[pic] | COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES |

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

Brussels, 21.9.2006

V Bruselu dne 21.9.2006

COM(2006) 514 final

KOM(2006) 514 v konečném znění

COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL, THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

on the implementation of Directive 1997/7/EC of the European Parliament and of the Council of 20 May 1997 on the Protection of Consumers in respect of Distance Contracts

o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1997/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku

PREFACE

ÚVOD

The purpose of this Communication is to report to the Council, the European Parliament and the European Economic and Social Committee on the implementation of Directive 1997/7/EC on the Protection of Consumers in respect of Distance Contracts by the Member States .

Účelem tohoto sdělení je informovat Radu, Evropský parlament a Evropský hospodářský a sociální výbor o provádění směrnice 1997/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku členskými státy .

It also sets out a questionnaire for public consultation at Annex II. The aims of the questionnaire and the procedure for answering it can also be found in this Annex.

Příloha II obsahuje rovněž dotazník pro veřejné konzultace. Ve zmíněné příloze jsou také uvedeny cíle tohoto dotazníku a postup pro zodpovězení otázek.

COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL, THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

on the implementation of Directive 1997/7/EC of the European Parliament and of the Council of 20 May 1997 on the Protection of Consumers in respect of Distance Contracts (Text with EEA relevance)

o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1997/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (Text s významem pro EHP)

TABLE OF CONTENTS

OBSAH

PREFACE 2

ÚVOD 2

1. Introduction 4

1. Úvod 4

2. The Main Provisions of the Directive 5

2. Hlavní ustanovení směrnice 4

3. Definitions – Article 2 6

3. Definice – Článek 2 6

4. Scope of Application – Article 3 exemptions 7

4. Oblast působnosti – Článek 3 Výjimky 6

5. Prior information requirements – Article 4 8

5. Požadavky na předběžné informace – Článek 4 8

6. Written confirmation of information – Article 5 9

6. Písemné potvrzení informací – Článek 5 9

7. Right of withdrawal – Article 6 10

7. Právo odstoupit od smlouvy – Článek 6 10

8. Performance – Article 7 11

8. Plnění – Článek 7 11

9. Restrictions on the use of certain means of distance communication – Article 10 12

9. Omezující ustanovení pro použití některých komunikačních prostředků na dálku – Článek 10 12

10. Conclusions 12

10. Závěry 12

ANNEX I 13

PŘÍLOHA I 13

ANNEX II 15

PŘÍLOHA II 15

ANNEX III 18

PŘÍLOHA III 18

ANNEX IV 19

PŘÍLOHA IV 19

1. INTRODUCTION

1. ÚVOD

All Member States have transposed Directive 1997/7/EC of the European Parliament and of the Council of 20 May 1997 on the Protection of Consumers in respect of Distance Contracts[1] (“the Directive”) into national law (see Annex I). In this document (the “Report”), the Commission will report on the implementation of the Directive, as provided by its Article 15(4)[2]. Delays in compliance by the Commission with Article 15(4) were initially due to late transposition by some of the 15 Member States. The Commission decided to postpone publication of the Report till after the accession of the 10 Member States, in order to produce a Report which covers the situation in all 25 Member States.

Všechny členské státy provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady 1997/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku[1] (dále jen „směrnice“) do vnitrostátního práva (viz příloha I). V tomto dokumentu (dále jen „zpráva“) bude Komise informovat o provádění směrnice, jak je stanoveno v čl. 15 odst. 4[2]. Prodlení Komise při plnění ustanovení čl. 15 odst. 4 bylo původně způsobeno zpožděným provedením ze strany některých z 15 členských států. Komise se rozhodla odložit vydání zprávy až do přistoupení 10 nových členů s cílem předložit zprávu, která bude informovat o situaci ve všech 25 členských státech.

A questionnaire (the “Questionnaire”) is annexed to this Report (Annex II). The aim of this Questionnaire is to consult interested parties on a number of issues related to the Directive. In particular, the Commission will look at whether the national divergences in transposition, emanating from the regulatory options in the Directive and the use of the minimum clause at Article 14 which states that Member States may introduce or maintain more stringent provisions to ensure a higher level of consumer protection as long as these measures are compatible with the Treaty, have had an impact on the Internal Market and affected business and consumer confidence in cross border trade.

K této zprávě je přiložen dotazník (příloha II). Cílem tohoto dotazníku je konzultovat se zúčastněnými stranami řadu otázek ve vztahu k uvedené směrnici. Komise se zaměří zejména na to, zda měly rozdíly v provedení směrnice v jednotlivých členských státech, které vycházejí z variant právní úpravy ve směrnici, a použití minimální doložky podle článku 14, který stanoví, že členské státy mohou zavést nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení slučitelná se Smlouvou za účelem zajištění vyššího stupně ochrany spotřebitele, dopad na vnitřní trh a zda ovlivnily důvěru podniků a spotřebitelů v přeshraniční obchod.

The Commission does not consider it appropriate to put forward any proposal for revising the Directive until the diagnostic phase of the review of the consumer acquis communautaire ( the “acquis” ) is concluded (see Annex III). This review aims at assessing possible failings in terms of consumer protection, in particular in the light of new marketing practices and technologies, such as internet and mobile commerce, and identifying inconsistencies between the different consumer directives under review. On the basis of the outcome of the consultation launched by the Questionnaire and of the results of the review, the Commission will consider the need for further legislative initiatives in the field of distance selling in accordance with the better regulation objectives pursued by the Commission in terms of simplification of the regulatory environment[3].

Komise nepovažuje za vhodné předkládat návrh na revizi směrnice, dokud není uzavřená diagnostická fáze přezkumu spotřebitelského acquis (dále jen „acquis“) (viz příloha III). Cílem uvedeného přezkumu je zhodnotit případné nedostatky v oblasti ochrany spotřebitele, především s ohledem na nové marketingové postupy a technologie jako např. internetový obchod a obchod s využitím mobilních telefonů, a odhalit nesrovnalosti mezi různými přezkoumávanými spotřebitelskými směrnicemi. Na základě výsledků konzultací zahájených prostřednictvím dotazníku a probíhajícího přezkumu Komise zváží potřebu dalších legislativních iniciativ v oblasti prodeje na dálku v souladu s cíli zlepšování právních předpisů, které Komise sleduje v rámci úsilí o zjednodušení právního prostředí[3].

In considering the national transpositions of the Directive, the Commission has often made use of translations. Some of the national transposition problems identified in this Report may therefore emanate from translation problems.

Při hodnocení provedení směrnice do vnitrostátního práva Komise často využívala překladů. Některé problémy spojené s vnitrostátními předpisy v této zprávě mohou být tedy způsobeny problémy s překladem.

2. THE MAIN PROVISIONS OF THE DIRECTIVE

2. HLAVNÍ USTANOVENÍ SMěRNICE

The Directive aims at ensuring that consumers, who buy goods or services via distance selling means, hence without any face-to-face contact with the supplier, are in no worse a position than consumers purchasing with face-to-face contact.

Cílem směrnice je zajistit, aby spotřebitelé, kteří kupují zboží nebo služby prostřednictvím prodeje na dálku, tedy bez osobního kontaktu s dodavatelem, nebyli v horší pozici než spotřebitelé, kteří nakupují osobně v obchodech.

The Directive covers both goods and services. However, Article 3 limits the application of the Directive by excluding certain types of contracts from all or some of the Directive’s provisions. These exemptions are justified on the basis of the nature of the underlying goods or services. Financial services, due to their complexity and their value, are amongst these exemptions and have been covered in the Distance Marketing of Financial Services Directive 2002/65/EC[4], which will also undergo a review in the near future[5]. For this reason, financial services will not be covered in this Report. The review of Directive 2002/65/EC will nevertheless take into account the relevant findings of the review of this Directive (e.g. findings on “durable medium”).

Směrnice se týká zboží i služeb. Článek 3 však omezuje použití směrnice vyloučením určitých typů smluv ze všech nebo některých ustanovení směrnice. Tyto výjimky jsou odůvodněny povahou daného zboží nebo služeb. Z důvodu jejich složitosti a hodnoty patří mezi tyto výjimky finanční služby, jimiž se zabývá směrnice 2002/65/ES o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku[4], která bude v blízké budoucnosti také přezkoumána[5]. Proto se tato zpráva nevztahuje na finanční služby. Přezkum směrnice 2002/65/ES však zohlední příslušná zjištění přezkumu této směrnice (např. zjištění ohledně „trvalého média“).

Article 4 of the Directive lists information the consumer must be supplied with before entering into a distance contract. This information corresponds to information which would be available to a consumer if he were purchasing face-to-face e.g. main characteristics of the goods or services and price including taxes. The Directive also prescribes the manner in which this information is to be given and its timing.

Článek 4 vyjmenovává informace, které musí mít spotřebitel k dispozici před uzavřením jakékoli smlouvy na dálku. Tyto informace odpovídají informacím, které by měl spotřebitel k dispozici, kdyby nakupoval přímo v obchodě, např. základní vlastnosti zboží nebo služeb a cena zboží nebo služeb, včetně veškerých daní. Směrnice rovněž předepisuje, jakým způsobem a kdy mají být zmíněné informace poskytnuty.

To protect consumers after conclusion of the contract, Article 5 provides that a consumer must always be given an address to which he can complain. This requirement must be fulfilled in writing or in another durable medium within a specific timeframe. In addition, under Article 5(1) most of the prior information, along with extra information which is relevant after the contract has been entered into e.g. existing after sales services and guarantees, is also to be confirmed in this way in most circumstances.

Za účelem ochrany spotřebitele po uzavření smlouvy článek 5 stanoví, že spotřebitel musí v každém případě obdržet adresu, na kterou může zasílat své stížnosti. Tento požadavek musí být v daném časovém rámci splněn písemně nebo jiným stálým komunikačním prostředkem. Kromě toho se podle čl. 5 odst. 1 ve většině případů potvrzují uvedeným způsobem také předem poskytnuté informace a doplňkové informace, které jsou důležité po uzavření smlouvy, např. poprodejní služby a záruky.

