Grounds
|
|
1. The request for a preliminary ruling concerns the interpretation of Council Directive 92/100/EEC of 19 November 1992 on rental right and lending right and on certain rights related to copyright in the field of intellectual property (OJ 1992 L 346, p. 61), and of Council Directive 93/83/EEC of 27 September 1993 on the coordination of certain rules concerning copyright and rights related to copyright applicable to satellite broadcasting and cable retransmission (OJ 1993 L 248, p. 15).
|
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. L 346, s. 61; Zvl. vyd. 17/01, s. 120) a směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (Úř. věst. L 248, s. 15; Zvl. vyd. 17/01, s. 134).
|
|
2. The reference was made in proceedings between Lagardère Active Broadcast, the successor in title to Europe 1 communication SA (hereinafter ‘Lagardère’ or ‘Europe 1’), and Société pour la perception de la rémunération équitable (hereinafter ‘SPRE’) and Gesellschaft zur Verwertung von Leistungsschutzrechten mbH (hereinafter ‘GVL’) concerning the obligation to pay equitable remuneration for the broadcasting of phonograms to the public by satellite and terrestrial repeater stations in France and Germany.
|
2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Lagardère Active Broadcast, společností, která je právní nástupkyní Europe 1 communication SA (dále jen „Lagardère” nebo „Europe 1“) a Société pour la perception de la rémunération équitable (dále jen „SPRE“), jakož i Gesellschaft zur Verwertung von Leistungsschutzrechten mbH (dále jen „GVL“) ve věci povinnosti zaplatit spravedlivou odměnu za vysílání zvukových záznamů pro veřejnost prostřednictvím družice a pozemních retranslačních stanic ve Francii a Německu.
|
|
Law
|
Právní rámec
|
|
The Community legislation
|
Právní úprava Společenství
|
|
3. Directive 92/100 provides, in Article 8(1) and (2):
|
3. Podle čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice 92/100:
|
|
‘1. Member States shall provide for performers the exclusive right to authorise or prohibit the broadcasting by wireless means and the communication to the public of their performances, except where the performance is itself already a broadcast performance or is made from a fixation.
|
„1. Členské státy stanoví výlučné právo výkonných umělců udělovat svolení nebo zakázat bezdrátové vysílání a sdělování jejich výkonů veřejnosti, s výjimkou případů, kdy výkon sám je již výkonem vysílaným nebo kdy se tak děje ze záznamu.
|
|
2. Member States shall provide a right in order to ensure that a single equitable remuneration is paid by the user, if a phonogram published for commercial purposes, or a reproduction of such phonogram, is used for broadcasting by wireless means or for any communication to the public, and to ensure that this remuneration is shared between the relevant performers and phonogram producers. Member States may, in the absence of agreement between the performers and phonogram producers, lay down the conditions as to the sharing of this remuneration between them. …’
|
2. Členské státy stanoví právo, kterým se zajistí, že uživatel zaplatí jedinou spravedlivou odměnu, pokud je užito zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového záznamu k bezdrátovému vysílání nebo jakémukoliv jinému sdělování veřejnosti, a že tato odměna bude rozdělena mezi dotčené výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů. […]“
|
|
4. According to the sixth recital in the preamble to Directive 93/83:
|
4. Šestý bod odůvodnění směrnice 93/83 uvádí:
|
|
‘… a distinction is currently drawn for copyright purposes between communication to the public by direct satellite and communication to the public by communications satellite; … since individual reception is possible and affordable nowadays with both types of satellite, there is no longer any justification for this differing legal treatment’.
|
„[…] pro účely ochrany autorského práva je dnes činěn rozdíl mezi sdělením veřejnosti prostřednictvím přímých družic a sdělením veřejnosti prostřednictvím komunikačních družic; […] takové rozdíly v právním zacházení nejsou nadále ospravedlnitelné, protože je dnes dostupný a možný individuální příjem prostřednictvím obou typů družic.“
|
|
5. According to the seventh recital in the preamble to that directive:
|
5. Podle sedmého bodu odůvodnění uvedené směrnice:
|
|
‘… the free broadcasting of programmes is further impeded by the current legal uncertainty over whether broadcasting by a satellite whose signals can be received directly affects the rights in the country of transmission only or in all countries of reception together …’.
|
„[…] svobodnému vysílání programů také brání současná právní nejistota, zda vysílání přes družici, jejíž signál lze zachytit přímo, ovlivňuje pouze práva v zemi, ze které se vysílá, nebo dohromady ve všech zemích, kde lze takové vysílání přijímat […].“
|
|
6. The 13th recital to the same directive is worded as follows:
|
6. Třináctý bod odůvodnění téže směrnice zní následovně:
|
|
‘… therefore, an end should be put to the differences of treatment of the transmission of programmes by communications satellite which exist in the Member States, so that the vital distinction throughout the Community becomes whether works and other protected subject‑matter are communicated to the public. …’.
|
„[…] je proto třeba učinit konec rozdílům v režimu přenosu programů přes komunikační družice, které existují v členských státech, aby se zásadním kritériem v celém Společenství stala skutečnost, zda jsou díla nebo jiné chráněné příspěvky sdělovány veřejnosti […]“
|
|
7. The 17th recital to Directive 93/83 states:
|
7. Sedmnáctý bod odůvodnění směrnice 93/83 uvádí:
|
|
‘… in arriving at the amount of the payment to be made for the rights acquired, the parties should take account of all aspects of the broadcast, such as the actual audience, the potential audience and the language version’.
|
„[…] při posuzování výše platby za nabytá práva by měly strany přihlížet ke všem aspektům vysílání, jakými jsou skutečný počet diváků programu, potenciální počet diváků a jazyková verze“.
