Sprieduma pamatojums
|
|
Tiesvedības priekšvēsture
|
Skutečnosti předcházející sporu
|
|
1. Ar vairākiem rakstiskiem jautājumiem, kas tika uzdoti 2005. un 2006. gadā (Nr. E‑4431/05, E‑4772/05, E‑5800/06 un P‑5509/06), Eiropas Parlamenta locekļi izjautāja Eiropas Kopienu Komisiju par tiesiskā regulējuma, kas Spānijas likuma par sabiedrību ienākuma nodokli 12. panta 5. punktā ieviests ar 2001. gada 27. decembra Ley 24/2001, de Medidas Fiscales , Administrativas y del Orden Social (Likums Nr. 24/2001 par fiskāliem, administratīviem un sociāliem pasākumiem) (2001. gada 31. decembra BOE Nr. 313, 50493. lpp.) un pārņemts ar 2004. gada 5. marta Real Decreto Legislativo 4/2004, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley del Impuesto sobre Sociedades (Karaļa dekrētlikums Nr. 4/2004 par pārskatītā likuma par sabiedrību ienākuma nodokli teksta apstiprināšanu) (2004. gada 11. marta BOE Nr. 61, 10951. lpp.; turpmāk tekstā – “apstrīdētā shēma”), atzīšanu par valsts atbalstu. Komisija būtībā atbildēja, ka saskaņā ar tās rīcībā esošo informāciju apstrīdētā shēma, šķiet, neietilpst valsts atbalsta noteikumu piemērošanas jomā.
|
1. Několika písemnými otázkami položenými v letech 2005 a 2006 (E-4431/05, E‑4772/05, E-5800/06 a P-5509/06) se poslanci Evropského parlamentu dotázali Komise Evropských společenství na kvalifikaci jako státní podpory ustanovení článku 12 odst. 5, které bylo do španělského zákona o dani z příjmu právnických osob vloženo zákonem Ley 24/2001, de Medidas Fiscales, Administrativas y del Orden Social (zákon 24/2001 o přijetí daňových a správních opatření a opatření sociální povahy) ze dne 27. prosince 2001 (BOE č. 313 ze dne 31. prosince 2001, s. 50493) a převzat Real Decreto Legislativo 4/2004, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley del Impuesto sobre Sociedades (královský legislativní dekret 4/2004, kterým se schvaluje kodifikované znění zákona o dani z příjmu právnických osob) ze dne 5. března 2004 (BOE č. 61 ze dne 11. března 2004, s. 10951) (dále jen „sporný režim“). Komise v podstatě odpověděla, že podle informací, které má k dispozici, nic nenasvědčuje tomu, že by sporný režim spadal do rozsahu působnosti pravidel týkajících se státních podpor.
|
|
2. Komisija ar 2007. gada 15. janvāra un 26. marta vēstulēm lūdza Spānijas iestādes tai sniegt informāciju, lai novērtētu apstrīdētās shēmas piemērošanas jomu un sekas. Ar 2007. gada 16. februāra un 4. jūnija vēstulēm Spānijas Karaliste sniedza Komisijai pieprasīto informāciju.
|
2. Dopisy ze dne 15. ledna a 26. března 2007 požádala Komise španělské orgány o poskytnutí informací za účelem posouzení dosahu a účinků sporného režimu. Dopisy ze dne 16. února a 4. června 2007 Španělské království sdělilo Komisi požadované informace.
|
|
3. Ar 2007. gada 28. augusta telefaksa sūtījumu Komisija saņēma privāta uzņēmēja sūdzību, kurā tika apgalvots, ka apstrīdētā shēma ir ar kopējo tirgu nesaderīgs valsts atbalsts.
|
3. Faxem ze dne 28. srpna 2007 obdržela Komise stížnost soukromého subjektu, který tvrdil, že sporný režim představuje státní podporu, která je neslučitelná se společným trhem.
|
|
4. Ar 2007. gada 10. oktobra lēmumu (kopsavilkums – OV C 311, 21. lpp.) Komisija uzsāka oficiālo izmeklēšanas procedūru attiecībā uz apstrīdēto shēmu.
|
4. Rozhodnutím ze dne 10. října 2007 (shrnutí v Úř. věst. C 311, s. 21) zahájila Komise formální vyšetřovací řízení týkající se sporného režimu.
|
|
5. Komisija saņēma Spānijas Karalistes apsvērumus par šo lēmumu uzsākt oficiālās izmeklēšanas procedūru ar 2007. gada 5. decembra vēstuli. Laikā no 2008. gada 18. janvāra līdz 16. jūnijam Komisija arī saņēma 32 ieinteresēto trešo personu apsvērumus, tostarp prasītājas Asociación Española de Banca iesniegtos apsvērumus. Ar 2008. gada 30. jūnija un 2009. gada 22. aprīļa vēstulēm Spānijas Karaliste iesniedza savus komentārus par šiem ieinteresēto trešo personu apsvērumiem.
|
5. Dopisem ze dne 5. prosince 2007 obdržela Komise k tomuto rozhodnutí o zahájení formálního řízení připomínky Španělského království. Od 18. ledna do 16. června 2008 Komise rovněž obdržela připomínky třiceti dvou třetích zúčastněných stran, včetně připomínek žalobkyně Asociación Española de Banca. Dopisy ze dne 30. června 2008 a 22. dubna 2009 Španělské království předložilo své stanovisko k připomínkám třetích zúčastněných stran.
|
|
6. 2008. gada 18. februārī, 2009. gada 12. maijā un 8. jūnijā tika rīkotas tehniskās sanāksmes ar Spānijas valsts iestādēm. Tika rīkotas arī citas tehniskās sanāksmes ar dažām no 32 ieinteresētajām trešajām personām.
|
6. Ve dnech 18. února 2008, 12. května 2009 a 8. června 2009 se uskutečnily technické schůzky se španělskými orgány. Uskutečnily se rovněž další technické schůzky s některými z 32 třetích zúčastněných stran.
|
|
7. Ar 2008. gada 14. jūlija vēstuli un 2009. gada 16. jūnija elektroniskā pasta vēstuli Spānijas valsts iestādes iesniedza Komisijai papildu informāciju.
|
7. Dopisem ze dne 14. července 2008 a elektronickou zprávou ze dne 16. června 2009 předložilo Španělské království Komisi dodatečné informace.
|
|
8. Attiecībā uz kapitāla daļu iegādi, kas veikta Eiropas Savienībā, Komisija izbeidza procedūru ar 2009. gada 28. oktobra Lēmumu 2011/5/EK par nemateriālās vērtības norakstīšanu nodokļu vajadzībām saistībā ar kapitāla daļu iegādi ārvalstīs C 45/07 ( ex NN 51/07, ex CP 9/07), ko īstenojusi Spānija (OV 2011, L 7, 48. lpp.; turpmāk tekstā – “apstrīdētais lēmums”).
|
8. Pokud jde o nabývání podílů uvnitř Evropské unie, Komise ukončila řízení rozhodnutím 2011/5/ES ze dne 28. října 2009 o daňových odpisech finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích C 45/07 (ex NN 51/07, ex CP 9/07) zavedených Španělskem (Úř. věst. 2011, L 7, s. 48, dále jen „napadené rozhodnutí“).
