011,
|
– dokumenty, o nichž Komise nerozhodla, protože vzhledem k tomu, že se netýkají smlouvy LIEN 97‑2011, nespadaly do rozsahu žádosti o dotčený přístup;
|
|
– dokumenty alebo časti dokumentov, ku ktorým Komisia odmietla poskytnúť žalobkyni prístup z dôvodu, že sa na ne uplatnila jedna z výnimiek uvedených v článku 4 nariadenia č. 1049/2001.
|
– dokumenty nebo části dokumentů, k nimž Komise odepřela žalobkyni přístup z toho důvodu, že se na ně vztahovaly výjimky uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001.
|
|
Dokumenty, v súvislosti s ktorými Komisia neprijala rozhodnutie z dôvodu, že nepatrili do pôsobnosti predmetnej žiadosti o prístup, pretože neboli predmetom opakovanej žiadosti
|
Dokumenty, o nichž Komise nerozhodla, protože vzhledem k tomu, že nebyly předmětem potvrzující žádosti ve smyslu článku 8 nařízení č. 1049/2001, nespadaly do rozsahu žádosti o přístup
|
|
184. Je nesporné, že tieto dokumenty predstavujú ďalšie dokumenty odovzdané spolupracovníkovi ombudsmana, tak ako sú označené v prvej žiadosti.
|
184. Je nesporné, že těmito dokumenty jsou jiné dokumenty předané spolupracovníkovi veřejného ochránce práv, jak jsou označeny v původní žádosti.
|
|
185. Pokiaľ ide o tieto dokumenty, treba sa domnievať, že neprijatie rozhodnutia zo strany Komisie, hoci – ako bolo konštatované v bode 61 vyššie – z prvej žiadosti výslovne vyplýva, že žalobkyňa žiadala o neobmedzený prístup k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana, musí byť posúdené ako implicitné odmietnutie prístupu v zmysle článku 8 nariadenia č. 1049/2001, ktoré môže byť napadnuté žalobou na Všeobecnom súde.
|
185. Pokud jde o tyto dokumenty, je třeba mít za to, že nepřijetí rozhodnutí ze strany Komise, zatímco – jak bylo konstatováno v bodě 61 výše – z původní žádosti výslovně vyplývá, že žalobkyně požadovala neomezený přístup k jiným dokumentů předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv, musí být kvalifikováno jako implicitní odepření přístupu ve smyslu článku 8 nařízení č. 1049/2001, proti němuž lze podat žalobu k Tribunálu.
|
|
186. Také implicitné odmietnutie zahrnuje podľa definície absolútny nedostatok odôvodnenia. Z toho vyplýva, že úvahy a tvrdenia, ktoré Komisia v tejto súvislosti uviedla na súde Únie, nemôžu napraviť taký nedostatok odôvodnenia, a to aj keby boli správne (pozri v tomto zmysle rozsudok Súdneho dvora z 24. októbra 1996, Nemecko a i./Komisia, C‑329/93, C‑62/95 a C‑63/95, Zb. s. I‑5151, bod 48, a rozsudok Súdu prvého stupňa z 19. októbra 2005, Freistaat Thüringen/Komisia, T‑318/00, Zb. s. II‑4179, bod 127). Takým je najmä prípad, pokiaľ ide o údajne nepresnú povahu znenia prvej žiadosti. Ako bolo totiž konštatované v bodoch 83 a 85 vyššie, Komisia má v takom prípade v súlade s článkom 6 ods. 2 nariadenia č. 1049/2001 a so zásadou riadnej správy veci verejných skutočne povinnosť vyzvať žalobkyňu, aby presnejšie vymedzila požadované dokumenty, čo však v tomto prípade neurobila.