Since a consumer who buys goods or services at a distance cannot fully assess whether his purchase corresponds to what he needs when making the order, the Directive contains a right of withdrawal of at least 7 working days. In exercising this right, the consumer does not have to justify his decision. He should not incur any penalty, and must be refunded promptly. He may only be charged for the cost of return. Under Article 6(3), certain goods and services are exempted from the right of withdrawal due to their nature (e.g. perishable goods).

Jelikož spotřebitel, který kupuje zboží nebo služby na dálku, nemůže při objednání plně posoudit, zda jeho koupě odpovídá tomu, co potřebuje, obsahuje směrnice právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě alespoň sedmi pracovních dnů. Pokud spotřebitel tohoto práva využije, nemusí uvést důvod. Neměly by se na něj vztahovat žádné sankce a dodavatel mu musí rychle vrátit zaplacenou částku. Jedinou platbou, jejíž zaplacení může být po spotřebiteli požadováno, jsou náklady spojené s vrácením zboží. V souladu s čl. 6 odst. 3 jsou některé zboží a služby s ohledem na jejich povahu (např. zboží, které snadno podléhá zkáze) z práva odstoupit od smlouvy vyjmuty.

The Directive also protects consumers from excessive delays in performance. Hence under Article 7, the contract must be performed within 30 days of the day after the order was sent to the supplier. Discretion was granted to Member States to introduce provisions on replacement goods or services where those originally ordered are unavailable. Where this discretion has not been exercised or a supplier does not provide a replacement, a consumer is entitled to a full refund within 30 days.

Směrnice rovněž chrání spotřebitele před přílišným prodlením v plnění smlouvy. Podle článku 7 musí být smlouva splněna nejpozději do třiceti dnů ode dne následujícího po dni, v němž byla objednávka zaslána dodavateli. Členské státy získaly pravomoc zavést ustanovení o náhradním zboží či službách, pokud jsou původně objednané zboží či služby nedostupné. V případech, kdy nebylo této pravomoci využito nebo dodavatel náhradu neposkytl, musí být spotřebiteli vráceny veškeré zaplacené částky do 30 dnů.

Article 10 requires the prior consent of the consumer when a supplier makes use of a fax machine or automatic calling machine. Other means of distance communication can only be used where there is no objection from the consumer.

Článek 10 vyžaduje předchozí souhlas spotřebitele v případě, že dodavatel použije faxový přístroj nebo automatický volací přístroj. Jiné komunikační prostředky na dálku mohou být použity pouze tam, kde spotřebitel zjevně nemá námitky.

This Report does not cover the provisions at Article 9 on inertia selling since these will be replaced and fully harmonised by Article 15 of the Unfair Commercial Practices Directive (UCP)[6]. The provisions of Article 8 on payment by card will also not be discussed in the context of this Report in the light of the ongoing negotiations on the Commission Proposal on Payment Services[7] which proposes the deletion of Article 8. The provisions on redress (Article 11) will be considered in the broader context of the review and the Commission’s work on redress.

Tato zpráva se nezabývá ustanoveními článku 9 o setrvačném prodeji, neboť ta budou nahrazena a plně harmonizována článkem 15 směrnice o nekalých obchodních praktikách[6]. S ohledem na probíhající jednání o návrhu Komise týkajícím se platebních služeb[7], který navrhuje zrušení článku 8, se ustanovení článku 8 o placení kartou nebudou v rámci této zprávy projednávat. Ustanovení o právní ochraně (článek 11) budou zvažována v širším kontextu přezkumu a práce Komise v oblasti právní ochrany.

3. DEFINITIONS – ARTICLE 2

3. DEFINICE – ČLÁNEK 2

Article 2 defines key terms used throughout the Directive. The definition of “ consumer ” and “ supplier ” are not specific to the regulation of distance sales and will be considered in the broader context of the review of the acquis.

Článek 2 definuje základní pojmy směrnice. Definice „ spotřebitele “ a „ dodavatele “ nejsou specifické pro směrnici o prodeji na dálku a budou posuzovány v širším kontextu přezkumu acquis.

The definition of “ distance contract ” at Article 2(1) has not given rise to specific problems. Member States have generally followed the wording of the Directive relatively faithfully. Although the Commission has not received specific complaints concerning the notion of “organised distance sales or service provision scheme” , it feels that consumers may not be aware that the Directive does not apply where a supplier trades at a distance on an ad-hoc basis. Several Member States including France, Latvia and Slovakia have not transposed this notion, maybe to overcome this problem.

Definice „ smlouvy uzavřené na dálku “ v čl. 2 odst. 1 nezpůsobila žádné zvláštní problémy. Členské státy se většinou poměrně věrně držely znění směrnice. Přestože Komise neobdržela žádné konkrétní stížnosti týkající se pojmu „ organizovaný prodej na dálku nebo systém poskytování služeb “, domnívá se, že si spotřebitelé nemusí uvědomovat, že se směrnice nevztahuje na situace, kdy dodavatel obchoduje na dálku ad-hoc. Několik členských států včetně Francie, Lotyšska a Slovenska tento pojem nepoužilo, pravděpodobně s cílem vyhnout se uvedenému problému.

The Commission believes that the current definition of “means of distance communication” is flexible enough to cover new means of distance communication such as m-commerce (i.e. commerce undertaken by short message service). Its transposition nevertheless needs to be clarified with certain Member States. The Czech Republic, for instance, appears to have excluded “correspondence”.

Komise se domnívá, že stávající definice „ komunikačních prostředků na dálku “ je dostatečně flexibilní, aby pokryla nové komunikačních prostředky na dálku jako např. obchod prostřednictvím mobilních telefonů (tj. obchod s využitím krátkých textových zpráv (SMS)). S některými členskými státy je však třeba provedení této definice vyjasnit. Například se zdá, že Česká republika vyňala „ korespondenci “.

The Czech Republic, Denmark, Germany, France, Greece, Latvia, Poland, Sweden, Austria, Slovakia and Slovenia have not provided the Commission with a transposition of the definition of “operator of means of distance communication” whereas Spain, Lithuania, Malta and the Netherlands’ transpositions need to be clarified.

Česká republika, Dánsko, Německo, Francie, Řecko, Lotyšsko, Polsko, Švédsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko nesdělily Komisi provedení definice „ provozovatele komunikačních prostředků na dálku “, zatímco v případě Španělska, Litvy, Malty a Nizozemska je nutné provedení vyjasnit.

Further questions relating to definitions will appear in other parts of this Report, as and when they arise.

Další otázky, které se vztahují k definicím, se podle potřeby objeví v dalších částech této zprávy.

4. SCOPE OF APPLICATION – ARTICLE 3 EXEMPTIONS

4. OBLAST PůSOBNOSTI – ČLÁNEK 3 VÝJIMKY

Article 3 limits the scope of the Directive by excluding certain distance contracts from all or part of the Directive’s provisions. The Commission needs to establish whether the exemptions are still appropriate, whether they need to be revised, expanded or repealed. This Report will consider a number of problems encountered by the Commission.

Článek 3 omezuje působnost směrnice vyloučením určitých typů smluv ze všech nebo některých ustanovení směrnice. Komise musí určit, zda jsou tyto výjimky stále vhodné, zda je nutné je zrevidovat, rozšířit či zrušit. Tato zpráva posoudí několik problémů, na které Komise narazila.

Member States have transposed these exemptions in different ways. For example, the Netherlands only appear to have excluded the construction of immovable property but not its sale.

Členské státy provedly uvedené výjimky do svých právních předpisů různým způsobem. Například Nizozemsko zjevně vyňalo výstavbu nemovitostí, ale ne jejich prodej.

The Commission has encountered a number of issues needing clarification. For instance, Belgium has not provided the Commission with its transposition of the exemptions at Article 3, except for financial services. The Commission knows that at least some of these have been transposed.

Komise narazila na několik problémů, které je třeba vyjasnit. Například Belgie Komisi neposkytla informace o provedení výjimek podle článku 3, kromě finančních služeb. Komise si je vědoma, že alespoň některé z těchto výjimek byly provedeny.

In addition to the exemptions provided for in Article 3, Spain and Luxembourg provide in their national distance selling legislation for general exemptions for contracts concluded by electronic means although the E-commerce Directive[8] specifies that it is without prejudice to the Directive.

Kromě výjimek stanovených v článku 3, stanoví Španělsko a Lucembursko ve svých vnitrostátních právních předpisech všeobecné výjimky pro smlouvy uzavřené elektronickou cestou, přestože směrnice o elektronickém obchodu[8] stanoví, že jí směrnice není dotčena.

The relationship between the Timeshare Directive[9] and the Directive and the meaning of “ immovable property rights ” may need to be clarified. Some Member States including Hungary, Denmark, Slovenia and the UK have expressly excluded timeshare fully or in part from the scope of their transposition under the exemptions whilst others have not.

Pravděpodobně bude třeba vyjasnit vztah mezi směrnicí o užívání nemovitostí na časový úsek[9] a směrnicí, jakož i význam „ práv k nemovitostem “. Některé členské státy, včetně Maďarska, Dánska, Slovinska a Spojeného království výslovně vyjmuly užívání nemovitostí na časový úsek, a to zcela nebo částečně, z působnosti svých provedení, pokud jde o výjimky, kdežto ostatní státy tak neučinily.

The increase in popularity of on-line auctions since the adoption of the Directive has led to a significant rise in consumer complaints. Whereas originally websites such as eBay were geared towards C2C transactions of second hand goods, they are increasingly being used for B2C transactions of new goods. The Commission is aware of national case law on whether websites such as eBay amount to auction houses and are therefore exempted from the Directive. The transposition checks have confirmed the need to look at the meaning of “ auction ” in national laws. In France, for instance, the exemption has been limited to “ public ” auctions; in Denmark the exemption applies to auctions organised in such a way that a large proportion of the bidders normally is present at the place of the auction. Some Member States also appear to have only partially transposed the exemption (e.g. in Estonia, the exemption for auctions is limited to the non application of the right of withdrawal).

