[pic] | EUROPEAN COMMISSION |

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

Brussels, 22.12.2010

V Bruselu dne 22.12.2010

COM(2010) 779 final

KOM(2010) 779 v konečném znění

REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Application of Directive 2004/48/EC of the European Parliament and the Council of 29 April 2004 on the enforcement of intellectual property rights

Uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví

SEC(2010) 1589 final

SEK(2010) 1589 v konečném znění

REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Application of Directive 2004/48/EC of the European Parliament and the Council of 29 April 2004 on the enforcement of intellectual property rights

Uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví

EXECUTIVE SUMMARY

SHRNUTÍ

Effective means of enforcing intellectual property rights are essential for promoting innovation and creativity. Directive 2004/48/EC on the enforcement of intellectual property rights harmonises the minimum means available to right holders and public authorities for fighting infringements of intellectual property rights. It also establishes a general framework for exchanging information and administrative co-operation between national authorities and with the Commission.

Účinné prostředky k dodržování práv duševního vlastnictví mají základní význam pro podporu inovace a tvořivosti. Směrnice 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví harmonizuje minimální prostředky, které mají nositelé práv a veřejné orgány k dispozici při boji proti porušování práv duševního vlastnictví. Rovněž stanoví obecný rámec pro výměnu informací a správní spolupráci mezi vnitrostátními orgány a mezi vnitrostátními orgány a Komisí.

A first evaluation of the impact of the Directive shows that noteworthy progress has been made since it was adopted and implemented in the Member States. The Directive created high European legal standards to enforce different types of rights that are protected by independent legal regimes (such as copyright, patents, trademarks and designs, but also geographical indications and plant breeders' rights).

Z prvního hodnocení dopadu směrnice je patrné, že od doby, kdy byla přijata a provedena ve členských státech, bylo dosaženo pozoruhodného pokroku. Směrnice nastolila přísné evropské právní normy pro dodržování různých typů práv, která jsou chráněna nezávislými právními režimy (např. autorské právo, patenty, obchodní známky a vzory, ale také zeměpisná označení a práva šlechtitelů).

However, despite an overall improvement of enforcement procedures, the sheer volume and financial value of intellectual property rights infringements are alarming. One reason is the unprecedented increase in opportunities to infringe intellectual property rights offered by the Internet. The Directive was not designed with this challenge in mind.

Navzdory celkovému zlepšení řízení potřebných k zajištění dodržování práv je však zjevný objem a finanční hodnota případů porušení práv duševního vlastnictví znepokojující. Jedním z důvodů je nebývalý nárůst příležitostí k porušování práv duševního vlastnictví prostřednictvím internetu. Při koncipování uvedené směrnice nebyla tato problematika vzata v úvahu.

Other issues that could need special attention are the use of provisional and precautionary measures such as injunctions, procedures to gather and preserve evidence (including the relationship between the right of information and protection of privacy), clarification of the meaning of various corrective measures, including the costs of destruction, and calculation of damages.

Mezi další otázky, jimž by mohlo být třeba věnovat obzvláštní pozornost, patří používání předběžných a zajišťovacích opatření, např. soudních zákazů, postupů ke shromáždění a zajištění důkazů (včetně vztahu mezi právem na informace a ochranou soukromí), objasnění významu různých nápravných opatření včetně nákladů na zničení a stanovení výše náhrady škody.

TABLE OF CONTENTS

OBSAH

EXECUTIVE SUMMARY 2

SHRNUTÍ 2

1. Introduction 3

1. Úvod 3

2. The objectives of the Enforcement Directive 4

2. Cíle směrnice o dodržování práv 4

3. Clarifications required for more effective protection of intellectual property rights and a better functioning internal market 4

3. Objasnění nutná k účinnější ochraně práv duševního vlastnictví a k lepšímu fungování vnitřního trhu 4

3.1. Addressing the specific challenges of the digital environment 4

3.1. Řešení konkrétních výzev digitálního prostředí 4

3.2. Clarifying the scope of the Directive 4

3.2. Objasnění oblasti působnosti směrnice 4

3.3. Clarifying the concept of intermediaries and improving the workability of injunctions 4

3.3. Objasnění pojmu zprostředkovatel a zlepšení funkčnosti soudních zákazů 4

3.4. Striking the right balance between the right of information and privacy laws 4

3.4. Zajištění spravedlivé rovnováhy mezi právem na informace a právními předpisy o ochraně soukromí 4

3.5. Making sure that damages have a compensatory and dissuasive effect 4

3.5. Je třeba zaručit, aby náhrada škody měla vyrovnávací a odrazující účinek 4

3.6. Clarifying the different corrective measures 4

3.6. Objasnění různých nápravných opatření 4

3.7. Other issues 4

3.7. Další otázky 4

4. Conclusion 4

4. Závěr 4

INTRODUCTION

ÚVOD

IT IS ESSENTIAL TO FIND EFFECTIVE MEANS OF ENFORCING INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS TO PROMOTE INNOVATION AND CREATIVITY. THIS REPORT PROVIDES THE FIRST ASSESSMENT OF THE implementation and impact of Directive 2004/48/EC on the enforcement of intellectual property rights[1] ('the Directive'). This assessment is required by Article 18 of the Directive and is based both on the Commission's appraisal of developments and on feedback received from Member States via national reports, which, in turn, reflect views expressed by industry, legal practitioners, consumers' associations and other interested parties.

