1. According to the wording of Article 17(1) and (3) of the basic anti-dumping regulation No 384/96, the use of sampling as a technique in order to deal with a large number of complainants, exporters, importers, types of product or transactions constitutes a limitation of the investigation. That assessment is borne out by Article 9(6) of the basic regulation under which producers who are not part of the sample are not included in the investigation.

1. Podle znění čl. 17 odst. 1 a 3 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 použití výběru vzorku jakožto techniky umožňující čelit velkému počtu žadatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodních operací, představuje omezení šetření. Toto posouzení je potvrzeno čl. 9 odst. 6 uvedeného základního nařízení, podle kterého výrobci, kteří nejsou částí vzorku, nejsou zahrnuti do šetření.

However, the basic regulation provides that where there is such a limitation the Community institutions must comply with two obligations. First, the sample must be representative within the meaning of Article 17(1) and (2) of the basic regulation. Secondly, Article 9(6) of that regulation provides that the dumping margin established for producers who are not included in the sample is not to exceed the weighted average margin of dumping established for the parties in the sample.

Základní nařízení však stanoví, že pokud je toto omezení použito, musí orgány Společenství splnit dvě povinnosti. Nejprve musí být vytvořený vzorek reprezentativní ve smyslu čl. 17 odst. 1 a 2 uvedeného základního nařízení. Dále čl. 9 odst. 6 téhož nařízení stanoví, že dumpingové rozpětí stanovené pro výrobce nezahrnuté do vzorku nesmí být vyšší než vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek.

(see paras 83-84)

(viz body 83–84)

2. Where sampling, as provided for by Article 17 of the basic anti-dumping regulation No 384/96, is used, producers who are not included in the sample may request that an individual dumping margin be calculated – which presupposes the acceptance of a claim for market economy treatment or individual treatment where countries concerned by Article 2(7)(b) of the basic regulation are involved – only on the basis of Article 17(3) of that regulation. However, Article 17(3) gives the Commission the power to assess whether, having regard to the number of such claims, examining them would be unduly burdensome and would prevent completion of the investigation in good time.

2. V případě použití techniky výběru vzorku, jak je stanoveno v článku 17 základního antidumpingového nařízení č. 384/96, výrobci, kteří nejsou částí vzorku, tak mohou požadovat stanovení individuálního dumpingového rozpětí, které předpokládá přijetí žádosti o přiznání statutu společnosti působící v tržním hospodářství nebo o individuální zacházení, pokud se jedná o země dotčené čl. 2 odst. 7 písm. b) uvedeného základního nařízení, pouze na základě čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení. Toto posledně uvedené ustanovení však Komisi dává pravomoc posoudit, zda by s ohledem na počet takových žádostí jejich přezkum nepatřičně komplikoval její úlohu a bránil ukončení šetření včas.

It follows that the basic anti-dumping regulation does not give traders who are not included in the sample an unconditional right to the calculation of an individual dumping margin. The acceptance of such a claim depends on the Commission’s decision as to the application of Article 17(3) of the basic regulation. Furthermore, as the grant of market economy treatment or individual treatment serves, pursuant to Article 2(7)(b) of that regulation, only to establish the method for calculating normal value with a view to the calculation of individual dumping margins, the Commission is not required to examine claims from traders who are not included in the sample, where it has concluded, in applying Article 17(3) of the basic regulation, that the calculation of such margins would be unduly burdensome and would prevent it from completing the investigation in good time.

Z toho vyplývá, že základní antidumpingové nařízení nepřiznává subjektům netvořícím vzorek bezpodmínečné právo na stanovení individuálního dumpingového rozpětí. Přijetí takové žádosti totiž závisí na rozhodnutí Komise podle čl. 17 odst. 3 uvedeného základního nařízení. Mimoto jelikož přiznání takového statutu nebo takového zacházení slouží podle čl. 2 odst. 7 písm. b) téhož nařízení pouze k určení metody stanovení běžné hodnoty za účelem stanovení individuálních dumpingových rozpětí, není Komise povinna zkoumat žádosti podané výrobci netvořícími vzorek, pokud došla k závěru, v rámci použití čl. 17 odst. 3 základního nařízení, že by stanovení takových rozpětí nepatřičně komplikovalo její úlohu a bránilo ukončení šetření včas.

The application of those rules does not constitute a breach of the principle of equal treatment in respect of the companies included in the sample and those who are not as those two groups of companies are in different situations since the Commission must necessarily calculate an individual margin of dumping for the former, and that presupposes the examination and acceptance of such a claim for market economy treatment or individual treatment, whereas it is not obliged to establish an individual margin for the latter.

Použití těchto pravidel nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení mezi společnostmi tvořícími vzorek a společnostmi, které ve vzorku nejsou, jelikož se tyto dvě kategorie společností nacházejí v rozdílných situacích, takže pro prvně uvedené společnosti Komise nezbytně musí stanovit individuální dumpingové rozpětí, což předpokládá přezkum a přijetí takové žádosti o statut nebo zacházení, zatímco nemá povinnost stanovit individuální rozpětí pro společnosti uvedené druhé kategorie.

Furthermore, the principle of equal treatment in respect of the companies which are not included in the sample does not require the Commission to decide on all the claims which have been submitted to it, with the result that the producers or exporters not included in the sample, but to whom such market economy treatment or individual treatment is granted, may have applied to them the average dumping margin of the sampled companies to which such market economy treatment or individual treatment has been granted.

Krom toho zásada rovného zacházení mezi společnostmi, které netvoří vzorek, Komisi neukládá rozhodnout o všech žádostech, které jí byly předloženy tak, aby na výrobce nebo vývozce, kteří nejsou zařazeni do vzorku, ale kterým byl přiznán takový status nebo takové zacházení, mohlo být použito průměrné dumpingové rozpětí společností ve vzorku, kterým byly takový status nebo takové zacházení přiznány.

If the number of claims is so large that examining them would prevent the Community institutions from completing the investigation in good time, the institutions are not required, under Article 17(3) of the basic regulation, to decide on all of those claims, even for the sole purpose of distinguishing, among the non-sampled companies, between those which may or may not be entitled to market economy treatment or individual treatment, with a view to applying to them the average dumping margin of the sampled companies to which market economy treatment or individual treatment has been granted, but without calculating an individual dumping margin.

V případě, kdy je počet žádostí o STH/IZ tak velký, že by jejich přezkum bránil orgánům Společenství v ukončení šetření včas, nejsou totiž tyto orgány podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení povinny rozhodovat o všech těchto žádostech, a to s jediným cílem rozlišit, v rámci společností nezařazených do vzorku, společnosti, kterým by mohl být přiznán takový status nebo takové zacházení a kterým nikoli, za účelem uplatnit vůči nim průměrné dumpingové rozpětí společností zařazených do vzorku, kterým byly takový status nebo takové zacházení přiznány, aniž se stanoví individuální dumpingové rozpětí.

(see paras 87-89, 92-94)

(viz body 87–89, 92–94)

3. The undertakings affected by an investigation preceding the adoption of an anti-dumping regulation must be placed in a position during the administrative procedure in which they can effectively make known their views on the correctness and relevance of the facts and circumstances alleged and on the evidence presented by the Commission in support of its assessment of the existence of dumping and the resultant injury.

3. Podnikům, jichž se týká šetření předcházející přijetí antidumpingového nařízení, musí být umožněno účinně vyjádřit v průběhu správního řízení své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a tvrzených okolností, jakož i k důkazům, které Komise uplatnila na podporu svého posouzení existence dumpingové praxe a újmy z této praxe vyplývající.

In this connection, the fact that final disclosure requested by the parties pursuant to Article 20(2) of the basic anti-dumping regulation No 384/96 is incomplete renders the regulation imposing definitive anti-dumping duties unlawful only if, as a result of the omission, the interested parties were not in a position to defend their interests effectively. That is inter alia the case where the omission relates to facts or considerations which are different from those used for any provisional measures, to which particular attention must be paid in final disclosure pursuant to that provision. That is also the case where the omission relates to facts or considerations which are different from those on which the Commission or Council bases a decision subsequent to the communication of the final disclosure document, as is apparent from the last sentence of Article 20(4) of the basic regulation.

V tomto kontextu neúplnost konečné informace požadované stranami podle čl. 20 odst. 2 základního nařízení č. 384/96 způsobuje protiprávnost nařízení o uložení konečného antidumpingového cla pouze, pokud zúčastněné strany nemohly z důvodu tohoto opomenutí účinně hájit své zájmy. O takový případ by šlo zejména, kdyby se opomenutí týkalo skutečností nebo úvah odlišných od skutečností nebo úvah použitých pro prozatímní opatření, kterým musí být věnována zvláštní pozornost v konečné informaci, podle uvedeného ustanovení. O tentýž případ jde, pokud se opomenutí týká skutečností nebo úvah odlišných od těch, na nichž je založeno rozhodnutí přijaté Komisí nebo Radou po oznámení dokumentu poskytujícího konečné informace, jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty uvedeného základního nařízení.

The fact that the Commission amended its analysis after comments made on the final disclosure document by the parties concerned does not however, in itself, constitute infringement of the rights of the defence. As is apparent from the last sentence of Article 20(4) of the basic regulation, the final disclosure document does not prejudice any subsequent decision by the Commission or the Council. That provision merely requires the Commission to disclose, as soon as possible, the facts and considerations which are different from those which formed the basis for its initial approach in the final disclosure document. Consequently, in order to establish whether the Commission complied with the rights of the parties concerned deriving from the last sentence of Article 20(4) of the basic regulation, it must also be ascertained whether the Commission communicated to them the facts and considerations taken into account for the purpose of the new analysis of the injury and the form of measures necessary to eliminate it, in so far as those facts and considerations differ from those taken into account in the final disclosure document.

Skutečnost, že Komise změnila svou analýzu po komentářích, které dotčené strany vyjádřily k dokumentu poskytujícímu konečné informace, však nepředstavuje sama o sobě porušení práva na obhajobu. Jak totiž vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, dokument poskytující konečné informace totiž nebrání jakémukoli pozdějšímu rozhodnutí Komise nebo Rady. Toto ustanovení pouze ukládá Komisi oznámit, co možná nejdříve, skutečnosti a úvahy odlišné od těch, o něž se opíral původní přístup obsažený v dokumentu poskytujícím konečné informace. Proto je pro určení, zda Komise dodržela práva dotyčných stran vyplývající z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, ještě třeba ověřit, zda Komise žalobkyním oznámila skutečnosti a úvahy přijaté za účelem nové analýzy ohledně újmy a formy požadovaných opatření k jejímu odstranění v rozsahu, v němž se odlišují od skutečností a úvah přijatých v dokumentu poskytujícím konečné informace.

(see paras 108, 132-133, 138-139)

(viz body 108, 132–133, 138–139)

4. The Commission breaches Article 20(5) of the basic anti-dumping regulation No 384/96 by granting a producer who is subject to an anti-dumping investigation a period of less than 10 days to comment on the additional final disclosure document. However, that fact cannot, in itself, lead to annulment of the contested regulation. It is also necessary to establish that the granting of a period shorter than the prescribed period was actually capable of affecting its rights of defence in the procedure in question.

4. Tím, že Komise výrobci, vůči kterému bylo vedeno šetření, poskytla lhůtu kratší než 10 dní pro vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, porušila čl. 20 odst. 5 základního antidumpingového nařízení č. 384/96. Tato okolnost nicméně sama o sobě nemůže vést ke zrušení napadeného nařízení. Je třeba totiž ještě prokázat, že skutečnost, že byla poskytnuta lhůta kratší než lhůta legální, mohla konkrétně ovlivnit jejich práva na obhajobu v rámci dotčeného řízení.

(see para. 145)

(viz bod 145)

5. The adoption of anti-dumping duties is not a penalty for earlier behaviour but a protective and preventive measure against unfair competition resulting from dumping practices. In order to be able to determine the anti-dumping duties appropriate for protecting the Community industry against dumping, it is therefore necessary to carry out the investigation on the basis of information which is as recent as possible.

5. Uložení antidumpingových cel není sankcí za předchozí jednání, ale obranným a ochranným opatřením proti nekalé hospodářské soutěži vyplývající z dumpingových praktik. Je tedy nezbytné vést šetření na základě tak aktuálních informací, jak je jen možné, aby mohla být stanovena antidumpingová cla vhodná k ochraně výrobního odvětví Společenství proti dumpingovým praktikám.

Where the Community institutions find that imports of a product which has until then been subject to quantitative restrictions increase after those restrictions have lapsed, they may take that increase into account for the purposes of their assessment of the injury sustained by the Community industry.

Pokud orgány Společenství konstatují, že se dovozy výrobku, podléhajícího doposud množstevním omezením, po ukončení uvedených omezení zvyšují, mohou tento růst zohlednit za účelem svého posouzení újmy způsobené průmyslu Společenství.

(see paras 155-156)

(viz body 155–156)

In Joined Cases T‑407/06 and T‑408/06,

Ve spojených věcech T‑407/06 a T‑408/06,

Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd, established in Yongjia (China),

Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd, se sídlem v Yongjia (Čína),

applicant in Case T‑407/06,

žalobkyně ve věci T‑407/06,

Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd, established in Wenzhou (China),

Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd, se sídlem ve Wenzhou (Čína),

applicant in Case T‑408/06,

žalobkyně ve věci T‑408/06,

represented by I. MacVay, Solicitor, R. Thompson QC, and K. Beal, Barrister,

zastoupené I. MacVayem, solicitor, R. Thompsonem, QC, a K. Bealem, barrister,

v

proti

Council of the European Union, represented by J.-P. Hix, acting as Agent, assisted by G. Berrisch, lawyer,

Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hixem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem,

defendant,

žalované,

supported by

podporované

European Commission, represented by H. van Vliet and T. Scharf, acting as Agents,

Komisí Evropských společenství, zastoupenou H. van Vlietem a T. Scharfem, jako zmocněnci,

by

Evropskou konfederací obuvnického průmyslu (CEC), se sídlem v Bruselu (Belgie), původně zastoupenou P. Vlaemminckem, G. Zonnekeynem a S. Verhulstem, poté P. Vlaemminckem a A. Hubertem, advokáty,

Confédération européenne de l’industrie de la chaussure (CEC), established in Brussels (Belgium), represented initially by P. Vlaemminck, G. Zonnekeyn and S. Verhulst, and subsequently by P. Vlaemminck and A. Hubert, lawyers,

a

and by

BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas, se sídlem v Monte Urano (Itálie), a šestnácti dalšími vedlejšími účastnicemi řízení, jejichž jména jsou uvedena v příloze, zastoupenými G. Celonou, P. Tabellinim a C. Cavalierem, advokáty,

BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas, established in Monte Urano (Italy), and the 16 other interveners listed in the Annex, represented by G. Celona, P. Tabellini and C. Cavaliere, lawyers,

vedlejšími účastnicemi řízení,

interveners,

jejichž předmětem jsou návrhy na částečné zrušení nařízení Rady (ES) č. 1472/2006 ze dne 5. října 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 275, s. 1) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň,

APPLICATIONS for partial annulment of Council Regulation (EC) No 1472/2006 of 5 October 2006 imposing a definitive anti-dumping duty and collecting definitely the provisional duty imposed on imports of certain footwear with uppers of leather originating in the People’s Republic of China and Vietnam (OJ 2006 L 275, p. 1), in so far as it concerns the applicants,

TRIBUNÁL (osmý senát),

THE GENERAL COURT (Eighth Chamber),

ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Papasavvas (zpravodaj) a A. Dittrich, soudci,

composed of M.E. Martins Ribeiro, President, S. Papasavvas (Rapporteur) and A. Dittrich, Judges,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,

Registrar: C. Kantza, Administrator,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. února 2009,

having regard to the written procedure and further to the hearing on 11 February 2009,

vydává tento

gives the following

Rozsudek

Judgment

Legal context

Právní rámec

1. Article 1(1) and (2) of Council Regulation (EC) No 384/96 of 22 December 1995 on protection against dumped imports from countries not members of the European Community (OJ 1996 L 56, p. 1), as amended (‘the basic regulation’), provides:

1. Článek 1 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45) v platném znění (dále jen „základní nařízení“) uvádí:

‘1. An anti-dumping duty may be applied to any dumped product whose release for free circulation in the Community causes injury.

„1. Antidumpingové clo může být uloženo na každý výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu.

2. A product is to be considered as being dumped if its export price to the Community is less than a comparable price for the like product, in the ordinary course of trade, as established for the exporting country.’

2. Výrobek je považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu ve vývozní zemi.“

2. The first subparagraph of Article 2(1) of the basic regulation provides that ‘[t]he normal value shall normally be based on the prices paid or payable, in the ordinary course of trade, by independent customers in the exporting country.’

2. Podle čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce základního nařízení „[b]ěžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku“.

3. As regards the conditions for the grant of market economy treatment, Article 2(7)(b) of the basic regulation provides:

3. Co se týče podmínek přiznání statutu podniku působícího v tržním hospodářství, čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení stanoví:

‘In anti-dumping investigations concerning imports from … the People’s Republic of China …, normal value will be determined in accordance with paragraphs 1 to 6, if it is shown, on the basis of properly substantiated claims by one or more producers subject to the investigation …, that market economy conditions prevail for this producer or producers in respect of the manufacture and sale of the like product concerned. When this is not the case, the rules set out under subparagraph (a) shall apply.’

„V rámci antidumpingového šetření dovozů z […] Čínské lidové republiky […], se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6, pokud se prokáže na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců […], že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro výrobce nebo více výrobců podmínky tržního hospodářství. V opačném případě se použije písmeno a).“

4. According to Article 9(6) of the basic regulation:

4. Podle čl. 9 odst. 6 základního nařízení:

‘When the Commission has limited its examination in accordance with Article 17, any anti-dumping duty applied to imports from exporters or producers which have made themselves known in accordance with Article 17 but were not included in the examination shall not exceed the weighted average margin of dumping established for the parties in the sample. … Individual duties shall be applied to imports from any exporter or producer which is granted individual treatment, as provided for in Article 17.’

„6. Pokud Komise omezí své šetření podle článku 17, nesmí být antidumpingové clo uložené na dovoz vývozcům nebo výrobcům, kteří se přihlásili podle článku 17, ale kteří nebyli zahrnuti do šetření, vyšší než vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek […] Na dovoz vývozců nebo výrobců, kterým bylo postupem podle článku 17 uděleno individuální zacházení, se uloží individuální clo.“

5. As regards sampling, Article 17(1) and (3) of the basic regulation provides:

5. Co se týče techniky spočívající v použití výběru vzorku, čl. 17 odst. 1 a 3 základního nařízení uvádí:

‘1. In cases where the number of complainants, exporters or importers, types of product or transactions is large, the investigation may be limited to a reasonable number of parties, products or transactions by using samples which are statistically valid on the basis of information available at the time of the selection, or to the largest representative volume of production, sales or exports which can reasonably be investigated within the time available.

„1. V případech, kdy je počet žadatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodních operací příliš velký, může být šetření omezeno na přiměřený počet stran, výrobků nebo obchodních operací, který se vybere jako statisticky reprezentativní vzorek na základě informací dostupných v době výběru, nebo největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán.

…

[…]

3. In cases where the examination has been limited in accordance with this Article, an individual margin of dumping shall, nevertheless, be calculated for any exporter or producer not initially selected who submits the necessary information within the time limits provided for in this Regulation, except where the number of exporters or producers is so large that individual examinations would be unduly burdensome and would prevent completion of the investigation in good time.’

3. Je-li šetření omezeno v souladu s tímto článkem, vypočítá se nicméně individuální dumpingové rozpětí pro každého vývozce nebo výrobce, který nebyl původně vybrán a který předloží nezbytné informace ve lhůtě stanovené tímto nařízením, pokud není počet vývozců nebo výrobců tak vysoký, že by individuální zjišťování znamenalo příliš velké zatížení a bránilo by včasnému ukončení šetření.“

6. As regards the determination of injury, Article 3(1), (2) and (6) of the basic regulation provides:

6. Co se týče zjišťování újmy, čl. 3 odst. 1, 2 a 6 základního nařízení stanoví:

‘1. Pursuant to this Regulation, the term “injury” shall, unless otherwise specified, be taken to mean material injury to the Community industry, threat of material injury to the Community industry or material retardation of the establishment of such an industry and shall be interpreted in accordance with the provisions of this Article.