|
|
8. Article 1(1) of Directive 93/83 provides:
|
8. Článek 1 odst. 1 směrnice 93/83 stanoví:
|
|
‘For the purpose of this Directive, “satellite” means any satellite operating on frequency bands which, under telecommunications law, are reserved for the broadcast of signals for reception by the public or which are reserved for closed, point-to-point communication. In the latter case, however, the circumstances in which individual reception of the signals takes place must be comparable to those which apply in the first case.’
|
„Pro účely této směrnice se ,družicí‛ rozumí družice pracující na frekvenčních pásmech, která jsou podle právních předpisů o telekomunikacích vyhrazena pro vysílání signálů přijímaných veřejností nebo jsou vyhrazena pro uzavřenou komunikaci z jednoho bodu do druhého. I ve druhém případě však musí být okolnosti, za kterých dochází k individuálnímu příjmu signálu, srovnatelné s okolnostmi v případě prvním.“
|
|
9. Article 1(2)(a) and (b) of that directive provide:
|
9. Článek 1 odst. 2 písm. a) a b) uvedené směrnice uvádí:
|
|
‘(a) For the purpose of this Directive, “communication to the public by satellite” means the act of introducing, under the control and responsibility of the broadcasting organisation, the programme-carrying signals intended for reception by the public into an uninterrupted chain of communication leading to the satellite and down towards the earth.
|
„a) Pro účely této směrnice se ,sdělením veřejnosti pomocí družice‛ rozumí činnost pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace, při které jsou programové signály určené pro příjem veřejnosti vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem.
|
|
(b) The act of communication to the public by satellite occurs solely in the Member State where, under the control and responsibility of the broadcasting organisation, the programme-carrying signals are introduced into an uninterrupted chain of communication leading to the satellite and down towards the earth.’
|
b) Ke sdělení veřejnosti pomocí družice dochází výlučně v těch členských státech, kde jsou pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace programové signály vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem.“
|
|
10. Article 4(1) and(2) of Directive 93/83 provide:
|
10. Článek 4 odst. 1 a 2 směrnice 93/83 stanoví:
|
|
‘1. For the purposes of communication to the public by satellite, the rights of performers, phonogram producers and broadcasting organisations shall be protected in accordance with the provisions of Articles 6, 7, 8 and 10 of Directive 92/100/EEC.
|
„1. Pro účely sdělení veřejnosti pomocí družice jsou práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a vysílajících organizací chráněna články 6, 7, 8 a 10 směrnice 92/100/EHS.
|
|
2. For the purposes of paragraph 1, “broadcasting by wireless means” in Directive 92/100/EEC shall be understood as including communication to the public by satellite.’
|
2. Pro účely odstavce 1 se ,bezdrátovým vysíláním‛ ve směrnici 92/100/EHS rozumí také sdělení veřejnosti pomocí družice.“
|
|
The national legislation
|
Vnitrostátní právní úprava
|
|
11. According to Article L. 214-1 of the French Code de la propriété intellectuelle (Intellectual Property Code):
|
11. Podle článku L 214-1 francouzského zákona o duševním vlastnictví:
|
|
‘Where a phonogram has been published for commercial purposes, the performer and the producer shall not be entitled to prevent:
|
„Pokud byl zvukový záznam zveřejněn k obchodním účelům, výkonný umělec a výrobce nejsou oprávněni bránit:
|
|
…
|
[…]
|
|
2. broadcast thereof or simultaneous and integral distribution of that broadcast by cable.
|
2º jak jeho vysílání, tak současnému a nezkrácenému přenosu tohoto vysílání kabelem.
|
|
The said uses of phonograms published for commercial purposes, whatever the place of fixation thereof, shall entitle the performers and producers to receive remuneration. That remuneration shall be paid by the persons who use the phonograms published for commercial purposes under the conditions mentioned in paragraphs 1 and 2 of this article.
|
Tato užití zvukových záznamů zveřejněných k obchodním účelům bez ohledu na místo zpracování těchto zvukových záznamů zakládají právo výkonných umělců a výrobců na odměnu. Tato odměna je hrazena osobami, které užívají zvukové záznamy zveřejněné k obchodním účelům za podmínek uvedených v bodech 1º a 2º tohoto článku.
|
|
The remuneration shall be based on the income from exploitation, failing which it shall be assessed on a flat-rate basis …
|
Tato odměna je založena na příjmech z využívání nebo, pokud tak není učiněno, je vyměřena na základě paušální sazby […]
|
|
…’
|
[…]“
|
|
The main proceedings and the questions referred to the Court of Justice
|
Spor v původním řízení a předběžné otázky
|
|
12. Lagardère is a broadcasting company established in France. Its programmes are created in its Paris studios and are then transmitted to a satellite. The signals return to earth where they are received by repeater stations in French territory, which broadcast the programmes to the public on the frequency modulated (FM) band.
|
12. Lagardère je vysílací společnost usazená ve Francii. Její programy jsou vytvářeny v jejích pařížských studiích a vysílány na družici. Signály se vrací na zem, kde jsou zachyceny retranslačními stanicemi umístěnými na francouzském území, které vysílají programy veřejnosti na velmi krátkých vlnách.
|
|
13. Since FM broadcasts do not cover the entire French territory, the satellite also sends signals to a transmitter at Felsberg, in Saarland (Germany), which is technically equipped to broadcast to France on long wave. That broadcasting is carried out by Compagnie européenne de radiodiffusion et de télévision Europe 1 (hereinafter ‘CERT’), a subsidiary of Lagardère. The programmes broadcast in the French language can, for technical reasons, also be received in German territory, but only in a limited area. They are not the subject of commercial exploitation in Germany.
|
13. Vzhledem k tomu, že tento způsob vysílání nepokrývá celé francouzské území, družice přenáší tyto signály rovněž do vysílače ve Felsbergu, Sársko (Německo), který je technicky řízen tak, aby vysílal programy na dlouhých vlnách směrem ke zmíněnému území. Toto vysílání zajišťuje Compagnie européenne de radiodiffusion et de télévision Europe 1 (dále jen „CERT“), která je dceřinou společností Lagardère. Programy vysílané ve francouzském jazyce mohou být z technických důvodů rovněž přijímány na německém území, avšak pouze v omezeném okruhu. Tyto programy nejsou předmětem obchodního využívání v Německu.
