Bilingual display

Summary
Parties
Grounds
Decision on costs
Operative part

CS DA DE EL EN ES ET FI FR HU IT LT LV MT NL PL PT SK SL SV  CS DA DE EL EN ES ET FI FR HU IT LT LV MT NL PL PT SK SL SV 

en

cs

 

Summary


1 A benefit such as the child-raising allowance, which is automatically granted to persons fulfilling certain objective criteria, without any individual and discretionary assessment of personal needs, and which is intended to meet family expenses, falls within the scope ratione materiae of Community law as a family benefit within the meaning of Article 4(1)(h) of Regulation No 1408/71.
2 A benefit such as the child-raising allowance, which is automatically granted to persons fulfilling certain objective criteria, without any individual and discretionary assessment of personal needs, and which is intended to meet family expenses, falls within the scope ratione materiae of Community law as a social advantage within the meaning of Article 7(2) of Regulation No 1612/68.
The concept of social advantage covers all the advantages which, whether or not linked to a contract of employment, are generally granted to national workers primarily because of their objective status as workers or by virtue of the mere fact of their residence on the national territory and whose extension to workers who are nationals of other Member States therefore seems likely to facilitate the mobility of such workers within the Community
3 There is no single definition of worker in Community law: it varies according to the area in which the definition is to be applied. For instance, the definition of worker used in the context of Article 48 of the Treaty and Regulation No 1612/68 does not necessarily coincide with the definition applied in relation to Article 51 of the Treaty and Regulation No 1408/71.
In the context of Article 48 of the Treaty and Regulation No 1612/68, a person who, for a certain period of time, performs services for and under the direction of another person in return for which he receives remuneration must be considered to be a worker.
On the other hand, a person has the status of employed person within the meaning of Regulation No 1408/71 where he is covered, even if only in respect of a single risk, compulsorily or on an optional basis, by a general or special social security scheme mentioned in Article 1(a) of Regulation No 1408/71, irrespective of the existence of an employment relationship.
4 A national of a Member State lawfully residing in the territory of another Member State comes within the scope ratione personae of the provisions of the Treaty on European citizenship and can rely on the rights laid down by the Treaty which Article 8(2) attaches to the status of citizen of the Union, including the right, laid down in Article 6, not to suffer discrimination on grounds of nationality within the scope of application ratione materiae of the Treaty.
5 Community law precludes a Member State from requiring nationals of other Member States authorised to reside in its territory to produce a formal residence permit issued by the national authorities in order to receive a child-raising allowance, whereas that Member State's own nationals are only required to be permanently or ordinarily resident in that Member State.
For the purposes of the grant of the benefit in question, possession of a residence permit cannot be constitutive of the right to the benefit when, for the purposes of recognition of the right of residence, it has only declaratory and probative force.
 

Parties


In Case C-85/96,
Ve věci C‑85/96,
REFERENCE to the Court under Article 177 of the EC Treaty by the Bayerisches Landessozialgericht (Higher Social Court of Bavaria) (Germany) for a preliminary ruling in the proceedings pending before that court between
jejímž předmětem je žádost zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o ES Bayerisches Landessozialgericht (Německo), směřující k získání ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi
María Martínez Sala
Maríou Martínez Sala
and
a
Freistaat Bayern
Freistaat Bayern
on the interpretation of Articles 1, 2, 3(1) and 4(1)(h) of Council Regulation (EEC) No 1408/71 of 14 June 1971 on the application of social security schemes to employed persons, to self-employed persons and to members of their families moving within the Community, as amended and updated by Council Regulation (EEC) No 2001/83 of 2 June 1983 (OJ 1983 L 230, p. 6), as amended by Council Regulation (EEC) No 3427/89 of 30 October 1989 (OJ 1989 L 331, p. 1), and of Article 7(2) of Council Regulation (EEC) No 1612/68 of 15 October 1968 on freedom of movement for workers within the Community (OJ, English Special Edition 1968 (II), p. 475),
rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 1, 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (EHS) č. 2001/83 ze dne 2. června 1983 (Úř. věst. L 230, s. 6; Zvl. vyd. 05/01, s. 35), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 3427/89 ze dne 30. října 1989 (Úř. věst. L 331, s. 1), a čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15).
THE COURT,
SOUDNÍ DVŮR,
composed of: G.C. Rodríguez Iglesias, President, C. Gulmann, H. Ragnemalm and M. Wathelet (Presidents of Chambers), G.F. Mancini, J.C. Moitinho de Almeida, P.J.G. Kapteyn, J.L. Murray, D.A.O. Edward (Rapporteur), J.-P. Puissochet, G. Hirsch, P. Jann and L. Sevón, Judges,
ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, C. Gulmann, H. Ragnemalm a M. Wathelet, předsedové senátů, G. F. Mancini, J. C. Moitinho de Almeida, P. J.  G. Kapteyn, J. L. Murray, D. A. O. Edward (zpravodaj), J.-P. Puissochet, G. Hirsch, P. Jann a L. Sevón, soudci,
Advocate General: A. La Pergola,
generální advokát: A. La Pergola,
Registrar: H.A. Rühl, Principal Administrator,
vedoucí soudní kanceláře: H. A. Rühl, vrchní rada,
after considering the written observations submitted on behalf of:
s ohledem na vyjádření předložená:
- Mrs Martínez Sala, by Antonio Pérez Garrido, Leiter der Rechtsstelle at the Spanish Embassy in Bonn,
– za M. Martínez Sala Antoniem Pérez Garridem, „Leiter der Rechtsstelle“ na španělském velvyslanectví v Bonnu,
- the German Government, by Ernst Röder, Ministerialrat in the Federal Ministry of Economic Affairs, and Bernd Kloke, Oberregierungsrat in that Ministry, acting as Agents,
– za německou vládu Ernstem Röderem, Ministerialrat na spolkovém ministerstvu hospodářství, a Berndem Klokem, Oberregierungsrat na témže ministerstvu, jako zmocněnci,
- the Spanish Government, by D. Luis Pérez de Ayala Becerril, Abogado del Estado, State Legal Service, acting as Agent,
– za španělskou vládu D. Luis Pérezem de Ayala Becerril, abogado del Estado, členem právní služby státu, jako zmocněncem,
- the Commission of the European Communities, by Peter Hillenkamp, Legal Adviser, and Klaus-Dieter Borchardt, of its Legal Service, acting as Agents,$
– za Komisi Evropských společenství Peterem Hillenkampem, právním poradcem, a Klaus-Dieterem Borchardtem, členem právní služby, jako zmocněnci,
having regard to the Report for the Hearing,
s přihlédnutím ke zprávě k jednání,
after hearing the oral observations of Mrs Martínez Sala, represented by Antonio Pérez Garrido; of the German Government, represented by Ernst Röder; of the Spanish Government, represented by D. Luis Pérez de Ayala Becerril; of the French Government, represented by Claude Chavance, Foreign Affairs Secretary at the Foreign Affairs Directorate of the Ministry of Foreign Affairs, acting as Agent; of the United Kingdom Government, represented by Stephen Richards, Barrister; and of the Commission, represented by Klaus-Dieter Borchardt, at the hearing on 15 April 1997,
po vyslechnutí ústních vyjádření M. Martínez Sala, zastoupené Antoniem Pérez Garridem, německé vlády, zastoupené Ernstem Röderem, španělské vlády, zastoupené D. Luis Pérezem de Ayala Becerril, francouzské vlády, zastoupené Claudem Chavancem, tajemníkem zahraničních věcí ředitelství právních záležitostí ministerstva zahraničních věcí, jako zmocněncem, vlády Spojeného království, zastoupené Stephenem Richardsem, barrister, a Komise, zastoupené Klaus-Dieterem Borchardtem, na jednání konaném dne 15. dubna 1997,
after hearing the Opinion of the Advocate General at the sitting on 1 July 1997,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. července 1997,
gives the following
vydává tento
Judgment
Rozsudek
 