„1. Není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení výrazem ‚újma‘ podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství a vykládá se podle tohoto článku.

2. A determination of injury shall be based on positive evidence and shall involve an objective examination of both (a) the volume of the dumped imports and the effect of the dumped imports on prices in the Community market for like products; and (b) the consequent impact of those imports on the Community industry.

2. Zjištění újmy je založeno na skutečných důkazech a zahrnuje objektivní přezkum jak a) objemu dumpingových dovozů a jejich účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství, tak b) následného vlivu těchto dovozů na výrobní odvětví Společenství.

…

[…]

6. It must be demonstrated, from all the relevant evidence presented in relation to paragraph 2, that the dumped imports are causing injury within the meaning of this Regulation. Specifically, this shall entail a demonstration that the volume and/or price levels identified pursuant to paragraph 3 are responsible for an impact on the Community industry as provided for in paragraph 5, and that this impact exists to a degree which enables it to be classified as material.’

6. Ze všech relevantních důkazů předložených podle odstavce 2 musí vyplývat, že dumpingové dovozy působí újmu ve smyslu tohoto nařízení. K tomu zejména patří důkaz o tom, že objem a/nebo cena zjištěné podle odstavce 3 mají na výrobní odvětví Společenství nepříznivé účinky ve smyslu odstavce 5 a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že mohou být označeny jako závažné.“

7. According to the final sentence of Article 9(4) of the basic regulation, ‘[t]he amount of the anti-dumping duty shall not exceed the margin of dumping established but it should be less than the margin if such lesser duty would be adequate to remove the injury to the Community industry’.

7. Podle čl. 9 odst. 4 poslední věty základního nařízení „[a]ntidumpingové clo nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.“

8. Under Article 18(3) and (4) of the basic regulation:

8. Podle čl. 18 odst. 3 a 4 základního nařízení:

‘3. Where the information submitted by an interested party is not ideal in all respects it should nevertheless not be disregarded, provided that any deficiencies are not such as to cause undue difficulty in arriving at a reasonably accurate finding and that the information is appropriately submitted in good time and is verifiable, and that the party has acted to the best of its ability.

„3. Nejsou-li informace předložené účastníkem řízení ve všech ohledech dokonalé, přesto se k nim přihlédne, pokud nedostatky neúměrně neztěžují zjištění přiměřeně správných závěrů, pokud jsou předloženy včas, pokud je možno je ověřit a pokud účastník řízení jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

4. If evidence or information is not accepted, the supplying party shall be informed forthwith of the reasons therefor and shall be granted an opportunity to provide further explanations within the time limit specified. If the explanations are considered unsatisfactory, the reasons for [the] reject[ion] of such evidence or information shall be disclosed and given in published findings.’

4. Pokud nejsou důkazy nebo informace přijaty, je strana, která je předložila, okamžitě zpravena o důvodech jejich odmítnutí a je jí dána možnost podat dodatečné vysvětlení ve stanovené lhůtě. Pokud vysvětlení nejsou považována za dostatečná, je třeba uvést důvody pro odmítnutí důkazů nebo informací a uvést je ve zveřejněných závěrech.“

9. Article 20(1), (2), (4) and (5) of the basic regulation provides:

9. Článek 20 odst. 1, 2, 4 a 5 základního nařízení uvádí:

‘1. The complainants, importers and exporters and their representative associations, and representatives of the exporting country, may request disclosure of the details underlying the essential facts and considerations on the basis of which provisional measures have been imposed. Requests for such disclosure shall be made in writing immediately following the imposition of provisional measures, and the disclosure shall be made in writing as soon as possible thereafter.

„1. Žadatelé, dovozci a vývozci a jejich zájmové svazy a země původu a/nebo vývozu mohou požádat o poskytnutí informací o podrobnostech týkajících se závažných skutečností a úvah, na jejichž základě byla přijata prozatímní opatření. Poskytnutí informací je nutno si vyžádat písemně ihned po přijetí prozatímních opatření a informace musí být poskytnuty písemně co nejdříve.

2. The parties mentioned in paragraph 1 may request final disclosure of the essential facts and considerations on the basis of which it is intended to recommend the imposition of definitive measures, or the termination of an investigation or proceedings without the imposition of measures, particular attention being paid to the disclosure of any facts or considerations which are different from those used for any provisional measures.

2. Strany uvedené v odstavci 1 mohou požádat o konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných opatření nebo zastavení šetření nebo řízení, aniž by bylo přijato nějaké opatření, přičemž se zvláštní pozornost věnuje informaci o skutečnostech a úvahách, které se liší od těch, jež byly použity při rozhodování o prozatímních opatřeních.

…

[…]

4. Final disclosure shall be given in writing. It shall be made, due regard being had to the protection of confidential information, as soon as possible and, normally, not later than one month prior to a definitive decision or the submission by the Commission of any proposal for final action pursuant to Article 9. Where the Commission is not in a position to disclose certain facts or considerations at that time, these shall be disclosed as soon as possible thereafter. Disclosure shall not prejudice any subsequent decision which may be taken by the Commission or the Council but where such decision is based on any different facts and considerations, these shall be disclosed as soon as possible.

4. Konečné informace musí být poskytnuty písemně. Podávají se co nejdříve, obvykle nejpozději jeden měsíc před vydáním konečného rozhodnutí nebo před předložením návrhu Komise na přijetí konečných opatření podle článku 9, přičemž se řádně přihlédne k ochraně důvěrných informací. Pokud Komise nemůže sdělit některé skutečnosti nebo úvahy v tomto okamžiku, sdělí je co nejdříve. Poskytnutím informací není dotčeno jakékoli další rozhodnutí, které Komise nebo Rada případně přijmou, ale pokud toto rozhodnutí vychází z jiných skutečností nebo úvah, musí být tyto informace nebo úvahy sděleny co nejdříve.

5. Representations made after final disclosure is given shall be taken into consideration only if received within a period to be set by the Commission in each case, which shall be at least 10 days, due consideration being given to the urgency of the matter.’

5. Ke stanoviskům obdrženým po poskytnutí konečných informací lze přihlédnout pouze tehdy, obdrží-li je Komise ve lhůtě, kterou stanoví v každém případě s ohledem na naléhavost věci a která činí nejméně deset dnů.“

10. According to Article 6.9 of the Agreement on Implementation of Article VI of the General Agreement on Tariffs and Trade 1994 (GATT) (OJ 1994 L 336, p. 103) (‘the 1994 Anti-dumping Code’) in Annex 1A to the Agreement establishing the World Trade Organisation (‘the WTO’) (OJ 1994 L 336, p. 3):

10. Podle bodu 6.9 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT) (Úř. věst. L 336, s. 103, dále jen „antidumpingový kodex z roku 1994“), obsažené v příloze 1 A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) (Úř. věst., L 336, s. 3):

‘The authorities shall, before a final determination is made, inform all interested parties of the essential facts under consideration which form the basis for the decision whether to apply definitive measures. Such disclosure should take place in sufficient time for the parties to defend their interests.’

„Úřady před konečným určením informují všechny dotčené strany o uvažovaných základních skutkových okolnostech, které tvoří základ rozhodnutí, zda budou uplatněna konečná opatření. Takové informace musí být poskytnuty v dostatečném předstihu, aby strany měly možnost hájit své zájmy.“

Background to the dispute and the contested regulation

Skutečnosti předcházející sporu a napadené nařízení

11. The applicants, Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd and Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd, are footwear-producing and exporting companies established in China.

11. Žalobkyně, Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd a Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd, jsou společnostmi, které vyrábějí a vyvážejí obuv, usazenými v Číně.

12. Imports of footwear from China falling within certain categories of the combined nomenclature were subject to a quantitative quota regime which lapsed on 1 January 2005.

12. Dovoz obuvi z Číny týkající se určitých tříd kombinované nomenklatury byl podřízen množstevnímu omezení, které pozbylo platnosti dne 1. ledna 2005.

13. Following a complaint lodged on 30 May 2005 by the Confédération européenne de l’industrie de la chaussure (‘CEC’), the Commission of the European Communities initiated an anti-dumping proceeding concerning imports of certain footwear with uppers of leather originating in China and Vietnam. The notice of initiation of that proceeding was published in the Official Journal of the European Union of 7 July 2005 (OJ 2005 C 166, p. 14) (‘the notice of initiation’).

13. Na základě podnětu, který podala dne 30. května 2005 Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) zahájila Komise Evropských společenství antidumpingové řízení týkající se dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu. Oznámení o zahájení tohoto řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. července 2005 (Úř. věst. C 166, s. 14, dále jen „oznámení o zahájení“).

14. In view of the large number of parties involved, it was envisaged, at point 5.1(a) of the notice of initiation, to apply sampling, in accordance with Article 17 of the basic regulation.

14. Vzhledem ke značnému počtu zúčastněných stran, bylo v bodě 5.1 písm. a) oznámení o zahájení uvedeno, že bude použito techniky výběru vzorku podle článku 17 základního nařízení.

15. The applicants contacted the Commission and on 25 July 2005 provided it with the information required by point 5.1(e) of the notice of initiation in order to be granted market economy treatment (‘MET’) or, failing that, to be given individual treatment (‘IT’). By email of 13 January 2006, counsel for the applicants requested the Commission to state its intentions concerning the procedure to be followed in response to the MET/IT claims submitted by exporters not forming part of the sample and whose claims had not been individually examined. By email of 17 January 2006, the Commission stated that as the investigation was in progress it was unable to comment.

15. Žalobkyně navázaly kontakt s Komisí tím, že jí dne 25. července 2005 dodaly informace požadované podle bodu 5.1 písm. e) oznámení o zahájení, aby jim byl přiznán statut společnosti působící v tržním hospodářství (dále jen „STH“) nebo, kdyby jim přiznán nebyl, aby mohli požívat individuálního zacházení (dále jen „IZ“). Elektronickou poštou ze dne 13. ledna 2006 se právní zástupce žalobkyň dotázal Komise ohledně jejích záměrů týkajících se postupu, který má následovat, pokud jde o žádosti o STH/IZ, podané vývozci, kteří nejsou součástí vzorku, a jejichž žádosti nebyly zkoumány individuálně. Elektronickou poštou ze dne 17. ledna 2006 Komise uvedla, že se z důvodu probíhajícího řízení odmítá k této věci vyjádřit.

16. On 23 March 2006, the Commission adopted Regulation (EC) No 553/2006 imposing a provisional anti-dumping duty on imports of certain footwear with uppers of leather originating in the People’s Republic of China and Vietnam (OJ 2006 L 98, p. 3) (‘the provisional regulation’).

16. Dne 23. března 2006 Komise přijala nařízení (ES) č. 553/2006, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu (Úř. věst. L 98, s. 3, dále jen „prozatímní nařízení“).

17. According to recital 9 to the provisional regulation, the investigation of dumping and injury covered the period from 1 April 2004 to 31 March 2005 (‘the investigation period’). The examination of factors relevant for the assessment of injury covered the period from 1 January 2001 to 31 March 2005 (‘the period considered’).

17. Podle devátého bodu odůvodnění prozatímního nařízení se šetření dumpingu a újmy týkalo období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 (dále jen „období šetření“). Kontrola skutečností významných pro posouzení újmy se týkala období od 1. ledna 2001 do 31. března 2005 (dále jen „posuzované období“).

18. In light of the need to establish a normal value for the products of the Chinese and Vietnamese exporting producers which could not be granted MET, a verification to establish normal value on the basis of data from an analogue country, in this case the Federative Republic of Brazil, took place at the premises of three Brazilian companies (recital 8 to the provisional regulation).

18. Protože bylo potřeba stanovit běžnou hodnotu pro výrobky čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, kterým nebude případně udělen STH, bylo za účelem stanovení běžné hodnoty na základě údajů ze srovnatelné země, v daném případě z Brazilské federativní republiky, provedeno šetření v prostorách tří brazilských společností (osmý bod odůvodnění prozatímního nařízení).

19. As regards the product concerned, it follows from recitals 10, 11, 40 and 41 to the provisional regulation that that regulation covered essentially sandals, boots, urban footwear and city shoes, all manufactured with uppers of leather or composition leather. It follows, moreover, from recitals 12 to 31 to the provisional regulation that the Commission excluded Special Technology Athletic Footwear (‘STAF’) from the definition of the product concerned and that it included children’s footwear.

19. Co se týče dotčeného výrobku, z bodu 10, 11, 40 a 41 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že hlavně zahrnuje sandály, vysoké boty, vycházkovou a městskou obuv, přičemž všechny jsou vyráběny se svrškem z přírodní nebo kompozitní usně. Mimoto z bodů 12 až 31 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že Komise z definice dotčeného výrobku vyloučila sportovní obuv vyráběnou speciální technologií (Special Technology Athletic Footwear, dále jen „STAF“) a že do ní zahrnula obuv pro děti.

20. In ascertaining whether there had been dumping, the Commission applied sampling. Of the Chinese exporting producers which came forward in order to be included in the sample, 154 exported to the Community during the investigation period, according to recital 55 to the provisional regulation. According to the same recital, those companies were initially considered to be cooperating companies and were taken into account in the selection of the sample.

20. V rámci určení dumpingu Komise použila techniku výběru vzorku. Podle bodu 55 odůvodnění prozatímního nařízení mezi vyvážejícími výrobci, kteří se přihlásili, aby byly zahrnuti do vzorku, 154 vyváželo v období šetření do Společenství. Podle téhož bodu odůvodnění byly tyto společnosti původně považovány za spolupracující společnosti a bylo s nimi počítáno při výběru vzorku.

21. It follows from recital 57 to the provisional regulation that the Commission finally selected a sample consisting of 13 Chinese exporting producers representing more than 20% of the Chinese export volume to the Community. According to recital 59 to that regulation, the criteria taken into account in the selection of the sample were, first, the size of the exporting producer in terms of export sales to the Community and, second, the size of the exporting producer in terms of domestic sales. With respect to the latter criterion, the Commission stated at recital 60 to the provisional regulation that domestic sales figures would make the sample more representative by providing information on prices and costs associated with producing and selling the product concerned on the domestic markets. According to recital 61 to the provisional regulation, the Chinese companies selected for the sample represented 25% of export quantities to the Community and 42% of domestic market sales by producers which had cooperated in the investigation. According to the same recital, the exclusion of STAF did not significantly influence the representativeness of the sample.

21. Z bodu 57 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že Komise nakonec vybrala vzorek zahrnující třináct čínských vyvážejících výrobců, kteří představují více než 20 % objemu čínského vývozu do Společenství. Podle bodu 59 odůvodnění téhož nařízení kritéria vzatá v úvahu za účelem dotčeného výběru byla zaprvé velikost vyvážejícího výrobce z pohledu vývozu do Společenství a zadruhé jeho velikost z pohledu domácího prodeje. Pokud jde o toto posledně uvedené kritérium, Komise v šedesátém bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že údaje související s domácím prodejem zvyšují reprezentativnost vzorku tím, že poskytují informace o cenách a nákladech souvisejících s výrobou a s prodejem dotčeného výrobku na domácích trzích. Podle bodu 61 odůvodnění prozatímního nařízení čínské společnosti vybrané do vzorku představovaly 25 % objemu vývozu do Společenství a 42 % prodeje uskutečněného na domácím trhu vyvážejícími výrobci spolupracujícími v šetření. Podle téhož bodu odůvodnění vyloučení STAF nijak podstatně reprezentativnost vzorků neovlivnilo.

22. According to recital 62 to the provisional regulation, exporting producers which were not finally retained in the sample were informed that any anti-dumping duty on their exports would be calculated in accordance with the provisions of Article 9(6) of the basic regulation. As regards the requests presented by those exporting producers which sought an individual dumping margin pursuant to Article 9(6) and Article 17(3) of the basic regulation, the Commission considered, at recital 64 to the basic regulation, that individual examination of those exporting producers would be unduly burdensome and prevent it from completing the investigation in good time. In those circumstances, the dumping margin of those producers was determined on the basis of the weighted average of the dumping margins of the companies in the sample (recitals 135 and 143 to the provisional regulation).

22. Podle bodu 62 odůvodnění prozatímního nařízení vyvážející výrobci nezařazení do vzorku, byli informováni o tom, že antidumpingová cla týkající se jejich vývozů budou stanovena v souladu s ustanoveními čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Co se týče žádostí předložených vyvážejícími výrobci o stanovení individuálního dumpingové rozpětí podle čl. 9 odst. 6 a čl. 17 odst. 3 základního nařízení, Komise měla v bodě 64 odůvodnění prozatímního nařízení za to, že by jejich individuální zjišťování nepřiměřeně zatížilo šetření, a to by nemohlo být ukončeno včas. Za těchto podmínek dumpingové rozpětí pro tyto výrobce bylo stanoveno na základě váženého průměru dumpingových rozpětí společností ze vzorku (body 135 a 143 odůvodnění prozatímního nařízení).

23. By letter of 7 April 2006, the Commission sent the applicants, pursuant to Article 14(2) and Article 20(1) of the basic regulation, respectively, a copy of the provisional regulation and a document containing information on the details underlying the essential facts and considerations on the basis of which the anti‑dumping duties were imposed (‘the general disclosure document’). The Commission invited the applicants to submit any comments which they might have on those documents by 8 May 2006.

23. Dopisem ze dne 7. dubna 2006 Komise předala žalobkyním podle čl. 14 odst. 2 a čl. 20 odst. 1 základního nařízení opis prozatímního nařízení a dokument obsahující informace o podrobnostech, které jsou základem nejdůležitějších skutečností a úvah, na základě kterých byla uložena prozatímní antidumpingová cla (dále jen „dokument poskytující prozatímní informace“). Komise vyzvala žalobkyně, aby ji předaly své případné komentáře k těmto dokumentům do 8. května 2006.

24. By fax of 7 July 2006, the Commission sent the applicants, pursuant to Article 20(2) to (4) of the basic regulation, a final disclosure document setting out the essential facts and considerations on which the proposal to impose definitive anti-dumping duties was based.

24. Faxem ze dne 7. července 2006 Komise předala žalobkyním podle čl. 20 odst. 2 až 4 základního nařízení dokument poskytující konečné informace týkající se nejdůležitějších skutečností a úvah, které byly základem návrhu na uložení konečných antidumpingových cel.

25. In section H of that document, the Commission set out its considerations concerning the definitive anti-dumping measures which were proposed to the Council of the European Union. As regards the type of measures, the Commission explained, first, that undertakings given by producers not to sell at below the price level which would have eliminated the significant injury sustained by the Community industry did not constitute appropriate measures and, second, that it was appropriate to apply a delayed duty system (paragraphs 278 to 291 of the final disclosure document).

25. V hlavě H tohoto dokumentu Komise uvedla své úvahy, pokud jde o konečná antidumpingová opatření, které budou předloženy Radě Evropské unie. Co se týče druhu opatření, Komise uvedla zaprvé, že závazky ze strany výrobců neprodávat pod takovou cenovou výší, která by odstranila podstatnou újmu, kterou utrpěl průmysl Společenství, nepředstavovaly vhodná opatření, a zadruhé, že bylo třeba použít systému odložených cel (body 278 až 291 dokumentu poskytujícího konečné informace).

26. As regards the delayed duty system, the Commission observed that the volume of imports had had a significant injurious effect on the Community industry as from 1 January 2005, the date on which the quota regime lapsed (see paragraph 12 above). During the first quarter of 2005, which was included in the investigation period (see paragraph 1 7 above), the Community industry underwent, proportionally, the most significant decline during the period considered with respect to a number of economic indicators such as profitability, sales prices, market share, sales, employment and production. In those circumstances, the Commission paid special attention to the quantitative element of dumping practices in determining whether there was injury. It thus considered that only imports above a certain volume threshold were injurious and that, therefore, intervention in the form of ad valorem duties was not necessary to ensure fair competition. Therefore, anti-dumping duties should be applied only to quantities of imported products above certain annual volume thresholds. In the present case, such a delayed duty system would be adequate to remove the injury in so far as it would take the effect of the quota regime into consideration and would balance the concerns of the interested parties. The proposed anti-dumping duties should therefore apply to imports from China in excess of a threshold of 140 million pairs of shoes per annum. That volume reflected the Commission’s assessment on imports from China in 2005 and took account of the quantities imported in 2004 (paragraphs 285 to 287 and 291 of the final disclosure document).