Aby byly podpořeny inovace a tvořivost, je důležité nalézt účinné prostředky k prosazování práv duševního vlastnictví. Tato zpráva obsahuje první hodnocení provádění a dopadu směrnice 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví[1] (dále jen „směrnice“). Toto hodnocení je požadováno článkem 18 směrnice a vychází jak z posouzení vývojových tendencí provedeného Komisí, tak ze zpětných vazeb členských států poskytnutých prostřednictvím národních zpráv, které odrážejí názory odvětví, odborníků v oblasti práva, sdružení spotřebitelů a jiných zúčastněných stran.

The information received points to the conclusion that the Directive has had a substantial and positive effect on protecting intellectual property rights under civil law in Europe. The Directive created a straightforward framework for enforcing intellectual property rights which, broadly, provides comparable protection across national borders. In particular the presumption of authorship or ownership (Article 5), the possibility of "sampling" in the context of information gathering (Article 6), provisional measures to preserve evidence (Article 7) and the possibility of injunctions against intermediaries (Articles 9 and 11) have helped render the enforcement of intellectual property rights in the EU more effective.

Z obdržených informací lze vyvodit závěr, že směrnice má v Evropě značný a kladný vliv na ochranu práv duševního vlastnictví podle občanského práva. Směrnice vytvořila jednoduchý rámec pro dodržování práv duševního vlastnictví, který obecně zajišťuje srovnatelnou ochranu v jednotlivých státech. Ke zvýšení účinnosti prosazování práv duševního vlastnictví v EU přispívají zejména domněnka autorství nebo vlastnictví autorských práv (článek 5), možnost „odebrání vzorků“ v rámci shromažďování informací (článek 6), předběžná opatření k zajištění důkazních prostředků (článek 7) a možnost soudních zákazů vůči zprostředkovatelům (články 9 a 11).

However, due to late transposition of the Directive in many Member States (the transposition process was not completed until 2009)[2] experience in applying the Directive is limited and only few court cases have been reported. Therefore, the Commission has not been able to conduct a critical economic analysis of the impact that the Directive has had on innovation and on development of the information society, as provided for in Article 18 of the Directive.

Nicméně vzhledem ke zpožděnému provedení směrnice do vnitrostátního práva v mnoha členských státech (provádění bylo dokončeno až v roce 2009)[2] jsou zkušenosti s uplatňováním směrnice omezené a dosud bylo ohlášeno pouze několik soudních řízení. Z toho důvodu nebyla Komise schopna provést kritickou ekonomickou analýzu dopadu směrnice na inovace a na rozvoj informační společnosti, jak stanoví článek 18 směrnice.

Despite these limitations, this initial evaluation of the effectiveness of the Directive comes at the right time. Several studies carried out by international organisations and industry have shown that infringements of intellectual property rights have reached a significant level, with certain of these goods posing a danger to consumers' health and safety[3]. In response, over the last two years, the Commission has adopted two Communications[4]. The second one, inter alia, set up a European Observatory on Counterfeiting and Piracy to improve the understanding on IPR infringements and create a platform for representatives from national authorities and stakeholders to exchange ideas and expertise on best practices, develop joint enforcement strategies and make recommendations to policy-makers. These were followed by two Council Resolutions[5] that supported the Commission’s policy. The report adopted by the European Parliament also expressed support for an enhanced policy, including a strong legal framework to combat counterfeiting and piracy[6]. Infringements of intellectual property rights taking place outside of the EU also constitute a major source of concern. The Commission is addressing them in different ways, for instance by including ambitious chapters on intellectual property rights in bilateral trade agreements and through participation in international initiatives, such as the on-going negotiation of the ACTA agreement[7].

Navzdory těmto omezením přichází toto počáteční hodnocení účinnosti směrnice v pravý okamžik. Z několika studií provedených mezinárodními organizacemi a odvětvími je zřejmé, že porušování práv duševního vlastnictví dosáhlo značné úrovně a že některé takovéto zboží je nebezpečné pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů[3]. V reakci na tyto studie Komise během posledních dvou let přijala dvě sdělení[4]. Druhé sdělení mimo jiné zřídilo Evropské středisko pro sledování padělání a pirátství s cílem zlepšit obeznámenost s problematikou porušování práv duševního vlastnictví a vytvořit platformu pro zástupce vnitrostátních orgánů a zúčastněných stran pro výměnu názorů a odborných znalostí o osvědčených postupech, vypracování společných strategií prosazování práv a doporučení politickým činitelům. Na uvedená doporučení navázala dvě usnesení Rady[5], která politiku Komise podpořila. Zpráva přijatá Evropským parlamentem rovněž vyjádřila podporu posílené politice včetně silného právního rámce pro boj proti padělání a pirátství[6]. Vážné obavy rovněž vzbuzuje porušování práv duševního vlastnictví, k němuž dochází mimo EU. Komise se takovými případy zabývá různými způsoby, např. tím, že do dvoustranných obchodních dohod začleňuje ambiciózní kapitoly o právech duševního vlastnictví a podílí se na mezinárodních iniciativách, jako je např. probíhající jednání o obchodní dohodě proti padělání[7].

The analysis shows that certain provisions of the Directive including the relationship with other Directives are understood in different ways in the different Member States and have given rise to different interpretations and application in practice . These provisions could warrant further clarifications to make the Directive fully effective.

Z analýzy je zřejmé, že různé členské státy chápou určitá ustanovení směrnice včetně vztahu k jiným směrnicím odlišně, což je příčinou odlišných výkladů a odlišného uplatňování směrnice v praxi . Tato ustanovení by mohla vyžadovat důkladnější vysvětlení, aby se dosáhlo plné účinnosti této směrnice.

