VERSLAG VAN DE COMMISSIE AAN HET EUROPEES PARLEMENT, DE RAAD, HET EUROPEES ECONOMISCH EN SOCIAAL COMITÉ EN HET COMITÉ VAN DE REGIO'S

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

op grond van artikel 29, lid 2, van het kaderbesluit van de Raad van 27 november 2008 over de bescherming van persoonsgegevens die worden verwerkt in het kader van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken

na základě čl. 29 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech

INLEIDING

ÚVOD

Achtergrond

Souvislosti

Kaderbesluit 2008/977/JBZ van de Raad van 27 november 2008[1] (hierna "het kaderbesluit" genoemd) over de bescherming van persoonsgegevens die worden verwerkt in het kader van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken vormt het algemeen rechtskader voor dit specifieke aspect van de bescherming van persoonsgegevens. Dit besluit is per 19 januari 2009 in werking getreden[2].

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008[1] (dále jen „rámcové rozhodnutí“) o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech zavádí obecný legislativní rámec pro ochranu údajů ve věcech policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Vstoupilo v platnost dne 19. ledna 2009[2].

Het kaderbesluit was nodig omdat er toentertijd geen overkoepelend instrument op Europees niveau was dat de verwerking van persoonsgegevens in het kader van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken regelde[3]. Artikel 3 van Richtlijn 95/46/EG betreffende de bescherming van natuurlijke personen in verband met de verwerking van persoonsgegevens, en betreffende het vrije verkeer van die gegevens, bepaalt dat de richtlijn niet van toepassing is op "de verwerking van persoonsgegevens in het kader van een activiteit die buiten de werkingssfeer van het Gemeenschapsrecht valt, zoals de activiteiten in het kader van titel VI van het Verdrag betreffende de Europese Unie, en zeker niet op de verwerking van gegevens in verband met openbare veiligheid, defensie, de staatsveiligheid en de activiteiten van de staat op strafrechtelijk gebied".

Toto rámcové rozhodnutí bylo nezbytné, jelikož v té době neexistoval žádný obecný nástroj na evropské úrovni, který by se zabýval zpracováváním údajů v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech[3]. Článek 3 směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů se nepoužije „na zpracování osobních údajů v průběhu činnosti, která nespadá do oblasti působnosti práva Společenství, např. činnosti stanovené v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii, a v každém případě se nepoužije na zpracování, jež se týká veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu a činností státu v oblasti trestního práva“.

Doel van het kaderbesluit is op EU-niveau een hoge mate van bescherming te waarborgen van de fundamentele rechten en vrijheden van natuurlijke personen in verband met de verwerking van persoonsgegevens in het kader van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken. Terzelfdertijd dient een hoog niveau van openbare veiligheid te worden gegarandeerd[4]. De lidstaten kunnen, ter bescherming van de op nationaal niveau verzamelde of verwerkte persoonsgegevens, uitgebreidere waarborgen bieden dan die waarin dit kaderbesluit voorziet[5].

Účelem rámcového rozhodnutí je zajistit vysokou úroveň ochrany základních práv a svobod fyzických osob při zpracovávání osobních údajů v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Zároveň je třeba zajistit vysokou míru veřejné bezpečnosti[4]. Rámcové rozhodnutí nebrání členským státům v tom, aby pro ochranu osobních údajů shromažďovaných nebo zpracovávaných na vnitrostátní úrovni stanovily přísnější opatření[5].

Het toepassingsgebied[6] van het kaderbesluit is beperkt tot de verwerking van persoonsgegevens die met het oog op de preventie, het onderzoek, de opsporing en de vervolging ter zake van strafbare feiten of de tenuitvoerlegging van straffen:

Oblast působnosti[6] rámcového rozhodnutí se omezuje na ochranu údajů, jsou-li nebo byly-li za účelem předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování nebo stíhání nebo za účelem výkonu trestů:

- worden of zijn verstrekt of beschikbaar gesteld tussen de lidstaten;

– předávány nebo zpřístupňovány mezi členskými státy,

- door de lidstaten worden of zijn verstrekt of beschikbaar gesteld aan autoriteiten of informatiesystemen die krachtens titel VI ('Politiële samenwerking en justitiële samenwerking in strafzaken') van het Verdrag betreffende de Europese Unie zijn ingesteld; of

– předávány nebo zpřístupňovány členskými státy orgánům nebo informačním systémům zřízeným na základě hlavy VI Smlouvy o Evropské unii („policejní a justiční spolupráce v trestních věcech“), nebo

- aan de bevoegde autoriteiten van de lidstaten worden of zijn verstrekt of beschikbaar gesteld door autoriteiten of informatiesystemen die krachtens het Verdrag betreffende de Europese Unie of het Verdrag tot oprichting van de Europese Gemeenschap zijn ingesteld.

– předávány nebo zpřístupňovány orgány nebo informačními systémy zřízenými na základě Smlouvy o Evropské unii nebo Smlouvy o založení Evropského společenství příslušným orgánům členských států.

Persoonsgegevens die door de ene lidstaat aan een andere zijn verstrekt mogen worden doorgegeven aan derde landen of internationale organen mits aan bepaalde voorwaarden is voldaan[7].

Jsou-li splněny určité podmínky[7], mohou být osobní údaje, které byly předávány z jednoho členského státu do druhého, předávány také třetím státům nebo mezinárodním subjektům.

Het kaderbesluit is integraal van toepassing op het Verenigd Koninkrijk en Ierland, omdat het een ontwikkeling inhoudt van het Schengenacquis. Het Verenigd Koninkrijk en Ierland nemen aan dit besluit deel overeenkomstig artikel 5 van het Protocol tot opneming van het Schengenacquis in het kader van de Europese Unie, dat aan het EU-Verdrag en het EG-Verdrag is gehecht, en aan de Besluiten 2000/365/EG en 2002/192/EG van de Raad.

Uvedené rámcové rozhodnutí je plně použitelné na Spojené království a Irsko, jelikož rozvíjí schengenské acquis . Spojené království a Irsko se účastní tohoto rozhodnutí v souladu s článkem 5 protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství a s rozhodnutími Rady 2000/365/ES a 2002/192/ES.

Wat IJsland, Noorwegen, Zwitserland en Liechtenstein betreft, houdt het kaderbesluit een ontwikkeling in van de bepalingen van het Schengenacquis in de zin van de door de Raad van de Europese Unie of de Europese Unie met IJsland en Noorwegen, de Zwitserse Bondsstaat en Liechtenstein gesloten Overeenkomsten en Protocollen, en de Besluiten 1999/437/EG, 2008/149/JBZ en 2008/262/JBZ van de Raad.

Pokud jde o Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rámcové rozhodnutí ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody a protokolů uzavřených mezi Radou Evropské unie nebo Evropskou unií a Islandem a Norskem, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnskem a rozhodnutí Rady 1999/437/ES, 2008/149/SVV a 2008/262/SVV.