26. Pokud jde o systém odložených cel, Komise uvedla, že objem dovozu má významný negativní dopad na průmysl Společenství od 1. ledna 2005, dne ukončení množstevního omezení (bod 12 výše). Během prvních tří měsíců roku 2005, včetně období šetření (viz bod 17 výše) totiž průmysl Společenství údajně, proporcionálně, zaznamenal nejvýraznější propad v průběhu posuzovaného období, co se týče vícero ekonomických ukazatelů, jako jsou ziskovost, prodejní ceny, podíly na trhu, prodeje, zaměstnanost a výroba. Za těchto podmínek Komise věnovala zvláštní pozornost množstevnímu prvku dumpingových praktik při určení existence újmy. Měla tak za to, že pouze dovoz překračující určitý objem je příčinou újmy, a že tedy zásah ve formě cel ad valorem není nezbytný pro obnovení podmínek poctivé soutěže. Proto by antidumpingová cla měla být použita pouze na množství dovážených výrobků přesahujících určitý roční objem. V projednávané věci je takový systém odložených cel údajně přiměřený za účelem odstranění újmy v rozsahu, v němž zohledňuje účinky množstevního omezení a vyvažuje zájmy dotčených stran. Navrhovaná antidumpingová cla by tedy měla být použita na dovozy uskutečněné nad práh 140 milionů párů obuvi ročně pocházející z Číny. Tento objem reflektuje posouzení Komise o dovozech z Číny v roce 2005, při zohlednění množství dovezených v roce 2004 (body 285 až 287 a 291 dokumentu poskytujícího konečné informace).

27. Therefore, the Commission proposed the imposition of a definitive anti-dumping duty, equal to the injury elimination level, on imports above the threshold of 140 million pairs of shoes per annum originating in China. That margin was fixed at the level of the underselling margin, namely 23% (paragraph 293 of the final disclosure document).

27. Komise tak navrhla uložení konečného antidumpingového cla ve výši rovnající se míře odstranění újmy na dovozy uskutečněné nad práh 140 milionů párů obuvi ročně, pocházející z Číny. Tato míra byla stanovena na úrovni cenového podbízení, totiž 23 % (bod 293 dokumentu poskytujícího konečné informace).

28. The Commission invited the applicant to submit its comments on the final disclosure document by 17 July 2006.

28. Komise vyzvala žalobkyně, aby jí zaslaly své komentáře k dokumentu poskytujícímu konečné informace do 17. července 2006.

29. By letter of 28 July 2006, the Commission sent the applicants an additional final disclosure document. According to its first two paragraphs, the purpose of that document was to provide interested parties with information about a change with regard to the envisaged form of the definitive anti-dumping duties. The Commission’s Directorate General (DG) ‘Trade’ had considered the comments submitted by certain interested parties with regard to the originally envisaged delayed duty system (see paragraphs 25 to 27 above). By that document, the Commission gave up the idea of such a system. In its new approach, the Commission stated that the real materially injurious increase in imports took place in 2004 and until the end of the investigation period, and that 2005 had been the first year in which imports of footwear from China were no longer subject to a quota regime. Furthermore, the Commission established a volume of non‑materially injurious imports on the basis of imports originating in China and Vietnam in 2003, namely 109 million pairs of shoes. Under that new approach, the economic impact of that volume needed to be taken into consideration in establishing the injury elimination level. Consequently, first, the injury elimination level was lowered to take account of the volume of non-materially injurious imports and, secondly, definitive duties were applied as from the first pair of shoes imported. According to that methodology, which provides for four stages set out in that document, the Commission concluded, for imports from China, on the basis of the ‘lesser duty rule’, that a definitive anti-dumping duty equal to the level required to eliminate injury should be imposed, in this case 16.5%.

29. Dopisem ze dne 28. července 2006 Komise předala žalobkyním dodatečný dokument poskytující konečné informace. Podle svých prvních dvou pododstavců měl tento dokument za cíl informovat dotčené strany o změně s ohledem na konfiguraci konečných antidumpingových cel, které budou navrženy. Generální ředitelství (GŘ) Komise „Obchod“ údajně přezkoumalo vyjádření podaná některými zúčastněnými stranami, pokud jde o původně zamýšlený systém odložených cel (viz body 25 až 27 výše). Prostřednictvím tohoto dokumentu Komise opustila myšlenku takového systému. V rámci svého nového přístupu Komise zdůraznila, že ke zvýšení dovozů skutečně způsobujícímu újmu došlo v průběhu roku 2004, a to až do konce období šetření, a že rok 2005 byl prvním rokem, během něhož dovoz obuvi z Číny již nepodléhal množstevnímu omezení. Krom toho Komise stanovila objem dovozů nezpůsobující újmu na základě dovozu z Číny a Vietnamu v roce 2003, totiž 109 milionů párů obuvi. Podle tohoto nového přístupu hospodářský dopad tohoto objemu musel být vzat v úvahu při určení úrovně odstranění újmy. Takto byla jednak snížena úroveň odstranění újmy za účelem zohlednění objemu dovozu nezpůsobujícího újmu a jednak byla konečná cla uplatněna od prvního dovezeného páru. Podle této metody stanovící čtyři etapy uvedené v tomto dokumentu Komise rozhodla, pro dovoz z Číny, na základě „pravidla nižšího cla“, o uložení konečného antidumpingového cla na úrovni požadované pro odstranění újmy, v projednávané věci 16,5 %.

30. In order to formalise that new proposal, the Commission annexed to its letter of 28 July 2006 the paragraphs which were to be included in the new section H of the final disclosure document and replace those in the corresponding section of the original final disclosure document (see paragraph 25 above). The Commission stated, in the paragraphs 278 and 279 which were to be included in the new section H of the final disclosure document, that only imports above a certain volume threshold prior to the lapsing of the quota regime could cause material injury so that the injury threshold determined on the basis of the results of the investigation period had to reflect the fact that certain import quantities had not caused such material injury. Consequently, the non-materially injurious import quantities had to be reflected in the injury elimination levels. In paragraph 280 of that document, the Commission set out the methodology which had been used.

30. Za účelem formalizace tohoto nového návrhu Komise k dopisu ze dne 28. července 2006 připojila body, které měly být obsaženy v nové hlavě H dokumentu poskytujícího konečné informace se záměrem nahradit body obsažené v hlavě odpovídající hlavě H (viz bod 25 výše). Komise uvedla v bodech 278 a 279, které měly být obsaženy v nové hlavě H dokumentu poskytujícího konečné informace, že pouze dovoz přesahující určitý objem před ukončením množstevního omezení mohl způsobit podstatnou újmu, takže v rámci určení úrovně odstranění újmy na základě výsledků období šetření měla být vzata v úvahu skutečnost, že některá dovezená množství nezpůsobila újmu. V důsledku toho množství, která nezpůsobila podstatnou újmu, měla být vzata v úvahu při určení úrovně odstranění újmy. V bodě 280 téhož dokumentu Komise uvedla metodu, kterou provedla.

31. The Commission invited the applicants to submit their comments on the final disclosure document by 2 August 2006. The applicants submitted their comments on that date.

31. Komise vyzvala žalobkyně, aby jí zaslaly své komentáře k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace do 2. srpna 2006. Žalobkyně k uvedenému dni zaslaly svá vyjádření.

32. On 5 October 2006, the Council adopted Regulation (EC) No 1472/2006 imposing a definitive anti-dumping duty and collecting definitely the provisional duty imposed on imports of certain footwear with uppers of leather originating in the People’s Republic of China and Vietnam (OJ 2006 L 275, p. 1) (‘the contested regulation’). By the contested regulation, the Council imposed a definitive anti-dumping duty on imports of footwear with uppers of leather or composition leather, excluding sports footwear, STAF, slippers and other indoor footwear and footwear with a protective toecap, originating in China and falling within a number of combined nomenclature codes (Article 1 of the contested regulation). The rate of the definitive anti-dumping duty applicable, before duty, to the net free-at-Community-frontier price was established, for footwear produced by the applicants, at 16.5%. Pursuant to Article 3 of the contested regulation, the contested regulation was to remain in force for a period of two years.

32. Dne 5. října 2006 Rada přijala nařízení (ES) č. 1472/2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 275, s. 1, dále jen „napadené nařízení“). Na základě napadeného nařízení Rada uložila konečné antidumpingové clo z dovozu obuvi se svrškem z přírodní nebo kompozitní usně, s výjimkou sportovní obuvi, STAF, pantoflí a ostatní domácí obuvi, a obuvi s ochrannou špičkou pocházející z Číny a spadající do vícero kódů kombinované nomenklatury (článek 1 napadeného nařízení). Sazba konečného antidumpingového cla, která se vztahuje na čistou cenu s dodáním na hranice Společenství před proclením, byla stanovena pro obuv pocházející z výroby žalobkyň na 16,5 %. Podle článku 3 napadeného nařízení platila tato sazba po dobu dvou let.

33. The Council dealt with the questions connected with the claims of a number of companies to be granted MET, on which the Commission had not ruled, at recitals 60 to 65 to the contested regulation.

33. Pokud jde o otázky související s žádostmi podanými vícero společnostmi, jejichž cílem je přiznání STH, k nimž se Komise nevyjádřila, Rada jim věnovala body 60 až 65 odůvodnění napadeného nařízení.

34. According to those recitals, the fact that the Commission did not respond individually to each MET claim submitted to it does not constitute a breach of the basic regulation. It is, on the contrary, consistent with Article 17 of that regulation. The sampling methodology provided for in that article also applies where a high number of companies concerned request MET or IT. In the present case, the exceptionally high number of claims by the companies concerned left the administration with no alternative other than to examine only those from the companies which were part of the sample in order to balance necessities resulting from an as individualised as possible case assessment within the margin of mandatory deadlines. That entailed the application to all non-sampled companies of the weighted average margin resulting from the undertakings in the sample. It follows that the complaints formulated during the administrative procedure, according to which the dumping calculation is not representative, must also be rejected.

34. Podle těchto bodů odůvodnění skutečnost, že Komise neodpověděla individuálně na každou žádost, která jí v tomto ohledu byla předložena, nepředstavuje porušení základního nařízení. Je údajně naopak v souladu s jeho článkem 17. Metoda výběru vzorku stanovená tímto článkem se údajně použije rovněž v případě, kdy vysoký počet dotyčných společností žádá o to, aby jim byl přiznán STH nebo IZ. V projednávané věci mimořádně vysoký počet žádostí podaných dotyčnými společnostmi údajně správnímu orgánu neponechal jinou možnost nežli zkoumat pouze žádosti společností zařazených do vzorku, za účelem sladění požadavků vyplývajících z co nejindividuálnější analýzy spisu při dodržení závazných lhůt. To údajně znamenalo použít na všechny společnosti nezahrnuté do vzorku vážené průměrné rozpětí stanovené pro společnosti ve vzorku. Z toho údajně vyplývá, že by výtky vyjádřené v průběhu správního řízení, podle kterých výpočet dumpingu není reprezentativní, měly být rovněž zamítnuty.

35. Those considerations also applied to claims for IT.

35. Tyto úvahy údajně platí, i pokud jde o žádosti o přiznání IZ.

36. As regards the level of duties necessary to eliminate the injury caused by imports from China, the Council stated at recitals 296 to 301 to the contested regulation, reiterating paragraphs 275 to 280 of the new section H of the final disclosure document attached as an annex to the additional final disclosure document (see paragraph 30 above), that it was appropriate to take account of the particularities of the present proceeding and in particular of the fact that a quota regime had been in force until 1 January 2005. As that quota regime had prevented any material injury being caused to the Community industry, whereas the increase in imports after the lapse of that regime had had a particularly decisive injurious effect on the Community industry, the Council considered that only imports above a certain volume before the lapsing of the quota regime could cause injury. Consequently, the injury threshold determined on the basis of the results of the investigation period had to take into account the fact that certain import quantities had not caused such material injury. That operation, which was based on the value of import volumes in 2003, led, for imports from China, to an injury threshold of 16.5%, whereas a threshold of 23% would have been applied, according to recital 295 to the contested regulation, if the Council had not taken account of the particularities of the present case.

36. Co se týče nezbytné úrovně cel za účelem odstranění újmy způsobené dovozem z Číny, Rada v bodech 296 až 301 odůvodnění napadeného nařízení, které převzaly body 275 až 280 obsažené v nové hlavě H dokumentu poskytujícího konečné informace (viz bod 30 výše) uvedla, že bylo třeba zohlednit specifika tohoto řízení, a zejména existence množstevního omezení až do 1. ledna 2005. Jelikož množstevní omezení zabraňovalo tomu, aby průmysl Společenství utrpěl podstatnou újmu, zatímco nárůst dovozu po skončení tohoto omezení údajně měl za následek zvlášť citlivou újmu, měla Rada za to, že pouze dovoz přesahující určitý objem před odstraněním tohoto množstevního omezení mohl způsobit závažnou újmu. V důsledku toho prahová hodnota újmy stanovená na základě výsledků období šetření musela zohledňovat skutečnost, že určité objemy dovozu nezpůsobily podstatnou újmu. Tato operace, která byla založena na hodnotě objemů dovozu v roce 2003,vedla, pro vývoz z Číny, k prahové hodnotě újmy ve výši 16,5 % na místo prahové hodnoty 23 %, která by byla použita, podle bodu 295 odůvodnění napadeného nařízení, kdyby Rada nezohlednila konkrétní okolnosti projednávaného případu.

Procedure and forms of order sought

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

37. By applications lodged at the Registry of the Court on 21 December 2006, the applicants brought the present actions.

37. Návrhy došlými kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2006 žalobkyně podaly projednávané žaloby.

38. By documents lodged at the Court Registry on 2 April 2007, the Commission sought leave to intervene in the present cases in support of the form of order sought by the Council. By letters of 4 October 2007, the Commission informed the Court that it waived the right to lodge a statement in intervention, but that it would take part in the hearings.

38. Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 2. dubna 2007 požádala Komise o vedlejší účastenství v projednávaných případech na podporu návrhových žádání Rady. Dopisy ze dne 4. října 2007 sdělila Komise Tribunálu, že se vzdává předložení spisu vedlejšího účastníka, ale že se zúčastní jednání.

39. By documents lodged at the Court Registry on 5 April 2007, CEC sought leave to intervene in the present cases in support of the form of order sought by the Council.

39. Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 5. dubna 2007 požádala CEC o vedlejší účastenství v projednávaných případech na podporu návrhových žádání Rady.

40. By documents lodged at the Court Registry on 13 April 2007, the Provincia di Ascoli Piceno (Italy), the Comune di Monte Urano (Italy), BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas and 16 other Italian footwear-producing companies listed in the Annex sought leave to intervene in the present cases in support of the form of order sought by the Council.

40. Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 13. dubna 2007 požádaly Provincia di Ascoli Piceno (Itálie), Comune di Monte Urano (Itálie), BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas a šestnáct dalších italských společností vyrábějících obuv, jejichž jména jsou uvedena v příloze, o vedlejší účastenství v projednávaných případech na podporu návrhových žádání Rady.

41. By order of 4 September 2007, the President of the Second Chamber of the Court granted the applications for leave to intervene lodged by the Commission and CEC and also by BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. and the other 16 Italian footwear-producing companies (‘the Italian producers’). However, the applications of the Provincia di Ascoli Piceno and the Comune di Monte Urano were dismissed.

41. Usnesením ze dne 4. září 2007 předseda druhého senátu Tribunálu povolil vedlejší účastenství Komise a CEC, jakož i BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas a šestnácti dalších italských společností vyrábějících obuv (dále jen „italští výrobci“). Naproti tomu bylo zamítnuto vedlejší účastenství Provincia di Ascoli Piceno a Comune di Monte Urano.

42. As the composition of the Chambers of the Court had been altered, the Judge-Rapporteur was assigned to the Eighth Chamber, to which the present cases were therefore assigned.

42. Poté, co se změnilo složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k osmému senátu, kterému byly v důsledku toho přiděleny projednávané věci.

43. By applications lodged at the Registry of the Court of Justice on 4 October 2007, the Provincia di Ascoli Piceno and the Comune di Monte Urano lodged an appeal under the first paragraph of Article 57 of the Statute of the Court of Justice, seeking to have the order of 4 September 2007 set aside in so far as it dismissed their applications to intervene. By two orders of 25 January 2008 in Case C‑463/07 P(I) and Case C-462/07 P(I) Provincia di Ascoli Piceno and Comune di Monte Urano v Council , not published in the ECR, the President of the Court of Justice dismissed those appeals.

43. Žalobami došlými kanceláři Soudního dvora dne 4. října 2007 Provincia di Ascoli Piceno a Comune di Monte Urano podaly podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora kasační opravný prostředek, kterým se domáhaly zrušení usnesení ze dne 4. září 2007 v rozsahu, v němž Tribunál v tomto usnesení zamítá jejich žádosti o vedlejší účastenství. Dvěma usneseními ze dne 25. ledna 2008, Provincia di Ascoli Piceno a Comune di Monte Urano v. Rada [C‑463/07 P(I) a C‑462/07 P(I), nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí], předseda Soudního dvora tyto opravné prostředky zamítl.

44. CEC and the Italian producers lodged their statements in intervention on 15 and 18 October 2007 respectively.

44. CEC a italští výrobci předložili své spisy vedlejšího účastníka ve dnech 15. a 18. října 2007.

45. By order of 8 January 2009, the President of the Eighth Chamber of the Court decided, after hearing the parties, to join Cases T‑407/06 and T‑408/06 for the purposes of the oral procedure and the judgment, in accordance with Article 50 of the Court’s Rules of Procedure.

45. Usnesením ze dne 8. ledna 2009 předseda osmého senátu Tribunálu po vyslechnutí účastníků řízení rozhodl o spojení věcí T‑407/06 a T‑408/06 pro účely ústní části řízení a rozsudku, v souladu s článkem 50 jednacího řádu Tribunálu.

46. Upon hearing the report of the Judge-Rapporteur, the Court decided to open the oral procedure.

46. Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl o zahájení ústní části řízení.

47. The parties presented oral argument and replied to the questions put by the Court at the hearing on 11 February 2009.

47. Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 11. února 2009.

48. The applicants claim that the Court should:

48. Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

– annul the contested regulation in so far as it concerns the applicants;

– zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jich týká;

– order the Council to pay the costs;

– uložil Radě náhradu nákladů řízení.

– order the interveners to bear their own costs.

– uložil vedlejším účastnicím, aby nesly vlastní náklady řízení.

49. The Council contends that the Court should:

49. Rada navrhuje, aby Tribunál:

– dismiss the actions as inadmissible or unfounded;

– odmítl žaloby jako nepřípustné nebo je zamítl jako neopodstatněné;

– order the applicants to pay the costs.

– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

50. The Commission claims that the Court should dismiss the actions.

50. Komise navrhuje, aby Tribunál zamítl žaloby.

51. CEC and the Italian producers claim that the Court should:

51. CEC a italští výrobci navrhují, aby Tribunál:

– dismiss the actions;

– zamítl žaloby;

– order the applicants to pay the costs.

– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

Law

Právní otázky

52. In support of their actions, the applicants raise seven pleas in law, alleging:

52. Žalobkyně na podporu svých žalob předkládají sedm žalobních důvodů, vycházejících z:

– breach of Article 2(7)(b) and (c) of the basic regulation and of the principle of equal treatment;

– porušení čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení a zásady rovného zacházení;

– breach of Article 9(5) of the basic regulation;

– porušení čl. 9 odst. 5 základního nařízení;

– breach of the principle of protection of legitimate expectations;

– porušení zásady ochrany legitimního očekávání;

– breach of the rights of the defence, breach of the obligation to state reasons and of the right to proper judicial protection;

– porušení práva na obhajobu, porušení povinnosti uvést odůvodnění a práva na účinnou soudní ochranu.

