Grounds
|
|
1. This reference for a preliminary ruling concerns the interpretation of the principle of non-discrimination on grounds of age and of Council Directive 2000/78/EC of 27 November 2000 establishing a general framework for equal treatment in employment and occupation (OJ 2000 L 303, p. 16).
|
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu zásady zákazu diskriminace na základě věku a výkladu směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).
|
|
2. The reference was made in the course of proceedings between Ms Kücükdeveci and her former employer Swedex GmbH & Co. KG (‘Swedex’) concerning the calculation of the notice period applicable to her dismissal.
|
2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi S. Kücükdeveci a jejím bývalým zaměstnavatelem, společností Swedex GmbH & Co. KG (dále jen „Swedex“), který se týká výpočtu výpovědní doby použitelné pro výpověď danou zaměstnavatelem S. Kücükdeveci.
|
|
Legal context
|
Právní rámec
|
|
European Union legislation
|
Právní úprava Unie
|
|
3. Directive 2000/78 was adopted on the basis of Article 13 EC. Recitals 1, 4 and 25 in the preamble to the directive read as follows:
|
3. Směrnice 2000/78 byla přijata na základě článku 13 ES. První, čtvrtý a dvacátý pátý bod odůvodnění této směrnice znějí následovně:
|
|
‘(1) In accordance with Article 6 of the Treaty on European Union, the European Union is founded on the principles of liberty, democracy, respect for human rights and fundamental freedoms, and the rule of law, principles which are common to all Member States and it respects fundamental rights, as guaranteed by the European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms [signed at Rome on 4 November 1950] and as they result from the constitutional traditions common to the Member States, as general principles of Community law.
|
„(1) V souladu s článkem 6 Smlouvy o Evropské unii je Evropská unie založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné všem členským státům, a ctí základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod [podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950] a ta, jež vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, jako obecné zásady práva Společenství.
|
|
…
|
[...]
|
|
(4) The right of all persons to equality before the law and protection against discrimination constitutes a universal right recognised by the Universal Declaration of Human Rights, the United Nations Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women, United Nations Covenants on Civil and Political Rights and on Economic, Social and Cultural Rights and by the European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, to which all Member States are signatories. Convention No 111 of the International Labour Organisation (ILO) prohibits discrimination in the field of employment and occupation.
|
(4) Právo všech osob na rovnost před zákonem a ochrana před diskriminací představují všeobecné právo uznané Všeobecnou deklarací lidských práv, Úmluvou OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, pakty OSN o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jejímiž [jejichž] signatáři jsou všechny členské státy. Úmluva č. 111 Mezinárodní organizace práce (MOP) zakazuje diskriminaci v oblasti zaměstnání a povolání.
|
|
…
|
[...]
|
|
(25) The prohibition of age discrimination is an essential part of meeting the aims set out in the Employment Guidelines and encouraging diversity in the workforce. However, differences in treatment in connection with age may be justified under certain circumstances and therefore require specific provisions which may vary in accordance with the situation in Member States. It is therefore essential to distinguish between differences in treatment which are justified, in particular by legitimate employment policy, labour market and vocational training objectives, and discrimination which must be prohibited.’
|
(25) Zákaz diskriminace na základě věku je důležitou součástí dosahování cílů stanovených v hlavních zásadách zaměstnanosti a podporování různosti pracovních sil [rozmanitosti v zaměstnání]. Rozdílná zacházení v souvislosti s věkem však mohou být za určitých okolností oprávněná, a proto vyžadují zvláštní ustanovení, která se mohou lišit podle situace v jednotlivých členských státech. Je tudíž důležité rozlišovat mezi rozdílným zacházením, které je odůvodněné, zejména mezi oprávněnými cíli [zejména legitimními cíli] politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a diskriminací, která musí být zakázána.“
|
|
4. According to Article 1 of Directive 2000/78, its purpose is to lay down a general framework for combating discrimination on the grounds of religion or belief, disability, age or sexual orientation as regards employment and occupation, with a view to putting into effect in the Member States the principle of equal treatment.
|
4. Podle článku 1 směrnice 2000/78 je jejím účelem stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.
|
|
5. Article 2 of the directive states:
|
5. Článek 2 této směrnice stanoví:
|
|
‘1. For the purposes of this Directive, the “principle of equal treatment” shall mean that there shall be no direct or indirect discrimination whatsoever on any of the grounds referred to in Article 1.
|
„1. Pro účely této směrnice se ,zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.
|
|
2. For the purposes of paragraph 1:
|
2. Pro účely odstavce 1 se:
|
|
(a) direct discrimination shall be taken to occur where one person is treated less favourably than another is, has been or would be treated in a comparable situation, on any of the grounds referred to in Article 1;
|
a) ,přímou diskriminací‘ rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1;
|
|
…’
|
[...]“
|
|
6. Article 3(1) of the directive provides:
|
6. Článek 3 odst. 1 uvedené směrnice uvádí:
|
|
‘Within the limits of the areas of competence conferred on the Community, this Directive shall apply to all persons, as regards both the public and private sectors, including public bodies, in relation to:
|
„1. V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o
|
|
…
|
[...]
|
|
(c) employment and working conditions, including dismissals and pay;
|
c) podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování;
|
|
…’
|
[...]“
|
|
7. Article 6(1) of the directive provides:
|
7. Článek 6 odst. 1 téže směrnice stanoví:
|
|
‘Notwithstanding Article 2(2), Member States may provide that differences of treatment on grounds of age shall not constitute discrimination, if, within the context of national law, they are objectively and reasonably justified by a legitimate aim, including legitimate employment policy, labour market and vocational training objectives, and if the means of achieving that aim are appropriate and necessary.
|
„Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.
|
|
Such differences of treatment may include, among others:
|
Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:
|
|
(a) the setting of special conditions on access to employment and vocational training, employment and occupation, including dismissal and remuneration conditions, for young people, older workers and persons with caring responsibilities in order to promote their vocational integration or ensure their protection;
|
a) stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání včetně podmínek propuštění a odměňování, a to pro mladé pracovníky, starší osoby a osoby s pečovatelskými povinnostmi za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany;
|
|
(b) the fixing of minimum conditions of age, professional experience or seniority in service for access to employment or to certain advantages linked to employment;
|
b) stanovení minimálních podmínek věku, odborné praxe nebo let služby pro přístup k zaměstnání nebo k určitým výhodám spojeným se zaměstnáním;
|
|
(c) the fixing of a maximum age for recruitment which is based on the training requirements of the post in question or the need for a reasonable period of employment before retirement.’