|
|
14. Lagardère also has a digital audio terrestrial circuit which enables signals from the Paris studios to be sent to the transmitter in Germany in the event of malfunction of the satellite. Before the satellite system was adopted, that terrestrial circuit was the only means of sending signals to that transmitter. However, that circuit is still operational at the present time.
|
14. Lagardère má také k dispozici pozemní audiodigitální vedení, které umožňuje přenos signálů z pařížských studií vysílači umístěnému v Německu v případě poruchy družice. Před přechodem na družicový systém bylo pozemní vedení jediným prostředkem předávání signálů uvedenému vysílači. Toto vedení je však v současné době ještě funkční.
|
|
15. Since Lagardère uses for its broadcasts phonograms protected by intellectual property law, in France it pays for the use thereof a royalty accruing to the performers and producers of the phonograms (hereinafter ‘the royalty for phonogram use’). That royalty is levied on a collective basis by SPRE. For its part, CERT paid an annual flat-rate royalty in Germany for broadcasting the same phonograms to GVL, a company incorporated under German law which is the counterpart of SPRE.
|
15. V rozsahu, v němž Lagardère ve svých programech užívá zvukové záznamy chráněné právem duševního vlastnictví, platí ve Francii za jejich užití poplatek výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů (dále jen „poplatek za užití zvukových záznamů“). Tento poplatek je vybírán kolektivně SPRE. CERT platila v Německu za vysílání týchž zvukových záznamů roční paušální poplatek GVL, tedy společnosti založené podle německého práva, která je protějškem SPRE.
|
|
16. In order to avoid double payment of the royalty for phonogram use, an agreement concluded between Europe 1 and SPRE, which was renewed until 31 December 1993, provided that the amount of the royalty payable by Europe 1 to performers and producers would be decreased by the amount paid by CERT to GVL.
|
16. Za účelem vyhnutí se dvojímu placení poplatku za užití zvukových záznamů stanovila smlouva uzavřená mezi Europe 1 a SPRE, která byla prodloužena do 31. prosince 1993, že výše poplatku, který má být zaplacen Europe 1 výkonným umělcům a výrobcům bude snížena o částku, kterou CERT zaplatila GVL.
|
|
17. Although with effect from 1 January 1994 there was no longer any agreement authorising Europe 1 to make that deduction, it continued nevertheless to do so. Considering that the deduction was unjustified, SPRE commenced proceedings against Europe 1 before the Tribunal de grande instance (Regional Court) de Paris which upheld its claim that the latter should pay the entire royalty. Lagardère, the successor in title to Europe 1, appealed to the Cour de cassation (Court of Cassation).
|
17. Ačkoliv od 1. ledna 1994 již žádná smlouva neopravňovala Europe 1 k provedení takového snížení, tato společnost nicméně pokračovala v jeho provádění. Jelikož SPRE měla za to, že takové snížení je neodůvodněné, zahájila řízení proti Europe 1 u Tribunal de grande instance (soud prvního stupně) v Paříži, který vyhověl jejímu návrhu, kterým se domáhala zaplacení celého poplatku posledně uvedenou. Poté co bylo toto rozhodnutí potvrzeno Cour d’appel (odvolací soud) v Paříži, podala Lagardère, která je právní nástupkyní Europe 1, kasační stížnost u Cour de cassation (dovolací soud).
|
|
18. Considering that the proceedings raised questions of the interpretation of Directives 92/100 and 93/83, particularly in the light of a decision of the German Bundesgerichtshof (Germany) of 7 November 2002, the Cour de cassation stayed its proceedings pending a preliminary ruling from the Court of Justice on the following questions:
|
18. Maje za to, že před ním probíhající spor vyvolává zejména s ohledem na rozhodnutí Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 7. listopadu 2002 otázky výkladu směrnic 92/100 a 93/83, Cour de cassation se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
|
‘1. Where a broadcasting company transmitting from the territory of one Member State uses, in order to extend the transmission of its programmes to a part of its national audience, a transmitter situated nearby on the territory of another Member State, of which its majority-held subsidiary is the licence holder, does the legislation of the latter State govern the single equitable remuneration which is required by Article 8(2) of Directive 92/100 … and Article 4 of Directive 93/83 … and is payable in respect of the phonograms published for commercial purposes included in the programmes retransmitted?
|
„1) Pokud vysílací společnost, která vysílá z území jednoho členského státu, používá k rozšíření přenosu svých programů na určitou část svých vnitrostátních [posluchačů] vysílač, jenž se nachází v blízkosti na území jiného členského státu a jehož koncesionářem je její většinově vlastněná dceřiná společnost, upravuje právo tohoto druhého státu jediný a spravedlivý poplatek stanovený v čl. 8 [odst. 2] směrnice […] 92/100 […] a v článku 4 směrnice 93/83 […], který je splatný v případě zvukových záznamů zveřejněných k obchodním účelům a obsažených v přenášených programech?
|
|
2. If so, is the original broadcasting company entitled to deduct the sums paid by its subsidiary from the remuneration claimed from it in respect of all the transmissions received within national territory?’
|
2) V případě kladné odpovědi, je původní vysílací společnost oprávněna odečíst částky zaplacené svojí dceřinou společností od poplatku, který je po ní vyžadován na základě celkového příjmu přenosů zaznamenaného na vnitrostátním území?“
|
|
The questions
|
K předběžným otázkám
|
|
The first question
|
K první otázce
|
|
19. By its first question, the national court seeks essentially to ascertain whether, in the case of broadcasting of the kind at issue in the main proceedings, Directive 93/83 prevents the remuneration for phonogram use from being governed not only by the law of the Member State in whose territory the broadcasting company is established but also by the legislation of the Member State in which, for technical reasons, the terrestrial transmitter broadcasting to the first State is located.