Inhoud van Kaderbesluit 2008/977/JBZ

Obsah rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV

De binnenlandse verwerking van persoonsgegevens door de bevoegde gerechtelijke of politiële autoriteiten in de lidstaten valt niet onder het toepassingsgebied van het kaderbesluit (overeenkomstig artikel 1, lid 2).

Oblast působnosti rámcového rozhodnutí se nevztahuje na vnitrostátní zpracovávání osobních údajů příslušnými justičními nebo policejními orgány v členských státech (čl. 1 odst. 2).

Sectorspecifieke wetgevingsinstrumenten betreffende de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken die bepalingen bevatten inzake de bescherming van persoonsgegevens en die vóór de datum van inwerkingtreding van het kaderbesluit zijn aangenomen, hebben in het algemeen voorrang boven de bepalingen van het kaderbesluit (artikel 28). Instrumenten waarvan wordt aangenomen dat zij een "volledig en samenhangend pakket van regels" inzake gegevensbescherming vormen, worden door het kaderbesluit onverlet gelaten (overweging 39). Andere sectorspecifieke instrumenten die gegevensbeschermingsregels met een beperkter toepassingsgebied bevatten, hebben voorrang boven het kaderbesluit als die regels restrictiever zijn. In het andere geval moet het kaderbesluit worden toegepast (overweging 40).

Odvětvové legislativní nástroje pro policejní a justiční spolupráci v trestních věcech, které obsahují ustanovení o ochraně osobních údajů a které byly přijaty před datem vstupu rámcového nařízení v platnost, se použijí přednostně před ustanoveními tohoto rámcového nařízení (článek 28). Rámcovým rozhodnutím nejsou dotčeny nástroje považované za úplný a soudržný soubor týkající se ochrany osobních údajů (bod odůvodnění 39). Jiná odvětvová opatření, která obsahují pravidla pro ochranu údajů v omezenějším rozsahu, se použijí přednostně před rámcovým rozhodnutím, pouze pokud jsou více omezující než pravidla stanovená rámcovým rozhodnutím. V jiných případech se použije rámcové rozhodnutí (bod odůvodnění 40).

Het kaderbesluit bepaalt wat de doelstellingen zijn van de gegevensbescherming in het kader van de werkzaamheden van politie en justitie. Het bevat regels die moeten garanderen dat alle gegevens die worden uitgewisseld, op een wettelijke en rechtmatige manier en volgens de grondbeginselen betreffende de gegevenskwaliteit zijn verwerkt.

Rámcové rozhodnutí specifikuje cíle ochrany údajů v rámci policejní a soudní činnosti. Stanoví pravidla pro zákonnost zpracování osobních údajů s cílem zajistit, aby veškeré informace, které mohou být vyměňovány, byly zpracovávány zákonně a v souladu s platnými základními zásadami týkajícími se kvality údajů.

Het bakent tevens de rechten van de betrokken personen af om de bescherming van persoonsgegevens te garanderen zonder afbreuk te doen aan de belangen van het strafrechtelijk onderzoek. Betrokkenen moeten worden ingelicht en toegang hebben tot hun persoonsgegevens.

Vymezuje práva subjektů údajů s cílem zajistit ochranu osobních údajů, aniž by byly ohroženy zájmy trestního vyšetřování. Subjekty údajů proto musí být informovány a musí mít přístup ke svým osobním údajům.

De nationale toezichthoudende autoriteiten vervullen de hun opgedragen taken in volstrekte onafhankelijkheid en moeten over de toepassing van de maatregelen die de lidstaten nemen om het kaderbesluit om te zetten, advies uitbrengen en toezicht houden.

Vnitrostátní orgány dozoru vykonávají svěřené funkce zcela nezávisle poskytují poradenství a sledují uplatňování opatření přijatých členskými státy za účelem provedení rámcového rozhodnutí do vnitrostátního práva.

Verplichting voor de Commissie om verslag uit te brengen over de uitvoering

Povinnost Komise podat zprávu o provádění

Artikel 29, lid 1, van het kaderbesluit bepaalt dat de lidstaten de nodige maatregelen treffen om uiterlijk op 27 november 2010 aan het besluit te voldoen.

Ustanovení čl. 29 odst. 1 rámcového rozhodnutí ukládalo členským státům, aby přijaly opatření pro dosažení souladu s jeho předpisy do 27. listopadu 2010.

Volgens artikel 29, lid 2, delen de lidstaten het secretariaat-generaal van de Raad en de Commissie de tekst mee van de bepalingen waarmee zij de uit dit kaderbesluit voortvloeiende verplichtingen omzetten in nationaal recht, alsmede informatie over de in artikel 25 bedoelde toezichthoudende autoriteiten.

Podle čl. 29 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí musí členské státy předložit generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně z tohoto rámcového rozhodnutí vyplývají, jakož i informace o orgánech dozoru uvedených v článku 25 rámcového rozhodnutí.

Op basis van een verslag van de Commissie dat is opgesteld met gebruikmaking van deze informatie, gaat de Raad vóór 27 november 2011 na in hoeverre de lidstaten de maatregelen hebben genomen die noodzakelijk zijn om aan het kaderbesluit te voldoen.

Komise s použitím informací předložených členskými sáty vypracuje zprávu. Rada do 27. listopadu 2011 ověří, do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.

Aan dit verslag ten grondslag liggende informatie

Zdroje informací, na nichž je zpráva založena

De Commissie had op 9 november 2011 informatie over de uitvoering van het kaderbesluit ontvangen van 26 van de 27 lidstaten en van Liechtenstein, Noorwegen, IJsland en Zwitserland.

Do 9. listopadu 2011 zaslalo informace o provedení rámcového rozhodnutí Komisi 26 z 27 členských států a také Lichtenštejnsko, Norsko, Island a Švýcarsko.

In 14 van die 26 lidstaten waren wetgevende maatregelen genomen en van kracht om uitvoering te geven aan het kaderbesluit (België, Tsjechië, Denemarken, Duitsland, Estland, Ierland, Hongarije, Letland, Litouwen, Luxemburg, Oostenrijk, Slowakije, Zweden en het Verenigd Koninkrijk). In Duitsland, Ierland, Estland en Zweden werd nog onderzocht of er behoefte was aan nadere uitvoeringsmaatregelen.

Z těchto 26 členských států 14 uvedlo, že jejich platné právní předpisy provádějí rámcové rozhodnutí (Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Rakousko, Slovensko, Švédsko a Spojené království). Německo, Irsko, Estonsko a Švédsko uvedly, že stále šetří, zda jsou zapotřebí další prováděcí opatření.

In 9 lidstaten is er sprake van een gedeeltelijke uitvoering van het kaderbesluit, aangezien de desbetreffende wetgevende maatregelen nog moeten worden goedgekeurd.

