Grounds
|
|
1. By its action, the European Parliament asks the Court to annul Council Regulation (EU) No 1286/2009 of 22 December 2009 amending Regulation (EC) No 881/2002 imposing certain specific restrictive measures directed against certain persons and entities associated with Usama bin Laden, the Al-Qaeda network and the Taliban (OJ 2009 L 346, p. 42, ‘the contested regulation’).
|
1. Svou žalobou se Evropský parlament domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil nařízení Rady (EU) č. 1286/2009 ze dne 22. prosince 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem (Úř. věst. L 346, s. 42, dále jen „napadené nařízení“).
|
|
Legal context
|
Právní rámec
|
|
2. On 16 January 2002, the United Nations Security Council (‘the Security Council’) adopted Resolution 1390 (2002), setting out measures to be imposed against Usama bin Laden, members of the Al-Qaeda organisation and the Taliban and other individuals, groups, undertakings and entities associated with them. Paragraphs 1 and 2 of that resolution provide in particular for, essentially, the continuation of the measures for the freezing of funds imposed by Paragraph 4(b) of Resolution 1267 (1999) and Paragraph 8(c) of Resolution 1333 (2000). In accordance with paragraph 3 of Resolution 1390 (2002), those measures were to be reviewed by the Security Council 12 months after their adoption, at the end of which period the Council would either allow those measures to continue or decide to improve them.
|
2. Dne 16. ledna 2002 přijala Rada bezpečnosti OSN (dále jen „Rada bezpečnosti“) rezoluci 1390 (2002), která vymezuje opatření, jež musí všechny státy přijmout vůči Usámovi bin Ládinovi, členům organizace Al-Kajdá, jakož i Talibanu a dalším osobám, skupinám, podnikům a subjektům, které jsou s nimi spojeny. Tato rezoluce ve svých odstavcích 1 a 2 mimo jiné stanoví, že se zachovávají opatření uložená v odst. 4 písm. b) rezoluce 1267 (1999) Rady bezpečnosti a v odst. 8 písm. c) rezoluce 1333 (2000) uvedené Rady, týkající se zmrazení prostředků. Podle odstavce 3 rezoluce 1390 (2002) měla být tato opatření přezkoumána Radou bezpečnosti dvanáct měsíců po jejich přijetí a na konci této lhůty měla Rada bezpečnosti rozhodnout buď o jejich pokračování, nebo o jejich zdokonalení.
|
|
3. Taking the view that action by the European Community was necessary in order to implement that resolution, on 27 May 2002 the Council adopted, on the basis of Article 15 EU, Common Position 2002/402/CFSP concerning restrictive measures against Usama bin Laden, members of the Al-Qaeda organisation and the Taliban and other individuals, groups, undertakings and entities associated with them and repealing Common Positions 96/746/CFSP, 1999/727/CFSP, 2001/154/CFSP and 2001/771/CFSP (OJ 2002 L 139, p. 4). Article 3 of Common Position 2002/402 provides, inter alia, that the freezing of the funds and other financial assets or economic resources of the individuals, groups, undertakings and entities referred to in the list drawn up in accordance with Resolutions 1267 (1999) and 1333 (2000) is to be continued.
|
3. Vzhledem k tomu, že Rada Evropské unie měla za to, že k provedení této rezoluce jsou nezbytné kroky ze strany Evropského společenství, přijala dne 27. května 2002 na základě článku 15 EU společný postoj 2002/402/SZBP o omezujících opatřeních proti Usámovi bin Ládinovi, členům organizace Al Kajdá, jakož i Talibanu a dalším osobám, skupinám, podnikům a subjektům, které jsou s nimi spojeny, a o zrušení společných postojů 96/746/SZBP, 1999/727/SZBP, 2001/154/SZBP a 2001/771/SZBP (Úř. věst. L 139, s. 4) . Článek 3 společného postoje 2002/402 zejména stanoví, že se i nadále zachovává v platnosti zmrazení prostředků a jiných finančních aktiv nebo hospodářských zdrojů osob, skupin, podniků a subjektů uvedených v seznamu vypracovaném na základě rezolucí 1267 (1999) a 1333 (2000).
|
|
4. On the same date, the Council, on the basis of Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC, adopted Regulation (EC) No 881/2002 imposing certain specific restrictive measures directed against certain persons and entities associated with Usama bin Laden, the Al-Qaeda network and the Taliban, and repealing Council Regulation (EC) No 467/2001 prohibiting the export of certain goods and services to Afghanistan, strengthening the flight ban and extending the freeze of funds and other financial resources in respect of the Taliban of Afghanistan (OJ 2002 L 139, p. 9). Annex I to Regulation No 881/2002 contains the list of persons, entities and groups affected by the freezing of funds imposed by Article 2 of that regulation (‘the list’).
|
4. Téhož dne bylo na základě článků 60 ES, 301 ES a 308 ES přijato nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (Úř. věst. L 139, s. 9; Zvl. vyd. 18/01, s. 294). Příloha I tohoto nařízení obsahuje seznam osob, subjektů a skupin, na které se vztahuje zmrazení prostředků uložené článkem 2 tohoto nařízení (dále jen „seznam“).
|
|
5. The contested regulation was adopted by the Council on 22 December 2009. It is based on Article 215(2) TFEU and refers to a joint proposal from the High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy (‘the High Representative’) and from the Commission. It amends Regulation No 881/2002 in response to the judgment of 3 September 2008 in Joined Cases C‑402/05 P and C‑415/05 P Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission [2008] ECR I‑6351, by introducing a listing procedure which ensures that the fundamental rights of the defence and in particular the right to be heard are respected. The revised procedure provides that the listed person, entity, body or group is to be informed of the reasons for listing, as instructed by the Committee of the Security Council established pursuant to UN Security Council Resolution 1267 (1999) so as to be given an opportunity of expressing a view on those reasons.
|
5. Napadené nařízení bylo přijato Radou dne 22. prosince 2009. Toto nařízení je založeno na čl. 215 odst. 2 SFEU a odvolává se na společný návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) a Evropské komise. V návaznosti na rozsudek ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351), mění nařízení č. 881/2002 tak, že stanovuje postup zařazování na seznam, který zajišťuje respektování základního práva na obhajobu, a zejména práva být slyšen. Součástí revidovaného postupu je to, že osobě, subjektu, orgánu nebo skupině uvedeným na seznamu jsou sděleny důvody pro jejich zařazení na seznam v souladu s pokyny výboru Rady bezpečnosti zřízeného rezolucí 1267 (1999) (dále jen „Výbor pro sankce“), aby tak dostaly příležitost se k těmto důvodům vyjádřit.
|
|
Forms of order sought
|
Návrhová žádání účastníků řízení
|
|
6. The Parliament claims that the Court should:
|
6. Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
|
– annul the contested regulation;
|
– zrušil napadené nařízení;
|
|
– maintain the effects of the contested regulation until the adoption of a new regulation; and
|
– zachoval jeho účinky do přijetí nového nařízení a
|
|
– order the Council to pay the costs.
|
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
|
|
7. The Council contends that the Court should:
|
7. Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
|
– dismiss the application as unfounded, and
|
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou a
|
|
– order the Parliament to pay the costs.
|
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.
|
|
Procedure before the Court
|
Řízení před Soudním dvorem
|
|
8. By order of the President of the Court of 10 August 2010, the Czech Republic, the Kingdom of Denmark, the French Republic, the Kingdom of Sweden and the Commission were granted leave to intervene in support of the forms of order sought by the Council.
|
8. Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 10. srpna 2010 bylo povoleno vedlejší účastenství České republiky, Dánského království, Francouzské republiky, Švédského království a Komise na podporu návrhových žádání Rady.
|
|
9. By order of the President of the Court of 2 December 2010, the Kingdom of Denmark was removed from the register as an intervener, having requested to withdraw its intervention.
|
9. Poté, co se Dánské království svým podáním vzdalo vedlejšího účastenství, byl tento stát usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 2. prosince 2010 vyškrtnut jako vedlejší účastník řízení.
|
|
The action
|
K žalobě
|
|
10. In support of its action for annulment, the Parliament raises two pleas in law. By the first and principal plea, it claims that the contested regulation is wrongly based on Article 215 TFEU, when the correct legal basis is Article 75 TFEU. By the second plea, raised in the alternative, it maintains that the conditions for recourse to Article 215 TFEU were not satisfied.
|
10. Na podporu své žaloby na neplatnost vznáší Parlament dva žalobní důvody. V rámci svého prvního a současně hlavního žalobního důvodu Parlament tvrdí, že napadené nařízení je chybně založeno na článku 215 SFEU a že správným právním základem je článek 75 SFEU. Ve svém druhém – podpůrně vzneseném –žalobním důvodu Parlament uvádí, že nebyly dodrženy podmínky pro použití článku 215 SFEU.
|
|
The principal plea, alleging incorrect choice of legal basis
|
K hlavnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z chybné volby právního základu
|
|
Arguments of the parties
|
Argumentace účastníků řízení
|
|
11. By its first plea, the Parliament maintains that the contested regulation could not validly be based on Article 215 TFEU. That plea is subdivided into two parts, the first relating to the aim and content of the regulation and the second to the general scheme of the Treaties.
|
11. V rámci svého prvního žalobního důvodu Parlament tvrdí, že napadené nařízení nemohlo být platně založeno na článku 215 SFEU. Tento žalobní důvod se dále dělí na dvě části, z nichž první se týká cíle a obsahu tohoto nařízení a druhá se týká obecné struktury Smluv.
|
|
– The aim and content of the contested regulation
|
– K cíli a obsahu napadeného nařízení
|
|
12. The Parliament observes that the choice of legal basis for a European Union measure must rest on objective factors amenable to judicial review, including, in particular, the aim and content of the measure. In the light of the content and purpose of the contested regulation, its legal basis ought to be the same as that for Regulation No 881/2002, adopted on the basis of Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC. Those articles having, however, been repealed or become inapplicable following the entry into force of the Treaty of Lisbon on 1 December 2009, the appropriate legal basis is Article 75 TFEU, concerning the prevention of terrorism and related activities.
|
12. Parlament připomíná, že se volba právního základu aktu Evropské unie musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah aktu. Právní základ napadeného nařízení musí být s ohledem na jeho obsah a předmět totožný s právním základem nařízení č. 881/2002 přijatého na základě článků 60 ES, 301 ES a 308 ES. Avšak vzhledem k tomu, že v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 byly tyto články zrušeny nebo již nejsou použitelné, je podle názoru Parlamentu správným právním základem článek 75 SFEU týkající se předcházení terorismu a souvisejícím činnostem.
|
|
13. As regards its content, for the most part the contested regulation merely reformulates or clarifies provisions of Regulation No 881/2002 or facilitates its application, but does not in any way change the nature of that regulation’s content. The only genuinely new substantive provisions are those on the listing procedure. The contested regulation is in the nature of a ‘framework for administrative measures’ within the meaning of Article 75 TFEU, in so far as it amends or adds to the legislative framework for the adoption and implementation of administrative measures to freeze the funds of the parties concerned.
|
13. Co se týče jeho obsahu, napadené nařízení se podle tvrzení Parlamentu omezuje z velké části na přeformulování nebo upřesnění ustanovení nařízení č. 881/2002 nebo na usnadnění jeho použitelnosti, aniž jakkoli mění povahu jeho obsahu. Jediná skutečně nová hmotněprávní ustanovení jsou podle názoru Parlamentu ta, která se týkají postupu zařazování na seznam. Napadené nařízení má povahu „rámce správních opatření“ ve smyslu článku 75 SFEU, jelikož mění nebo doplňuje právní rámec pro přijetí a použití správních opatření směřujících ke zmrazení finančních prostředků dotčených osob.
|
|
14. With respect to the objective of the contested regulation, it is, like that of Regulation No 881/2002, to combat terrorism and the financing of terrorism, which is consistent with the objectives of Article 75 TFEU. That is corroborated by paragraph 169 of Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission , which states that the essential purpose and object of the latter regulation is to combat international terrorism, in particular to cut it off from its financial resources by freezing the economic funds and resources of persons or entities suspected of involvement in activities linked to terrorism. Furthermore, the Court held in paragraph 199 of that judgment that the position of the Court of First Instance of the European Communities, to the effect that Regulation No 881/2002 pursued one of the objectives under the EU Treaty, as it stood before the Treaty of Lisbon, in the sphere of external relations including the common foreign and security policy (‘the CFSP’), runs counter to the very wording of Article 308 EC.