|
c) stanovení maximálního věku pro přijetí, který je založen na požadavcích dotyčného pracovního místa na odbornou přípravu nebo na potřebě přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu.“
|
|
8. In accordance with the first paragraph of Article 18 of the directive, it was to be transposed into the legal systems of the Member States by 2 December 2003 at the latest. The second paragraph of Article 18 provided, however, that:
|
8. Podle čl. 18 prvního pododstavce směrnice 2000/78 mělo dojít k jejímu provedení do právního řádu členských států nejpozději do 2. prosince 2003. Nicméně podle druhého pododstavce téhož článku:
|
|
‘In order to take account of particular conditions, Member States may, if necessary, have an additional period of three years from 2 December 2003, that is to say a total of six years, to implement the provisions of this Directive on age and disability discrimination. In that event they shall inform the Commission forthwith …’
|
„Za účelem přihlédnutí ke zvláštním podmínkám může být členským státům, je-li to nezbytné, poskytnuta dodatečná tříletá lhůta od 2. prosince 2003, to je celkem 6 let, k provedení ustanovení této směrnice o diskriminaci na základě věku a zdravotního postižení. V tom případě neprodleně uvědomí Komisi. […]“
|
|
9. The Federal Republic of Germany made use of that option, so that the provisions of the directive relating to discrimination on grounds of age and disability were to be transposed in that Member State by 2 December 2006 at the latest.
|
9. Spolková republika Německo této možnosti využila, takže k provedení ustanovení uvedené směrnice týkajících se diskriminace na základě věku a zdravotního postižení mělo v tomto členském státě dojít nejpozději do 2. prosince 2006.
|
|
National legislation
|
Vnitrostátní právní úprava
|
|
The General Law on equal treatment
|
Obecný zákon o rovném zacházení
|
|
10. Paragraphs 1, 2 and 10 of the General Law on equal treatment (Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz) of 14 August 2006 (BGBl. 2006 I, p. 1897), which transposed Directive 2000/78, provide:
|
10. Ustanovení § 1, 2 a 10 obecného zákona o rovném zacházení (Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz) ze dne 14. srpna 2006 (BGBl. 2006 I. s. 1897), kterým byla provedena směrnice 2000/78, stanoví:
|
|
‘Paragraph 1 – Object of the Law
|
„§ 1 – Cíl zákona
|
|
The object of this law is to prevent or eliminate discrimination on grounds of race, ethnic origin, sex, religion or belief, disability, age or sexual orientation.
|
Cílem tohoto zákona je zabránit jakémukoli znevýhodňování založenému na rase nebo etnickém původu, pohlaví, náboženství nebo víře, zdravotním postižení, věku nebo sexuální identitě, nebo takové znevýhodňování odstranit.
|
|
Paragraph 2 – Scope
|
§ 2 – Oblast působnosti
|
|
…
|
[...]
|
|
(4) For dismissals, the provisions on general and specific protection against dismissal apply exclusively.
|
4) Propouštění ze zaměstnání se řídí výlučně ustanoveními o obecné a zvláštní ochraně před propuštěním.
|
|
…
|
[...]
|
|
Paragraph 10 – Permissible different treatment on grounds of age
|
§ 10 – Přípustnost některých rozdílů v zacházení na základě věku
|
|
Paragraph 8 notwithstanding, different treatment on grounds of age is also permissible if it is objectively and reasonably justified by a legitimate aim. The means of achieving that aim must be appropriate and necessary. Such differences of treatment may include in particular the following:
|
Bez ohledu na § 8 je rozdílné zacházení na základě věku povoleno, pokud je objektivně a rozumně odůvodněno legitimním cílem. Prostředky k dosažení tohoto cíle musejí být přiměřené a nezbytné. Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:
|
|
…
|
1) stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání včetně podmínek odměňování a propouštění, a to pro mladé, starší zaměstnance a osoby s pečovatelskými povinnostmi za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany;
|
|
1. the setting of special conditions on access to employment and vocational training, employment and occupation, including conditions of remuneration and termination of employment relationships, for young people, older workers and persons with caring responsibilities in order to promote their vocational integration or ensure their protection,
|
[...]“
|
|
…’
|
Právní úprava výpovědní doby
|
|
Legislation on the notice period for dismissal
|
11. Ustanovení § 622 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen „BGB“), stanoví:
|
|
11. Paragraph 622 of the German Civil Code (Bürgerliches Gesetzbuch, ‘the BGB’) provides:
|
„1) Pracovněprávní vztah zaměstnance pracujícího za mzdu nebo zaměstnance pracujícího za plat lze rozvázat výpovědí s čtyřtýdenní výpovědní dobou k patnáctému dni v měsíci nebo ke konci měsíce.
|
|
‘(1) Notice may be given to terminate the employment relationship of an employee with a notice period of four weeks to the 15th or to the end of a calendar month.
|
2) V případě výpovědi dané zaměstnavatelem jsou výpovědní doby následující:
|
|
(2) For termination by the employer, the notice period, if the employment relationship in the business or undertaking
|
– 1 měsíc s účinkem ke konci kalendářního měsíce, pokud pracovněprávní vztah v zařízení nebo podniku trval 2 roky;
|
|
1. has lasted for two years, is one month to the end of a calendar month,
|
– 2 měsíce s účinkem ke konci kalendářního měsíce, pokud trval 5 let;
|
|
2. has lasted five years, is two months to the end of a calendar month,
|
– 3 měsíce s účinkem ke konci kalendářního měsíce, pokud trval 8 let;
|
|
3. has lasted eight years, is three months to the end of a calendar month,
|
– 4 měsíce s účinkem ke konci kalendářního měsíce, pokud trval 10 let;
|
|
4. has lasted 10 years, is four months to the end of a calendar month,
|
– 5 měsíců s účinkem ke konci kalendářního měsíce, pokud trval 12 let;
|
|
5. has lasted 12 years, is five months to the end of a calendar month,
|
– 6 měsíců s účinkem ke konci kalendářního měsíce, pokud trval 15 let;
|
|
6. has lasted 15 years, is six months to the end of a calendar month,
|
– 7 měsíců s účinkem ke konci kalendářního měsíce, pokud trval 20 let.
|
|
7. has lasted 20 years, is seven months to the end of a calendar month.
|
Při výpočtu doby zaměstnání se nepřihlíží k dobám zaměstnání dosaženým před dovršením věku 25 let.“
|
|
In calculating the length of employment, periods prior to the completion of the employee’s 25th year of age are not taken into account.’
|
Spor v původním řízení a předběžné otázky
|
|
The main proceedings and the order for reference
|
12. Seda Kücükdeveci se narodila dne 12. února 1978. Společností Swedex byla zaměstnána ode dne 4. června 1996, tedy od osmnácti let.
|
|
12. Ms Kücükdeveci was born on 12 February 1978. She was employed from 4 June 1996, in other words from the age of 18, by Swedex.