V případě 9 členských států lze rámcové rozhodnutí považovat za provedené částečně, jelikož tyto státy uvádějí, že je stále ještě potřeba přijmout prováděcí právní předpisy.

4 lidstaten hebben op het verzoek om informatie van de Commissie ofwel niet gereageerd (Roemenië), ofwel geantwoord dat het kaderbesluit niet is uitgevoerd (Griekenland, Italië[8] en Cyprus).

4 členské státy stále ještě na žádost Komise o informace nereagovaly Rumunsko), nebo uvedly, že rámcové rozhodnutí neprovedly (Řecko, Itálie[8], Kypr).

Er zijn inhoudelijke verschillen, voornamelijk qua detaillering, wat betreft de informatie die de lidstaten in antwoord op haar vragenlijst aan de Commissie hebben verstrekt. In het overzicht van de antwoorden in tabel 1 is weergegeven hoe de lidstaten de stand van uitvoering van het kaderbesluit evalueren.

Obsah informací, konkrétně míra podrobností, které členské státy v reakci na dotazník Komise poskytly, se různí. Tabulka 1 obsahuje přehled odpovědí: ilustruje hodnocení členských států, pokud jde o stav provádění rámcového rozhodnutí.

OMZETTING VAN HET KADERBESLUIT

PROVEDENÍ RÁMCOVÉHO ROZHODNUTÍ VE VNITROSTÁTNÍM PRÁVU

Kaderbesluit ex-artikel 34, lid 2, onder b), van het Verdrag betreffende de Europese Unie

Rámcové rozhodnutí podle bývalého čl. 34 odst. 2 písm. b) Smlouvy o EU

Dit kaderbesluit is gebaseerd op het Verdrag betreffende de Europese Unie (VEU), en met name op artikel 30, artikel 31, onder e), en artikel 34, lid 2, onder b).

Toto rámcové rozhodnutí je založeno na Smlouvě o založení Evropské unie, a zejména na článcích 30, čl. 31 písm. e) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy.

Als wetgevingsinstrument kan het kaderbesluit het best worden vergeleken met een richtlijn: het is bindend voor de lidstaten wat het resultaat betreft, maar de keuze van de vorm en de methoden wordt aan hen overgelaten. Kaderbesluiten hebben echter geen directe werking[9].

Rámcová rozhodnutí jakožto právní nástroj lze nejlépe přirovnat ke směrnici, jelikož oba nástroje jsou pro členské státy závazné, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků pro jejich provádění se ponechává vnitrostátním orgánům. Rámcová rozhodnutí však nemají přímý účinek[9].

Krachtens artikel 10 van het aan de Verdragen gehechte Protocol (nr. 36) betreffende de overgangsbepalingen, met betrekking tot de handelingen die op grond van de titels V en VI van het VEU voor de inwerkingtreding van het Verdrag van Lissabon zijn vastgesteld, zijn de bevoegdheden van de Commissie uit hoofde van artikel 258 VWEU wat betreft handelingen inzake de voormalige "derde pijler" niet van toepassing (en blijven die van het Hof van Justitie beperkt) gedurende een overgangsperiode van vijf jaar na de datum van inwerkingtreding van het Verdrag van Lissabon (d.w.z. tot 1 december 2014).

Podle článku 10 Protokolu o přechodných ustanoveních týkajících se aktů přijatých na základě hlav V a VI Smlouvy o Evropské unii před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost (č. 36) připojeného ke Smlouvám nejsou pravomoci Komise podle článku 258 SFEU použitelné (a pravomoci Evropského soudního dvora jsou omezené) s ohledem na akty v rámci „bývalého třetího pilíře“ v průběhu přechodného období pěti let od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (tj. do 1. prosince 2014).

Hierna wordt nader ingegaan op de uitvoering van vier essentiële bepalingen van het kaderbesluit, aan de hand van de informatie die door de lidstaten is verstrekt nadat de Commissie daarom op 9 december 2010 had verzocht.

Dále v textu jsou uvedeny některé podrobnosti o provádění hlavních čtyř ustanovení rámcového rozhodnutí, jak o něm informovaly členské státy v reakci na žádost Komise ze dne 9. prosince 2010.

Werkingssfeer van de nationale uitvoeringsmaatregelen

Oblast působnosti vnitrostátních prováděcích opatření

Het toepassingsgebied van het kaderbesluit is beperkt tot de verwerking van persoonsgegevens die worden verstrekt of beschikbaar gesteld tussen lidstaten. De "binnenlandse" verwerking van persoonsgegevens door de politie of justitie in strafzaken valt daarbuiten.

Rámcové rozhodnutí se použije pouze v případě zpracování osobních údajů předávaných nebo zpřístupňovaných mezi členskými státy (čl. 1 odst. 2.). Zpracovávání osobních údajů policií a soudy v trestních věcech na vnitrostátní úrovni nespadá do působnosti rámcového nařízení.

Tabel 2 in de bijlage geeft een overzicht van de uitvoeringsmaatregelen in de lidstaten. De meeste lidstaten vermeldden de algemene gegevensbeschermingswetgeving bij de uitvoeringsmaatregelen voor het kaderbesluit en verwezen ook naar sectorale wetgeving die van toepassing is op de politie, het gerecht, de douane en de belastingdiensten. Sommige lidstaten kozen ervoor om geen wetgevende maatregelen te nemen, maar het kaderbesluit uit te voeren door middel van ambtelijke circulaires (b.v. Duitsland en het Verenigd Koninkrijk).

Tabulka 2 přílohy poskytuje přehled prováděcích opatření v členských státech. Většina členských států odkazovala na obecné právní předpisy týkající se ochrany údajů jako na jedno z prováděcích opatření rámcového rozhodnutí a doplnila odkaz na platné odvětvové právní předpisy pro policejní, soudní, celní a daňové orgány. Některé členské státy rozhodly, že nepřijmou legislativní nástroje, nýbrž provedou rozhodnutí vydáním administrativních oběžníků (např. Německo a Spojené království).

In het merendeel van de lidstaten is de algemene gegevensbeschermingswetgeving van toepassing op de verwerking van persoonsgegevens door politie en justitie, zowel op de binnenlandse als op de grensoverschrijdende verwerking[10], vaak samen met het wetboek van strafvordering en politie(gegevens)wetten[11] . Dertien lidstaten (België, Tsjechië, Duitsland, Estland, Italië, Luxemburg, Hongarije, Malta, Nederland, Slovenië, Slowakije, Finland en Zweden) noemden het wetboek van strafvordering of soortgelijke wetgeving. Zeven lidstaten (Tsjechië, Duitsland, Hongarije, Nederland, Slovenië, Finland en Zweden) maken melding van een specifieke "wet politiegegevens"[12]. Drie lidstaten (Bulgarije, Portugal en Litouwen) vermeldden voorts dat zij ook specifieke wetgeving hadden aangenomen om sommige, uitsluitend op grensoverschrijdende verwerking van persoonsgegevens toepasselijke, bepalingen van het kaderbesluit uit te voeren die niet door de algemene wetgeving waren behandeld[13].