Od přijetí směrnice způsobilo zvýšení popularity internetových aukcí nárůst spotřebitelských stížností. Přestože byly původně internetové stránky jako eBay zaměřeny na obchodování s použitým zbožím mezi spotřebiteli, v současnosti je stále více využívají podniky na prodej nového zboží spotřebitelům. Komise si je vědoma vnitrostátní judikatury, pokud jde o otázku, zda lze internetové stránky jako eBay považovat za dražební společnosti, a tedy je z působnosti směrnice vyjmout. Kontroly provedení potvrdily nutnost zaměřit se na význam pojmu „ dražba “ ve vnitrostátních právních předpisech. Například ve Francii byla tato výjimka omezena na „ veřejné “ dražby; v Dánsku se tato výjimka vztahuje na dražby organizované takovým způsobem, že se jich běžně účastní velké množství zájemců . Některé členské státy provedly výjimku zřejmě pouze částečně (např. v Estonsku se výjimka omezuje na neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy).

Certain Member States seem to have extended the partial exemptions at Article 3(2) to all the provisions of the Directive (e.g. Slovenia, Czech Republic, and Greece). The laws of others are unclear in this respect (e.g. Latvia; Finland, Lithuania; the Netherlands; Slovenia; Denmark, Greece, Poland, Hungary). For instance, the “ regular roundsmen ” exemption at Article 3(2) first indent may have caused interpretation problems. The Commission’s translation of the Finnish distance selling law refers to “ regular distribution system ” which may be broader. The Hungarian transposition applies to goods delivered daily to the consumer. New market developments such as the rise in internet grocery shopping suggest this exemption may need to be re-examined. Use of the minimum clause has also been made in the context of these exemptions. For instance, the Polish transposition does not refer to beverages or goods for everyday consumption.

Zdá se, že některé členské státy rozšířily částečné výjimky uvedené v čl. 3 odst. 2 na všechna ustanovení směrnice (např. Slovinsko, Česká republika a Řecko). Právní předpisy dalších členských států jsou v tomto ohledu nejasné (např. Lotyško, Finsko, Litva, Nizozemsko, Slovinsko, Dánsko, Řecko, Polsko, Maďarsko). Například výjimka týkající se „ pravidelné donáškové služby “ v první odrážce čl. 3 odst. 2 mohla způsobit problémy s výkladem. Finské právní předpisy o prodeji na dálku v překladu Komise uvádějí pojem „ pravidelný distribuční systém “, který lze chápat šířeji. Maďarské provedení se vztahuje na zboží denně doručované spotřebiteli. Nový vývoj na trhu, jako například nárůst nákupu potravin přes internet ukazuje, že tuto výjimka je pravděpodobně potřeba přezkoumat. V souvislosti s uvedenými výjimkami byla rovněž použita minimální doložka. Například polské provedení nezmiňuje nápoje nebo zboží denní potřeby.

The exemption at Article 3(2) second indent may also have caused interpretation problems in a number of Member States. For example, Latvia, Lithuania and Poland have extended the exemption to contracts where the date for execution is determined after conclusion of the contract. The European Court of Justice ruling in the Easycar[10] case, in which the Court ruled that car hire amounts to “ transport ” within the meaning of the Directive, indicates that the Directive does not cover some distance contracts which the Commission and at least certain Member States intended it to[11]. The concept of “ leisure services ” may also be unclear. This may explain why the right for suppliers not to apply Article 7(2) to outdoor leisure services in specific circumstances has only been transposed by Cyprus, Ireland, Portugal and the United Kingdom. In those Member States where this exemption has been applied, the imprecision of “ specific circumstances ” may create legal uncertainty for both consumers and business.

Výjimka v druhé odrážce čl. 3 odst. 2 mohla v mnoha členských státech způsobit problémy s výkladem. Například Lotyšsko, Litva a Polsko rozšířily výjimku na smlouvy, ve kterých je po uzavření smlouvy určeno datum plnění. Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Easycar[10], ve kterém soud rozhodl, že pronájem aut patří do „ přepravních služeb “ ve smyslu směrnice, ukazuje, že se směrnice nevztahuje na některé smlouvy na dálku, u kterých to Komise a alespoň některé členské státy měly v úmyslu[11]. Pojem „ zábavní služby “ může být také nejasný. To by vysvětlovalo, proč bylo právo dodavatelů nepoužít ustanovení čl. 7 odst. 2 u zábavních podniků pořádaných venku za okolností hodných zvláštního zřetele provedeno do vnitrostátního práva pouze na Kypru, v Irsku, Portugalsku a Spojeném království. V těch členských státech, kde se tato výjimka používá, může nepřesnost vyjádření „ okolnosti hodné zvláštního zřetele “ způsobit právní nejistotu pro spotřebitele i podniky.

5. PRIOR INFORMATION REQUIREMENTS – ARTICLE 4

5. POžADAVKY NA PřEDBěžNÉ INFORMACE – ČLÁNEK 4

The prior information requirements set out at Article 4 of the Directive raise some important interpretation questions.

Požadavky na předběžné informace stanovené v článku 4 směrnice vyvolávají několik důležitých otázek spojených s jejich výkladem.

Although a significant number of Member States have transposed Article 4(1) literally, most of them have also used the minimum clause to enhance national consumer protection. The transposition checks have revealed that some requirements have been transposed poorly in some Member States. This Report focuses on those requirements which may have been badly transposed because of possible interpretation problems with the Directive.

Přestože značný počet členských států provedl ustanovení čl. 4 odst. 1 do vnitrostátního práva doslovně, většina z těchto států také použila k zajištění vyššího stupně ochrany spotřebitele minimální doložku. Kontroly provedení odhalily, že některé požadavky byly v některých členských státech provedeny špatně. Tato zpráva se zaměřuje na požadavky, které mohly být z důvodu možných problémů s výkladem směrnice provedeny špatně.

The timing and modalities for giving prior information may need to be reconsidered to ensure consumers are adequately informed when deciding whether to enter into a transaction. The notions of “ in good time prior to the conclusion of any contract ” at Article 4(1) and “ in a clear and comprehensible manner in any way appropriate to the means of distance communication used ” at Article 4(2) have led to divergent interpretations. For example, it seems that in Poland prior information must be provided before a means of distance communication is used.

Je třeba přehodnotit časovou lhůtu a způsoby poskytnutí předběžných informací, aby bylo zajištěno, že jsou spotřebitelé odpovídajícím způsobem informováni, rozhodují-li se, zda daný obchod uzavřít či nikoliv. Pojmy „ s dostatečným časovým předstihem před uzavřením jakékoli smlouvy “ v čl. 4 odst. 1 a „ jasně a srozumitelně, způsobem odpovídajícím použitým komunikačním prostředkům na dálku “ v čl. 4 odst. 2 vedly k různým výkladům. Například v Polsku musí být zřejmě předběžné informace poskytnuty předtím, než jsou použity komunikační prostředky na dálku.

Prior information regarding price at Article 4(1)(c) is a good example of how prior information can determine whether a consumer will enter into a transaction. Some Member States, including Belgium and Sweden have not explicitly referred to taxes in their transposition. The Commission will clarify with them whether it is a principle of national law that taxes are always included in references to price. It will also consider whether the Directive should explicitly refer to other forms of charges made to the consumer e.g. booking/handling fees taking into account Article 7(4)(c) of the UCP.

Předběžné informace o ceně podle čl. 4 odst. 1 písm. c) jsou dobrým příkladem toho, jak mohou předběžné informace rozhodnout o tom, zda spotřebitel obchod uzavře či nikoliv. Některé členské státy včetně Belgie a Švédska ve svých provedeních výslovně neuvádějí daně. Komise si s nimi vyjasní, zda jde o zásadu vnitrostátních právních předpisů, že jsou daně v informacích o ceně vždy zahrnuty. Komise také zváží, zda by směrnice měla výslovně uvádět další druhy poplatků, které jsou spotřebiteli účtovány, např. rezervační/manipulační poplatky při zohlednění čl. 7 odst. 4 písm. c) směrnice o nekalých obchodních praktikách.

The Commission is also aware of problems concerning price transparency and the operation of premium rate services. The Commission will examine whether the provisions of the Directive relevant to premium rate services need to be reinforced e.g. Article 4(1)(g) prior information on the cost of using the means of distance communication when it is calculated at a rate other than the basic rate .

Komise si je rovněž vědoma problémů s transparentností cen a fungováním služeb se zvýšenou sazbou . Komise přezkoumá, zda je nutné posílit ustanovení směrnice, která se týkají služeb se zvýšenou sazbou , například čl. 4 odst. 1 písm. g) předběžné informace o nákladech na použití komunikačních prostředků na dálku, jsou-li vypočteny odlišně od základní sazby.

A majority of Member States have made use of the minimum clause to make it compulsory to indicate an address for complaints (e.g. Austria, Czech Republic, Denmark, Finland, Luxembourg, Malta, Slovakia, Slovenia) and many have chosen to indicate whether or not the right of withdrawal applies (e.g. Belgium, Germany, Italy, the Netherlands, Slovenia, Spain).

Většina členských států využila minimální doložku, aby stanovila povinnost uvést adresu pro účely reklamace (např. Rakousko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Lucembursko, Malta, Slovensko a Slovinsko) a mnoho států se rozhodlo povinně uvádět, zda lze uplatnit právo na odstoupení od smlouvy (např. Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Slovinsko, Španělsko).

The minimum clause has also been used in a number of other ways. For example, in Italy the consumer can request the prior information in Italian where personal communication means are used; Estonia and Spain have introduced additional information requirements on replacement goods.

Minimální doložka byla rovněž využita mnoha dalšími způsoby. Například v Itálii může spotřebitel požadovat předběžné informace v italštině, jestliže je používána osobní komunikace; Estonsko a Španělsko zavedly doplňkové požadavky na informace o náhradním zboží.

A significant number of Member States have not expressly transposed the good faith requirement at Article 4(2) and/or make no express reference to the protection of certain types of consumers, including minors. These provisions will be considered further in the course of the review.

Značný počet členských států výslovně neprovedl požadavek spojený se zásadou dobré víry podle čl. 4 odst. 2 a/nebo neuvedl výslovný odkaz na ochranu některých skupin spotřebitelů včetně nezletilých. V průběhu přezkumu budou tato ustanovení dále zvažována.

6. WRITTEN CONFIRMATION OF INFORMATION – ARTICLE 5

6. PÍSEMNÉ POTVRZENÍ INFORMACÍ – ČLÁNEK 5

Article 5 provides for confirmation in writing of certain information, including most of the information referred to in Article 4. For this reason, Article 5 must be considered alongside Article 4. The timing of written confirmation needs to be discussed with a number of Member States (Denmark, Germany, Hungary, Latvia, Lithuania, Poland).