|
19. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda v případě vysílání, jako je dotčené vysílání v původním řízení, směrnice 93/83 brání tomu, aby byl poplatek za užití zvukových záznamů upraven nejen právem členského státu, na jehož území je vysílací společnost usazena, ale rovněž právními předpisy členského státu, ve kterém se z technických důvodů nachází pozemní vysílač vysílající tyto programy do prvního státu.
|
|
20. Lagardère, SPRE and the French Government consider that, since Article 1(2)(b) of Directive 93/83 provides that communication to the public by satellite occurs solely in the Member State where the programme-carrying signals are introduced into the chain of communication, that provision clearly identifies a single law applicable to the royalty for phonogram use – French law in the case before the national court – and excludes the application of the legislation of more than one Member State at the same time.
|
20. Lagardère, SPRE a francouzská vláda se domnívají, že jelikož čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 93/83 stanoví, že ke sdělení veřejnosti prostřednictvím družice dochází výlučně v tom členském státě, ve kterém jsou programové signály vkládány, toto ustanovení jasně označuje jediné použitelné právo v oblasti odměny za užití zvukových záznamů, tedy ve věci v původním řízení právo francouzské, a vylučuje souběžné použití více právních úprav.
|
|
21. GVL, the German Government and the Commission of the European Communities submit that a communication of the kind at issue in the main proceedings is not covered by that provision and that, therefore, that provision does not preclude application of the legislation of two Member States at the same time.
|
21. GVL, německá vláda a Komise Evropských společenství uplatňují, že sdělení, jako je dotčené sdělení v původním řízení, není uvedeným ustanovením upraveno, a že tedy toto ustanovení nebrání souběžnému použití právních úprav dvou členských států.
|
|
22. It is therefore necessary to consider at the outset whether broadcasting of the kind at issue in this case constitutes a ‘communication to the public by satellite’ within the meaning of Article 1(2)(a) of Directive 93/83.
|
22. Je tedy třeba nejprve přezkoumat, zda vysílání, jako je dotčené vysílání v původním řízení, představuje „sdělení veřejnosti pomocí družice“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83.
|
|
23. The latter provision defines communication to the public by satellite as ‘the act of introducing, under the control and responsibility of the broadcasting organisation, the programme-carrying signals intended for reception by the public into an uninterrupted chain of communication leading to the satellite and down towards the earth’.
|
23. Toto posledně uvedené ustanovení definuje sdělení veřejnosti prostřednictvím družice jako „činnost pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace, při které jsou programové signály určené pro příjem veřejnosti vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem“.
|
|
24. First, it is clear from Article 1(1) of Directive 93/83 that a satellite of that kind must operate, for the purposes of such communication, on the frequency bands which are, under the telecommunications legislation, reserved for the broadcasting of signals to be received by the public (hereinafter ‘the public frequency bands’) or for closed, point-to-point communication (‘hereinafter ‘the non-public frequency bands’). In the latter case, it is nevertheless necessary, pursuant to that provision, for individual reception to take place in circumstances comparable to those that apply in the first case.
|
24. Zaprvé, z čl. 1 odst. 1 směrnice 93/83 vyplývá, že taková družice musí v rámci tohoto sdělení pracovat na frekvenčních pásmech, která jsou podle právních předpisů o telekomunikacích vyhrazena pro vysílání signálů přijímaných veřejností (dále jen „veřejná frekvenční pásma“) nebo pro neveřejné individuální sdělení (dále jen „neveřejná frekvenční pásma“). I ve druhém případě však musí být podle uvedeného ustanovení okolnosti, za kterých dochází k individuálnímu příjmu, srovnatelné s okolnostmi v prvním případě.
|
|
25. Since both the French Government, in response to a written question put to it by the Court, and the lawyers for Lagardère, at the hearing, confirmed that the transmission of the signals does not take place on public frequency bands, it is necessary to consider whether, in the case of broadcasting of the kind at issue in this case, individual reception of signals may take place in circumstances comparable to those of communication on public frequency bands.
|
25. Jelikož jak francouzská vláda v odpovědi na písemnou otázku Soudního dvora, tak poradci Lagardère na jednání potvrdili, že k přenosu signálů nedochází na veřejných frekvenčních pásmech, je třeba přezkoumat, zda v rámci vysílání, jako je dotčené vysílání v původním řízení, může dojít k individuálnímu příjmu signálů za podmínek srovnatelných s podmínkami sděle ní na veřejných frekvenčních pásmech.
|
|
26. Since the second sentence of Article 1(1) of Directive 93/83 does not expressly define the scope of the obligation which it lays down, it is necessary to define its scope in the light of the purpose of that directive.
|
26. Jelikož obsah požadavku vyjádřeného v čl. 1 odst. 1 druhé větě směrnice 93/83 není touto směrnicí výslovně upřesněn, je namístě jej definovat se zřetelem k cíli této směrnice.
|
|
27. In that connection, it is clear in the first place from the seventh recital in its preamble that that directive is intended to lessen continuing uncertainty is as to whether, for broadcasting ‘by a satellite whose signals can be received directly’, rights must be acquired only in the country of transmission.
|
27. V tomto ohledu ze sedmého bodu odůvodnění uvedené směrnice nejprve vyplývá, že jejím cílem je zmírnění současné právní nejistoty, zda vysílání přes „družici, jejíž signál lze zachytit přímo“, ovlivňuje pouze práva v zemi, ze které se vysílá.
|
|
28. Moreover, acco rding to the 13 th recital thereto, Directive 93/83 is intended to bring to an end differences of treatment of the transmission of programmes by communications satellite – that it is to say those operating on non-public frequency bands – which exist in the Member States, so that the vital distinction will be, throughout the Community, whether works and other protected subject-matter are communicated to the public.