The Internet and digital technologies have added an extra, challenging dimension to enforcing intellectual property rights. On the one hand, the Internet has allowed creators, inventors and their commercial partners to find new ways to market their products. On the other hand, it has also opened the door to new forms of infringements, some of which have proved difficult to combat.

Internet a digitální technologie dodaly dodržování práv duševního vlastnictví nový a obtížně uchopitelný rozměr. Na jedné straně tvůrci, vynálezci a jejich obchodní partneři nalezli díky internetu nové způsoby, jimiž mohou své výrobky uvádět na trh. Na druhé straně internet rovněž otevřel prostor pro nové formy porušování práv a ukazuje se, že proti některým z nich je těžké bojovat.

This Report sets out a series of concrete issues where clarification may be needed, in particular to adapt the Directive to the new challenges inherent in a modern Digital Society. It is complemented by a Commission Staff Working Document which provides additional information and background on its findings.

Tato zpráva vymezuje řadu konkrétních otázek, které by mohlo být třeba objasnit, aby bylo možné zejména přizpůsobit směrnici novým výzvám, které jsou neoddělitelně spjaty s moderní digitální společností. Doplňuje ji pracovní dokument útvarů Komise, který poskytuje další informace a souvislosti týkající se jeho zjištění.

THE OBJECTIVES OF THE ENFORCEMENT DIRECTIVE

CÍLE SMěRNICE O DODRžOVÁNÍ PRÁV

Disparities between the Member States' systems for enforcing intellectual property rights undermine the proper functioning of the internal market and weaken the enforcement of the substantive law on such rights. This leads to barriers to cross-border activities, loss of confidence in the internal market and lower investment in innovation and creation. The Directive draws national legislative systems closer together to give rightholders and Member States' authorities a minimum but standard toolbox to combat infringements of intellectual property rights.

Rozdíly mezi systémy členských států pro dodržování práv duševního vlastnictví brání řádnému fungování vnitřního trhu a ztěžují dodržování hmotného práva duševního vlastnictví. Tím vznikají překážky bránící přeshraničním činnostem, dochází ke ztrátě důvěry ve vnitřní trh a snižují se investice do inovace a tvorby. Směrnice sbližuje systémy vnitrostátních právních předpisů, a snaží se tak nositelům práv a orgánům členských států poskytnout minimální, ale standardní soubor nástrojů pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví.

The Directive incorporates civil law measures under the TRIPS Agreement[8] into the EU legal framework. It goes beyond the minimum provisions laid down in that Agreement as it also covers, for example, damages, corrective measures and evidence. In addition, the Directive is based on the practices enshrined in the legislation of the Member States that proved to be most effective before the Directive was adopted (the 'best practices approach'). Member States may also add sanctions and remedies that are more favourable to rightholders[9]. The Directive therefore provides a minimum but flexible legal framework for enforcing intellectual property rights.

Směrnice začleňuje opatření občanského práva podle Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS)[8] do právního rámce EU. Směrnice přesahuje minimální ustanovení uvedené dohody a vztahuje se například i na náhradu škody, nápravná opatření a důkazy. Kromě toho je směrnice založena na postupech vymezených v právních předpisech členských států, které byly před přijetím směrnice podle všeho nejúčinnější („přístup vycházející z osvědčených postupů“). Členské státy mohou rovněž doplnit sankce a nápravná opatření, která jsou pro nositele práv výhodnější[9]. Směrnice tudíž stanoví minimální, ale pružný právní rámec pro dodržování práv duševního vlastnictví.

Clarifications MAY BE REQUIRED FOR MORE EFFECTIVE PROTECTION OF INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS AND A BETTER FUNCTIONING INTERNAL MARKET

OBJASNěNÍ, KTERÁ MOHOU BÝT NUTNÁ K ÚčINNěJšÍ OCHRANě PRÁV DUšEVNÍHO VLASTNICTVÍ A K LEPšÍMU FUNGOVÁNÍ VNITřNÍHO TRHU

The analysis of the implementation of the Directive in the Member States shows that the Directive lays a solid foundation for enforcing intellectual property rights in the internal market, but that certain clarification may be needed to avoid any ambiguities and adapt the Directive to the new challenges posed in particular by today's digital environment.

Z analýzy provádění směrnice v členských státech je patrné, že směrnice představuje solidní základ pro dodržování práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu, že je však možná nutné určité otázky objasnit, aby se zabránilo nejasnostem a aby se směrnice přizpůsobila novým výzvám, které představuje zejména současné digitální prostředí.

Specific challenges of the digital environment

Konkrétní výzvy digitálního prostředí

The multi-purpose nature of the Internet makes it easy to commit a wide variety of infringements of intellectual property rights. Goods infringing intellectual property rights are offered for sale on the Internet. Search engines often enable fraudsters to attract Internet users to their unlawful offers available for sale or download. File-sharing of copyright-protected content has become ubiquitous, partly because the development of legal offers of digital content has not been able to keep up with demand, especially on a cross-border basis, and has led many law-abiding citizens to commit massive infringements of copyright and related rights in the form of illegal up-loading and disseminating protected content. Many online sites are either hosting or facilitating the online distribution of protected works without the consent of the right holders. In this context, the limitations of the existing legal framework may need to be clearly assessed.