|
13. Dopisem ze dne 19. prosince 2006 dala společnost Swedex této zaměstnankyni výpověď, která s ohledem na zákonnou výpovědní dobu nabyla účinnosti dne 31. ledna 2007. Zaměstnavatel vypočetl výpovědní dobu jako by u něj zaměstnankyně pracovala 3 roky, ačkoliv její pracovní poměr trval 10 let.
|
|
13. Swedex dismissed her by letter of 19 December 2006 with effect, taking account of the statutory notice period, from 31 January 2007. The employer calculated the notice period as if the employee had three years’ length of service, although she had been in its employment for 10 years.
|
14. Seda Kücükdeveci napadla svou výpověď u Arbeitsgericht Mönchengladbach (Německo). Tvrdila u tohoto soudu, že její výpovědní doba měla být čtyřměsíční počínaje dnem 31. prosince 2006, a trvat tedy do 30. dubna 2007, a to na základě § 622 odst. 2 prvního pododstavce bodu 4 BGB. Tato doba by odpovídala době zaměstnání v délce deseti let. Spor v původním řízení je tedy sporem mezi dvěma jednotlivci, S. Kücükdeveci na jedné straně a společností Swe dex na straně druhé.
|
|
14. Ms Kücükdeveci contested her dismissal before the Arbeitsgericht Mönchengladbach (Labour Court, Mönchengladbach). She argued before that court that her period of notice should have been four months from 31 December 2006, that is, to 30 April 2007, pursuant to point 4 of the second sentence of Paragraph 622(2) of the BGB. That period corresponded to 10 years’ service. The dispute in the main proceedings is thus between two individuals, Ms Kücükdeveci on the one hand and Swedex on the other.
|
15. Podle S. Kücükdeveci je § 622 odst. 2 druhý pododstavec BGB vzhledem k tomu, že stanoví, že pro účely výpočtu délky výpovědní doby se nepřihlíží k dobám zaměstnání dosaženým před dovršením 25 let, opatřením, které diskriminuje na základě věku, což odporuje právu Unie, a jeho použití musí být vyloučeno.
|
|
15. According to Ms Kücükdeveci, in so far as it provides that periods of employment completed before the age of 25 are not to be taken into account in calculating the notice period, the second sentence of Paragraph 622(2) of the BGB is a measure which discriminates on grounds of age, contrary to European Union law, and must be disapplied.
|
16. Landesarbeitsgericht Düsseldorf, který o věci rozhodoval v druhém stupni, konstatoval, že v den výpovědi již bylo po lhůtě k provedení směrnice 2000/78. Tento soud měl rovněž za to, že § 622 BGB obsahuje rozdílné zacházení, které se přímo vztahuje k věku, přičemž tento soud nebyl přesvědčen o protiústavnosti tohoto ustanovení, ale jeho soulad s právem Unie naproti tomu považoval za diskutabilní. Landesarbeitsgericht Düsseldorf si v této souvislosti kladl otázku, zda případná existence diskriminace přímo založené na věku musí být posuzována s ohledem na primární právo Unie, jak to zdá se naznačuje rozsudek ze dne 22. listopadu 2005, Mangold (C‑144/04, Sb. rozh. s. I‑9981), nebo s ohledem na směrnici 2000/78. Dotyčný soud zdůraznil, že dotčené ustanovení vnitrostátního práva je jasné a nelze ho případně vykládat v souladu s uvedenou směrnicí, přičemž si rovněž položil otázku, zda pro to, aby mohl vyloučit použití tohoto ustanovení ve sporu mezi soukromými subjekty, musí předem za účelem zajištění ochrany legitimního očekávání jednotlivců předložit na základě článku 234 ES předběžnou otázku Soudnímu dvoru, aby Soudní dvůr potvrdil neslučitelnost uvedeného ustanovení s právem Unie.
|
|
16. The Landesarbeitsgericht Düsseldorf (Higher Labour Court, Düsseldorf), hearing the case on appeal, found that the period for transposing Directive 2000/78 had expired by the date of the dismissal. That court also considered that Paragraph 622 of the BGB contains a difference of treatment directly linked to age, and, while it is not convinced that it is unconstitutional, it regards its compatibility with European Union law as doubtful. It is not sure in this respect whether the possible existence of direct discrimination on grounds of age must be assessed by reference to primary European Union law, as the judgment in Case C‑144/04 Mangold [2005] ECR I‑9981 appears to suggest, or by reference to Directive 2000/78. Noting that the national provision at issue is clear and could not be interpreted, if that were necessary, in a manner compatible with the directive, the court is also uncertain whether, to be able to disapply that provision in a dispute between private individuals, it must first, in order to ensure the protection of the legitimate expectations of persons subject to the law, make a reference to the Court for a preliminary ruling so that the Court can confirm that the provision is incompatible with European Union law.
|
17. Za těchto podmínek Landesarbeitsgericht Düsseldorf rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
|
17. In those circumstances, the Landesarbeitsgericht Düsseldorf decided to stay the proceedings and refer the following questions to the Court for a preliminary ruling:
|
„1) a) Porušuje vnitrostátní právní úprava, podle níž se výpovědní doby, které musí zaměstnavatel dodržet, postupně prodlužují v závislosti na délce trvání zaměstnání, avšak k dobám zaměstnání dosaženým před dovršením 25 let se přitom nepřihlíží, zákaz diskriminace na základě věku zakotvený právem Společenství, zejména primárním právem Společenství nebo směrnici 2000/78 […]?
|
|
‘(1) (a) Does a national provision under which the periods of notice to be observed by employers are extended incrementally as the length of employment increases, but the employee’s periods of employment b efore the age of 25 are disregarded, infringe the Community law prohibition of discrimination on grounds of age, in particular primary Community law or Directive 2000/78 …?
|
b) Může být odůvodnění pro to, že je zaměstnavatel u výpovědi dané mladším zaměstnancům povinen dodržet jen základní výpovědní dobu, spatřováno ve skutečnosti, že se uznává, že zaměstnavatel má hospodářský zájem na pružném řízení lidských zdrojů, který delší výpovědní doby narušují, a že se mladším zaměstnancům nepřiznává ochrana stability zaměstnání a možnosti reagovat na vzniklou situaci (poskytovaná prostřednictvím delších výpovědních dob starším zaměstnancům) například proto, že od nich s ohledem na jejich věk nebo menší sociální, rodinné a soukromé povinnosti lze rozumně vyžadovat vyšší pracovní a osobní flexibilitu a mobilitu?