|
28. Mimoto podle třináctého bodu odůvodnění směrnice 93/83 má tato směrnice ukončit rozdíly v režimu přenosu programů přes komunikační družice, tedy družice pracující na neveřejných frekvenčních pásmech, které existují v členských státech, aby se zásadním kritériem v celém Společenství stala skutečnost, zda jsou díla nebo jiné chráněné příspěvky sdělovány veřejnosti.
|
|
29. It must then be noted, as observed by the Advocate General in point 39 of his Opinion and as is clear from the Proposal for a Council Directive of 11 September 1991 on the coordination of certain rules concerning copyright and neighbouring rights applicable to satellite broadcasting and cable retransmission (COM(91) 276 final), that, originally, such communication to the public direct from a satellite was possible only by means of signals broadcast on frequencies reserved by law for reception by the public. On the other hand, such communication by signals broadcast on non-public frequency bands was not envisageable. Nevertheless, as a result of technological development of satellites and of aerials for use by the general public, it has become possible to broadcast direct to the public on non-public frequency bands. Thus, even though the latter are not, under the telecommunications legislation, formally reserved for communication to the public, at the time of adoption of Directive 93/83 programme-carrying signals could already de facto be received by the public direct from satellites using those frequency bands.
|
29. Dále je třeba poznamenat, jak uvádí generální advokát v bodě 39 svého stanoviska a jak také vyplývá z návrhu směrnice Rady ze dne 11. září 1991 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a souvisejících práv při družicovém vysílání a kabelovém přenosu [COM(91) 276 konečné], že původně bylo takové sdělení veřejnosti přímo prostřednictvím družice možné pouze formou signálů vysílaných na frekvenčních pásmech, které byly právně vyhrazeny pro příjem veřejnosti. Naproti tomu toto sdělení nebylo možno provádět formou signálů vysílaných na neveřejných frekvenčních pásmech. Nicméně na základě technologického rozvoje družic a přijímacích antén určených široké veřejnosti se stalo možným vysílat přímo pro veřejnost na neveřejných frekvenčních pásmech. I když tak posledně uvedená pásma nejsou podle právních předpisů o telekomunikacích formálně vyhrazena pro sdělení veřejnosti, v době přijetí směrnice 93/83 již mohly být programové signály de facto přijímány veřejností přímo z družic, které používaly tato frekvenční pásma.
|
|
30. Thus, the Community legislature sought to cover satellite communications using non-public frequency bands in order to take account of that technological development and, consequently, it made provision for those communications to be subject to the rules of Directive 93/83 only if the public is able to receive the signals individually and directly from those satellites.
|
30. Zákonodárce Společenství tak zamýšlel upravit sdělení prostřednictvím družic používajících neveřejná frekvenční pásma, aby zohlednil tento technický pokrok, a v důsledku toho podřídil tato sdělení režimu směrnice 93/83, výlučně pokud veřejnost může signály zachytit individuálně a přímo z uvedených družic.
|
|
31. Finally, it must be observed that a limited circle of persons who can receive the signals from the satellite only if they use professional equipment cannot be regarded as part of the public, given that the latter must be made up of an indeterminate number of potential listeners (see, regarding the meaning of the term public, Case C-89/04 Mediakabel [2005] ECR I-0000, paragraph 30).
|
31. Nakonec je třeba konstatovat, že omezený okruh osob schopných zachytit signály z družic výlučně pomocí odborného vybavení nelze považovat za veřejnost vzhledem k tomu, že veřejnost musí být tvořena blíže neurčeným počtem potenciálních posluchačů (k pojmu veřejnosti viz rozsudek ze dne 2. června 2005, Mediakabel, C‑89/04, Sb. rozh. s. I‑4891, bod 30).
|
|
32. In the present case, the parties to the main proceedings agree that the signals emanating from the satellite in question are coded and can be received only by equipment available solely to professionals. Conversely, those signals cannot be received using the equipment available to the general public.
|
32. V projednávaném případě se přitom účastníci v původním řízení shodují, že signály z dotčené družice jsou kódovány a mohou být přijímány pouze pomocí zařízení vyhrazeného odborníkům. Tyto signály naopak nemohou být zachyceny pomocí zařízení určeného široké veřejnosti.
|
|
33. In such circumstances, individual reception does not take place in circumstances comparable to those that apply to communications on public frequency bands. Consequently, that satellite does not operate, as far as the broadcasting at issue in the main proceedings is concerned, as a satellite within the meaning of Article 1(1) of Directive 98/83.
|
33. V takovém případě nedochází k individuálnímu příjmu za podmínek srovnatelných s podmínkami sdělení na veřejných frekvenčních pásmech. V důsledku toho uvedená družice nepracuje v rámci dotčeného vysílání v původním řízení jako družice ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 93/83.
|
|
34. Second, the foregoing considerations, in particular those set out in paragraph 32 of this judgment, also mean that broadcasting of the kind at issue in this case does not satisfy another test laid down in Article 1(2)(a) of that directive, namely the requirement that the programme-carrying signals are intended for reception by the public.
|
34. Zadruhé, výsledkem předchozích úvah, především těch uvedených v bodě 32 tohoto rozsudku, je rovněž zjištění, že vysílání, jako je dotčené vysílání v původním řízení, nesplňuje další kritérium vyjádřené v čl. 1 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice, tedy požadavek, aby programové signály byly určeny pro příjem veřejnosti.
|
|
35. A comparison of the wording of the various language versions of that provision, in particular the English version (‘programme-carrying signals intended for reception by the public’), the German version (‘die programmtragenden Signale, die für den öffentlichen Empfang bestimmt sind’), the Spanish version (‘las señales portadoras de programa, destinadas a la recepción por el público’) or the Dutch version (‘programmadragende signalen voor ontvangst door het publiek’), shows that it is the signals which must be intended for the public and not the programmes that they carry.