|
14. Ohledně cíle napadeného nařízení má Parlament za to, že napadené nařízení usiluje stejně jako nařízení č. 881/2002 o boj proti terorismu a jeho financování, což odpovídá cílům článku 75 SFEU. Toto zjištění potvrzuje podle jeho názoru bod 169 výše citovaného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, který stanoví, že základním cílem a předmětem tohoto posledně uvedeného nařízení je potírání mezinárodního terorismu, konkrétně jeho odstavení od finančních zdrojů zmrazením finančních prostředků a hospodářských zdrojů osob nebo subjektů, které jsou podezřelé z účasti na činnostech s ním spojených. Soudní dvůr navíc podle názoru Parlamentu v bodě 199 uvedeného rozsudku dospěl k závěru, že stanovisko Soudu prvního stupně Evropských společenství, podle něhož uvedené nařízení sleduje některý z cílů, které jsou vytyčeny Smlouvou o EU, ve znění před Lisabonskou smlouvou, v oblasti vnějších vztahů, mezi něž patří společná zahraniční a bezpečnostní politika (dále jen „SZBP“), naráží na samotné znění článku 308 ES.
|
|
15. Given that it is not the purpose of Regulation No 881/2002 to achieve CFSP objectives, it is difficult to see how the contested regulation, adopted to ensure the application of the former regulation, could do so. The Parliament emphasises that the Council may have recourse to Article 215 TFEU only for measures that pursue CFSP objectives, more particularly when a decision intended to achieve the objectives of that policy makes provision for such recourse.
|
15. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 881/2002 nesměřuje k dosažení cílů SZBP, je podle Parlamentu těžko pochopitelné, jak by toho mohlo dosáhnout napadené nařízení, které bylo přijato k zajištění jeho provádění. Parlament zdůrazňuje, že Rada může použít článek 215 SFEU pouze na opatření, která naplňují cíle SZBP, a konkrétně stanoví-li to rozhodnutí, jehož účelem je naplňovat cíle této politiky.
|
|
16. According to the Parliament, the Council’s position is not consistent with the facts or with reality, in so far as it is based on a distinction between international or ‘external’ terrorism, on the one hand, and ‘internal’ terrorism, on the other. The fight against terrorism must be international if it is to succeed. The only distinction that can be made in this context is between national measures to combat terrorism, and international anti-terrorism measures. It is not always possible to say with any certainty whether terrorist and related activities carried out within the European Union will create a threat within or without the European Union.
|
16. Podle názoru Parlamentu stanovisko Rady neodpovídá skutkovým okolnostem ani skutečnému stavu věcí, neboť spočívá na rozlišování mezi mezinárodním či „vnějším“ terorismem na straně jedné a terorismem „vnitřním“ na straně druhé. Aby byl boj proti terorismu účinný, musí být mezinárodní povahy. Jediné rozlišování, které lze v této souvislosti činit, je rozlišování mezi vnitrostátními opatřeními proti terorismu na straně jedné a mezinárodními opatřeními proti tomuto jevu na straně druhé. Podle Parlamentu nelze vždy s jistotou určit, zda teroristické aktivity a činnosti s nimi spojené, které jsou prováděny v rámci Unie, představují hrozbu v rámci Unie nebo mimo ni.
|
|
17. The Council, on the other hand, argues that, in the light of its objectives and its content, the contested regulation falls within the scope of the provisions of the Treaties relating to the European Union’s external action, and more specifically within the sphere of the CFSP. Article 215 TFEU constitutes the appropriate legal basis for that measure.
|
17. Rada naopak tvrdí, že napadené nařízení vzhledem ke svým cílům a obsahu spadá do oblasti působnosti ustanovení Smluv, která se týkají vnější činnosti Unie, konkrétně oblasti SZBP. Článek 215 SFEU je podle ní správným právním základem tohoto opatření.
|
|
18. The purpose of that regulation, like that of Regulation No 881/2002, is to combat international terrorism and its financing in order to maintain international peace and security. In this regard, the Council refers to the wording of Security Council Resolution 1390 (2002) and of the contested regulation and cites Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission .
|
18. Rada je toho názoru, že uvedené nařízení usiluje stejně jako nařízení č. 881/2002 o boj proti mezinárodnímu terorismu a jeho financování za účelem ochrany mezinárodního míru a bezpečnosti. Rada v tomto ohledu připomíná znění rezoluce 1390 (2002) a napadeného nařízení, jakož i výše citovaný rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise.
|
|
19. The content of the contested regulation is consistent with that objective. Articles 7a and 7c, which that regulation inserts into Regulation No 881/2002, confirm that those regulations directly implement the listing decisions adopted by the Sanctions Committee and establish a system of interaction between the Sanctions Committee, the European Union and the individuals and entities listed.
|
19. Obsah napadeného nařízení odpovídá podle názoru Rady tomuto cíli. Článek 7a a článek 7c, které byly tímto nařízením vloženy do nařízení č. 881/2002, potvrzují, že tato nařízení přímo provádějí rozhodnutí Výboru pro sankce o zařazení na seznam a že zavádí systém vzájemného působení mezi tímto výborem, Unií, jakož i osobami a subjekty zařazenými na tento seznam.
|
|
20. In the Council’s view, Regulation No 881/2002 and the contested regulation do not in any way fall within the scope of the provisions intended to create an area of freedom, security and justice within the European Union. They govern matters that do not relate to border controls, internal security or the recognition of judicial and extra-judicial decisions.
|
20. Nařízení č. 881/2002 a napadené nařízení podle názoru Rady vůbec nepatří mezi předpisy týkající se vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v rámci Unie. Tato nařízení upravují otázky, které se netýkají ani kontrol na hranicích, ani vnitřní bezpečnosti nebo uznávání soudních či mimosoudních rozhodnutí.
|
|
21. The Council argues that the Treaties, as they stood before the Treaty of Lisbon entered into force, did not provide for any specific legal basis for the adoption of measures to freeze the funds of terrorists posing a threat to public security in the Member States, that is to say, ‘internal’ terrorists. The only legal bases for adopting such restrictive measures were Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC, which applied only to ‘external’ terrorists in the context of the European Union’s external action.
|
21. Rada tvrdí, že Smlouvy ve znění před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost nestanovily žádný specifický právní základ umožňující přijímání opatření, kterými se zmrazují finanční prostředky teroristů, kteří představují hrozbu pro veřejnou bezpečnost v členských státech, tedy teroristů „vnitřních“. Jedinými právními základy pro přijetí takových omezujících opatření byly podle Rady články 60 ES, 301 ES a 308 ES, které se vztahovaly pouze na opatření týkající se „vnějších“ teroristů v rámci vnější činnosti Unie.
|
|
22. It is clear from the structure and the wording of the Treaties, as amended by the Treaty of Lisbon, that the location of a purported threat and the political objectives of a listed person or group must be taken into consideration when deciding on the legal basis for a restrictive measure. Article 75 TFEU now provides a legal basis for adopting measures to freeze the funds of ‘internal’ terrorists, such as the individuals and groups whose names, marked with an asterisk, are included in the list annexed to Council Common Position 2001/931/CFSP of 27 December 2001 on the application of specific measures to combat terrorism (OJ 2001 L 344, p. 93). Conversely, if the threat relates primarily to one or more third States or to the international community in general, Article 215 TFEU is the appropriate legal basis. It would be unlawful for the European Union, on the basis of Title V of Part Three of the FEU Treaty, governing the area of freedom, security and justice, to adopt a measure freezing assets that contributed to the security of a third State but was not aimed at safeguarding internal security.
|
22. Rada má dále za to, že ze struktury a formulace Smluv ve znění Lisabonské smlouvy vyplývá, že při rozhodování o právním základu omezujícího opatření je třeba vzít v úvahu lokalizaci předpokládané hrozby, jakož i politické cíle osoby nebo skupiny uvedené na seznamu. Článek 75 SFEU již podle ní poskytuje právní základ pro přijetí opatření, kterými se zmrazují finanční prostředky „vnitřním“ teroristům, jako například osobám a skupinám, jejichž jméno označené hvězdičkou je zařazeno na seznam v příloze společného postoje Rady 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 93). Naopak, týká-li se hrozba primárně jedné nebo více třetích zemí nebo mezinárodního společenství obecně, je správným právním základem článek 215 SFEU. Rada se domnívá, že je nepřípustné, aby Unie na základě ustanovení části třetí hlavy V Smlouvy o FEU upravující prostor svobody, bezpečnosti a práva přistoupila ke zmrazení majetku, které by přispělo k bezpečnosti třetí země, aniž směřuje k za jištění vnitřní bezpečnosti.
|
|
23. Furthermore, the Council, supported in substance by the Kingdom of Sweden, submits that the Parliament’s proposition fails to take account of those cases where, in the context of the fight against terrorism, the European Union seeks to adopt or impose restrictive measures other than the freezing of assets, such as a travel ban, in respect of persons or enti ties associated with ‘external’ terrorism.
|
23. Rada podporovaná v meritu Švédským královstvím je dále toho názoru, že tvrzení Parlamentu nebere v potaz případ, kdy se Unie snaží přijmout nebo prosadit v rámci boje proti terorismu jiná omezující opatření, než je zmrazení majetku, jako například zákaz cestování vůči osobám nebo subjektům spojeným s „vnějším“ terorismem.
|
|
24. The Kingdom of Sweden points out that the effect of the Parliament’s position would be that United Nations sanctions against terrorists would be implemented on different legal bases for different measures within one and the same system of sanctions. This cannot have been the intention of the European Union legislature, not least because such a system would involve the application of different decision-making procedures under the CFSP and the Union’s internal policy, respectively.
|
24. Švédské království upřesňuje, že názor Parlamentu vede k tomu, že uplatnění sankcí přijatých v rámci Spojených národů vůči teroristům je založeno na několika rozdílných právních základech týkajících se rozdílných opatření v rámci jednoho a téhož systému sankcí. To podle něj nemohlo být záměrem unijního zákonodárce, a to zejména z toho důvodu, že takový režim by vedl k použití několika rozdílných rozhodovacích postupů v oblasti SZBP a vnitřní politiky Unie.
|
|
25. The Commission explains that, when proposing an amending act, it uses the provision or provisions that formed the basis for the adoption of the original act. Thus, the proposal for a Council Regulation amending Regulation No 881/2002, presented by the Commission on 22 April 2009 (COM(2009) 187 final), referred to Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC as its legal bases. Since that proposal was pending before the Council on 1 December 2009, the Commission was required to carry out a purely legal and technical examination of the consequences of the entry into force of the Treaty of Lisbon for that act. It came to the conclusion, endorsed by the High Representative, that Article 215(2) TFEU covers all relevant aspects of Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC. That approach is consistent with the Court’s findings in Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission .
|
25. Komise vysvětluje, že při návrhu pozměňujícího aktu se opírá o ustanovení, jež byla základem pro přijetí původního aktu. Návrh nařízení Rady pozměňujícího nařízení č. 881/2002, předložený Komisí dne 22. dubna 2009 [COM(2009) 187 final], tedy uváděl jako právní základ články 60 ES, 301 ES a 308 ES. Komise tvrdí, že jelikož byl tento návrh projednáván v Radě dne 1. prosince 2009, musela zkoumat čistě právní a technické dopady vstupu Lisabonské smlouvy v platnost na tento akt. Komise uvádí, že dospěla k závěru schválenému vysokým představitelem, že čl. 215 odst. 2 SFEU pokrývá všechny aspekty článků 60 ES, 301 ES a 308 ES. Tento přístup je podle jejího názoru v souladu se zjištěními učiněnými Soudním dvorem v jeho výše citovaném rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise.