Grounds


1 By order of 2 February 1996, received by the Court on 20 March, the Bayerisches Landessozialgericht referred to the Court for a preliminary ruling pursuant to Article 177 of the EC Treaty four questions on the interpretation of Articles 1, 2, 3(1) and 4(1)(h) of Council Regulation (EEC) No 1408/71 of 14 June 1971 on the application of social security schemes to employed persons, to self-employed persons and to members of their families moving within the Community, as amended and updated by Council Regulation (EEC) No 2001/83 of 2 June 1983 (OJ 1983 L 230, p. 6), as amended by Council Regulation (EEC) No 3427/89 of 30 October 1989 (OJ 1989 L 331, p. 1), and on the interpretation of Article 7(2) of Council Regulation (EEC) No 1612/68 of 15 October 1968 on freedom of movement for workers within the Community (OJ, English Special Edition 1968 (II), p. 475).
1. Usnesením ze dne 2. února 1996, došlým Soudnímu dvoru dne 20. března téhož roku, položil Bayerisches Landessozialgericht na základě článku 177 Smlouvy o ES čtyři předběžné otázky týkající se výkladu článků 1, 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (EHS) č. 2001/83 ze dne 2. června 1983 (Úř. věst. L 230, s. 6; Zvl. vyd. 05/01, s. 35), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 3427/89 ze dne 30. října 1989 (Úř. věst. L 331, s. 1), jakož i výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257. s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15).
2 The four questions were raised in proceedings between Mrs Martínez Sala and Freistaat Bayern (State of Bavaria) concerning the latter's refusal to grant her child-raising allowance for her child.
2. Tyto otázky byly vzneseny v rámci sporu mezi M. Martínez Sala a Freistaat Bayern ohledně odmítnutí přiznat navrhovatelce v původním řízení příspěvek na výchovu jejího dítěte.
Community law
Právo Společenství
3 Article 7(2) of Regulation No 1612/68 provides that a worker who is a national of a Member State is to enjoy, in the territory of other Member States, the same social and tax advantages as national workers.
3. Nařízení č. 1612/68 stanoví ve svém čl. 7 odst. 2, že pracovník, který je státním příslušníkem členského státu, požívá na území jiných členských států stejných sociálních a daňových výhod jako tuzemští pracovníci.
4 Under Article 1(a)(i) of Regulation No 1408/71, the terms `employed person' and `self-employed person' mean, for the purposes of the implementation of that regulation, any person `who is insured, compulsorily or on an optional continued basis, for one or more of the contingencies covered by the branches of a social security scheme for employed persons or self-employed persons'. Article 2 provides that the regulation is to `apply to employed or self-employed persons who are or have been subject to the legislation of one or more Member States'.
4. Podle čl. 1 písm. a) bodu i) nařízení č. 1408/71 se pro účely tohoto nařízení „pracovníkem“ rozumí každá osoba, která je pojištěna na základě povinného nebo dobrovolného pojištění pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajících odvětvím systému sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné“. Článek 2 stanoví, že nařízení se vztahuje na „zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné, které podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států“.
5 Article 3(1) of Regulation No 1408/71 provides: `Subject to the special provisions of this Regulation, persons resident in the territory of one of the Member States to whom this Regulation applies shall be subject to the same obligations and enjoy the same benefits under the legislation of any Member State as the nationals of that State.'
5. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71 „mají osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států, na něž se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu, jako státní příslušníci uvedeného státu, s výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení“.
6 Article 4(1)(h) of Regulation No 1408/71 provides that the regulation is to apply `to all legislation concerning ... family benefits'. According to Article 1(u)(i), `family benefits' means `all benefits in kind or in cash intended to meet family expenses under the legislation provided for in Article 4(1)(h), excluding the special childbirth allowances mentioned in Annex II'.
6. Podle čl. 4 odst. 1 písm. h) se nařízení č. 1408/71 vztahuje „na všechny právní předpisy týkající se ... rodinných dávek“. Podle čl. 1 písm. u) bodu i) se „rodinnými dávkami“ rozumí „všechny věcné i peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů podle právních předpisů uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. h), s výjimkou zvláštních přídavků při narození uvedených v příloze II“.
7 According to Annex I, point I - `Employed persons and/or self-employed persons (Article 1(a)(ii) and (iii) of the Regulation)', C (`Germany') -, to Regulation No 1408/71,
7. Podle přílohy I bodu I „Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné [čl. 1 písm. a) body ii) a iii) nařízení]“, C. („Německo“) nařízení č. 1408/71:
`If the competent institution for granting family benefits in accordance with Chapter 7 of Title III of the Regulation is a German institution, then within the meaning of Article 1(a)(ii) of the Regulation:
„Je-li příslušným orgánem pro poskytování rodinných dávek v souladu s hlavou III kapitolou 7 nařízení německý orgán, považuje se ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení za:
(a) "employed person" means any person compulsorily insured against unemployment or any person who, as a result of such insurance, obtains cash benefits under sickness insurance or comparable benefits;
a) zaměstnanou osobu osoba povinně pojištěná pro případ nezaměstnanosti nebo osoba, která na základě takového pojištění získá peněžité dávky v rámci nemocenského pojištění nebo srovnatelné dávky;
(b) "self-employed person" means any person pursuing self-employment who is bound:
b) osobu samostatně výdělečně činnou osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost, která je povinna:
- to join, or pay contributions in respect of, an old-age insurance within a scheme for self-employed persons, or
– se zapojit do systému starobního důchodového pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné a platit příspěvky
- to join a scheme within the framework of compulsory pension insurance.'
nebo
The German legislation and the European Convention on Social and Medical Assistance
– se zapojit do systému v rámci povinného důchodového pojištění.“
8 German child-raising allowance is a non-contributory benefit forming part of a set of family-policy measures. It is granted pursuant to the Bundeserziehungsgeldgesetz of 6 December 1985 (Federal Law on the Grant of Child-raising Allowance and Parental Leave, BGBl. I, p. 2154, hereinafter `the BErzGG').
Německé právní předpisy a Evropská úmluva o sociální a lékařské pomoci
9 Paragraph 1(1) of the BErzGG, in the version thereof dated 25 July 1989 (BGBl. I, p. 1550), as amended by the Law of 17 December 1990 (BGBl. I, p. 2823), provides that any person who (1) is permanently or ordinarily resident in the territory to which the Law applies, (2) has a dependent child in his household, (3) looks after and brings up that child, and (4) has no, or no full-time, employment, is entitled to child-raising allowance.
8. V Německu je příspěvek na výchovu nepříspěvkovou dávkou, která patří do souboru opatření v oblasti rodinné politiky a která je poskytována podle Bundeserziehungsgeldgesetz ze dne 6. prosince 1985 (zákon o poskytování příspěvku a dovolené na výchovu dítěte, BGBl. I, s. 2154, dále jen „BErzGG“).
10 Article 1(1)(a) of the BErzGG provides that `a non-national wishing to receive the allowance must be in possession of a residence entitlement (Aufenthaltsberechtigung) or a residence permit (Aufenthaltserlaubnis)'. The referring court points out that the Bundessozialgericht (Federal Social Court) has consistently held that a person is `in possession' of a residence entitlement only if he has a document from the Foreigners' Office duly attesting his right of residence at the start of the benefit period; mere confirmation that an application for a residence permit has been made and that the person concerned is therefore entitled to stay is not sufficient for that person to be considered to be in possession of a residence entitlement within the meaning of that legislation.
9. BErzGG ve znění ze dne 25. července 1989 (BGBl. I, s. 1550), pozměněném zákonem ze dne 17. prosince 1990 (BGBl. I, s. 2823), stanoví v § 1 odst. 1, že nárok na příspěvek na výchovu dítěte má každý, kdo: 1) má bydliště nebo místo obvyklého pobytu na území, na kterém se uplatňuje tento zákon; 2) žije ve své domácnosti s nezaopatřeným dítětem; 3) pečuje o toto dítě a o jeho výchovu a 4) nevykonává žádnou výdělečnou činnost nebo výdělečnou činnost na plný úvazek.