|
35. Z porovnání znění různých jazykových verzí tohoto ustanovení, zejména anglické verze („programme-carrying signals intended for reception by the public“), německé verze („die programmtragenden Signale, die für den öffentlichen Empfang bestimmt sind“), španělské verze („las señales portadoras de programa, destinadas a la recepción por el público“) nebo nizozemské verze („programmadragende signalen voor ontvangst door het publiek“) vyplývá, že určeny veřejnosti musejí být signály, a nikoliv programy přenášené těmito signály.
|
|
36. That interpretation is, moreover, borne out by the purpose of Directive 93/83, as described in paragraphs 29 and 30 of this judgment.
|
36. Takový výklad je krom toho potvrzen cílem směrnice 93/83, jak byl připomenut v bodech 29 a 30 tohoto rozsudku.
|
|
37. In circumstances like those of the main proceedings, it is the programmes, not the signals transmitted to the satellite and back to earth, that are intended for the public.
|
37. V takové situaci, jako je situace v původním řízení, jde přitom o programy, které jsou určeny veřejnosti, a nikoliv o signály vysílané družici a vracející se na zem.
|
|
38. It must be borne in mind that those signals are coded and can be received only by equipment available only to professionals, such as that used in particular at the Felsberg terrestrial transmitter. Moreover, Lagardère, which is the broadcasting company and has total control of the communication in question, itself recognises that, at the present time, the public is not able to receive those signals. Its intention is not therefore to ensure that the signals that are transmitted to the satellite and back to earth reach the public. Indeed, the public is, for the purposes of such communication, the intended recipient of signals of a different nature, namely those broadcast on long wave, which do not go via a satellite. Lagardère thus sends the signals to the satellite for the sole purpose of sending them on to the abovementioned terrestrial transmitter which re-broadcasts the programmes in real time by non-satellite means. Therefore, the transmitter is the sole target of the signals that make up the satellite communication at issue in this case.
|
38. Je totiž namístě připomenout, že tyto signály jsou kódovány a že mohou být zachyceny pouze pomocí zařízení vyhrazeného odborníkům, jako je zařízení pozemního vysílače ve Felsbergu. Ostatně sama Lagardère, která je vysílací společností kontrolující všechna dotyčná sdělení, uznala, že v současné době veřejnost nemůže tyto signály přijímat. Jejím úmyslem tedy není, aby signály vysílané družici a vracející se na zem byly dosažitelné veřejností. Veřejnost je totiž v rámci takového sdělení příjemcem odlišného druhu signálů, tedy signálů vysílaných na dlouhých vlnách, které nejsou přenášeny přes družici. Lagardère tedy posílá signály přes družici pouze s cílem přenést tyto signály do uvedeného pozemního vysílače, který dále vysílá programy v reálném čase jiným způsobem než prostřednictvím družice. Je to tedy tento vysílač, který je jediným příjemcem signálů, které jsou předmětem sdělení prostřednictvím družice dotčeného v původním řízení.
|
|
39. Third, Article 1(2)(a) of Directive 93/83 requires that the programme-carrying signals are broadcast to the public by ‘an uninterrupted chain of communication leading to the satellite and down towards the earth’. Thus, that directive is concerned with a closed communications system, of which the satellite forms the central, essential and irreplaceable element, so that, in the event of malfunction of the satellite, the transmission of signals is technically impossible and, as a result, the public receives no broadcast.
|
39. Zatřetí, čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83 požaduje, aby programové signály byly přenášeny veřejnosti formou „nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem“. Tato směrnice se tedy vztahuje na uzavřený systém sdělení, v němž je družice ústředním, hlavním a nenahraditelným prvkem v tom smyslu, že v případě její poruchy je přenos signálů technicky nemožný, a veřejnost tedy nepřijímá žádný program.
|
|
40. On the other hand, Directive 93/83 is not in principle concerned with a communication system or sub-system whose basic unit is a terrestrial transmitter and which has operated since being set up by means of a terrestrial digital audio circuit. Although such a system or subsystem may, at any given time, be supplemented by a communication satellite, the satellite does not thereby become the essential, central and irreplaceable element of the system.
|
40. Směrnice 93/83 se naproti tomu v zásadě nevztahuje na systém nebo podsystém sdělení, jehož základní složkou je pozemní vysílač a který od svého uvedení do provozu pracuje prostřednictvím pozemního audiodigitálního vedení. Přestože takový systém nebo podsystém může být v jistém okamžiku doplněn komunikační družicí, tato družice se tím nestane hlavním, ústředním a nenahraditelným prvkem systému.
|
|
41. Fourth, in the event of malfunction of the satellite, at the precise time when the broadcasting company transmitted signals to the terrestrial station via the terrestrial digital audio circuit, there would be no satellite transmission and the application of Directive 93/83 would therefore be excluded by definition. However, if the view advanced by Lagardère and the French Government were accepted, that communication would necessarily be subject to the rules laid down by Directive 93/83 as soon as the satellite became operational again. Thus, the applicability of the directive would be dependent on unforeseeable circumstances linked with the vagaries of satellite operations, with the result that the system of copyright and rights related to them would be fraught with legal uncertainty.
|
41. Začtvrté v době, kdy by vysílací společnost v případě poruchy družice právě přenášela signály do uvedeného pozemního vysílače prostřednictvím pozemního audiodigitálního vedení, by nedocházelo k družicovému přenosu, a použití směrnice 93/83 by tak bylo již pojmově vyloučeno. Pokud by přitom bylo přijato tvrzení společnosti Lagardère a francouzské vlády, toto sdělení by bylo nutně podřízeno režimu směrnice 93/83, jakmile by družice byla opět provozuschopná. Použitelnost směrnice by tak závisela na nepředvídatelných okolnostech spojených s riziky fungování uvedené družice, což by vyvolalo právní nejistotu režimu použitelného na práva související s autorským právem.
|
|
42. Such a situation would not be compatible with the purpose of that directive, which is to provide both broadcasting organisations and the holders of rights with legal certainty regarding the legislation applicable to a chain of communication.