|
|
9. Apstrīdētajā lēmumā apstrīdētā shēma, kuru veido nodokļu priekšrocība, kas ļauj Spānijā reģistrētam sabiedrībām veikt nemateriālās vērtības norakstīšanu saistībā ar kapitāla daļu iegādi ārvalstīs, ir atzīta par nesaderīgu ar kopējo tirgu tad, ja tā tiek piemērota attiecībā uz Savienībā reģistrētu sabiedrību kapitāla daļu iegādi.
|
9. Napadené rozhodnutí prohlašuje za neslučitelný se společným trhem sporný režim, který spočívá v daňovém zvýhodnění, které španělským společnostem umožňuje odepsat goodwill vzniklý nabytím podílu v zahraničních podnicích, pokud se použije na nabývání podílů ve společnostech usazených v Unii.
|
|
10. Tomēr apstrīdētā lēmuma 1. panta 2. un 3. punktā, piemērojot tiesiskās paļāvības aizsardzības principu, ir ļauts turpināt piemērot apstrīdēto shēmu tām kapitāla daļu iegādēm, kuras ir veiktas pirms lēmuma sākt oficiālo izmeklēšanas procedūru publicēšanas Eiropas Savienības Oficiālajā Vēstnesī 2007. gada 21. decembrī, kā arī attiecībā uz tām kapitāla daļu iegādēm, kuru iegāde ir pakļauta atļaujas saņemšanai no regulatora iestādes, kam par šo iegādi tika paziņots pirms šī datuma, un bija neatgriezeniski uzsākta pirms 2007. gada 21. decembra.
|
10. Článek 1 odst. 2 a 3 napadeného rozhodnutí však dovoluje, aby se sporný režim na základě zásady ochrany legitimního očekávání nadále uplatňoval na akvizice provedené před zveřejněním rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vydaného dne 21. prosince 2007 v Úředním věstníku Evropské unie , jakož i na akvizice, jejichž provedení, jež podléhá schválení regulačním orgánem, jemuž byla tato transakce oznámena před tímto datem, bylo neodvolatelně sjednáno před 21. prosincem 2007.
|
|
Tiesvedība un lietas dalībnieku prasījumi
|
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
|
|
11. Ar prasības pieteikumu, kas Vispārējās tiesas kancelejā iesniegts 2010. gada 21. maijā, prasītāja cēla šo prasību.
|
11. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. května 2010 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
|
|
12. Ar atsevišķu dokumentu, kas Vispārējās tiesas kancelejā iesniegts 2010. gada 30. septembrī, Komisija saskaņā ar Vispārējās tiesas Reglamenta 114. panta 1. punktu izvirzīja iebildi par nepieņemamību.
|
12. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 30. září 2010 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
|
|
13. Ar dokumentu, kas Vispārējās tiesas kancelejā iesniegts 2010. gada 16. novembrī, prasītāja iesniedza savus apsvērumus par Komisijas celto iebildi par nepieņemamību.
|
13. Dne 16. listopadu 2010 předložila žalobkyně své vyjádření k námitce nepřípustnosti vznesené Komisí.
|
|
14. Prasītājas prasījumi Vispārējai tiesai būtībā ir šādi:
|
14. Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
|
|
– atzīt prasību par pieņemamu;
|
– prohlásil žalobu za přípustnou;
|
|
– atcelt apstrīdētā lēmuma 1. panta 1. punktu;
|
– zrušil čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí;
|
|
– pakārtoti, atcelt apstrīdētā lēmuma 4. pantu, ciktāl ar to paredzēts pienākums atgūt atbalstu attiecībā uz darījumiem, kas īstenoti pirms apstrīdētā lēmuma publicēšanas Oficiālajā Vēstnesī ;
|
– podpůrně zrušil článek 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví povinnost navrácení pro operace uskutečněné před uveřejněním napadeného rozhodnutí v Úředním věstníku,
|
|
– piespriest Komisijai atlīdzināt tiesāšanās izdevumus.
|
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
|
|
15. Komisijas prasījumi Vispārējai tiesai ir šādi:
|
15. Komise navrhuje, aby Tribunál:
|
|
– atzīt prasību par nepieņemamu;
|
– konstatoval, že žaloba je nepřípustná,
|
|
– piespriest prasītājai atlīdzināt tiesāšanās izdevumus.
|
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
|
|
Juridiskais pamatojums
|
Právní otázky
|
|
16. Saskaņā ar Reglamenta 114. panta 1. punktu pēc viena no lietas dalībniekiem lūguma Vispārējā tiesa var lemt par iebildi par nepieņemamību, neizskatot lietu pēc būtības. Saskaņā ar šā paša panta 3. punktu pārējā procesa daļa notiek mutvārdos, ja vien Vispārējā tiesa nelemj citādi. Šajā lietā Vispārējā tiesa uzskatīja, ka lieta ir pietiekami skaidra, un nolēma neuzsākt mutvārdu procedūru.
|
16. Podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu, požaduje-li to některý účastník řízení, může Tribunál vydat rozhodnutí o námitce nepřípustnosti, aniž se zabýval věcí samou. V souladu s odstavcem 3 téhož článku se návrh projedná ústně, nerozhodne-li Tribunál jinak. V projednávaném případě pokládá Tribunál věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou, a proto není třeba zahájit ústní část řízení.
|
|
17. Komisija apgalvo, ka šī prasība ir nepieņemama, jo prasītāja nav pierādījusi tās interesi celt prasību par apstrīdēto lēmumu.
|
17. Komise tvrdí, že projednávaná žaloba je nepřípustná z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí.
|
|
18. Saskaņā ar LESD 263. panta ceturto daļu “jebkura fiziska vai juridiska persona ar pirmajā un otrajā daļā minētajiem nosacījumiem var celt prasību par tiesību aktu, kas adresēts šai personai vai kas viņu skar tieši un individuāli, un par reglamentējošu aktu, kas viņu skar tieši, bet nav saistīts ar īstenošanas pasākumiem”.
|
18. Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU „[k]aždá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [proti nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření“.
|
|
19. Ir jāatgādina, ka tādai profesionālai apvienībai, kurai ir jāaizsargā tādu tās locekļu kopējās intereses, kāda ir prasītāja, principā ir tiesības celt prasību atcelt Komisijas galīgo lēmumu par valsts atbalstiem tikai divos gadījumos, proti, pirmkārt, tad, ja to var darīt arī tās pārstāvētie uzņēmumi vai atsevišķi no tiem var celt prasību individuālā kārtā, un, otrkārt, tad, ja tā var norādīt uz personīgu ieinteresētību, it īpaši tādēļ, ka ar tiesību aktu, kuru tiek lūgts atcelt, ir skarts tās kā sarunu dalībnieces statuss (Tiesas 2006. gada 22. jūnija spriedums apvienotajās lietās C‑182/03 un C‑217/03 Beļģija un Forum 187 /Komisija, Krājums, II‑5479. lpp., 56. punkts; Vispārējās tiesas 1996. gada 12. decembra spriedums lietā T‑380/94 AIUFASS un AKT /Komisija, Recueil , II‑2169. lpp., 50. punkts, un 2009. gada 9. septembra spriedums apvienotajās lietās no T‑227/01 līdz T‑229/01, T‑265/01, T‑266/01 un T‑270/01 Diputación Foral de Álava u.c./Komisija, Krājums, II‑3029. lpp., 108. punkts).