11 According to Article 1 of the European Convention on Social and Medical Assistance adopted by the Council of Europe on 11 December 1953 and in force since 1956 in Germany and since 1983 in Spain, `each of the Contracting Parties undertakes to ensure that nationals of the other Contracting Parties who are lawfully present in any part of its territory to which this Convention applies, and who are without sufficient resources, shall be entitled equally with its own nationals and on the same conditions to social and medical assistance provided by the legislation in force from time to time in that part of its territory.'
10. V ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) BErzGG se uvádí, že „každý cizí státní příslušník, který chce pobírat příspěvek, musí mít oprávnění k pobytu (Aufenthaltsberechtigung) nebo povolení k pobytu (Aufenthaltserlaubnis)“. Předkládající soud poukazuje na skutečnost, že podle ustálené judikatury Bundessozialgericht pouze ten, kdo předloží doklad cizineckého úřadu, který řádně stvrzuje právo pobytu od začátku doby poskytování dávky, je „držitelem“ oprávnění k pobytu; pouhé potvrzení o tom, že byla podána žádost o povolení k pobytu, a že je tudíž pobyt povolen, není dostačující k tomu, aby dotyčná osoba byla považována za držitele oprávnění k pobytu ve smyslu výše uvedeného ustanovení.
12 Article 6(a) of that Convention provides that `a Contracting Party in whose territory a national of another Contracting Party is lawfully resident shall not repatriate that national on the sole ground that he is in need of assistance.'
11. Podle článku 1 Evropské úmluvy o sociální a lékařské pomoci přijaté Radou Evropy dne 11. prosince 1953, která vstoupila v platnost v Německu v roce 1956 a ve Španělsku v roce 1983, „každá smluvní strana se zavazuje, že poskytne příslušníkům jiných stran, kteří se oprávněně zdržují v kterékoliv části jejího území, na něž se vztahuje tato úmluva, a kteří nemají dostatečné prostředky, za stejných podmínek, jaké mají příslušníci dané země, sociální a lékařskou pomoc upravenou právními předpisy platnými na příslušné části území.“ ( neoficiální překlad )
The main proceedings
12. Podle čl. 6 písm. a) této úmluvy „smluvní strana nemůže vrátit příslušníka jiné smluvní strany, který se oprávněně zdržuje na jejím území, zpět do vlasti jen proto, že dotyčná osoba potřebuje pomoc“. ( neoficiální překlad )
13 Mrs Martínez Sala, born on 8 February 1956, is a Spanish national who has lived in Germany since May 1968. She had various jobs there at intervals between 1976 and 1986 and was in employment again from 12 September 1989 to 24 October 1989. Since then she has received social assistance from the City of Nuremberg and the Landratsamt Nürnberger Land (Nuremberg Rural District Authority) under the Bundessozialhilfegesetz (Federal Social Welfare Law).
Původní řízení
14 Until 19 May 1984, Mrs Martínez Sala obtained from the various competent authorities residence permits which ran more or less without interruption. Thereafter, she obtained only documents certifying that the extension of her residence permit had been applied for. In its order for reference, the Bayerisches Landessozialgericht points out that the European Convention on Social and Medical Assistance of 11 December 1953 did not, however, allow her to be deported. A residence permit expiring on 18 April 1995 was issued to Mrs Martínez Sala on 19 April 1994, and this permit was extended for a further year on 20 April 1995.
13. María Martínez Sala, narozená dne 8. února 1956, je španělskou státní příslušnicí, která od května roku 1968 má bydliště v Německu. V období od roku 1976 do roku 1986, včetně přerušení, a dále od 12. září 1989 do 24. října 1989 zde vykonávala různé závislé činnosti. Od té doby pobírala dávky sociální podpory vyplácené městem Norimberk a Landratsamt Nürnberger Land na základě Bundessozialhilfegesetz (spolkový zákon o sociální podpoře).
15 In January 1993, that is to say during the period in which she did not have a residence permit, Mrs Martínez Sala applied to Freistaat Bayern for child-raising allowance for her child born during that month.
14. Až do 19. května 1984 získala M. Martínez Sala od příslušných orgánů několik povolení k pobytu, která na sebe navazovala prakticky bez přerušení. Poté jí byly vydávány pouze doklady potvrzující, že byla podána žádost o prodloužení povolení k pobytu. Bayerisches Landessozialgericht ve svém předkládacím usnesení však zdůrazňuje, že Evropská úmluva o sociální a lékařské pomoci ze dne 11. prosince 1953 zakazuje dotyčnou osobu vyhostit. Dne 19. dubna 1994 obdržela navrhovatelka v původním řízení povolení k pobytu do 18. dubna 1995, které bylo dne 20. dubna 1995 prodlouženo o další rok.
16 Freistaat Bayern, by decision of 21 January 1993, rejected her application on the ground that she did not have German nationality, a residence entitlement or a residence permit.
15. V lednu roku 1993, tj. v době, kdy neměla povolení k pobytu, zažádala M. Martínez Sala u Freistaat Bayern o příspěvek na výchovu svého dítěte, které se v průběhu tohoto měsíce narodilo.
17 By judgment of 21 March 1994, the Sozialgericht (Social Court) Nürnberg dismissed an action brought on 13 July 1993 by Mrs Martínez Sala against that decision on the ground that she was not in possession of a residence permit.
16. Freistaat Bayern rozhodnutím ze dne 21. ledna 1993 tuto žádost zamítl s odůvodněním, že žadatelka nemá německou státní příslušnost ani oprávnění či povolení k pobytu.
18 On 8 June 1994, Mrs Martínez Sala appealed against that judgment to the Bayerisches Landessozialgericht.
17. Rozsudkem ze dne 21. března 1994 zamítl Sozialgericht Nürnberg žalobu, kterou M. Martínez Sala podala dne 13. července 1993 proti tomuto rozhodnutí s odůvodněním, že není držitelkou povolení k pobytu.
19 Taking the view that it might be possible for the appellant to rely on Regulations Nos 1408/71 and 1612/68 in order to obtain child-raising allowance, the Bayerisches Landessozialgericht stayed proceedings and referred the following questions to the Court for a preliminary ruling:
18. Dne 8. června 1994 M. Martínez Sala tedy podala odvolání proti tomuto rozsudku u Bayerisches Landessozialgericht.
`(1) Was a Spanish national living in Germany who, with various interruptions, was employed until 1986 and, apart from a short period of employment in 1989, later received social assistance under the Bundessozialhilfegesetz (Federal Social Welfare Law, the "BSHG") still, in 1993, a worker within the meaning of Article 7(2) of Regulation (EEC) No 1612/68 or an employed person within the meaning of Article 2 in conjunction with Article 1 of Regulation (EEC) No 1408/71?
19. Vzhledem k tomu, že Bayerisches Landessozialgericht měl za to, že není vyloučeno, že M. Martínez Sala by se mohla dovolávat nařízení č. 1408/71 a č. 1612/68 za účelem získání nároku na příspěvek na výchovu dítěte, přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
(2) Is child-raising allowance granted under the Gesetz über die Gewährung von Erziehungsgeld und Erziehungsurlaub (Law on the Grant of Child-raising Allowance and Parental Leave, "the BErzGG") a family benefit within the meaning of Article 4(1)(h) of Regulation No 1408/71, to which Spanish nationals living in Germany are entitled in the same way as German nationals under Article 3(1) of Regulation No 1408/71?
„1) Byla španělská státní příslušnice bydlící v Německu, která vykonávala až na několik přerušení závislé činnosti do roku 1986 a která, nebereme-li v úvahu krátkodobě vykonávanou činnost v roce 1989, následně pobírala dávky sociální podpory na základě Bundessozialhilfegesetz (spolkový zákon o sociální podpoře), v roce 1993 stále ještě pracovníkem ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1612/68, nebo ve smyslu článku 2 ve spojení s článkem 1 nařízení (EHS) č. 1408/71?
(3) Is child-raising allowance payable under the BErzGG a social advantage within the meaning of Article 7(2) of Regulation No 1612/68?
2) Je příspěvek na výchovu dítěte vyplácený na základě zákona o poskytování příspěvku a dovolené na výchovu dítěte (BErzGG) rodinnou dávkou uvedenou v čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení (EHS) č. 1408/71, na kterou mají španělští státní příslušníci bydlící v Německu nárok za stejných podmínek jako němečtí státní příslušníci v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení (EHS) č. 1408/71?
(4) Is it compatible with the law of the European Union for the BErzGG to require possession of a formal residence permit for the grant of child-raising allowance to nationals of a Member State, even though they are permitted to reside in Germany?'
3) Je příspěvek na výchovu dítěte vyplácený na základě zákona o poskytování příspěvku a dovolené na výchovu dítěte (BErzGG) sociální výhodou ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1612/68?
20 It is appropriate to answer the second and third questions first, then the first question and, finally, the fourth question.
4) Je zákon o poskytování příspěvku a dovolené na výchovu dítěte (BErzGG) v souladu s právními předpisy Evropské unie, pokud pro přiznání nároku na příspěvek na výchovu dítěte vyžaduje od příslušníků členského státu, aby měli řádné povolení k pobytu, přestože jsou oprávněni pobývat v Německu?“
The second and third questions