|
|
(b) Can the fact that employers are required to observe only a basic period of notice when terminating the employment of younger employees be justified on the grounds that employers are recognised as having an operational interest in flexibility as regards staffing – an interest which would be adversely affected by longer periods of notice – and that younger employees are not recognised as having the protection available to older employees (by means of longer notice periods) with respect to their employment status or arrangements, for example because, having regard to their age and/or their lesser social, family and private obligations, they are assumed to have greater occupational and personal flexibility and mobility?
|
2) V případě kladné odpovědi na otázku 1a a záporné odpovědi na otázku 1b:
|
|
(2) If Question 1(a) is answered in the affirmative and Question 1(b) is answered in the negative:
|
Je soud členského státu ve sporu mezi soukromými subjekty povinen vyloučit použití právních předpisů, které jsou v rozporu s právem Společenství, nebo musí vzít v úvahu očekávání, které mají jednotlivci v použití platných vnitrostátních zákonů, a to v tom smyslu, že se vyloučení použití uplatní teprve po rozhodnutí Soudního dvora o dotčené nebo v zásadě podobné právní úpravě?“
|
|
In legal proceedings between private individuals, must a court of a Member State disapply a statutory provision which is explicitly contrary to Community law, or is the legitimate expectation of persons subject to the law – that national laws which are in force will be applied – to be taken into account so that a provision becomes inapplicable only after the Court of Justice has ruled on the disputed provision or a substantially similar provision?’
|
K předběžným otázkám
|
|
The questions referred for a preliminary ruling
|
K první otázce
|
|
Question 1
|
18. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je taková vnitrostátní právní úprava jako právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví, že k dobám zaměstnání dosaženým zaměstnancem před dovršením věku 25 let se při výpočtu výpovědní doby nepřihlíží, rozdílným zacházením na základě věku, které je zakázáno právem Unie, zejména primárním právem nebo směrnicí 2000/78. Předkládající soud se zvláště táže, zda je taková právní úprava odůvodněna skutečností, že u mladých pracovníků postačuje dodržovat základní výpovědní dobu jednak proto, aby bylo zaměstnavatelům umožněno flexibilní řízení lidských zdrojů, které by při delších výpovědních dobách nebylo možné, a jednak vzhledem k tomu, že od mladých pracovníků lze rozumně vyžadovat vyšší osobní a profesní mobilitu, než jaká je vyžadována od starších pracovníků.
|
|
18. By its first question, the referring court asks essentially whether national legislation such as that at issue in the main proceedings, under which periods of employment completed by the employee before reaching the age of 25 are not taken into account in calculating the notice period for dismissal, constitutes a difference of treatment on grounds of age prohibited by European Union law, in particular primary law or Directive 2000/78. It is unsure, in particular, whether such legislation is justified on the ground that only a basic notice period is to be observed in the case of dismissal of younger workers, first, in order to enable employers to manage their personnel flexibly, which would not be possible with longer notice periods, and, second, because it is reasonable to require greater personal and occupational mobility from younger workers than from older ones.
|
19. Za účelem odpovědi na tuto otázku je nejprve záhodno určit, jak navrhuje předkládající soud, , zda je tuto otázku třeba pojmout s ohledem na primární právo Unie nebo s ohledem na směrnici 2000/78.
|
|
19. To answer that question, it must first be ascertained, as the referring court suggests, whether the question should be examined by reference to primary European Union law or to Directive 2000/78.
|
20. V tomto ohledu je třeba v první řadě připomenout, že Rada Evropské unie na základě článku 13 ES přijala směrnici 2000/78, o níž Soudní dvůr rozhodl, že sama nezakotvuje zásadu rovného zacházení v oblasti zaměstnání a povolání, která má svůj zdroj v různých mezinárodně právních instrumentech a ústavních tradicích společných členským státům, ale že jejím předmětem je pouze v těchto oblastech stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě různých důvodů, mezi něž spadá věk (viz výše uvedený rozsudek Mangold, bod 74).
|
|
20. In the first place, that the Council of the European Union adopted Directive 2000/78 on the basis of Article 13 EC, and the Court has held that that directive does not itself lay down the principle of equal treatment in the field of employment and occupation, which derives from various international instruments and from the constitutional traditions common to the Member States, but has the sole purpose of laying down, in that field, a general framework for combating discrimination on various grounds including age (see Mangold , paragraph 74).
|
21. Soudní dvůr v této souvislosti uznal, že zásada zákazu diskriminace na základě věku musí být považována za obecnou zásadu práva Unie (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Mangold, bod 75). Směrnice 2000/78 tuto zásadu konkretizuje (viz obdobně rozsudek ze dne 8. dubna 1976, Defrenne, 43/75, Recueil, s. 455, bod 54).
|
|
21. In that context, the Court has acknowledged the existence of a principle of non-discrimination on grounds of age which must be regarded as a general principle of European Union law (see, to that effect, Mangold , paragraph 75). Directive 2000/78 gives specific expression to that principle (see, by analogy, Case 43/75 Defrenne [1976] ECR 455, paragraph 54).
|
22. Je rovněž třeba uvést, že čl. 6 odst. 1 SEU stanoví, že listina základních práv Evropské unie má stejnou právní sílu jako Smlouvy. Podle čl. 21 odst. 1 této listiny „se zakazuje jakákoli diskriminace založená zejména na [...] věku“.
|
|
22. It should also be noted that Article 6(1) TEU provides that the Charter of Fundamental Rights of the European Union is to have the same legal value as the Treaties. Under Article 21(1) of the charter, ‘[a]ny discrimination based on … age … shall be prohibited’.
|
23. Aby se zásada zákazu diskriminace na základě věku použila na takový případ, jako je případ v původním řízení, je ovšem dále třeba, aby tento případ spadal do rozsahu působnosti práva Unie.
|
|
23. For the principle of non-discrimination on grounds of age to apply in a case such as that at issue in the main proceedings, that case must fall within the scope of European Union law.
|
24. V tomto ohledu a na rozdíl od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 23. září 2008 Bartsch (C‑427/06, Sb. rozh. s. I‑7245), ve věci projednávané v původním řízení došlo k údajně diskriminačnímu jednání na základě dotčené vnitrostátní právní úpravy po uplynutí lhůty stanovené dotyčnému členskému státu k provedení směrnice 2000/78, která pro Spolkovou republiku Německo uplynula dne 2. prosince 2006.
|
|
24. In contrast to the situation concerned in Case C‑427/06 Bartsch [2008] ECR I‑7245, the allegedly discriminatory conduct adopted in the present case on the basis of the national legislation at issue occurred after the expiry of the period prescribed for the Member State concerned for the transposition of Directive 2000/78, which, for the Federal Republic of Germany, ended on 2 December 2006.
|
25. K tomuto datu byla účinkem uvedené směrnice do rozsahu působnosti práva Unie zahrnuta vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která se týká předmětu, který je upraven touže směrnicí, a to v daném případě podmínek propouštění.