|
186. Takové implicitní odepření však již pojmově implikuje absolutní neexistenci odůvodnění. Z toho vyplývá, že i kdyby byly úvahy a tvrzení, které Komise v tomto ohledu uvedla před unijním soudem, správné, nemohou napravit takovou neexistenci odůvodnění (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 24. října 1996, Německo a další v. Komise, C‑329/93, C‑62/95 a C‑63/95, Recueil, s. I‑5151, bod 48, a rozsudek Tribunálu ze dne 19. ří jna 2005, Freistaat Thüringen v. Komise, T‑318/00, Sb. rozh. s. II‑4179, bod 127). Tak tomu je zejména v případě údajně nepřesného znění původní žádosti. Jak bylo totiž uvedeno v bodech 83 a 85 výše, v takovém případě musí Komise v souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 a zásadou řádné správy vyzvat žadatelku, aby přesněji vymezila požadované dokumenty, což však v projednávaném případě neučinila.
|
|
187. Z uvedených úvah vyplýva, že pokiaľ ide o dokumenty odovzdané spolupracovníkovi ombudsmana, napadnuté rozhodnutie obsahuje implicitné odmietnutie prístupu k týmto dokumentom, ktoré požadovala žalobkyňa, a že toto odmietnutie nevyhovuje povinnosti odôvodnenia, ktorú inštitúciám Únie ukladá článok 296 ZFEÚ.
|
187. Z výše uvedených úvah vyplývá, že napadené rozhodnutí obsahuje implicitní odepření přístupu k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv požadovaným žalobkyní a že tímto odepřením není splněna povinnost uvést odůvodnění, kterou článek 296 SFEU ukládá unijním orgánům.
|
|
Dokumenty, v súvislosti s ktorými Komisia neprijala rozhodnutie z dôvodu, že nepatrili do pôsobnosti predmetnej žiadosti o prístup, pretože sa netýkali zmluvy LIEN 97‑2011
|
Dokumenty, o nichž Komise nerozhodla, protože vzhledem k tomu, že se netýkají smlouvy LIEN 97‑2011, nespadaly do rozsahu žádosti o přístup
|
|
188. Pokiaľ ide o tieto dokumenty, treba najskôr zdôrazniť, že v odpovedi na otázku Všeobecného súdu na pojednávaní žalobkyňa výslovne potvrdila, že jej žiadosť o prístup sa vzťahovala iba na dokumenty, ktoré sa týkajú zmluvy LIEN 97‑2011. Vzhľadom na predmet uvedenej žiadosti, aký žalobkyňa potvrdila na pojednávaní, je teda potrebné na základe odpovede Komisie na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania preskúmať, či sa správne domnievala, že obsah niektorých dokumentov zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 úplne alebo čiastočne nespadal pod tento predmet. Z tohto dôvodu treba pripomenúť, že uvedené dokumenty sú tie, ktorými sa zaoberá bod 3.1 napadnutého rozhodnutia.
|
188. Co se týče těchto dokumentů, je třeba nejprve upozornit na to, že v odpovědi na otázku položenou Tribunálem v průběhu jednání žalobkyně výslovně potvrdila, že se její žádost o přístup vztahovala pouze k dokumentům týkajícím se smlouvy LIEN 97‑2011. S ohledem na předmět uvedené žádosti, jak jej potvrdila žalobkyně během jednání, je tedy třeba na základě odpovědi Komise na druhé důkazní opatření zkoumat, zda Komise měla právem za to, že se obsah některých dokumentů ze spisu k smlouvě LIEN 97‑2011 tohoto předmětu vůbec netýká nebo se jej týká pouze částečně. V tomto ohledu je třeba připomenout, že uvedenými dokumenty jsou dokumenty, které jsou vyjmenovány v bodě 3.1 napadeného rozhodnutí.