20. Nejdříve je třeba odpovědět na druhou a třetí otázku, dále pak na první otázku a nakonec na čtvrtou otázku.
21 By its second and third questions the national court is asking essentially whether a benefit such as the child-raising allowance provided for by the BErzGG, which is automatically granted to persons fulfilling certain objective criteria, without any individual and discretionary assessment of personal needs, and which is intended to meet family expenses, falls within the scope of Community law as a family benefit within the meaning of Article 4(1)(h) of Regulation No 1408/71 or as a social advantage within the meaning of Article 7(2) of Regulation No 1612/68.
K druhé a třetí otázce
22 In its judgment of 10 October 1996 in Joined Cases C-245/94 and C-312/94 Hoever and Zachow [1996] ECR I-4895 the Court has already held that a benefit such as the child-raising allowance provided for by the BErzGG, which is automatically granted to persons fulfilling certain objective criteria, without any individual and discretionary assessment of personal needs, and which is intended to meet family expenses, must be treated as a family benefit within the meaning of Article 4(1)(h) of Regulation No 1408/71.
21. Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu je to, zda taková dávka, jako je příspěvek na výchovu dítěte upravený v BErzGG, jež je automaticky poskytována osobám splňujícím určitá objektivní kritéria bez jakéhokoliv individuálního a volného posouzení osobních potřeb a jejímž cílem je vyrovnání rodinných nákladů, spadá do oblasti působnosti práva Společenství jakožto rodinná dávka ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71, nebo jakožto sociální výhoda ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68.
23 The German Government submits that the Court should reconsider that interpretation and in its written observations refers to the observations which it submitted in the abovementioned case and, at the hearing, to the observations which it submitted to the Court in Case C-16/96 Mille-Wilsmann. Following delivery of the judgment in Hoever and Zachow the Bundessozialgericht annulled its order for reference and Case C-16/96 was removed from the register by order of 14 April 1997.
22. V rozsudku ze dne 10. října 1996, Hoever a Zachow (C‑245/94 a C‑312/94, Recueil, s. I‑4895) již Soudní dvůr rozhodl, že taková dávka, jakou je příspěvek na výchovu dítěte upravený v BErzGG, jež je automaticky poskytována osobám splňujícím určitá objektivní kritéria bez jakéhokoliv individuálního a volného posouzení osobních potřeb a jejímž cílem je vyrovnání rodinných nákladů, musí být považována za rodinnou dávku ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71.
24 Since the German Government has not further explained the aspects of the judgment in Hoever and Zachow which, in its view, ought to be revised, nor the reasons which might justify such a revision, it must be repeated that a benefit such as the child-raising allowance provided for by the BErzGG, which is automatically granted to persons fulfilling certain objective criteria, without any individual and discretionary assessment of personal needs, and which is intended to meet family expenses, constitutes a family benefit within the meaning of Article 4(1)(h) of Regulation No 1408/71.
23. Německá vláda tvrdí, že Soudní dvůr by se měl znovu zabývat uvedeným výkladem a ve svém písemném vyjádření odkazuje na vyjádření, které předložila ve výše uvedené věci, a na jednání na vyjádření, které předložila Soudnímu dvoru ve věci Mille-Wilsmann, zapsané do rejstříku pod číslem C‑16/96. Jelikož Bundessozialgericht zrušil v návaznosti na vyhlášení výše uvedeného rozsudku Hoever a Zachow své předkládací usnesení, tato věc byla vyškrtnuta usnesením ze dne 14. dubna 1997.
25 As far as the concept of social advantage, referred to in Article 7(2) of Regulation No 1612/68, is concerned, this term means, according to consistent case-law, all the advantages which, whether or not linked to a contract of employment, are generally granted to national workers primarily because of their objective status as workers or by virtue of the mere fact of their residence on the national territory and whose extension to workers who are nationals of other Member States therefore seems likely to facilitate the mobility of such workers within the Community (Case 249/83 Hoeckx [1985] ECR 973, paragraph 20).
24. Vzhledem k tomu, že německá vláda dále neupřesnila aspekty výše uvedeného rozsudku Hoever a Zachow, které podle ní musí být přezkoumány, a neuvedla ani důvody takového přezkoumání, je třeba znovu potvrdit, že taková dávka, jakou je příspěvek na výchovu dítěte upravený v BErzGG, jež je automaticky poskytována osobám splňujícím určitá objektivní kritéria bez jakéhokoliv individuálního a volného posouzení osobních potřeb a jejímž cílem je vyrovnání rodinných nákladů, je rodinnou dávkou ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71.
26 The child-raising allowance in question here is an advantage granted inter alia to workers who work part-time. It is therefore a social advantage within the meaning of Article 7(2) of Regulation No 1612/68.
25. Pojem „sociální výhoda“, na který odkazuje čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68, zahrnuje podle ustálené judikatury všechny výhody, které ať jsou spojeny, či nikoli s pracovní smlouvou, jsou obecně přiznávány tuzemským pracovníkům, zejména z důvodu jejich objektivního postavení pracovníků nebo z pouhého důvodu jejich obvyklého bydliště na území daného státu, a jejich rozšíření na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, se proto jeví jako usnadnění jejich pohybu uvnitř Společenství (rozsudek ze dne 27. března 1985, Hoeckx, 249/83, Recueil, s. 973, bod 20).
27 It must be added that, since Regulation No 1612/68 is of general application regarding the free movement of workers, Article 7(2) thereof may be applied to social advantages which at the same time fall specifically within the scope of Regulation No 1408/71 (Case C-111/91 Commission v Luxembourg [1993] ECR I-817, paragraph 21).
26. Sporný příspěvek na výchovu dítěte je výhodou, která je mimo jiné přiznávána i pracovníkům, kteří vykonávají výdělečnou činnost na částečný úvazek. Je tedy sociální výhodou ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68.
28 The answer to be given to the second and third questions is therefore that a benefit such as the child-raising allowance provided for by the BErzGG, which is automatically granted to persons fulfilling certain objective criteria, without any individual and discretionary assessment of personal needs, and which is intended to meet family expenses, falls within the scope ratione materiae of Community law as a family benefit within the meaning of Article 4(1)(h) of Regulation No 1408/71 and as a social advantage within the meaning of Article 7(2) of Regulation No 1612/68.
27. Je třeba dodat, že jelikož nařízení č. 1612/68 má obecnou působnost, pokud jde o volný pohyb pracovníků, může se jeho čl. 7 odst. 2 uplatnit na sociální výhody, které zároveň patří do zvláštní působnosti nařízení č. 1408/71 (rozsudek ze dne 10. března 1993, Komise v. Lucembursko, C‑111/91, Recueil, s. I‑817, bod 21).
The first question
28. Na druhou a třetí otázku je tedy třeba odpovědět tak, že taková dávka, jakou je příspěvek na výchovu dítěte upravený v BErzGG, jež je automaticky poskytována osobám splňujícím určitá objektivní kritéria bez jakéhokoliv individuálního a volného posouzení osobních potřeb a jejímž cílem je vyrovnání rodinných nákladů, spadá do věcné působnosti práva Společenství jakožto rodinná dávka ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71 a jakožto sociální výhoda ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68.
29 By its first question the national court is asking essentially whether a national of one Member State who resides in another Member State, where he is employed and subsequently receives social assistance, has the status of worker within the meaning of Regulation No 1612/68 or of employed person within the meaning of Regulation No 1408/71.
K první otázce
30 It should be remembered at the outset that, under the BErzGG, the grant of the child-raising allowance is subject, inter alia, to the condition that the recipient must either not be engaged in gainful occupation or not be so engaged on a full-time basis. That condition is likely to restrict the number of persons who can both receive the child-raising allowance and still be categorised as workers under Community law.
29. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je to, zda státní příslušník jednoho členského státu, který bydlí v jiném členském státu, kde vykonával závislé činnosti a kde následně pobíral dávky sociální podpory, je pracovníkem ve smyslu nařízení č. 1612/68, nebo nařízení č. 1408/71.
31 It must also be pointed out that there is no single definition of worker in Community law: it varies according to the area in which the definition is to be applied. For instance, the definition of worker used in the context of Article 48 of the EC Treaty and Regulation No 1612/68 does not necessarily coincide with the definition applied in relation to Article 51 of the EC Treaty and Regulation No 1408/71.