Většina členských států uvedla, že obecné právní předpisy pro ochranu údajů jsou použitelné v případě zpracovávaní osobních údajů policií a soudy jak na vnitrostátní úrovni, tak v přeshraničním kontextu[10]. Často jsou však použitelné souběžně s trestním řádem a policejním zákonem (o údajích)[11] . Třináct členských států (Belgie, Česká republika, Německo, Estonsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko a Švédsko) odkázalo na trestní řád či obdobné právní předpisy. Sedm členských států (Česká republika, Německo, Maďarsko, Nizozemsko, Slovinsko, Finsko a Švédsko) informovalo o zvláštním zákoně o údajích rámci policie[12]. Tři členské státy (tj. Bulharsko, Portugalsko, Litva) doplnily, že rovněž přijaly zvláštní právní předpisy za účelem provedení některých ustanovení rámcového rozhodnutí, na které se nevztahují obecné právní předpisy a které jsou použitelné pouze u zpracování osobních údajů v přeshraničním kontextu[13].

Voor drie lidstaten was het beperkte toepassingsgebied van het kaderbesluit een probleem. Italië en Nederland wezen erop dat het in de praktijk lastig is om onder het kaderbesluit vallende grensoverschrijdende verwerking van gegevens en "binnenlandse" verwerking van elkaar te onderscheiden, alsook op de daarmee samenhangende complicatie voor de wetshandhavingsautoriteiten in de lidstaten, namelijk dat voor dezelfde persoonsgegevens verschillende verwerkingsregels moeten worden toegepast. Polen belichtte de tekortkomingen van het kaderbesluit in het algemeen en stelde in het bijzonder het eens te zijn met het streven van de Commissie om een alomvattend kader te creëren en ook het gebied van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken onder de algemene gegevensbeschermingsregels te laten vallen[14].

Tři členské státy považovaly za problematickou omezenou oblast působnosti rámcového nařízení. Itálie a Nizozemsko informovaly o potížích při praktickém rozlišování mezi přeshraničním zpracováním údajů podle rámcového nařízení 2008/977 a zpracováváním údajů na vnitrostátní úrovni a o související složitosti pro donucovací orgány v členských státech, které se musí vypořádat s tím, že se při zpracovávání týchž osobních údajů používají různá pravidla. Polsko upozornilo na nedostatky rámcového rozhodnutí obecně a zdůraznilo zejména svou podporu pro cíl Komise, kterým je vytvořit komplexní rámec a rozšířit obecná pravidla pro ochranu údajů na oblast policejní a justiční spolupráce v trestních věcech[14].

Informatie voor de betrokkene (artikel 16, overwegingen 26-27)

Informování subjektů údajů (článek 16, body odůvodnění 26–27)

De lidstaten moeten er overeenkomstig het kaderbesluit op toezien dat de betrokkenen door de bevoegde autoriteiten op de hoogte worden gebracht van het feit dat de persoonsgegevens kunnen worden of worden verzameld, verwerkt of verstrekt aan een andere lidstaat met het oog op het voorkomen, onderzoeken, opsporen en vervolgen van strafbare feiten en de tenuitvoerlegging van straffen. De vorm, de inhoud, de gebruikte methoden en de mogelijke uitzonderingen (geen of beperkte kennisgeving), worden nader geregeld in het nationaal recht. Dit kan in een algemene vorm gebeuren, bijvoorbeeld langs wettelijke weg of door bekendmaking van een lijst van verwerkingen. Wanneer lidstaten persoonsgegevens aan elkaar doorgeven, kunnen zij verlangen dat de betrokkene niet wordt geïnformeerd.

Podle rámcového rozhodnutí musí členské státy zajišťovat, aby jejich příslušné orgány informovaly subjekty údajů o tom, že jsou jejich údaje zpracovávány nebo předávány do jiného členského státu za účelem předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování nebo stíhání nebo výkonu trestů. Vnitrostátní právo by k tomu účelu mělo stanovit formu, obsah, metody a výjimky (tj. žádné nebo omezené poskytování informací). Lze to učinit obecnou formou, přijetím zákona či zveřejněním seznamu zpracovávajících operací. Jsou-li údaje předávány do jiného členského státu, může každý členský stát požádat druhý členský stát, aby subjekt údajů neinformoval.

Zoals uit tabel 3 kan worden opgemaakt, informeren nagenoeg alle lidstaten de betrokkenen op de ene of de andere manier over de verwerking van hun persoonsgegevens. Frankrijk doet dat niet. Denemarken voorziet evenmin in dit recht, maar verplicht de voor de verwerking verantwoordelijke om een register bij te houden en het publiek te informeren.

Tabulka 3 ukazuje, že téměř všechny členské státy uvedly, že subjektům údajů poskytují některé informace o zpracování jejich osobních údajů. Francie uvedla, že tak nečiní. Dánsko toto právo rovněž neposkytuje, ale správce údajů musí vést evidenci a informovat veřejnost.

Het recht om geïnformeerd te worden, is in de grote meerderheid van de lidstaten onderhevig aan beperkingen . De nationale wetgever heeft dit recht ofwel ingeperkt in het kader van het voorkomen, onderzoeken, opsporen en vervolgen van strafbare feiten, ofwel bepaald dat het niet van toepassing is op de verwerking van gegevens door specifieke verantwoordelijken (politie en/of justitie). In sommige gevallen gelden er beperkingen/uitzonderingen zonder dat is gepreciseerd voor welke activiteiten. Heel wat lidstaten maken melding van zulke beperkingen ten behoeve van de politie, de militaire politie, het gerecht, de douane of de fiscus.

Právo na informace podléhá omezením v převážné většině členských států . Vnitrostátní předpisy buď toto právo omezují v zájmu předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování a stíhání, nebo stanoví, že zpracování údajů konkrétními správci (policií nebo soudy) je z použitelnosti tohoto práva vyňato. V některých případech jsou omezení/výjimky stanoveny, aniž by bylo specifikováno pro které činnosti. Značný počet členských států tato omezení uvádí pro policii, vojenskou policii, soudy, celní a daňové orgány.

Volgens Nederland valt een algemene verplichting om de betrokkene te informeren niet te rijmen met de aard van het werk van politie en justitie, maar zijn de nodige voorzieningen getroffen om de betrokkene voldoende erover te informeren dat persoonsgegevens door de politie en justitie worden verwerkt (namelijk wetten die vastleggen in welke gevallen en onder welke voorwaarden gegevens worden verwerkt, het openbaar ministerie dat de betrokkene meedeelt wanneer bijzondere onderzoeksbevoegdheden worden uitgeoefend, als zulks het onderzoek niet schaadt). Nog volgens Nederland is er geen verplichting om deze bepaling ten uitvoer te leggen, aangezien artikel 16, lid 1, uitsluitend betrekking heeft op het nationaal recht van de lidstaten.