|
|
26. With regard to the consequences of that judgment for the question of the legal basis, the Commission challenges the Parliament’s claim that an act based on Article 308 EC cannot pursue a CFSP objective. According to the Commission, the Court did not in that judgment deny that Articles 60 EC and 301 EC were legal bases permitting the adoption of Community measures pursuing a CFSP objective. As regards Regulation No 881/2002, the Court identified a second, underlying Community objective linked to the functioning of the common market to justify the inclusion of Article 308 EC as a third legal basis. Moreover, it confirmed that the EC Treaty required recourse to that provision for the imposition of restrictive measures in respect of natural or legal persons in cases where there is no link with the governing regime of a non-member State.
|
26. U účinků uvedeného rozsudku na otázku právního základu Komise zpochybňuje tvrzení Parlamentu, podle kterého nemůže akt založený na článku 308 ES naplňovat cíl SZBP. Podle názoru Komise Soudní dvůr v tomto stejném rozsudku nezpochybnil, že články 60 ES a 301 ES mohly být právním základem pro přijetí opatření Společenství, která sledují cíl SZBP. V případě nařízení č. 881/2002, Soudní dvůr podle názoru Komise identifikoval druhý základní cíl Společenství který se váže k fungování společného trhu, aby tak odůvodnil zahrnutí článku 308 ES jakožto třetího právního základu. Kromě toho Soudní dvůr potvrdil, že v případě neexistence spojitosti s vládnoucím režimem třetí země vyžaduje Smlouva o ES, aby omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám byla založena na tomto ustanovení.
|
|
27. The Commission considers that Articles 215 TFEU and 75 TFEU cannot be used jointly as legal bases for the contested regulation. It is not possible to base an act on those two articles at the same time, for they lay down different procedural and decision-making conditions, including the condition relating to the application of the Protocol (No 21) on the position of the United Kingdom and Ireland in respect of the area of freedom, security and justice, annexed to the EU Treaty and the FEU Treaty, and the application of the Protocol (No 22) on the position of Denmark, annexed to those treaties. The Commission emphasises that one of the crucial differences between Articles 215 TFEU and 75 TFEU is to be found in the need of a link to decisions in the sphere of the CFSP, taken in the interests of international peace and security, whatever the precise geographical location or the scope of the terrorist threat at issue. When restrictive measures relating to terrorism must be adopted under the FEU Treaty following a CFSP decision further to a Security Council Resolution, Article 215 TFEU is the only possible legal basis.
|
27. Komise je toho názoru, že články 215 SFEU a 75 SFEU nemohou společně sloužit jako právní základ napadeného nařízení. Podle jejího názoru nelze akt založit na těchto dvou článcích najednou, jestliže tyto zakotvují odlišné podmínky v procedurální a rozhodovací oblasti, včetně použití Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, který je připojen ke Smlouvám o EU a FEU, jakož i použití Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, který je připojen k týmž Smlouvám. Komise zdůrazňuje, že jeden ze zásadních rozdílů mezi články 215 SFEU a 75 SFEU spočívá v nezbytné spojitosti s rozhodnutími týkajícími se SZBP přijatými v zájmu mezinárodního míru a bezpečnosti, a to bez ohledu na přesnou zeměpisnou polohu a dosah předmětné teroristické hrozby. Mají-li být přijata omezující opatření týkající se terorismu podle Smlouvy o FEU v návaznosti na rozhodnutí týkající se SZBP přijaté v návaznosti na rezoluci Rady bezpečnosti, je článek 215 SFEU jediným možným právním základem.
|
|
– The general scheme of the Treaties
|
– K obecné struktuře Smluv
|
|
28. According to the Parliament, the general scheme and the spirit of the Treaties may be taken into account for the purposes of interpreting their provisions. In this instance, they justify the choice of Article 75 TFEU as the legal basis for the contested regulation.
|
28. Podle názoru Parlamentu lze při výkladu ustanovení Smluv vzít v úvahu jejich obecnou strukturu a ducha. Tyto aspekty podle něj v daném případě odůvodňují volbu článku 75 SFEU jakožto právního základu napadeného nařízení.
|
|
29. In the first place, the contested regulation is linked to the protection of individuals and groups. Since the entry into force of the Treaty of Lisbon, however, the European Union may adopt measures concerning fundamental rights only under the ordinary legislative procedure or with the consent of the Parliament. Article 215(2) TFEU is applicable only in respect of measures that do not raise issues of fundamental rights to the same extent.
|
29. V první řadě má Parlament za to, že napadené nařízení souvisí s ochranou osob a skupin. Tvrdí, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost může Unie přijmout opatření týkající se základních práv pouze řádným legislativním postupem nebo se souhlasem Parlamentu. Článek 215 odst. 2 SFEU se podle názoru Parlamentu použije pouze na opatření, která nevyvolávají ve stejném rozsahu otázky týkající se základních práv.
|
|
30. In the second place, Article 75 TFEU empowers the European Union to adopt measures with regard to capital movements and payments, thus recognising that such measures may affect the proper functioning of the internal capital market and the provision of financial services. The Court acknowledged in paragraph 229 of Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission that restrictive measures of an economic nature by their very nature offer a link to the operation of the common market. Furthermore, Regulation No 881/2002 itself refers, in recital 4 of its preamble, to the need to avoid, in particular, distortion of competition.
|
30. Dále má Parlament za to, že článek 75 SFEU svěřuje Unii pravomoc k přijetí opatření, která se týkají pohybu kapitálu a plateb, čímž bylo uznáno, že taková opatření mohou mít vliv na řádné fungování vnitřního kapitálového trhu a poskytování finančních služeb. Podle tvrzení Parlamentu Soudní dvůr v bodě 229 výše citovaného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise uznal, že omezující opatření hospodářské povahy mají ze své povahy spojitost s fungováním společného trhu. Mimoto pak samotné nařízení č. 881/2002 odkazuje v bodě 4 svého odůvodnění na nutnost vyhnout se zejména narušení hospodářské soutěže.
|
|
31. In the third place, the contested regulation is linked to the establishment of an area of freedom, security and justice. It assists in combating crime, especially terrorism and the financing of terrorism, which is one of the objectives of that space, as is apparent from, in particular, Article 3(2) TEU.
|
31. Zatřetí se Parlament domnívá, že napadené nařízení souvisí s vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Přispívá k potírání zločinnosti a zvláště terorismu a jeho financování, což je jedním z cílů tohoto prostoru, jak vyplývá zejména z čl. 3 odst. 2 SEU.
|
|
32. Last, the Parliament claims that there is no link between the contested regulation and the CFSP. Under Article 24(1) TEU, the CFSP is subject to specific rules and procedures. To give effect to those rules and procedures outside their ambit would run counter to the objectives set out in the second paragraph of Article 1 TEU and have the effect of depriving national parliaments of the application of the protocols on their role and on the application of the principles of subsidiarity and proportionality, and of denying the Parliament the application of the ordinary legislative procedure.
|
32. Parlament se konečně dovolává chybějící souvislosti mezi napadeným nařízením a SZBP. Podle čl. 24 odst. 1 SEU podléhá SZBP zvláštním pravidlům a postupům. Provádění těchto pravidel a postupů nad rámec jejich působnosti by bylo podle názoru Parlamentu v rozporu s cíli stanovenými v čl. 1 druhém pododstavci SEU a znemožňovalo by národním parlamentům těžit z výhod protokolů o jejich úloze a o používání zásad subsidiarity a proporcionality a zároveň by Parlamentu odepřelo možnost použití řádného legislativního postupu.
|
|
33. In support of its position, the Parliament refers also to paragraph 235 of Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission in which the Court held that the inclusion of Article 308 EC in the legal basis of Regulation No 881/2002 was justified, for it enabled the Parliament to take part in the decision-making process relating to the measures at issue which are specifically aimed at individuals whereas, under Articles 60 EC and 301 EC, no role is provided for that institution.
|
33. Na podporu svého stanoviska se Parlament odvolává také na bod 235 výše citovaného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, ve kterém Soudní dvůr konstatoval, že přidání článku 308 ES do právního základu nařízení č. 881/2002 bylo důvodné, neboť to Parlamentu umožnilo účastnit se rozhodovacího procesu ohledně předmětných opatření, která se zvlášť zaměřují na jednotlivce, zatímco články 60 ES a 301 ES nepočítají s tím, že by tento orgán měl hrát nějakou roli.
|
|
34. The Parliament concludes that it would be contrary to European Union law for it to be possible to adopt measures having a direct impact on the fundamental rights of individuals and groups, on the internal market and on the fight against crime by means of a procedure which excludes the participation of the European Parliament, when the ordinary legislative procedure applies for the adoption of measures in those areas. The Treaty of Lisbon reflects the intention of the Member States to enhance the democratic nature of the European Union. It responds to an urgent need to provide for parliamentary scrutiny of listing practices. Recognising Article 215(2) TFEU as the correct legal basis for measures such as the contested regulation would, in practice, deprive Article 75 TFEU of much of its effectiveness. The Parliament also points out that Article 75 TFEU constitutes a more specific legal basis than Article 215 TFEU.
|
34. Parlament uzavírá, že možnost přijmout opatření, která mají přímý vliv na základní práva jednotlivců a skupin, vnitřní trh a potírání zločinnosti, prostřednictvím postupu vylučujícího účast Parlamentu, je v rozporu s unijním právem, přestože pro přijetí opatření v těchto oblastech je předepsaný řádný legislativní postup. Podle tvrzení Parlamentu vyjadřuje Lisabonská smlouva vůli členských států posílit demokratický charakter Unie. Je odpovědí na naléhavou potřebu stanovit parlamentní kontrolu ohledně mechanismu zařazování na seznam. Uznání čl. 215 odst. 2 SFEU za správný právní základ pro taková opatření, jako je napadené nařízení, by v praxi znamenalo zbavení článku 75 SFEU velké části jeho užitečného účinku. Parlament rovněž poznamenává, že tento posledně uvedený článek představuje specifičtější právní základ než článek 215 SFEU.
|
|
35. The Council submits that the arguments put forward by the European Parliament with respect to the general scheme of the Treaties do not constitute relevant criteria for determining the correct legal basis of the contested regulation.
|
35. Rada tvrdí, že argumenty předložené Parlamentem ohledně obecné struktury Smluv nepředstavují relevantní kritéria pro stanovení správného právního základu napadeného nařízení.
|
|
36. The powers of the institutions are determined by the Treaties and vary according to the different fields of action of the European Union. The Parliament’s proposition amounts to a claim that procedures determine the choice of legal basis rather than the other way round. The fact that the role of the Parliament in the procedure varies is relevant only in exceptional circumstances. It is thus relevant in the case of an act which simultaneously pursues a number of objectives or has several components that are indissociably linked, without one’s being secondary to the other. In such circumstances, the corresponding different legal bases may be used, provided they are not incompatible. In order to determine whether they are compatible, it is necessary to consider whether the combination of those legal bases would be such as to undermine the Parliament’s rights. In this regard, the Council refers in particular to the judgment in Case C‑155/07 Parliament v Council [2008] ECR I‑8103.
|
36. Pravomoci orgánů jsou podle jejího názoru stanoveny Smlouvami a mění se v závislosti na různých oblastech činnosti Unie. Teze Parlamentu by znamenala, že volbu právního základu určují postupy, a nikoli naopak. Proměnlivost úlohy, kterou má Parlament v rámci legislativního postupu, je relevantní pouze ve výjimečných případech. Je tomu tak v případě opatření, které sleduje současně několik cílů, jež jsou nerozlučně spojeny, aniž je jeden vůči druhému vedlejší. Za takových okolností lze podle názoru Rady vzít za základ různé odpovídající právní základy, pokud ovšem nejsou vzájemně neslučitelné. Pro účely určení jejich slučitelnosti je třeba posoudit, zda by kombinace uvedených právních základů mohla zasáhnout do práv Parlamentu. V tomto ohledu Rada odkazuje zejména na rozsudek ze dne 6. listopadu 2008, Parlament v. Rada (C‑155/07, Sb. rozh. s. I‑8103).
|
|
37. The Council states that the choice of legal basis must rest on objective factors, in particular, the aim and the content of the measure. That principle was confirmed by Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission . Although the Court observed, in paragraph 235 of that judgment, that recourse to Article 308 EC permitted the Parliament to take part in the decision-making process, the fact remains that that observation was made only in order to supplement the Court’s principal arguments, based on the objectives of the EC Treaty.