Článek 5 stanoví, že některé informace, včetně většiny informací uvedených v článku 4 musí být písemně potvrzeny. Z uvedeného důvodu je článek 5 nutno posuzovat společně s článkem 4. Lhůta pro písemné potvrzení musí být projednána s několika členskými státy (Dánsko, Německo, Maďarsko, Lotyško, Litva, Polsko).

Enquiries concerning the information to be confirmed in writing must also be made with some Member States since some may have omitted to prescribe confirmation of all, or part of the required information (e.g. in the Czech Republic only information concerning the identity and location of the supplier must be confirmed in writing).

S některými členskými státy je rovněž zapotřebí provést šetření ohledně informací, které musí být písemně potvrzeny, neboť některé státy nepředepsaly potvrzení žádných nebo některých požadovaných informací (např. v České republice musí být písemně potvrzena pouze informace o totožnosti a místě podnikání dodavatele).

Moreover, the minimum clause has led to divergences in national requirements such as language requirements (Cyprus, Greece, Spain) or additional information to be provided in writing. Confirmation of information concerning the right of withdrawal in particular has generated additional national rules. Cyprus has prescribed a specimen notice of withdrawal which must be communicated to the consumer with the written confirmation. In Spain, a supplier must provide a withdrawal/cancellation document containing prescribed information with the written confirmation. Belgium has gone further by prescribing standard clauses in a given format and the consequences of failure to do so.

Kromě toho způsobila minimální doložka rozdíly ve vnitrostátních požadavcích, jakými jsou například jazykové požadavky (Kypr, Řecko, Španělsko) nebo doplňkové informace, které je třeba poskytnout písemně. Potvrzení informací o právu na odstoupení od smlouvy přispělo ke vzniku dalších vnitrostátních pravidel. Kypr předepsal vzor oznámení o odstoupení od smlouvy, který musí být doručen spotřebiteli společně s písemným potvrzením. Ve Španělsku musí dodavatel společně s písemným potvrzením poskytnout dokument o odstoupení od smlouvy / zrušení smlouvy obsahující předepsané informace. Belgie šla ještě dále a předepsala vzorovou doložku v daném formátu a důsledky, které vyplývají z nesplnění tohoto požadavku.

Some Member States and stakeholders have raised the need to clarify the concept of “ durable medium ” at Article 5(1) in the light of Directive 2002/65/EC and new technologies. Italy has avoided interpretation problems by introducing stricter rules i.e. confirmation can only be given in another durable medium if the consumer so chooses. Lithuania, Czech Republic, Slovakia and Poland have opted not to refer to “ durable medium” .

Některé členské státy a zúčastněné strany upozornily na nutnost vyjasnit v souvislosti se směrnicí 2002/65/ES a novými technologiemi pojem „ stálý komunikační prostředek “ v čl. 5 odst. 1. Itálie se vyhnula problémům s výkladem zavedením přísnějších pravidel, tj. potvrzení lze poskytnout jiným stálým komunikačním prostředkem, pouze pokud s tím zákazník souhlasí. Litva, Česká republika, Slovensko a Polsko se rozhodly na pojem „ stálý komunikační prostředek “ neodkazovat.

7. RIGHT OF WITHDRAWAL – ARTICLE 6

7. PRÁVO ODSTOUPIT OD SMLOUVY – ČLÁNEK 6

The right of withdrawal introduced in four consumer directives including at Article 6 of the Directive, is often used as a prime example of inconsistencies in the acquis (e.g. the so-called “cooling-off” periods vary from one directive to another)[12] and of national divergences resulting from the use of the minimum clause. In the field of distance selling, the Directive sets a minimum period of seven working days for the consumer to withdraw from the contract. Member States have transposed this requirement in a multitude of ways, the most common being seven working days or 14 calendar days (see Annex IV).

Právo odstoupit od smlouvy zavedené ve čtyřech spotřebitelských směrnicích včetně článku 6 směrnice je často využíváno jako nejlepší příklad nesrovnalostí v acquis (např. takzvaná „lhůta na rozmyšlenou“ se v uvedených směrnicích liší)[12] a rozdílů ve vnitrostátních předpisech, které vznikly použitím minimální doložky. V oblasti prodeje na dálku směrnice stanoví lhůtu alespoň sedmi pracovních dnů, v rámci které může spotřebitel od smlouvy odstoupit. Členské státy provedly tento požadavek mnoha různými způsoby, z nichž nejčastější je sedm pracovních nebo 14 kalendářních dní (viz příloha IV).

The transposition of Article 6(1), which prescribes how long and from when the cooling off period runs, has not generated many problems. The French cooling off period is calculated in “ jours francs ”, the exact meaning of which must be clarified with the French authorities. The point from which the period starts to run raises more fundamental questions. For instance, “ receipt ” of goods may be subject to different interpretations in the Member States. The issue of when receipt takes place has been raised on occasion (e.g. if a parcel is delivered when the consumer is absent, does receipt occur when the postman leaves the card notifying attempted delivery or when the consumer picks up the parcel from the post office) and will be considered in the broader review work. The Commission also wonders whether the treatment of deliveries in batches needs to be re-examined in the course of the review. In Germany, Estonia, Latvia and Sweden, national laws specify that the period runs from the first delivery of part of the goods. Recital 10 appears to allow this interpretation. In the Commission’s opinion, where an order covers different products, the consumer should be entitled to a cooling off period after the delivery of each of the products ordered. This should not be the case where an order of a single product is delivered in batches. For example, an internet order of different books (e.g. a novel and a biography) which cannot be delivered in one batch because of unavailability of one of the items should not be treated in the same fashion as a contract for the delivery of a set of encyclopaedia over a period of time.

Provedení ustanovení čl. 6 odst. 1, které předpisuje, jak dlouho a od kdy běží lhůta na rozmyšlenou, nezpůsobilo mnoho problémů. Francouzská lhůta na rozmyšlenou se vypočítává v „ jours francs “, jejichž přesný význam musí být objasněn s francouzskými orgány. Zásadnější otázky vyvolává moment, od kdy začíná tato lhůta běžet. Například pojem „ převzetí “ zboží může být v členských státech předmětem různých výkladů. Příležitostně se objevila otázka, kdy dochází k převzetí (např. jestliže je zásilka doručena v době, kdy je spotřebitel nepřítomen, dojde k doručení v momentě, když poštovní doručovatel nechá doručenku nebo když si spotřebitel vyzvedne zásilku na poště), a bude posuzována v širším kontextu přezkumu. Komise by také chtěla zjistit, zda je třeba během přezkumu přehodnotit zacházení s dodávkami po částech. V Německu, Estonsku, Lotyšsku a Švédsku vnitrostátní právní předpisy stanoví, že lhůta běží od prvního doručení části zboží. Zdá se, že 10. bod odůvodnění takový výklad umožňuje. V případě, že dodávka obsahuje různé výrobky, by spotřebitel podle názoru Komise měl mít právo na lhůtu na rozmyšlenou po doručení každého objednaného výrobku. Tak by to nemělo být v případě, pokud je jeden výrobek, který byl objednán, dodáván po částech. Například internetovou objednávku různých knih (např. románu a biografie), které nemohou být dodány současně, protože jedna z nich není k dispozici, nelze posuzovat stejně jako smlouvu na dodání svazků encyklopedie během určitého období.

The financial consequences of withdrawing from a contract and/or the timing of reimbursement (Article 6(1)-(2)) must also be discussed with a number of Member States (e.g. the Czech Republic appears not to have transposed Article 6(2); Germany and Lithuania have not referred to the time limit for refund). Hungary’s transposition is unclear, as is Austria and Sweden’s concerning penalties. In Finland, the refund must be executed within 30 days of return. Since the Directive is silent as to when the 30 day period runs from e.g. notice of withdrawal, receipt of the goods by supplier, it is unclear whether this interpretation is acceptable.

S mnoha členskými státy je rovněž zapotřebí projednat finanční důsledky odstoupení od smlouvy a/nebo lhůtu pro vrácení zaplacených částek (čl. 6 odst. 1 až 2) (např. Česká republika zřejmě neprovedla čl. 6 odst. 2; Německo a Litva neuvedly lhůtu pro vrácení peněž). Maďarské provedení je nejasné, stejně tak provedení rakouské a švédské, pokud jde o sankce. Ve Finsku musí ke vrácení peněz dojít do 30 dní po vrácení zboží. Jelikož směrnice se nevyjadřuje k tomu, od kdy začíná běžet 30denní lhůta, např. od oznámení o odstoupení od smlouvy, od převzetí zboží dodavatelem, není jasné, zda je takový výklad přijatelný.

Article 6(3) lists exemptions to the right of withdrawal. Overall, these exemptions appear to have been transposed adequately, despite the need for some clarifications (e.g. the exemption at Article 6(3) fourth indent may be wider than the directive allows in Spain, Luxembourg, Italy and Poland). These exemptions will be closely examined in the context of the review to establish whether they are up-to-date.

Ustanovení čl. 6 odst. 3 uvádí výjimky z práva na odstoupení od smlouvy. Přestože je nutné objasnit některé otázky (např. výjimka v čl. 6 odst. 3 čtvrté odrážce by mohla být pojata šířeji než umožňuje směrnice ve Španělsku, Lucembursku, Itálii a Polsku), celkově se zdá, že tyto výjimky byly provedeny odpovídajícím způsobem. V průběhu přezkumu budou tyto výjimky podrobně přehodnoceny, aby se zjistilo, zda jsou aktuální.

The minimum clause has again been used when transposing Article 6. Some of the exemptions at Article 6(3) have not been transposed evenly across Europe (e.g. in Belgium, the exemptions do not apply where a supplier has failed to mention in the course of providing prior information that the right of withdrawal does not exist; in Denmark the exemption for newspapers only applies in given circumstances). National divergences are particularly clear when looking at the modalities for exercising the right of withdrawal: in Portugal the goods must be returned within 30 days; the form of the notice of withdrawal is prescribed in some Member States; a number of Member States, including the United Kingdom, Finland and Portugal have made provisions concerning a duty of care whilst the goods are in the consumer’s possession. Member States have also made different uses of the regulatory option concerning the cost of returning the goods, including payment by the consumer in all cases (e.g. Cyprus), payment by the consumer in certain circumstances (e.g. United Kingdom, Ireland, Belgium), payment by the consumer at the supplier’s discretion (Estonia, Malta) and payment by the supplier where this can be done by normal post (Finland). In Estonia, there is a 10 euro cap on the cost to be borne by the consumer when returning the goods.