Nizozemsko uvedlo, že obecná povinnost informovat subjekt údajů není zcela v souladu s povahou práce policie a soudů, ale že existují některá ujednání, která dostatečně zaručují, aby byly jsou subjekty údajů, jak je požadováno, informovány o zpracování údajů policejními a soudními orgány (tj. zákony informují o případech a podmínkách zpracování údajů; státní zástupce informuje subjekt údajů o výkonu zvláštních vyšetřovacích pravomocí, pokud to zájmy vyšetřování umožňují). Nizozemsko rovněž uvedlo, že toto ustanovení není třeba provádět, jelikož čl. 16 odst. 1 se nevztahuje pouze na vnitrostátní předpisy členských států.

Het kaderbesluit stelt het recht van de betrokkene om te worden geïnformeerd vast, maar bevat geen nadere bepalingen inzake de methoden of eventuele uitzonderingen. Dat recht wordt volgens de lidstaten over het algemeen verleend, maar de invulling ervan verschilt aanzienlijk.

Rámcové rozhodnutí stanoví právo subjektů údajů na informace, ale neobsahuje žádné podrobnosti ohledně metod nebo možných výjimek. Přestože je podle členských států právo na informace obecně poskytováno, jeho provedení se do značné míry různí.

Recht van toegang voor betrokkenen (artikel 17)

Právo subjektů údajů na přístup (článek 17)

Het kaderbesluit bepaalt dat de betrokkene gerechtigd is om, zonder beperking en zonder bovenmatige vertraging of kosten:

Rámcové rozhodnutí stanoví, že subjekt údajů má právo bez omezení, nepřiměřeného prodlení nebo nadměrných nákladů obdržet buď:

a) van de toezichthoudende instantie of persoon of van de nationale toezichthoudende overheid tenminste antwoord te krijgen op de vraag of de hem betreffende gegevens zijn verstrekt of beschikbaar gesteld, informatie te krijgen over de ontvangers of categorieën van ontvangers aan wie de gegevens zijn verstrekt, alsook een opgave te krijgen van de gegevens die verwerking ondergaan, of

a) alespoň potvrzení správce nebo vnitrostátního orgánu dozoru, zda údaje, které se ho týkají, byly či nebyly předávány nebo zpřístupňovány, a rovněž informace o příjemcích nebo kategoriích příjemců, jimž byly údaje předány, a sdělení o údajích, které jsou předmětem zpracování, nebo

b) van de nationale toezichthoudende autoriteit tenminste de bevestiging te krijgen dat alle nodige verificaties zijn verricht.

b) alespoň potvrzení vnitrostátního orgánu dozoru, že byla provedena všechny nezbytná ověření.

De lidstaten kunnen wettelijke maatregelen treffen ter beperking van het recht van toegang om belemmering van officiële of gerechtelijke onderzoeken of procedures te voorkomen; om te voorkomen dat de preventie, de opsporing, het onderzoek of de vervolging ter zake van strafbare feiten of de tenuitvoerlegging van straffen in het gedrang komt; ter bescherming van de openbare veiligheid; ter bescherming van de nationale veiligheid, en ter bescherming van de betrokkene of van de rechten en vrijheden van anderen. (artikel 17, lid 2). Iedere weigering of beperking van de toegang wordt schriftelijk aan de betrokkene toegelicht. (artikel 17, lid 3)

Členské státy mohou přijmout legislativní opatření omezující přístup k informacím s cílem zabránit maření úředních nebo právních šetření, vyšetřování nebo postupů; s cílem zabránit ovlivňování při předcházení trestným činům, jejich odhalování, vyšetřování a stíhání nebo výkonu trestů; v zájmu veřejné bezpečnosti; v zájmu národní bezpečnosti; a na ochranu subjektu údajů nebo práv a svobod druhých (čl. 17 odst. 2). Odepření či omezení přístupu ze strany správce údajů musí být subjektu údajů oznámeno v písemné podobě (č. 17 odst. 3).

In tabel 4 wordt op basis van de inlichtingen die door de lidstaten zijn meegedeeld, een overzicht gegeven van de situatie in de lidstaten met betrekking tot het recht van toegang tot informatie van de betrokkene. Daaruit kan worden geconcludeerd dat alle lidstaten[15] de betrokkenen, in de ene of de andere vorm, een recht van toegang verlenen . Dit recht is doorgaans verankerd in de algemene gegevensbeschermingswetgeving van de lidstaten. Heel wat lidstaten hebben in sectorspecifieke wetgeving (bv. betreffende politiegegevens) ook gedetailleerde regels vastgesteld voor de uitoefening van het recht van toegang.

Informace o právu na přístup poskytnuté členskými státy a uvedené v tabulce 4 odráží situaci, pokud jde o informování subjektu údajů. Lze vyslovit závěr, že všechny členské státy[15] subjektům údajů právo na přístup v nějaké formě poskytují. Toto právo je obecně zakotveno v obecných právních předpisech pro ochranu údajů v dané zemi. Mnohé členské státy právně upravují podrobnosti práva přístupu rovněž v odvětvových právních předpisech (jako například v zákoně o policii).

In alle lidstaten gelden ook uitzonderingen op het toegangsrecht . De motiveringen die daarvoor het vaakst worden vermeld, zijn:

Všechny členské státy rovněž stanoví výjimky z práva na přístup . Mezi nejčastěji zmiňované důvody pro neposkytnutí práva na přístup patří:

- het voorkomen, onderzoeken, opsporen en vervolgen van strafbare feiten;

- předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování a stíhání,

- de nationale veiligheid, defensie en openbare veiligheid;

- národní bezpečnost, obrana a veřejná bezpečnost,

- financieel-economische belangen van de lidstaat en de EU (o.a. ook in monetaire, budgettaire en fiscale aangelegenheden)[16];

- hospodářské a finanční zájmy členského státu a EU (včetně měnových, rozpočtových a daňových otázek)[16],

- bescherming van de rechten en vrijheden van de betrokkene of van anderen.

- ochrana práv a svobod subjektů údajů nebo jiných osob.

De manier waarop toegang tot persoonsgegevens wordt verleend , is in sommige lidstaten uitdrukkelijk geregeld en in andere niet. In sommige lidstaten kan de betrokkene direct bij de bevoegde autoriteit toegang tot zijn gegevens vragen (Bulgarije, Duitsland, Finland, Ierland, Letland, Malta, Nederland, Oostenrijk, Polen, Slowakije, het Verenigd Koninkrijk, Zweden), terwijl in andere (België, Frankrijk) slechts "indirecte" toegang wordt verkregen. In dit laatste geval is het de nationale toezichthoudende autoriteit die toegang heeft tot alle persoonsgegevens en niet de betrokkene zelf. In Finland en Litouwen kan de betrokkene kiezen. In Portugal is directe toegang de algemene regel, maar is voorzien in indirecte toegang wanneer er een raakvlak is tussen de verwerking van persoonsgegevens en de staatsveiligheid of het voorkomen of onderzoeken van strafbare feiten. De situatie is vergelijkbaar in Luxemburg, waar in de regel directe toegang wordt verleend, maar in gevallen waarin een uitzondering geldt, het verzoek om toegang moet worden gericht tot de toezichthoudende autoriteit.