Vzhledem k víceúčelové povaze internetu lze práva duševního vlastnictví snadno porušovat mnoha způsoby. Na internetu je nabízeno k prodeji zboží, kterým jsou porušována práva duševního vlastnictví. Vyhledávače často umožňují podvodníkům přilákat uživatele internetu ke svým nezákonným nabídkám, které jsou k dispozici k prodeji nebo ke stažení. Zcela běžně dochází ke sdílení souborů, jejichž obsah je chráněn autorským právem, zčásti proto, že rozvoj zákonných nabídek digitálního obsahu není schopen držet krok s poptávkou, a to zejména na přeshraničním základě, což je příčinou toho, že se mnoho občanů, kteří jinak dodržují zákony, v obrovské míře dopouští porušování autorských práv a souvisejících práv tím, že nezákonně nahrávají a šíří chráněný obsah. Mnoho internetových stránek se věnuje buď hostingu chráněných děl bez souhlasu nositelů práv, nebo usnadňuje jejich šíření na internetu. V této souvislosti je možná nutné jasně posoudit omezení stávajícího právního rámce.

The scope of the Directive

Oblast působnosti směrnice

The Directive applies to all infringements of intellectual property rights protected under European or national law and contains no definitions of the intellectual property rights it covers. Although this flexible approach offers several advantages, different interpretations of the concept of 'intellectual property right', led Member States to ask the Commission to publish a minimum list of the intellectual property rights which it considers are covered by the Directive[10].

Směrnice se vztahuje na všechna porušení práv duševního vlastnictví chráněných podle evropských nebo vnitrostátních právních předpisů a neobsahuje žádné definice práv duševního vlastnictví, na která se vztahuje. Ačkoli je tento pružný přístup v mnoha ohledech výhodný, odlišné výklady pojmu „právo duševního vlastnictví“ byly příčinou toho, že členské státy požádaly Komisi, aby zveřejnila minimální seznam práv duševního vlastnictví, na něž se podle jejího názoru směrnice vztahuje[10].

Even after the Commission published this clarification, uncertainties still remain as to whether some rights protected under national law are covered. This mainly concerns domain names, national rights on matters such as trade secrets (including know-how) and other acts frequently covered by national unfair competition law such as parasitic copies and other forms of 'competing on the edge of the law'. These forms of commercial misbehaviour seem to be on the rise, too. They often have damaging effects on the rightholders, undermine innovation and bring only short-term benefits to consumers. It could be useful to further assess this negative phenomenon and the need to include, in the Directive, a minimum list of the intellectual property rights covered.

I poté, co Komise toto objasnění zveřejnila, přetrvávají pochybnosti o tom, zda se směrnice vztahuje na určitá práva, která jsou chráněna podle vnitrostátních právních předpisů. To se týká zejména názvů domén, vnitrostátních práv ve věcech jako např. obchodní tajemství (včetně know-how) a jiných aktů, na něž se často vztahují vnitrostátní právní předpisy týkající se nekalé hospodářské soutěže, např. výroby nedovolených napodobenin a jiných forem „hospodářské soutěže na hraně zákona“. Zdá se, že i takovéto formy obchodního chování v rozporu s právem se rozmáhají. Na nositele práv mívají často škodlivý dopad, oslabují inovaci a spotřebitelům přinášejí pouze krátkodobé výhody. Mohlo by být užitečné důkladněji posoudit tento negativní jev a také potřebu začlenit do směrnice minimální seznam práv duševního vlastnictví, na něž se směrnice vztahuje.

The concept of intermediaries and the workability of injunctions

Pojem zprostředkovatel a funkčnost soudních zákazů

The Directive makes a broad interpretation of the concept of 'intermediaries' to include all intermediaries 'whose services are used by a third party to infringe an intellectual property right'. This implies that even intermediaries with no direct contractual relationship or connection with the infringer are subject to these measures provided for in the Directive.

Směrnice obsahuje obecný výklad pojmu „zprostředkovatelé“ a řadí do něj všechny zprostředkovatele, „jejichž služeb využívá třetí osoba k porušování práv duševního vlastnictví“. To znamená, že se uvedená opatření stanovená směrnicí vztahují i na zprostředkovatele bez přímého smluvního vztahu nebo spojení s porušovatelem.

Nevertheless, the level of evidence required by the courts in the Member States is generally rather high. Furthermore, uncertainties remain over intermediaries and the specific measures to which they are subject by contributing to or facilitating an infringement, regardless of their liability.

Úroveň důkazů požadovaných soudy členských států je nicméně obecně spíše vysoká. Kromě toho přetrvávají nejistoty ohledně zprostředkovatelů a konkrétních opatření, která se na ně vztahují, pokud přispějí k porušení práv nebo je usnadní, a to bez ohledu na jejich odpovědnost.

Intermediaries who transport goods suspected of infringing intellectual property rights (such as carriers, freight forwarders, or shipping agents) can play a leading role in controlling the distribution of goods that infringe intellectual property rights. Internet platforms such as online market places or search engines can also play an important role in reducing the number of the infringements, in particular through preventive measures and ‘notice and take-down’ policies.

Klíčovou úlohu při kontrole distribuce zboží, kterým jsou porušována práva duševního vlastnictví, mohou mít zprostředkovatelé přepravující zboží, u něhož existuje podezření na porušení práv duševního vlastnictví (např. dopravci, zasilatelé nebo zástupci přepravních společností). Důležitou úlohu při snižování počtu případů porušení práv mohou mít také internetové platformy, např. internetové obchody a vyhledávače, a to zejména prostřednictvím preventivních opatření a politiky „zjištění a odstranění závadného obsahu“.

Internet service providers are also key to the way the online environment works. They provide access to the Internet and interconnect the underlying networks, host websites and servers. As intermediaries between all users of the Internet and the rightholders, they are often placed in a compromising position by unlawful acts committed by their customers. For this reason, EU law already contains specific provisions limiting the liability of Internet service providers whose services are used to infringe intellectual property rights[11].