Při provedení článku 6 byla opět použita minimální doložka. Některé výjimky v čl. 6 odst. 3 nebyly v Evropě provedeny rovnoměrně (např. v Belgii se výjimky nepoužijí, pokud dodavatel při poskytování předběžných informací neuvedl, že právo na odstoupení od smlouvy uplatnit nelze; v Dánsku se výjimka na noviny uplatňuje pouze za daných okolností). Při pohledu na způsoby uplatňování práva na odstoupení od smlouvy se rozdíly ve vnitrostátních právní úpravách jasně ukazují: v Portugalsku musí být zboží vráceno do 30 dnů; v některých členských státech je stanoveno vzorové oznámení o odstoupení od smlouvy; několik členských států včetně Spojeného království, Finska a Portugalska přijalo ustanovení týkající se povinnosti péče v době, kdy je zboží v držení spotřebitele. Členské státy rovněž různým způsobem využily varianty právní úpravy, pokud jde o náklady spojené s vrácením zboží, včetně uhrazení těchto nákladů spotřebitelem ve všech případech (např. Kypr), uhrazení nákladů spotřebitelem za určitých podmínek (např. Spojené království, Irsko, Belgie), uhrazení nákladů spotřebitelem podle uvážení dodavatele (Estonsko, Malta) a uhrazení nákladů dodavatelem, pokud je možné vrácení uskutečnit běžnou poštou (Finsko). V Estonsku je pro úhradu nákladů spojených s vrácením zboží, které nese spotřebitel, stanoven strop ve výši 10 eur.

Not all Member States have notified their transposition of Article 6(4) covering cancellation of credit agreements upon exercise of the right of withdrawal (e.g. Slovenia) and the transposition needs to be clarified with others (e.g. Czech Republic, Cyprus, Poland).

Ne všechny členské státy sdělily své znění čl. 6 dost. 4, který se týká zrušení smluv o úvěru při uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, (např. Slovinsko) a u některých je třeba vnitrostátní znění vyjasnit (např. Česká republika, Kypr, Polsko).

Finally, it is worth noting that the Belgian transposition measure allows for specific rules for small and medium sized enterprises to be introduced. Although the Commission has no evidence that this power has been used, any such rules may be in breach of the Directive.

Je třeba uvést, že belgický prováděcí předpis umožňuje přijmout zvláštní pravidla pro malé a střední podniky. Ačkoliv Komise nemá důkazy, že byla tato pravomoc využita, podobná pravidla by mohla být porušením směrnice.

8. PERFORMANCE – ARTICLE 7

8. PLNěNÍ – ČLÁNEK 7

Overall, the transposition of Article 7 dealing with performance of the contract gives rise to problems associated with timing. It should be pointed out that neither the Czech Republic nor Germany have notified their transposition of Article 7(1).

Celkově způsobilo provedení článku 7, který se zabývá plněním smlouvy, problémy spojené s časovou lhůtou. Je třeba zdůraznit, že Česká republika a Německo nesdělily svá znění čl. 7 odst. 1.

The main comment to be made about Article 7 relates to the inconsistent use of terminology throughout the Directive and within Article 7 in particular. Indeed, Article 7 refers to “ days ” whereas Article 6 refers to “ working days ”. In addition, the point from which calculation periods run is specified in Article 7(1) (“ from the day following ” the order) and unspecified in Article 7(2). As presently drafted, Article 7(2) has been interpreted in a number of ways. Some Member States have interpreted the timing requirement as applying only to the refund, others to both the refund and the notification of non availability. Such issues need to be addressed with Estonia, Greece, Hungary, Latvia, Lithuania, the Netherlands, Austria and the United Kingdom. Conversely, some Member States such as Finland, Cyprus, Slovenia and Slovakia have tightened all or some of the time requirements. Others, like France and Denmark, impose a financial penalty in the form of interest.

V souvislosti s článkem 7 je především nutné poznamenat, že terminologie je v celé směrnici používána nejednotně, a to platí zejména v článku 7. Zatímco článek 7 hovoří o „ dnech “, článek 6 odkazuje na „ pracovní dny “. Kromě toho je v čl. 7 odst. 1 určen moment, od kdy běží lhůta („ ode dne následujícího po dni “, v němž byla zaslána objednávka), ale v čl. 7 odst. 2 určen není. Ustanovení čl. 7 odst. 2, jak je v současnosti vypracováno, bylo provedeno do vnitrostátního práva mnoha způsoby. Některé členské státy vyložily požadavek na dodržení lhůty tak, že se vztahuje pouze na vrácení peněz, zatímco jiné lhůtu uplatnily jak na vrácení peněž, tak na oznámení o nedostupnosti zboží. Tyto záležitosti je nutné projednat s Estonskem, Řeckem, Maďarskem, Lotyšskem, Litvou, Nizozemskem, Rakouskem a Spojeným královstvím. Naopak některé členské státy jako Finsko, Kypr, Slovinsko a Slovensko zpřísnily všechny nebo některé požadavky týkající se časových lhůt. Jiné státy, jako např. Francie a Dánsko uvalily finanční sankci ve formě úroku.

The transposition of Article 7(3) is also weak in some Member States. For example, in Italy there is no reference to the “ clear and comprehensible manner ” in which the consumer must be informed of the possibility for the supplier to provide replacement goods or services. Estonia has avoided this kind of problem by incorporating this information requirement to the provisions transposing Articles 4 and 5. Belgium, Luxembourg, Denmark, Germany and Austria appear to have exercised their discretion by not transposing the replacement goods provisions at Article 7(3).

Provedení čl. 7 odst. 3 je v některých členských státech také nedostatečné. Například v italském znění chybí odkaz na „ jasně a srozumitelně “ při popisování způsobu, jakým má být spotřebitel informován o možnosti, že mu dodavatel může poskytnout náhradní zboží nebo služby. Estonsko se tomuto problému vyhnulo prostřednictvím začlenění požadavku na informace do ustanovení, kterými provedlo články 4 a 5. Belgie, Lucembursko, Dánsko, Německo a Rakousko zřejmě využily své pravomoci a neprovedly ustanovení o náhradním zboží podle čl. 7 odst. 3 do vnitrostátního práva.

9. RESTRICTIONS ON THE USE OF CERTAIN MEANS OF DISTANCE COMMUNICATION – ARTICLE 10

9. OMEZUJÍCÍ USTANOVENÍ PRO POUžITÍ NěKTERÝCH KOMUNIKAčNÍCH PROSTřEDKů NA DÁLKU – ČLÁNEK 10

MANY MEMBER STATES HAVE FAILED TO NOTIFY ALL, OR PART OF, THEIR NATIONAL PROVISIONS TRANSPOSING THIS ARTICLE. THIS MAY BE JUSTIFIED BY THE FACT THAT SUBSEQUENT COMMUNITY LEGISLATION ALSO COVERS THESE RESTRICTIONS. INDEED, THE DIRECTIVE ON PRIVACY AND ELECTRONIC COMMUNICATIONS 2002/58/EC[13] requires Member States to ensure that the use of automated calling systems without human intervention, facsimile machines or electronic mail be only allowed for the purposes of direct marketing in respect of subscribers who have given their prior consent (“opt-in” system). As far as other forms of distance communication are concerned, it remains up to Member States to decide whether to adopt an opt-in or opt-out system.

Mnoho členských států nesplnilo svou povinnost sdělit znění všech nebo některých vnitrostátních právních předpisů, kterými se tento článek provádí. Lze to odůvodnit skutečností, že se na tato omezení vztahují i pozdější právní předpisy Společenství. Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích 2002/58/ES[13] požaduje, aby členské státy zajistily, že používání automatických volacích systémů bez zásahu člověka, faximilních přístrojů nebo elektronické pošty lze povolit pro účely přímého marketingu pouze v případě účastníků, kteří k tomu dali předchozí souhlas (systém „nepovinné účasti“). Co se týče jiných druhů komunikačních prostředků na dálku, zůstává to na rozhodnutí členských států, zda si zvolí systém nepovinné účasti (opt-in) či systém rozhodnutí o neúčasti (opt-out).

10. CONCLUSIONS

10. ZÁVěRY

The transposition of the Directive in the Member States raises a number of confirmed or apparent problems. Many of these may emanate from the wording of the Directive. Although, the Directive appears to be flexible enough to cover new technologies and forms of marketing, the practical application of the Directive may not weather the test of time. The proper execution of the rights and obligations set out in the Directive is not always practicable. In addition, the transposition checks have revealed significant divergences between national laws as a result of the use of the minimum clause. It is unclear at this stage to what extent these divergences affect the proper functioning of the Internal Market and consumer confidence. The Commission must establish this in order to decide whether the Directive needs to be revised.

Provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů vyvolává řadu potvrzených či domnělých problémů. Mnohé z nich jsou pravděpodobně způsobeny zněním směrnice. Ačkoliv se směrnice zdá být dostatečně flexibilní, aby obsáhla nové technologie a formy marketingu, praktické používání směrnice by se nemuselo osvědčit. Řádný výkon práv a povinností stanovených v této směrnici není vždy proveditelný. Mimo to kontroly provedení odhalily značné rozdíly mezi vnitrostátními právními úpravami, jež vycházejí z využívání minimální doložky. V této fázi je nejasné, do jaké míry tyto rozdíly ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů. Komise to musí zjistit, aby mohla rozhodnout, zda je směrnici nutné zrevidovat.

These issues will all be examined further in the course of the review of the acquis. In doing so, the Commission will need to take into account not only consumer protection legislation, but also other fields of community legislation including e-commerce and privacy legislation.

Uvedené otázky budou podrobněji posouzeny v průběhu přezkumu acquis. Tímto způsobem bude Komise muset zohlednit nejenom právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele, ale také další oblasti právních předpisů Společenství včetně předpisů týkajících se elektronického obchodu a soukromí.