|
42. Taková situace by nebyla slučitelná s cílem uvedené směrnice, kterým je poskytnutí právní jistoty vysílacím organizacím a držitelům práv, co se týče právních předpisů použitelných na řetěz sdělení.
|
|
43. It follows from all the foregoing that a broadcast of the kind at issue in this case does not constitute a communication by satellite to the public within the meaning of Article 1(2)(a) of Directive 93/83. Consequently, it does not fall within the scope of Article 1(2)(b).
|
43. Ze souhrnu předchozího vyplývá, že vysílání, jako je dotčené vysílání v původním řízení, nepředstavuje sdělení veřejnosti prostřednictvím družice ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 93/83. V důsledku toho nespadá pod odstavec 2 písm. b) tohoto článku.
|
|
44. Therefore, the answer to the first question must be that, in the case of a broadcast of the kind at issue in this case, Directive 93/83 does not preclude the fee for phonogram use being governed not only by the law of the Member State in whose territory the broadcasting company is established but also by the legislation of the Member State in which, for technical reasons, the terrestrial transmitter broadcasting to the first State is located.
|
44. Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že v případě vysílání, jako je dotčené vysílání v původním řízení, směrnice 93/83 nebrání tomu, aby byl poplatek za užití zvukových záznamů upraven nejen právem členského státu, na jehož území je vysílací společnost usazena, ale rovněž právními předpisy členského státu, ve kterém se z technických důvodů nachází pozemní vysílač vysílající tyto programy do prvního státu.
|
|
The second question
|
K druhé otázce
|
|
45. By its second question, the national court seeks essentially to ascertain whether Article 8(2) of Directive and 92/100 must be interpreted as meaning that, for determination of the equitable remuneration mentioned in that provision, the broadcasting company is entitled unilaterally to deduct from the amount of the royalty for phonogram use payable in the Member State where it is established the amount of the royalty paid or claimed in the Member State in whose territory the terrestrial transmitter broadcasting to the first State is situated.
|
45. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100 musí být vykládán tak, že za účelem stanovení spravedlivé odměny uvedené v tomto ustanovení je vysílací společnost oprávněna jednostranně odečíst z výše poplatku za užití zvukových záznamů splatného v členském státě, ve kterém je usazena, výši poplatku odvedeného nebo požadovaného v členském státě, na jehož území se nachází pozemní vysílač vysílající programy do prvního státu.
|
|
46. At the outset, it must be emphasised that it is clear from its wording and scheme that Directive 92/100 provides for minimal harmonisation regarding rights related to copyright. Thus, it does not purport to detract, in particular, from the principle of the territoriality of those rights, which is recognised in international law and also in the EC Treaty. Those rights are therefore of a territorial nature and, moreover, domestic law can only penalise conduct engaged in within national territory.
|
46. Na úvod je třeba zdůraznit, že ze znění a systematiky směrnice 92/100 vyplývá, že tato směrnice zavádí minimální harmonizaci v oblasti práv souvisejících s autorským právem. Směrnice tedy nemá zpochybnit zejména zásadu teritoriality těchto práv uznanou mezinárodním právem a přijatou rovněž Smlouvou o ES. Tato práva mají tedy teritoriální povahu a vnitrostátní právo může mimo jiné stanovit sankce pouze ve vztahu k jednání, ke kterému došlo na vnitrostátním území.
|
|
47. Furthermore, it must be borne in mind that in this case the programmes containing the protected phonograms are broadcast using terrestrial transmitters in French territory and from a terrestrial transmitter in German territory. In so far as the broadcasting operations are thus carried out in the territory of two Member States, those rights are based on the legislation of two States.
|
47. Mimoto je namístě připomenout, že ve věci v původním řízení jsou programy obsahující chráněné zvukové záznamy vysílány prostřednictvím pozemních vysílačů nacházejících se na francouzském území a jednoho pozemního vysílače nacházejícího se na německém území. Jelikož k vysílací činnosti dochází na území dvou členských států, jsou uvedená práva založena na dvou vnitrostátních právních úpravách.
|
|
48. In that context, it should be noted that the Court has already held that there is no objective reason to justify the laying down by the Community judicature of specific methods for determining what constitutes uniform equitable remuneration, which would necessarily entail its acting in the place of the Member States, which are not bound by any particular criteria under Directive 92/100. It is therefore for the Member States alone to determine, in their own territory, what are the most relevant criteria for ensuring adherence to the Community concept of equitable remuneration (Case C-245/00 SENA [2003] ECR I-1251, paragraph 34).
|
48. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že Soudní dvůr již rozhodl, že neexistuje žádný objektivní důvod k tomu, aby soudce Společenství vymezil přesná pravidla pro stanovení jednotné spravedlivé odměny, čímž by Soudní dvůr nutně nahrazoval roli členských států, kterým směrnice 92/100 neukládá žádné zvláštní kritérium. Přísluší tedy jedině členským státům, aby na svém území vymezily nejvíce relevantní kritéria k zajištění dodržování spravedlivé odměny, jak je tento pojem obsažen v právu Společenství (rozsudek ze dne 6. února 2003, SENA, C‑245/00, Recueil, s. I‑1251, bod 34).
|
|
49. However, the Member States must exercise their powers in this area within the limits laid down by Community law and, in particular, by Article 8(2) of Directive 92/100, which requires that such remuneration be equitable. More specifically, they must lay down rules for equitable remuneration that enable a proper balance to be achieved between the interests of performers and producers in obtaining remuneration for the broadcast of a particular phonogram and the interests of third parties in being able to broadcast the phonogram on terms that are reasonable ( SENA , paragraph 36).