|
|
– Dokumenty, ktorých obsah údajne vôbec nepatrí do pôsobnosti žiadosti o prístup
|
– Dokumenty, jejichž obsah údajně vůbec nespadá do rozsahu žádosti o přístup
|
|
189. Pokiaľ ide o dokumenty, o ktorých sa Komisia domnievala, že obsah vôbec nepatril do pôsobnosti žiadosti o prístup, tieto dokumenty môžu byť vzhľadom na bod 3.1 napadnutého rozhodnutia a tabuľku, ktorá je súčasťou prílohy tohto rozhodnutia, identifikované takto:
|
189. K dokumentům, o nichž Komise měla za to, že jejich obsah vůbec nespadá do rozsahu žádosti o přístup, mohou s ohledem na bod 3.1 napadeného rozhodnutí a tabulku, která je přílohou uvedeného rozhodnutí, patřit:
|
|
– zložka 1: dokument 7/1999 podčasť 1 (ktorý zodpovedá e‑mailu adresovanému Európskemu dobrovoľníckemu centru 30. marca 1999 o 9.50 hod),
|
– spis 1: dokument 7/1999, oddíl 1 (e-mail zaslaný Evropskému dobrovolnickému centru dne 30. března 1999 v 9:50);
|
|
– zložka 4 časť I: dokument 6/1999 [uvádza sa iba v tabuľke, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia (strana 5)],
|
– část I spisu 4: dokument 6/1999 [uvedený pouze v tabulce, která je přílohou napadeného rozhodnutí (strana 5)];
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 15/1999, 21/1999, 23/1999, 24/1999, 26/1999, 1/2000, 5/2000, 6/2000, 10/2000, 11/2000, 14/2000, 4/2001 a 6/2001.
|
– část II spisu 4: dokumenty 15/1999, 21/1999, 23/1999, 24/1999, 26/1999, 1/2000, 5/2000, 6/2000, 10/2000, 11/2000, 14/2000, 4/2001 a 6/2001.
|
|
190. Po preskúmaní odpovede Komisie na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania Všeobecný súd predovšetkým konštatuje, že obsah nasledujúcich dokumentov, ktoré podľa Komisie údajne vôbec nepatria do predmetu žiadosti žalobkyne o prístup, sa práve naopak viaže jednak priamo alebo nepriamo a jednak úplne alebo čiastočne – bez toho, aby Všeobecný súd musel v tomto rozsudku označiť predmetné časti v uvedených dokumentoch – k predmetu žiadosti o prístup do spisu k zmluve LIEN 97‑2011:
|
190. Na základě přezkumu odpovědi Komise na druhé důkazní opatření Tribunál nejprve konstatuje, že obsah následujících dokumentů, o němž měla Komise za to, že údajně vůbec nespadá do rozsahu žádosti žalobkyně o přístup, je naopak jednak přímo nebo nepřímo, jednak úplně nebo částečně spojen s předmětem žádosti o přístup ke spisu smlouvy LIEN 97‑2011, přičemž Tribunálu nepřísluší označit dotčené části uvedených dokumentů v tomto rozsudku, a sice:
|
|
– zložka 1: dokument 7/1999 podčasť 1,
|
– spis 1: dokument 7/1999, oddíl 1;
|
|
– zložka 4 časť I: dokument 6/1999,
|
– část I spisu 4: dokument 6/1999;
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 15/1999, 21/1999, 24/1999, 26/1999, 1/2000, 10/2000 a 6/2001.
|
– část II spisu 4: dokumenty 15/1999, 21/1999, 24/1999, 26/1999, 1/2000, 10/2000 a 6/2001.
|
|
191. Pokiaľ ide ďalej o dokument 23/1999 zo zložky 4 časti II spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, Všeobecný súd konštatuje, že na rozdiel od toho, čo uviedla Komisia na strane 12 tabuľky, ktorá je súčasťou prílohy napadnutého rozhodnutia, jeho obsah sa netýka výlučne stretnutia, ktoré nesúvisí so zmluvou LIEN 97‑2011. Ak by to bol totiž prípad druhej podčasti uvedeného dokumentu, ktorá začína spojením „Now, an other very important issue“, potom sa obsah prvej podčasti toho istého dokumentu, ktorý začína oslovením „Dear Isabella“, týka zmluvy LIEN 97‑2011.