30. Úvodem je třeba připomenout, že podle BErzGG je poskytnutí příspěvku na výchovu dítěte podmíněno zejména tím, že dotyčná osoba nevykonává žádnou výdělečnou činnost nebo nevykonává výdělečnou činnost na plný úvazek. Tato podmínka může omezit počet osob, které mohou pobírat příspěvek na výchovu dítěte a zároveň být považovány za pracovníky ve smyslu práva Společenství.
The status of worker within the meaning of Article 48 of the Treaty and Regulation No 1612/68
31. Dále je třeba podotknout, že pojem „pracovník“ v právu Společenství není jednoznačný, ale jeho obsah se mění v závislosti na oblasti použití. Pojem „pracovník“ používaný ve smyslu článku 48 Smlouvy o ES a nařízení č. 1612/68 se tedy nutně neshoduje s pojmem uplatňovaným v oblasti článku 51 Smlouvy o ES a nařízení č. 1408/71.
32 In the context of Article 48 of the Treaty and Regulation No 1612/68, a person who, for a certain period of time, performs services for and under the direction of another person in return for which he receives remuneration must be considered to be a worker. Once the employment relationship has ended, the person concerned as a rule loses his status of worker, although that status may produce certain effects after the relationship has ended, and a person who is genuinely seeking work must also be classified as a worker (see, in that connection, Case 66/85 Lawrie-Blum [1986] ECR 2121, paragraph 17, Case 39/86 Lair [1988] ECR 3161, paragraphs 31 to 36, and Case C-292/89 Antonissen [1991] ECR I-745, paragraphs 12 and 13).
Postavení pracovníka ve smyslu článku 48 Smlouvy a nařízení č. 1612/68
33 Furthermore, when a worker who is a national of one Member State has been employed in another Member State and remains there after obtaining a retirement pension, his descendants do not retain the right to equal treatment under Article 7 of Regulation No 1612/68 with regard to a social benefit provided for by the legislation of the host Member State if they have reached the age of 21, are no longer dependent on him and do not have the status of workers (Case 316/85 Lebon [1987] ECR 2811).
32. V rámci článku 48 Smlouvy a nařízení č. 1612/68 je za pracovníka považována osoba, která po určitou dobu vykonává pro jinou osobu a pod jejím vedením práci, za niž dostává odměnu. Po skončení pracovního poměru dotčená osoba v zásadě ztrácí postavení pracovníka, avšak s tím, že jednak toto postavení může působit určité účinky po skončení pracovního poměru, a jednak musí být osoba, která se skutečně uchází o zaměstnání, rovněž považována za pracovníka (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 3. července 1986, Lawrie-Blum, 66/85, Recueil, s. 2121, bod 17; rozsudek ze dne 21. června 1988, Lair, 39/86, Recueil, s. 3161, body 31 až 36, a rozsudek ze dne 26. února 1991, Antonissen, C‑292/89, Recueil, s. I‑745, body 12 a 13).
34 In the present case, the referring court has not furnished sufficient information to enable the Court to determine whether, having regard to the foregoing considerations, a person in the position of the appellant in the main proceedings is a worker within the meaning of Article 48 of the Treaty and Regulation No 1612/68, by reason, for example, of the fact that she is seeking employment. It is for the national court to undertake that investigation.
33. Nadto je třeba připomenout, že pokud pracovník, který je státním příslušníkem jednoho členského státu, byl zaměstnán na území jiného členského státu, v němž zůstává po získání starobního důchodu, jeho potomci si nezachovávají právo na rovné zacházení vyplývající z článku 7 nařízení č. 1612/68, pokud jde o sociální dávku upravenou právními předpisy hostitelského členského státu, jestliže dosáhli věku 21 let, nejsou již jím vyživováni a nemají postavení pracovníka (rozsudek ze dne 18. června 1987, Lebon, 316/85, Recueil, s. 2811).
The status of employed or self-employed person within the meaning of Regulation No 1408/71
34. V projednávaném případě předkládající soud neposkytl dostatečné informace k tomu, aby Soudní dvůr mohl ověřit, zda s ohledem na předchozí úvahy osoba, která se nachází v situaci navrhovatelky v původním řízení, je pracovníkem ve smyslu článku 48 Smlouvy a nařízení č. 1612/68, například proto, že se uchází o zaměstnání. Předkládajícímu soudu tedy přísluší, aby provedl toto šetření.
35 Article 2 of Regulation No 1408/71 provides that it is to apply to employed or self-employed persons who are or have been subject to the legislation of one or more Member States and who are nationals of one of the Member States as well as to members of their families.
Postavení pracovníka ve smyslu nařízení č. 1408/71
36 So a person has the status of employed person within the meaning of Regulation No 1408/71 where he is covered, even if only in respect of a single risk, compulsorily or on an optional basis, by a general or special social security scheme mentioned in Article 1(a) of Regulation No 1408/71, irrespective of the existence of an employment relationship (see, on this point, Case 182/78 Pierik II [1979] ECR 1977, paragraphs 4 and 7, and Joined Cases 82/86 and 103/86 Laborero and Sabato [1987] ECR 3401, paragraph 17).
35. Podle článku 2 se nařízení č. 1408/71 vztahuje na zaměstnané osoby nebo na osoby samostatně výdělečně činné, které podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a které jsou státními příslušníky jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky.
37 The Commission therefore takes the view that the appellant must be considered to be an employed person within the meaning of Regulation No 1408/71 simply by virtue of the fact that she was covered by compulsory retirement pension insurance in Germany or that the social welfare body gave her and her children sickness insurance cover and paid the relevant contributions.
36. Osoba má postavení pracovníka ve smyslu nařízení č. 1408/71, pokud je pojištěna, byť jen proti jedinému riziku, na základě povinného nebo dobrovolného pojištění v rámci všeobecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71, a to nezávisle na existenci pracovního poměru (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 31. května 1979, Pierik II, 182/78, Recueil, s. 1977, body 4 a 7, a rozsudek ze dne 9. července 1987, Laborero a Sabato, 82/86 a 103/86, Recueil, s. 3401, bod 17).
38 Similarly, at the hearing, the French Government argued that the appellant in the main proceedings could be considered to be a worker for the purposes of Community social security law because she was - and possibly still is - covered in one way or another by a German retirement pension scheme.
37. Komise se proto domnívá, že navrhovatelka musí být považována za pracovníka ve smyslu nařízení č. 1408/71 již proto, že byla v Německu pojištěná v rámci povinného důchodového pojištění, nebo proto, že ji orgán sociální podpory zařadil spolu s jejími dětmi do nemocenského pojištění a převzal na sebe úhradu příslušných příspěvků.
39 However, the German Government points out that, according to Annex I, point I, C (`Germany'), of Regulation No 1408/71, in the context of family benefits, of which the allowance in issue is one, only a person compulsorily insured against unemployment or who, as a result of such insurance, obtains cash benefits under sickness insurance or comparable benefits may be classified as an employed person.
38. Stejně tak i francouzská vláda na jednání tvrdila, že navrhovatelka v původním řízení může být považována za pracovníka ve smyslu právních předpisů Společenství o sociálním zabezpečení, neboť byla a možná stále ještě je zařazena do německého důchodového systému.
40 At the hearing, the Commission also pointed out that in the Court's judgment of 30 January 1997 in Joined Cases C-4/95 and C-5/95 Stöber and Piosa Pereira [1997] ECR I-511 the argument that being insured against only one risk mentioned in Regulation No 1408/71 was sufficient for a person to be classified as an employed person within the meaning of that regulation had been called in question.
39. Německá vláda však poznamenává, že podle přílohy I bodu I C („Německo“) nařízení č. 1408/71 může být v oblasti rodinných dávek, mezi něž patří i dotčený příspěvek, považována za pracovníka pouze osoba, která je povinně pojištěná pro případ nezaměstnanosti, nebo osoba, která na základě takového pojištění získá peněžité dávky v rámci nemocenského pojištění nebo srovnatelné dávky.
41 It is to be noted that, at paragraph 36 of its judgment in Stöber and Piosa Pereira, the Court expressed the view that there was nothing to prevent Member States from restricting entitlement to family benefits to persons belonging to a solidarity system constituted by a particular insurance scheme, in that case an old-age insurance scheme for self-employed persons.
40. Na jednání Komise rovněž zdůraznila, že v rozsudku ze dne 30. ledna 1997, Stöber a Piosa Pereira (C‑4/95 a C‑5/95, Recueil, s. I‑511), bylo zpochybněno tvrzení, podle něhož je pojištění pouze proti jedinému riziku uvedenému v nařízení č. 1408/71 dostačující k přiznání postavení pracovníka ve smyslu tohoto nařízení.