|
|
25. On that date, that directive had the effect of bringing within the scope of European Union law the national legislation at issue in the main proceedings, which concerns a matter governed by that directive, in this case the conditions of dismissal.
|
26. Ustanovení vnitrostátního práva jako § 622 odst. 2 druhý pododstavec BGB totiž tím, že stanoví, že se pro účely výpočtu výpovědní doby nepřihlíží k dobám zaměstnání dosaženým zaměstnancem před dovršením věku 25 let, ovlivňuje podmínky propouštění zaměstnanců. Z toho důvodu je třeba takovouto právní úpravu považovat za právní úpravu, která stanoví pravidla týkající se podmínek propouštění.
|
|
26. A national provision such as the second sentence of Paragraph 622(2) of the BGB, in that it provides that, in calculating the notice period, periods of employment completed before the employee reaches the age of 25 are not taken into account, affects the conditions of dismissal of employees. Such a provision must therefore be regarded as laying down rules on the conditions of dismissal.
|
27. Z těchto úvah vyplývá, že přezkoumávat, zda právo Unie brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava v původním řízení, je třeba na základě obecné zásady práva Unie, jež zakazuje veškerou diskriminaci na základě věku, jak je konkretizována směrnicí 2000/78.
|
|
27. It follows that it is the general principle of European Union law prohibiting all discrimination on grounds of age, as given expression in Directive 2000/78, which must be the basis of the examination of whether European Union law precludes national legislation such as that at issue in the main proceedings.
|
28. Pokud jde zadruhé o otázku, zda právní úprava dotčená v původním řízení zahrnuje rozdílné zacházení na základě věku, je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 se pro její účely „zásadou rovného zacházení“ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1 této směrnice. Článek 2 odst. 2 písm. a) této směrnice uvádí, že pro účely odstavce 1 se přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě než s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 téže směrnice (viz rozsudky ze dne 16. října 2007, Palacios de la Villa, C‑411/05, Sb. rozh. s. I‑8531, bod 50, a ze dne 5. března 2009, Age Concern England, C‑388/07, Sb. rozh. s. I‑1569, bod 33).
|
|
28. In the second place, as regards the question whether the legislation at issue in the main proceedings contains a difference of treatment on grounds of age, it should be recalled that under Article 2(1) of Directive 2000/78, for the purposes of that directive, the ‘principle of equal treatment’ means that there is to be no direct or indirect discrimination whatsoever on any of the grounds referred to in Article 1 of the directive. Article 2(2)(a) of the directive states that, for the purposes of Article 2(1), direct discrimination is to be taken to occur where one person is treated less favourably than another person in a comparable situation, on any of the grounds referred to in Article 1 (see Case C‑411/05 Palacios de la Villa [2007] ECR I‑8531, paragraph 50, and Case C‑388/07 Age Concern England [2009] ECR I‑0000, paragraph 33).
|
29. V projednávaném případě § 622 odst. 2 druhý pododstavec BGB stanoví méně příznivé zacházení pro zaměstnance, kteří vstoupili do pracovního poměru u zaměstnavatele před dovršením věku 25 let. Tato vnitrostátní právní úprava tedy zavádí rozdílné zacházení mezi osobami se stejnou dobou trvání pracovního poměru na základě věku, v němž do podniku nastoupili.
|
|
29. In the present case, the second sentence of Paragraph 622(2) of the BGB affords less favourable treatment to employees who entered the employer’s service before the age of 25. That national provision thus introduces a difference of treatment between persons with the same length of service, depending on the age at which they joined the undertaking.
|
30. U dvou zaměstnanců, kteří oba dosáhli doby zaměstnání 20 let, tak výpovědní doba toho, který vstoupil do podniku v 18 letech, bude pět měsíců, zatímco výpovědní doba zaměstnance, který pracovní poměr započal v 25 letech, bude činit sedm měsíců. Mimoto, jak uvedl generální advokát v bodě 36 svého stanoviska, vnitrostátní úprava dotčená v původním řízení obecně znevýhodňuje mladé pracovníky vůči pracovníkům starším tím, že – jak ilustruje situace žalobkyně v původním řízení – prvně jmenovaní mohou být navzdory několikaletému trvání pracovního poměru k podniku zbaveni výhody postupného prodlužování výpovědní doby na základě délky trvání pracovního vztahu, která je naproti tomu poskytována starším pracovníkům se stejnou délkou trvání pracovního poměru.
|
|
30. Thus in the case of two employees each with 20 years’ seniority in service, the one who joined the undertaking at the age of 18 will be entitled to a notice period of five months, whereas the period will be seven months for the one who joined at the age of 25. Moreover, as the Advocate General observes in point 36 of his Opinion, the national legislation at issue in the main proceedings disadvantages younger workers generally compared to older ones, in that the former – as the situation of Ms Kücükdeveci shows – may, despite several years’ seniority in service in the undertaking, be excluded from benefiting from the progressive extension of notice periods in the case of dismissal according to the length of the employment relationship, from which older workers of comparable seniority will, by contrast, be able to benefit.
|
31. Z toho vyplývá, že dotčená vnitrostátní právní úprava obsahuje rozdílné zacházení založené na kritériu věku.
|
|
31. It follows that the national legislation at issue contains a difference of treatment on grounds of age.
|
32. Zatřetí je třeba přezkoumat, zda je toto rozdílné zacházení způsobilé zakládat diskriminaci zakázanou zásadou zákazu diskriminace na základě věku, konkretizovanou směrnicí 2000/78.
|
|
32. In the third place, it must be examined whether that difference of treatment is liable to constitute discrimination prohibited by the principle of non-discrimination on grounds of age given expression by Directive 2000/78.
|
33. V tomto ohledu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 stanoví, že rozdílné zacházení na základě věku nepředstavuje diskriminaci, jestliže je v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněno legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.
|
|
33. The first subparagraph of Article 6(1) of Directive 2000/78 states that a difference of treatment on grounds of age does not constitute discrimination if, within the context of national law, it is objectively and reasonably justified by a legitimate aim, including legitimate employment policy, labour market and vocational training objectives, and if the means of achieving that aim are appropriate and necessary.
|
34. Z informací poskytnutých předkládajícím soudem i z vysvětlení podaných na jednání německou vládou vyplývá, že § 622 BGB má svůj původ v zákoně z roku 1926. Stanovení hranice 25 let bylo v tomto zákoně výsledkem kompromisu mezi zaprvé tehdejší vládou, která usilovala o jednotné prodloužení výpovědní doby o 3 měsíce pracovníkům starším 40 let, zadruhé zastánci postupného prodlužování výpovědní doby všem pracovníkům a zatřetí zastánci postupného prodlužování výpovědní doby ovšem bez ohledu na odpracovanou dobu, přičemž cílem tohoto pravidla bylo částečně zprostit zaměstnavatele prodloužených výpovědních dob pro pracovníky mladší 25 let.