|
191. Dále, pokud jde o dokument 23/1999 v části II spisu 4, jenž se týká smlouvy LIEN 97‑2011, Tribunál konstatuje, že v rozporu s údajem, který Komise uvedla na straně 12 tabulky, která je přílohou napadeného rozhodnutí, jeho obsah se nevztahuje pouze ke schůzce, která se netýká smlouvy LIEN 97‑2011. I když tomu tak je v druhém oddílu uvedeného dokumentu, který začíná slovním spojením „Now, an other very important issue“, obsah prvního oddílu téhož dokumentu, který začíná po uvedení slovního spojení „Dear Isabella“, se však týká smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
192. Rovnako, pokiaľ ide o dokument 6/2000 zo zložky 4 časti II spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, Všeobecný súd konštatuje, že tento dokument obsahuje jednak prvú podčasť, v ktorej je uvedený e‑mail, ktorého predmet sa netýka zmluvy LIEN 97‑2011, a jednak druhú podčasť obsahujúcu rukou písané poznámky. Tieto poznámky sú dostatočne čitateľné na to, aby mohla byť identifikovaná chronológia udalostí súvisiacich so zmluvou LIEN 97‑2011. Okrem toho niektoré z uvedených udalostí sú opísané v dokumente 23/1999 zo zložky 4 časti I spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011, pričom uvedený dokument bol zverejnený s výnimkou riadku 49 tabuľky, ktorú obsahuje. Z tohto dôvodu jedine obsah prvej podčasti dokumentu 6/2000 zo zložky 4 časti II spisu týkajúceho sa zmluvy 97‑2011 nepatrí do predmetu žiadosti žalobkyne o prístup.
|
192. Rovněž pokud jde o dokument 6/2000 v části II spisu 4, jenž se týká smlouvy LIEN 97‑2011, Tribunál konstatuje, že tento dokument obsahuje první oddíl, v němž je uveden obsah e-mailu, jehož předmět se netýká smlouvy LIEN 97‑2011, a druhý oddíl, který obsahuje ručně psané poznámky. Tyto poznámky jsou dostatečně čitelné k tomu, aby mohl být určen vývoj událostí souvisejících se smlouvou LIEN 97‑2011. Kromě toho jsou některé z uvedených událostí popsány v dokumentu 23/1999 v části I spisu 4, jenž se týká smlouvy LIEN 97‑2011, přičemž uvedený dokument byl s výjimkou řádku 49 tabulky, kterou obsahuje, zveřejněn. V důsledku toho se týká skutečnosti, která není předmětem žádosti žalobkyně o přístup, pouze obsah prvního oddílu dokumentu 6/2000 v části II spisu 4 spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011.
|
|
193. Napokon, pokiaľ ide o nasledujúce dokumenty, Všeobecný súd konštatuje, že Komisia sa správne domnievala, že ich obsah vôbec nepatril do predmetu žiadosti žalobkyne o prístup: zložka 4 časť II: dokumenty 5/2000, 11/2000, 14/2000 a 4/2001.
|
193. Konečně Tribunál konstatuje, že Komise měla právem za to, že se na obsah následujících dokumentů vůbec nevztahuje předmět žádosti žalobkyně o přístup: část II spisu 4: dokumenty 5/2000, 11/2000, 14/2000 a 4/2001.
|
|
194. Z uvedených konštatovaní vyplýva, že pokiaľ ide o dokumenty uvedené v bode 190 vyššie, dokument 23/1999 (podčasť 1) zo zložky 4 časti II a dokument 6/2000 (podčasť 2) zo zložky 4 časti II, treba sa domnievať, že napadnuté rozhodnutie podobne ako v prípade záveru uvedeného v bode 187 vyššie obsahuje implicitné odmietnutie prístupu k týmto dokumentom požadovaným žalobkyňou a že toto odmietnutie nevyhovuje povinnosti odôvodnenia, ktorú inštitúciám Únie ukladá článok 296 ZFEÚ.
|
194. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že pokud jde o dokumenty vyjmenované v bodě 190 výše, dokument 23/1999 (oddíl 1) v části II spisu 4 a dokument 6/2000 (oddíl 2) v části II spisu 4, je třeba mít za to, že tak jako v závěru uvedeném v bodě 187 výše, obsahuje napadené rozhodnutí implicitní odepření přístupu k těmto dokumentů požadovaným žalobkyní a že tímto odepřením není splněna povinnost uvést odůvodnění, kterou článek 296 SFEU ukládá unijním orgánům.