|
19. Je zapotřebí připomenout, že profesní sdružení pověřené obranou kolektivních zájmů svých členů, jakým je žalobkyně, může podat žalobu na neplatnost proti konečnému rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor v zásadě pouze při splnění dvou předpokladů, a to zaprvé, jestliže podniky, které zastupuje nebo některé z nich, jsou individuálně aktivně legitimovány k podání žaloby, a zadruhé, pokud může uplatnit vlastní zájem, zvláště pak, pokud bylo aktem, jehož zrušení je požadováno, dotčeno její postavení vyjednavače (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. II‑5479, bod 56 ; rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 1996, AIUFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, Sb. rozh. s. II‑2169, bod 50, a ze dne 9. září 2009, Diputación Foral de Álava a další v. Komise, T‑227/01 až T‑229/01, T‑265/01, T‑266/01 a T‑270/01, Sb. rozh. s. II‑3029, bod 108).
|
|
20. Prasītāja pamato savas tiesības celt prasību galvenokārt ar savu locekļu tiesībām celt prasību.
|
20. Žalobkyně zakládá svou aktivní legitimaci k podání žaloby v prvé řadě na aktivní legitimaci svých členů.
|
|
21. Pat ja apsvērumos par iebildi par nepieņemamību prasītāja apgalvo, ka “aizstāv visu savu biedru intereses, kurus apstrīdētais lēmums skar tieši un individuāli”, tā iesniedz pierādījumus par tiesībām celt prasību tikai par trim tās biedriem, Banco Bilbao Vizcaya Argentaria , SA (turpmāk tekstā – “ BBVA ”) un Banco Santander, SA, kuras katra ir cēlušas prasību par apstrīdēto lēmumu (attiecīgi lieta T‑225/10 un lieta T‑227/10), kā arī par Banco Popular Español, SA , kas nav cēlusi prasību par apstrīdēto lēmumu.
|
21. Ačkoli žalobkyně ve vyjádření k námitce nepřípustnosti tvrdí, že „hájí zájmy všech svých členů bezprostředně a osobně dotčených napadeným rozhodnutím“, uvádí skutečnosti k prokázání aktivní legitimace pouze tří z nich, Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, SA (dále jen „BBVA“) a Banco Santander, SA, které obě podaly žalobu proti napadenému rozhodnutí (prvně zmíněná ve věci T‑225/10, druhá pak ve věci T‑227/1) a dále pak Banco Popular Español, SA, která žalobu proti napadenému rozhodnutí nepodala.
|
|
22. Attiecībā uz BBVA un Banco Santander Komisija apstiprina, ka prasītāja neaizstāvot to intereses, jo tās pašas aizstāv savas intereses prasību ietvaros, ko tās ir cēlušas par apstrīdēto lēmumu.
|
22. Pokud se jedná o BBVA a Banco Santander, Komise tvrdí, že žalobkyně nemůže jejich zájmy hájit, protože tyto své vlastní zájmy hájí v rámci řízení, jež proti napadenému rozhodnutí zahájily.
|
|
23. Šajā sakarā ir jāatgādina, ka pirmais pieņēmums par prasības, ko ir cēlusi uzņēmumu apvienība, kas pamatota uz tās biedru pārstāvēšanu (skat. iepriekš 19. punktu), pieņemamību saskaņā ar judikatūru ir tāds, ka apvienība, ceļot savu prasību, to dara viena vai vairāku savu pārstāvēto biedru vietā – ar nosacījumu, ka šie biedri paši varēja celt pieņemamu prasību (iepriekš minētais spriedums lietā AIUFASS un AKT /Komisija, 50. punkts, un Vispārējās tiesas 2006. gada 18. septembra rīkojums lietā T‑350/03 Wirtschaftskammer Kärnten un best connect Ampere Strompool /Komisija, Krājumā nav publicēts, 25. punkts).
|
23. V tomto ohledu je zapotřebí připomenout, že prvním předpokladem přípustnosti žaloby podané sdružením zastupujícím své členy (viz bod 19 výše) je podle judikatury skutečnost, že sdružení podáním žaloby nahrazuje jednoho nebo vícero svých členů, které zastupuje, za předpokladu, že sami její členové mohli podat přípustnou žalobu (výše uvedený rozsudek AIUFASS a AKT v. Komise, bod 50, a usnesení Tribunálu ze dne 18. září 2006, Wirtschaftskammer Kärnten a best connect Ampere Strompool v. Komise, T‑350/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 25).
|
|
24. Tādējādi, kā to norāda Vispārējā tiesa savā 1995. gada 6. jūlija spriedumā apvienotajās lietās no T‑447/93 līdz T‑449/93 AITEC u.c./Komisija ( Recueil , II‑1971. lpp., 60. punkts), apvienības celtai prasībai ir procesuālas priekšrocības, kas ļauj izvairīties no liela skaita dažādu prasību, kas vērstas pret tiem pašiem lēmumiem. Šis pirmais apvienības celtas prasības pieņemamības pieņēmums paredz tādējādi, ka asociācija rīkojas savu biedru vietā. No tā izriet, ka apvienība, kas rīkojas kā savu biedru pārstāve, var celt prasību atcelt tiesību aktu, ja tie paši nav cēluši prasību, lai arī varēja to darīt.
|
24. Jak konstatoval Tribunál ve svém rozsudku ze dne 6. července 1995, AITEC a další v. Komise (T‑447/93 až T‑449/93, Sb. rozh. s. II‑1971, bod 60), procesní výhody žaloby podané sdružením spočívají v možnosti vyhnout se podávání vysokého počtu různých žalob směřujících proti týmž rozhodnutím. Tento první předpoklad přípustnosti žaloby podané sdružením předpokládá, aby sdružení jednalo namísto svých členů. Z toho vyplývá, že sdružení jednající jako zástupce svých členů může podat žalobu na neplatnost rozhodnutí, jestliže tito sami žalobu nepodali, přestože tak učinit mohli.
|
|
25. Vispārējā tiesa tādējādi 2009. gada 11. jūnija spriedumā lietā T‑292/02 Confservizi /Komisija (Krājums, II‑1659. lpp., 55. punkts) nosprieda, ka apvienība prasītāja nepārstāvēja to savu biedru intereses, kuri paši bija cēluši prasības apvienotajās lietās T‑297/02, T‑300/02, T‑301/02, T‑309/02 un T‑189/03, tā kā tie paši bija pārstāvējuši savas intereses, ceļot šīs prasības. Pretēji tam, ko norāda prasītāja, tas, ka runa nav par vienīgo apsvērumu, kādēļ prasība ir jāatzīst par nepieņemamu, neļauj uzskatīt, ka tā ir kļūda un tas ir pretrunā judikatūrai.