42 According to Annex I, point I, C (`Germany'), to which Article 1(a)(ii) of Regulation No 1408/71 refers, only persons compulsorily insured against unemployment or persons who, as a result of such insurance, obtain cash benefits under sickness insurance or comparable benefits can be considered, for the purposes of the grant of family benefits pursuant to Title III, Chapter 7, of Regulation No 1408/71, to be employed persons within the meaning of Article 1(a)(ii) of that regulation (Case C-266/95 Merino García [1997] ECR I-3279).
41. V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodě 36 výše uvedeného rozsudku Stöber a Piosa Pereira Soudní dvůr shledal, že nic nebrání členským státům v tom, aby omezily nárok na rodinné přídavky na osoby, které patří do solidárního společenství vytvořeného zvláštním režimem pojištění, v daném případě režimem starobního důchodového pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné.
43 As is clear from the wording of that provision, Annex I, point I, C, of Regulation No 1408/71 clarified or narrowed the definition of employed person within the meaning of Article 1(a)(ii) of that regulation solely for the purposes of the grant of family benefits pursuant to Title III, Chapter 7 of the regulation.
42. Podle přílohy I bodu I C („Německo“), na kterou odkazuje čl. 1 písm. a) bod ii) nařízení č. 1408/71, pouze osoby povinně pojištěné pro případ nezaměstnanosti nebo osoby, které na základě takového pojištění získají peněžité dávky v rámci nemocenského pojištění nebo srovnatelné dávky, mohou být pro účely přiznání rodinných dávek v souladu s hlavou III kapitolou 7 nařízení č. 1408/71 považovány za zaměstnané osoby ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) tohoto nařízení (rozsudek ze dne 12. června 1997, Merino García, C‑266/95, Recueil, s. I‑3279).
44 Since the situation of a person like the appellant in the main proceedings is not covered by any of the provisions of Title III, Chapter 7, the restriction laid down by Annex I, point I, C, cannot be applied to her, so that the question of her status of employed person within the meaning of Regulation No 1408/71 must be determined solely on the basis of Article 1(a)(ii) of that regulation. Such a person will therefore be able to enjoy the rights attaching to that status once it is established that he or she is covered, even if only in respect of a single risk, compulsorily or on an optional basis, by a general or special social security scheme mentioned in Article 1(a) of Regulation No 1408/71.
43. Jak jasně vyplývá ze znění tohoto ustanovení, v příloze I bodu I C nařízení č. 1408/71 je upřesněn nebo vymezen pojem „zaměstnaná osoba“ ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) tohoto nařízení pouze pro účely přiznání rodinných dávek v souladu s hlavou III kapitolou 7 tohoto nařízení.
45 Since the order for reference does not provide sufficient information to enable the Court to take account of all the circumstances which may be relevant in this case, it is for the referring court to determine whether a person such as the appellant in the main proceedings comes within the scope ratione personae of Article 48 of the Treaty and of Regulation No 1612/68 or of Regulation No 1408/71.
44. Vzhledem k tomu, že situaci osoby, jako je navrhovatelka v původním řízení, neupravuje žádné ustanovení hlavy III kapitoly 7, není možné v jejím případě uplatnit omezení stanovené v příloze I bodě I C, takže její postavení pracovníka ve smyslu nařízení č. 1408/71 musí být určeno pouze z hlediska čl. 1 písm. a) bodu ii) tohoto nařízení. Tato osoba může tedy požívat práv spojených s uvedeným postavením, bude-li prokázáno, že je pojištěná, byť jen proti jedinému riziku, na základě povinného nebo dobrovolného pojištění v rámci všeobecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71.
The fourth question
45. Vzhledem k tomu, že předkládací usnesení neposkytlo dostatečné údaje umožňující Soudnímu dvoru zohlednit všechny případně relevantní okolnosti případu v původním řízení, přísluší předkládajícímu soudu určit, zda se na takovou osobu, jako je navrhovatelka v původním řízení, vztahuje osobní působnost článku 48 Smlouvy a nařízení č. 1612/68 nebo nařízení č. 1408/71.
46 By its fourth question the referring court seeks to ascertain whether Community law precludes a Member State from requiring nationals of other Member States to produce a formal residence permit in order to receive a child-raising allowance.
Ke čtvrté otázce
47 This question is based on the assumption that the appellant in the main proceedings has been authorised to reside in the Member State concerned.
46. Čtvrtou otázkou se odvolací soud snaží zjistit, zda právo Společenství brání tomu, aby pro získání příspěvku na výchovu dítěte členský stát požadoval od státních příslušníků jiných členských států předložení řádného povolení k pobytu.
48 Under the BErzGG, in order to be entitled to German child-raising allowance, the claimant, besides meeting the other material conditions for its grant, must be permanently or ordinarily resident in German territory.
47. Tato otázka je založena na předpokladu, že navrhovatelka v původním řízení byla oprávněna pobývat na území dotyčného členského státu.
49 A national of another Member State who is authorised to reside in German territory and who does reside there meets this condition. In that regard, such a person is in the same position as a German national residing in German territory.
48. Aby dotyčná osoba mohla získat nárok na sporný příspěvek na výchovu, musí mít podle BErzGG při splnění dalších hmotněprávních podmínek pro přiznání příspěvku, bydliště nebo místo obvyklého pobytu na německém území.
50 However, the BErzGG provides that, unlike German nationals, `a non-national', including a national of another Member State, must be in possession of a certain type of residence permit in order to receive the benefit in question. It is common ground that a document merely certifying that an application for a residence permit has been made is not sufficient, even though such a certificate warrants that the person concerned is entitled to stay.
49. Státní příslušník jiného členského státu, který je oprávněn pobývat na německém území a který zde pobývá, tuto podmínku splňuje. Nachází se v tomto ohledu ve stejné situaci jako německý státní příslušník s bydlištěm na německém území.
51 The referring court points out, moreover, that `delays in granting [residence permits] for purely technical administrative reasons can materially affect the substance of the rights enjoyed by citizens of the European Union'.
50. BErzGG však stanoví, že „každý cizinec“, včetně státního příslušníka jiného členského státu, musí na rozdíl od německých státních příslušníků být držitelem určitého typu povolení k pobytu, pokud chce získat nárok na sporný příspěvek. Je nesporné, že pouhé potvrzení o tom, že byla podána žádost o povolení k pobytu, není dostačující, přestože takové potvrzení osvědčuje legalitu pobytu.
52 Whilst Community law does not prevent a Member State from requiring nationals of other Member States lawfully resident in its territory to carry at all times a document certifying their right of residence, if an identical obligation is imposed upon its own nationals as regards their identity cards (see, to that effect, Case 321/87 Commission v Belgium [1989] ECR 997, paragraph 12, and the judgment of 30 April 1998 in Case C-24/97 Commission v Germany [1998] ECR I-0000, paragraph 13), the same is not necessarily the case where a Member State requires nationals of other Member States, in order to receive a child-raising allowance, to be in possession of a residence permit for the issue of which the administration is responsible.
51. Předkládající soud mimo jiné poznamenává, že „prodlení při vydání (povolení k pobytu) způsobené z čistě administrativních důvodů může vést k narušení podstaty práv občanů Evropské unie“.
53 For the purposes of recognition of the right of residence, a residence permit can only have declaratory and probative force (see, to this effect, Case 48/75 Royer [1976] ECR 497, paragraph 50). However, the case-file shows that, for the purposes of the grant of the benefit in question, possession of a residence permit is constitutive of the right to the benefit.
52. Ačkoli právo Společenství nebrání tomu, aby členský stát ukládal státním příslušníkům jiných členských států, kteří legálně pobývají na jeho území, aby měli stále u sebe doklad osvědčující jejich právo pobytu, pokud stejnou povinnost ukládá i vlastním státním příslušníkům, pokud jde o jejich průkaz totožnosti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 27. dubna 1989, Komise v. Belgie, 321/87, Recueil, s. 997, bod 12, a rozsudek ze dne 30. dubna 1998, Komise v. Německo, C‑24/97, Recueil, s. I‑2133, bod 13); neplatí to nutně tehdy, pokud členský stát vyžaduje od státních příslušníků jiných členských států, aby pro získání příspěvku na výchovu dítěte byli držiteli povolení k pobytu, které vystavuje správní orgán.