Také poskytovatelé internetových služeb mají klíčový význam, pokud jde o způsob, jak funguje prostřední on-line. Poskytují přístup k internetu a navzájem propojují příslušné sítě, zajišťují hosting internetových stránek a serverů. Jako zprostředkovatelé mezi všemi uživateli internetu a nositeli práv se poskytovatelé často dostávají do kompromitujícího postavení kvůli nezákonným činům páchaným jejich zákazníky. Z toho důvodu již právo EU obsahuje konkrétní ustanovení, která omezují odpovědnost poskytovatelů internetových služeb, jejichž služby jsou využívány k porušování práv duševního vlastnictví[11].

Measures to be taken against intermediaries concern, in particular, the right of information, provisional and precautionary measures (e.g. interlocutory injunctions), or permanent injunctions.

Opatření, která mají být vůči zprostředkovatelům přijata, se týkají především práva na informace, předběžných a zajišťovacích opatření (např. předběžných soudních zákazů) nebo trvalých soudních zákazů.

The Directive leaves it to Member States to determine when and how an injunction can be issued against an intermediary. For this to work efficiently, it could be useful to clarify that injunctions should not depend on the liability of the intermediary. Furthermore, the findings reported in the Staff Working Paper that accompanies this Report indicate that the currently available legislative and non-legislative instruments are not powerful enough to combat online infringements of intellectual property rights effectively. Given intermediaries' favourable position to contribute to the prevention and termination of online infringements, the Commission could explore how to involve them more closely.

Směrnice ponechává na členských státech, aby určily, kdy a jak lze soudní zákaz vůči zprostředkovateli vydat. Aby tento systém fungoval účinně, mohlo by být užitečné objasnit, že soudní zákazy by neměly záviset na odpovědnosti zprostředkovatele. Kromě toho ze zjištění oznámených v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je přiložen k této zprávě, vyplývá, že stávající dostupné legislativní a nelegislativní nástroje nejsou dostatečně silné, aby mohly sloužit k účinnému boji proti porušování práv duševního vlastnictví prostřednictvím internetu. Jelikož zprostředkovatelé jsou v příznivém postavení, aby přispěli k prevenci a ukončení porušování práv prostřednictvím internetu, Komise by mohla prozkoumat způsoby, jak je do problematiky intenzivněji zapojit.

The question of the right balance between the right of information and privacy laws

Otázka spravedlivé rovnováhy mezi právem na informace a právními předpisy o ochraně soukromí

The right of information obliges the infringer or another person to provide to the rightholder information on the origin and distribution networks of the goods which infringe intellectual property rights. The main challenge regarding this right is the need to respect privacy laws and the protection of personal data.

Právo na informace zavazuje porušovatele nebo jinou osobu, aby nositeli práv poskytli informace o původu a distribučních sítích zboží, kterým jsou porušována práva duševního vlastnictví. Hlavní výzvou v tomto ohledu je potřeba dodržovat právní předpisy o ochraně soukromí a také ochrana osobních údajů.

In some Member States the right of information provided for in the Directive seems to be granted very restrictively, mainly due to national laws on the protection and retention of personal data[12]. This issue could deserve special attention. National laws must also allow the courts to apply EU law on enforcement of intellectual property rights. According to the Court of Justice of the European Union a fair balance must be struck between the various rights at stake (such as the right to data protection and the right to property, which includes intellectual property rights)[13] given that both data protection/privacy and the protection of intellectual property are recognised as fundamental rights by the Charter of Fundamental Rights of the European Union[14].

Zdá se, že v některých členských státech je právo na informace stanovené směrnicí udělováno velmi omezeně, zejména kvůli vnitrostátním právním předpisům o ochraně a uchovávání osobních údajů[12]. Této otázce by zřejmě bylo třeba věnovat obzvláštní pozornost. Vnitrostátní právní předpisy musí rovněž soudům umožňovat, aby uplatňovaly právní předpisy EU týkající se dodržování práv duševního vlastnictví. Podle Soudního dvora Evropské unie musí být zajištěna spravedlivá rovnováha mezi různými dotčenými právy (např. právem na ochranu údajů a právem na vlastnictví, které zahrnuje právo na duševní vlastnictví)[13], jelikož Listina základních práv Evropské unie uznává jak ochranu údajů/právo na soukromí, tak ochranu práv duševního vlastnictví jako základní práva[14].

The European legal framework on the protection of personal data[15] on the one hand and enforcement of intellectual property rights on the other is neutral, in that there is no rule implying that the right to privacy should generally take precedence over the right to property or vice versa. National laws implementing the various directives must therefore be construed in a way that allows a balance to be struck between these rights in each case in order to guarantee that the provision on the right of information can protect the rightholders effectively without compromising rights relating to the protection of personal data. Further evaluations could be needed on the extent to which Member States' laws and the way they are applied are consistent with these requirements. If necessary, means to remedy the situation and strike an appropriate balance between the rights at stake could also be considered.

Evropský právní rámec pro ochranu osobních údajů[15] na jedné straně a pro dodržování práv duševního vlastnictví na straně druhé je neutrální, jelikož neobsahuje žádné pravidlo, z nějž by bylo zřejmé, že právo na soukromí by obecně mělo být nadřazené právu na vlastnictví, nebo naopak. Vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádějí různé směrnice, tudíž musí být vykládány způsobem, který v každém případě umožňuje zajistit spravedlivou rovnováhu mezi těmito právy, aby bylo zaručeno, že ustanovení o právu na informace dokáže nositele práv účinně chránit, aniž by byla oslabena práva týkající se ochrany osobních údajů. Mohlo by být třeba hlouběji posoudit rozsah, v němž jsou právní předpisy členských států a způsob, jímž jsou uplatňovány, v souladu s těmito požadavky. V nezbytném případě by mohly být rovněž zváženy prostředky k nápravě situace a k zajištění spravedlivé rovnováhy mezi dotčenými právy.