|
|
– Dokumenty, ktorých obsah údajne čiastočne nepatrí do pôsobnosti žiadosti o prístup
|
– Dokumenty, jejichž obsah údajně částečně nespadá do rozsahu žádosti o přístup
|
|
195. Pokiaľ ide o tieto dokumenty, možno ich vzhľadom na bod 3.1 napadnutého rozhodnutia a tabuľku, ktorá tvorí jeho prílohu, identifikovať takto:
|
195. Pokud jde o tyto dokumenty, mohou být s ohledem na bod 3.1 napadeného rozhodnutí a tabulku, která je přílohou uvedeného rozhodnutí, být identifikovány takto:
|
|
– zložka 1: dokumenty 1/1999, 2/1999 a 6/1999,
|
– spis 1: dokumenty 1/1999, 2/1999 a 6/1999;
|
|
– zložka 2: dokumenty 1/1999 a 5/1999,
|
– spis 2: dokumenty 1/1999 a 5/1999;
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 1/1999, 3/1999 (rámec 1), 14/2001 (rámec 4) a 19/2001 (rámce 1 a 2),
|
– část I spisu 4: dokumenty 1/1999, 3/1999 (rámeček 1), 14/2001 (rámeček 4) a 19/2001 (rámečky 1 a 2);
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 1/1999, 2/1999, 5/1999, 12/1999, 18/1999, 20/1999, 22/1999, 2/2000 až 4/2000, 8/2000, 9/2000 a 9/2001.
|
– část II spisu 4: dokumenty 1/1999, 2/1999, 5/1999, 12/1999, 18/1999, 20/1999, 22/1999, 2/2000 až 4/2000, 8/2000, 9/2000 a 9/2001.
|
|
196. Po preskúmaní odpovede Komisie na druhé opatrenie na vykonanie dokazovania, Všeobecný súd konštatuje, že obsah nasledujúcich dokumentov, ktoré podľa Komisie údajne vôbec nepatria do predmetu žiadosti žalobkyne o prístup, sa práve naopak priamo alebo nepriamo viaže k zmluve 97‑2011:
|
196. Na základě přezkumu odpovědi Komise na druhé důkazní opatření, Tribunál konstatuje, že obsah následujících dokumentů, o němž měla Komise za to, že údajně nebyl předmětem žádosti žalobkyně o přístup, se naopak smlouvy LIEN 97‑2011 přímo nebo nepřímo týká:
|
|
– zložka 1: dokumenty 2/1999 a 6/1999 (rámec 1),
|
– spis 1: dokumenty 2/1999 a 6/1999 (rámeček 1);
|
|
– zložka 2: dokument 1/1999,
|
– spis 2: dokument 1/1999;
|
|
– zložka 4 časť I: dokumenty 3/1999 (rámec 1), 14/2001 (rámec 4) a 19/2001 (rámce 1 a 2),
|
– část I spisu 4: dokumenty 3/1999 (rámeček 1), 14/2001 (rámeček 4) a 19/2001 (rámečky 1 a 2);
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 1/1999 (rámec 1), 12/1999, 3/2000 (rámec 3), 8/2000 a 9/2001 (rámec 4).
|
– část II spisu 4: dokumenty 1/1999 (rámeček 1), 12/1999, 3/2000 (rámeček 3), 8/2000 a 9/2001 (rámeček 4).