|
|
34. According to the information provided by the referring court and the statements made at the hearing by the German Government, Paragraph 622 of the BGB originates in a law of 1926. That that law set the threshold at 25 was the outcome of a compromise between, first, the government of the time, which wanted a uniform extension by three months of the notice period for the dismissal of workers aged over 40, second, the supporters of a progressive extension of that period for all workers, and, third, the supporters of a progressive extension of the notice period without taking the period of employment into account, the purpose of the rule being to give employers partial relief from lengthy periods of notice for workers aged under 25.
|
35. Podle předkládajícího soudu je § 622 odst. 2 druhý pododstavec BGB odrazem úvahy zákonodárce, podle níž mladí pracovníci obecně lépe a rychleji reagují na ztrátu svého zaměstnání a lze od nich vyžadovat vyšší flexibilitu. Kratší výpovědní doba pro mladší pracovníky nakonec podporuje i jejich zaměstnávání, jelikož umožňuje vyšší flexibilitu řízení lidských zdrojů.
|
|
35. The referring court states that the second sentence of Paragraph 622(2) of the BGB reflects the legislature’s assessment that young workers generally react more easily and more rapidly to the loss of their jobs and greater flexibility can be demanded of them. A shorter notice period for younger workers also facilitates their recruitment by increasing the flexibility of personnel management.
|
36. Cíle takové povahy, jakou mají cíle uvedené německou vládou a předkládajícím soudem, spadají do politiky v oblasti zaměstnanosti a trhu práce ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.
|
|
36. Objectives of the kind mentioned by the German Government and the referring court clearly belong to employment and labour market policy within the meaning of Article 6(1) of Directive 2000/78.
|
37. Podle samotného znění tohoto ustanovení je však třeba dále ověřit, zda jsou prostředky použité k dosažení takového legitimního cíle „přiměřené a nezbytné“.
|
|
37. It remains to be ascertained, in accordance with the wording of that provision, whether the means of achieving such a legitimate aim are ‘appropriate and necessary’.
|
38. V tomto ohledu je třeba připomenout, že členské státy mají široký prostor pro uvážení při volbě opatření k naplnění cílů, které sledují v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti (výše uvedené rozsudky Mangold, bod 63, a Palacios de la Villa, bod 68).
|
|
38. The Member States enjoy a broad discretion in the choice of the measures capable of achieving their objectives in the field of social and employment policy (see Mangold , paragraph 63, and Palacios de la Villa , paragraph 68).
|
39. Předkládající soud uvádí, že cílem vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení je poskytnout zaměstnavateli vyšší flexibilitu řízení lidských zdrojů snížením jeho povinností v případě propuštění vůči mladým pracovníkům, od nichž lze rozumně vyžadovat zvýšenou osobní a profesní mobilitu.
|
|
39. The referring court indicates that the aim of the national legislation at issue in the main proceedings is to afford employers greater flexibility in personnel management by alleviating the burden on them in respect of the dismissal of young workers, from whom it is reasonable to expect a greater degree of personal or occupational mobility.
|
40. Uvedená právní úprava nicméně není přiměřená pro naplnění tohoto cíle vzhledem k tomu, že se vztahuje na všechny zaměstnance, kteří vstoupili do pracovního poměru v podniku před dovršením věku 25 let, bez ohledu na jejich věk v okamžiku propuštění.
|
|
40. However, the legislation is not appropriate for achieving that aim, since it applies to all employees who joined the undertaking before the age of 25, whatever their age at the time of dismissal.
|
41. Pokud jde o cíl, který zákonodárce sledoval přijetím vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení a který připomněla německá vláda, tedy zvýšit ochranu zaměstnanců v závislosti na době odpracované v určitém podniku, k prodlužování výpovědní doby v závislosti na době odpracované zaměstnancem dochází na základě této právní úpravy se zpožděním u každého zaměstnance, který vstoupil do pracovního poměru v podniku před dovršením věku 25 let, a to i v případě, kdy tento zaměstnanec do okamžiku svého propuštění odpracoval v podniku dlouhou dobu. Uvedená právní úprava tedy nemůže být považována za úpravu způsobilou k dosažení tvrzeného cíle.
|
|
41. As regards the aim pursued by the legislature at the time of adoption of the national legislation at issue in the main proceedings, adduced by the German Government, of strengthening the protection of workers according to their length of service in the undertaking, it is clear that, under that legislation, the extension of the notice period for dismissal according to the employee’s seniority in service is delayed for all employees who joined the undertaking before the age of 25, even if the person concerned has a long length of service in the undertaking at the time of dismissal. The legislation cannot therefore be regarded as appropriate for achieving that aim.
|
42. Je třeba dodat, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, jak připomíná předkládající soud, dopadá na mladé pracovníky nerovným způsobem v tom smyslu, že postihuje mladé, kteří brzy zahájí svůj pracovní život (buď bez odborného vzdělání nebo po krátkém odborném studiu) a nedotýká se těch, kteří začnou pracovat později po delší době studia.
|
|
42. It should be added that, as the referring court points out, the national legislation at issue in the main proceedings affects young employees unequally, in that it affects young people who enter active life early after little or no vocational training, but not those who start work later after a long period of training.
|
43. Z výše uvedených úvah vyplývá, že na první otázku je třeba odpovědět tak, že právo Unie, a konkrétně zásadu zákazu diskriminace na základě věku, jak je konkretizována směrnicí 2000/78, je nutno vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví, že se pro účely výpočtu výpovědní doby nepřihlíží k dobám zaměstnání dosaženým zaměstnancem před dovršením věku 25 let.
|
|
43. It follows from all the above considerations that the answer to Question 1 is that European Union law, more particularly the principle of non-discrimination on grounds of age as given expression by Directive 2000/78, must be interpreted as precluding national legislation, such as that at issue in the main proceedings, which provides that periods of employment completed by an employee before reaching the age of 25 are not taken into account in calculating the notice period for dismissal.
|
Ke druhé otázce
|
|
Question 2
|
44. Druhou otázkou se předkládající soud táže, zda v případě, kdy rozhoduje spor mezi jednotlivci, musí před tím, než může vyloučit použití vnitrostátní právní úpravy, která je podle jeho názoru v rozporu s právem Unie, předložit Soudnímu dvoru k zajištění ochrany legitimního očekávání jednotlivců předběžnou otázku na základě článku 267 SFEU, aby Soudní dvůr potvrdil neslučitelnost této právní úpravy s právem Unie.