|
25. Tribunál proto ve svém rozsudku ze dne 11. června 2009, Confservizi v. Komise (T‑292/02, Sb. rozh.. s. II‑1659, bod 55), rozhodl, že žalující sdružení nezastupovalo zájmy těch svých členů, kteří podali vlastní žaloby ve věcech T‑297/02, T‑300/02, T‑301/02, T‑309/02 a T‑189/03, když tito své vlastní zájmy hájili podáním uvedených žalob. V rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, nelze na základě skutečnosti, že se nejednalo o jediný důvod, jež vedl k prohlášení žaloby za nepřípustnou, dospět k závěru, že tento je chybný a v rozporu s judikaturou.
|
|
26. Šajā sakarā ir jānorāda, ka prasītājas minētie spriedumi nav pretrunā šim judikatūras risinājumam. Tajos tiek spriests par kolektīvām prasībām, ko cēlusi viena vai vairākas apvienības un viens vai vairāki to biedri. Kolektīvas prasības gadījumā, ja tiek atzīta viena prasības cēlēja tiesības celt prasību, saskaņā ar pastāvīgo judikatūru nav jāpārbauda citu lietas dalībnieku tiesības celt prasību (Tiesas 1993. gada 24. marta spriedums lietā C‑313/90 CIRFS u.c./Komisija, Recueil , I‑1125. lpp., 31. punkts). Tādējādi pretēji tam, ko norada prasītāja, lielākā daļa spriedumu, kurus tā min, patiesībā aprobežojas ar to, ka atzīst prasību par pieņemamu, pamatojoties uz viena vai vairāku apvienības biedru tiesībām celt prasību, nespriežot par šīs apvienības tiesībām celt prasību (Vispārējās tiesas 1995. gada 27. aprīļa spriedums lietā T‑442/93 AAC u.c./Komisija, Recueil , II‑1329. lpp., 55. punkts; iepriekš minētais spriedums apvienotajās lietās AITEC u.c./Komisija, 82. punkts; 1996. gada 22. oktobra spriedums lietā T‑266/94 Skibsværftsforeningen /Komisija, Recueil , II‑1399. lpp., 51. punkts, un 1999. gada 17. jūnija spriedums lietā T‑82/96 ARAP u.c./Komisija, Recueil , II‑1889. lpp., 39.–41. punkts).
|
26. V tomto ohledu je zapotřebí připomenout, že rozsudky citované žalobkyní tomuto řešení stanovenému judikaturou neodporují. Je jimi rozhodováno o hromadných žalobách podaných jedním nebo několika sdruženími a jedním nebo několika z jejich členů. V případě hromadné žaloby pak platí, že jakmile je uznána aktivní legitimace jednoho z žalobců, není již v souladu s ustálenou judikaturou zapotřebí zkoumat ji u dalších žalobců (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, Sb. rozh.. s. I‑1125, bod 31). V rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, se pak většina rozsudků jí citovaných omezuje na pouhé prohlášení žaloby za přípustnou na základě aktivní legitimace jednoho nebo několika členů sdružení, aniž se zabývají aktivní legitimací tohoto sdružení (rozsudky Tribunálu ze dne 27. dubna 1995, AAC a další v. Komise, T‑442/93, Sb. rozh. s. II‑1329, bod 55; výše uvedený AITEC a další v. Komise, bod 82 ; ze dne 22. října 1996, Skibsværftsforeningen v. Komise, T‑266/94, Sb. rozh.. s. II‑1399, bod 51, a ze dne 17. června 1999, ARAP a další v. Komise, T‑82/96, Sb. rozh. s. II‑1889, body 39 až 41).
|
|
27. Tikai vienā spriedumā, Vispārējās tiesas 2009. gada 4. marta spriedumā lietā T‑445/05 Associazione italiana del risparmio gestito et Fineco Asset Management /Komisija ( Recueil , II‑289. lpp.), tiek skaidri spriests par apvienības celtās prasības pieņemamību, pēc tam kad ir nospriests par viena tās biedra celtās prasības pieņemamību, lai izsecinātu pirmās prasības pieņemamību no otrās prasības pieņemamības (sprieduma 56. punkts). Tomēr no tā nebūtu jāizsecina vispārēja norma par vienīgi apvienību celtām prasībām, ka tām ir tiesības celt prasību, ja tādas ir to biedriem, vai tie paši ir vai nav cēluši prasības. Liet ā, kurā pieņemts minētais spriedums, apvienības prasītājas biedrs nebija cēlis atsevišķu prasību, bet tam bija vienota prasība ar apvienību, kādēļ netika apdraudēta iepriekš 24. punktā minētā procesuālā priekšrocība.
|
27. Pouze rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2009, Associazione italiana del risparmio gestito a Fineco Asset Management v. Komise (T‑445/05, Sb. rozh.. s. II‑289), výslovně řeší otázku přípustnosti žaloby podané sdružením poté, co rozhodl o přípustnosti žaloby podané jedním z jeho členů, aby tak dovodil přípustnost prvního z přípustnosti druhého (bod 56 rozsudku). Z toho však nelze vyvozovat obecné pravidlo o přípustnosti žalob podaných sdruženími, podle něhož by tato byla aktivně legitimována k podávání žalob na základě aktivní legitimace svých členů, ať už tito sami žalobu podali či nikoli. Ve věci, z níž vzešel tento rozsudek, člen žalujícího sdružení nepodal žalobu odlišnou, ale jednu jedinou společně se sdružením tak, aby byla zachována procesní výhoda uvedená v bodě 24 výše.
|
|
28. Kas atteicas uz Vispārējās tiesas 2010. gada 21. maija spriedumu apvienotajās lietās T‑425/04, T‑444/04, T‑450/04 un T‑456/04 Francija u.c./Komisija, (Krājums, II‑2099. lpp.), ko arī min prasītāja, arī tas neļauj izsecināt šādu normu, tā kā tajā netiek spriests par prasības, ko lietā T‑456/04 cēlusi apvienība prasītāja, pieņemamību. Turklāt ir jāatgādina, ka apvienības prasība var tikt atzīta par pieņemamu, neskatoties uz to, ka tās biedri ir cēluši prasību, ja ir iesaistītas pašas apvienības intereses (skat. iepriekš 19. punktu). Tāpat Vispārējās tiesas 2006. gada 7. jūnija spriedumā lietā T‑613/97 UFEX u.c./Komisija (Krājums, II‑1531. lpp.), ko arī min prasītāja, spriežot par apvienības un trīs tās biedru celtu prasību, nav neviena apsvēruma par prasības pieņemamību.