– incorrect calculation of their dumping margin;

– chybného stanovení jejich dumpingového rozpětí;

– breach of Article 20 of the basic regulation, breach of the rights of the defence and failure to state reasons concerning the injury sustained by the Community industry;

– porušení čl. 20 základního nařízení, porušení práva na obhajobu a nedostatku odůvodnění, co se týče újmy, kterou utrpěl průmysl Společenství;

– error of law and manifest error of assessment concerning the injury caused to the Community industry.

– z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o újmu způsobenou průmyslu Společenství.

53. By their first three pleas and by the fifth plea the applicants maintain that the Commission made various errors of law in so far as it refused to grant them MET or IT, without examining their MET/IT claims.

53. Prvními třemi žalobními důvody, jakož i pátým žalobním důvodem, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila různých nesprávných právních posouzení v rozsahu, v němž jim odmítla přiznat STH nebo IZ, aniž by přezkoumala jejich žádost o STH/IZ.

54. All those pleas will be examined together below.

54. Všechny tyto žalobní důvody budou dále zkoumány společně.

The first three pleas and the fifth plea, alleging breach of Articles 2(7)(b) and (c) and 9(5) of the basic regulation, breach of the principle of equal treatment and of the principle of protection of legitimate expectations and incorrect calculation of the applicants’ dumping margin

Ke třem prvním žalobním důvodům, jakož i k pátému žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) a čl. 9 odst. 5 základního nařízení, porušení zásady rovného zacházení, zásady ochrany legitimního očekávání a chybného stanovení dumpingového rozpětí žalobkyň

Arguments of the parties

Argumenty účastníků řízení

55. The applicants claim that the provisions of Article 2(7)(b) and (c) of the basic regulation do not permit Article 17 of that regulation to be used to deny an exporter the right to lodge a MET claim and to have it examined by the Commission.

55. Žalobkyně tvrdí, že ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení neumožňují dovolávat se jeho článku 17 pro zamítnutí práva vývozce podat žádost o STH a aby tato žádost byla Komisí zkoumána.

56. That follows, first of all, from a literal interpretation of Article 2(7) of the basic regulation. According to the wording of that provision, a MET claim must be submitted by and examined with respect to each individual producer and the Community institutions are required to respond, on the basis of the evidence submitted by the applicant, to the question whether the applicant satisfies the relevant criteria. Article 17 of the basic regulation makes no exception in that regard. Thus, the Council has no power to determine the dumping margin or deal with questions relating to injury without having first decided on the MET claims.

56. Tato teze údajně nejprve vyplývá z doslovného výkladu čl. 2 odst. 7 základního nařízení. Podle jeho znění totiž žádost o STH údajně musí být podána a zkoumána, co se týče každého výrobce, individuálně, a orgány Společenství jsou povinny odpovědět na základě důkazů předložených žadatelem na otázku, zda žadatel odpovídá příslušným kritériím, aniž by v tomto ohledu článek 17 základního nařízení zaváděl výjimku. Rada tak údajně nemá pravomoc stanovit dumpingové rozpětí ani se zabývat otázkami týkajícími se újmy, aniž by rozhodla o žádostech o STH.

57. That approach is confirmed by considerations linked with the legislative history of Article 2(7)(b) and (c) of the basic regulation, and also with the objective of that provision, which is the individual examination of the conduct and operating conditions of the various undertakings in light of the economic reforms achieved in China. The ‘MET/IT claim form’ confirms that the Commission is required to examine that claim and makes no provision for any exception in that regard.

57. Tento přístup je údajně potvrzen úvahami souvisejícími s legislativním vývojem čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení, jakož i s účelem tohoto ustanovení, který údajně spočívá v individuálním přezkumu jednání a podmínek činnosti různých podniků s ohledem na hospodářské reformy uskutečněné v Číně. „Formulář žádosti o STH/IZ“ údajně potvrzuje povinnost Komise zkoumat takovou žádost, aniž by v tomto ohledu bylo počítáno s výjimkou.

58. The Council’s position is also contrary to the case-law, which has already confirmed, first, that MET can be granted only to exporters who have made a claim and meet the relevant conditions and, second, that the result of the analysis of that claim cannot be applied more generally. The case-law has also confirmed that the procedure for the grant of MET is separate from the procedure concerning the adoption of definitive anti-dumping duties and that the institutions are required to carry out an individual examination of each application for MET. In the present case, however, the applicants do not even have the opportunity to challenge the findings of the institutions on the question whether they satisfy the conditions for the grant of MET.

58. Postoj Rady je krom toho údajně v rozporu s judikaturou, která již potvrdila zaprvé, že STH může být přiznán pouze vývozcům, kteří předložili žádost a kteří splňují příslušné podmínky, a zadruhé, že výsledek analýzy této žádosti nemůže být použit obecnějším způsobem. Judikatura mimoto údajně potvrdila, že postup přiznání STH je odlišný od postupu týkajícího se přijetí konečných antidumpingových cel a že orgány jsou povinny provést individuální přezkum každé žádosti o přiznání uvedeného statutu. V projednávané věci žalobkyně údajně nemají ani možnost zpochybnit posouzení orgánů v otázce, zda splňují podmínky pro poskytnutí STH.

59. The applicants’ analysis is also supported by the administrative practice of the institutions, since they have never refused to examine an MET claim, even where there was a large number of claimants and in spite of the use of sampling.

59. Ve prospěch analýzy žalobkyně rovněž uplatňují správní praxi orgánů, podle které orgány nikdy neodepíraly zkoumat žádost o STH, a to i v případě značného počtu žadatelů a navzdory použití techniky výběru vzorku.

60. Likewise, the principle of equal treatment requires that the institutions examine all MET claims and not only those submitted by the sampled companies. There can be no objective justification for that ‘discrimination’ and Article 17 of the basic regulation cannot be used to permit such unequal treatment of the operators concerned. On the contrary, the case-law has precluded the possibility of using sampling for the purpose of deciding on MET/IT applications. Furthermore, contrary to the Council’s contentions, the representativeness of the sample is compromised where it is constituted in a manner that disregards the percentage of Chinese operators eligible for MET.

60. Stejně tak zásada rovného zacházení údajně orgánům ukládá zkoumat veškeré žádosti o STH a nikoli pouze žádosti od společností, které jsou součástí vzorku. Údajně nemůže být předložen žádný objektivní důvod pro tuto „diskriminaci“ a článek 17 základního nařízení nemůže být uplatněn způsobem umožňujícím takové nerovné zacházení mezi dotyčnými subjekty. Naopak judikatura údajně vyloučila možnost použití výběru vzorku pro rozhodnutí o žádostech o STH/IZ. Krom toho, na rozdíl od tvrzení Rady, vytvoření vzorku bez znalosti procentního podílu čínských subjektů zasluhujících STH údajně kompromituje jeho reprezentativnost.

61. Thus, where sampling is used, the institutions must apply to non-sampled companies which have been granted MET/IT the weighted average dumping margin established for the sampled companies which have been granted MET or IT, as appropriate. That operation, which would no t entail the calculation of an individual dumping margin for each non-sampled exporter which has been granted MET, would not give rise to any administrative burden that the Council would be unable to bear.

61. V případě použití výběru vzorku proto orgány údajně musejí použít na společnosti nezahrnuté do vzorku, jejichž žádost o STH/IZ však byla přijata, vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u společností tvořících vzorek, požívajících STH nebo, podle případu, IZ. Tato operace, která s sebou nenese stanovení individuálního dumpingového rozpětí pro každého vývozce nezahrnutého do vzorku, který však požívá STH, údajně nezpůsobuje žádnou správní zátěž, kterou by Rada nemohla nést.

62. By contrast, the effect of the methodology applied by the institutions was to treat all non-sampled operators in the same way without distinguishing between those which merited MET and those which did not.

62. Naproti tomu metoda použitá orgány údajně má za následek společný a tentýž přístup k subjektům, které nejsou součástí vzorku, bez rozlišení mezi subjekty, které zasluhují STH a subjekty, které STH nezasluhují.

63. Those arguments and points also apply to IT claims under Article 9(5) of the basic regulation. The applicants submitted a claim for IT in case their MET claim was rejected. Article 9(5) of the basic regulation sets out specific criteria against which claims must be assessed by the Commission. However, the Commission examined only the IT claims submitted by the sampled exporters, without informing the applicants in advance that it proposed to do so.

63. Tyto argumenty a závěry údajně platí i v případě žádostí o získání IZ podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Žalobkyně totiž údajně podaly žádost o IZ pro případ, že by byla zamítnuta jejich žádost o STH. Toto ustanovení údajně upravuje zvláštní kritéria, v jejichž světle musejí být žádosti posuzovány Komisí. Komise však údajně zkoumala pouze žádosti o IZ podané vývozci, kteří tvoří vzorek, aniž by o tom předem informovala žalobkyně.

64. The applicants contend that a literal and teleological analysis of Article 9(5) of the basic regulation, the principle of equal treatment and past administrative practice argue in favour of their submission.

64. Žalobkyně se domnívají, že doslovný a teleologický výklad čl. 9 odst. 5 základního nařízení, zásada rovného zacházení a dřívější správní praxe hovoří ve prospěch jejich závěrů.

65. In case the Court should reject the first two pleas, the applicants claim that, by not examining their MET/IT claims, the institutions breached the principle of legitimate expectations. The notice of initiation invited the applicants, and all the exporters concerned, to submit MET/IT claims within a specified time-limit and stated that, for producers whose applications were accepted, the determination of normal value would be made in accordance with Article 2(7)(b) of the basic regulation. According to the applicants, the Commission could not therefore amend its position retroactively and refuse to examine properly-submitted claims. Furthermore, in the notice of initiation the Commission envisaged implementing separate provisions and procedures for sampling and examining the MET/IT claims. The ‘MET/IT claim form’ states unambiguously that every claim will be examined.

65. V případě, že by Tribunál zamítl první dva žalobní důvody, žalobkyně uvádějí, že orgány tím, že nepřezkoumaly jejich žádosti o STH/IZ, porušily zásadu ochrany legitimního očekávání. Oznámení o zahájení totiž údajně vyzvalo žalobkyně, jakož i veškeré dotyčné vývozce k podání žádostí o STH/IZ ve stanovené lhůtě a uvedlo, že určení běžné hodnoty se provádí pro výrobce, jejichž žádost byla přijata, podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Komise tak podle žalobkyň nemohla se zpětnou účinností změnit svůj postoj a odmítnout zkoumat řádně podané žádosti. Krom toho Komise údajně v oznámení o zahájení počítala s použitím různých ustanovení a postupů pro uskutečnění výběru vzorku a zkoumání žádostí o STH/IZ. „Formulář žádosti o STH/IZ“ údajně jasně ukazuje, že je zkoumána každá žádost.

66. According to the applicants, it was therefore incumbent on the institutions to notify the exporters concerned that they proposed to alter the procedures which had long been followed. In the absence of such notification, the applicants had a legitimate expectation that the Commission would examine their MET/IT claims and that the Council would proceed as described at paragraph 61 above. In those circumstances, the applicants were also deprived of the opportunity to argue their case on the merits of their claim during the administrative procedure and also of the opportunity to challenge the assessment of the institutions before the Community judicature. Considerations of administrative convenience cannot override the applicants’ assessment.

66. Podle žalobkyň tedy přísluší orgánům oznámit dotyčným vývozcům změnu postupů, které byly sledovány po dlouhou dobu. Jelikož k takovému oznámení nedošlo, mohly žalobkyně údajně legitimně očekávat, že Komise přezkoumá jejich žádosti o STH/IZ a že Rada bude postupovat způsobem popsaným v bodě 61 výše. Za těchto podmínek žalobkyně údajně byly zbaveny možnosti vylíčit svou tezi ohledně opodstatněnosti jejich žádosti v průběhu správního řízení, ale také možnosti zpochybnit posouzení orgánů v tomto ohledu před soudem Společenství. Úvahy o usnadnění administrativní práce údajně nemohou zpochybnit posouzení žalobkyň.

67. Lastly, the applicants contend that, by applying Article 17 of the basic regulation instead of Article 2(7) and Article 9(5) of that regulation, the Council departed from its previous practice and made an incorrect calculation of the dumping margin. According to that practice, the weighted average margin of operators in the sample which had been granted MET or IT was applied to operators not included in the sample which had been granted MET or IT. On the basis of that methodology, the applicants ought to have received the dumping margin of Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co., Ltd (‘Golden Step’), a sampled company which was granted MET. In the present case, a dumping margin of 28.9% was applied to the applicants, corresponding to the weighted average margin of sampled companies whose MET/IT applications were rejected, that is to say, without taking account of the 9.7% margin calculated for Golden Step. Even on the assumption that the Council was correct to intend to apply to all companies not included in the sample the weighted average margin of sampled companies, it did not do so in this case.

67. Žalobkyně se konečně domnívají, že Rada tím, že uplatnila čl. 17 základního nařízení místo čl. 2 odst. 7 a čl. 9 odst. 5 téhož nařízení, porušila svou dřívější praxi a provedla chybné stanovení dumpingového rozpětí. Podle této praxe vážené průměrné rozpětí subjektů, které jsou součástí vzorku a obdržely STH nebo požívají IZ, bylo použito na subjekty, nezahrnuté ve vzorku, které získaly týž status nebo požívaly uvedeného zacházení. Podle této metody žalobkyním údajně mělo být přiznáno dumpingové rozpětí stanovené pro Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co., Ltd (dále jen „Golden Step“), společnost zařazenou do vzorku, které byl přiznán status STH. V projednávané věci však vůči žalobkyním údajně bylo použito dumpingové rozpětí 28,9 %, odpovídající váženému průměru dumpingových rozpětí použitých na společnosti ve vzorku, jejichž žádosti o STH/IZ byly zamítnuty, tedy bez zohlednění rozpětí 9,7 % stanoveného pro Golden Step. Tedy i za předpokladu, že Rada správně chtěla použít na všechny společnosti nezařazené do vzorku vážené průměrné rozpětí společností ve vzorku, přesto tak údajně v projednávané věci nepostupovala.

68. The Council points out, first of all, that the review by the Community judicature of the assessments made by the Community institutions in relation to trade defence measures against dumped imports must be limited to verifying whether the relevant procedural rules have been complied with, whether the facts on which the contested choice is based have been accurately stated and whether there has been a manifest error of assessment of those facts or a misuse of powers.

68. Rada nejprve připomíná, že přezkum, který soud Společenství provádí, pokud jde o posouzení orgánů Společenství v oblasti opatření na ochranu obchodu proti dumpingovým dovozům musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu nebo neexistence zneužití pravomoci.

69. Next, the Council observes that the grant of MET or IT is not an end in itself but a step in the calculation of the dumping margin. The institutions therefore used sampling not in order to decide on the MET/IT claims but in order to determine the exporters’ dumping margins, an approach permitted by Article 17 of the basic regulation. Accordingly, the allegation that the basic regulation contains no provision that allows sampled exporters to be treated differently from non‑sampled exporters must be rejected.

69. Poté Rada poznamenává, že přiznání STH nebo IZ nepředstavuje konec jako takový, nýbrž etapu stanovení dumpingového rozpětí. Orgány tak údajně výběr vzorku nepoužily pro rozhodnutí o žádostech o STH/IZ, nýbrž pro určení dumpingového rozpětí vývozců, což je přístup, který umožňuje článek 17 základního nařízení. Proto musí být tvrzení, podle kterého základní nařízení neobsahuje ustanovení povolující zacházet s vývozci ve vzorku odlišně od výrobců, kteří ve vzorku nejsou, údajně zamítnuto.

70. As regards the procedure followed, the Council explains that when the institutions use sampling of exporters from non-market economy countries, they investigate the individual situation of each sampled exporter and, where appropriate, examine that exporter’s MET/IT claim. As concerns non-sampled exporters, the institutions apply to them the weighted average dumping margin determined for the sampled parties (in the present case 28.9%). However, the non-sampled exporters can submit the information necessary for the calculation of an individual dumping margin, as provided for in Article 17(3) of the basic regulation. That provision leaves a broad discretion to the institutions in that regard, since they are not required to examine those requests where the number of exporters or producers is so large that individual examinations would be unduly burdensome and would prevent completion of the investigation in good time. It follows that the grant of MET to a non-sampled exporter has no impact on that exporter’s situation where the Commission decides not to calculate an individual dumping margin for it pursuant to Article 17(3) of the basic regulation.

70. Co se týče následného postupu, Rada uvádí, že pokud orgány použijí výběr vzorku vývozců ze zemí, které nemají tržní hospodářství, provádějí šetření individuální situace každého vývozce ve vzorku a případně zkoumají žádost, kterou podal. Pokud jde o vývozce nezařazené ve vzorku, orgány na ně údajně používají vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u společností tvořících vzorek (v projednávaném případě 28,9 %). Tyto posledně uvedené subjekty však údajně mohou předložit informace nezbytné k tomu, aby jim bylo stanoveno individuální dumpingové rozpětí za podmínek stanovených v čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Toto posledně uvedené ustanovení údajně orgánům v tomto ohledu ponechává velkou diskreční pravomoc, protože nejsou povinny zkoumat tyto žádosti v případě, kdy je počet vývozců nebo výrobců tak velký, že by individuální přezkumy nepatřičně komplikovaly jejich úlohu a bránily by včasnému ukončení šetření. Z toho podle Rady vyplývá, že přiznání STH vývozci, který není součástí vzorku, nemá žádný dopad na situaci tohoto výrobce, pokud Komise rozhodne nestanovit s ohledem na něj individuální dumpingové rozpětí podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

71. In the present case, 141 Chinese exporters and 73 Vietnamese exporters not selected for the sample submitted MET/IT claims. The institutions were therefore correct when, in application of Article 17(3) of the basic regulation, they did not examine those claims, since such an examination, even in the form of a desk analysis, would have made it impossible to complete the investigation in good time. In those circumstances, the Council applied to the exporters not selected for the sample the weighted average dumping margin of all the sampled exporters.

71. V projednávané věci 141 čínských vývozců a 73 vietnamských vývozců nezahrnutých do vzorku údajně podalo žádosti o STH/IZ. Orgány tedy údajně právem, podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení, tyto žádosti nezkoumaly, protože by takový přezkum, byť ve formě dokumentární analýzy, způsobil ukončení šetření ve věcně nereálné lhůtě. Právě za těchto okolností Rada údajně na vývozce nezařazené do vzorku použila vážené průměrné rozpětí dumpingu všech vývozců ve vzorku.

72. In the Council’s submission, the case-law on which the applicants rely does not concern the way in which the institutions must employ sampling for the purposes of calculating dumping margins in the case of exports from non-market economy countries, nor does it say anything about the assessment of MET claims from non-sampled companies. It is therefore of no avail to the applicants.

72. Podle Rady se judikatura uplatněná žalobkyněmi netýká způsobu, jakým orgány musejí přistoupit k výběru vzorku za účelem stanovení dumpingových rozpětí v případě vývozů ze zemí nemajících tržní hospodářství, ani se nevyjadřuje k posouzení žádostí o STH od společností nezařazených do vzorku. Údajně tudíž účinně nepodporuje stanovisko žalobkyň.

73. Furthermore, it is irrelevant that in previous investigations involving a much lower number of companies the institutions examined MET/IT claims submitted by non-sampled operators, since, first, the procedure followed in the present case is consistent with Article 17(3) of the basic regulation and, second, the purpose of the margin of discretion left to the institutions is to allow them to adapt their practice according to the specific features of each particular case. It follows that the institutions did not breach the ‘principle of non-discrimination’. Furthermore, the difference in treatment between sampled companies, on the one hand, and non-sampled companies, on the other, is objectively justified by the exceptionally high number of claims, individual examination of which would have had the effect that the investigation would not have been completed within the time-limit.