|
|
197. Naopak, pokiaľ ide o obsah nasledujúcich dokumentov, Všeobecný súd konštatuje, že Komisia sa správne domnievala, že nepatrili do predmetu žiadosti o prístup:
|
197. Naproti tomu Tribunál konstatuje, že Komise měla právem za to, že obsah následujících dokumentů nebyl předmětem žádosti o přístup:
|
|
– zložka 1: dokument 1/1999,
|
– spis 1: dokument 1/1999;
|
|
– zložka 2: dokument 5/1999,
|
– spis 2: dokument 5/1999;
|
|
– zložka 4 časť I: dokument 1/1999,
|
– část I spisu 4: dokument 1/1999;
|
|
– zložka 4 časť II: dokumenty 1/1999 (rámce 2 až 4), 2/1999 (rámce 1 a 3), 5/1999, 18/1999 (rámec 3), 20/1999 (rámec 11), 22/1999, 2/2000 (rámce 1 a 3), 3/2000 (rámec 1), 4/2000 (rámec 2) a 9/2000.
|
– část II spisu 4: dokumenty 1/1999 (rámečky 2 až 4), 2/1999 (rámečky 1 a 3), 5/1999, 18/1999 (rámeček 3), 20/1999 (rámeček 11), 22/1999, 2/2000 (rámečky 1 a 3), 3/2000 (rámeček 1), 4/2000 (rámeček 2) a 9/2000.
|
|
198. Z predchádzajúcich konštatovaní vyplýva, že pokiaľ ide o dokumenty uvedené v bode 196 vyššie, treba sa domnievať, že napadnuté rozhodnutie podobne ako v prípade záveru uvedeného v bode 187 vyššie obsahuje implicitné odmietnutie prístupu k týmto dokumentom požadovaným žalobkyňou a že toto odmietnutie nevyhovuje povinnosti odôvodnenia, ktorú inštitúciám Únie ukladá článok 296 ZFEÚ.
|
198. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že u dokumentů vyjmenovaných v bodě 196 výše je třeba mít za to, že tak jako v závěru uvedeném v bodě 187 výše obsahuje napadené rozhodnutí implicitní odepření přístupu k těmto dokumentů požadovaným žalobkyní a že tímto odepřením není splněna povinnost uvést odůvodnění, kterou článek 296 SFEU ukládá unijním orgánům.
|
|
Dokumenty, ku ktorým Komisia odmietla poskytnúť žalobkyni prístup z dôvodu, že sa na ne uplatnila jedna z výnimiek uvedených v článku 4 nariadenia č. 1049/2001
|
Dokumenty, k nimž Komise odepřela žalobkyni přístup z toho důvodu, že se na ně vztahovaly výjimky uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001
|
|
199. Pokiaľ ide o obsah týchto dokumentov, treba najskôr pripomenúť, že Komisia na to, aby žalobkyni odmietla poskytnúť prístup k týmto dokumentom, vychádzala z ustanovení článku 4 ods. 1 písm. b) a článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001.
|
199. Pokud jde o obsah těchto dokumentů, je třeba nejprve připomenout, že se Komise k tomu, aby k nim odepřela žalobkyni přístup, opřela o ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) a odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
|
|
200. Z napadnutého rozhodnutia vyplýva, že v hlave 4 s názvom „Dôvody odmietnutia“ sú uvedené všetky dôvody, pre ktoré sa Komisia domnievala, že zverejnenie obsahu predmetných dokumentov by ohrozovalo ciele chránené článkom 4 ods. 1 písm. b) a článkom 4 ods. 3 druhým pododsekom nariadenia č. 1049/2001, a preto muselo byť na základe týchto článkov odmietnuté.
|
200. Je zajisté pravda, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že obsahuje v bodě 4, nadepsaném „Odůvodnění odepření přístupu“, všechny důvody, proč měla Komise za to, že by zpřístupnění obsahu dotyčných dokumentů ohrozilo cíle chráněné článkem 4 odst. 1 písm. b) a čl. 4 odst. 3 druhým pododstavcem nařízení č. 1049/2001, a že tedy muselo být na základě uvedených článků odepřeno.
|
|
201. Ako sa pripomína v bode 181 vyššie, požadované odôvodnenie však musí najmä umožniť súdu Únie, aby vykonal svoju právomoc preskúmania. Okrem toho treba vzhľadom na judikatúru citovanú v bode 182 vyššie overiť, či sa dokumentov, v súvislosti s ktorými sa Komisia domáha uplatnenia článku 4 ods. 1 písm. b) a článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001, skutočne týka oblasť, na ktorú sa vzťahuje uvádzaná výnimka, a navyše, či potreba ochrany súvisiaca s touto výnimkou je skutočná.