54 Consequently, for a Member State to require a national of another Member State who wishes to receive a benefit such as the allowance in question to produce a document which is constitutive of the right to the benefit and which is issued by its own authorities, when its own nationals are not required to produce any document of that kind, amounts to unequal treatment.
53. Pro účely uznání práva pobytu má totiž povolení k pobytu pouze deklaratorní povahu a důkazní hodnotu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 8. dubna 1976, Royer, 48/75, Recueil, s. 497, bod 50). Ze spisu naopak vyplývá, že pro účely přiznání sporného příspěvku má povolení k pobytu konstitutivní povahu.
55 In the sphere of application of the Treaty and in the absence of any justification, such unequal treatment constitutes discrimination prohibited by Article 6 of the EC Treaty.
54. Z toho vyplývá, že požaduje-li členský stát od státního příslušníka jiného členského státu, který si přeje pobírat takovou dávku, jakou je sporný příspěvek, aby předložil dokument konstitutivní povahy vydaný jeho správním orgánem, zatímco od vlastního státního příslušníka žádný dokument tohoto typu nepožaduje, vede to k nerovnému zacházení.
56 At the hearing, the German Government, while accepting that the condition imposed by the BErzGG constituted unequal treatment within the meaning of Article 6 of the Treaty, argued that the facts of the case being considered in the main proceedings did not fall within either the scope ratione materiae or the scope ratione personae of the Treaty so that the appellant in the main proceedings could not rely on Article 6.
55. Takové nerovné zacházení, které není odůvodněno, představuje v oblasti působnosti Smlouvy diskriminaci zakázanou článkem 6 Smlouvy o ES.
57 As regards the scope ratione materiae of the Treaty, reference should be made to the replies given to the first, second and third questions, according to which the child-raising allowance in question in the main proceedings indisputably falls within the scope ratione materiae of Community law.
56. Německá vláda na jednání sice připustila, že podmínka uložená v BErzGG představuje nerovné zacházení ve smyslu článku 6 Smlouvy, avšak zdůraznila, že okolnosti věci v původním řízení nespadají do věcné ani do osobní působnosti Smlouvy, takže navrhovatelka v původním řízení se nemůže dovolávat tohoto ustanovení.
58 As regards its scope ratione personae, if the referring court were to conclude that, in view of the criteria provided in reply to the first preliminary question, the appellant in the proceedings before it has the status of worker within the meaning of Article 48 of the Treaty and of Regulation No 1612/68 or of employed person within the meaning of Regulation No 1408/71, the unequal treatment in question would be incompatible with Articles 48 and 51 of the Treaty.
57. Pokud jde o věcnou působnost, je třeba odkázat na odpovědi na první, druhou a třetí otázku, ze kterých vyplývá, že dotčený příspěvek na výchovu dítěte, který je předmětem sporu v původním řízení, nepochybně spadá do věcné působnosti práva Společenství.
59 Should this not be the case, the Commission submits that, in any event, since 1 November 1993 when the Treaty on European Union came into force, the appellant in the main proceedings has a right of residence under Article 8a of the EC Treaty, which provides that: `Every citizen of the Union shall have the right to move and reside freely within the territory of the Member States, subject to the limitations and conditions laid down in this Treaty and by the measures adopted to give it effect'. According to Article 8(1) of the EC Treaty, every person holding the nationality of a Member State is to be a citizen of the Union.
58. Pokud jde o osobní působnost, dospěje-li předkládající soud k tomu, že vzhledem ke kritériím stanoveným v odpovědi na první předběžnou otázku má navrhovatelka v původním řízení postavení pracovníka ve smyslu článku 48 Smlouvy a nařízení č. 1612/68 nebo ve smyslu nařízení č. 1408/71, pak by sporné nerovné zacházení bylo neslučitelné s články 48 a 51 Smlouvy.
60 It should, however, be pointed out that, in a case such as the present, it is not necessary to examine whether the person concerned can rely on Article 8a of the Treaty in order to obtain recognition of a new right to reside in the territory of the Member State concerned, since it is common ground that she has already been authorised to reside there, although she has been refused issue of a residence permit.
59. Komise za předpokladu, že by tomu tak nebylo, tvrdí, že v každém případě od 1. listopadu 1993, kdy vstoupila v platnost Smlouva o Evropské unii, má navrhovatelka v původním řízení právo pobytu podle článku 8a Smlouvy o ES, podle něhož „Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v opatřeních přijatých k jejímu provedení“. Podle čl. 8 odst. 1 Smlouvy o ES je občanem Evropské unie každá osoba, která má státní příslušnost členského státu.
61 As a national of a Member State lawfully residing in the territory of another Member State, the appellant in the main proceedings comes within the scope ratione personae of the provisions of the Treaty on European citizenship.
60. Je třeba však zdůraznit, že v takovém případě, o jaký jde v původním řízení, není nutné zkoumat, zda se dotčená osoba může dovolávat článku 8a Smlouvy, aby jí bylo přiznáno nové právo pobývat na území daného členského státu, jelikož je nesporné, že takové oprávnění jí již bylo uděleno, přestože jí bylo odmítnuto vydat povolení k pobytu.
62 Article 8(2) of the Treaty attaches to the status of citizen of the Union the rights and duties laid down by the Treaty, including the right, laid down in Article 6 of the Treaty, not to suffer discrimination on grounds of nationality within the scope of application ratione materiae of the Treaty.
61. Na navrhovatelku v původním řízení se jakožto na státní příslušnici členského státu legálně pobývající na území jiného členského státu vztahuje osobní působnost ustanovení Smlouvy o občanství Unie.
63 It follows that a citizen of the European Union, such as the appellant in the main proceedings, lawfully resident in the territory of the host Member State, can rely on Article 6 of the Treaty in all situations which fall within the scope ratione materiae of Community law, including the situation where that Member State delays or refuses to grant to that claimant a benefit that is provided to all persons lawfully resident in the territory of that State on the ground that the claimant is not in possession of a document which nationals of that same State are not required to have and the issue of which may be delayed or refused by the authorities of that State.
62. Podle čl. 8 odst. 2 Smlouvy jsou přitom s občanstvím Unie spojeny povinnosti a práva stanovené touto smlouvou, mezi nimiž je i právo uvedené v článku 6 Smlouvy nebýt diskriminován na základě státní příslušnosti v oblasti věcné působnosti Smlouvy.
64 Since the unequal treatment in question thus comes within the scope of the Treaty, it cannot be considered to be justified: it is discrimination directly based on the appellant's nationality and, in any event, nothing to justify such unequal treatment has been put before the Court.
63. Z toho vyplývá, že občan Evropské unie, který stejně jako navrhovatelka v původním řízení legálně pobývá na území hostitelského členského státu, se může dovolávat článku 6 Smlouvy ve všech případech spadajících do věcné působnosti práva Společenství, a to i tehdy, kdy tento členský stát otálí nebo odmítá přiznat dávku, která je poskytována každé osobě s legálním pobytem na území tohoto státu, s odůvodněním, že nemá doklad, který se nevyžaduje od vlastních příslušníků tohoto státu a jehož vystavení může být zpožděno nebo odmítnuto správními orgány tohoto státu.
65 The answer to the fourth question must therefore be that Community law precludes a Member State from requiring nationals of other Member States authorised to reside in its territory to produce a formal residence permit issued by the national authorities in order to receive a child-raising allowance, whereas that Member State's own nationals are only required to be permanently or ordinarily resident in that Member State.
64. Dotčené nerovné zacházení, které tedy spadá do oblasti působnosti Smlouvy, nemůže být považováno za odůvodněné. Jedná se totiž o diskriminaci uplatňovanou přímo na základě státní příslušnosti navrhovatelky. Soudnímu dvoru přitom nebyl předložen žádný důvod, který by ospravedlňoval toto nerovné zacházení.
65. Na čtvrtou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že právo Společenství brání tomu, aby pro získání nároku na příspěvek na výchovu dítěte členský stát vyžadoval od státních příslušníků jiných členských států, kteří jsou oprávněni pobývat na jeho území, předložení řádného povolení k pobytu vystaveného vnitrostátním správním orgánem, zatímco vlastní státní příslušníci jsou pouze povinni mít bydliště nebo místo obvyklého pobytu v tomto členském státě.
Náklady řízení
66. Výdaje vzniklé německé, španělské, francouzské vládě a vládě Spojeného království, jakož i Komisi, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR
 