|
28. Pokud jde o rozsudek Tribunálu ze dne 21. května 2010, Francie a další v. Komise (T‑425/04, T‑444/04, T‑450/04 a T‑456/04, Sb. rozh. s. II‑2099), taktéž citovaný žalobkyní, vzhledem k tomu, že v něm nebyla řešena otázka přípustnosti žaloby podané ve věci T‑456/04 žalujícím sdružením, nelze ani na základě něho dovodit existenci takového pravidla. Je na místě také připomenout, že žaloba sdružení může být prohlášena za přípustnou, navzdory podání žalob jeho členy, z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů (viz bod 19 výše). Obdobně v rozsudku Tribunálu ze dne 7. června 2006, UFEX a další v. Komise (T‑613/97, Sb. rozh.. s. II‑1531), rovněž citovaném žalobkyní, jímž bylo rozhodnuto o žalobě podané sdružením a třemi jejími členy, chybí jakákoli úvaha týkající se přípustnosti žaloby.
|
|
29. Turklāt pretēji tam, ko apgalvo prasītāja, šāds risinājums neatņem LESD 263. pantam lietderīgo iedarbību un neapdraud ne tiesiskās noteiktības principu, ne tās tiesības uz aizstāvību. Apvienību prasību pieņemamība tiešām ir atkarīga no tā, vai pārējie lietas dalībnieki, šajā lietā tās biedri, ir cēluši prasību. Tomēr šādu situāciju nevar uzskatīt par neziņas vai nedrošības iemeslu, tā kā var leģitīmi sagaidīt, ka apvienība, kas atbild par savu biedru interešu aizstāvēšanu, zina par to, ka tie ir cēluši prasības, un otrādi. Turklāt apvienības prasītājas prasības nepieņemamība sakarā ar to, ka tās biedri ir cēluši prasības, neapdraud LESD 263. panta lietderīgo iedarbību un tās tiesības uz aizstāvību, citiem vārdiem sakot, būtībā tās tiesības uz efektīvu aizsardzību tiesā. Ir divas iespējas: vai nu apvienība prasītāja ceļ prasību, lai aizstāvētu savu biedru, kam ir tiesības celt prasību, intereses un par pieņemamu tiks atzīta apvienības biedra prasība vai apvienības prasība atkarībā no tā, vai kāds no tās biedriem ir vai nav cēlis prasību; vai apvienība ceļ prasību, lai aizsargātu savas pašas intereses un tās prasība var tikt atzīta par pieņemamu, neskatoties uz to, ka tās biedri ir cēluši prasības, ja ir pierādīta šādu interešu esamība (skat. tālāk 42.–46. punktu).
|
29. Dále navzdory tomu, co tvrdí žalobkyně, takovéto řešení nezbavuje čl. 263 SFEU jeho užitečného účinku a neporušuje ani zásadu právní jistoty ani její právo na obhajobu. Přípustnost žalob sdružení samozřejmě v jeho důsledku závisí na nevyužití práva podat žalobu jinými subjekty, v tomto případě jejich členy. Takováto situace přesto nemůže být považována za zdroj právní nejistoty, jelikož lze od sdružení pověřeného obhajobou zájmů svých členů legitimně očekávat, že bude obeznámeno s žalobami svých členů a tito naopak s žalobami sdružení. Nepřípustnost žaloby sdružení z důvodu žalob podaných jeho členy navíc neohrožuje užitečný účinek čl. 263 SFEU a neporušuje jeho právo na obhajobu, tedy v podstatě jeho právo na účinnou soudní ochranu. Existují dvě možnosti. Buď žalující sdružení podá žalobu, aby hájilo zájmy svých členů, jež jsou aktivně legitimováni k podání žaloby, a za přípustnou bude prohlášena žaloba sdružení nebo jeho člena v závislosti na tom, zda tento podal vlastní žalobu, nebo sdružení podá žalobu za účelem hájení svých vlastních zájmů a tato pak bude moci být prohlášena za přípustnou navzdory skutečnosti, že jeho členové sami podali žaloby, jestliže existence takovéhoto zájmu bude prokázána (viz body 42 až 46 níže).
|
|
30. No tā izriet, ka šī prasība netiek atzīta par pieņemamu, pamatojoties uz to, ka prasītāja pārstāv BBVA un Banco Santander , tā kā tās pašas ir cēlušas prasību, bez nepieciešamības spriest par šo abu sabiedrību celto prasību pieņemamību.
|
30. Z toho tedy vyplývá, že projednávaná žaloba nemůže být na základě zastupování BBVA a Banco Santander žalobkyní prohlášena za přípustnou, protože tito podali vlastní žaloby, aniž bylo dále zapotřebí rozhodovat o přípustnosti žalob podaných těmito dvěma společnostmi.
|
|
31. Attiecībā uz Banco Popular Español , ko prasītāja norāda pakārtoti, tā savu apsvērumu par iebildi par nepieņemamību pielikumā ir pievienojusi dokumentu, kurā ir apliecināts, ka tai tika piemērota strīdīgā shēma 2007. un 2008. gadā, tostarp saistībā ar kapitāla daļu iegādi kādā Portugāles sabiedrībā 2003. gada jūnijā. Tomēr prasītāja precizē, ka Banco Popular Español netika piemērots rīkojums atgūt atbalstu.
|
31. Pokud jde o Banco Popular Español, jíž žalobkyně uvádí podpůrně, tato v příloze ke svému vyjádření k námitce nepřípustnosti připojila dokument potvrzující, že tato společnost v letech 2007 a 2008 uplatnila sporný režim, zvláště pak na nabytí podílů v jedné portugalské společnosti v červnu 2003. Žalobkyně dále upřesnila, že Banco Popular Español nebyl uložen příkaz k navrácení.
|
|
32. Šajā ziņā prasītāja apgalvo, pirmkārt, pamatojoties uz judikatūru, ka akts, ar kuru atbalstu atzīst par prettiesisku un nesaderīgu [ar kopējo tirgu], nevar tikt atzīts par tādu, ar kuru prasītājs ir individuāli skarts, tikai gadījumā, kad ar šo aktu tam ir uzdota šī atbalsta atgūšana. Pēc tās domām, pienākums atgūt atbalstu judikatūrā tiek pārbaudīts tikai pakārtoti.
|
32. V tomto ohledu žalobkyně zaprvé s odkazem na judikaturu tvrdí, že uznání, že je příjemce podpory poskytnuté na základě režimu podpor prohlášeného za protiprávní a neslučitelný osobně dotčen, nemůže být omezováno na případy, kdy mu je nařízeno vrácení této podpory. Podle ní může být povinnost navrácení judikaturou zkoumána pouze pro úplnost.
|
|
33. Šis ir arguments ir jānoraida. Saskaņā ar pastāvīgo judikatūru principā nav pieņemama uzņēmuma prasība atcelt Komisijas lēmumu, ar kuru tiek aizliegta nozares atbalsta shēma, ja šis lēmums skar to tikai tāpēc, ka šis uzņēmums pieder pie attiecīgās nozares un ir potenciāls atbalsta saņēmējs. Attiecībā uz šo uzņēmumu šāds lēmums ir vispārpiemērojams pasākums, kas tiek piemērots objektīvi noteiktās situācijās un kam ir tiesiskās sekas attiecībā uz vispārīgā un abstraktā veidā noteiktu personu kategoriju (skat. Tiesas 2004. gada 29. aprīļa spriedumu lietā C‑298/00 P Itālija/Komisija, Recueil , I‑4087. lpp., 37. punkts un tajā minētā judikatūra, un Vispārējās tiesas 2009. gada 11. jūnija spriedumu lietā T‑309/02 Acegas /Komisija, Krājums, II‑1809. lpp., 47. punkts un tajā minētā judikatūra).