ANNEX I

PŘÍLOHA I

TABLE OF NATIONAL IMPLEMENTATION MEASURES OF MEMBER STATES

PřEHLED VNITROSTÁTNÍCH PROVÁDěCÍCH OPATřENÍ JEDNOTLIVÝCH čLENSKÝCH STÁTů

Member State | Implementing measures known to the Commission on 1 April 2006 | Date law came into force |

Členský stát | Prováděcí opatření, o kterých byla Komise informována do1. dubna 2006 | Datum, kdy předpis vstoupil v platnost |

Österreich | Bundesgesetz, mit dem Bestimmungen über den Vertragsabschluß in Fernabsatz in das Konsumentenschutzgesetz eingefügt und das Bundesgesetz gegen den unlauteren Wettbewerb 1984 sowie das Produkthaftungsgesetz geändert werden (Fernabsatz-Gesetz) BGBI. Nr. 185/1999 | 1 June 2000 |

Belgique | Loi du 14 juillet 1991 sur les pratiques du commerce et sur l’information et la protection du consommateur, modifiée par la loi du 25 mai 1999 transposant la directive européenne concernant la protection des consommateurs en matière de contrats à distance. | 1 November 1999? |

Κypros | Ο περί της Σύναψης Καταναλωτικών Συμβάσεων εξ Αποστάσεως Νόμος του 2000 (Ν.14(Ι)/2000) | 28 March 2000 |

Κypros | Ο περί της Σύναψης Καταναλωτικών Συμβάσεων εξ Αποστάσεως Νόμος του 2000 (Ν.14(Ι)/2000) | 28. března 2000 |

Česká republika | Zákon č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony | 1 January 2001 |

Česká republika | Zákon č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony | 1. ledna 2001 |

Danmark | Bekendtgørelse af lov om visse forbrugeraftaler (Dørsalg mv., fjernsalg og løbende tjenesteydelser) (Forbrugeraftaleloven), som ændret ved lov nr 262 af 6. maj 1993, lov nr. 1098 af 21.december og lov nr. 442 af 31. maj 2000. | 1 June 2000 and 1 July 2000 |

Eesti | Võlaõigusseadus RT I 2004, 37, 255 | 1 May 2004 |

Eesti | Võlaõigusseadus RT I 2004, 37, 255 | 1. května 2004 |

Suomi | Laki kuluttajansuojalain muuttamisesta, 15.12.2000 (Suomen säädöskokoelma 2000 N° 1072) Laki sopimattomasta menettelystä elinkeinotoiminnassa annetun lain 2 §:n muuttamisesta, 15.12.2000 (Suomen säädöskokoelma 2000 N° 1073). | 1 March 2001 |

France | Articles 5 à 15 de l’ordonnance n° 2001-741 du 23 août 2001 et Article 36 de la Loi n°2001-1062 du 15 novembre 2001 relative à la sécurité quotidienne | 25 August 2001 |

France | Articles 5 à 15 de l’ordonnance n° 2001-741 du 23 août 2001 et Article 36 de la Loi n°2001-1062 du 15 novembre 2001 relative à la sécurité quotidienne | 25. srpna 2001 |

Deutschland | Gesetz über Fernabsatzverträge und andere Fragen des Verbraucherrechts sowie zur Umstellung von Vorschriften auf Euro vom 27. Juni 2000 | 30 June 2000 |

Deutschland | Gesetz über Fernabsatzverträge und andere Fragen des Verbraucherrechts sowie zur Umstellung von Vorschriften auf Euro vom 27. Juni 2000 | 30. června 2000 |

Ellás | Κοινή Υπουργική Απόφαση Ζ1-496/2000 περί πωλήσεων από απόσταση και συγκριτικής διαφήμισης, τροποποιητική του Ν.2251/94 για την Προστασία των Καταναλωτών | 18 December 2000 |

Ellás | Κοινή Υπουργική Απόφαση Ζ1-496/2000 περί πωλήσεων από απόσταση και συγκριτικής διαφήμισης, τροποποιητική του Ν.2251/94 για την Προστασία των Καταναλωτών | 18. prosince 2000 |

Magyarország | 1997. évi CLV. törvény a fogyasztóvédelemről 17/1999. (II. 5.) Korm. rendelet a távollévők között kötött szerződésekről | No information |

Magyarország | 1997. évi CLV. törvény a fogyasztóvédelemről 17/1999. (II. 5.) Korm. rendelet a távollévők között kötött szerződésekről | Infomace chybí |

Ireland | European Communities (Protection of Consumers in Respect of Contracts made by Means of Distance Communication) Regulations 2001 (S.I. 207 of 2001) | 15 May 2001 |

Ireland | European Communities (Protection of Consumers in Respect of Contracts made by Means of Distance Communication) Regulations 2001 (S.I. 207 of 2001) | 15. května 2001 |

Italia | Decreto Legislativo 6 settembre 2005, n.206, “Codice del consumo, a norma dell’ articolo 7 della legge 29 luglio 2003, n.229”. | 23 October 2005 (originally transposed in a decree taking effect in October 1999) |

Italia | Decreto Legislativo 6 settembre 2005, n.206, “Codice del consumo, a norma dell’ articolo 7 della legge 29 luglio 2003, n.229”. | 23. října 2005 (původně provedeno vyhláškou, která vstoupila v platnost v říjnu 1999) |

Latvija | Patērētāju tiesību aizsardzības likums, Grozījumi: 22.11.2001. likums Miniostru kabineta 2002.gada.28 maija noteikumi Nr 207 “Noteikumi par distances lîgumi” | No information |

Latvija | Patērētāju tiesību aizsardzības likums, Grozījumi: 22.11.2001. likums Miniostru kabineta 2002.gada.28 maija noteikumi Nr 207 “Noteikumi par distances lîgumi” | Infomace chybí |

Lietuva | Lietuvos Respublikos vartotojų teisių gynimo įstatymo pakeitimo įstatymas Nr. VIII – 1946 (nauja redakcija) Lietuvos Respublikos ūkio ministro 2001 m. rugpjūčio 17 d. įsakymas Nr.258 „Dėl daiktų pardavimo ir paslaugų teikimo, kai sutartys sudaromos naudojant ryšio priemones, taisyklių patvirtinimo | No information |

Luxembourg | Loi du 16 avril 2003 concernant la protection des consommateurs en matière de contrats à distance et abrogeant l’article 7 de la loi modifiée du 25 août 1983 relative à la protection juridique du consommateur | 11 May 2003 |

Malta | Distance Selling Regulations (LN186/01) Consumer Affairs Act (Chapter 378) | 1 January 2002 |

Malta | Distance Selling Regulations (LN186/01) Consumer Affairs Act (Chapter 378) | 1. ledna 2002 |

Nederland | Wet van 21.12.2000 tot aanpassing van Boek 7 van het Burgerlijk Wetboek aan richtlijn nr. 97/7/EG van het Europees Parlement en de Raad van de Europese Unie van 20 mei 1997 betreffende de bescherming van de consument bij op afstand gesloten overeenkomsten (PbEG L 144) (21.12.2000) | 1 February 2001 |

Polska | Ustawa z dnia 2 marca 2000r. o ochronie niektórych praw konsumentów oraz o odpowiedzialności za szkodę wyrzadzoną przez produkt niebezpieczny | 30 June 2000 |

Polska | Ustawa z dnia 2 marca 2000r. o ochronie niektórych praw konsumentów oraz o odpowiedzialności za szkodę wyrzadzoną przez produkt niebezpieczny | 30. června 2000 |

Portugal | Decreto-Lei nº 143/2001 de 26 de Abril 2000 | 25 May 2001 |

Portugal | Decreto-Lei nº 143/2001 de 26 de Abril 2000 | 25. května 2001 |

Slovenska republika | Zákon č. 108/2000 Z. z. o ochrane spotrebiteľa pri podomovom predaji a zásielkovom predaji | 1 April 2000 |

Slovenska republika | Zákon č. 108/2000 Z. z. o ochrane spotrebiteľa pri podomovom predaji a zásielkovom predaji | 1. dubna 2000 |

Slovenija | Zakon o varstvu potrošnikov - uradno prečiščeno besedilo (N 700-01/190-6/24 (ZVPot-UPB1)) | 2003 |

España | Ley 47/2002, de 19 de diciembre, de reforma de la Ley 7/1996, de 15 de enero, de Ordenación del Comercio Minorista, para la transposición al ordenamiento jurídico español de la Directiva 97/7/CE, en materia de contratos a distancia, y para la adaptación de la Ley a diversas Directivas comunitarias | 1 January 2003 |

Sverige | Lag (2000:274) om konsumentskydd vid distansavtal och hemforsaljningsavtal | 1 June 2000 |

Sverige | Lag (2000:274) om konsumentskydd vid distansavtal och hemforsaljningsavtal | 1. června 2000 |

United Kingdom | The Consumer Protection (Distance Selling) Regulations 2000 (SI 2000 No. 2334) as amended by The Consumer Protection (Distance Selling) (Amendment) Regulations 2005 (SI 2005 No. 689) | 31 October 2000 |

ANNEX II

PŘÍLOHA II

QUESTIONS FOR PUBLIC CONSULTATION

OTÁZKY PRO VEřEJNÉ KONZULTACE

The Commission wishes to collect the Member States and stakeholders’ views on the application of the Directive and its suitability for new market conditions and/or products. To this end, a list of questions for public consultation has been compiled. These should be examined alongside the Report to which the Questionnaire is annexed in order to get a full picture of the issues the Commission has identified so far in the field of distance selling. Submissions on problems which have not been raised in the Report or this Questionnaire are also welcome.

Komise má zájem shromáždit názory členských států a zúčastněných stran o používání směrnice a její vhodnosti pro nové podmínky na trhu a/nebo výrobky. Pro tento účel byl sestaven seznam otázek pro veřejné konzultace. Ty by měly být posuzovány společně se zprávou, ke které je dotazník přiložen, s cílem získat přesnou představu o problémech, jenž Komise v oblasti prodeje na dálku zatím identifikovala. Názory na problémy, které nebyly ve zprávě nebo dotazníku uvedeny, jsou rovněž vítány.