The compensatory and dissuasive effect of damages

Vyrovnávací a odrazující účinek náhrady škody

Measures, procedures and remedies provided for by the Directive must be effective, proportionate and dissuasive. At present, damages awarded in intellectual property rights cases remain comparatively low. Only a few Member States have reported an increase in the damages awarded, as a result of implementing the Directive.

Opatření, řízení a nápravná opatření stanovená směrnicí musí být účinná, přiměřená a odrazující. V současné době bývá přiznaná náhrada škody ve věcech týkajících se práv duševního vlastnictví poměrně nízká. Pouze několik členských států oznámilo, že v důsledku provedení směrnice došlo ke zvýšení částky přiznávané náhrady škod.

According to information received from rightholders, damages awards do not currently appear to effectively dissuade potential infringers from engaging in illegal activities. This is particularly so where damages awarded by the courts fail to match the level of profit made by the infringers.

Podle informací obdržených od nositelů práv přiznaná náhrada škody v současné době podle všeho účinně neodrazuje možné porušovatele od provádění nezákonných činností. To platí obzvláště v případech, kdy náhrada škody přiznaná soudy neodpovídá úrovni zisku porušovatelů.

The main aim of awarding damages is to place the rightholders in the same situation as they would have been in, in the absence of the infringement. Nowadays, however, infringers' profits (unjust enrichment) often appear to be substantially higher than the actual damage incurred by the rightholder. In such cases, it could be considered whether the courts should have the power to grant damages commensurate with the infringer's unjust enrichment, even if they exceed the actual damage incurred by the rightholder. Equally, there could be a case for making greater use of the possibility to award damages for other economic consequences and moral damages.

Hlavním cílem přiznávání náhrady škody je, aby se nositelé práv ocitli v téže situaci, v jaké by bývali byli, kdyby k porušení práv nedošlo. V současné době jsou však zisky porušovatelů (bezdůvodné obohacení) podle všeho často podstatně vyšší než skutečná škoda vniklá nositeli práv. V takových případech by mohlo být zváženo, zda by soudy měly mít pravomoc přiznat náhradu škody, která je souměřitelná s bezdůvodným obohacení porušovatele, i když přesahuje skutečnou škodu, která nositeli práv vznikla. Stejně tak by mohlo být opodstatněné, aby byla více využívána možnost přiznat náhradu škody za jiné hospodářské důsledky nebo morální újmu.

In cases where the infringer is a legal person and the rightholder fails to obtain damages because the infringer has no assets, has been liquidated or is in any other way insolvent, an assessment could be made as to whether the rightholder is able to claim damages from the company's managing director(s) under national law, and if so under what conditions.

V případech, kdy je porušovatelem právnická osoba a nositel práv neobdrží náhradu škody, jelikož porušovatel nemá žádný majetek, proběhla u něj likvidace nebo je z jiných důvodů v platební neschopnosti, by mohlo být posouzeno, zda může nositel práv požadovat náhradu škody od výkonného ředitele (výkonných ředitelů) společnosti podle vnitrostátních právních předpisů, a jestliže ano, za jakých podmínek.

Corrective measures

Nápravná opatření

As set out in more detail in the Commission Staff Working Document, further clarification of the definition of 'corrective measures' might be needed. In particular, the distinction between 'recall' and the 'definitive removal' of goods found to infringe intellectual property right from channels of commerce is not clear-cut under most national legislation. Another point which could be clarified is how to apply these measures if the goods are no longer in the possession of the infringer.

Jak podrobněji uvádí pracovní dokument útvarů Komise, může být nutné důkladněji objasnit definici „nápravných opatření“. Podle většiny vnitrostátních právních předpisů zejména není zcela zřetelný rozdíl mezi „stažením“ a „konečným odstraněním“ zboží, které podle zjištění porušuje právo duševního vlastnictví, z obchodních kanálů. Další bod, který by mohl být objasněn, se týká způsobu, jak uvedená opatření uplatnit v případech, kdy již porušovatel zbožím nedisponuje.

Lastly, as to the costs of the destruction of the infringing goods, consideration could be given to how to ensure that these costs can be imposed by the court directly on the unsuccessful party.

Na závěr, pokud jde o náklady na zničení zboží, kterým jsou porušovány předpisy, mohlo by se zvážit, jakým způsobem zajistit, aby tyto náklady mohly být soudem uloženy přímo neúspěšné straně.

Other issues

Další otázky

A number of other issues emerge from the analysis of the implementation of the Directive by the Member States which could deserve further discussion at EU level.

Z analýzy provádění směrnice členskými státy vyplývá řada dalších otázek, které by si možná zasloužily dále prodiskutovat na úrovni EU.

Firstly, it seems that Member States have rarely taken up the optional provisions of the Directive (e.g. concerning description orders that provide for a court clerk to enter the premises of the alleged infringer and examine the situation. This optional provision of the Directive has not been implemented by some Member States for civil proceedings and therefore this kind of measure is available only in the context of criminal proceedings). The cases where Member States, in accordance with Article 2(1), have adopted rules that are more favourable to right holders than those of the Directive are even more rare. The reasons for this could be examined in more detail. The link between the 'commercial scale' requirement (i.e. the requirement that the infringing act is carried out for direct or indirect economic or commercial advantage) and the right of information in Member States' rules could also be explored further.