Decision on costs


Costs
66 The costs incurred by the German, Spanish, French and United Kingdom Governments, and by the Commission, which have submitted observations to the Court, are not recoverable. Since these proceedings are, for the parties to the main proceedings, a step in the proceedings pending before the national court, the decision on costs is a matter for that court.
 

Operative part


On those grounds,
o otázkách, které mu byly předloženy Bayerisches Landessozialgericht usnesením ze dne 2. února 1996, rozhodl takto:
THE COURT,
1) Dávka, jakou je příspěvek na výchovu dítěte upravený v Bundeserziehungsgeldgesetz, jež je automaticky poskytována osobám splňujícím určitá objektivní kritéria bez jakéhokoliv individuálního a volného posouzení osobních potřeb a jejímž cílem je vyrovnání rodinných nákladů, spadá do věcné působnosti práva Společenství jakožto rodinná dávka ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (EHS) č. 2001/83 ze dne 2. června 1983, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 3427/89 ze dne 30. října 1989, a jakožto sociální výhoda ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství.
in answer to the questions referred to it by the Bayerisches Landessozialgericht by order of 2 February 1996, hereby rules:
2) Předkládajícímu soudu přísluší, aby určil, zda se na takovou osobu, jakou je navrhovatelka v původním řízení, vztahuje osobní působnost článku 48 Smlouvy o ES a nařízení č. 1612/68, nebo nařízení č. 1408/71.
1. A benefit such as the child-raising allowance provided for by the Bundeserziehungsgeldgesetz, which is automatically granted to persons fulfilling certain objective criteria, without any individual and discretionary assessment of personal needs, and which is intended to meet family expenses, falls within the scope ratione materiae of Community law as a family benefit within the meaning of Article 4(1)(h) of Council Regulation (EEC) No 1408/71 of 14 June 1971 on the application of social security schemes to employed persons, to self-employed persons and to members of their families moving within the Community, as amended and updated by Council Regulation (EEC) No 2001/83 of 2 June 1983, as amended by Council Regulation (EEC) No 3427/89 of 30 October 1989 and as a social advantage within the meaning of Article 7(2) of Council Regulation (EEC) No 1612/68 of 15 October 1968 on freedom of movement for workers within the Community.
3) Právo Společenství brání tomu, aby pro získání nároku na příspěvek na výchovu dítěte členský stát vyžadoval od státních příslušníků jiných členských států, kteří jsou oprávněni pobývat na jeho území, předložení řádného povolení k pobytu vystaveného vnitrostátním správním orgánem, zatímco vlastní státní příslušníci jsou pouze povinni mít bydliště nebo místo obvyklého pobytu v tomto členském státě.
2. It is for the referring court to determine whether a person such as the appellant in the main proceedings comes within the scope ratione personae of Article 48 of the EC Treaty and of Regulation No 1612/68 or of Regulation No 1408/71.
3. Community law precludes a Member State from requiring nationals of other Member States authorised to reside in its territory to produce a formal residence permit issued by the national authorities in order to receive a child-raising allowance, whereas that Member State's own nationals are only required to be permanently or ordinarily resident in that Member State.
Top


Managed by the Publications Office