|
201. Jak však bylo připomenuto v bodě 181 výše, vyžadované odůvodnění musí mimo jiné umožnit unijnímu soudu vykonat svůj přezkum. S ohledem na judikaturu citovanou v bodě 182 výše je třeba ověřit, zda dokumenty, u nichž se Komise dovolávala ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) a odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001, skutečně souvisí s oblastí, na kterou se vztahuje uplatněná výjimka, a zda potřeba ochrany týkající se této výjimky je skutečná.
|
|
202. Po prvé, pokiaľ ide o dokumenty, v súvislosti s ktorými sa Komisia domáhala uplatnenia výnimky podľa článku 4 ods. 1 písm. b) nariadenia č. 1049/2001, z konštatovaní uvedených v bodoch 106 a 110 vyššie vyplýva, že uvedených dokumentov sa skutočne týka oblasť, na ktorú sa vzťahuje uvedené výnimka. Okrem toho z bodov 97 až 126 vyššie vyplýva, že Všeobecný súd mohol vykonať svoju právomoc súdneho preskúmania napadnutého rozhodnutia v rozsahu, v akom sa týka uvedených dokumentov. Z tohto dôvodu, pokiaľ ide o tieto dokumenty, si Komisia splnila povinnosť odôvodnenia, ktorú inštitúciám Únie ukladá článok 296 ZFEÚ.
|
202. Zaprvé, pokud jde o dokumenty, u nichž se Komise dovolávala výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, ze zjištění uvedených v bodech 106 a 110 výše vyplývá, že uvedené dokumenty jsou skutečně dotčeny oblastí, na kterou se vztahuje uvedená výjimka. Kromě toho z bodů 97 až 126 výše vyplývá, že Tribunál mohl vykonat svůj soudní přezkum napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká uvedených dokumentů. Proto pokud jde o tyto dokumenty, Komise splnila povinnost uvést odůvodnění, kterou článek 296 SFEU ukládá unijním orgánům.
|
|
203. Po druhé, pokiaľ ide o dokumenty, v súvislosti s ktorými sa Komisia domáha uplatnenia výnimky podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001, treba bez ohľadu na skutočnosť, že Všeobecný súd dospel v bode 155 vyššie k záveru, že dokumenty uvedené v bode 154 vyššie zjavne neobsahujú stanoviská v zmysle tohto ustanovenia, konštatovať, že Komisia navyše v rozpore s požiadavkami stanovenými judikatúrou uvedenou v bode 182 vyššie neuviedla, kde sa v uvedených dokumentoch podľa nej nachádzali také stanoviská. Z tohto dôvodu odmietnutie zverejnenia dokumentov uvedených v bode 154 vyššie nevyhovuje povinnosti odôvodnenia, ktorú inštitúciám Únie ukladá článok 296 ZFEÚ.
|
203. Zadruhé, pokud jde dokumenty, u nichž se Komise dovolávala výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001 bez ohledu na skutečnost, že Tribunál v bodě 155 výše došel k závěru, že dokumenty uvedené v bodě 154 výše zjevně nejsou stanovisky ve smyslu tohoto ustanovení, je nutno konstatovat, že v rozporu s požadavky uloženými judikaturou uvedenou v bodě 182 výše Komise kromě toho neuvedla, v čem uvedené dokumenty podle ní obsahovaly taková stanoviska. Proto odepřením zpřístupnění dokumentů uvedených v bodě 154 výše nebyla splněna povinnost uvést odůvodnění, kterou článek 296 SFEU ukládá unijním orgánům.