73. Krom toho okolnost, že orgány zkoumaly žádosti o STH/IZ podané subjekty nezařazenými do vzorků v rámci předchozích šetření zahrnujících vyšší počet společností , údajně není relevantní, jelikož postup sledovaný v projednávané věci je údajně v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení a prostor pro uvážení udělený orgánům má údajně za cíl umožnit přizpůsobení jejich praxe podle konkrétních okolností každého případu. Z toho údajně vyplývá, že orgány neporušily „zásadu zákazu diskriminace“. Nadto rozdíl v zacházení mezi společnostmi, které jsou součástí vzorku, na straně jedné a společnostmi, které ve vzorku nejsou, na straně druhé je údajně objektivně odůvodněn mimořádně vysokým počtem žádostí, jejichž individuální přezkum by měl za následek nedokončení šetření ve lhůtách.

74. Furthermore, the application, to non-sampled companies whose MET/IT claim was granted, of the weighted average dumping margin determined for sampled companies granted MET or IT, as the case may be, is only one possibility for the institutions. The basic regulation does not require them to adopt that approach. Nor have the applicants shown that the application of Article 17 of the basic regulation gave rise, in the present case, to a manifestly inappropriate result.

74. Mimoto použití váženého průměrného rozpětí dumpingu stanoveného pro společnosti ve vzorku požívající STH nebo, podle případu, IZ, na společnosti nezařazené do vzorku, jejichž žádost o STH/IZ však byla přijata, je údajně pouze možností, která se orgánům nabízí. Základní nařízení jim však neukládá tento přístup přijmout. Žalobkyně ostatně údajně neprokázaly, že použití článku 17 základního nařízení v projednávané věci vedlo ke zjevně nepřiměřenému výsledku.

75. The Council maintains that, for the same reasons, the second plea must be rejected given that the procedural framework governing the examination of the MET is the same as that governing the examination of IT claims.

75. Rada se domnívá, že na základě týchž důvodů musí být druhý žalobní důvod zamítnut, jelikož procesní rámec, podle něhož se řídí přezkum STH, je týž pro přezkum žádostí o IZ.

76. As regards the third plea, the Council observes that successful reliance on the principle of the protection of legitimate expectations presupposes, first, that the administration has given the person concerned precise and unconditional assurances and, second, that those assurances must have caused that person to entertain justified expectations. Neither of those conditions is satisfied in the present case.

76. Co se týče třetího žalobního důvodu, Rada připomíná, že úspěšné uplatnění zásady ochrany legitimního očekávání předpokládá zaprvé, že správní orgán dotyčné osobě poskytl konkrétní a bezpodmínečná individuální ujištění, a zadruhé, že u ní tato ujištění vyvolala podloženou naději. V projednávané věci však údajně žádná z těchto podmínek není splněna.

77. The Commission did not at any time give a precise and unconditional assurance that it would assess the applicants’ MET/IT claims even if the applicants were not selected for the sample. The notice of initiation stated in that regard, at point 5.1(b), that if the Commission constituted a sample for exporting producers, it might none the less decide not to calculate an individual dumping margin for those not forming part of the sample if the number was so large that individual examination would be unduly burdensome and would prevent the timely completion of the investigation.

77. Komise totiž údajně v žádném okamžiku žalobkyním neposkytla konkrétní a bezpodmínečné ujištění, že posoudí jejich žádosti o STH/IZ i v případě, že by nebyly zahrnuty do vzorku. Oznámení o zahájení v tomto ohledu údajně v bodě 5.1 písm. b) uvedlo, že pokud Komise bude postupovat technikou výběru vzorku pro vyvážející výrobce, může rozhodnout nestanovit individuální dumpingová rozpětí pro vyvážející výrobce, kteří nejsou částí vzorku, pokud je jejich počet tak velký, že by jejich individuální zjišťování nepřiměřeně zatížilo šetření a to by nemohlo být ukončeno včas.

78. Any diligent operator must understand that, unless it forms part of the sample, or unless the number of exporting producers was lower than expected, the Commission would not determine an individual dumping margin, would not calculate the normal value on the basis of data taken from the operator’s accounts and, therefore, would not decide on its MET/IT claim. The same applies to the ‘MET/IT claim form’, since, at the time that form was sent to the producers, the Commission did not know how many claims it would receive or the number or identities of the companies that would form part of the sample. That form cannot therefore be interpreted as giving a precise assurance that all MET/IT claims would be examined.

78. Každý s řádnou péčí postupující subjekt tak údajně může pochopit, že s výjimkou případu, že by byl součástí vzorku nebo by počet vyvážejících výrobců byl nižší, než se předpokládalo, Komise nestanoví individuální dumpingové rozpětí, nestanoví běžnou hodnotu na základě údajů vycházejících z jeho účetnictví a tedy nerozhodne o jeho žádosti o STH/IZ. Totéž údajně platí i pro „formulář žádosti o STH/IZ“, protože v okamžiku, kdy byl tento formulář zaslán výrobcům, Komise neznala počet žádostí, které obdrží, ani počet nebo identitu společností, které budou tvořit vzorek. Proto tento formulář nemůže být vykládán tak, že dává konkrétní ujištění, že budou přezkoumány všechny žádosti o STH/IZ.

79. Furthermore, the applicants have not shown that they suffered prejudice because their legitimate expectations were allegedly dashed. Lastly, in acting as they did, the institutions did not depart from a previous practice or exceed the bounds of their discretion.

79. Krom toho žalobkyně podle Rady neprokázaly, že utrpěly jakoukoli újmu z důvodu, že bylo údajně porušeno jejich legitimní očekávání. Konečně se orgány způsobem, kterým jednaly, údajně neodchýlily od dřívější praxe ani nepřekročily meze své posuzovací pravomoci.

80. As regards the fifth plea, the Council contends that the arguments put forward in the context of that plea are based on the incorrect premiss that the institutions used sampling in order to determine the MET/IT claims. Furthermore, the Council applied to the applicants the average weighted dumping margin of all the sampled companies (including Golden Step).

80. Co se týče pátého žalobního důvodu, Rada se domnívá, že argumenty předložené v rámci tohoto žalobního důvodu jsou založeny na chybném předpokladu, podle kterého orgány použily výběr vzorku, aby rozhodly o žádostech o STH/IZ. Mimoto Rada údajně vůči žalobkyním použila vážené průměrné rozpětí dumpingu všech společností tvořících vzorek (včetně společnosti Golden Step).

81. CEC endorses the Council’s arguments and emphasises that the Commission used sampling in order to calculate the dumping margins and not in order to decide on the MET/IT claims. In light of the number of exporters that had applied for MET or IT, the conditions for the application of sampling were clearly satisfied. The institutions were therefore not required, pursuant to Article 17(3) of the basic regulation, to decide on the MET/IT claims submitted by non-sampled exporters, since such an examination would have prevented completion of the investigation in good time. Furthermore, such an obligation would be contrary to the objective of Article 17(3) of the basic regulation.

81. CEC se připojuje k argumentům Rady a zdůrazňuje, že Komise použila techniku výběru vzorku pro stanovení dumpingových rozpětí a nikoli pro rozhodnutí o žádostech o STH/IZ. Vzhledem k počtu vývozců, kteří požádali o STH nebo IZ, byly podle ní podmínky pro použití této techniky prokazatelně splněny. Orgány tak údajně neměly povinnost, podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení, rozhodnout o žádostech o STH/IZ podaných vývozci, kteří nejsou částí vzorku, protože takový přezkum by bránil ukončit šetření včas. Mimoto taková povinnost by neodpovídala účelu tohoto ustanovení.

82. As regards the alleged breach of the principle of protection of legitimate expectations, CEC adds that economic operators are not justified in having a legitimate expectation that an existing situation which is capable of being altered by the Community institutions in the exercise of their discretionary power will be maintained.

82. Co se týče porušení zásady ochrany legitimního očekávání, CEC dodává, že hospodářské subjekty nejsou oprávněny vkládat své legitimní očekávání do zachování stavu, který může být změněn v rámci posuzovací pravomoci orgánů Společenství.

Findings of the Court

Závěry Soudu

83. First, it must be pointed out that, according to the wording of Article 17(1) and (3) of the basic regulation, the use of sampling as a technique in order to deal with a large number of complainants, exporters, importers, types of product or transactions constitutes a limitation of the investigation. That assessment is borne out by Article 9(6) of the basic regulation under which producers who are not part of the sample are not included in the investigation.

83. Zaprvé je třeba uvést, že podle znění čl. 17 odst. 1 a 3 základního nařízení použití výběru vzorku jakožto techniky umožňující čelit velkému počtu žadatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodních operací, představuje omezení šetření. Toto posouzení je potvrzeno čl. 9 odst. 6 základního nařízení, podle kterého výrobci, kteří nejsou částí vzorku, nejsou zahrnuti do šetření.

84. However, the basic regulation provides that where there is such a limitation the institutions must comply with two obligations. First, the sample must be representative within the meaning of Article 17(1) and (2) of the basic regulation. Secondly, Article 9(6) of the basic regulation provides that the dumping margin established for producers who are not included in the sample is not to exceed the weighted average margin of dumping established for the parties in the sample.

84. Základní nařízení však stanoví, že pokud je toto omezení použito, musejí orgány splnit dvě povinnosti. Nejprve musí být vytvořený vzorek, který je reprezentativní ve smyslu čl. 17 odst. 1 a 2 základního nařízení. Dále čl. 9 odst. 6 základního nařízení stanoví, že dumpingové rozpětí stanovené pro výrobce nezahrnuté do vzorku nesmí být vyšší než vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek.

85. Secondly, Article 9(6), read in conjunction with Article 17(3) of the basic regulation, to which it refers, gives each producer who is not included in the sample the possibility of requesting the calculation of an individual dumping margin, provided that he submits all the necessary information within the time limits provided for and that that process is not unduly burdensome to the Commission or prevents the investigation from being completed in good time.

85. Zadruhé toto posledně uvedené ustanovení ve spojení s čl. 17 odst. 3 základního nařízení, na který odkazuje, dává každému výrobci, který není částí vzorku, možnost požadovat stanovení individuálního dumpingového rozpětí, za podmínky, že za tímto účelem předloží veškeré nezbytné informace ve stanovených lhůtách a že tato operace nepatřičně nekomplikuje úlohu Komise ani nebrání ukončení šetření včas.

86. Thirdly, Article 2(7)(b) of the basic regulation provides that normal value is to be determined in accordance with paragraphs 1 to 6 of that provision, if it is shown, on the basis of claims by one or more producers subject to the investigation, that the conditions set out in Article 2(7)(c) are fulfilled.

86. Zatřetí čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení stanoví, že se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6 téhož ustanovení, pokud se prokáže na základě žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, že podmínky uvedené v tomto odstavci písm. c) jsou splněny.

87. Therefore, as the Council submits, producers who are not included in the sample may request that an individual dumping margin be calculated – which presupposes the acceptance of an MET/IT claim where countries concerned by Article 2(7)(b) of the basic regulation are involved – only on the basis of Article 17(3) of that regulation. However, Article 17(3) gives the Commission the power to assess whether, having regard to the number of MET/IT claims, examining them would be unduly burdensome and would prevent completion of the investigation in good time.

87. Jak tvrdí Rada, výrobci, kteří nejsou částí vzorku, tak mohou požadovat stanovení individuálního dumpingového rozpětí, které předpokládá přijetí žádosti o STH/IZ, pokud se jedná o země dotčené čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, pouze na základě čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení. Toto posledně uvedené ustanovení však Komisi dává pravomoc posoudit, zda by s ohledem na počet žádostí o STH/IZ jejich přezkum nepatřičně komplikoval její úlohu a bránil ukončení šetření včas.

88. It follows from the above considerations, first, that, where sampling is used, the basic regulation does not give traders who are not included in the sample an unconditional right to the calculation of an individual dumping margin. The acceptance of such a claim depends on the Commission’s decision as to the application of Article 17(3) of the basic regulation.

88. Z předcházejících úvah vyplývá nejprve, že v případě použití techniky výběru vzorku základní nařízení nepřiznává subjektům netvořícím vzorek bezpodmínečné právo na stanovení individuálního dumpingového rozpětí. Přijetí takové žádosti totiž závisí na rozhodnutí Komise podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

89. Secondly, as the grant of MET or IT serves, pursuant to Article 2(7)(b) of the basic regulation, only to establish the method for calculating normal value with a view to the calculation of individual dumping margins, the Commission is not required to examine MET/IT claims from traders who are not included in the sample, where it has concluded, in applying Article 17(3) of the basic regulation, that the calculation of such margins would be unduly burdensome and would prevent it from completing the investigation in good time.

89. Dále jelikož přiznání STH nebo IZ slouží podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení pouze k určení metody stanovení běžné hodnoty za účelem stanovení individuálních dumpingových rozpětí, není Komise povinna zkoumat žádosti o STH/IZ podané výrobci netvořícími vzorek, pokud došla k závěru, v rámci použití čl. 17 odst. 3 základního nařízení, že by stanovení takových rozpětí nepatřičně komplikovalo její úlohu a bránilo ukončení šetření včas.

90. Lastly, in the present case, it is not disputed that the calculation of individual dumping margins in respect of all non-sampled traders who made claims to that effect would be unduly burdensome to the institutions and would prevent completion of the investigation in good time.

90. Konečně v projednávané věci není zpochybňováno, že by stanovení individuálních dumpingových rozpětí pro veškeré subjekty, které netvoří vzorek a které podaly své žádosti v tomto smyslu, nepatřičně komplikovalo úlohu orgánů a bránilo ukončení šetření včas.

91. Consequently, the applicants’ argument that Article 2(7)(b) and (c) of the basic regulation obliged the Commission to examine MET/IT claims from non-sampled traders, including those to whom an individual dumping margin is not applied, must be rejected. In that regard, it must be added that the case-law relied on by the applicants, according to which the Commission decides whether to grant MET or IT on the basis of an examination of each claim submitted to it, does not imply that that institution has to examine each claim even where it does not intend to calculate individual dumping margins pursuant to Article 17(3) of the basic regulation.

91. Proto argumentace žalobkyň, podle které čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení Komisi ukládá povinnost zkoumat žádosti o STH/IZ od subjektů, kteří netvoří vzorek, včetně případů, kdy se ve vztahu k nim nepoužije individuální dumpingové rozpětí, musí být zamítnuta. V tomto ohledu je třeba dodat, že judikatura, na kterou odkazují žalobkyně, podle které Komise rozhoduje o přiznání STH nebo IZ na základě přezkumu každé žádosti, která je jí podána, neznamená, že tento orgán je povinen zkoumat každou žádost, i když nezamýšlí stanovit individuální dumpingová rozpětí podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

92. The same is true of the applicants’ argument alleging a breach of the principle of equal treatment in respect of the companies included in the sample and those who are not (see paragraph 60 above). Those two groups of companies are in different situations since the Commission must necessarily calculate an individual margin of dumping for the former, and that presupposes the examination and acceptance of an MET/IT claim, whereas it is not obliged to establish an individual margin for the latter. Consequently, observance of the principle of equal treatment, which prohibits treating similar situations differently and treating different situations in the same way unless there are objective reasons for such treatment, does not require that those two groups of companies be treated identically.

92. Totéž platí pro argument žalobkyň vycházející z porušení zásady rovného zacházení mezi společnostmi tvořícími vzorek a společnostmi, které ve vzorku nejsou (viz bod 60 výše). Tyto dvě kategorie společností se totiž nacházejí v rozdílných situacích, takže pro prvně uvedené společnosti Komise nezbytně musí stanovit individuální dumpingové rozpětí, což předpokládá přezkum a přijetí žádosti o STH/IZ, zatímco nemá povinnost stanovit individuální rozpětí pro společnosti uvedené druhé kategorie. Dodržení zásady rovného zacházení, která zakazuje, aby jednak bylo zacházeno se srovnatelnými situacemi odlišně a jednak s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno, proto nevyžaduje stejné zacházení s těmito dvěma kategoriemi společností.

93. As regards the argument alleging a breach of the principle of equal treatment in respect of the companies which were not included in the sample, it cannot, contrary to what the applicants maintain, in the present case be held that that principle required the Commission to decide on all the MET/IT claims which were submitted to it, with the result that the producers or exporters not included in the sample, but to whom MET or IT is granted, may have applied to them the average dumping margin of the sampled companies to which MET or IT has been granted.

93. Co se týče argumentu vycházejícího z porušení zásady rovného zacházení mezi společnostmi, které netvoří vzorek, nelze, na rozdíl od toho co tvrdí žalobkyně, v projednávané věci mít za to, že tato zásada Komisi ukládá rozhodnout o všech žádostech o STH/IZ, které jí byly předloženy tak, aby na výrobce nebo vývozce, kteří nejsou zařazeni do vzorku, ale kterým byl přiznán STH nebo IZ, mohlo být použito průměrné dumpingové rozpětí společností ve vzorku, kterým byl přiznán STH nebo IZ.

94. As has been pointed out in paragraphs 87 to 91 above, if the number of MET/IT claims is so large that examining them would prevent the institutions from completing the investigation in good time, the institutions are not required, under Article 17(3) of the basic regulation, to decide on all of those claims, even for the sole purpose of distinguishing, among the non-sampled companies, between those which may or may not be entitled to MET or IT, with a view to applying to them the average dumping margin of the sampled companies to which MET or IT has been granted, but without calculating an individual dumping margin.

94. Jak totiž bylo uvedeno v bodech 87 až 91 výše, v případě, kdy je počet žádostí o STH/IZ tak velký, že by jejich přezkum orgánům bránil v ukončení šetření včas, nejsou orgány podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení povinny rozhodovat o všech těchto žádostech, a to s jediným cílem rozlišit, v rámci společností nezařazených do vzorku, mezi společnostmi, kterým by mohl být přiznán STH nebo IZ či nikoli, za účelem uplatnit vůči nim průměrné dumpingové rozpětí společností zařazených do vzorku, kterým byl STH nebo IZ přiznán, aniž by stanovily individuální dumpingové rozpětí.

95. In the present case, 141 MET/IT claims from Chinese exporting producers were submitted to the Commission, and thus, even if it had been possible to examine them solely on a documentary basis without the necessity of verifying that data by on-site verification visits at the producers or exporters concerned, the Commission was right to find that the number of claims was manifestly too high to enable them to be examined without compromising the completion of the investigation in good time.

95. V projednávané věci bylo Komisi podáno 141 žádostí o STH/IZ pocházejících od čínských vyvážejících výrobců, takže i za předpokladu, že by je bylo možno zkoumat výlučně na dokumentární bázi, bez potřeby ověřit tyto údaje prostřednictvím šetření na místě u dotyčných výrobců a vývozců, Komise správně měla za to, že počet žádostí byl zjevně příliš vysoký na to, aby umožňoval jejich přezkum bez ohrožení ukončení šetření včas.

96. Consequently, the Court finds that the difference in treatment pleaded by the applicants, which is inherent in the sampling provided for in Article 17 of the basic regulation, is, in the present case, objectively justified by the particularly high number of MET/IT claims which were submitted to the Commission.

96. Proto je třeba konstatovat, že rozdílné zacházení uplatněné žalobkyněmi, inherentní technice výběru vzorku stanovené v článku 17 základního nařízení, je v projednávaném případě objektivně odůvodněno zvlášť vysokým počtem žádostí o STH/IZ, které byly podány Komisi.

97. Therefore, although the Commission was entitled to act in the way described by the applicants in paragraph 61 above, neither the basic regulation nor the principle of equal treatment obliged it to do so.

97. I když tedy Komise byla oprávněna jednat způsobem popsaným žalobkyněmi v bodě 61 výše, ani základní nařízení ani zásada rovného zacházení jí neukládají povinnost takto postupovat.

98. The second plea must be rejected on the same grounds since the same considerations are valid as regards the examination of IT claims from companies which were not included in the sample.

98. Na základě týchž důvodů je třeba zamítnout druhý žalobní důvod, jelikož platí téže úvahy, pokud jde o přezkum žádostí o IZ od společností nezařazených do vzorku.

99. As regards the alleged breach of the principle of protection of legitimate expectations, it is settled case-law that that principle extends to any person in a situation where a Community authority has caused him to entertain expectations which are justified. Moreover, a person may not plead infringement of the principle unless he has been given precise assurances by the administration (Joined Cases C-182/03 and C‑217/03 Belgium and Forum 187 v Commission [2006] ECR I-5479, paragraph 147).