|
33. Tento argument musí být odmítnut. Podle ustálené judikatury nemůže být žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, podaná podnikem v zásadě přípustná, jestliže je tímto rozhodnutím podnik dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k dotčenému odvětví a svého postavení potenciálního příjemce uvedeného režimu. Takové rozhodnutí je totiž ve vztahu k tomuto podniku obecně závazným opatřením, které se uplatní v objektivně vymezených situacích a které zakládá právní účinky pro určitou kategorii osob vymezených obecně a abstraktně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑298/00 P, Sb. rozh. s. I‑4087, bod 37 a citovaná judikatura, a rozsudek Tribunálu ze dne 11. června 2009, Acegas v. Komise, T‑309/02, Sb. rozh. s. II‑1809, bod 47 a citovaná judikatura).
|
|
34. Tomēr tad, ja uzņēmumu, kas ir prasītājs, attiecīgais lēmums skar ne tikai kā uzņēmumu, kas darbojas attiecīgajā nozarē un kas ir potenciālais atbalsta shēmas saņēmējs, bet arī kā faktisku tāda individuālā atbalsta saņēmēju, kas piešķirts atbilstoši šai atbalsta shēmai un kuru Komisija uzdevusi atgūt, šis lēmums to skar individuāli un līdz ar to prasība par šādu lēmumu ir pieņemama (šajā ziņā skat. Tiesas 2000. gada 19. oktobra spriedumu apvienotajās lietās C‑15/98 un C‑105/99 Itālija un Sardegna Lines /Komisija, Recueil , I‑8855. lpp., 34. un 35. punkts, un Vispārējās tiesas 2009. gada 10. septembra spriedumu lietā T‑75/03 Banco Comercial dos Açores /Komisija, Krājumā nav publicēts, 44. punkts).
|
34. Je-li však žalující podnik dotčeným rozhodnutím dotčen nejen jako podnik v dotyčném odvětví, který je potenciálně příjemcem režimu podpor, ale rovněž ve svém postavení skutečného příjemce individuální podpory, která byla v rámci tohoto režimu poskytnuta a jejíž navrácení Komise nařídila, je uvedeným rozhodnutím osobně dotčen a jeho žaloba směřující proti němu je přípustná (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. října 2000, Itálie a Sardegna Lines v. Komise, C‑15/98 a C‑105/99, Recueil, s. I‑8855, body 34 a 35, a rozsudek Tribunálu ze dne 10. září 2009, Banco Comercial dos Açores v. Komise, T‑75/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 44).
|
|
35. Prasītājas iepriekš 33. punktā minētie spriedumi, kā arī minētie lēmumi vienādiem vārdiem pakārto to, ka lēmums, ar kuru atbalsta shēmu atzīst par nesaderīgu, prasītāju skar individuāli, pierādīšanai, ka tā ir šīs shēmas ietvaros piešķirta individuāla atbalsta, kuru Komisija ir uzdevusi atgūt, saņēmēja (Vispārējās tiesas 2007. gada 20. septembra spriedums lietā T‑136/05 Salvat père & fils u.c./Komisija, Krājums, II‑4063. lpp., 70. punkts; 2009. gada 11. jūnija spriedums lietā T‑297/02 ACEA /Komisija, Krājums, II‑1683. lpp., 45. punkts, un spriedums lietā T‑301/02 AEM /Komisija, Recueil , II‑1757. lpp., 45. punkts). No šī formulējuma, kas noliek vienā līmenī pienākumu atgūt atbalstu un to, ka prasītājs ir faktisks atbalsta saņēmējs, nevar secināt, ka šāda pienākuma esamībai būtu otršķirīga, pat lieka nozīme.
|
35. Rozsudky citované v bodě 33 výše, stejně jako rozsudky citované žalobkyní shodně podmiňují osobní dotčení žalobce rozhodnutím prohlašujícím režim podpor za neslučitelný prokázáním postavení skutečného příjemce individuální podpory, která byla v rámci tohoto režimu poskytnuta a jejíž navrácení Komise nařídila (rozsudky Tribunálu ze dne 20. záři 2007, Salvat père & fils a další v. Komise, T‑136/05, Sb. rozh. s. II‑4063, bod 70; ze dne 11. června 2009, ACEA v. Komise, T‑297/02, Sb. rozh. s. II‑1683, bod 45, a AEM v. Komise, T‑301/02, Sb. rozh. s. II‑1757, bod 45). Z této formulace, která klade stejný důraz na povinnost navrátit podporu jako na žalobcovo postavení skutečného příjemce, nelze dovodit, že by první ze zmíněných požadavků byl podřadného významu, nebo dokonce nadbytečný.
|
|
36. Turklāt ir jānorāda, ka Vispārējās tiesas 2008. gada 28. novembra spriedums apvienotajās lietās T‑254/00, T‑270/00 un T‑277/00 Hôtel Cipriani u.c./Komisija (Krājums, II‑3269. lpp., 84. punkts), kuru arī min prasītāja, aprobežojas ar to, ka atkārto abus iepriekš minētos nosacījumus un pat piešķir īpašu uzmanību atgūšanas rīkojumam, uzskatot, ka individualizācija šajā gadījumā izriet no īpašās ietekmes, kas atgūšanas rīkojumam ir uz šī slēgtā loka ideāli identificējamo biedru interesēm. Tiesa, spriežot par apelācijas sūdzību par šo spriedumu, uzskatīja, ka Vispārējā tiesa tiesiski pamatoti uzskatīja, ka uzņēmumiem prasītājiem bija tiesības celt prasību, jo apstrīdētais lēmums tos skāra individuāli sakarā ar īpašo ietekmi uz to tiesisko situāciju, kas bija rīkojumam par attiecīgā atbalsta atgūšanu (Tiesas 2011. gada 9. jūnija spriedums apvienotajās lietās C‑71/09 P, C‑73/09 P un C‑76/09 P Comitato “Venezia vuole vivere” u.c./Komisija (Krājumā vēl nav publicēts, 51. punkts). No tā izriet, ka, ja ar apstrīdēto tiesību aktu tiek prasīts atgūt atbalstu, kas ir piešķirts saskaņā ar atbalsta shēmu, individuāli skarti ar šo aktu ir tikai tie prasītāji, uz kuriem attiecas pienākums atgūt atbalstu (Vispārējās tiesas 2012. gada 21. marta rīkojums lietā T‑234/10 Ebro Foods /Komisija, Krājumā nav publicēts, 28. punkts).