After the consultation period has ended, the Commission will publish a summary of responses on its website. Responses and comments of interested parties will also be made public on the internet site of the European Commission, unless the sender explicitly requests otherwise. These responses will be fed into the evidence base which is currently being gathered in order to pursue the broader work on the review of the consumer regulatory framework.

Po skončení období vyhrazeného pro konzultace Komise zveřejní shrnutí reakcí na své internetové stránce. Odpovědi a připomínky zúčastněných stran budou rovněž zveřejněny na internetových stránkách Evropské komise, pokud si odesílatel nebude výslovně přát jinak. Reakce budou uloženy do datové základny, která je v současné době vytvářena, s cílem pokračovat v další práci na přezkumu spotřebitelského právního rámce.

The Commission will also assess the need for organising a public hearing to further the debate on the issues raised in the Report and this Questionnaire. In doing so, the Commission will also take into account the outcome of the public consultation which will be launched by the Green Paper on the broader review of the consumer regulatory framework. This Green Paper will take stock of the state of play of the work of the review of the acquis. On the basis of the evidence gathered so far, it will also set out possible options for reform of the consumer regulatory framework and seek the views of Member States and stakeholders on the best way forward. Adoption of this Green Paper is planned for the autumn 2006.

Komise rovněž vyhodnotí, zda je třeba uspořádat veřejné slyšení, na němž by se projednaly otázky uvedené dále v této zprávě a dotazníku. Tímto způsobem Komise zohlední rovněž výsledky veřejné konzultace, která bude zahájena zelenou knihou o širším přezkumu spotřebitelského právního rámce. Tato zelená kniha posoudí současný stav práce na přezkumu acquis. Na základě shromážděných důkazů také stanoví odpovídající možnosti reformy spotřebitelského právního rámce a pokusí se zjistit názory členských států a zúčastněných stran na nejlepší další postup. Přijetí zelené knihy je plánováno na podzim 2006.

All interested parties who wish to respond to this Questionnaire should submit replies to the European Commission by 21.11.2006. Please answer as fully as possible and send your comments (marked “First consultation on the Distance Selling Directive”) to either:

Všechny zúčastněné strany, které mají zájem na tento dotazník odpovědět, by měly Evropské komisi předložit odpovědi do 21.11.2006. Prosím odpovězte co nejpřesněji a zasílejte své připomínky (označené nápisem „First consultation on the Distance Selling Directive“) na adresu:

European Commission

Directorate-General for Health and Consumer Protection

Rue de la Loi 200

B-1049 Brussels

Belgium

or by e-mail to SANCO-B2@ec.europa.eu.

nebo e-mailem na adresu: SANCO-B2@ec.europa.eu.

Article 2 – Definitions

Článek 2 – Definice

1. Are the current definitions of “consumer” and “supplier” adequate for the purposes of the field regulated by Directive 97/7/EC? (this issue will also be considered in the broader consumer acquis review work) 2. Is the current definition of a “distance contract” clear enough? In particular, is the term “organised distance sales or service provision scheme” clear or should consumer protection be extended to all distance contracts regardless of whether the supplier usually trades at a distance? 3. Is the current definition of “means of distance communication” clear enough? 4. Is there any added value to “operator of means of distance communication” being defined? 5. Are definitions unclear in relation to any other concept, or are there other concepts relating to distance selling in need of definition? |

1. Jsou stávající definice „spotřebitele“ a „dodavatele“ vhodné pro účely oblasti, kterou upravuje směrnice 97/7/ES? (tato otázka bude rovněž posuzována v širším kontextu přezkumu acquis) 2. Je stávající definice „smlouvy uzavřené na dálku“ dostatečně jasná? Především je pojem „organizovaný prodej na dálku nebo systém poskytování služeb“ srozumitelný nebo by měla být ochrana spotřebitele rozšířena na všechny smlouvy uzavřené na dálku bez ohledu na to, zda dodavatel obvykle obchoduje na dálku? 3. Je stávající definice „komunikačních prostředků na dálku“ dostatečně jasná? 4. Pokud by byl „provozovatel komunikačních prostředků na dálku“ definován, přineslo by to nějakou přidanou hodnotu? 5. Jsou definice nejasné ve vztahu k jinému pojmu nebo je nutné definovat ještě další pojmy spojené s prodejem na dálku? |

Article 3 – Exemptions

Článek 3 – Výjimky

6. Do the current exemptions need to be revised, expanded or repealed in the light of new market developments (e.g. downloading of music or other services) and/or technologies (e.g. emergence of m-commerce) or interpretation problems (e.g. European Court of Justice ruling on the Easycar case in which it was decided that car hire amounts to a “transport service” and is as a consequence excluded from the scope of the Directive; use of broad terminology such as “leisure services”)? 7. Has the insertion of a definition of financial services by Article 18 of Directive 2002/65 in the Directive) solved any transposition problems Member States may have originally encountered when transposing the Directive? (this issue will be considered in more detail in the course of the review of Directive 2002/65) 8. Does the exemption covering the construction and sale of immovable property or rights related to immovable property cause any interpretation problem e.g. interaction of this Directive with the Timeshare Directive? 9. Should auctions or specific types of auctions be covered by the Directive? |

6. Je třeba současné výjimky zrevidovat, rozšířit či zrušit ve světle nového vývoje na trhu (např. stahování hudby a další služby) a/nebo technologií (např. nástup obchodování prostřednictvím mobilních telefonů) nebo problémů s výkladem (např. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Easycar, ve kterém soud rozhodl, že pronájem aut patří do „přepravních služeb“, a v důsledku toho je z oblasti působnosti směrnice vyňat; použití neurčité terminologie jako např. pojmu „zábavní služby“)? 7. Vyřešilo vložení definice finančních služeb z článku 18 směrnice 2002/65 do této směrnice některé problémy s provedením do vnitrostátního práva, se kterými se členské státy při provádění směrnice pravděpodobně potýkaly? (tato záležitost bude podrobněji posouzena v průběhu přezkumu směrnice 2002/65) 8. Způsobila výjimka na výstavbu a prodej nemovitostí nebo práva k nemovitostem nějaké problémy s výkladem, např. vzájemné ovlivňování této směrnice a směrnice o užívání nemovitostí na časový úsek? 9. Měla by směrnice zahrnovat dražby nebo konkrétní typy dražeb? |

Article 4 – Prior information

Článek 4 – Předběžné informace

10. Can Article 4 be improved (e.g. clearer provisions concerning timing and/or format of the prior information; introduction of additional requirements or repeal of certain requirements)? 11. Are all groups of consumers (e.g. minors) sufficiently protected by the Directive? If not, how can their protection be improved? |

10. Lze zlepšit článek 4 (např. jasnější ustanovení ohledně časové lhůty a/nebo formátu předběžných informací; zavedení doplňkových požadavků nebo zrušení určitých požadavků)? 11. Jsou všechny skupiny spotřebitelů (např. mladiství) směrnicí dostatečně chráněny? Pokud ne, jak může být jejich ochrana zlepšena? |

Article 5 – Written confirmation

Článek 5 – Písemné potvrzení informací

12. Can Article 5 be improved e.g. introduction of a definition of “durable medium” as defined in Directive 2002/65/EC; introduction of further information to be confirmed in writing or deletion of some information) 13. Would the merger of the information requirements at Article 4(1) and 5(1) simplify these rules for both consumers and suppliers? |

12. Je možné zlepšit článek 5, např. zavedením definice „trvalého média“, jak je uvedena ve směrnici 2002/65/ES; požadavkem na písemné potvrzení dalších informací nebo vypuštěním některých informací)? 13. Zjednodušilo by sloučení požadavků na informace z čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 tato pravidla pro spotřebitele i dodavatele? |

Article 6 – Right of withdrawal

Článek 6 – Právo odstoupit od smlouvy

14. Do you think the length of the distance selling cooling off period should be harmonised across the Member States and if, so how long should this period be? (the issue of whether the length of the cooling off periods in the different consumer directives should be harmonised across the acquis will be considered in the broader consumer acquis review work. However, you may wish to comment here)? 15. Do the rules concerning the exercise of the right of withdrawal and its consequences need to be clarified? 16. Do the current exemptions to the right of withdrawal need to be revised, expanded or repealed in the light of new market developments and/or technologies? 17. Should the provisions concerning the cost of return be harmonised in the field of distance selling and if so, who should pay the cost of return? (this issue will also be considered in the broader consumer acquis review work) |

14. Myslíte si, že by délka lhůty na rozmyšlenou měla být v členských státech harmonizovaná, a pokud ano, jak dlouhá tato lhůta měla být? (otázka, zda by měla být harmonizována délka lhůty na rozmyšlenou v jednotlivých spotřebitelských směrnicích v rámci acquis bude posuzována v širším kontextu přezkumu acquis. Jestliže však máte zájem, připojte zde svůj komentář)? 15. Je třeba vyjasnit pravidla týkající se uplatnění práva na odstoupení od smlouvy a jeho důsledků? 16. Je nutné s ohledem na nový vývoj na trhu a/nebo technologie zrevidovat, rozšířit či zrušit výjimky z práva na odstoupení od smlouvy? 17. Měla by být harmonizována ustanovení týkající se nákladů spojených s vrácením zboží v oblasti prodeje na dálku, a pokud ano, kdo by měl hradit náklady spojené s vrácením zboží? (tato otázka bude rovněž posuzována v širším kontextu přezkumu acquis) |

Article 7 - Performance

Článek 7 – Plnění

18. Do the provisions of Article 7 ensure proper performance of distance contracts e.g. are the rules concerning timing and form clear? 19. Should the optional provision concerning substitute goods at Article 7(3) be made compulsory to raise the level of consumer protection evenly across the Internal Market? |

18. Zajišťují ustanovení článku 7 řádné plnění smluv uzavřených na dálku, např. jsou jasná pravidla týkající se časové lhůty a způsobu? 19. Mělo by se nepovinné ustanovení o náhradním zboží podle čl. 7 odst. 3 stát povinným, aby se rovnoměrně zvýšila úroveň ochrany spotřebitele napříč vnitřním trhem? |

Article 10

Článek 10

20. Should Article 10 be expressly repealed to clarify the relationship between Article 10 and the Directive 2002/58/EC on privacy and electronic communications? |