99. Co se týče údajného porušení zásady ochrany legitimního očekávání, podle ustálené judikatury se tato zásada vztahuje na každého jednotlivce, u něhož orgán Společenství vyvolal podložené naděje. Krom toho se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady v případě, že mu správní orgán neposkytl konkrétní ujištění (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 147).

100. It is apparent from the fourth indent of point 5.1(a)(i) of the notice of initiation, and in particular from footnote No 1 to that point, that the Commission informed the traders concerned that it might apply sampling in accordance with Article 17 of the basic regulation and that, in such a case, individual margins could be claimed pursuant to Article 17(3) of the basic regulation for companies not included in the sample. That information was repeated in point 5.1(b) of the notice of initiation. Therefore, the fact that the operators concerned were invited to submit an MET/IT claim is not tantamount to a precise, unconditional and consistent assurance that it would be examined.

100. Z bodu 5.1 písm. a) bodu i) čtvrté odrážky oznámení o zahájení, a zejména z poznámky pod čarou č. 1 vložené pod tento bod, vyplývá, že Komise informovala dotyčné subjekty o možnosti použití techniky výběru vzorku podle článku 17 základního nařízení a že v takovém případě je možno žádat o stanovení individuálních rozpětí pro společnosti nezahrnuté do vzorku na základě čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Tato informace byla zopakována v bodě 5.1 písm. b) oznámení o zahájení. Skutečnost, že dotyčné subjekty byly vyzvány podat žádost o STH/IZ, se tak nerovná nepodmíněnému a souhlasnému konkrétnímu ujištění, že žádost bude zkoumána.

101. In that connection, it must also be accepted that the absence of a reaction from the Commission for a significant length of time cannot constitute an assurance which causes the applicants to entertain legitimate expectations. That absence of reaction does not affect the meaning of the clear terms used in the notice of initiation.

101. V tomto rámci je rovněž třeba připustit, že skutečnost, že Komise během dlouhé doby nereagovala, nemůže zakládat ujištění, které u žalobkyň vyvolá legitimní očekávání. Tato chybějící reakce nemá vliv na smysl jasně znějícího oznámení o zahájení.

102. As regards the head of claim alleging a departure from a practice which the institutions followed in earlier investigations, it must be pointed out that the Commission did not exceed the discretion granted to it by Article 17(3) of the basic regulation in taking the view that examining all the MET/IT claims from the non-sampled Chinese exporting producers would have prevented it from completing the investigation within the time-limits provided for by the basic regulation. It is settled case-law that where the Community institutions enjoy a margin of discretion in the choice of the means needed to achieve their policies, traders are unable to claim that they have a legitimate expectation that the means initially chosen will continue to be employed, since those means may be altered by the institutions in the exercise of their powers (Case 258/84 Nippon Seiko v Council [1987] ECR 1923, paragraph 34, and Case C-171/87 Canon v Council [1992] ECR I‑1237, paragraph 41).

102. Co se týče žalobního důvodu vycházejícího z rozporu s praxí, kterou orgány údajně uplatňovaly v rámci dřívějších šetření, je třeba připomenout, že Komise nepřekročila prostor pro uvážení, který je jí poskytnut v čl. 17 odst. 3 základního nařízení tím, že se domnívala, že přezkum všech žádostí o STH/IZ pocházejících od čínských vyvážejících výrobců netvořících vzorek by jí bránil v ukončení řízení ve lhůtách stanovených základním nařízením. Je ustálenou judikaturou, že, pokud orgány mají prostor pro uvážení za účelem volby prostředků nezbytných pro uskutečnění své politiky, hospodářské subjekty nejsou oprávněny vkládat své legitimní očekávání do zachování původně zvoleného prostředku, který orgány mohou změnit v rámci výkonu své pravomoci (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. května 1987, Nippon Seiko v. Rada, 258/84, Recueil, s. 1923, bod 34, a ze dne 10. března 1992, Canon v. Rada, C‑171/87, Recueil, s. I‑1237, bod 41).

103. Lastly, as regards the fifth plea, it must be pointed out that, as the institutions did not err in law by not examining the MET/IT claims from the non-sampled traders and by applying to those traders the average dumping margin of the sampled companies, they did not, for that reason, incorrectly calculate the applicants’ dumping margin. It must be added in that regard that, as the Council states, Golden Step’s dumping margin was taken into account in calculating the weighted average margin of dumping for the sample.

103. Konečně, co se týče pátého žalobního důvodu, je třeba uvést, že jelikož se orgány nedopustily nesprávného právního posouzení tím, že nepřezkoumaly žádosti o STH/IZ od subjektů netvořících vzorek, a tím, že vůči nim uplatnily průměrné dumpingové rozpětí společností tvořících vzorek, neprovedly z tohoto důvodu chybné stanovení dumpingového rozpětí žalobkyň. V tomto ohledu je třeba dodat, že jak uvádí Rada, dumpingové rozpětí společnosti Golden Step bylo zohledněno za účelem stanovení váženého průměrného dumpingového rozpětí vzorku.

104. It follows that the first three pleas and the fifth plea must be rejected.

104. Z toho vyplývá, že první tři žalobní důvody, jakož i pátý žalobní důvod musejí být zamítnuty.

The fourth plea, alleging breach of the rights of the defence, breach of the obligation to state reasons and of the right to proper judicial protection

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu, porušení povinnosti uvést odůvodnění a práva na účinnou soudní ochranu

Arguments of the parties

Argumenty účastníků řízení

105. The applicants maintain that, by not informing them until July 2006 that they did not intend to assess their MET/IT claims, the Community institutions breached their rights of defence and also Article 19(4) of the basic regulation and failed to fulfil their obligation to state the reasons on which their decision was based. While it is true that the applicants were informed, by the final disclosure document, that their MET/IT claims would not be examined because the applicants had not been included in the sample, the fact remains that at that stage they were no longer able to challenge the decision on the constitution of the sample. The provisional regulation did not state that the MET/IT claims submitted by non-sampled producers would not be examined or that the sample had been constituted by reference to the percentage of Chinese operators eligible for MET. The applicants also invite the Council to produce the communication from the Chinese Government contesting the representativeness of the sample.

105. Žalobkyně tvrdí, že orgány Společenství tím, že je o svém úmyslu neposoudit jejich žádosti o STH/IZ informovaly až v červenci 2006, porušily jejich právo na obhajobu, jakož i čl. 18 odst. 4 základního nařízení a nesplnily svou povinnost odůvodnit své rozhodnutí. I když je pravdou, že žalobkyně byly informovány, prostřednictvím dokumentu poskytujícího konečné informace, že jejich žádosti o STH/IZ nebudou zkoumány z důvodu nezařazení do vzorku, nic to nemění na tom, že v tomto stádiu již neměly možnost napadnout rozhodnutí o vytvoření vzorku. V prozatímním nařízení údajně nebylo uvedeno, že žádosti o STH/IZ od výrobců nezařazených do vzorku nebudou zkoumány, ani že vzorek byl vytvořen s ohledem na procentní podíl čínských subjektů zasluhujících STH. Žalobkyně mimoto Radu vyzývají k předložení sdělení čínské vlády, kterým tato vláda zpochybnila reprezentativnost vzorku.

106. Since the Commission did not communicate the methodology relating to the constitution of the sample during the first 11 months of the investigation, the applicants were deprived of the opportunity to request the Commission to constitute the sample on the basis of the MET qualifications of the candidates. That circumstance also constitutes a breach of Article 6.9 of the 1994 Anti‑dumping Code (see paragraph 10 above). Nor can it be ruled out that the Chinese authorities would have challenged the composition of the sample had they been aware that the institutions did not intend to examine the MET/IT claims of companies not included in the sample. In those circumstances, the applicants’ right to proper judicial protection is also in jeopardy, since they did not have the opportunity of presenting their arguments concerning the rejection of their MET/IT claims.

106. Jelikož Komise údajně nesdělila metodu týkající se vytvoření vzorku během prvních jedenácti měsíců šetření, byly žalobkyně údajně zbaveny možnosti žádat po ní vytvoření tohoto vzorku na základě uchazečů, kteří mohli obdržet STH. Tato okolnost údajně představuje rovněž porušení bodu 6.9 antidumpingového kodexu z roku 1994 (viz bod 10 výše). Krom toho údajně nelze vyloučit, že by čínské orgány odporovaly složení vzorku, kdyby věděly, že orgány nehodlají zkoumat žádosti o STH/IZ podané společnostmi netvořícími vzorek. Za těchto podmínek bylo údajně rovněž porušeno právo žalobkyň na účinnou soudní ochranu, jelikož podle žalobkyň neměly možnost předložit své argumenty týkající se zamítnutí jejich žádostí o STH/IZ.

107. The Council, supported by the Commission, CEC and the Italian producers, disputes the merits of the applicants’ arguments.

107. Rada podporovaná Komisí, CEC a italskými výrobci zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyň.

Findings of the Court

Závěry Soudu

108. It should be noted as a preliminary point that, according to settled case-law, pursuant to the principle of respect for the rights of the defence the undertakings affected by an investigation preceding the adoption of an anti-dumping regulation must be placed in a position during the administrative procedure in which they can effectively make known their views on the correctness and relevance of the facts and circumstances alleged and on the evidence presented by the Commission in support of its assessment of the existence of dumping and the resultant injury (Case C-49/88 Al-Jubail Fertilizer v Council [1991] ECR I-3187, paragraph 17; Case C-458/98 P Industrie des poudres sphériques v Council [2000] ECR I-8147, paragraph 99; Case T-147/97 Champion Stationery and Others v Council [1998] ECR II-4137, paragraph 55; and Case T‑88/98 Kundun and Tata v Council [2002] ECR II-4897, paragraph 132).

108. Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být na základě zásady dodržování práva na obhajobu umožněno podnikům, jichž se týká šetření předcházející přijetí antidumpingového nařízení, účinně vyjádřit v průběhu správního řízení své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a tvrzených okolností, jakož i k důkazům, které Komise uplatnila na podporu svého posouzení existence dumpingové praxe a újmy z této praxe vyplývající (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. června 1991, Al-Jubail Fertilizer v. Rada, C‑49/88, Recueil, s. I‑3187, bod 17, a ze dne 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, Recueil, s. I‑8147, bod 99 ; rozsudky Tribunálu ze dne 19. listopadu 1998, Champion Stationery a další v. Rada, T‑147/97, Recueil, s. II‑4137, bod 55, a ze dne 21. listopadu 2002, Kundan a Tata v. Rada, T‑88/98, Recueil, s. II‑4897, bod 132).

109. In the present case, it must be pointed out that, as is apparent from recitals 62, 64, 135 and 143 of the provisional regulation, the Commission stated that any anti‑dumping duty relating to the producers which were not included in the sample would be calculated in accordance with the provisions of Article 9(6) of the basic regulation and that the dumping margin of those producers had been determined on the basis of the weighted average of the dumping margins of the companies in the sample.

109. V projednávané věci je třeba uvést, že, jak vyplývá z bodů 62, 64, 135 a 143 odůvodnění prozatímního nařízení, Komise uvedla, že všechna antidumpingová cla týkající se vývozců nezařazených do vzorku budou stanovena v souladu s ustanoveními čl. 9 odst. 6 základního nařízení a že dumpingové rozpětí pro tyto výrobce bylo stanoveno na základě váženého průměru dumpingových rozpětí společností ze vzorku.

110. In the provisional regulation the Commission therefore explained its position as regards the methodology for calculating the dumping margin in respect of the traders who were not included in the sample, which consisted of applying the average dumping margin of the companies constituting the sample. That methodology implied that MET/IT claims from those traders would not be examined as such an examination was of no use in the procedure in question.

110. Komise tedy v prozatímním nařízení uvedla svůj postoj, pokud jde o metodu stanovení dumpingového rozpětí subjektů netvořících vzorek, spočívající v použití průměrného dumpingového rozpětí společností tvořících vzorek. Tato metoda znamená, že žádosti o STH/IZ od těchto subjektů nebudou zkoumány, jelikož takový přezkum není potřebný v rámci dotčeného řízení.

111. It follows that, as from the stage of the communication of the provisional regulation and the general disclosure document (see paragraph 23 above), the applicants had the opportunity to state their views on the methodology the Commission used to calculate their dumping margin. For those reasons, the head of claim alleging a breach of Article 6.9 of the 1994 Anti-dumping Code must be rejected since that provision merely requires that the investigating authorities set out the facts and considerations on the basis of which the definitive duties are imposed.

111. Z toho vyplývá, že žalobkyně měly od stádia sdělení prozatímního nařízení a  dokumentu poskytujícího prozatímní informace (viz bod 23 výše) možnost uplatnit své stanovisko k metodě použité Komisí pro stanovení jejich dumpingového rozpětí. Z týchž důvodů musí být zamítnut žalobní důvod vycházející z porušení bodu 6.9 antidumpingového kodexu z roku 1994, jelikož se toto ustanovení omezuje na uložení orgánům provádějícím šetření uvést skutečnosti a důvody, které byly základem uložení konečných antidumpingových cel.

112. As regards the head of claim alleging that the Commission should have notified the applicants of its intention not to examine their MET/IT claims at a stage which made it possible for them to contest effectively the representativeness of the sample, it must be pointed out that, as was stated in paragraph 100 above, in the notice of initiation the Commission informed the traders concerned that it might use the technique of sampling pursuant to Article 17 of the basic regulation and that, in such a case, individual margins could be claimed for companies not included in the sample pursuant to Article 17(3) of the basic regulation.

112. Co se týče žalobního důvodu vycházejícího z toho, že Komise údajně měla žalobkyním oznámit svůj záměr nezkoumat jejich žádosti o STH/IZ ve stádiu, které by jim umožňovalo účinně zpochybnit reprezentativnost vzorku, je třeba uvést, že jak bylo popsáno v bodě 100 výše, Komise ve svém oznámení o zahájení informovala dotyčné subjekty o možnosti použití techniky výběru vzorku podle článku 17 základního nařízení a že v takovém případě je možno žádat o stanovení individuálních rozpětí pro společnosti nezahrnuté do vzorku na základě čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

113. In the light of the fact that the non-examination of MET/IT claims from undertakings which were not included in the sample complies with Article 2(7)(b) and Article 17 of the basic regulation (see paragraphs 88 to 91 above), the applicants were, as from the initiation of the investigation, in a position to know that the Commission could refrain from an examination of such claims if the conditions of Article 17(3) of that regulation were fulfilled. Furthermore, the Commission was not required to take a definitive view in that regard as from the initiation of the investigation because at that time it was not in possession of information with which to assess whether it was able to calculate individual dumping margins for the traders not included in the sample. Therefore that head of claim must be rejected.

113. Vzhledem ke skutečnosti, že nepřezkoumání žádostí o STH/IZ pocházejících od podniků netvořících vzorek představuje postup, který je v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) a čl. 17 základního nařízení (viz body 88 až 91 výše), byly žalobkyně od zahájení šetření schopny vědět, že Komise může upustit od přezkumu takových žádostí, jestliže jsou splněny podmínky čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení. Mimoto Komise nebyla povinna zaujmout konečné stanovisko v tomto ohledu již ve stádiu zahájení šetření, protože v dané době neměla poznatky, které by jí umožňovaly posoudit, zda měla možnost stanovit individuální dumpingová rozpětí pro subjekty netvořící vzorek. Tento žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

114. As the heads of claim set out in paragraph 106 above are based on the premiss that the institutions breached their obligations concerning the protection of the applicants’ rights of defence, they must also be rejected.

114. Jelikož jsou žalobní důvody vylíčené v bodě 106 založeny na předpokladu, že orgány údajně porušily své povinnosti v oblasti ochrany práva žalobkyň na obhajobu, musejí být rovněž zamítnuty.

115. It follows that the fourth plea must be rejected.

115. Z toho vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut.

The sixth plea, alleging breach of Article 20 of the basic regulation, breach of the rights of the defence and failure to state reasons

K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 20 základního nařízení, porušení práva na obhajobu a nedostatku odůvodnění

Arguments of the parties

Argumenty účastníků řízení

116. The applicants claim that the institutions did not adequately inform them of the new factual analysis concerning the injury sustained by the Community industry or give them the opportunity to comment on that new assessment relating to the form of the definitive duties (see paragraphs 24 to 30 above). Furthermore, the Commission failed to provide an adequate explanation of its reasons for changing its analysis and using different data from those used in its initial proposal.

116. Žalobkyně uvádějí, že jim orgány patřičným způsobem neoznámily novou skutkovou analýzu týkající se újmy, kterou utrpěl průmysl Společenství, ani jim nenabídly možnost podat své komentáře k tomuto novému posouzení týkajícímu se konfigurace konečných cel (viz body 24 až 30 výše). Krom toho Komise údajně dostatečně nevysvětlila důvody vyžadující změnu její analýzy a použití údajů odlišných od údajů obsažených v prvním návrhu.

117. Whereas the Commission considered in the final disclosure document of 7 July 2006 that imports of 140 million pairs of footwear per annum had not caused injury to the Community industry, it significantly reduced that figure to 41.5 million pairs in the additional final disclosure document which it adopted on 28 July 2006 and did so without explaining its reasons for changing that figure, which had the ‘perverse effect’ of reversing, by a manipulation on the basis of the reference years, the value of the duties imposed between China and Vietnam. As regards their economic rationale, the quotas established by a delayed duty system are intended to deal with import volume pressures which are not, however, deemed to comprise unfair practices, whereas anti-dumping measures are designed to deal with unfair dumping practices. The differences between the two systems is also significant at the level of international trade since a delayed duty system implies that a volume of imports is exempted from any duty whereas the system finally adopted affects all the imports. In view of those differences, the period of five days within which the Commission allowed the applicants to submit their comments on the new proposal is inadequate, and the applicants complained of this during the administrative procedure.

117. Zatímco se v dokumentu poskytujícím konečné informace ze dne 7. července 2006 Komise domnívala, že dovoz objemu 140 milionů párů obuvi ročně nezpůsobuje újmu průmyslu Společenství, toto číslo údajně významně snížila na 41,5 milionu párů ve svém dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace ze dne 28. července 2006, aniž by vysvětlila důvody odůvodňující tuto změnu, která údajně měla „negativní účinek“ převrácení, prostřednictvím manipulace provedené na základě referenčních roků, hodnoty cel ukládaných mezi Čínou a Vietnamem. Pokud jde o jejich hospodářský poměr, množstevní omezení zavedená systémem odložených cel jsou údajně určena k tomu, aby čelila tlakům vyplývajícím z objemu dovozů, které však údajně nejsou považovány za vyplývající z nekalých praktik, zatímco antidumpingová opatření jsou údajně pojata jako odpověď na nekalé dumpingové praktiky. Rozdíly mezi oběma systémy jsou údajně rovněž značné na úrovni mezinárodního obchodu, jelikož systém odložených cel znamená, že objem dovozů je osvobozen od jakéhokoli cla, zatímco nakonec přijatý systém údajně postihuje veškerý dovoz. Vzhledem k těmto rozdílům je údajně pětidenní lhůta poskytnutá žalobkyním Komisí pro podání jejich vyjádření k novému návrhu nedostatečná, na což si žalobkyně stěžovaly v průběhu správního řízení.

118. The contested regulation, recital 301 to which followed the Commission’s final proposal, does not contain sufficient reasoning with respect to that discrepancy and does not state the reasons why the institutions followed the new methodology. By contrast, recital 301 to the contested regulation merely reproduces the wording of point 280 of the additional final disclosure document, which does not contain any additional information. Furthermore, the additional final disclosure document does not contain any figures or calculations to support the methodology described at recital 301 to the contested regulation and does not serve to explain the use of different years, values and volumes from those used in the first proposal. In addition, the institutions breached Article 20 of the basic regulation, which requires the disclosure of details underlying the essential facts and considerations on the basis of which the Commission intends to propose the adoption of the definitive measures. The factual assessment underlying the Commission’s new approach was not explained or justified.