|
37. Rada zdůrazňuje, že volba právního základu unijního aktu se musí zakládat na objektivních skutečnostech, zejména na cíli a obsahu dotčeného aktu. Tato zásada byla podle Rady potvrzena výše citovaným rozsudkem Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise. Soudní dvůr sice v bodě 235 uvedeného rozsudku poukázal na to, že použití článku 308 ES Parlamentu umožňuje účastnit se rozhodovacího procesu, to však nic nemění na tom, že toto zjištění bylo uvedeno pouze pro doplnění hlavního odůvodnění uvedeného rozsudku založeného na cílech Smlouvy o ES.
|
|
38. Furthermore, the Parliament’s argument to the effect that the European Union can adopt measures concerning respect for human rights only with the Parliament’s involvement is contradicted by Article 215(3) TFEU, which provides that ‘[t]he acts referred to in this Article shall include necessary provisions on legal safeguards’. That provision makes it clear that an act adopted under that article may potentially affect fundamental rights.
|
38. Mimoto argument Parlamentu, podle kterého může Unie přijmout opatření týkající se dodržování lidských práv pouze za jeho účasti, je podle názoru Rady popřen čl. 215 odst. 3 SFEU, který stanoví, že „akty uvedené v tomto článku obsahují nezbytná ustanovení o právních zárukách“. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že akt přijatý na základě uvedeného článku může zasáhnout do základních práv.
|
|
39. The Council submits too that the purpose of Article 215 TFEU is to enable the Council to adopt measures which are directly applicable to economic operators. That provision helps to ensure the proper functioning of the common market.
|
39. Rada také tvrdí, že cílem článku 215 SFEU je umožnit jí přijmout opatření přímo použitelná na hospodářské subjekty. Toto ustanovení přispívá k zajištění řádného fungování společného trhu.
|
|
40. As regards the relationship of the contested regulation to the CFSP, the Council refers to the specific threat posed by Al-Qaeda. That regulation constitutes the framework within which the European Union performs its obligations under the Charter of the United Nations. It is not unreasonable to take account of the objective of the resolutions adopted by the Security Council in determining the appropriate legal basis.
|
40. V případě vztahu mezi napadeným nařízením a SZBP se Rada odvolává na zvláštní povahu hrozby, kterou představuje Al-Kajdá. Tvrdí, že toto nařízení představuje rámec, v němž Unie provádí povinnosti, které jí přísluší na základě Charty Organizace spojených národů. Podle Rady není nelogické zohlednit za účelem určení správného právního základu cíl rezolucí přijatých Radou bezpečnosti.
|
|
41. Lastly, the Council points out that the Treaty of Lisbon has not affected the distinction between the CFSP and the area of freedom, security and justice. On the contrary, the importance of a line clearly delimiting those two fields was emphasised in the second paragraph of Article 40 TEU. In consequence, if the Court were to take the view that the contested regulation pursues an objective falling under the CFSP, Article 215(2) TFEU would be the only possible legal basis for its adoption.
|
41. Nakonec Rada uvádí, že Lisabonská smlouva neměla vliv na rozlišování mezi SZBP a prostorem svobody, bezpečnosti a práva. Naopak byl v článku 40 druhém pododstavci SEU zdůrazněn význam jasně stanovené hranice mezi těmito dvěma oblastmi. Pokud by tedy Soudní dvůr rozhodl, že napadené nařízení sleduje cíl týkající se SZBP, byl by podle názoru Rady jediným možným právním základem pro jeho přijetí čl. 215 odst. 2 SFEU.
|
|
Findings of the Court
|
Závěry Soudního dvora
|
|
– Preliminary observations
|
– Úvodní poznámky
|
|
42. According to settled case-law, the choice of the legal basis for a Community measure must rest on objective factors amenable to judicial review, which include the aim and content of that measure (see, in particular, Parliament v Council , paragraph 34 and case-law cited).
|
42. Podle ustálené judikatury se výběr právního základu unijního aktu musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudní kontroly, mezi něž patří účel a obsah tohoto aktu (viz zejména výše uvedený rozsudek Parlament v. Rada, bod 34 a citovaná judikatura).
|
|
43. If examination of a measure reveals that it pursues two aims or that it has two components and if one of those aims or components is identifiable as the main one, whereas the other is merely incidental, the measure must be founded on a single legal basis, namely, that required by the main or predominant aim or component (see, in particular, Parliament v Council , paragraph 35 and case-law cited).
|
43. Jestliže přezkum opatření ukáže, že sleduje dvojí účel nebo že má dvě složky, a jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek lze identifikovat jako hlavní, zatímco druhý účel či druhá složka jsou pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který si vyžaduje hlavní nebo převažující účel nebo složka (viz zejména výše uvedený rozsudek Parlament v. Rada, bod 35 a citovaná judikatura).
|
|
44. With regard to a measure that simultaneously pursues a number of objectives, or that has several components, which are inseparably linked without one’s being incidental to the other, the Court has held that, where various provisions of the Treaty are therefore applicable, such a measure will have to be founded, exceptionally, on the various corresponding legal bases (see, in particular, Parliament v Council , paragraph 36 and case-law cited).
|
44. V případě opatření, které najednou sleduje několik cílů nebo které má několik složek, které jsou nerozlučně spojeny, aniž je jedna vedlejší vůči druhé, Soudní dvůr rozhodl, že pokud jsou použitelná různá ustanovení Smlouvy, musí se takové opatření výjimečně zakládat na různých odpovídajících právních základech (viz zejména výše uvedený rozsudek Parlament v. Rada, bod 36 a citovaná judikatura).
|
|
45. None the less, the Court has held also, in particular in paragraphs 17 to 21 of Case C‑300/89 Commission v Council [1991] ECR I‑2867 (‘ Titanium dioxide ’), that recourse to a dual legal basis is not possible where the procedures laid down for each legal basis are incompatible with each other (see, in particular, Parliament v Council , paragraph 37 and case-law cited).
|
45. Soudní dvůr však také rozhodl, a to především v bodech 17 až 21 rozsudku ze dne 11. června 1991, Komise v. Rada, nazvaného „Oxid titaničitý“, (C‑300/89, Recueil, s. I‑2867), že použití dvojího právního základu je vyloučeno, jsou-li postupy stanovené každým z těchto základů neslučitelné (viz zejména výše uvedený rozsudek Parlament v. Rada, bod 37 a citovaná judikatura).
|
|
46. If it was in the context of the cooperation procedure that the Court found, in Titanium dioxide , an incompatibility between that procedure, provided for by one of the two legal bases concerned in that judgment, and the Council’s acting unanimously after merely consulting the European Parliament, provided for by the other, the Court has, nevertheless, in its subsequent decisions adopted a similar approach in connection with the procedure under Article 251 EC, known as ‘the co-decision procedure’ (see, to this effect, Case C‑178/03 Commission v Parliament and Council [2006] ECR I‑107, paragraphs 58 and 59, and Parliament v Council , paragraphs 76 to 79). Such an approach is still valid, after the entry into force of the Treaty of Lisbon, in the context of the ordinary legislative procedure.
|
46. I když Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku „Oxid titaničitý“ konstatoval neslučitelnost mezi postupem spolupráce upraveným v jednom ze dvou právních základů, o něž se jednalo v uvedeném rozsudku, a jednomyslným hlasováním po pouhé konzultaci Parlamentu upraveným ve druhém právním základu, právě v kontextu postupu spolupráce, zastával nicméně ve své pozdější judikatuře podobný přístup i v souvislosti s postupem uvedeným v článku 251 ES, zvaným „spolurozhodování“ (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. ledna 2006, Komise v. Parlament a Rada, C‑178/03, Sb. rozh. s. I‑107, body 58 a 59, jakož i výše uvedený rozsudek Parlament v. Rada, body 76 až 79). Tento přístup je platný i nadále po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, v souvislosti s řádným legislativním postupem.
|
|
47. In this instance, while Article 75 TFEU provides for application of the ordinary legislative procedure, which entails qualified majority voting in the Council and the Parliament’s full participation in the procedure, Article 215(2) TFEU, for its part, entails merely informing the Parliament. In addition, recourse to Article 215(2) TFEU, unlike recourse to Article 75 TFEU, requires a previous decision in the sphere of the CFSP, namely, a decision adopted in accordance with Chapter 2 of Title V of the EU Treaty, providing for the adoption of restrictive measures such as those referred to in that provision. As a general rule, adoption of such a decision calls for unanimous voting in the Council acting alone.
|
47. I když článek 75 SFEU v projednávaném případě upravuje použití řádného legislativního postupu, který vyžaduje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a plnou účast Parlamentu v tomto postupu, upravuje čl. 215 odst. 2 SFEU pouhé informování Parlamentu. Použití čl. 215 odst. 2 SFEU dále vyžaduje, na rozdíl od článku 75 SFEU, aby bylo nejprve vydáno rozhodnutí v rámci SZBP, tedy rozhodnutí podle kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU, upravující přijetí takových omezujících opatření, jaká jsou uvedená v tomto ustanovení. Přijetí takového rozhodnutí zpravidla vyžaduje jednomyslné hlasování v Radě.
|
|
48. Differences of that kind are such as to render those procedures incompatible.
|
48. Tyto rozdíly vedou k neslučitelnosti uvedených postupů.
|
|
49. It follows from the foregoing that, even if the contested regulation does pursue several objectives at the same time or have several components indissociably linked, without one’s being secondary to the other, the differences in the procedures applicable under Articles 75 TFEU and 215(2) TFEU mean that it is not possible for the two provisions to be cumulated, one with the other, in order to serve as a twofold legal basis for a measure such as the contested regulation.
|
49. Z výše uvedeného vyplývá, že i za předpokladu, že napadené rozhodnutí sleduje současně více cílů nebo sestává z více složek, které jsou neoddělitelně provázány, aniž je jeden cíl či jedna složka vůči druhému cíli či druhé složce vedlejší, brání rozdíly v postupech použitelných na základě článků 75 SFEU a 215 odst. 2 SFEU možnosti současného použití těchto dvou ustanovení za tím účelem, aby sloužila jako dvojí právní základ takového aktu, jako je napadené nařízení.
|
|
– The relationship between Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC and Articles 75 TFEU and 215 TFEU
|
– Ke vztahu mezi články 60 ES, 301 ES a 308 ES a články 75 SFEU a 215 SFEU
|
|
50. The parties are at one in considering that the legal basis of the contested regulation must, theoretically, correspond to that of Regulation No 881/2002, adopted on the basis of Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC.
|
50. Účastníci řízení se shodují v tom, že právní základ napadeného nařízení musí v zásadě odpovídat právnímu základu nařízení č. 881/2002 přijatému na základě článků 60 ES, 301 ES a 308 ES.
|
|
51. In this regard, it must be held that, as a result of the amendments made to primary law after the Treaty of Lisbon entered into force, the content of Articles 60 EC, relating to restrictive measures with regard to capital movements and payments, and 301 EC on the interruption or reduction, in part or completely, of economic relations with one or more third countries, is mirrored in Article 215 TFEU.
|
51. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že v návaznosti na změny primárního práva, k nimž došlo po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009, se obsah článku 60 ES, týkajícího se omezujících opatření u pohybů kapitálu a plateb, a článku 301 ES, který upravuje pozastavení, omezení nebo úplné přerušení hospodářských vztahů s jednou nebo více třetími zeměmi, odráží v článku 215 SFEU.
|
|
52. Indeed, that last article, included in the part of the FEU Treaty on external action by the Union, provides, like Article 301 EC, for the interruption or reduction, in part or completely, of economic relations with one or more third countries. It may be noted here that Articles 301 EC and 215(1) TFEU are worded in the same way. As regards Article 60 EC, which was applicable in those cases mentioned in Article 301 EC and which provided for the application of the procedure under that same article, Article 215(1) TFEU contains a reference to financial relations to cover the areas previously within the ambit of Article 60.