|
|
44. By its second question, the referring court asks whether, where it is hearing proceedings between individuals, in order to disapply a national provision which it considers to be contrary to European Union law, it must first, to ensure protection of the legitimate expectations of persons subject to the law, make a reference to the Court under Article 267 TFEU, so that the Court can confirm that the legislation is incompatible with European Union law.
|
45. Pokud jde v první řadě o úlohu vnitrostátního soudu v rozhodování sporu mezi jednotlivci, v němž se jeví, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu s právem Unie, Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátním soudům přísluší poskytovat právní ochranu, která pro jednotlivce vyplývá z ustanovení práva Unie, a zaručovat plný účinek těchto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 5. října 2004, Pfeiffer a další, C‑397/01 až C‑403/01, Sb. rozh. s. I‑8835, bod 111, jakož i ze dne 15. dubna 2008, Impact, C‑268/06, Sb. rozh. s. I‑2483, bod 42).
|
|
45. As regards, first, the role of the national court when called on to give judgment in proceedings between individuals in which it is apparent that the national legislation at issue is contrary to European Union law, the Court has held that it is for the national courts to provide the legal protection which individuals derive from the rules of European Union law and to ensure that those rules are fully effective (see, to that effect, Joined Cases C‑397/01 to C‑403/01 Pfeiffer and Others [2004] ECR I‑8835, paragraph 111, and Case C‑268/06 Impact [2008] ECR I‑2483, paragraph 42).
|
46. Soudní dvůr v tomto ohledu v případě sporu mezi jednotlivci soustavně judikoval, že směrnice sama o sobě nemůže zakládat jednotlivci povinnosti, a není tudíž možno se jí jako takové vůči němu dovolávat (viz zejména rozsudky ze dne 26. února 1986, Marshall, C‑152/84, Recueil, s. 723, bod 48; ze dne 14. července 1994, Faccini Dori, C‑91/92, Recueil, s. I‑3325, bod 20, jakož i výše uvedený Pfeiffer a další, bod 108).
|
|
46. In this respect, where proceedings between individuals are concerned, the Court has consistently held that a directive cannot of itself impose obligations on an individual and cannot therefore be relied on as such against an individual (see, inter alia, Case 152/84 Marshall [1986] ECR 723, paragraph 48; Case C‑91/92 Faccini Dori [1994] ECR I‑3325, paragraph 20; and Pfeiffer and Others , paragraph 108).
|
47. Nicméně povinnost členských států vyplývající ze směrnice dosáhnout jí sledovaného výsledku, jakož i jejich povinnost přijmout veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k zajištění splnění této povinnosti, jsou uloženy všem orgánům členských států, včetně soudních orgánů, v rozsahu jejich pravomocí (viz zejména v tomto smyslu rozsudky ze dne 10. dubna 1984, von Colson a Kamann, 14/83, Recueil, s. 1891, bod 26; ze dne 13. listopadu 1990, Marleasing, C‑106/89, Recueil, s. I‑4135, bod 8; výše uvedený Faccini Dori, bod 26; ze dne 18. prosince 1997, Inter-Environnement Wallonie, C‑129/96, Recueil, s. I‑7411, bod 40; výše uvedený Pfeiffer a další, bod 110, jakož i ze dne 23. dubna 2009, Angelidaki a další, C‑378/07 až C‑380/07, Sb. rozh. s. I‑3071, bod 106).
|
|
47. However, the Member States’ obligation arising from a directive to achieve the result envisaged by that directive and their duty to take all appropriate measures, whether general or particular, to ensure the fulfilment of that obligation are binding on all the authorities of the Member States including, for matters within their jurisdiction, the courts (see, inter alia, to that effect, Case 14/83 von Colson and Kamann [1984] ECR 1891, paragraph 26; Case C‑106/89 Marleasing [1990] ECR I‑4135, paragraph 8; Faccini Dori , paragraph 26; Case C‑129/96 Inter-Environnement Wallonie [1997] ECR I‑7411, paragraph 40; Pfeiffer and Others , paragraph 110; and Joined Cases C‑378/07 to C‑380/07 Angelidaki and Others [2009] ECR I‑0000, paragraph 106).
|
48. Z toho vyplývá, že při uplatňování vnitrostátního práva je vnitrostátní soud, který má podat jeho výklad, povinen tak učinit v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu uvedené směrnice, aby dosáhl výsledku, který tato směrnice sleduje, a dosáhl tak souladu s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky von Colson a Kamann, bod 26; Marleasing, bod 8; Faccini Dori, bod 26, jakož i Pfeiffer a další, bod 113). Požadavek výkladu vnitrostátního práva v souladu s právem Společenství je inherentní systému Smlouvy v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soud v rámci svých pravomocí zajistil plnou účinnost práva Unie při rozhodování sporu, který mu byl předložen (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Pfeiffer a další, bod 114).
|
|
48. It follows that, in applying national law, the national court called on to interpret it is required to do so, as far as possible, in the light of the wording and the purpose of the directive in question, in order to achieve the result pursued by the directive and thereby comply with the third paragraph of Article 288 TFEU (see, to that effect, von Colson and Kamann , paragraph 26; Marleasing , paragraph 8; Faccini Dori , paragraph 26; and Pfeiffer and Others , paragraph 113). The requirement for national law to be interpreted in conformity with European Union law is inherent in the system of the Treaty, since it permits the national court, within the limits of its jurisdiction, to ensure the full effectiveness of European Union law when it determines the dispute before it (see, to that effect, Pfeiffer and Others , paragraph 114).
|
49. Podle předkládajícího soudu však ustanovení § 622 odst. 2 druhého pododstavce BGB nelze vzhledem k jeho jasné a přesné povaze vykládat v souladu se směrnicí 2000/78.
|
|
49. According to the national court, however, because of its clarity and precision, the second sentence of Paragraph 622(2) of the BGB is not open to an interpretation in conformity with Directive 2000/78.
|
50. V tomto ohledu je třeba jednak připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 20 tohoto rozsudku, směrnice 2000/78 pouze konkretizuje zásadu rovného zacházení v oblasti zaměstnání a povolání, aniž ji sama zakotvuje, a dále, že zásada zákazu diskriminace na základě věku je obecnou zásadou práva Unie vzhledem k tomu, že je zvláštním vyjádřením obecné zásady rovného zacházení (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Mangold, body 74 až 76).
|
|
50. It must be recalled here that, as stated in paragraph 20 above, Directive 2000/78 merely gives expression to, but does not lay down, the principle of equal treatment in employment and occupation, and that the principle of non-discrimination on grounds of age is a general principle of European Union law in that it constitutes a specific application of the general principle of equal treatment (see, to that effect, Mangold , paragraphs 74 to 76).