Zaprvé se zdá, že členské státy zřídka využívají volitelných ustanovení směrnice (např. pokud jde o příkazy k popisu, které stanoví, že soudní úředník vstoupí do prostorů domnělého porušitele a prověří situaci. Toto volitelné ustanovení směrnice některé členské státy neprovedly pro občanskoprávní řízení, a proto je tento druh opatření k dispozici pouze v kontextu trestněprávního řízení). Případy, kdy členské státy v souladu s čl. 2 odst. 1 přijaly pravidla, která jsou pro nositele práv výhodnější než pravidla stanovená směrnicí, jsou ještě vzácnější. Příčiny tohoto vývoje by mohly být prozkoumány důkladněji. Rovněž by mohla být hlouběji prozkoumána vazba mezi požadavkem na „obchodní měřítko“ (tj. požadavkem, aby byl protiprávní čin jednáním za účelem získání přímé nebo nepřímé hospodářské nebo obchodní výhody) a právem na informace v předpisech členských států.

Secondly, the options available to address problems in collecting evidence in cross-border cases could be assessed, as well as the need to define more precisely when information can be considered to be "under the control" of a party to a judicial proceeding (Article 6(1)). Whether the current rules on collecting evidence in cases involving confidential information create problems in practice, in particular in the context of provisional measures and in cases where different national concepts of confidentiality come into play, might also warrant further evaluation.

Zadruhé by mohly být posouzeny možnosti, které jsou k dispozici při řešení problémů se shromažďováním důkazů v přeshraničních věcech, a také potřeba přesněji definovat, kdy lze mít za to, že informace jsou „pod kontrolou“ strany soudního řízení (čl. 6 odst. 1). Podrobnější vyhodnocení by mohla vyžadovat i otázka, zda stávající předpisy, které upravují shromažďování důkazů ve věcech, s nimiž jsou spjaty důvěrné informace, vytvářejí v praxi obtíže, a to zejména v kontextu předběžných opatření a ve věcech, kdy se jedná o odlišné koncepce důvěrnosti v různých zemích.

Lastly, the usefulness of harmonising the secondary use of goods infringing intellectual property rights and possible problems related to such harmonisation could be explored.

Mohlo by být také prozkoumáno, zda je užitečné harmonizovat sekundární využití zboží, kterým je porušováno právo duševního vlastnictví, a prošetřeny případné problémy spojené s touto harmonizací.

CONCLUSION

ZÁVěR

Infringements of intellectual property rights cause widespread economic harm. A significant number of products infringing intellectual property rights now pose a real threat to consumer health and safety. Proper protection of intellectual property rights is fundamental to stimulate innovation and culture in a competitive, wealth-generating, knowledge-based economy. Different interests have to be carefully balanced. To this end, the Commission will continue to be actively engaged with all stakeholders.

Porušováním práv duševního vlastnictví vznikají rozsáhlé ekonomické škody. Značný počet produktů, jimiž je porušováno právo duševního vlastnictví, nyní představuje skutečnou hrozbu pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Patřičná ochrana práv duševního vlastnictví má v konkurenceschopné znalostní ekonomice vytvářející bohatství klíčový význam z hlediska podpory inovace a kultury. Je třeba pečlivě vyvážit různé zájmy. Za tímto účelem bude Komise nadále aktivně pracovat se všemi zúčastněnými subjekty.

The main conclusion drawn from this first evaluation of the Directive is that the Directive has had a substantial and positive effect on the protection of intellectual property rights by civil law in Europe. However, it has become apparent that the Directive was not designed with the challenge posed by the Internet to the enforcement of intellectual property rights in mind. In addition, several issues could deserve further attention. Among them, one could mention the use of provisional and precautionary measures such as injunctions, procedures to gather and preserve evidence (including the relationship between the right of information and protection of privacy), clarification of the meaning of various corrective measures, including the costs of destruction, and calculation of damages.

Hlavní závěr prvního hodnocení směrnice zní, že má zásadní a kladný vliv na ochranu práv duševního vlastnictví podle občanského práva v Evropě. Nicméně se ukázalo, že směrnice nebyla koncipována s ohledem na výzvy, které do oblasti prosazování práv duševního vlastnictví přinesl internet. Kromě toho by si obzvláštní pozornost mohly vyžadovat další otázky. Mezi jinými sem patří používání předběžných a zajišťovacích opatření, jako např. soudních zákazů, postupů ke shromáždění a zajištění důkazů (včetně vztahu mezi právem na informace a ochranou soukromí), objasnění významu různých nápravných opatření, včetně nákladů na zničení a stanovení výše náhrady škody.

With a view to informing the Commission's decisions on any future measure that might be envisaged and to feed the thorough impact assessment work that the Commission is launching as concerns the issues mentioned in this Report, the Commission welcomes any feedback from the European Parliament, the Council of Ministers, Member States, the European Economic and Social Committee and all other interested parties on this Report by 31 March 2011.

S cílem informovat o rozhodnutích Komise týkajících se jakýchkoli budoucích opatření, které se mohou plánovat, a provést důkladné posouzení dopadů, které nyní zahajuje, pokud jde o otázky nastíněné v této zprávě, Komise uvítá od Evropského parlamentu, Rady ministrů, členských států, Evropského hospodářského a sociálního výboru a všech jiných zúčastněných stran jakoukoli zpětnou vazbu k této zprávě do 31. března 2011 .