|
52. Tento posledně uvedený článek zahrnutý do části Smlouvy o FEU upravující vnější činnost Unie totiž tak jako článek 301 ES stanoví pozastavení, omezení nebo úplné přerušení hospodářských vztahů s jednou nebo více třetími zeměmi. V této souvislosti je třeba uvést, že články 301 ES a 215 odst. 1 SFEU mají podobné znění. Pokud jde o článek 60 ES, který byl použitelný v případech vyjmenovaných v článku 301 ES a který upravoval použití postupu uvedeného v tomto stejném článku, obsahuje čl. 215 odst. 1 SFEU odkaz na finanční vztahy a zahrnuje tak oblasti, které byly dříve upraveny v uvedeném článku 60.
|
|
53. Furthermore, Article 215(2) TFEU allows the Council to adopt restrictive measures against natural or legal persons and groups or non-State entities, namely, measures that, before the Treaty of Lisbon entered into force, required Article 308 EC too to be included in their legal basis if their addressees were not linked to the governing regime of a third country (see, to that effect, Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission , paragraph 216).
|
53. Článek 215 odst. 2 SFEU mimoto Radě umožňuje přijmout omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům, tedy opatření, která před vstupem v platnost Lisabonské smlouvy vyžadovala, aby součástí jejich právního základu byl také článek 308 ES, jestliže jejich adresáti neměli žádnou vazbu na vládnoucí režim třetí země (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 216).
|
|
54. As regards Article 75 TFEU, its context and tenor differ from those of Articles 60 EC and 301 EC. Article 75 TFEU does not, in fact, refer to the interruption or reduction, in part or completely, of economic relations with one or more third countries. Incorporated in Part Three of the FEU Treaty on Union policies and internal actions, and more specifically in Title V thereof, entitled ‘Area of freedom, security and justice’, that article simply refers to the definition, for the purpose of preventing terrorism and related activities and combating the same, of a framework for administrative measures with regard to capital movements and payments, when this is necessary to achieve the objectives set out in Article 67 TFEU.
|
54. Pokud jde o článek 75 SFEU na jedné straně a o články 60 ES a 301 ES na straně druhé, liší se v kontextu i obsahu. Článek 75 SFEU totiž neupravuje pozastavení, omezení nebo úplné přerušení hospodářských a finančních vztahů s jednou nebo více třetími zeměmi. Tento článek, který je zahrnut do třetí části Smlouvy o FEU, týkající se vnitřních politik a činností Unie, a konkrétně do její hlavy V, nazvané „Prostor svobody, bezpečnosti a práva“, vymezuje pouze rámec správních opatření týkajících se pohybu kapitálu a plateb, a to za účelem předcházení terorismu a souvisejícím činnostem, jakož i boje proti nim, je-li to nezbytné pro dosažení cílů uvedených v článku 67 SFEU.
|
|
– The ambit of Article 215 TFEU
|
– K oblasti působnosti článku 215 SFEU
|
|
55. It is necessary to examine the wording of Article 215 TFEU, the context of which that provision forms part and the objectives it pursues, in relation to those pursued by Article 75 TFEU, before determining, in the light of the purpose and content of the contested regulation, whether Article 215(2) TFEU constitutes the correct legal basis for the regulation.
|
55. Před určením toho, zda čl. 215 odst. 2 SFEU představuje s ohledem na účel a obsah napadeného nařízení správný právní základ uvedeného nařízení, je třeba posoudit znění článku 215 SFEU, kontext, do něhož toto ustanovení zapadá, jakož i cíle jím sledované, ve vztahu k cílům sledovaným článkem 75 SFEU.
|
|
56. Article 215 TFEU appears in Title IV, entitled ‘Restrictive measures’, of Part Five of the FEU Treaty on external action by the Union.
|
56. Článek 215 SFEU je součástí hlavy IV nazvané „Omezující opatření“, která spadá do páté části Smlouvy o FEU upravující vnější činnost Unie.
|
|
57. Article 215(1) concerns the adoption of measures necessary for the interruption or reduction, in part or completely, of economic and financial relations with one or more third countries. In this context, Article 215(2) concerns the adoption by the Council of ‘restrictive measures […] against natural or legal persons and groups or non-State entities’, without specifically referring to the combating of terrorism and without limiting those measures to those measures alone that concern capital movements and payments.
|
57. První odstavec uvedeného článku se týká přijetí opatření nezbytných k pozastavení, omezení nebo úplnému přerušení hospodářských a finančních vztahů s jednou nebo více třetími zeměmi. V této souvislosti pak jeho druhý odstavec stanoví, že Rada přijme „omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům“, aniž výslovně odkazuje na boj proti terorismu a aniž omezuje uvedená opatření pouze na opatření, která se týkají pohybu kapitálu a plateb.
|
|
58. Moreover, Article 215(2) TFEU, unlike Article 75 TFEU, provides, as mentioned at paragraph 47 above, that it may not be used until a decision under the CFSP has provided for the adoption of restrictive measures against natural or legal persons, groups or non-State entities. For its part, Article 75 TFEU states that it may be used where necessary to achieve the objectives set out in Article 67 TFEU, that is to say, in connection with creating an area of freedom, security and justice.
|
58. Na rozdíl od článku 75 SFEU navíc čl. 215 odst. 2 SFEU stanoví – jak bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku – že jej lze použít pouze předvídá-li rozhodnutí přijaté v rámci SZBP přijetí omezujících opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám, skupinám nebo nestátním subjektům. Článek 75 SFEU uvádí, že jej lze použít, je-li to nezbytné pro dosažení cílů uvedených v článku 67, tedy v rámci uskutečňování prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
|
|
59. In this regard, it is to be borne in mind that, at paragraph 197 of Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission , the Court considered that a bridge had been constructed between the actions of the Community involving economic measures under Articles 60 EC and 301 EC and the objectives of the EU Treaty, as it stood before the Treaty of Lisbon entered into force, in the sphere of external relations, including the CFSP. Article 215 TFEU expressly provides such a bridge, but this is not the case with Article 75 TFEU, which creates no link with decisions taken under the CFSP.
|
59. V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr měl v bodě 195 výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise za to, že bylo vytvořeno propojení mezi akcemi Společenství zahrnujícími hospodářská opatření na základě článků 60 ES a 301 ES a cíli Smlouvy o EU, ve znění před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, v oblasti vnějších vztahů, mezi které patří SZBP. Článek 215 SFEU toto propojení výslovně upravuje, což není případ článku 75 SFEU, který nezakládá žádný vztah s rozhodnutími přijatými v rámci SZBP.
|
|
60. As regards combating terrorism and its funding, it is to be noted that there is nothing in Article 215 TFEU to indicate that measures designed to combat them, taken against natural or legal persons, groups or non-State entities, could not constitute restrictive measures provided for in subparagraph 2 of that article. It is to be observed here that, although neither Article 60 EC nor Article 301 EC referred expressly to combating terrorism, those two provisions did, none the less, constitute the legal basis for the adoption, before the Treaty of Lisbon entered into force, of restrictive measures designed to combat that phenomenon (see, inter alia, in this respect, the measures at issue in Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission ).
|
60. V případě boje proti terorismu a jeho financování je třeba konstatovat, že článek 215 SFEU neuvádí nic v tom smyslu, že by opatření, jejichž cílem je jejich potírání, přijatá vůči fyzickým nebo právnickým osobám, skupinám nebo nestátním subjektům, nemohla představovat omezující opatření upravená ve druhém odstavci uvedeného článku. V této souvislosti je třeba uvést, že ačkoli článek 60 ES ani článek 301 ES výslovně neodkazovaly na boj proti terorismu, představovala nicméně obě tato ustanovení před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost právní základ pro přijetí omezujících opatření, jejichž cílem je boj proti tomuto jevu (viz v této souvislosti především opatření, jichž se týkal výše citovaný rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise).
|
|
61. While admittedly the combating of terrorism and its financing may well be among the objectives of the area of freedom, security and justice, as they appear in Article 3(2) TEU, the objective of combating international terrorism and its financing in order to preserve international peace and security corresponds, nevertheless, to the objectives of the Treaty provisions on external action by the Union.
|
61. Ačkoli boj proti terorismu a jeho financování mohou spadat pod cíle sledované prostorem svobody, bezpečnosti a práva, tak jak jsou vymezeny především v čl. 3 odst. 2 SEU, odpovídá nicméně cíl, jehož předmětem je boj proti mezinárodnímu terorismu a jeho financování za účelem ochrany mezinárodního míru a bezpečnosti, cílům ustanovení Smluv, která upravují vnější činnost Unie.
|
|
62. Article 21(2)(c) TEU, which forms part of Chapter 1 laying down general provisions on the Union’s external action in Title V of the EU Treaty, provides: ‘The Union shall define and pursue common policies and actions, and shall work for a high degree of cooperation in all fields of international relations, in order to … preserve peace, prevent conflicts and strengthen international security, in accordance with the purposes and principles of the United Nations Charter’. With more specific regard to the CFSP, it is to be noted that, according to the first subparagraph of Article 24(1) TEU, ‘[t]he Union's competence in matters of [the CFSP] shall cover all areas of foreign policy and all questions relating to the Union’s security, including the progressive framing of a common defence policy that might lead to a common defence’.
|
62. Článek 21 odst. 2 písm. c) SEU, který spadá do kapitoly 1 obsahující obecná ustanovení o vnější činnosti Unie, jež je součástí hlavy V, totiž stanoví, že „Unie vymezuje a provádí společné politiky a činnosti a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze [...] zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů“. Pokud jde konkrétně o SZBP, je třeba poznamenat, že podle čl. 24 odst. 1 prvního pododstavce SEU se „pravomoc Unie v otázkách [SZBP] [...] vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně“.
|
|
63. Given that terrorism constitutes a threat to peace and international security, the object of actions undertaken by the Union in the sphere of the CFSP, and the measures taken in order to give effect to that policy in the Union’s external actions, in particular, restrictive measures for the purpose of Article 215(2) TFEU, can be to combat terrorism.
|
63. Jelikož terorismus představuje hrozbu pro mír a mezinárodní bezpečnost, může být boj proti němu předmětem akcí vedených Unií v rámci SZBP, jakož i opatření přijatých k použití této politiky v rámci vnější činnosti Unie, a zejména předmětem omezujících opatření ve smyslu čl. 215 odst. 2 SFEU.
|
|
64. That assertion is borne out by, in particular, the tenor of Article 43(1) TEU, which makes it clear that all the tasks covered by the common security and defence policy ‘may contribute to the fight against terrorism, including by supporting third countries in combating terrorism in their territories’.
|
64. Toto tvrzení je podpořeno především obsahem čl. 43 odst. 1 SEU, z něhož vyplývá, že všechny mise spadající pod společnou zahraniční a bezpečnostní politiku „mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území“.
|
|
65. It follows from the foregoing that Article 215(2) TFEU may constitute the legal basis of restrictive measures, including those designed to combat terrorism, taken against natural or legal persons, groups or non-State entities by the Union when the decision to adopt those measures is part of the Union’s action in the sphere of the CFSP.
|
65. Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 215 odst. 2 SFEU může představovat právní základ pro omezující opatření a to včetně opatření, jejichž předmětem je potírání terorismu ve vztahu k fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům, která byla přijata Unií, pokud rozhodnutí přijmout uvedená opatření zapadá do její akce, kterou uskutečňuje v rámci SZBP.
|
|
66. As the Advocate General observed in point 69 of his Opinion, in so far as Articles 75 TFEU and 215 TFEU relate to different European Union policies that pursue objectives which, although complementary, do not have the same scope, it would not seem possible to regard Article 75 TFEU as a more specific legal basis than Article 215(2) TFEU.
|
66. Kromě toho generální advokát v bodě 69 svého stanoviska uvedl, že jelikož články 75 SFEU a 215 odst. 2 SFEU upravují odlišné unijní politiky, jež sledují cíle, které se doplňují, avšak nemají stejnou oblast působnosti, není zjevně možné považovat článek 75 SFEU za právní základ, který je specifičtější než čl. 215 odst. 2 SFEU.