118. Napadené nařízení, v jehož bodě 301 odůvodnění údajně byl sledován poslední návrh Komise, údajně neobsahuje dostatečné odůvodnění ohledně tohoto rozdílu a neuvádí důvody odůvodňující použití nové metody. Naproti tomu se bod 301 odůvodnění napadeného nařízení údajně pouze přebírá formulaci bodu 280 dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace, která neobsahuje více informací. Mimoto dodatečný dokument poskytující konečné informace údajně neobsahuje žádné číslo nebo výpočet podpírající metodu popsanou v bodě 301 odůvodnění napadeného nařízení a neumožňuje vysvětlit použití let, hodnot a objemů odlišných od těch, které byly použity v prvním návrhu. Krom toho orgány údajně porušily článek 20 základního nařízení, který vyžaduje oznámení podrobností, o něž jsou opřeny podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise zamýšlí navrhnout přijetí konečných opatření. Skutkové posouzení podpírající nový přístup Komise totiž údajně nebylo ani vysvětleno, ani odůvodněno.

119. In addition, the Commission breached the applicants’ rights of defence inasmuch as it did not allow them to make their views known effectively on a number of significant matters, such as the reasonableness of the new proposal, the correctness and relevance of the facts and circumstances alleged, the calculations carried out and the evidence put forward by the Commission to support its determinations on dumping and the injury suffered by the Community industry. The two systems are characterised by fundamental differences in the factual analysis on which they are based. Those differences gave rise to radically different consequences for Chinese and Vietnamese producers, without any explanation from the Commission as to how it had arrived at that outcome or any opportunity being given to the parties concerned to exercise their rights of defence.

119. Mimoto Komise údajně porušila právo žalobkyň na obhajobu v rozsahu, v němž jim neumožnila účinně uplatnit své stanovisko k mnoha důležitým otázkám, jako jsou přiměřená povaha nového návrhu, přesnost a relevance tvrzených skutečností a okolností, uskutečněné výpočty a poznatky předložené Komisí na podporu jejích závěrů o dumpingu a újmě, kterou utrpěl průmysl Společenství. Oba systémy jsou totiž údajně charakterizovány základními rozdíly ve skutkové analýze, na níž jsou založeny. Tyto rozdíly údajně vedly k radikálně protichůdným důsledkům pro čínské a vietnamské výrobce, aniž by Komise vysvětlila, jak došla k tomuto výsledku nebo dotčeným subjektům poskytla možnost výkonu jejich práva na obhajobu.

120. The Council’s attempt to minimise the differences between the two proposals by stating that the system adopted took into account the fact that only imports above certain volume thresholds were injurious entails the imposition of anti-dumping duties on imports which cause no injury, which constitutes a breach of Article 1(1) of the basic regulation. The fact that the applicants were able to make some comments with respect to that system, within a period shorter than the minimum period of 10 days provided for by Article 20(5) of the basic regulation, cannot, moreover, be held against them nor can it compensate for the inadequacy of the information provided by the Commission. The question whether the time given by the Commission was adequate for the purposes of complying with the applicants’ rights of defence has to be assessed in the light of the extent of the change in the methodology adopted by the Commission and the lack of data or explanation of the new legal and factual assessment. In that regard, the applicants state that, where the institutions offer no adequate explanation of the methodology and the factual assessment which they are using, the fact that the applicants were able to make some comments is of limited value and does not imply that the requirements of Article 20 of the basic regulation and the general principles of Community or WTO law have been satisfied. In addition, the Commission itself adopted a very restrictive timetable, which precluded any extension to the deadline allowed for submitting comments on the additional final disclosure document. Furthermore, the discussions which took place over many months concerned the delayed duty system and not the system eventually adopted.

120. Snaha Rady minimalizovat rozdíly mezi oběma návrhy vyjádřením, že přijatý systém údajně zohledňuje skutečnost, že pouze dovoz nad určité objemové prahové hodnoty způsobuje újmu, údajně znamená uložení antidumpingových cel na dovozy, které nezpůsobují újmu, což je podle žalobkyň v rozporu s čl. 1 odst. 1 základního nařízení. Skutečnost, že žalobkyně mohly formulovat některá vyjádření s ohledem na tento systém ve lhůtě kratší než minimální desetidenní lhůta stanovená v čl. 20 odst. 5 základního nařízení, krom toho údajně nemůže být použita vůči nim ani nemůže napravit nedostatek informací poskytnutých Komisí. Otázka, zda lhůta poskytnutá Komisí byla přiměřená za účelem zachování práva žalobkyň na obhajobu, totiž údajně musí být posuzována s ohledem na rozsah změny v metodě přijaté Komisí, jakož i na neexistenci údajů nebo vysvětlení ohledně nového právního a skutkového posouzení. V tomto ohledu žalobkyně poznamenávají, že pokud orgány neposkytnou přiměřená vysvětlení k metodě a skutkovým posouzením, které provádějí, má skutečnost, že mohly formulovat několik komentářů, omezenou hodnotu a neznamená, že byly splněny požadavky článku 20 základního nařízení, obecné zásady práva Společenství nebo práva WTO. Krom toho Komise údajně sama přijala velmi restriktivní kalendář, což údajně vyloučilo veškeré prodloužení lhůty poskytnuté pro podání komentářů k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace. Mimoto se diskuse trvající mnoho měsíců údajně týkaly systému odložených cel a nikoli nakonec přijatého systému.

121. The applicants submit that as a result of the shortcomings of the additional final disclosure document and of the insufficient period given, they did not have the opportunity to explain to the Commission the reasons why the approach adopted was inappropriate and unreasonable or to put forward their views on the methodology or the figures underlying the proposal contained in that document. The institutions therefore infringed Article 20 of the basic regulation by failing to disclose to the applicants the essential facts and considerations underlying the contested regulation.

121. Žalobkyně se domnívají, že z důvodu vad dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace a nedostatečné poskytnuté lhůty, neměly možnost uvést Komisi důvody, ze kterých byl přijatý přístup nevhodný nebo neodpovídající, ani sdělit svůj názor na metodu nebo číselné údaje podporující návrh obsažený v tomto dokumentu. Orgány tak údajně porušily článek 20 základního nařízení tím, že žalobkyním neoznámily podstatné skutečnosti a úvahy podporující napadené nařízení.

122. Lastly, the applicants add that, if they had been given an opportunity properly to submit comments on the additional final disclosure document, they would have submitted, first, that the proposed system was tantamount to an infringement of Article 1(1) of the basic regulation in so far as it resulted in the imposition of anti-dumping duties on imports which do not cause injury, secondly, that an individual injury margin should have been calculated for each of them and, thirdly, that the Commission’s final proposal was unreasonable and disproportionate inasmuch as the revised factual assessment, which was not explained or justified, had the ‘perverse effect’ of reversing the respective burden of the anti-dumping measures as between China and Vietnam.

122. Konečně žalobkyně dodávají, že kdyby jim bylo patřičným způsobem umožněno formulovat komentáře k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, uvedly by zaprvé, že se navržený systém rovná porušení čl. 1 odst. 1 základního nařízení, jelikož vede k uložení antidumpingových cel na dovozy, které nezpůsobují újmu, zadruhé že mělo být stanoveno individuální rozpětí újmy pro každou z nich a zatřetí že konečný návrh Komise byl neodpovídající a nepřiměřený, jelikož revidované skutkové posouzení, jež údajně nebylo vysvětleno ani odůvodněno, mělo „negativní účinek“ převrácení daného břemene antidumpingových opatření mezi Čínou a Vietnamem.

123. The Council observes that both the delayed duty system and the method ultimately used are based on the idea that in the present case only imports above a certain volume caused significant injury and that that circumstance ought to have been taken into account in the method used to determine the rate of definitive duties. It is only the way in which that circumstance is taken into account that differs according to the method of calculating the definitive duties that is ultimately chosen.

123. Rada poznamenává, že jak systém odložených cel, tak i nakonec použitá metoda, spočívají na myšlence, že v projednávané věci způsobují podstatnou újmu pouze dovozy přesahující určitý objem a že tato okolnost musela být zohledněna v metodě přijaté pro stanovení sazby konečných cel. Pouze způsob zohlednění této okolnosti se údajně lišil v závislosti na nakonec zvolené metodě stanovení konečných cel.

124. The Council emphasises that, by adopting the additional final disclosure document, the Commission did not employ a ‘non-injurious value’, which the applicants claim to be unable to calculate on the basis of the information disclosed to it. On the contrary, the quantitative element of the dumping, that is to say, the volume of dumped imports, continued to be the key issue of the new methodology, while any reference to the value of imports for a particular year could be calculated on the basis of the information set out in paragraphs 157 and 159 of the final disclosure document.

124. Rada zdůrazňuje, že přijetím dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace se Komise neuchýlila k „hodnotě nezpůsobující újmu“, o níž žalobkyně tvrdí, že nemohla být stanovena vzhledem k poznatkům, které jim byly oznámeny. Naopak množstevní prvek dumpingu, tedy objem dovozů, které jsou předmětem dumpingu, údajně zůstal podstatným bodem nové metody, zatímco veškerý odkaz na hodnotu dovozů pro daný rok údajně může být stanoven na základě poznatků obsažených v bodech 157 a 159 dokumentu poskytujícího konečné informace.

125. Furthermore, the explanation of the methodology whereby the economic impact of the volume of imports which had not had an injurious effect was taken into consideration in establishing the injury elimination level (see paragraph 29 above) allowed the applicants to submit detailed comments on that point in their email of 2 August 2006. If the applicants needed further information in order to exercise their rights, they were under an obligation to submit a specific request to that effect.

125. Mimoto vysvětlení metody, podle které hospodářský dopad objemu dovozů nezpůsobujících újmu byl vzat v úvahu při určení úrovně odstranění újmy (viz bod 29 výše), údajně žalobkyním umožňovalo předložit podrobná vyjádření k tomuto tématu v jejich elektronické zprávě ze dne 2. srpna 2006. Pokud žalobkyně potřebovaly doplnění informací pro výkon svých práv, měly údajně podat přesnou žádost v tomto smyslu.

126. The Council, supported by CEC, also refutes the assertion that there was a breach of the rights of the defence on account of the fact that the applicants had only five days within which to express their views on the additional final disclosure document. Since, first, the applicants submitted no comments on the additional final disclosure document and did not request further time within which to do so; second, the procedure was already at a very advanced stage; and, third, the taking into consideration of the quantitative element of the dumping had been under discussion for several months, the period in question must be deemed sufficient. In any event, the applicants have not shown that they were unable to defend their interests as a consequence of that period, since they submitted detailed comments and the application makes no mention of other evidence which they might have submitted. The Council submits that, in those circumstances, there is no need to comment on the arguments which the applicants claim they would have submitted had they had further time within which to do so.

126. Rada, podporovaná CEC, odmítá rovněž tvrzené porušení práva na obhajobu z důvodu, že žalobkyně údajně měly pouze pět dnů na to, aby uplatnily své stanovisko, pokud jde o dodatečný dokument poskytující konečné informace. Jelikož zaprvé žalobkyně neformulovaly svá vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace ani žádost o prodloužení lhůty poskytnuté za tímto účelem, zadruhé předmětné řízení bylo již ve velmi pokročilém stádiu a zatřetí zohlednění množstevního prvku dumpingu bylo projednáváno po několik měsíců, musí být dotčená lhůta údajně shledána dostačující. Každopádně žalobkyně údajně neprokázaly, že z důvodu této lhůty nemohly hájit své zájmy, protože v této oblasti údajně předložily svá podrobná vyjádření, aniž by šetření bralo v úvahu jiné skutečnosti, které mohly předložit. Rada se domnívá, že za těchto podmínek není nezbytné vyjadřovat se k argumentům, které by žalobkyně předložily, kdyby jim byla poskytnuta delší lhůta.

127. As regards, lastly, the arguments relating to the lawfulness of the system ultimately adopted under Article 1(1) of the basic regulation, the Council claims that they should be ignored, as the present plea concerns only breach of the applicant’s rights of defence.

127. Co se konečně týče argumentů týkajících se legality nakonec přijatého systému s ohledem na čl. 1 odst. 1 základního nařízení, Rada uvádí, že je třeba k nim nepřihlížet, jelikož se tento žalobní důvod týká pouze porušení práva žalobkyň na obhajobu.

Findings of the Court

Závěry Soudu

128. By their sixth plea, first, the applicants claim that the institutions breached Article 20 of the basic regulation on the grounds that the Commission did not communicate the information on which it based the calculations made in the additional final disclosure document and did not allow them a sufficient period consistent with Article 20(5) of that regulation to submit full comments on its new approach.

128. Svým šestým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že orgány porušily článek 20 základního nařízení z důvodů, že Komise jednak nesdělila skutečnosti, na nichž založila výpočty uskutečněné v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace, a jednak jim neposkytla dostatečnou lhůtu v souladu s odstavcem 5 téhož článku pro předložení úplných vyjádření k jejímu novému přístupu.

129. Secondly, the applicants maintain that the institutions did not set out in the final disclosure document, the additional final disclosure document or the contested regulation the grounds for the methodology which was applied in order to take into account the existence of a volume of imports which caused no injury and which reduced the injury margin instead of exempting the non-injurious imports from the imposition of anti-dumping duties. Those circumstances constitute a breach of the applicants’ rights of defence and a failure to state reasons.

129. Zadruhé žalobkyně tvrdí, že orgány neuvedly ani v dokumentu poskytujícím konečné informace nebo v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace, ani v napadeném nařízení důvody, které odůvodňovaly provedenou metodu, za účelem zohlednění existence objemu dovozů nezpůsobujících újmu a spočívajících ve snížení rozpětí újmy namísto osvobození dovozů nezpůsobujících újmu od uložení antidumpingových cel. Tyto okolnosti údajně zakládají porušení práva žalobkyň na obhajobu, jakož i nedostatek odůvodnění.

130. It should be noted at the outset that Article 20 of the basic regulation sets out detailed rules relating to the exercise of the right of interested parties, in particular exporters, to be heard. That right constitutes one of the fundamental rights recognised by the Community legal order and includes the right to be informed of the main facts and considerations on the basis of which it is intended to recommend the imposition of definitive anti-dumping duties (see, to that effect, Al-Jubail Fertilizer v Council , paragraph 108 above, paragraph 15, and Champion Stationery and Others v Council , paragraph 108 above, paragraph 55).

130. Úvodem je třeba uvést, že článek 20 základního nařízení stanoví podrobnosti týkající se výkonu práva dotyčných stran, zejména vývozců, být vyslechnut, které představuje jedno ze základních práv uznaných právním řádem Společenství a zahrnuje právo být informován o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných antidumpingových cel (viz v tomto smyslu rozsudky Al-Jubail Fertilizer v. Rada, bod 108 výše, bod 15, a Champion Stationery a další v. Rada, bod 108 výše, bod 55).

131. Accordingly, the applicants’ arguments relating to breach of Article 20 of the basic regulation must be interpreted as referring to breach of their rights of defence, which are guaranteed by the Community legal order and by that provision (see, to that effect, Kundun and Tata v Council , paragraph 108 above, paragraph 131).

131. Za těchto podmínek je třeba vykládat argumenty žalobkyň týkající se porušení článku 20 základního nařízení tak, že se týkají porušení jejich práva na obhajobu, tak jak je zakotveno právním řádem Společenství, včetně tohoto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudek Kundan a Tata v. Rada, bod 108 výše, bod 131).

132. In that regard, it must be borne in mind that, according to the case-law cited in paragraph 108 above, the undertakings affected by an investigation preceding the adoption of an anti-dumping regulation must be placed in a position during the administrative procedure in which they can effectively make known their views on the correctness and relevance of the facts and circumstances alleged and on the evidence presented by the Commission in support of its assessment of the existence of dumping and the resultant injury.

132. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 108 výše podnikům, jichž se týká šetření předcházející přijetí antidumpingového nařízení, musí být v průběhu správního řízení umožněno, aby účinně vyjádřili své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a tvrzených okolností, jakož i k důkazům, které Komise uplatnila na podporu svého posouzení existence dumpingové praxe a újmy z této praxe vyplývající.

133. It must also be pointed out, in this connection, that the fact that final disclosure is incomplete renders the regulation imposing definitive anti-dumping duties unlawful only if, as a result of the omission, the interested parties were not in a position to defend their interests effectively. That is inter alia the case where the omission relates to facts or considerations which are different from those used for any provisional measures, to which particular attention must be paid in final disclosure pursuant to Article 20(2) of the basic regulation. That is also the case, on the same grounds, where the omission relates to facts or considerations which are different from those on which the Commission or Council bases a decision subsequent to the communication of the final disclosure document, as is apparent from the last sentence of Article 20(4) of the basic regulation.

133. V tomto kontextu je rovněž třeba uvést, že neúplnost konečné informace způsobuje protiprávnost nařízení o uložení konečného antidumpingového cla pouze, pokud zúčastněné strany nemohly z důvodu tohoto opomenutí účinně hájit své zájmy. O takový případ by šlo zejména, kdyby se opomenutí týkalo skutečností nebo úvah odlišných od skutečností nebo úvah použitých pro prozatímní opatření, kterým musí být věnována zvláštní pozornost v konečné informaci, podle čl. 20 odst. 2 základního nařízení. O tentýž případ jde, na základě týchž důvodů, pokud se opomenutí týká skutečností nebo úvah odlišných od těch, na nichž je založeno rozhodnutí přijaté Komisí nebo Radou po oznámení dokumentu poskytujícího konečné informace, jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení.

134. In the present case, as was pointed out in paragraphs 25 to 27 above, the Commission first advocated, in the final disclosure document, a delayed duty system, based on the fact that only imports in excess of 140 million pairs of shoes per annum caused injury within the meaning of Article 3 of the basic regulation. That assessment was based on the fact that there had been a quantitative quota regime until 1 January 2005, which precluded such injury, and on a calculation of the quantities imported from China in 2005. According to that proposal, a definitive anti-dumping duty was to be imposed on imports originating in China in excess of 140 million pairs of shoes per annum. That duty was equal to the underselling margin, in this case 23%.

134. V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodech 25 až 27 výše, Komise nejprve doporučovala, v dokumentu poskytujícím konečné informace, systém odložených cel založený na skutečnosti, že pouze dovozy nad 140 milionů párů obuvi ročně způsobily újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení. Toto posouzení se opíralo o existenci množstevních omezení až do 1. ledna 2005, která údajně takové újmě bránila, jakož i na výpočtu množství, která byla dovezena z Číny v roce 2005. Podle tohoto návrhu mělo být konečné antidumpingové clo použito na dovozy z Číny přesahující 140 milionů párů obuvi ročně. Toto clo se rovnalo úrovni cenového podbízení u referenčních cen, v daném případě 23 %.

135. However, as was stated in paragraphs 29 and 30 above, in the additional final disclosure document the Commission amended its proposal concerning the form of duties necessary to eliminate the injury. That new approach was also based on the fact that there was a volume of imports which does not cause injury within the meaning of Article 3 of the basic regulation. However, in the additional final disclosure document, both the method for calculating that non-materially injurious volume of imports and the impact of that volume on the form of the proposed definitive duties differed from those mentioned in the final disclosure document.

135. Avšak, jak bylo uvedeno v bodech 29 a 30 výše, Komise změnila v rámci dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace svůj návrh týkající se formy cel nezbytné pro odstranění újmy. Tento nový přístup spočíval rovněž na existenci objemu dovozů, který nezpůsobuje újmu ve smyslu článku 3 základního nařízení. Nicméně podle dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace, jak metoda stanovení objemu dovozů nezpůsobujícího újmu, tak i dopad tohoto objemu na formu navržených konečných cel se liší od těch, které byly uvedeny v dokumentu poskytujícím konečné informace.

136. More specifically, in the additional final disclosure document, first, the Commission stated that the underselling margin for imports from China was 23%. Secondly, it established that the volume of imports from that country during the investigation period was 38% of the imports from the two countries concerned. That percentage, applied to all the imports from China and Vietnam in 2003 (109 million pairs of shoes), corresponded to some 41.5 million pairs of shoes, a volume which was regarded as non-materially injurious to the Community industry. Thirdly, the Commission took the view that that volume represented 28.6% of imports from China in 2005. Fourthly and lastly, it reduced the injury margin initially established (23%) by 28.26%, which gave rise to a ‘weighted’ injury margin of 16.5%.