|
49. Členské státy nicméně musejí vykonávat své pravomoci v této oblasti v mezích uložených právem Společenství, a zejména čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100, podle kterého musí být tato odměna spravedlivá. Konkrétněji musejí stanovit kritéria spravedlivé odměny, která umožňují dosažení přiměřené rovnováhy mezi zájmem výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů na získání odměny na základě vysílání daného zvukového záznamu a zájmem třetích osob na možnosti vysílat tento zvukový záznam za rozumných podmínek (výše uvedený rozsudek SENA, bod 36).
|
|
50. Thus, whether the remuneration, which represents the consideration for the use of a commercial phonogram, in particular for broadcasting purposes, is equitable is to be assessed, in particular, in the light of the value of that use in trade ( SENA , paragraph 37).
|
50. Tato odměna, která představuje protiplnění za obchodní užití zvukového záznamu, zejména pro účely vysílání, tak předpokládá, že její spravedlivá povaha bude předmětem rozboru zejména s ohledem na hodnotu tohoto užití v obchodním styku (výše uvedený rozsudek SENA, bod 37).
|
|
51. In order to determine that value, it is necessary to obtain guidance on this specific point from the criteria referred to in the 17 th recital in the preamble to Directive 93/83 and therefore to take account of all the parameters of the broadcast, such as, in particular, the actual audience, the potential audience and the language version of the broadcast.
|
51. Za účelem stanovení takové hodnoty je třeba v tomto konkrétním bodě vycházet z kritérií sedmnáctého bodu odůvodnění směrnice 93/83, a přihlížet tedy ke všem parametrům vysílání, jakými jsou zejména skutečný počet diváků, potenciální počet diváků a jazyková verze programu.
|
|
52. The use of phonograms for a broadcasting operation in the Member State where that terrestrial transmitter is located does not in any way reduce the actual or potential audience in the State where the broadcasting company is established or, consequently, the value of that use in trade within the territory of the latter State.
|
52. Užití zvukových záznamů pro vysílací činnost v členském státě, ve kterém se nachází uvedený pozemní vysílač, přitom nijak nesnižuje skutečný nebo potenciální počet diváků v členském státě, v němž je vysílací společnost usazena, a v důsledku toho ani hodnotu tohoto užití v obchodním styku na území tohoto posledně uvedeného státu.
|
|
53. Moreover, it is clear from the file that the broadcasting of phonograms constitutes actual commercial exploitation only within French territory since the advertising slots are marketed only to French undertakings. Similarly, almost the entire audience is in France since, first, the broadcast at issue in this case can only be received by the public in a small area of German territory and, second, the broadcast is in the French language.
|
53. Krom toho ze spisu zajisté vyplývá, že vysílání zvukových záznamů je skutečně obchodně využíváno pouze na francouzském území, neboť reklamní programové bloky jsou prodávány výlučně francouzským společnostem. Stejně tak se téměř všichni posluchači nacházejí ve Francii, jelikož jednak vysílání dotčené v původním řízení může být přijímáno veřejností na německém území pouze v omezeném okruhu a jednak jsou programy vysílány ve francouzském jazyce.
|
|
54. However, in so far as an actual or potential audience for broadcasts in the Member State where the abovementioned terrestrial transmitter is situated is not entirely absent, a certain economic value attaches to the use of protected phonograms in that State, even though it is low. Consequently, the latter State may, in the light of the principle of territoriality referred to in paragraph 46 of this judgment, require payment of equitable remuneration for the broadcast of those phonograms within its own territory. The circumstances mentioned in the foregoing paragraph, which limit the economic value of such use, are relevant only as regards the rate of that royalty and it will be for the courts of that Member State to take them into account when determining the royalty. On the other hand, they do not detract from the fact that the royalty thus determined constitutes payment for the use of phonograms in that State and that that payment cannot be taken into account in order to calculate equitable remuneration in another Member State.
|
54. Nicméně jelikož počet skutečných nebo potenciálních posluchačů programů v členském státě, ve kterém se nachází uvedený pozemní vysílač, není zcela nulový, má užití chráněného zvukového záznamu určitou hospodářskou hodnotu i v tomto státě, byť je tato hodnota malá. V důsledku toho může posledně uvedený stát s ohledem na zásadu teritoriality připomenutou v bodě 46 tohoto rozsudku požadovat zaplacení spravedlivé odměny za vysílání zmíněných zvukových záznamů na svém vlastním území. Okolnosti uvedené v předcházejícím bodě, které omezují hospodářskou hodnotu takového užití, jsou důležité, pouze co se týče výše tohoto poplatku, a přísluší soudům uvedeného státu, aby k nim přihlédly při určování tohoto poplatku. Naopak tyto okolnosti nezpochybňují skutečnost, že poplatek stanovený tímto způsobem je odměnou za užití zvukových záznamů v tomto státě a že jeho zaplacení nelze zohlednit při výpočtu spravedlivé odměny v jiném členském státě.
|
|
55. In view of the foregoing considerations, the answer to the second question must be that Article 8(2) of Directive 92/100 must be interpreted as meaning that, for determination of the equitable remuneration mentioned in that provision, the broadcasting company is not entitled unilaterally to deduct from the amount of the royalty for phonogram use payable in the Member State in which it is established the amount of the royalty paid or claimed in the Member State in whose territory the terrestrial transmitter broadcasting to the first State is located.
|
55. S ohledem na předchozí úvahy je na druhou otázku třeba odpovědět, že čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100 musí být vykládán tak, že za účelem stanovení spravedlivé odměny uvedené v tomto ustanovení není vysílací společnost oprávněna jednostranně odečíst z částky poplatku za užití zvukových záznamů splatného v členském státě, v němž je usazena, částku poplatku odvedeného nebo požadovaného v členském státě, na jehož území se nachází pozemní vysílač vysílající programy do prvního státu.
|
|
Costs
|
K nákladům řízení
|
|
56. Since these proceedings are, for the parties to the main proceedings, a step in the action pending before the national court, the decision on costs is a matter for that court. Costs incurred in submitting observations to the Court, other than the costs of those parties, are not recoverable.
|
56. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.
|