|
|
– The purpose and tenor of the contested regulation
|
– K účelu a obsahu napadeného nařízení
|
|
67. As is made clear in paragraphs 3 to 5 above, Regulation No 881/2002, amended by the contested regulation, constitutes one of the instruments by which the European Union put into effect an action decided upon within the Security Council and intended to preserve international peace and security (see, to this effect, the penultimate sentence in the preamble to Resolution 1390 (2002)), namely: the adoption of measures freezing the funds and economic resources of persons designated by the Sanctions Committee, with regard to whom the Union simply reproduces the list. It is common ground that terrorism involving persons and entities associated with Usama ben Laden, the Al-Qaeda network and the Taliban is a phenomenon of international proportions.
|
67. Nařízení č. 881/2002, které je pozměněno napadeným nařízením, představuje – jak vyplývá z bodů 3 až 5 tohoto rozsudku – jeden z nástrojů, kterým Unie provedla kroky, o nichž bylo rozhodnuto v rámci Rady bezpečnosti, jejichž cílem je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti [viz v tomto smyslu předposlední věta preambule rezoluce 1390 (2002)], tedy přijetí opatření spočívajících ve zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů vůči osobám a subjektům označeným Výborem pro sankce v seznamu, na jehož převzetí se Unie omezila. V této souvislosti je nesporné, že terorismus zahrnující osoby a subjekty spojené s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem je fenoménem mezinárodního rozsahu.
|
|
68. As the Court stated at paragraphs 169 and 184 of Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission , the essential purpose and object of the contested regulation is to combat international terrorism. This objective of Regulation No 881/2002 is recalled in recital 11 in the preamble to the contested regulation, which states that ‘[t]he purpose of Regulation … No 881/2002 is to prevent terrorist crimes, including terrorist financing, in order to maintain international peace and security’.
|
68. Jak uvedl Soudní dvůr v bodech 169 a 184 výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, je základním cílem a předmětem nařízení č. 881/2002 potírání mezinárodního terorismu. Tento cíl nařízení č. 881/2001 je připomenut v bodě 11 odůvodnění napadeného nařízení, který stanoví, že „[ú]čelem nařízení [...] č. 881/2001 je předcházet teroristickým trestným činům, včetně financování terorismu, a zachovat tak mezinárodní mír a bezpečnost“.
|
|
69. As the Parliament has itself stressed, the contested regulation for the most part merely reformulates or clarifies provisions of Regulation No 881/2002 or makes them easier to apply, but does not in any way change the nature of the latter regulation’s content.
|
69. Jak zdůraznil samotný Parlament, omezuje se napadené nařízení z velké části na reformulaci nebo upřesnění ustanovení nařízení č. 881/2002 nebo na usnadnění jeho použitelnosti, aniž jakkoli mění povahu jeho obsahu.
|
|
70. It is clear from recitals 4 to 9 in the preamble to the contested regulation that the latter falls within the same line of action as Regulation No 881/2002, supplementing that measure by having the more specific purpose of reconciling the fight against international terrorism with respect for fundamental rights, in accordance with Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission .
|
70. Z bodů 4 až 9 napadeného nařízení vyplývá, že zapadá do stejných opatření jako nařízení č. 881/2002 a doplňuje jej, jelikož má podle výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise specifičtější cíl: zajistit soulad mezi bojem proti mezinárodnímu terorismu a dodržováním základních práv.
|
|
71. To that end, the contested regulation introduces a listing procedure ensuring that the fundamental rights of the defence, in particular the right to be heard, are respected. Together with Common Position 2002/402, Regulation No 881/2002 and the contested regulation thus establish a system of interaction between the Security Council and the Union.
|
71. Za tímto účelem zavádí napadené nařízení postup zařazování na seznam, který zaručuje, že budou respektována základní práva na obhajobu a především právo být vyslechnut. Nařízení č. 881/2002 a napadené nařízení tak spolu se společným postojem 2002/402 zavádějí systém vzájemného působení mezi Výborem pro sankce a Unií.
|
|
72. It follows from the foregoing that, in the light of its objectives and of its content, the contested regulation relates to a decision taken by the Union under the CFSP.
|
72. Z výše uvedeného vyplývá, že vzhledem ke svým cílům i k obsahu se napadené nařízení váže k rozhodnutí přijatému Unií v rámci SZBP.
|
|
73. Contrary to what is maintained by the Parliament, the inclusion of Article 308 EC in the legal basis of Regulation No 881/2002 does not shake that conclusion. While it is true that a measure under the CFSP could not have had Article 308 EC for its sole basis, the fact remains that that article could, as held at paragraph 53 above, supplement the legal basis of a measure adopted in reliance on Articles 60 EC and 301 EC in order to cover the adoption of restrictive measures whose addressees were natural or legal persons, groups or non-State entities not linked to the governing regime of a third country. A supplementary legal foundation of such a kind is, however, no longer necessary since Article 215(2) TFEU has expressly made it possible to adopt measures directed to such addressees on the basis of that provision.
|
73. V rozporu s tím, co tvrdí Parlament, zahrnutí článku 308 ES do právního základu nařízení č. 881/2002 nemůže tento závěr zpochybnit. I když platí, že jediným právním základem aktu spadajícího pod SZBP nemohl být článek 308 ES, nic to nemění na tom, že tento článek mohl, jak bylo konstatováno v bodě 53 tohoto rozsudku, doplnit právní základ aktu přijatého na základě článků 60 ES a 301 ES, aby pokryl přijetí omezujících opatření, jejichž adresáty jsou fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo nestátní subjekty, které nemají žádnou spojitost s vládnoucím režimem třetí země. Takový doplňující právní základ již přitom není nutný od té doby, co čl. 215 odst. 2 SFEU výslovně umožňuje, aby na jeho základě byla přijata opatření, která mají takové adresáty.
|
|
74. Moreover, the Parliament’s argument that it is impossible to distinguish the combating of ‘internal’ terrorism, on the one hand, from the combating of ‘external’ terrorism, on the other, does not appear capable of calling in question the choice of Article 215(2) TFEU as a legal basis of the contested regulation.
|
74. Kromě toho nemůže tvrzení Parlamentu, podle něhož nelze rozlišovat mezi potíráním „vnitřního“ terorismu na jedné straně a potíráním terorismu „vnějšího“ na straně druhé, zjevně zpochybnit volbu čl. 215 odst. 2 SFEU jakožto právního základu napadeného nařízení.
|
|
75. As is made clear at paragraph 65 above, Article 215(2) TFEU provides a sufficient legal basis for adopting, in response to a decision taken under the CFSP, restrictive measures taken in order to apply that policy to natural or legal persons, groups or non-State entities involved in acts of terrorism.
|
75. Jak vyplývá z bodu 65 tohoto rozsudku, představuje totiž čl. 215 odst. 2 SFEU vhodný právní základ pro omezující opatření, k jejichž přijetí dochází v návaznosti na rozhodnutí přijaté v rámci SZBP, a to za účelem provádění této politiky ve vztahu k fyzickým nebo právnickým osobám, skupinám nebo nestátním subjektům zapojeným do teroristických činů.
|
|
76. In the present case, it is to be emphasised that the contested regulation amends Regulation No 881/2002 which, as found at paragraph 67 above, constitutes one of the instruments by which the European Union put into effect an action decided upon within the Security Council and intended to preserve international peace and security. In addition, as observed at paragraph 72 above, in the light of both its objectives and its content, the contested regulation relates to a decision taken by the Union under the CFSP.
|
76. V projednávaném případě je třeba zdůraznit, že napadené nařízení pozměňuje nařízení č. 881/2002, které představuje – jak bylo konstatováno v bodě 67 tohoto rozsudku – jeden z nástrojů, kterým Unie provedla kroky, o nichž bylo rozhodnuto v rámci Rady bezpečnosti, jejichž cílem je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Jak bylo navíc připomenuto v bodě 72 tohoto rozsudku, váže se napadené nařízení vzhledem ke svým cílům, jakož i obsahu k rozhodnutí přijatému Unií v rámci SZBP.
|
|
77. What is more, although, in connection with the second plea in law, the Parliament denies that Common Position 2002/402 can possibly amount to a decision under the CFSP for the purpose of Article 215(2) TFEU, it has not, however, called in question whether it was possible for that Common Position, having enabled adoption of Regulation No 881/2002 in accordance with Articles 60 EC and 301 EC, to be validly based on Title V of the EU Treaty, as it stood before the Treaty of Lisbon, that is to say, the title of that treaty concerning the CFSP.
|
77. Navíc i když Parlament v souvislosti s druhým žalobním důvodem zpochybňuje skutečnost, že by společný postoj 2002/402 mohl odpovídat rozhodnutí přijatému v rámci SZBP ve smyslu čl. 215 odst. 2 SFEU, nezpochybnil nicméně okolnost, že tento společný postoj, který umožnil přijetí nařízení č. 881/2002 v souladu s články 60 ES a 301 ES, mohl platně vycházet z hlavy V Smlouvy o EU, ve znění před Lisabonskou smlouvou, tedy z hlavy uvedené Smlouvy věnované SZBP.
|
|
78. Having regard to those factors, it suffices to find that Article 215(2) TFEU constitutes the appropriate legal basis for measures, such as those at issue in the present case, directed to addressees implicated in acts of terrorism who, having regard to their activities globally and to the international dimension of the threat they pose, affect fundamentally the Union’s external activity.
|
78. Vzhledem k těmto skutečnostem postačí konstatovat, že čl. 215 odst. 2 SFEU představuje správný právní základ pro taková opatření, jako jsou opatření dotčená v projednávané věci, jež jsou určena adresátům zapojeným do teroristických činů, kteří vzhledem ke svým aktivitám ve světě, jakož i s ohledem na mezinárodní dosah hrozby, kterou tyto činy představují, mají podstatný dopad na vnější činnost Unie.
|
|
– The consequences for the Parliament’s prerogatives of the choice between Articles 75 TFEU and 215 TFEU
|
– K dopadu volby mezi články 75 SFEU a 215 SFEU na výsady Parlamentu
|
|
79. While it is true that choosing between Articles 75 TFEU and 215 TFEU as the legal basis for the contested regulation has consequences for the Parliament’s prerogatives, inasmuch as the former provides for recourse to the ordinary legislative procedure whereas, under the latter, the Parliament is merely informed, that fact cannot, however, determine the choice of legal basis.
|
79. Ačkoli volba mezi články 75 SFEU a 215 SFEU jakožto právního základu pro napadené nařízení má dopad na výsady Parlamentu, jelikož první z těchto ustanovení upravuje provedení řádného legislativního postupu, zatímco na základě druhého z těchto článků je Parlament pouze informován, nemůže být nicméně tato okolnost určující pro volbu právního základu.
|
|
80. As the Council argues, it is not procedures that define the legal basis of a measure but the legal basis of a measure that determines the procedures to be followed in adopting that measure.
|
80. Jak totiž uvádí Rada, není právní základ určen postupy, ale naopak, určuje postupy, jež je třeba použít pro přijetí daného aktu.
|
|
81. Admittedly, participation by the Parliament in the legislative process is the reflection, at Union level, of the fundamental democratic principle that the people should participate in the exercise of power through the intermediary of a representative assembly (see, to that effect, Case 138/79 Roquette Frères v Council [1980] ECR 3333, paragraph 33, and Titanium dioxide , paragraph 20).
|
81. Účast Parlamentu v legislativním postupu je v Unii zajisté odrazem základní demokratické zásady, podle níž se obyvatelstvo účastní výkonu moci prostřednictvím zastupitelského shromáždění (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 29. října 1980, Roquette Frères v. Rada, 138/79, Recueil, s. 3333, bod 33, a výše uvedený rozsudek Oxid titaničitý, bod 20).
|
|
82. Nevertheless, the difference between Article 75 TFEU and Article 215 TFEU, so far as the Parliament’s involvement is concerned, is the result of the choice made by the framers of the Treaty of Lisbon conferring a more limited role on the Parliament with regard to the Union’s action under the CFSP.
|
82. Rozdíl mezi články 75 SFEU a 215 SFEU, pokud jde o zapojení Parlamentu, vychází nicméně z rozhodnutí autorů Lisabonské smlouvy přiznat Parlamentu omezenější úlohu u činností Unie v rámci SZBP.