20. Měl by být článek 10 výslovně zrušen za účelem vyjasnění vztahu mezi článkem 10 a směrnicí 2002/58/ES o soukromí a elektronických komunikacích? |

General questions

Všeobecné otázky

21. How has the use of the minimal clause i.e. the possibility for Member States to retain or introduce provisions offering a higher standard of consumer protection affected cross border trade and competition e.g. has it constituted a hindrance to cross-border trade or raised obstacles to the exercise of the right of establishment? If so, please give examples. 22. Have you encountered any other problem with the regulation of distance selling as it currently stands? 23. Do you feel that there are other aspects of distance selling that require regulation? |

21. Jaký dopad mělo využívání minimální doložky, tj., možnosti členských států zavést nebo ponechat v platnosti ustanovení za účelem zajištění vyššího stupně ochrany spotřebitele, na přeshraniční obchod a hospodářskou soutěž, např. představovalo překážku bránící přeshraničnímu obchodu nebo vedlo ke zvýšení překážek při uplatňování práva usazování? Pokud ano, prosím uveďte příklady. 22. Narazili jste na jakékoliv jiné problémy s předpisy o prodeji na dálku v jejich stávající podobě? 23. Máte pocit, že si i další aspekty prodeje na dálku vyžadují právní úpravu? |

ANNEX III

PŘÍLOHA III

CONSUMER DIRECTIVES UNDER REVIEW

PřEZKOUMÁVANÉ SPOTřEBITELSKÉ SMěRNICE

Council Directive 85/577/EEC of 20 December 1985 to protect the consumer in respect of contracts negotiated away from business premises, OJ L 372, 31.12.1985, p. 31.

Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, Úř. věst. L 372, 31.12.1985, s. 31.

Council Directive 90/314/EEC of 13 June 1990 on package travel, package holidays and package tours, OJ L 158, 23.6.1990, p. 59.

Směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.

Council Directive 93/13/EEC of 5 April 1993 on unfair terms in consumer contracts, OJ L 95, 21.4.1993, p. 29.

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.

Directive 94/47/EC of the European Parliament and of the Council of 26 October 1994 on the protection of purchasers in respect of certain aspects of contracts relating to the purchase of a right to use immovable properties on a timeshare basis, OJ L 280, 29.10.1994, p. 83.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práv k dočasnému užívání nemovitostí, Úř. věst. L 280, 29.10.1994, s. 83.

Directive 97/7/EC of the European Parliament and of the Council of 20 May 1997 on the protection of consumers in respect of distance contracts, OJ L 144, 4.6.1997, p. 19.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.

Directive 98/6/EC of the European Parliament and of the Council of 16 February 1998 on consumer protection in the indication of the prices of products offered to consumers, OJ L 80, 18.3.1998, p. 27.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli, Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27.

Directive 98/27/EC of the European Parliament and of the Council of 19 May 1998 on injunctions for the protection of consumers' interests, OJ L 166, 11.6.1998, p. 51.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19.05.98 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, Úř. věst. L 166, 11.06.1998, s. 51.

Directive 1999/44/EC of the European Parliament and of the Council of 25 May 1999 on certain aspects of the sale of consumer goods and associated guarantees, OJ L 171, 7.7.1999, p. 12.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12.

ANNEX IV

PŘÍLOHA IV

LENGTH OF THE COOLING OFF PERIOD IN THE MEMBER STATES

DÉLKA LHůTY NA ROZMYšLENOU V čLENSKÝCH STÁTECH

Member State | Length of cooling off period |

Členský stát | Délka lhůty na rozmyšlenou |

Austria | 7 working days (expressly excludes Saturday) |

Rakousko | 7 pracovních dní (výslovně vyjímá sobotu) |

Belgium | 7 working days |

Belgie | 7 pracovních dní |

Cyprus | 14 days |

Kypr | 14 dní |

Czech Republic | 14 days |

Česká republika | 14 dní |

Denmark | 14 days |

Dánsko | 14 dní |

Estonia | 14 days |

Estonsko | 14 dní |

Finland | 14 days |

Finsko | 14 dní |

France | 7 working days? (meaning of “jours francs” in need of clarification) |

Francie | 7 pracovních dní? (význam „jours francs“ musí být objasněn) |

Germany | 2 weeks |

Německo | 2 týdny |

Greece | 10 working days |

Řecko | 10 pracovních dní |

Hungary | 8 working days |

Maďarsko | 8 pracovních dní |

Ireland | 7 working days |

Irsko | 7 pracovních dní |

Italy | 10 working days |

Itálie | 10 pracovních dní |

Latvia | 14 days minimum |

Lotyšsko | minimálně 14 dní |

Lithuania | 7 working days |

Litva | 7 pracovních dní |

Luxembourg | 7 working days |

Lucembursko | 7 pracovních dní |

Malta | 15 days |

Malta | 15 dní |

Netherlands | 7 working days |

Nizozemsko | 7 pracovních dní |

Poland | 10 days |

Polsko | 10 dní |

Portugal | 14 days |

Portugalsko | 14 dní |

Slovakia | 7 working days |

Slovensko | 7 pracovních dní |

Slovenia | 15 days |

Slovinsko | 15 dní |

Spain | 7 working days based on the law of country of delivery |

Španělsko | 7 pracovních dní v závislosti na právních předpisech země dodávky |

Sweden | 14 days |

Švédsko | 14 dní |

United Kingdom | 7 working days |

Spojené království | 7 pracovních dní |

[1] OJ L 144, 4.6.1997, p. 19.

[1] Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.

[2] Article 15(4) stipulates that “No later than four years after the entry into force of this Directive the Commission shall submit a report to the European Parliament and the Council on the implementation of this Directive, accompanied if appropriate by a proposal for the revision thereof”.

[2] Ustanovení čl. 15 odst. 4 stanoví, že „nejpozději do čtyř let po vstupu této směrnice v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice, popřípadě doplněnou návrhem na její revizi“.

[3] See Communication from the Commission to the Council and the European Parliament of 16 March 2005 on Better Regulation for Growth and Jobs in the European Union (COM(2005) 97 final) and Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions of 25 October 2005 on Implementing the Community Lisbon programme: a Strategy for the Simplification of the regulatory environment (COM (2005) 535 final). The review of the consumer protection acquis features in the Simplification Rolling Programme annexed to this latter Communication”.

[3] Viz sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu ze dne 16. března 2005 – Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii (KOM(2005) 97 v konečném znění) a sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 25. října 2005 – Provádění lisabonského programu Společenství: Strategie pro zjednodušení právního prostředí (KOM(2005) 535 v konečném znění). K posledně zmíněnému sdělení je připojen Klouzavý program pro zjednodušení, který uvádí přezkum spotřebitelského acquis.

[4] Directive 2002/65/Ec of the European Parliament and of the Council of 23 September 2002 concerning the distance marketing of consumer financial services and amending Council Directive 90/619/EEC and Directives 97/7/EC and 98/27/EC , OJ L 271, 9.10.2002, p. 16.

[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES, Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.

[5] Commission Communication of 6 April 2006 on the review of Directive 2002/65 of the European Parliament and of the Council of 23 September 2002 concerning the distance marketing of consumer financial services and amending Council Directive 90/619/EEC and Di8ALOUVWuvwxrective 97/7/EC and 98/27/EC (COM(2006) 161 final).

[5] Sdělení Komise ze dne 6. dubna 2006 – Přezkum směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65 ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (KOM(2006) 161 v konečném znění).

[6] Directive 2005/29/EC of the European Parliament and of the Council of 11 May 2005 concerning unfair business-to-consumer commercial practices in the internal market and amending Council Directive 84/450/EEC, Directives 97/7/EC, 98/27/EC and 2002/65/EC of the European Parliament and of the Council and Regulation (EC) No 2006/2004 of the European Parliament and of the Council (“Unfair Commercial Practices Directive”), OJ L 149, 11.6.2005 p. 22.

[6] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách), Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

[7] proposed Article 81 of COM(2005) 603 final.

[7] Navrhovaný článek 81 KOM(2005) 603 v konečném znění.

[8] Article 1 (3) read together with recital 11 of Directive 2000/31/EC of the European Parliament and of the Council of 8 June 2000 on certain legal aspects of information society services, in particular electronic commerce, in the Internal Market ('Directive on electronic commerce'), OJ L 178, 17.7.2000, p. 1.

[8] Ustanovení čl. 1 odst. 3 – číst společně s 11. bodem odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“), Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

[9] Directive 94/47/EC of the European Parliament and the Council of 26 October 1994 on the protection of purchasers in respect of certain aspects of contracts relating to the purchase of the right to use immovable properties on a timeshare basis, OJ L 280, 29.10.1994, p. 83.

[9] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práv k dočasnému užívání nemovitostí, Úř. věst. L 280, 29.10.1994, s. 83.

[10] Case C-336/03 Easycar (UK) Ltd v Office of Fair Trading , ECR 2005, p. I-1947.

[10] Věc C-336/03, Easycar (UK) Ltd v. Office of Fair Trading, Sb. rozh. 2005 s. I-1947.

[11] France, Spain and the United Kingdom.

[11] Francie, Španělsko a Spojené království.

[12] The Timeshare Directive refers to a minimum of 10 calendar days whereas the Doorstep Selling Directive 85/577/EEC refers to a minimum of 7 days, (Council Directive 85/577/EEC of 20 December 1985 to protect the consumer in respect of contracts negotiated away from business premises, OJ L 372, 31.12.1985, p. 31) . The Distance Marketing of Financial Services Directive refers to 14 calendar days.

[12] Směrnice o užívání nemovitostí na časový úsek uvádí minimálně 10 kalendářních dní, zatímco směrnice 85/577/EHS o podomním prodeji uvádí minimálně 7 dní, (Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, Úř. věst. L 372, 31.12.1985, s. 31). Směrnice o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku uvádí 14 kalendářních dní.

[13] Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council of 12 July 2002 concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), OJ L 201, 31.7.2002, p. 37.

[13] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

Top

CS DA DE EL EN ES ET FI FR HU IT LT LV MT NL PL PT SK SL SV	CS DA DE EL EN ES ET FI FR HU IT LT LV MT NL PL PT SK SL SV
en	cs

Bilingual display

en

cs