|
|
204. Naopak, pokiaľ ide o iné dokumenty než tie, ktoré sú uvedené v bode 154 vyššie, v súvislosti s ktorými sa Komisia domáha uplatnenia výnimky podľa článku 4 ods. 3 druhého pododseku nariadenia č. 1049/2001, z dôvodov uvedených v bodoch 134 až 174 vyššie týkajúcich sa štvrtého žalobného dôvodu, bez ohľadu na protiprávnosť, ktorá bola konštatovaná v prvom rade, jednak vyplýva, že uvedených dokumentov sa skutočne týka oblasť, na ktorú sa vzťahuje uvedená výnimka, a jednak, že Všeobecný sú mohol vykonať svoju právomoc súdneho preskúmania napadnutého rozhodnutia v rozsahu, v akom sa týkalo uvedených dokumentov. Z tohto dôvodu, pokiaľ ide o tieto dokumenty, si Komisia splnila povinnosť odôvodnenia, ktorú inštitúciám Únie ukladá článok 296 ZFEÚ.
|
204. Pokud jde naproti tomu o jiné dokumenty, než jsou ty, které jsou uvedeny v bodě 154 výše, u nichž se Komise dovolávala výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001, z odůvodnění uvedeného v bodech 134 až 174 výše, které se týká čtvrtého žalobního důvodu, vyplývá, že bez ohledu na zjištěnou protiprávnost uvedené dokumenty skutečně souvisí s oblastí, na kterou se vztahuje uvedená výjimka, a že Tribunál mohl vykonat svůj soudní přezkum napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká uvedených dokumentů. Proto pokud jde o tyto dokumenty, Komise splnila povinnost uvést odůvodnění, kterou článek 296 SFEU ukládá unijním orgánům.
|
|
205. Zo všetkých záverov uvedených v bodoch 187, 194, 198, 203 a 204 vyššie vyplýva, že je potrebné čiastočne vyhovieť druhému žalobnému dôvodu.
|
205. Ze všech závěrů uvedených v bodech 187, 194, 198, 203 a 204 výše vyplývá, že je třeba druhému žalobnímu důvodu částečně vyhovět.
|
|
206. Zo záverov uvedených v bodoch 87, 126, 175 a 205 vyššie vyplýva, že žaloba je čiastočne dôvodná a z tohto dôvodu musí byť napadnuté rozhodnutie zrušené v rozsahu, v akom obsahuje jednak implicitné odmietnutie prístupu k ďalším dokumentom odovzdaným spolupracovníkovi ombudsmana a jednak výslovné odmietnutie prístupu k dokumentom zo spisu týkajúceho sa zmluvy LIEN 97‑2011 uvedeným v bodoch 106, 134, 190 a 196 vyššie.
|
206. Ze závěrů uvedených v bodech 87, 126, 175 a 205 výše vyplývá, že žaloba je částečně opodstatněná, a proto musí být napadené rozhodnutí zrušeno zaprvé v rozsahu, v němž implicitně odepírá přístup k jiným dokumentům předaným spolupracovníkovi veřejného ochránce práv, a zadruhé v rozsahu, v němž výslovně odepírá přístup k dokumentům ze spisu týkajícího se smlouvy LIEN 97‑2011 uvedeným v bodech 106, 134, 190 a 196 výše.
|
|
O trovách
|
K nákladům řízení
|
|
207. Podľa článku 87 ods. 3 prvého pododseku rokovacieho poriadku môže Všeobecný súd rozdeliť náhradu trov konania alebo rozhodnúť tak, že každý z účastníkov znáša svoje vlastné trovy konania, ak mali úspech len v časti predmetu konania.
|
207. Podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu může Tribunál rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich ponese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch.
|
|
208. V predmetnej veci, keďže Komisia nemala úspech vo väčšine svojich návrhov, je opodstatnené zaviazať ju, aby znášala svoje vlastné trovy konania a nahradila osem desatín trov konania, ktoré vznikli žalobkyni.
|
208. Za okolností projednávané věci, s ohledem na skutečnost, že Komise byla neúspěšná ve většině svých návrhů, bude projednávaný případ spravedlivě posouzen, pokud Komise ponese vlastní náklady řízení a uloží se jí rovněž náhrada osmi desetin nákladů řízení vzniklých žalobkyni.
|