|
|
83. So far as concerns the Parliament’s argument that it would be contrary to Union law for it to be possible for measures to be adopted that impinge directly on the fundamental rights of individuals and groups by means of a procedure excluding the Parliament’s participation, it is to be noted that the duty to respect fundamental rights is imposed, in accordance with Article 51(1) of the Charter of Fundamental Rights of the European Union, on all the institutions and bodies of the Union. In addition, under both Article 75 TFEU and Article 215(3) TFEU, the acts referred to in those articles are to include necessary provisions on legal safeguards.
|
83. K tvrzení Parlamentu, podle něhož by bylo v rozporu s unijním právem, kdyby bylo možné přijmout opatření, která mají přímý dopad na základní práva jednotlivců a skupin, prostřednictvím postupu vylučujícího účast Parlamentu, je třeba uvést, že povinnost ctít základní práva Unie se v souladu s čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie vztahuje na všechny orgány, instituce a subjekty Unie. Jak navíc stanoví článek 75 SFEU i čl. 215 odst. 3 SFEU, obsahují akty uvedené v těchto dvou článcích nezbytná ustanovení upravující právní záruky.
|
|
84. In consequence, a measure, such as the contested regulation, containing safeguards for the respect of the fundamental rights of the persons whose names appear in the list, may be adopted on the basis of Article 215(2) TFEU. The argument to the contrary, that such a measure may be adopted only on the basis of Article 75 TFEU, would, moreover, render Article 215(2) largely redundant, whereas the duty to respect fundamental rights bears also on Union measures giving effect to resolutions of the Security Council (see, to that effect, Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission , paragraphs 285, 299 and 326).
|
84. Proto může být takový akt, jako je napadené nařízení, který obsahuje záruky ohledně dodržování základních práv osob uvedených na seznamu, přijat na základě čl. 215 odst. 2 SFEU. Opačné tvrzení, podle něhož může být takový akt přijat pouze na základě článku 75 SFEU, by ostatně zbavil článek 215 SFEU velké části jeho užitečného účinku; povinnost dodržovat soulad se základními právy totiž zatěžuje rovněž unijní akty provádějící rezoluce Rady bezpečnosti (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, body 285, 299 a 326).
|
|
85. In those circumstances, and having regard to all the foregoing considerations, it is to be concluded that the contested regulation was rightly based on Article 215(2) TFEU.
|
85. Za těchto podmínek a vzhledem ke všem předchozím úvahám je třeba učinit závěr, že napadené nařízení je správně založeno na čl. 215 odst. 2 SFEU.
|
|
86. Consequently, the first plea in law must be rejected as unfounded.
|
86. První žalobní důvod musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.
|
|
The second plea in law: failure to satisfy the conditions for recourse to Article 215 TFEU
|
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedodržení podmínek týkajících se použití článku 215 SFEU.
|
|
87. Inasmuch as the contested regulation could validly be based on Article 215 TFEU, it is necessary to assess the arguments presented by the Parliament in support of its second plea in law, alleging failure to satisfy the conditions for recourse to that article.
|
87. Jelikož napadené nařízení mohlo být platně založeno na článku 215 SFEU, je třeba posoudit argumenty předložené Parlamentem v rámci jeho druhého žalobního důvodu, vycházejícího z nedodržení podmínek týkajících se použití tohoto článku.
|
|
Arguments of the parties
|
Argumentace účastníků řízení
|
|
88. The second plea is divided into two parts. The first concerns failure to comply with the condition relating to a joint proposal from the High Representative and the Commission, and the second concerns the fact that no decision under the CFSP was taken before the contested regulation was adopted.
|
88. Druhý žalobní důvod je rozdělen na dvě části. První část se týká nedodržení podmínky týkající se společného návrhu vysokého představitele a Komise a druhá se vztahuje k nepřijetí rozhodnutí v rámci SZBP, které musí předcházet napadenému nařízení.
|
|
– No proposal compatible with the Treaties
|
– K neexistenci návrhu v souladu se Smlouvami
|
|
89. According to the Parliament, when the contested regulation was adopted on 22 December 2009, there was no Commission that could legitimately submit a joint proposal with the High Representative, the term of office of the Commission appointed on 22 November 2004 having expired on 31 October 2009 and the new Commission not taking office until 10 February 2010. Even if it had been acceptable, in the interests of the continuity of the work of that institution, for the Commission appointed in November 2004 to continue to perform certain tasks, its authority would have been confined to dealing with current business. It would not have been empowered to take a major political initiative amending the legal basis of a measure in such a way as to divest it of its legislative nature and to divest the Parliament and the national parliaments of any influence.
|
89. Podle tvrzení Parlamentu neexistovala v době přijetí napadeného nařízení dne 22. prosince 2009 Komise, která mohla spolu s vysokým představitelem platně předložit společný návrh, jelikož funkční období Komise jmenované v listopadu 2004 skončilo dne 31. října 2009 a nová Komise se ujala své funkce až dne 10. února 2010. Přestože bylo v zájmu kontinuity práce tohoto orgánu přijatelné, aby Komise jmenovaná dne 22. listopadu 2004 pokračovala v plnění některých úkolů, byla její pravomoc omezena na vyřizování běžných záležitostí. Podle názoru Parlamentu neměla Komise zmocnění k přijetí zásadní politické iniciativy měnící právní základ aktu zahrnujícího v sobě ztrátu jeho legislativní povahy a veškerého vlivu Parlamentu a parlamentů členských států.
|
|
90. The Parliament considers that it cannot be argued that the proposal submitted by the Commission and the High Representative was merely the continuation of the proposal submitted by the Commission acting alone on 22 April 2009. Furthermore, the way in which the proposal was submitted was not in conformity with the role or the responsibilities of the High Representative, as laid down in the Treaty of Lisbon. It is inconceivable that a joint proposal as required under Article 215(2) TFEU could be replaced by a mere endorsement by the High Representative of a pre-existing Commission proposal, adopted by that institution before the entry into force of the Treaty of Lisbon. Furthermore, the High Representative, as the person responsible for the CFSP, is required to provide an adequate statement of reasons for the joint proposal submitted.
|
90. Parlament má za to, že nelze tvrdit, že návrh předložený Komisí a vysokým představitelem je pouhým převzetím návrhu předloženého samostatně Komisí dne 22. dubna 2009. Způsob předložení tohoto návrhu navíc nebyl v souladu s úlohou a funkcemi vysokého představitele, jak jsou stanoveny Lisabonskou smlouvou. Podle Parlamentu je nepřípustné, aby společný návrh požadovaný čl. 215 odst. 2 SFEU mohl být nahrazen pouhým schválením ze strany vysokého představitele již existujícího návrhu Komise, který posledně jmenovaná přijala před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Kromě toho musí vysoký představitel odpovědný za SZBP předložený společný návrh náležitě odůvodnit.
|
|
91. The Council submits that when the term of office of the Commission, appointed in November 2004, expired on 31 October 2009, the Commission remained in office pending the appointment of a new Commission, in order to ensure the necessary continuity in the institution’s work, as indicated in recital 1 in the preamble to Decision 2010/80/EU of the European Council of 9 February 2010 appointing the European Commission (OJ 2010 L 38, p. 7). The Parliament continued, during the interim period from 1 November 2009 to 10 February 2010, to deal with the Commission as if the latter remained legitimately in existence.
|
91. Rada tvrdí, že po skončení funkčního funkční období Komise jmenované v listopadu 2004 dne 31. října 2009, zůstala tato ve funkci až do jmenování nové Komise, aby byla zajištěna nezbytná kontinuita práce orgánu, jak stanoví bod 1 odůvodnění rozhodnutí Evropské rady 2010/80/EU ze dne 9. února 2010 o jmenování Evropské komise (Úř. věst. L 38, s. 7). Parlament podle tvrzení Rady pokračoval během přechodného období od 1. listopadu 2009 do 10. února 2010 v jednání s Komisí, jako by nadále legitimně existovala.
|
|
92. The Council stresses that the contested regulation was adopted on the basis of the proposal for a regulation of 22 April 2009 endorsed by the High Representative on 14 December 2009. That proposal remained valid after the expiry of the Commission’s term of office on 31 October 2009. The only effect of the entry into force of the Treaty of Lisbon was to alter the procedure governing the adoption of the contested regulation.
|
92. Rada zdůrazňuje, že napadené nařízení bylo přijato na základě návrhu Komise ze dne 22. dubna 2009, který byl schválen vysokým představitelem dne 14. prosince 2009. Tento návrh zůstal v platnosti i po uplynutí funkčního období Komise dne 31. října 2009. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se změnil pouze postup pro přijetí napadeného nařízení.
|
|
93. The Council observes that, on 2 December 2009, the Commission presented to the Parliament and the Council a communication on the consequences of the entry into force of the Treaty of Lisbon for ongoing interinstitutional decision-making procedures, including an indicative list of the pending proposals it had presented before the entry into force of the Treaty of Lisbon and indicating, for each of the proposals, the consequences of the entry into force of that treaty. The proposal presented by the Commission to the Council on 22 April 2009 was mentioned in that list, together with an indication that its legal basis was to change from the former Articles 60 EC, 301 EC and 308 EC to Article 215 TFEU.
|
93. Rada připomíná, že Komise předložila Parlamentu a Radě dne 2. prosince 2009 sdělení [COM(2009) 665 final] o důsledcích vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy, obsahující seznam projednávaných návrhů, které Komise předložila před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, a uvádějící pro každý z těchto návrhů důsledky spojené s tímto vstupem v platnost. Návrh nařízení ze dne 22. dubna 2009 předložený Komisí Radě byl zařazen na tento seznam s poznámkou upozorňující, že jeho právní základ se mění z původních článků 60 ES, 301 ES a 308 ES na článek 215 SFEU.
|
|
94. Even if it were to be conceded that the situation in which the Commission found itself is analogous to that provided for in the sixth paragraph of Article 246 TFEU on the voluntary resignation of all the Members of the Commission, the case-law of the Union judicature does not, in the Council’s view, support the conclusion that the Commission stepped outside the sphere of current business. In paragraph 96 of its judgment in Joined Cases T‑228/99 and T‑233/99 Westdeutsche Landesbank Girozentrale and Land Nordrhein-Westfalen v Commission [2003] ECR II‑435, the General Court held that a decision on State aid adopted by the Commission after its members had collectively resigned did not constitute a new political initiative which thus exceeded the powers of a Commission that was restricted to dealing with current business. If that was the conclusion in respect of a new decision adopted by the Commission during the period in question, the same conclusion must a fortiori apply in circumstances in which a pre-existing proposal remained pending. In addition, the question arises whether the limitation to dealing with current business laid down in the second paragraph of Article 201 EC was applicable, given that the Parliament had not adopted a motion of censure on the Commission’s administration.
|
94. I když je situace, ve které se nacházela Komise, analogická se situací upravenou v čl. 246 šestém pododstavci SFEU (týkajícím se odstoupení všech členů Komise), neumožňuje judikatura unijních soudů podle názoru Rady učinit závěr, že Komise překročila rámec vyřizování běžných záležitostí. V bodě 96 rozsudku Tribunálu ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise (T‑228/99 a T‑233/99, Recueil, s. II‑435), tento soud rozhodl, že rozhodnutí o státních podporách přijaté Komisí po odstoupení všech jejích členů v březnu 1999 není novou politickou iniciativou přesahující tak pravomoci Komise omezené na vyřizování běžných záležitostí. Jestliže tento závěr platí pro nové rozhodnutí přijaté Komisí v rozhodném období, musí být podle Rady a fortiori použit v případě, kdy ještě nebyl projednán již existující předchozí návrh. Mimoto vyvstává podle tvrzení Rady otázka, zda bylo vůbec možné uplatnit omezení činnosti na vyřizování běžných záležitostí, stanovené v čl. 201 druhém pododstavci ES, vzhledem k tomu, že Parlament nepřijal návrh na vyslovení nedůvěry Komisi z důvodu její činnosti.
|
|
95. According to the Council, the joint proposal of the High Representative and the Commission was duly submitted. On 14 December 2009, the High Representative endorsed the Commission’s proposal of 22 April 2009. It was neither necessary nor possible for her to present a separate statement of reasons. Nor was it possible for her to make unilateral additions to the statement of reasons set out in the preamble to the proposal.