[1] OJ L157, 30.04.2004, p, 16.

[1] Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 16.

[2] The deadline for the implementation of the Directive, for the then 25 Member States, expired on 29 April 2006. For details on the transposition process see Annex 1 to the Staff Working Paper that accompanies this Report.

[2] Lhůta pro provedení směrnice pro tehdejších 25 členských států uplynula dne 29. dubna 2006. Pro podrobnosti o provádění směrnice do vnitrostátního práva viz příloha 1 pracovního dokumentu útvarů Komise, který je přiložen k této zprávě.

[3] See for example http://www.iccwbo.org/uploadedFiles/BASCAP/Pages/OECD-FullReport.pdf; http://www.iccwbo.org/uploadedFiles/BASCAP/Pages/Building%20a%20Digital%20Economy%20-%20TERA(1).pdf.

[3] Viz např. http://www.iccwbo.org/uploadedFiles/BASCAP/Pages/OECD-FullReport.pdf; http://www.iccwbo.org/uploadedFiles/BASCAP/Pages/Building%20a%20Digital%20Economy%20-%20TERA(1).pdf.

[4] Commission Communication of 16 July 2008: 'An industrial property rights strategy for Europe', COM(2008)465 final; Commission Communication: 'Enhancing the enforcement of intellectual property rights in the internal market', COM(2009) 467 final.

[4] Sdělení Komise ze dne 16. července 2008: „Strategie práv k průmyslovému vlastnictví pro Evropu“, KOM(2008) 465 v konečném znění; sdělení Komise: „Posílení dodržování práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu“, KOM(2009) 467 v konečném znění.

[5] Council Resolution of 25 September 2008 on a comprehensive European anti-counterfeiting and anti-piracy plan, OJ C 253, 4.10.2008, p.1; Council Resolution of 1 March 2010 on the enforcement of intellectual rights in the internal market, OJ C 56, 6.3.2010, p.1.

[5] Usnesení Rady ze dne 25. září 2008 o komplexním evropském plánu boje proti padělání a pirátství, Úř. věst. C 253, 4.10.2008, s. 1; usnesení Rady ze dne 1. března 2010 o dodržování práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu, Úř. věst. C 56, 6.3.2010, s. 1.

[6] European Parliament, Resolution of 22 September 2010 on enforcement of intellectual property rights in the internal market (2009/2178(INI)), A7-0175/2010.

[6] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. září 2010 o dodržování práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu (2009/2178(INI)), A7-0175/2010.

[7] For details see http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2005:129:0003:0016:EN:PDF .

[7] Podrobnosti viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2005:129:0003:0016:EN:PDF .

[8] Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights (TRIPS Agreement) of 1994; Council Decision (of 22 December 1994) concerning the conclusion on behalf of the European Community, as regards matters within its competence, of the agreements reached in the Uruguay Round multilateral negotiations (1986-1994) (94/800/EC), OJ L 336, p.1.

[8] Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS) z roku 1994; rozhodnutí Rady (ze dne 22. prosince 1994) o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986-1994) (94/800/ES), Úř. věst. L 336, s.1.

[9] See Article 2(1) of the Directive.

[9] Viz čl. 2 odst. 1 směrnice.

[10] Statement by the Commission concerning Article 2 of Directive 2004/48/EC of the European Parliament and of the Council on the enforcement of intellectual property rights (2005/295/EC), OJ L94, 13.04.2005, p. 37.

[10] Prohlášení Komise týkající se článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o vymáhání práv duševního vlastnictví (2005/295/ES), Úř. věst. L94, 13.4.2005, s. 37.

[11] Directive 2000/31/EC of 8 June 2000 on certain legal aspects of information society services, in particular electronic commerce, in the Internal Market (Directive on electronic commerce), OJ L 178, 17.7.2000, p.1.

[11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu), Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s.1.

[12] Examples are, according to the 2009 Study on Online Copyright Enforcement and Data Protection in Selected Member States (Hunton & Williams, Brussels, http://ec.europa.eu/internal_market/iprenforcement/docs/study-online-enforcement_en.pdf), Austria and Spain.

[12] Příkladem jsou podle studie o dodržování autorských práv a ochraně údajů na internetu ve vybraných členských státech (Hunton & Williams, Brusel, http://ec.europa.eu/internal_market/iprenforcement/docs/study-online-enforcement_en.pdf) z roku 2009 Rakousko a Španělsko.

[13] Judgment of 29 January 2008 in the case C-275/06 Productores de Música de España (Promusicae) v Telefónica de España SAU; judgment of 19 February 2009 in the case C-557/07 LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungschutzrechten GMBH v Tele2 Telecommunication GMBH.

[13] Rozsudek ze dne 29. ledna 2008 ve věci C-275/06 Productores de Música de España (Promusicae) proti Telefónica de España SAU; rozsudek ze dne 19. února 2009 ve věci C-557/07 LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungschutzrechten GMBH proti Tele2 Telecommunication GMBH.

[14] Articles 7, 8 and 17(2), Charter of Fundamental Rights of the European Union (2000/C 364/01), OJ C364, 18.12.2000, p. 1.

[14] Články 7, 8 a čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (2000/C 364/01), Úř. věst. C364, 18.12.2000, s. 1.

[15] In particular Directive 95/46/EC on the protection of individuals with regard to the processing of personal data and on the free movement of such data, OJ L 281, 23.11.1995, p. 31 , and Directive 2002/58/EC on the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector, OJ L 201, 31.7.2002, p. 37.

[15] Zejména směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31, a směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací, Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.