|
51. Za těchto podmínek přísluší vnitrostátnímu soudu, jenž rozhoduje spor, v němž je dotčena zásada zákazu diskriminace na základě věku, jak je konkretizována směrnicí 2000/78, aby v rámci svých pravomocí zajistil právní ochranu, která pro jednotlivce vyplývá z práva Unie, a zaručil jeho plný účinek tím, že případně nepoužije žádné ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo s touto zásadou v rozporu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Mangold, bod 77).
|
|
51. In those circumstances, it for the national court, hearing a dispute involving the principle of non-discrimination on grounds of age as given expression in Directive 2000/78, to provide, within the limits of its jurisdiction, the legal protection which individuals derive from European Union law and to ensure the full effectiveness of that law, disapplying if need be any provision of national legislation contrary to that principle (see, to that effect, Mangold , paragraph 77).
|
52. Co se týče zadruhé případné povinnosti vnitrostátního soudu, kterému je předložen spor mezi jednotlivci, obrátit se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou týkající se výkladu práva Unie před tím, než může vyloučit použití ustanovení vnitrostátního práva, které je podle jeho názoru v rozporu s právem Unie, je třeba uvést, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tento aspekt otázky vychází ze skutečnosti, že na základě vnitrostátního práva nemůže předkládající soud nepoužít účinné ustanovení vnitrostátního práva, aniž je toto ustanovení předtím prohlášeno za protiústavní Bundesverfassungsgericht (Spolkovým ústavním soudem).
|
|
52. As regards, second, the obligation of the national court, hearing proceedings between individuals, to make a reference to the Court for a preliminary ruling on the interpretation of European Union law before it can disapply a national provision which it considers to be contrary to that law, it is apparent from the order for reference that this aspect of the question has been raised because, under national law, the referring court cannot decline to apply a national provision in force unless that provision has first been declared unconstitutional by the Bundesverfassungsgericht (Federal Constitutional Court).
|
53. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že povinnost zaručit plný účinek zásady zákazu diskriminace na základě věku, jak je konkretizována smě rnicí 2000/78, znamená, že v případě ustanovení vnitrostátního práva, které spadá do rozsahu působnosti práva Unie, o němž se vnitrostátní soud domnívá, že je neslučitelné s uvedenou zásadou, a u něhož se jeví výklad, který by byl s touto zásadou v souladu, jako nemožný, je uvedený soud povinen toto ustanovení nepoužít, aniž by byl povinen předem předložit Soudnímu dvoru předběžnou otázku a aniž by mu současně v jejím předložení cokoli bránilo.
|
|
53. The need to ensure the full effectiveness of the principle of non-discrimination on grounds of age, as given expression in Directive 2000/78, means that the national court, faced with a national provision falling within the scope of European Union law which it considers to be incompatible with that principle, and which cannot be interpreted in conformity with that principle, must decline to apply that provision, without being either compelled to make or prevented from making a reference to the Court for a preliminary ruling before doing so.
|
54. Možnost poskytnutá vnitrostátnímu soudu čl. 267 druhým pododstavcem SFEU, aby předtím, než vyloučí použití ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s právem Unie, požádal Soudní dvůr o výklad v řízení o předběžné otázce, se však nemůže změnit v povinnost na základě toho, že vnitrostátní právo neumožňuje tomuto soudu nepoužít ustanovení vnitrostátního práva, jež je podle jeho názoru v rozporu s ústavou, aniž by bylo toto ustanovení předem prohlášeno za protiústavní ústavním soudem. Na základě zásady přednosti práva Unie, která se vztahuje rovněž na zásadu zákazu diskriminace na základě věku, totiž použití ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s právem Unie a spadá do rozsahu jeho působnosti, musí být vyloučeno (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Mangold, bod 77).
|
|
54. The possibility thus given to the national court by the second paragraph of Article 267 TFEU of asking the Court for a preliminary ruling before disapplying the national provision that is contrary to European Union law cannot, however, be transformed into an obligation because national law does not allow that court to disapply a provision it considers to be contrary to the constitution unless the provision has first been declared unconstitutional by the Constitutional Court. By reason of the principle of the primacy of European Union law, which extends also to the principle of non-discrimination on grounds of age, contrary national legislation which falls within the scope of European Union law must be disapplied (see, to that effect, Mangold , paragraph 77).
|
55. Z těchto úvah vyplývá, že vnitrostátní soud, který rozhoduje spor mezi jednotlivci, nemá povinnost, ale možnost obrátit se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou týkající se výkladu zásady zákazu diskriminace na základě věku, jak je konkretizována směrnicí 2000/78, předtím, než vyloučí použití ustanovení vnitrostátního práva, které je podle jeho názoru s touto zásadou v rozporu. Dobrovolný charakter tohoto předložení předběžné otázky je nezávislý na postupech, které je vnitrostátní soud povinen dodržet ve vnitrostátním právu, chystá-li se vyloučit použití ustanovení vnitrostátního práva, které je podle jeho názoru v rozporu s ústavou.
|
|
55. It follows that the national court, hearing proceedings between individuals, is not obliged but is entitled to make a reference to the Court for a preliminary ruling on the interpretation of the principle of non-discrimination on grounds of age, as given expression by Directive 2000/78, before disapplying a provision of national law which it considers to be contrary to that principle. The optional nature of such a reference is not affected by the conditions of national law under which a court may disapply a national provision which it considers to be contrary to the constitution.
|
56. S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou předběžnou otázku odpovědět tak, že vnitrostátnímu soudu, jenž rozhoduje spor mezi jednotlivci, přísluší zajistit dodržování zásady zákazu diskriminace na základě věku, jak je konkretizována směrnicí 2000/78, tím, že případně nepoužije žádné ustanovení vnitrostátní právní úpravy, jež by bylo s touto zásadou v rozporu, nezávisle na využití možnosti obrátit se v případech uvedených v článku 267 druhém pododstavci SFEU na Soudní dvůr s předběžnou otázkou týkající se výkladu této zásady.
|
|
56. In the light of the foregoing, the answer to Question 2 is that it is for the national court, hearing proceedings between individuals, to ensure that the principle of non-discrimination on grounds of age, as given expression in Directive 2000/78, is complied with, disapplying if need be any contrary provision of national legislation, independently of whether it makes use of its entitlement, in the cases referred to in the second paragraph of Article 267 TFEU, to ask the Court for a preliminary ruling on the interpretation of that principle.
|
K nákladům řízení
|
|
Costs
|
57. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
|
|
57. Since these proceedings are, for the parties to the main proceedings, a step in the action pending before the national court, the decision on costs is a matter for that court. Costs incurred in submitting observations to the Court, other than the costs of those parties, are not recoverable.
|
|