|
36. Kromě toho je třeba uvést, že rozsudek Tribunálu ze dne 28. listopadu 2008, Hôtel Cipriani a další v. Komise (T‑254/00, T‑270/00 a T‑277/00, Sb. rozh.. s. II‑3269, bod 84), který žalobkyně taktéž cituje, pouze opakuje obě výše zmíněné podmínky a příkazu navrácení dokonce přikládá zvláštní důležitost s tím, že individualizace vyplývá ze zvláštního zásahu do zájmů dokonale identifikovatelných členů tohoto uzavřeného okruhu prostřednictvím příkazu k navrácení. Soudní dvůr při rozhodování o opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí dospěl k závěru, že Tribunál měl právem za to, že žalující podniky mají aktivní legitimaci, jelikož jsou sporným rozhodnutím osobně dotčeny z důvodu zvláštního zásahu do jejich právního postavení prostřednictvím příkazu k navrácení předmětných podpor (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 51). Z toho vyplývá, že jestliže napadený akt požaduje navrácení podpor poskytnutých na základě režimu podpor, jsou tímto aktem osobně dotčeni pouze žalobci, na něž se vztahuje povinnost navrácení (usnesení Tribunálu ze dne 21. března 2012, Ebro Foods v. Komise, T‑234/10, nezveřejněný ve Sbírce, bod 28).
|
|
37. Prasītāja apgalvo, otrkārt, ka darījumu, kas ir veikti pirms 2007. gada 21. decembra, izslēgšana no pienākuma atgūt atbalstu piemērošanas jomas atbilstoši tiesiskās paļāvības aizsardzības principam nav galīga, jo Deutsche Telekom AG par šo apstrīdētā lēmuma rezolutīvās daļas punktu ir cēlusi prasību lietā T‑207/10.
|
37. Žalobkyně zadruhé tvrdí, že vyloučení transakcí provedených před 21. prosincem 2007 z rozsahu působnosti povinnosti navrácení podpor na základě zásady ochrany legitimního očekávání není konečné z důvodu žaloby podané společností Deutsche Telekom ve věci T‑207/10 proti této části výroku napadeného rozhodnutí.
|
|
38. Ar šiem argumentiem prasītāja jauc pieņemamības nosacījumu attiecībā uz individuālo skaršanu ar nosacījumu, kas attiecas uz interesi celt prasību. Lai arī interesi celt prasību var pierādīt tostarp tāpēc, ka valsts tiesās ir celtas prasības pēc prasības celšanas Tiesā (Vispārējās tiesas 2008. gada 22. oktobra spriedums apvienotajās lietās T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 un T‑336/04 TV 2/ Danmark u.c./Komisija, Krājums, II‑2935. lpp., 78.–82. punkts), fiziskas vai juridiskas personas individuālā skaršana ir vērtējama prasības celšanas dienā un tā ir atkarīga tikai no apstrīdētā lēmuma. Tādējādi persona, kuru individuāli skar lēmums, ar ko atbalsts ir atzīts par nesaderīgu ar kopējo tirgu un ar ko uzliek pienākumu to atgūt, paliek individuāli skarta pat tad, ja vēlāk tai neprasa atmaksāt atbalstu (šajā ziņā skat. iepriekš minēto spriedumu apvienotajās lietās Comitato “Venezia vuole vivere” u.c./Komisija, 56. punkts, un ģenerāladvokātes Trstenjakas [ Trstenjak ] secinājumus šajā lietā, Krājumā vēl nav publicēti, 81. un 82. punkts).
|
38. Touto argumentací žalobkyně zaměňuje podmínku přípustnosti osobního dotčení s podmínkou právního zájmu na podání žaloby. I když právní zájem na podání žaloby může být prokázán zejména díky žalobám podaným k vnitrostátnímu soudu po podání žaloby k unijnímu soudu (rozsudek Tribunálu ze dne 22. října 2008, TV 2/Danmark a další v. Komise, T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 a T‑336/04, Sb. rozh. s. II‑2935, body 78 až 82), osobní dotčení fyzické nebo právnické osoby se posuzuje ke dni podání žaloby a závisí jen na napadeném rozhodnutí. Osoba dotčená osobně rozhodnutím, kterým se prohlašuje podpora za neslučitelnou se společným trhem a kterým se nařizuje její navrácení, zůstává osobně dotčenou, i když se později ukáže, že vrácení po ní nebude požadováno (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, bod 56, a stanovisko generální advokátky V. Trstenjak předcházející tomuto rozsudku, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 81 a 82).
|
|
39. Turklāt ir jāatgādina, ka, lai prasītājs būtu individuāli skarts ar apstrīdēto lēmumu, tam ir jāpierāda sava piederība slēgtam lokam, proti, grupai, kuras locekļu skaits pēc apstrīdētā akta pieņemšanas nevar pieaugt (šajā ziņā skat. Tiesas 1990. gada 26. jūnija spriedumu lietā C‑152/88 Sofrimport /Komisija, Recueil , I‑2477. lpp., 11. punkts, un iepriekš minēto spriedumu apvienotajās lietās Beļģija un Forum 187 /Komisija, 63. punkts).
|
39. Mimoto je třeba připomenout, že aby byl žalobce napadeným aktem osobně dotčen, musí prokázat, že patří k uzavřenému okruhu, tzn. skupině, která již nemůže být rozšiřována po přijetí napadeného aktu (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 26. června 1990, Sofrimport v. Komise, C‑152/88, Sb. rozh. s. I‑2477, bod 11, a výše uvedený rozsudek Belgie a Forum 187 v. Komise, bod 63).
|
|
40. No tā izriet – tas, ka Vispārējā tiesa šajā lietā, iespējams, atceltu apstrīdētā lēmuma 1. panta 2. punktu un secīgi no Banco Popular Español pēc tam tiktu atgūts apstrīdētais atbalsts, neļauj uzskatīt, ka prasītāja ir individuāli skarta.
|
40. Z toho plyne, že v projednávané věci případné zrušení čl. 1 odst. 2 napadeného rozhodnutí Tribunálem a následné navrácení sporných podpor společností Banco Popular Español neumožňuje dospět k závěru, že tato je osobně dotčena.
|
|
41. Tādējādi šo prasību nevar atzīt par pieņemamu, arī pamatojoties uz to, ka prasītāja pārstāv Banco Popular Español .
|
41. Z toho plyne, že projednávaná žaloba nemůže být prohlášena za přípustnou ani na základě zastupování společnosti Banco Popular Español žalobkyní.
|
|
42. Prasītāja pakārtoti norāda savas prasības pieņemamības pamatojumam savas pašas interesi, kas izriet no tās dalības oficiālajā izmeklēšanas procedūrā.
|
42. Žalobkyně se na podporu tvrzení o přípustnosti své žaloby podpůrně dovolává svého vlastního zájmu vyplývajícího z její účasti na formálním vyšetřovacím řízení.