|
95. Podle názoru Rady byl společný návrh vysokého představitele a Komise řádně předložen. Vysoký představitel schválil dne 14. prosince 2009 návrh Komise ze dne 22. dubna 2009. Nebylo nutné ani možné, aby předložil samostatné odůvodnění. Stejně tak nebylo možné, aby činil jednostranné dodatky k odůvodnění uvedenému v bodech tohoto návrhu.
|
|
– No decision under the CFSP
|
– K neexistujícímu rozhodnutí v rámci SZBP
|
|
96. According to the Parliament, the contested regulation does not contain any reference to a decision adopted in accordance with Chapter 2 of Title V of the EU Treaty, even though Article 215 TFEU provides for it. The preamble to that regulation refers to Common Position 2002/402, but the latter does not constitute a decision within the meaning of that provision. A common position adopted before the entry into force of the Treaty of Lisbon cannot be treated in the same way as such a decision.
|
96. Podle Parlamentu neobsahuje napadené nařízení žádný odkaz na rozhodnutí přijaté podle kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU, přestože tak stanoví článek 215 SFEU. Preambule uvedeného nařízení odkazuje podle tvrzení Parlamentu na společný postoj 2002/402, který však není rozhodnutím ve smyslu tohoto ustanovení. Společný postoj přijatý před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost nelze podle něj přirovnávat k takovému rozhodnutí.
|
|
97. According to the Parliament, the Council’s arguments that the legal effects of that common position should be maintained, in accordance with the Protocol (No 36) on transitional provisions, annexed to the FEU, EU and EAEC Treaties and with what that institution calls the ‘principle of continuity of acts’, are irrelevant. There is nothing in that protocol, nor is there any principle of European Union law, to the effect that a common position may take the place of a decision adopted in accordance with Chapter 2 of Title V of the EU Treaty. The Council also disregards the fact that such a decision is itself amenable to judicial review by a party having the requisite legal standing and that the Court could even prohibit the Council from adopting measures under Article 215 TFEU.
|
97. Argumenty Rady, které se týkají zachování právních účinků uvedeného společného postoje v souladu s protokolem (č. 36) o přechodných ustanoveních, který je připojen k Smlouvě o FEU, EU a ESAE, a v souladu s tím, co tento orgán nazývá „zásadou kontinuity aktů“, nejsou podle názoru Parlamentu relevantní. Podle něj neexistuje žádný článek tohoto protokolu ani žádná zásada unijního práva, které by stanovily, že rozhodnutí přijaté podle kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU lze nahradit společným postojem. Rada opomíjí také skutečnost, že takové rozhodnutí samo o sobě podléhá soudnímu přezkumu z podnětu strany, která je aktivně legitimována, a že Soudní dvůr může Radě dokonce zakázat, aby přijala opatření podle článku 215 SFEU.
|
|
98. The Council contends that Regulation No 881/2002, preceded by the adoption of Common Position 2002/402, defines the specific provisions and procedures necessary to give effect to the freezing of funds. Even though it was decided to amend that regulation in response to Kadi and Al Barakaat International Foundation v Council and Commission , by adding to it provisions on procedural safeguards, it was not necessary to amend Common Position 2002/402 or to adopt a new decision under the CFSP to that effect. When a measure under the CFSP requiring the adoption of restrictive measures already exists, that measure not having been repealed, annulled or amended, it cannot be required that a new decision under the CFSP should be adopted under Chapter 2 of Title V of the EU Treaty. Such an approach would be contrary to the principle of continuity of acts laid down in Article 9 of the Protocol (No 36).
|
98. Rada zdůrazňuje, že nařízení č. 881/2202, jemuž předcházelo přijetí společného postoje 2002/402, vymezuje zvláštní ustanovení a postupy vyžadované k provedení zmrazení finančních prostředků. Přestože bylo rozhodnuto o změně uvedeného nařízení v důsledku výše citovaného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise tak, že do něj byla doplněna ustanovení týkající se procesních záruk, nebylo třeba měnit společný postoj 2002/402 ani přijmout za tímto účelem nové rozhodnutí v rámci SZBP. Pokud již totiž akt spadající pod SZBP, jenž vyžaduje přijetí omezujících opatření, existuje, jelikož nezanikl, nebyl zrušen nebo změněn, pak podle názoru Rady nelze požadovat, že musí být nutně přijato nové rozhodnutí v rámci SZBP podle hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o EU. Takový přístup by popíral zásadu kontinuity aktů stanovenou v článku 9 protokolu (č. 36).
|
|
99. The Council also maintains that it does not follow from the fact that listed persons and entities may now bring an action for the annulment of decisions taken in the sphere of the CFSP imposing restrictive measures on them that any amendment to an existing regulation must necessarily be preceded by the adoption of a new CFSP decision.
|
99. Rada rovněž tvrdí, že každé změně existujícího nařízení nemusí nutně předcházet přijetí nového rozhodnutí v rámci SZBP jen proto, že osoby a subjekty zařazené na seznam mohou nyní podat žalobu na neplatnost proti rozhodnutím přijatým v rámci SZBP, která vůči nim stanovují omezující opatření.
|
|
Findings of the Court
|
Závěry Soudního dvora
|
|
100. With regard, in the first place, to the lack of a proposal compatible with the Treaties, it is true that the Commission’s term of office ended on 31 October 2009 and that the Commission remained in office until 10 February 2010, pending the completion of the process of appointing the new Commission, in accordance with the provisions of the Treaty of Lisbon. The contested regulation was adopted between those two dates, namely, on 22 December 2009.
|
100. V první řadě je v případě neexistence návrhu, který by byl v souladu se Smlouvami, skutečností, že funkční období Komise uplynulo 31. října 2009 a že tato Komise vykonávala své funkce až do 10. února 2010, tedy do jmenování nové Komise v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy. Napadené nařízení bylo přitom přijato mezi těmito dvěma daty, a to dne 22. prosince 2009.
|
|
101. Nevertheless, even if, after the Commission’s term of office expired on 31 October 2009, that body’s powers were limited to dealing with current business, the institution could undertake the formal amendment of its proposal for a regulation of 22 April 2009 in respect of its legal basis.
|
101. Avšak i za předpokladu, že pravomoci Komise po uplynutí jejího funkčního období dne 31. října 2009 byly omezeny na vyřizování běžných záležitostí, mohl uvedený orgán provést u svého návrhu nařízení ze dne 22. dubna 2009 formální změnu týkající se jeho právního základu.
|
|
102. As the Commission stresses, such a step was essential if the Union legislature was to continue with the pending procedure after the Treaty of Lisbon entered into force.
|
102. Jak zdůrazňuje Komise, bylo takové opatření nezbytné k tomu, aby unijnímu zákonodárci umožnilo po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pokračovat v již probíhajícím postupu.
|
|
103. It may be observed here that, so far as concerns those legislative proposals of the Commission whose legal basis could not, in view of the nature and scope of the measures, simply be replaced by a new basis, the proposals were, in accordance with the communication of 2 December 2009 mentioned at paragraph 93 above, withdrawn and were to be replaced by new proposals.
|
103. V této souvislosti je třeba uvést, že legislativní návrhy Komise, u nichž nebylo možné vzhledem k povaze a dosahu těchto aktů pouze nahradit právní základ novým právním základem, byly podle sdělení ze dne 2. prosince 2009 uvedeného v bodě 93 tohoto rozsudku vzaty zpět a musely být nahrazeny novými návrhy.
|
|
104. As regards the Parliament’s argument that a joint proposal by the High Representative and the Commission was necessary, it is to be found that on 14 December 2009 the High Representative officially endorsed the proposal for a regulation of 22 April 2009.
|
104. Co se týče tvrzení Parlamentu ohledně nezbytnosti společného návrhu vysokého představitele a Komise, je třeba konstatovat, že se vysoký představitel dne 14. prosince 2009 oficiálně připojil k návrhu nařízení Komise ze dne 22. dubna 2009.
|
|
105. Article 215 TFEU requires no more than a joint proposal of the Commission and the High Representative, and does not make it necessary for the High Representative to present a separate statement of reasons or to supplement that in the Commission’s proposal.
|
105. Článek 215 SFEU přitom předpokládá pouze společný návrh Komise a vysokého představitele, aniž vyžaduje, aby vysoký představitel předložil samostatné odůvodnění nebo doplnil odůvodnění návrhu Komise.
|
|
106. With regard, in the second place, to the lack of a decision under the CFSP, it is appropriate to examine the question whether, in view of the entry into force of the Treaty of Lisbon, the contested regulation could be adopted on the basis of Common Position 2002/402, which served as the basis for Regulation No 881/2002.
|
106. Zadruhé je v případě neexistence rozhodnutí přijatého v rámci SZBP nezbytné posoudit otázku, zda vzhledem ke vstupu Lisabonské smlouvy v platnost mohlo být napadené nařízení přijato na základě společného postoje 2002/402, který byl použit jako základ pro nařízení č. 881/2002.
|
|
107. It must be recalled that, in accordance with Article 9 of the Protocol (No 36), the legal effects of the acts of the institutions, bodies, offices and agencies of the Union adopted on the basis of the EU Treaty before the entry into force of the Treaty of Lisbon are to be preserved until those acts are repealed, annulled or amended in implementation of the Treaties.
|
107. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle článku 9 protokolu (č. 36) jsou právní účinky aktů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie přijatých na základě Smlouvy o EU před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zachovány až do zrušení, zániku nebo změny těchto aktů v souladu se Smlouvami.
|
|
108. The legal effects of Common Position 2002/402 have thus been preserved after the Treaty of Lisbon entered into force for so long as that measure is not repealed, annulled or amended.
|
108. Právní účinky společného postoje 2002/402 byly tedy po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zachovány až do jeho zrušení, zániku nebo změny.
|
|
109. As the Advocate General stated at point 102 of his Opinion, lest Article 9 of the Protocol (36) be rendered largely redundant, the fact that the EU Treaty no longer provides for common positions but for decisions in matters relating to the CFSP does not have the effect of rendering non-existent those common positions adopted under the EU Treaty before the Treaty of Lisbon entered into force.
|
109. Jak uvedl generální advokát v bodě 102 svého stanoviska, okolnost, že Smlouva o EU již neupravuje přijímání společných postojů, nýbrž rozhodnutí v oblasti SZBP, nemá za následek nicotnost společných postojů přijatých před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, jinak by totiž byla článku 9 protokolu (č. 36) odňata značná část jeho užitečného účinku.
|
|
110. In those circumstances, although the legal contexts of those two classes of legal acts are not the same, common positions not repealed, annulled or amended after the Treaty of Lisbon entered into force may be considered to correspond, for the purpose of implementing Article 215 TFEU, to the decisions adopted in accordance with Chapter 2 of Title V of the EU Treaty to which that article refers.
|
110. Ačkoli se právní rámce těchto dvou kategorií právních aktů neshodují, lze za těchto podmínek považovat společné postoje, které nebyly zrušeny, nezanikly nebo nebyly pozměněny po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, pro účely uplatnění článku 215 SFEU za akty postavené na roveň rozhodnutím přijatým podle kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU, na které uvedený článek odkazuje.
|
|
111. It follows that the second plea must be rejected as being unfounded.
|
111. Druhý žalobní důvod musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.
|
|
112. None of the pleas put forward by the Parliament in support of its action being well founded, that action must, in consequence, be dismissed.
|
112. Vzhledem k tomu, že žádný ze žalobních důvodů vznesených Parlamentem na podporu jeho žaloby není opodstatněný, je třeba tuto žalobu zamítnout.
|
|
Costs
|
K nákladům řízení
|
|
113. Under Article 69(2) of the Rules of Procedure, the unsuccessful party is to be ordered to pay the costs if they have been applied for in the successful party’s pleadings. Since the Council has applied for costs and the Parliament has been unsuccessful, the latter must be ordered to pay the costs. Pursuant to the first subparagraph of that article, the interveners in these proceedings are to bear their own costs.
|
113. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit mu náhradu nákladů řízení. Podle odst. 4 prvního pododstavce téhož článku ponesou vedlejší účastníci v projednávaném sporu vlastní náklady řízení.
|