Pokud jde o způsob, jakým je přístup k osobním údajům poskytován , vyřešily jej některé členské státy výslovně, zatímco jiné nikoliv. Některé členské státy uvedly, že subjekty údajů mají právo zaslat žádost o přístup ke svým údajům přímo příslušnému orgánu (např. Rakousko, Německo, Bulharsko, Finsko, Irsko, Lotyšsko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Švédsko, Spojené království), zatímco jiné umožňují pouze „nepřímý“ přístup (Belgie, Francie). V případě nepřímého přístupu má přístup ke všem osobním údajům týkajících se subjektu údajů vnitrostátní orgán dozoru a nikoliv subjekt údajů. V Finsku a Litvě mají subjekty údajů na výběr. V Portugalsku je přímý přístup obecným pravidlem, ale nepřímý přístup je stanoven pro případy, kdy má zpracování osobních údajů význam pro státní bezpečnost nebo pro předcházení trestné činnosti nebo její vyšetřování. Situace je podobná v Lucembursku, kde je obecně přístup poskytován přímo, ale pokud platí výjimka, je třeba orgánu dozoru pro ochranu údajů podat žádost o přístup.

Het kaderbesluit bevat algemene bepalingen inzake het verlenen van een recht van toegang aan de betrokkene. Er wordt niet gepreciseerd welke informatie aan de betrokkene moet worden verstrekt. Het wordt eveneens aan de lidstaten overgelaten of de betrokkene directe toegang krijgen of een indirecte route moeten volgen.

Rámcové rozhodnutí obsahuje obecná pravidla, která subjektům údajů poskytují právo na přístup k jejich údajům. Nespecifikuje podrobně, jaký druh informací má být subjektu údajů poskytnut. Členské státy také rozhodují o tom, zda subjekty údajů mohou uplatňovat své právo na přístup přímo nebo zda tak musí učinit nepřímou cestou.

Nationale toezichthoudende autoriteiten (artikel 25)

Vnitrostátní orgány dozoru (článek 25)

Het kaderbesluit erkent dat het "een essentieel onderdeel van de bescherming van persoonsgegevens die worden verwerkt in het kader van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken tussen de lidstaten, is dat de lidstaten toezichthoudende autoriteiten aanwijzen die hun opdracht volledig onafhankelijk vervullen" (overweging 33). Voorts word bepaald dat de in de lidstaten reeds krachtens de richtlijn ingestelde toezichthoudende autoriteiten eveneens deze taken op zich kunnen nemen (overweging 34). De inhoud van artikel 28 (leden 1-4 en 7) van de richtlijn, betreffende de bevoegdheden van de toezichthoudende autoriteit, haar volstrekte onafhankelijkheid bij het vervullen van de opgedragen taken en de inachtneming van het beroepsgeheim, wordt grotendeels overgenomen in artikel 25 van het kaderbesluit. Elke toezichthoudende autoriteit moet met name beschikken over onderzoeksbevoegdheden, (zoals toegang tot gegevens en bevoegdheden om alle noodzakelijke inlichtingen in te winnen), effectieve bevoegdheden om in te grijpen (zoals de bevoegdheid om voorafgaand aan de uitvoering van de verwerking advies uit te brengen en te zorgen voor een passende bekendmaking van het advies; de bevoegdheid om gegevens te laten afschermen, wissen of vernietigen, een verwerking voorlopig of definitief te verbieden, de voor de verwerking verantwoordelijke te waarschuwen of te berispen, of de nationale parlementen of andere politieke instellingen in te schakelen) en de bevoegdheid om in rechte op te treden.

Rámcové rozhodnutí 2008/977 uznává, že zřízení nezávislých orgánů dozoru v členských státech je „podstatným prvkem ochrany osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce členských států v trestních věcech“ (bod odůvodnění 33). Uvádí rovněž, že „by mělo být možné“, aby tyto úkoly plnily orgány dozoru, které již byly v členských státech zřízeny podle směrnice (bod odůvodnění 34). Článek 25 rámcového rozhodnutí 2008/977 je odrazem důležité části ustanovení o orgánech dozoru v článku 28 (odstavce 1–4 a 7) směrnice 95/46/ES týkajících se pravomocí těchto orgánů, jejich povinnosti plnit úkoly zcela nezávisle a dodržovat profesní tajemství. Každému orgánu musí být svěřen určitý počet pravomocí, včetně pravomoci provádět šetření (včetně přístupu k údajům a shromažďování nezbytných informací), účinně zasáhnout (jako zaujmout a zveřejnit stanoviska před zahájením zpracování; nařídit blokování, výmaz nebo zničení údajů; dočasně nebo trvale zakázat zpracování; zaslat správci upozornění či napomenutí; obrátit se na parlament členského státu či na jiné politické orgány) a pravomoci zapojit se do právního řízení.

Zoals tabel 5 laat zien, zijn de nationale autoriteiten die bevoegd zijn voor het toezicht op de omzetting en de toepassing van de algemene gegevensbeschermingsregels meestal ook verantwoordelijk voor het toezicht op de omzetting en de toepassing van het kaderbesluit.

Tabulka 5 ukazuje, že vnitrostátní orgány dozoru pověřené sledováním provádění a uplatňování obecných pravidel ochrany údajů jsou ve většině případů rovněž odpovědné za dozor nad prováděním a uplatňováním rámcového rozhodnutí 2008/977.

Zweden deelde mee dat zijn Gegevensinspectie (Data Inspection Board) nog moet worden aangesteld als toezichthoudende autoriteit ter uitvoering van artikel 25 van het kaderbesluit.

Švédsko uvedlo, že švédskou radu pro kontrolu údajů jakožto příslušný orgán dozoru podle článku 25 rámcového rozhodnutí je stále ještě třeba jmenovat.

Sommige lidstaten stelden de kwestie van het toezicht op de gegevensverwerking door justitie nadrukkelijk aan de orde[17]. Denemarken vermeldde dat de gerechtelijke administratie verantwoordelijk is voor het toezicht op die gegevensverwerking en Oostenrijk stipte aan dat de toezichthoudende autoriteit voor gegevensverwerking niet bevoegd is om te oordelen over klachten in verband met schendingen van de gegevensbeschermingsregels door justitie. In Luxemburg is de commissie Gegevensbescherming in het algemeen bevoegd voor het toezicht op de verwerking van persoonsgegevens. Verwerkingen die worden gedaan op grond van nationale bepalingen tot uitvoering van internationale overeenkomsten staan onder toezicht van een autoriteit die bestaat uit de Procureur Général d’Etat of zijn gemachtigde en twee leden van de commissie Gegevensbescherming, voorgedragen door de commissie en benoemd door de minister.

Některé členské státy výslovně zmínily otázku dozoru nad zpracováním údajů vykonávaného soudy[17]. Dánsko uvedlo, že dozor nad zpracováním údajů soudy je úkolem správy soudů a Rakousko poznamenalo, že orgán dozoru pro ochranu údajů nemá pravomoc rozhodovat o stížnostech na porušení pravidel ochrany údajů, jehož dopustí soudy. V Lucembursku náleží dozor nad zpracováním údajů obecně do působnosti komise pro ochranu údajů. Nad zpracováním vykonávaném v rámci vnitrostátního ustanovení, jímž se provádí mezinárodní úmluva, vykonává dozor orgán, jehož členy jsou Procureur Général d’Etat nebo jeho zástupce a další dva členové komise pro ochranu údajů, které tato komise navrhne a kteří jsou jmenováni ministrem.

Andere door de lidstaten aan de orde gestelde punten

Další otázky vznesené členskými státy

Twintig van de 26 lidstaten, waarvan er 8 deze vraag onbeantwoord lieten (België, Denemarken, Estland, Griekenland, Hongarije, Luxemburg, Cyprus en Oostenrijk), hebben geen bijzondere problemen met het kaderbesluit gemeld. Zoals in tabel 6 is weergegeven, hebben 6 lidstaten een aantal punten gesignaleerd die volgens hen aandacht vereisen:

Z 26 členských států 20 – z nichž 8 států na tuto otázku odpovědělo vůbec (Belgie, Dánsko, Estonsko, Řecko, Maďarsko, Lucembursko, Kypr a Rakousko) – o žádných konkrétních problémech s rámcovým rozhodnutím neinformovalo. .. Jak je uvedeno tabulce 6, 6 členských států vyjádřilo připomínky k otázkám, které se jich dotýkaly:

- Polen vond dat het kaderbesluit op verschillende punten moet worden verbeterd en zegde steun toe voor een hervorming die moet leiden tot een geïntegreerd, coherent gegevensbeschermingskader op EU-niveau;

– Polsko uvedlo, že rámcové rozhodnutí obsahuje řadu nedostatků, které je třeba napravit, a podpořilo reformu v zájmu vytvoření komplexního a soudržného systému pro ochranu údajů na úrovni EU,

- Italië en Nederland wezen erop dat het in de praktijk lastig is om onder het kaderbesluit vallende grensoverschrijdende verwerking van gegevens en "binnenlandse" verwerking van elkaar te onderscheiden, alsook op de daarmee samenhangende complicatie voor de wetshandhavingsautoriteiten in de lidstaten, namelijk dat voor dezelfde persoonsgegevens verschillende verwerkingsregels moeten worden toegepast;

– Itálie a Nizozemsko upozornily na potíže při praktickém rozlišování mezi přeshraničním zpracováním údajů podle rámcového nařízení 2008/977 a zpracováním údajů na vnitrostátní úrovni a o souvisejících obtížích pro donucovací orgány v členských státech, které se musí vypořádat s tím, že se při zpracování týchž osobních údajů používají různá pravidla,

- Italië, Tsjechië en Nederland hadden kritiek op wat in het kaderbesluit is bepaald voor internationale doorgiften. Met name volgens Italië is het noodzakelijk om een adequaat, gelijkwaardiger niveau van gegevensbescherming tot stand te brengen voor de doorgifte van persoonsgegevens aan derde landen. Volgens Nederland is het een probleem dat het kaderbesluit geen criteria bevat om te bepalen of het beschermingsniveau dat een derde land biedt adequaat is, wat tot uitvoeringsverschillen tussen de lidstaten leidt. Tsjechië tot slot, gaf te kennen de regels inzake internationale doorgiften "onrealistisch" te vinden.

– Itálie, Česká republika a Nizozemsko vyjádřily kritiku ohledně pravidel pro mezinárodní předávání zahrnuté v rámcovém rozhodnutí. Konkrétně Itálie uvedla, že je nezbytné poskytnout odpovídající a jednotnější úroveň ochrany údajů pro předávání do třetích zemí. Nizozemsko považovalo za problematické to, že rámcové rozhodnutí neobsahuje kritéria pro určení odpovídající úrovně ochrany ve třetích zemích, což vede k rozdílům v provádění členskými státy. Česká republika považuje pravidla o mezinárodním předávání v rámcovém rozhodnutí za „nerealistická“,

- Frankrijk maakte melding van een specifiek nationaal probleem in verband met de bewaartermijnen van persoonsgegevens doorgegeven aan en ontvangen uit derde landen waar op dit gebied andere eisen gelden; - Volgens Slowakije moet een duidelijker onderscheid worden gemaakt tussen gegevensverwerking door de politie en door het gerecht (gerechtelijke procedures);

– Francie uvedla specifický problém na vnitrostátní úrovni v souvislosti s dobou uchovávání údajů předávaných do a z třetích zemí, které mají v tomto ohledu odlišné požadavky,– Slovensko uvedlo, že je nutné více rozlišovat mezi zpracováním údajů policií a soudem (v rámci soudního řízení),

- Zowel Tsjechië als Nederland wees erop dat het voor de wetshandhavingsdiensten verwarrend is rekening te moeten houden met verschillende regels op internationaal (bv. Raad van Europa), EU- en nationaal niveau.

– Česká republika a Nizozemsko uvedly, že pro prosazování práva je nutnost dodržovat rozmanitá pravidla pro ochranu údajů na mezinárodní (jako je Rada Evropy), unijní a vnitrostátní úrovni matoucí.

VERVOLGWERKZAAMHEDEN

BUDOUCÍ ČINNOST

Dit verslag geeft de stand van zaken weer met betrekking tot de uitvoering en de werking van het kaderbesluit over de bescherming van persoonsgegevens die worden verwerkt in het kader van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken.

Tato zpráva popisuje situaci v provádění a fungování rámcového rozhodnutí o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

De moeilijkheden die in de praktijk door een aantal lidstaten zijn ondervonden om het onderscheid te maken tussen regels voor "binnenlandse" verwerking en die voor grensoverschrijdende verwerking, kunnen worden verholpen door één stel regels uit te vaardigen dat beide vormen van verwerking bestrijkt. De reikwijdte van het recht van informatie van de betrokkene en de mogelijke uitzonderingen op dat recht op EU-niveau moeten nader worden gepreciseerd. Geharmoniseerde minimumcriteria voor het recht van toegang van de betrokkene zijn een middel niet alleen om de rechten van de betrokkene te versterken, maar ook om te voorzien in uitzonderingen die politie en justitie in staat moeten stellen om hun taken naar behoren te vervullen.

Praktické obtíže, s nimiž se potýkala řada členských států při rozlišování mezi pravidly pro vnitrostátní a přeshraniční zpracování údajů, by mohly být vyřešeny díky jedinému souboru pravidel, jež by se zabýval zpracováním údajů jak na vnitrostátní úrovni, tak v přeshraničním kontextu. Působnost a případné výjimky na úrovni EU týkající se práva subjektů údajů na informace měly být dále vysvětleny. Minimální harmonizovaná kritéria týkající se práva subjektů údajů na přístup by posílila práva subjektů údajů a zároveň také poskytla výjimky umožňující policii a soudům náležitě vykonávat jejich funkce.

Artikel 16 van het Verdrag betreffende de werking van de Europese Unie, dat het recht op bescherming van persoonsgegevens vestigt, maakt het nu mogelijk een alomvattend kader te creëren dat een hoog niveau van bescherming van persoonsgegevens waarborgt op het gebied van de politiële en justitiële samenwerking in strafzaken en de uitwisseling van persoonsgegevens tussen de politiële en justitiële autoriteiten van de lidstaten vergemakkelijkt, zonder afbreuk te doen aan het beginsel van subsidiariteit.

Podle článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, kde je zakotveno právo na ochranu osobních údajů, nyní existuje možnost zřídit komplexní rámec pro ochranu údajů, který by zajišťoval jak vysokou úroveň ochrany údajů jednotlivců v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, tak snazší výměnu osobních údajů mezi policejními a soudními orgány členských států, a to při současném dodržení zásady subsidiarity.

[1] PB L 350 van 30.12.2008, blz. 60.

[1] Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60.

[2] Artikel 30.

[2] Článek 30.

[3] Overweging (5) bij Richtlijn 95/46/EG van het Europees Parlement en de Raad van 24 oktober 1995 betreffende de bescherming van natuurlijke personen in verband met de verwerking van persoonsgegevens en betreffende het vrije verkeer van die gegevens, PB L 281, 23.11.1995, blz. 31.

[3] Bod odůvodnění 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

[4] Artikel 1.

[4] Článek 1.

[5] Artikel 1, lid 5.

[5] Čl. 1 odst. 5.

[6] Artikel 1, lid 2.

[6] Čl. 1 odst. 2.

[7] Artikel 13.

[7] Článek 13.

[8] Italië deelde de Commissie mee dat specifieke uitvoeringsmaatregelen nog niet formeel zijn vastgesteld. Er wordt verwezen naar de wet bescherming persoonsgegevens, de strafprocedurewet en andere wetten die bepalingen bevatten die van toepassing zijn op de gegevensverwerking op de betrokken gebieden. Andere lidstaten hanteren een andere benadering: de geldende gegevensbeschermingsregels zijn ook van toepassing op de binnenlandse verwerking van persoonsgegevens door politie en justitie, en op de grensoverschrijdende verwerking door politie en justitie in strafzaken. Zij hebben de Commissie tevens ervan in kennis gesteld dat aanvullende uitvoeringsmaatregelen worden voorbereid.

[8] Itálie informovala Komisi, že zvláštní prováděcí nástroje dosud nebyly formálně přijaty. Odkazuje se na kodex ochrany osobních údajů, trestní řád a další akty, které obsahují ustanovení platná na zpracování údajů v těchto oblastech. Jiné členské státy uplatňují odlišný přístup a uvádějí, že platné předpisy pro ochranu údajů jsou použitelné rovněž v případě zpracování osobních údajů policií a soudy na vnitrostátní úrovni i v případě přeshraničního zpracování údajů policií a soudy v trestních věcech. Navíc informovaly Komisi o dalších prováděcích opatřeních, která jsou v současné době připravována.

[9] Zie het arrest in zaak C-105/03, Pupino , punten 34, 43-45, 47 en 61, waarin het Hof van Justitie stelde dat de nationale rechter ertoe verplicht is de bepalingen van zijn nationale recht zoveel mogelijk op een consequente manier uit te leggen, ook voor kaderbesluiten.

[9] Viz věc C-105/03, Pupino, rozsudek ze dne 16.5.2005, body 34, 43–45, 47 a 61, v nichž Evropský soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní soudy musí při výkladu vnitrostátních zákonů usilovat o konformní výklad, včetně rámcových rozhodnutí.

[10] En dat was reeds zo voordat het kaderbesluit werd goedgekeurd (zie werkdocument van de diensten van de Commissie, effectbeoordeling, SEC(2005) 1241 van 4.10.2005, punt 5.1.2).

[10] Tak tomu bylo již v případě před přijetím rámcového rozhodnutí (viz pracovní dokument Komise, posouzení dopadů, SEK(2005) 1241 ze dne 4.10.2005, bod 5.1.2).

[11] Zie tabel 2.

[11] Viz tabulka 2.

[12] Zie tabel 2.

[12] Viz tabulka 2.

[13] Zie opmerkingen van Nederland.

[13] Viz připomínky Nizozemska.

[14] Zie ook de bijdrage van Polen (ministerie van Binnenlandse Zaken) in het kader van de openbare raadpleging die de Commissie eind 2010 hield (en waarnaar in het antwoord op de vragenlijst werd verwezen): http://ec.europa.eu/justice/news/consulting_public/0006/contributions/public_authorities/pl_min_pl.pdf.

[14] Viz také příspěvek Polska (ministerstva vnitra) do veřejné konzultace, kterou Komise zahájila na konci roku 2010 (na nějž se odkazuje v odpovědi Polska na dotazník): http://ec.europa.eu/justice/news/consulting_public/0006/contributions/public_authorities/pl_min_pl.pdf.

[15] Dit kan worden geconcludeerd niettegenstaande sommige lidstaten geen nadere bijzonderheden hebben verstrekt (zie details in tabel 3).

[15] Tento závěr lze vyvodit i přesto, že některé členské státy tento aspekt nespecifikovaly (viz podrobnosti v tabulce 3).

[16] Deze uitzondering wordt niet uitdrukkelijk genoemd in artikel 17 van het Kaderbesluit 2008/977/JBZ. Er is wel sprake van een soortgelijke uitzondering in artikel 13, lid 1, van Richtlijn 95/46/EG.

[16] Toto není výjimka výslovně zmíněná v článku 17 rámcového nařízení 2008/977. Odráží však výjimku uvedenou v čl. 13 odst. 1 směrnice 95/46/ES.

[17] Zie overweging 35, laatste zin, van het kaderbesluit, bepalende dat de bevoegdheden van de toezichthoudende autoriteiten "geen afbreuk [mogen] doen aan de bestaande regels van het strafprocesrecht en de onafhankelijkheid van de rechterlijke macht".

[17] Viz poslední větu bodu odůvodnění 35 rámcového rozhodnutí, kde se uvádí, že pravomoci orgánů dozoru by „neměly být v rozporu se zvláštními pravidly stanovenými pro trestní řízení nebo nezávislost soudů“.