|
|
43. Saskaņā ar pastāvīgo judikatūru, kas iedibināta attiecībā uz apvienību celtām prasībām, it īpaši sākot no Tiesas 1988. gada 2. februāra sprieduma apvienotajās lietās 67/85, 68/85 un 70/85 Kwekerij van der Kooy u.c./Komisija ( Recueil , 219. lpp.), un iepriekš minētā sprieduma lietā CIRFS u.c./Komisija, uz kurām ir norādījusi prasītāja, prasītājs tiešām var būt individuāli skarts tādēļ, ka tas ir aktīvi piedalījies procedūrā, kuras iznākumā ir pieņemts apstrīdētais akts. Tomēr šī judikatūra attiecas uz īpašām situācijām, kurās prasītājam bija sarunu vedēja stāvoklis, kurš bija skaidri ierobežots un cieši saistīts ar pašu lēmuma priekšmetu, to nostādot tādā situācijā, kurā tas ir individuāli izcelts salīdzinājumā ar visām citām personām (šajā ziņā skat. Tiesas 2009. gada 9. jūlija spriedumu lietā C‑319/07 P 3F /Komisija, Krājums, I‑5963. lpp., 85.–95. punkts un tajos minētā judikatūra).
|
43. Podle ustálené judikatury, jež se rozvinula na základě žalob podaných sdruženími, zvláště na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 2. února 1988, Kwekerij van der Kooy a další v. Komise (67/85, 68/85 a 70/85, Sb. rozh. s. 219), a výše uvedeného rozsudku CIRFS a další v. Komise, uváděných žalobkyní, může být žalobce jistě osobně dotčen z důvodu své aktivní účasti na řízení, které vedlo k přijetí napadeného aktu. Tyto věci se však týkaly zvláštních situací, ve kterých žalobce zaujímal jasně vymezené postavení vyjednavače úzce spjaté se samotným předmětem rozhodnutí, které jej stavělo do faktické situace, jež ho odlišovala od všech ostatních osob (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 2009, 3F v. Komise, C‑319/07 P, Sb. rozh. s. I‑5963, body 85 až 95 a citovaná judikatura).
|
|
44. Konkrētāk, no Tiesas 2005. gada 13. decembra sprieduma lietā C‑78/03 P Komisija/ Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum , (Krājums, I‑10737. lpp., 58. punkts) izriet, ka apvienības loma, kas nepārsniedz ieinteresēto personu tiesību, kas tām piešķirtas ar LESD 108. panta 2. punktu, kā arī ar Padomes 1999. gada 22. marta Regulas (EK) Nr. 659/1999, ar ko nosaka sīki izstrādātus noteikumus [LESD 108.] panta piemērošanai (OV L 83, 1. lpp.), 1. panta h) punktu un 20. pantu, izmantošanu, nevar tikt pielīdzināta prasītāju lomai lietās, kurās tika pieņemti iepriekš minētie spriedumi apvienotajās lietās Kwekerij van der Kooy u.c./Komisija un lietā CIRFS u.c./Komisija.
|
44. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 13. prosince 2005, Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum (C‑78/03 P, Sb. rozh. s. I‑10737, bod 58) zejména vyplývá, že úloha sdružení, která nepřesahuje výkon procesních práv přiznaných zúčastněným stranám čl. 108 odst. 2 SFEU, jakož i čl. 1 písm. h) a čl. 20 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), nemůže být přirovnána k úloze žalobců ve věcech, ve kterých byly vydány výše uvedené rozsudky Kwekerij van der Kooy a další v. Komise a CIRFS a další v. Komise.
|
|
45. Prasītājas minētie spriedumi neļauj apšaubīt šo interpretāciju iepriekš minētajā spriedumā apvienotajās lietās Kwekerij van der Kooy u.c./Komisija. Iepriekš minētā sprieduma lietā AAC u.c./Komisija 35. punkts ir sprieduma daļā “Lietas dalībnieku argumenti” un tajā izklāstīts viens no Komisijas argumentiem, lai apstrīdētu Association des amidonneries de céréales de la CEE ( AAC ) prasības pieņemamību, sniedzot savu iepriekš minētā sprieduma apvienotajās lietās Kwekerij van der Kooy u.c./Komisija interpretāciju. Turklāt iepriekš minētā sprieduma apvienotajās lietās Diputación Foral de Álava u.c./Komisija 89. punktā, uz ko arī atsaucas prasītāja, Vispārējā tiesa ir atzinusi, ka sakarā ar savu dalību administratīvajā procedūrā, lietas dalībnieks, kas lūdza ļaut iestāties lietā, pierādīja ieinteresētību attiecībā uz lietas iznākumu. Tādējādi Vispārējā tiesa sprieda par no šīs lietas atšķirīgu nosacījumu, proti, par ieinteresētību attiecībā uz lietas iznākumu, kas ir prasīta Eiropas Savienības Tiesas Statūtu 40. panta otrajā daļā, lai iestātos lietā.
|
45. Na základě rozsudků citovaných žalobkyní není možné zpochybnit tento výklad výše uvedeného rozsudku Kwekerij van der Kooy a další v. .Komise. Bod 35 výše uvedeného rozsudku AAC a další v. Komise je obsažen v části rozsudku „Argumenty účastníků řízení“ a rozvíjí argument Komise zpochybňující přípustnost žaloby podané Association des amidonneries de céréales de la CEE (AAC) na základě jejího vlastního výkladu výše uvedeného rozsudku Kwekerij van der Kooy a další v. .Komise. V bodě 89 výše uvedeného rozsudku Diputación Foral de Álava a další v. Komise, který žalobkyně taktéž citovala, navíc Tribunál připustil, aby navrhovatel vedlejšího účastenství odůvodnil svůj zájem na výsledku sporu svou účastí na správním řízení. Tribunál tedy rozhodoval o odlišné podmínce, než o které se jedná v projednávané věci, tedy o podmínce zájmu na výsledku sporu požadovaném čl. 40 pododst. 2 statutu Soudního dvora Evropské unie pro vedlejší účastenství v řízení.
|
|
46. Šajā lietā, tā kā prasītāja tikai sniedza savus apsvērumus oficiālajā izmeklēšanas procedūrā tāpat kā citas ieinteresētās personas, tās prasību nevar atzīt par pieņemamu, pamatojot ar to, ka tā aizstāvēja pati savas intereses procedūrā, kuras noslēgumā tika pieņemts apstrīdētais lēmums.
|
46. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v projednávané věci, stejně jako ostatní zúčastněné strany, vyjádřila své připomínky pouze v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, nemůže být její žaloba shledána přípustnou na základě obhajoby jejích vlastních zájmů v rámci řízení, jež vedlo k vydání napadeného rozhodnutí.
|
|
47. Ņemot vērā visu iepriekš minēto, šī prasība ir jānoraida kā nepieņemama.
|
47. S ohledem na vše výše uvedené je třeba projednávanou žalobu odmítnout jako nepřípustnou.
|
|
Par tiesāšanās izdevumiem
|
K nákladům řízení
|
|
48. Atbilstoši Reglamenta 87. panta 2. punktam lietas dalībniekam, kuram spriedums ir nelabvēlīgs, piespriež atlīdzināt tiesāšanās izdevumus, ja to ir prasījis lietas dalībnieks, kuram spriedums ir labvēlīgs. Tā kā prasītājai spriedums ir nelabvēlīgs, tai jāpiespriež segt savus, kā arī atlīdzināt Komisijas tiesāšanās izdevumus saskaņā ar tās prasījumiem.
|
48. Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
|