136. Zvláště v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace zaprvé Komise připomenula, že úroveň cenového podbízení u referenčních cen pro dovozy z Číny činila 23 %. Zadruhé stanovila, že objem dovozů z této země po dobu šetření činil 38 % dovozů z obou dotčených zemí. Toto procento použité na veškeré dovozy z Číny a Vietnamu v roce 2003 (109 milionů párů obuvi) odpovídalo přibližně 41,5 milionům párů obuvi, objemu, který byl považován za nezpůsobující újmu průmyslu Společenství. Zatřetí se Komise domnívala, že tento objem odpovídá 28,26 % dovozů z Číny v roce 2005. Konečně začtvrté snížila původně stanovené rozpětí újmy (23 %) z 28,26 %, což vedlo k „váženému“ rozpětí újmy ve výši 16,5 %.

137. It is apparent from the above that the differences between the methodology set out in the final disclosure document and that set out in the additional final disclosure document are the following. First, instead of establishing the annual volume of non-materially injurious imports at the level of imports from China in 2005, the Commission established that annual volume by multiplying the 109 million pairs of shoes imported in 2003 by 38%. That figure represented imports originating in that country as a percentage of all imports from the two countries concerned during the investigation period. Secondly, instead of exempting that annual volume, categorised as non-materially injurious in paragraphs 278 to 280 of the additional final disclosure document, from the application of anti-dumping duty, the Commission chose to take that volume into account by lowering the injury elimination level and by applying anti-dumping duties as from the first pair of shoes imported.

137. Z výše uvedeného vyplývá, že rozdíly mezi metodou uvedenou v dokumentu poskytujícím konečné informace a metodou uvedenou v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace jsou tyto. Zaprvé místo stanovení ročního objemu dovozů nezpůsobujícího újmu na úrovni dovozů z Číny v roce 2005, Komise tento roční objem stanovila vynásobením 109 milionů párů obuvi dovezené v roce 2003 38 %. Jedná se o procento, které představovaly dovozy z této země z veškerých dovozů pocházejících z obou dotčených zemí po dobu šetření. Zadruhé místo osvobození tohoto ročního objemu, označeného za nezpůsobující újmu v bodech 278 až 280 dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace, od antidumpingového cla se Komise rozhodla zohlednit tento objem snížením úrovně odstranění újmy a uplatněním antidumpingových cel od prvního dovezeného páru.

138. In that regard, it must be held that the fact that the Commission amended its analysis after comments made on the final disclosure document by the parties concerned does not, in itself, constitute infringement of the rights of the defence. As is apparent from the last sentence of Article 20(4) of the basic regulation, the final disclosure document does not prejudice any subsequent decision by the Commission or the Council. That provision merely requires the Commission to disclose, as soon as possible, the facts and considerations which are different from those which formed the basis for its initial approach in the final disclosure document. It is through that disclosure that the parties concerned are in a position to understand the grounds which led the institutions to adopt a different view.

138. V tomto ohledu musí být konstatováno, že skutečnost, že Komise změnila svou analýzu po komentářích, které dotčené strany vyjádřily k dokumentu poskytujícímu konečné informace, nepředstavuje sama o sobě porušení práva na obhajobu. Jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, dokument poskytující konečné informace totiž nebrání jakémukoli pozdějšímu rozhodnutí Komise nebo Rady. Toto ustanovení pouze ukládá Komisi oznámit, co možná nejdříve, skutečnosti a úvahy odlišné od těch, o něž se opíral původní přístup obsažený v dokumentu poskytujícím konečné informace. Prostřednictvím tohoto vylíčení se totiž dotyčné osoby mohou seznámit s důvody, které orgány vedly k přijetí odlišného stanoviska.

139. Consequently, in order to establish whether the Commission complied with the applicants’ rights deriving from the last sentence of Article 20(4) of the basic regulation, it must also be ascertained whether the Commission communicated to them the facts and considerations taken into account for the purpose of the new analysis of the injury and the form of measures necessary to eliminate it, in so far as those facts and considerations differ from those taken into account in the final disclosure document (see paragraph 133 above).

139. Proto je pro určení, zda Komise dodržela práva žalobkyň vyplývající z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, ještě třeba ověřit, zda Komise žalobkyním oznámila skutečnosti a úvahy přijaté za účelem nové analýzy ohledně újmy a formy požadovaných opatření k jejímu odstranění v rozsahu, v němž se odlišují od skutečností a úvah přijatých v dokumentu poskytujícím konečné informace (viz bod 133 výše).

140. In that regard, first, the Commission stated in the additional final disclosure document that its new proposal made it possible to avoid distinctions between different types of importers.

140. V tomto ohledu Komise nejprve uvedla v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace, že její nový návrh umožňuje nerozlišovat mezi různými kategoriemi dovozců.

141. Secondly, the applicants’ argument that they did not have access to the information on the basis of which the Commission adjusted the injury margin from 23% to 16.5% is incorrect. The methodology described in paragraph 136 above concerning the adjustment of the injury margin by allowing for a non-materially injurious volume of imports is set out in the additional final disclosure document. It is true that that document provides no information on the exact volume of imports from China in 2005 which would make it possible to establish that the percentage of 28.26% is in fact correct. However, given that, according to the Commission, 41.5 million pairs of shoes represent 28.26% of all the imports from China in 2005, it may be deduced that those imports amounted to 146.85 million pairs of shoes. That calculation was moreover mentioned by the applicants themselves in their email of 2 August 2006 (see paragraph 31 above).

141. Co se dále týče poznatků, na jejichž základě Komise provedla úpravu rozpětí újmy z 23 % na 16,5 %, žalobkyně nesprávně uvádějí, že k nim neměly přístup. Metoda popsaná v bodě 136 výše týkající se úpravy rozpětí újmy zohledněním objemu dovozů nezpůsobujícího újmu je totiž uvedena v dodatečném dokumentu poskytujícím konečné informace. Je pravdou, že tento dokument neposkytuje informaci o přesném objemu dovozů z Číny v roce 2005, která by umožňovala ověřit, že procento 28,26 % odpovídá realitě. Nicméně vzhledem k tomu, že podle Komise 41,5 milionů párů obuvi představuje 28,26 % veškerých dovozů z Číny v roce 2005, lze z toho odvodit, že tyto dovozy činily 146,85 milionů párů obuvi. Tento výpočet byl ostatně převzat samotnými žalobkyněmi v jejich elektronické poště ze dne 2. srpna 2006 (viz bod 31 výše).

142. It follows from the foregoing that the Commission communicated to the applicants the reasoning which it followed to calculate the injury margin by allowing for a non-materially injurious volume of imports. It also set out all the figures which it considered to be relevant for that purpose, with the result that the applicants’ rights of defence have not been breached in that regard.

142. Z předcházejících úvah vyplývá, že Komise oznámila žalobkyním důvody, které sledovala pro stanovení rozpětí újmy zohledněním objemu dovozů nezpůsobujícího újmu. Komise rovněž uvedla veškeré číselné poznatky, které za tímto účelem považovala za relevantní, takže práva žalobkyň nebyla v tomto ohledu porušena.

143. It must also be pointed out, as noted by the Council (see paragraph 127 above), that the applicants’ plea, as set out in the applications, relates to breach of their rights of defence and not to breach of Article 1(1) of the basic regulation. It follows that the question whether the system adopted in the contested regulation is compatible with Article 1(1) of the basic regulation in so far as it imposes anti-dumping duties on imports below the annual threshold regarded as non-materially injurious has not as such been submitted for review by the Court.

143. Rovněž je třeba zdůraznit, podobně jako Rada (viz bod 127 výše), že žalobní důvod žalobkyň, tak jak byl uveden v žalobách, vychází z porušení jejich práva na obhajobu a nikoli z čl. 1 odst. 1 základního nařízení. Z toho vyplývá, že otázka, zda systém přijatý v napadeném nařízení je slučitelný s čl. 1 odst. 1 základního nařízení v rozsahu, v němž údajně ukládá antidumpingová cla na dovozy nižší než roční prahová hodnota, která byla považována za nezpůsobující újmu, nebyla jako taková předložena k přezkumu Tribunálu.

144. The parties agree that the period given expired on 2 August 2006.

144. Co se týče poskytnuté lhůty, účastníci řízení se shodují v tom, že uplynula dne 2. srpna 2006.

145. The Commission breached Article 20(5) of the basic regulation by granting the applicants a period of less than 10 days to comment on the additional final disclosure document ( Champion Stationery and Others v Council , paragraph 108 above, paragraph 80). However, that fact cannot, in itself, lead to annulment of the contested regulation. It is also necessary to establish that the granting of a period shorter than the prescribed period was actually capable of affecting their rights of defence in the procedure in question (Case T-35/01 Shanghai Teraoka Electronic v Council [2004] ECR II-3663, paragraph 331).

145. Tím, že Komise žalobkyním poskytla lhůtu kratší než 10 dní pro vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, porušila čl. 20 odst. 5 základního nařízení (rozsudek Champion Stationery a další v. Rada, bod 108 výše, bod 80). Tato okolnost nicméně sama o sobě nemůže vést ke zrušení napadeného nařízení. Je třeba totiž ještě prokázat, že skutečnost, že byla poskytnuta lhůta kratší než lhůta legální, mohla konkrétně ovlivnit jejich práva na obhajobu v rámci dotčeného řízení (rozsudek Tribunálu ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T‑35/01, Sb. rozh. s. II‑3663, bod 331).

146. In that regard, it must be pointed out that the applicants reiterated the Commission’s calculations in their email of 2 August 2006 and that they submitted an alternative calculation which would have led to a different, and, in their opinion, equitable outcome. Therefore, the applicants understood the Commission’s reasoning and were in a position to suggest an alternative approach. Furthermore, the applicants have not explained why they were not in a position to assert a breach of Article 1(1) of the basic regulation within the period which the Commission gave them. In those circumstances, it must be held that they were in a position in which they could effectively make known their views.

146. V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně připomněly, v rámci své elektronické zprávy ze dne 2. srpna 2006, výpočty Komise a předložily alternativní výpočet, který by údajně vedl k odlišnému výsledku, který by podle nich byl spravedlivý. Žalobkyně tudíž pochopily odůvodnění Komise a byly schopny jí navrhnout jiný přístup. Mimoto žalobkyně nevysvětlily důvod, ze kterého nebyly schopny uplatnit porušení čl. 1 odst. 1 základního nařízení ve lhůtě, kterou jim Komise poskytla. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že mohly účinně uplatnit svůj postoj.

147. It follows that there was no breach of the applicants’ rights of defence.

147. Z toho vyplývá, že právo žalobkyň na obhajobu nebylo porušeno.

148. On the same grounds, the applicants’ argument alleging failure to state the reasons for the methodology used to calculate the injury elimination level must be rejected. The statement of reasons for the contested regulation must be appraised having regard, in particular, to the information disclosed to the applicants and to the observations which they have made during the administrative procedure (Joined Cases T-33/98 and T‑34/98 Petrotub and Republica v Council [1999] ECR II-3837, paragraph 107).

148. Na základě týchž důvodů je třeba zamítnout argumentaci žalobkyň vycházející z nedostatku odůvodnění, pokud jde o provedenou metodu pro výpočet úrovně odstranění újmy. Odůvodnění napadeného nařízení totiž musí být posuzováno se zohledněním zejména informací, které byly oznámeny žalobkyním, a vyjádření, které žalobkyně předložily v průběhu správního řízení (rozsudek Tribunálu ze dne 15. prosince 1999, Petrotub a Republica v. Rada, T‑33/98 a T‑34/98, Recueil, s. II‑3837, bod 107).

149. In the present case, as pointed out in paragraph 36 above, recitals 296 to 301 to the contested regulation contain the findings which led the Council to adopt the system which was finally implemented. Consequently, in light of the fact that the Commission communicated to the applicants the reasoning which it had followed in calculating the injury margin by taking account of a non-injurious volume of imports and of the fact that it also informed them of all the figures which it regarded as relevant for that purpose (see paragraphs 140 to 142 above), it must be held that the statement of the reasons of the contested regulation is sufficient in law.

149. V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodě 36 výše, obsahují body 296 až 301 odůvodnění napadeného nařízení posouzení, která vedla Radu k přijetí nakonec provedeného systému. V důsledku toho s ohledem na skutečnost, že Komise žalobkyním oznámila důvody, které ji vedly pro stanovení rozpětí újmy se zohledněním objemu dovozů nezpůsobujícího újmu a že je rovněž seznámila se všemi číselnými údaji, které považovala za relevantní v tomto ohledu (viz body 140 až 142 výše), je třeba dojít k závěru, že napadené nařízení je dostatečně právně odůvodněno.

150. Therefore the sixth plea must be rejected.

150. Šestý žalobní důvod tudíž musí být zamítnut.

The seventh plea, alleging an error of law and a manifest error of assessment concerning the injury caused to the Community industry

K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o újmu způsobenou průmyslu Společenství

Arguments of the parties

Argumenty účastníků řízení

151. The applicants contend that the injury determination is not based on a sufficient period of normal imports and is not therefore supported by reliable and objective data. Since the investigation period lasted from 1 April 2004 to 31 March 2005, the Commission’s conviction that the increase in imports after the lapse of the quota regime had a particularly decisive injurious effect for the Community industry was based solely on the first quarter of 2005. The clear indications of significant injury in 2004 to which the Commission refers at paragraph 277 of the new section H of the additional final disclosure document do not mean that significant injury was actually caused in 2004. The fact that no significant injury was caused in 2004 is borne out by the fact that imports increased only slightly in that year by comparison with 2003 and by paragraph 285 of the final disclosure document.

151. Žalobkyně se domnívají, že rozhodnutí týkající se újmy není založeno na dostatečně dlouhém období běžných dovozů, a tudíž nespočívá na důvěryhodných a objektivních údajích. Jelikož období šetření trvalo od 1. dubna 2004 do 31. března 2005, Komise údajně nabyla přesvědčení, že nárůst dovozů po skončení množstevních omezení způsobil zvlášť citelnou újmu pro průmysl Společenství, přičemž zohlednila pouze první čtvrtletí roku 2005. Zjevné indicie existence podstatné újmy v roce 2004, na které odkazuje Komise v bodě 277 obsaženém v nové hlavě H dodatečného dokumentu poskytujícího konečné informace údajně neznamenají, že v roce 2004 byla skutečně způsobena podstatná újma. Neexistence podstatné újmy v roce 2004 je údajně potvrzena skutečností, že zvýšení dovozů v tomto roce bylo slabé v porovnání s rokem 2003, a bodem 285 dokumentu poskytujícího konečné informace.

152. The first three months of 2005 were the initial period of an open market which for more than 12 years had been subject to a regime of strict quantitative quotas. As the Commission observed in the final disclosure document, that period following the lapse of the quota regime was artificially distorted by expectations linked with that event. The contested regulation is therefore based on data relating to a short period which could not provide reliable material owing to the lifting of the quotas. It follows that the Council has breached Article 3(2) of the basic regulation. Nor is there any proof that the Commission examined the injury factors during the entire period considered.

152. První tři měsíce roku 2005 údajně představují počáteční období otevření trhu podléhajícího po dobu více než dvanácti let uplatňování přísných množstevních omezení. Jak to Komise údajně uvedla v dokumentu poskytujícím konečné informace, toto období následující po ukončení množstevních omezení bylo údajně uměle zkresleno očekáváními spojenými s touto událostí. Napadené nařízení je tak údajně založeno na údajích týkajících se krátkého období, které nemohlo poskytnout důvěryhodné poznatky z důvodu odstranění množstevních omezení. Z toho údajně vyplývá, že Rada porušila čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Krom toho nic údajně neprokazuje, že Komise faktory újmy zkoumala pro celé posuzované období.

153. Lastly, the applicants observe that the quota regime was not intended to remedy the consequences of dumped imports.

153. Konečně žalobkyně připomínají, že množstevní omezení nebyla určena pro nápravu následků dumpingových dovozů.

154. The Council, supported by the Commission, CEC and the Italian producers, disputes the merits of the applicants’ arguments.

154. Rada, podporovaná Komisí, CEC a italskými výrobci, zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyň.

Findings of the Court

Závěry Soudu

155. First, it must be pointed out that the adoption of anti-dumping duties is not a penalty for earlier behaviour but a protective and preventive measure against unfair competition resulting from dumping practices. In order to be able to determine the anti-dumping duties appropriate for protecting the Community industry against dumping, it is therefore necessary to carry out the investigation on the basis of information which is as recent as possible ( Industrie des poudres sphériques v Council , paragraph 108 above, paragraphs 91 and 92, and Case T‑138/02 Nanjing Metalink v Council [2006] ECR II-4347, paragraph 60).

155. Zaprvé je třeba uvést, že uložení antidumpingových cel není sankcí za předchozí jednání, ale obranným a ochranným opatřením proti nekalé hospodářské soutěži vyplývající z dumpingových praktik. Je tedy nezbytné vést šetření na základě tak aktuálních informací, jak je jen možné, aby mohla být stanovena antidumpingová cla vhodná k ochraně výrobního odvětví Společenství proti dumpingovým praktikám (rozsudek Industrie des poudres sphériques v. Rada, bod 108 výše, body 91 a 92, a rozsudek Tribunálu ze dne 14. listopadu 2006, Nanjing Metalink v. Rada, T‑138/02, Sb. rozh. s. II‑4347, bod 60).

156. Therefore, where the institutions find that imports of a product which has until then been subject to quantitative restrictions increase after those restrictions have lapsed, they may take that increase into account for the purposes of their assessment of the injury sustained by the Community industry.

156. Proto, pokud orgány konstatují, že se dovozy výrobku, podléhajícího doposud množstevním omezením, po ukončení uvedených omezení zvyšují, mohou tento růst zohlednit za účelem svého posouzení újmy způsobené průmyslu Společenství.

157. Secondly, the Commission’s assessment in paragraph 283 of the final disclosure document that the volume of imported products increased after the lapse of the quota regime does not establish that the institutions based their decision solely on that quantitative aspect in finding that there was injury.

157. Zadruhé posouzení Komise uvedené v bodě 283 dokumentu poskytujícího konečné informace, podle kterého se objem dovezených výrobků zvýšil po ukončení množstevních omezení, neprokazuje, že orgány svůj závěr o existenci újmy založily pouze na tomto množstevním poznatku.

158. Lastly, as is apparent from recitals 162, 168 to 170, 187 to 206 and 216 to 240 to the contested regulation, the institutions took into account a number of factors, concerning the injury and the causal connection, relating not only to the last quarter of the investigation period, but also to the period considered.

158. Konečně, jak vyplývá z bodů 162, 168 až 170, 187 až 206 a 216 až 240 odůvodnění napadeného nařízení, orgány zohlednily některé faktory, pokud jde o újmu a příčinnou souvislost, týkající se nejen posledního čtvrtletí období šetření, nýbrž i posuzovaného období.

159. It follows that the seventh plea must be rejected.

159. Z toho vyplývá, že sedmý žalobní důvod musí být zamítnut.

160. In those circumstances, the action must be dismissed in its entirety.

160. Za těchto okolností je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.

Costs

K nákladům řízení

161. Under Article 87(2) of the Rules of Procedure, the unsuccessful party is to be ordered to pay the costs if they have been applied for in the successful party’s pleadings. As the applicants have been unsuccessful, they must be ordered to pay the costs, in accordance with the form of order sought by the Council.

161. Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

162. In accordance with Article 87(4) of the Rules of Procedure, the Commission, CEC and the Italian producers must bear their own costs.

162. Podle čl. 87 odst. 4 jednacího řádu Komise, CEC a italští výrobci ponesou vlastní náklady řízení.

On those grounds,

Z těchto důvodů

THE GENERAL COURT (Eighth Chamber)

TRIBUNÁL (osmý senát)

hereby:

rozhodl takto:

1. Dismisses the actions;

1) Žaloby se zamítají.

2. Orders Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd and Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd to bear their own costs as well as those incurred by the Council of the European Union;

2) Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd a Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3. Orders the European Commission, the Confédération européenne de l’industrie de la chaussure (CEC), BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas and the 16 other interveners listed in the Annex to bear their own costs.

3) Evropská komise, Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC), BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas a šestnáct dalších vedlejších účastníc řízení, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení.