1. The suspension of the application of the acquis communautaire in the areas of the Republic of Cyprus over which the government of that Member State does not exercise effective control, provided for in Article 1(1) of Protocol No 10 on Cyprus to the Act concerning the conditions of accession to the European Union of the Czech Republic, the Republic of Estonia, the Republic of Cyprus, the Republic of Latvia, the Republic of Lithuania, the Republic of Hungary, the Republic of Malta, the Republic of Poland, the Republic of Slovenia and the Slovak Republic and the adjustments to the Treaties on which the European Union is founded, does not preclude the application of Regulation No 44/2001 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters to a judgment which is given by a Cypriot court sitting in the area of the island effectively controlled by the Cypriot Government, but concerns land situated in areas not so controlled.

Provisions in an Act of Accession which permit exceptions to or derogations from rules laid down by the Treaty must be interpreted restrictively with reference to the Treaty provisions in question and must be limited to what is absolutely necessary in order to attain its objective. It follows from a literal interpretation of Article 1(1) of Protocol No 10 that the suspension for which it provides is limited to the application of the acquis communautaire in the northern area of the Republic of Cyprus. That does not apply to the judgments the recognition of which is sought, since they were given by a court sitting in the government-controlled area. The fact that those judgments concern land situated in the northern area does not preclude that interpretation since, first, it does not nullify the obligation to apply Regulation No 44/2001 in the government-controlled area and, second, it does not mean that that regulation must thereby be applied in the northern area.

(see paras 35, 37-39, operative part 1)

2. Article 35(1) of Regulation No 44/2001 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters does not authorise a court of a Member State to refuse recognition or enforcement of a judgment given by the courts of another Member State concerning land situated in an area of the latter State over which its government does not exercise effective control.

In that connection, Article 22 of Regulation No 44/2001 contains a mandatory and exhaustive list of the grounds of exclusive international jurisdiction of the Member States. That article merely designates the Member State whose courts have jurisdiction ratione materiæ , but does not allocate jurisdiction within the Member State concerned. It is for each Member State to determine the organisation of its own courts. Furthermore, the principle prohibiting the review of the jurisdiction of the court of the Member State of origin, laid down in Article 35(3) of Regulation No 44/2001, prevents a review of the domestic jurisdiction of the court of the Member State of origin concerned being conducted in the case in the main proceedings. Therefore, the forum rei sitæ rule provided for in Article 22(1) of Regulation No 44/2001 concerns the international jurisdiction of the courts of the Member States and not their domestic jurisdiction. It follows that where land is situated in the territory of a Member State and, therefore, that the rule of jurisdiction laid down in Article 22(1) of Regulation No 44/2001 has been observed, the fact that the land is situated in an area of that Member State over which the government of that State does not exercise effective control may possibly have an effect on the domestic jurisdiction of the courts of that Member State, but cannot have any effect for the purposes of that regulation.

(see paras 48-52, operative part 2)

3. The fact that a judgment given by the courts of a Member State concerning land situated in an area of that State over which its government does not exercise effective control, cannot, as a practical matter, be enforced where the land is situated does not constitute a ground for refusal of recognition or enforcement under Article 34(1) of Regulation No 44/2001 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters.

In the absence of a fundamental principle in the legal order of the Member State in which recognition is sought, which the recognition or enforcement of the judgments concerned would be liable to infringe, no refusal to recognise them, under Article 34(1) of Regulation No 44/2001 and no refusal of enforcement in accordance with Article 45(1) of the same regulation, would be justified on the ground that a judgment given by the courts of a Member State, concerning land situated in an area of that State over which its government does not exercise effective control, cannot, as a practical matter, be enforced where the land is situated. The infringement would have to constitute a manifest breach of a rule of law regarded as essential in the legal order of the State in which enforcement is sought or of a right recognised as being fundamental within that legal order.

(see paras 59-62, 71, operative part 3)

4. The fact that a judgment given by the courts of a Member State, concerning land situated in an area of that State over which its government does not exercise effective control, cannot, as a practical matter, be enforced where the land is situated does not mean that such a judgment is unenforceable for the purposes of Article 38(1) of Regulation No 44/2001 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters. Although it is true that the enforceability of the judgment in the Member State of origin is a precondition for its enforcement in the State in which enforcement is sought and, therefore, there is no reason for granting to a judgment, when it is enforced, rights which it does not have in the Member State of origin, it cannot be reasonably argued that judgments concerning land situated in an area of that State over which its government does not exercise effective control are totally unenforceable in that Member State. As regards judgments imposing obligations, in respect of which the certificate provided for in Article 54 of Regulation No 44/2001 declares the enforceability in the Member State of origin at the date on which the certificate was issued, the fact that claimants might encounter difficulties in having judgments enforced in the northern area cannot deprive them of their enforceability and, therefore, does not prevent the courts of the Member State in which enforcement is sought from declaring such judgments enforceable.

(see paras 66-71, operative part 3)

5. The recognition or enforcement of a default judgment cannot be refused under Article 34(2) of Regulation No 44/2001 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters where the defendant was able to commence proceedings to challenge the default judgment and those proceedings enabled him to argue that he had not been served with the document which instituted the proceedings or with the equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence. Article 34(2) of Regulation No 44/2001, unlike the equivalent provision contained in Article 27(2) of the Convention of 27 September 1968 on Jurisdiction and the Enforcement of Judgments in Civil and Commercial Matters, does not necessarily require the document which instituted the proceedings to be duly served, but does require that the rights of the defence are effectively respected. Thus, a default judgment given on the basis of a document instituting proceedings which was not served on the defendant in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence must be recognised if he did not take the initiative to appeal against that judgment when it was possible for him to do so. A fortiori , the rights of the defence that the Community legislature wished to safeguard by Article 34(2) of Regulation No 44/2001 are respected where the defendant did in fact commence proceedings to challenge the default judgment and those proceedings enabled him to argue that he had not been served with the document which instituted the proceedings or with the equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence.

(see paras 75-78, 80, operative part 4)

In Case C‑420/07,

Ve věci C‑420/07,

REFERENCE for a preliminary ruling under Article 234 EC from the Court of Appeal (England and Wales) (Civil Division) (United Kingdom), made by decision of 28 June 2007, received at the Court on 13 September 2007, in the proceedings

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) (Spojené království) ze dne 28. června 2007, došlým Soudnímu dvoru dne 13. září 2007, v řízení

Meletis Apostolides

Meletis Apostolides

v

proti

David Charles Orams,

Davidu Charlesi Oramsovi,

Linda Elizabeth Orams,

Lindě Elizabeth Orams,

THE COURT (Grand Chamber),

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

composed of V. Skouris, President, P. Jann, C.W.A. Timmermans, A. Rosas, K. Lenaerts, M. Ilešič and A. Ó Caoimh, Presidents of Chambers, R. Silva de Lapuerta (Rapporteur), J. Malenovský, J. Klučka and U. Lõhmus, Judges,

ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, K. Lenaerts, M. Ilešič a A. Ó Caoimh, předsedové senátů, R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), J. Malenovský, J. Klučka a U. Lõhmus, soudci,

Advocate General: J. Kokott,

generální advokátka: J. Kokott,

Registrar: L. Hewlett, Principal Administrator,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

having regard to the written procedure and further to the hearing on 16 September 2008,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. září 2008,

after considering the observations submitted on behalf of:

s ohledem na vyjádření předložená:

– Mr Apostolides, by T. Beazley QC and C. West, Barrister, instructed by S. Congdon, Solicitor, and by C. Candounas, advocate,

– za M. Apostolidese T. Beazleyem, QC, a C. Westem, barrister, pověřenými S. Congdonem, solicitor, a C. Candounasem, advocate,

– Mr and Mrs Orams, by C. Booth QC, N. Green QC, and A. Ward and B. Bhalla, Barristers,

– za D. Ch. Oramse a L. E. Orams C. Booth a N. Greenem, QC, jakož i A. Wardem a B. Bhallou, barristers,

– the Cypriot Government, by P. Klerides, acting as Agent, D. Anderson QC and M. Demetriou, Barrister,

– za kyperskou vládu P. Cleridesem, jako zmocněncem, ve spolupráci s D. Andersonem, QC, a M. Demetriou, barrister,

– the Greek Government, by A. Samoni-Rantou, S. Khala and G. Karipsiadis, acting as Agents,

– za řeckou vládu A. Samoni-Rantou a S. Chala, jakož i G. Karipsiadisem, jako zmocněnci,

– the Polish Government, by M. Dowgielewicz, acting as Agent,

– za polskou vládu M. Dowgielewiczem, jako zmocněncem,

– the Commission of the European Communities, by F. Hoffmeister and A.‑M. Rouchaud, acting as Agents,

– za Komisi Evropských společenství F. Hoffmeisterem a A.-M. Rouchaud, jako zmocněnci,

after hearing the Opinion of the Advocate General at the sitting on 18 December 2008,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 18. prosince 2008,

gives the following

vydává tento

Judgment

Rozsudek

1. This reference for a preliminary ruling concerns the interpretation, first, of Protocol No 10 on Cyprus to the Act concerning the conditions of accession [to the European Union] of the Czech Republic, the Republic of Estonia, the Republic of Cyprus, the Republic of Latvia, the Republic of Lithuania, the Republic of Hungary, the Republic of Malta, the Republic of Poland, the Republic of Slovenia and the Slovak Republic and the adjustments to the Treaties on which the European Union is founded (OJ 2003 L 236, p. 955) (‘Protocol No 10’) and, second, certain aspects of Council Regulation (EC) No 44/2001 of 22 December 2000 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters (OJ 2001 L 12, p. 1).

1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu protokolu č. 10 o Kypru k Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 955, dále jen „protokol č. 10“), a určitých aspektů nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).

2. The reference was made in the course of proceedings between Mr Apostolides, a Cypriot national, and Mr and Mrs Orams, a British married couple (‘the Orams’), concerning the recognition and enforcement in the United Kingdom, under Regulation No 44/2001, of two judgments given by the Eparkhiako Dikastirio tis Lefkosias (District Court, Nicosia) (Cyprus).

2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Apostolidesem, kyperským státním příslušníkem, a D. Ch. Oramsem a L. E. Orams, manžely britské státní příslušnosti (dále jen „manželé Oramsovi“), v souvislosti s uznáním a výkonem dvou rozsudků vydaných Eparchiako Dikastirio tis Lefkosias (Kypr) ve Spojeném království na základě nařízení č. 44/2001.

Legal background

Právní rámec

Community law

Právo Společenství

Protocol No 10

Protokol č. 10

3. Protocol No 10 is worded as follows:

3. Protokol č. 10 zní následovně:

‘THE HIGH CONTRACTING PARTIES,

„Vysoké smluvní strany,

REAFFIRMING their commitment to a comprehensive settlement of the Cyprus problem, consistent with relevant United Nations Security Council Resolutions, and their strong support for the efforts of the United Nations Secretary General to that end,

potvrzujíce svůj závazek celkového vyřešení kyperské otázky v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a pevnou podporu úsilí generálního tajemníka Organizace spojených národů směřujícího k tomuto účelu,

CONSIDERING that such a comprehensive settlement to the Cyprus problem has not yet been reached,

berouce na vědomí, že takové[ho] celkové[ho] řešení kyperské otázky dosud nebylo dosaženo,

CONSIDERING that it is, therefore, necessary to provide for the suspension of the application of the acquis in those areas of the Republic of Cyprus in which the Government of the Republic of Cyprus does not exercise effective control,

berouce na vědomí, že je proto nezbytné stanovit pozastavení uplatňování acquis na těch územích Kyperské republiky, nad nimiž vláda Kyperské republiky nevykonává skutečnou kontrolu,

CONSIDERING that, in the event of a solution to the Cyprus problem this suspension shall be lifted,

berouce na vědomí, že v případě vyřešení kyperské otázky bude toto pozastavení zrušeno,

CONSIDERING that the European Union is ready to accommodate the terms of such a settlement in line with the principles on which the E[uropean] U[nion] is founded,

berouce na vědomí, že Evropská unie je připravena přizpůsobit podmínky takového řešení v souladu se zásadami, na nichž je EU založena,

CONSIDERING that it is necessary to provide for the terms under which the relevant provisions of E[uropean] U[nion] law will apply to the line between the abovementioned areas and both those areas in which the Government of the Republic of Cyprus exercises effective control and the Eastern Sovereign Base Area of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland,

berouce na vědomí, že je nezbytné stanovit podmínky, za kterých se příslušná ustanovení práva E[vropské] u[nie] uplatňují v linii mezi uvedenými územími a územími, na kterých vláda kyperské republiky vykonává skutečnou kontrolu, a Východními výsostnými oblastmi Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,

DESIRING that the accession of Cyprus to the European Union shall benefit all Cypriot citizens and promote civil peace and reconciliation,

přejíce si, aby přistoupení Kypru k Evropské unii přineslo prospěch všem kyperským občanům a přispělo k občanskému míru a smíření,

CONSIDERING, therefore, that nothing in this Protocol shall preclude measures with this end in view,

berouce proto na vědomí, že nic v tomto protokolu nebrání opatřením směřujícím k tomuto cíli,

CONSIDERING that such measures shall not affect the application of the acquis under the conditions set out in the Accession Treaty in any other part of the Republic of Cyprus,

berouce na vědomí, že tato opatření se nedotknou uplatňování acquis za podmínek stanovených ve smlouvě o přistoupení v žádné jiné části Kyperské republiky,

HAVE AGREED UPON THE FOLLOWING PROVISIONS:

se dohodly na následujících ustanoveních:

Article 1

Článek 1

1. The application of the acquis shall be suspended in those areas of the Republic of Cyprus in which the Government of the Republic of Cyprus does not exercise effective control.

1. Uplatňování acquis se pozastavuje na těch územích Kyperské republiky, nad nimiž vláda Kyperské republiky nevykonává skutečnou kontrolu.

2. The Council, acting unanimously on the basis of a proposal from the Commission, shall decide on the withdrawal of the suspension referred to in paragraph 1.

2. Rada na návrh Komise jednomyslně rozhodne o zrušení pozastavení uvedeného v odstavci 1.

Article 2

Článek 2

1. The Council, acting unanimously on the basis of a proposal from the Commission, shall define the terms under which the provisions of European Union law shall apply to the line between those areas referred to in Article 1 and the areas in which the Government of the Republic of Cyprus exercises effective control.

1. Rada na návrh Komise jednomyslně vymezí podmínky, za kterých se ustanovení práva EU uplatňují v linii mezi uvedenými územími a územími, na kterých vláda [K]yperské republiky vykonává skutečnou kontrolu.

2. The boundary between the Eastern Sovereign Base Area and those areas referred to in Article 1 shall be treated as part of the external borders of the Sovereign Base Areas for the purpose of Part IV of the Annex to the Protocol on the Sovereign Base Areas of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in Cyprus for the duration of the suspension of the application of the acquis according to Article 1.

2. Hranice mezi Východními výsostnými oblastmi a územími uvedenými v článku 1 se považují za součást vnějších hranic Východních výsostných oblastí pro účely části IV přílohy k Protokolu o výsostných oblastech Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru po dobu trvání pozastavení uplatňování acquis podle článku 1.

Article 3

Článek 3

1. Nothing in this Protocol shall preclude measures with a view to promoting the economic development of the areas referred to in Article 1.

1. Nic v tomto protokolu nebrání opatřením směřujícím k podpoře hospodářského vývoje území uvedených v článku [1].

2. Such measures shall not affect the application of the acquis under the conditions set out in the Accession Treaty in any other part of the Republic of Cyprus.

2. Těmito opatřeními nesmí být dotčeno uplatňování acquis za podmínek stanovených ve smlouvě o přistoupení v žádné jiné části Kyperské republiky.

Article 4

Článek 4

In the event of a settlement, the Council, acting unanimously on the basis of a proposal from the Commission, shall decide on the adaptations to the terms concerning the accession of Cyprus to the European Union with regard to the Turkish Cypriot Community.’

V případě urovnání sporů rozhodne Rada na návrh Komise jednomyslně o úpravě podmínek přistoupení Kypru k Evropské unii s ohledem na Turecké kyperské společenství.“

Regulation No 44/2001

Nařízení č. 44/2001

4. Recitals 16 to 18 in the preamble to Regulation No 44/2001 state:

4. Šestnáctý až osmnáctý bod odůvodnění nařízení č. 44/2001 uvádí:

‘(16) Mutual trust in the administration of justice in the Community justifies judgments given in a Member State being recognised automatically without the need for any procedure except in cases of dispute.

„(16) Vzájemná důvěra ve výkon spravedlnosti v rámci Společenství umožňuje, aby rozhodnutí vydaná v kterémkoli členském státě byla bez dalšího uznávána bez potřeby jakéhokoli dalšího řízení, kromě sporných případů.

(17) By virtue of the same principle of mutual trust, the procedure for making enforceable in one Member State a judgment given in another must be efficient and rapid. To that end, the declaration that a judgment is enforceable should be issued virtually automatically after purely formal checks of the documents supplied, without there being any possibility for the court to raise of its own motion any of the grounds for non-enforcement provided for by this Regulation.

(17) Na základě stejné zásady vzájemné důvěry musí být postup pro výkon rozhodnutí vydaného v jednom členském státě v jiném členském státě účinný a rychlý. K tomuto účelu by mělo být prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydáno v zásadě bez dalšího po zcela formální kontrole předložených písemností, aniž by měl soud možnost vznést bez návrhu jakékoli důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí ve smyslu tohoto nařízení.

(18) However, respect for the rights of the defence means that the defendant should be able to appeal in an adversarial procedure, against the declaration of enforceability, if he considers one of the grounds for non-enforcement to be present. Redress procedures should also be available to the claimant where his application for a declaration of enforceability has been rejected.’

(18) Nicméně s ohledem na právo odpůrce se odpůrce může v řízení, v němž bude poskytnuta možnost vyjádření oběma stranám, domáhat zrušení prohlášení vykonatelnosti, pokud se domnívá, že existuje jeden z důvodů pro nevykonání rozhodnutí. Podat opravný prostředek by měl mít možnost rovněž navrhovatel, pokud byl zamítnut jeho návrh na vydání prohlášení vykonatelnosti.“

5. Article 1(1) of Regulation No 44/2001 provides:

5. Článek 1 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

‘This Regulation shall apply in civil and commercial matters whatever the nature of the court or tribunal. It shall not extend, in particular, to revenue, customs or administrative matters.’

„Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní a správní.“

6. Under Article 2 of that regulation:

6. Podle článku 2 téhož nařízení:

‘1. Subject to this Regulation, persons domiciled in a Member State shall, whatever their nationality, be sued in the courts of that Member State.

„1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

2. Persons who are not nationals of the Member State in which they are domiciled shall be governed by the rules of jurisdiction applicable to nationals of that State.’

2. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.“

7. Article 22(1) of Regulation No 44/2001, in Section 6, entitled ‘Exclusive jurisdiction’, of Chapter II thereof, provides:

7. Článek 22 bod 1 nařízení č. 44/2001, který je uveden v oddílu 6, nazvaném „Výlučná příslušnost“, kapitoly II tohoto nařízení, stanoví:

‘The following courts shall have exclusive jurisdiction, regardless of domicile:

„Bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost:

1. in proceedings which have as their object rights in rem in immovable property or tenancies of immovable property, the courts of the Member State in which the property is situated.

1. pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází.

However, in proceedings which have as their object tenancies of immovable property concluded for temporary private use for a maximum period of six consecutive months, the courts of the Member State in which the defendant is domiciled shall also have jurisdiction, provided that the tenant is a natural person and that the landlord and the tenant are domiciled in the same Member State’.

Pro řízení týkající se nájmu nemovitostí za účelem jejich dočasného soukromého užívání na dobu nejvýše šesti po sobě následujících měsíců jsou však příslušné i soudy toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, pokud je nájemcem fyzická osoba a pronajímatel i nájemce mají bydliště na území téhož členského státu“.

8. Article 34 of Regulation No 44/2001 states:

8. Článek 34 uvedeného nařízení uvádí:

‘A judgment shall not be recognised:

„Rozhodnutí se neuzná,

1. if such recognition is manifestly contrary to public policy in the Member State in which recognition is sought;

1. je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá;

2. where it was given in default of appearance, if the defendant was not served with the document which instituted the proceedings or with an equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence, unless the defendant failed to commence proceedings to challenge the judgment when it was possible for him to do so;

2. jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost;

3. if it is irreconcilable with a judgment given in a dispute between the same parties in the Member State in which recognition is sought;

3. je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá;

4. if it is irreconcilable with an earlier judgment given in another Member State or in a third State involving the same cause of action and between the same parties, provided that the earlier judgment fulfils the conditions necessary for its recognition in the Member State addressed.’

4. je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá.“

9. Article 35 of the regulation states:

9. Článek 35 téhož nařízení zní následovně:

‘1. Moreover, a judgment shall not be recognised if it conflicts with Sections 3, 4 or 6 of Chapter II, or in a case provided for in Article 72.

„1. Rozhodnutí se rovněž neuzná, pokud je v rozporu s oddílem 3, 4 nebo 6 kapitoly II nebo jedná-li se o případ uvedený v článku 72.

2. In its examination of the grounds of jurisdiction referred to in the foregoing paragraph, the court or authority applied to shall be bound by the findings of fact on which the court of the Member State of origin based its jurisdiction.

2. Při posuzování toho, zda je dána příslušnost uvedená v předchozím odstavci, je dožádaný soud nebo orgán vázán skutkovými zjištěními, na nichž soud členského státu původu založil svou příslušnost.

3. Subject to … paragraph 1, the jurisdiction of the court of the Member State of origin may not be reviewed. The test of public policy referred to in point 1 of Article 34 may not be applied to the rules relating to jurisdiction.’

3. Aniž je dotčen odstavec 1, nesmí být příslušnost soudu členského státu původu přezkoumávána. Hledisko veřejného pořádku uvedené v čl. 34 bodě 1) nelze uplatnit v případě pravidel pro určení příslušnosti.“

10. Article 38 of Regulation No 44/2001 provides:

10. Článek 38 nařízení č. 44/2001 stanoví:

‘1. A judgment given in a Member State and enforceable in that State shall be enforced in another Member State when, on the application of any interested party, it has been declared enforceable there.

„1. Rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné.

2. However, in the United Kingdom, such a judgment shall be enforced in England and Wales, in Scotland, or in Northern Ireland when, on the application of any interested party, it has been registered for enforcement in that part of the United Kingdom.’

2. Ve Spojeném království však bude takové rozhodnutí vykonáno v Anglii a Walesu, ve Skotsku nebo Severním Irsku poté, co bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany v této části Spojeného království zaregistrováno za účelem výkonu.“

11. Article 45 of Regulation No 44/2001 provides:

11. Článek 45 nařízení č. 44/2001 stanoví:

‘1. The court with which an appeal is lodged under Article 43 or Article 44 shall refuse or revoke a declaration of enforceability only on one of the grounds specified in Articles 34 and 35. It shall give its decision without delay.

„1. Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 43 nebo článku 44 podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí pouze na základě důvodů uvedených v článcích 34 a 35. Soud vydá neprodleně rozhodnutí.

2. Under no circumstances may the foreign judgment be reviewed as to its substance.’

2. Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.“

National law

Vnitrostátní právo

12. According to national legislation, the real property rights relating to those areas of the Republic of Cyprus in which the Government of that Member State does not exercise effective control (‘the northern area’) subsist and remain valid in spite of the invasion of Cypriot territory in 1974 by the Turkish army and the ensuing military occupation of part of Cyprus.

12. Podle vnitrostátních právních předpisů zůstávají vlastnická práva k pozemkům týkající se území Kyperské republiky, nad nimiž vláda tohoto členského státu nevykonává skutečnou kontrolu (dále jen „severní oblast“), platná a trvají i nadále i přes invazi turecké armády na kyperské území v roce 1974 a vojenskou okupaci části tohoto státu, která po ní následovala.

13. Pursuant to Article 21(2) of Law 14/60 on the courts, in the version applicable to the main proceedings, where an action concerns any matter relating to real property ‘that action shall be brought before the Eparkhiako Dikastirio of the district in which such property is situated’.

13. Na základě čl. 21 odst. 2 zákona 14/60 o soudech, v jeho znění použitelném na spor v původním řízení, týká-li se žaloba jakékoli oblasti vztahující se k nemovitému majetku, „je tato žaloba podána k Eparchiako Dikastirio v obvodu, v němž se takový majetek nachází“.

14. By order of the Anotato Dikastirio tis Kipriakis Dimokratias (Supreme Court of the Republic of Cyprus) published on 13 September 1974 in the Episimi Efimerida tis Kipriakis Dimokratias (Official Journal of the Republic of Cyprus) , that is after the invasion of the northern area, the territories of the districts of Kyrenia and Nicosia were reorganised.

14. Usnesením Anotato Dikastirio tis Kypriakis Dimokratias (nejvyšší soud) zveřejněným dne 13. září 1974 v Episimi Efimerida tis Kypriakis Dimokratias (Úřední věstník Kyperské republiky) , tedy po invazi do severní oblasti, byly okresy Kyrenia a Nikósie spojeny.

15. Under Cypriot legislation, the service of a document instituting proceedings on one spouse by handing it to the other is good service. If the defendant does not enter an appearance in the 10 days following service of the document instituting proceedings the claimant may apply for a default judgment. Entering an appearance is an act which does not require the defendant to set out the nature of any defence.

15. Na základě kyperské právní úpravy je doručení návrhu na zahájení řízení manželovi nebo manželce předáním tohoto návrhu druhému manželovi nebo manželce platné. Pokud se žalovaný k soudu nedostaví ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení návrhu na zahájení řízení, má žalobce možnost požádat o vydání rozsudku pro zmeškání. Dostavení se k soudu je úkonem, který nevyžaduje uvést jakýkoli důvod obrany.

16. In proceedings to set aside a default judgment the claimant is required to establish that he has an arguable defence.

16. V rámci opravného prostředku směřujícího ke zrušení rozsudku pro zmeškání musí navrhovatel prokázat, že má přijatelnou obranu („arguable defence“).

The dispute in the main proceedings and the questions referred for a preliminary ruling

Spor v původním řízení a předběžné otázky

17. The proceedings before the referring court concern the recognition and enforcement in the United Kingdom, pursuant to Regulation No 44/2001, of two judgments of the Eparkhiako Dikastirio tis Lefkosias (‘the judgments concerned’) on an action brought against the Orams by Mr Apostolides concerning immovable property (‘the land’).

17. Předmětem řízení před předkládajícím soudem je uznání a výkon dvou rozsudků Eparchiako Dikastirio tis Lefkosias (dále jen „dotčené rozsudky“), jimiž bylo rozhodnuto o žalobě, kterou proti manželům Oramsovým podal M. Apostolides, ve Spojeném království na základě nařízení č. 44/2001, a které se týkají nemovitého majetku (dále jen „nemovitost“).

18. The land is situated at Lapithos, in the district of Kyrenia, which is in the northern area. It belonged to Mr Apostolides’ family, which occupied it before the invasion of Cyprus by the Turkish army in 1974. As members of the Greek Cypriot community, Mr Apostolides’ family was forced to abandon their house and take up residence in the area of the island effectively controlled by the Cypriot Government (‘the Government-controlled area’).

18. Nemovitost se nachází v lokalitě Lapithos v okresu Kyrenia, který je součástí severní oblasti. Jejími vlastníky byla rodina M. Apostolidese, která ji obývala před tím, než turecká armáda vpadla na Kypr v roce 1974. Vzhledem k tomu, že rodina M. Apostolidese náleží k řeckému kyperskému společenství, byla donucena svůj dům opustit a usadila se na území ostrova, nad nímž kyperská vláda vykonává skutečnou kontrolu (dále jen „území, nad nímž vláda vykonává kontrolu“).

19. The Orams claim to have purchased the land in 2002 in good faith from a third party, the latter having himself acquired it from the authorities of the Turkish Republic of Northern Cyprus, an entity which, to this day, has not been recognised by any State except the Republic of Turkey. The successive acquisitions were in accordance with the laws of that entity. The Orams built a villa and frequently occupy the property as their holiday home.

19. Manželé Oramsovi tvrdí, že v průběhu roku 2002 nemovitost koupili v dobré víře od třetí osoby, která ji sama nabyla od orgánů Severokyperské turecké republiky, což je entita, kterou k dnešnímu dni neuznal žádný stát s výjimkou Turecké republiky. Následná nabytí byla podle nich v souladu se zákony této entity. Manželé Oramsovi postavili vilu a v nemovitosti, z níž udělali svůj rekreační dům, často pobývají.

20. The movement of persons between the northern area and the Government-controlled area was restricted until April 2003.

20. Pohyb osob mezi severní oblastí a územím, nad nímž vláda vykonává kontrolu, byl až do dubna roku 2003 omezen.

21. On 26 October 2004, the Eparkhiako Dikastirio tis Lefkosias, a Cypriot court established in the Government-controlled area, issued the documents instituting proceedings in the action brought by Mr Apostolides against the Orams. On the same day, those documents, one for each spouse, were served at the property on the land by a process server from that court. The documents were both served by being handed in person to Mrs Orams who refused to sign for them.

21. Eparchiako Dikastirio tis Lefkosias, kyperský soud se sídlem na území, nad nímž vláda vykonává kontrolu, dne 26. října 2004 rozeslal návrhy na zahájení řízení v souvislosti s žalobou, kterou M. Apostolides podal proti manželům Oramsovým. Uvedené návrhy, a sice jeden pro každého z manželů, byly úředníkem uvedeného soudu doručeny na místě samém na adrese nemovitosti téhož dne. Oba návrhy byly doručeny osobním předáním L. E. Orams, která odmítla akt potvrzující toto doručení podepsat.

22. The process server did not inform Mrs Orams that he was a process server or of the nature of the documents served by him, the documents being written in Greek, which the Orams do not understand. However, Mrs Orams understood that those documents were legal and official in nature.

22. Úředník soudu L. E. Orams neinformoval o svém postavení ani o povaze jím předávaných dokumentů, přičemž tyto dokumenty byly vyhotoveny v řečtině, tedy v jazyce, který manželé Oramsovi neovládají. L. E. Orams však pochopila, že tyto dokumenty mají úřední charakter a jsou právní povahy.

23. On its face, written in Greek, each document stated that in order to prevent a default judgment from being given it was necessary to enter an appearance before the Eparkhiako Dikastirio tis Lefkosias within 10 days of service.

23. Na titulní straně každého návrhu na zahájení řízení bylo v řečtině uvedeno, že k tomu, aby nebyl vydán rozsudek pro zmeškání, je třeba se ve lhůtě deseti dnů od doručení dostavit k Eparchiako Dikastirio tis Lefkosias.

24. In spite of the difficulties encountered in finding in the northern area a Greek-speaking lawyer licensed to appear before the courts of the Government-controlled area, Mrs Orams managed to obtain the assistance of such a lawyer who agreed to enter an appearance on her behalf on 8 November 2004. However, the lawyer did not enter an appearance before that court on 8 November but only on the following day.

24. I přes potíže při hledání řecky hovořícího advokáta v severní oblasti, oprávněného vystupovat před soudy na území, nad nímž vláda vykonává kontrolu, L. E. Orams úspěšně nalezla takového advokáta, který se zavázal dostavit se k soudu jejím jménem dne 8. listopadu 2004. Advokát se však k uvedenému soudu dostavil nikoli k tomuto datu, ale až následující den.

25. On 9 November 2004, as no one had entered an appearance for the Orams, the Eparkhiako Dikastirio tis Lefkosias gave a default judgment on Mr Apostolides’ claim. On the same day, the court refused the authority presented by Mrs Orams’ lawyer because it was written in English and not in Greek or Turkish.

25. Vzhledem k tomu, že se nikdo k soudu za manžele Oramsovi nedostavil, rozhodl Eparchiako Dikastirio tis Lefkosias dne 9. listopadu 2004 o návrhu M. Apostolidese rozsudkem pro zmeškání. Téhož dne soud odmítl plnou moc předloženou advokátem L. E. Orams z důvodu, že je vyhotovena v angličtině, a nikoli v řečtině nebo turečtině.

26. According to the order for reference, the default judgment of the Eparkhiako Dikastirio tis Lefkosias orders the Orams to:

26. Rozsudek pro zmeškání, který vydal Eparchiako Dikastirio tis Lefkosias, nařizuje podle předkládacího rozhodnutí manželům Oramsovým, aby:

– demolish the villa, swimming pool and fencing which they had erected on the land,

– odstranili vilu, bazén a ohrazení, které na pozemku vybudovali,

– deliver immediately to Mr Apostolides free possession of the land,

– M. Apostolidesovi okamžitě umožnili volnou dispozici s pozemkem,

– pay to Mr Apostolides various sums by way of special damages and monthly occupation charges (that is, rent) until the judgment was complied with, together with interest,

– M. Apostolidesovi uhradili různé částky jako náhradu zvláštní škody a měsíční ušlý zisk, a sice nájemné, až do splnění povinností vyplývajících z rozsudku v plném rozsahu, zvýšené o úroky,

– refrain from continuing with the unlawful intervention on the land, whether personally or through their agents, and

– ukončili na pozemku veškeré osobní protiprávní zásahy nebo protiprávní zásahy prostřednictvím svých mandantů a

– pay various sums in respect of the costs and expenses of the proceedings (with interest on those sums).

– uhradili různé částky jako náhradu nákladů řízení, zvýšené o úroky.

27. On 15 November 2004, the Orams applied to have the judgment set aside. After hearing evidence and arguments from the Orams and Mr Apostolides, the Eparkhiako Dikastirio tis Lefkosias dismissed the Orams’ application by judgment of 19 April 2005 essentially on the ground that they had not put forward an arguable defence to dispute Mr Apostolides’ title to the land. The Orams were ordered to pay the costs of the application.

27. Dne 15. listopadu 2004 podali manželé Oramsovi proti uvedenému rozsudku opravný prostředek. Poté, co Eparchiako Dikastirio tis Lefkosias manžele Oramsovi a M. Apostolidese vyslechl, pokud jde o jejich důkazy a argumenty, rozsudkem ze dne 19. dubna 2005 opravný prostředek manželů Oramsových zamítl především z důvodu, že manželé Oramsovi neuplatnili přijatelnou obranu ke zpochybnění vlastnického titulu M. Apostolidese. Manželům Oramsovým byla uložena náhrada nákladů řízení.

28. The Orams appealed against the judgment rejecting their application to set aside the default judgment. The appeal was itself dismissed by judgment of the Anotato Dikastirio tis Kipriakis Dimokartias of 21 December 2006.

28. Manželé Oramsovi podali proti rozsudku, který jejich opravný prostředek zamítl, odvolání. Rozsudkem Anotato Dikastirio tis Kypriakis Dimokratias ze dne 21. prosince 2006 bylo odvolání rovněž zamítnuto.

29. On 18 October 2005, Mr Apostolides produced the documents required in England to apply, pursuant to Regulation No 44/2001, for the recognition and enforcement of the judgments concerned. By order of 21 October 2005, a Master of the High Court of Justice (England and Wales), Queen’s Bench Division, ordered that the judgments be enforceable in England pursuant to that regulation.

29. Dne 18. října 2005 předložil M. Apostolides dokumenty, které jsou v Anglii vyžadovány k tomu, aby na základě nařízení č. 44/2001 požádal o uznání a výkon dotčených rozsudků. Usnesením ze dne 21. října 2005 Master High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division rozhodl, že uvedené rozsudky jsou v Anglii na základě tohoto nařízení vykonatelné.

30. The Orams challenged that order under Article 43 of Regulation No 44/2001 and a High Court judge set it aside by order of 6 September 2006. Mr Apostolides appealed against that order before the referring court under Article 44 of that regulation.

30. Poté, co manželé Oramsovi uvedené usnesení napadli na základě článku 43 nařízení č. 44/2001, soudce High Court of Justice jej zrušil rozhodnutím ze dne 6. září 2006. Meletis Apostolides proti tomuto rozhodnutí podal k předkládajícímu soudu opravný prostředek na základě článku 44 uvedeného nařízení.

31. In those circumstances, the Court of Appeal (England and Wales) (Civil Division) decided to stay the proceedings and to refer the following questions to the Court of Justice for a preliminary ruling:

31. Za těchto podmínek se Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

‘1. …

„1) […] Brání pozastavení uplatňování acquis communautaire v severní oblasti, stanovené v čl. 1 odst. 1 protokolu č. 10 [...] tomu, aby soud členského státu uznal a vykonal rozhodnutí vydané soudem Kyperské republiky se sídlem na území, nad nímž vláda vykonává kontrolu, týkající se pozemku nacházejícího se v severní oblasti, pokud jsou toto uznání a tento výkon požadovány na základě nařízení [...] č. 44/2001 [...], jež je součástí acquis communautaire ?

Does the suspension of the application of the acquis communautaire in the northern area by Article 1(1) of Protocol No 10 … preclude a Member State court from recognising and enforcing a judgment given by a court of the Republic of Cyprus sitting in the Government-controlled area relating to land in the northern area, when such recognition and enforcement is sought under [Regulation No 44/2001], which is part of the acquis communautaire ?

2) Opravňuje čl. 35 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nebo zavazuje soud členského státu, aby odmítl uznat a vykonat rozhodnutí vydané soudy jiného členského státu týkající se pozemku nacházejícího se na území posledně jmenovaného členského státu, nad nímž vláda tohoto členského státu nevykonává skutečnou kontrolu? Je takové rozhodnutí v rozporu zejména s článkem 22 nařízení č. 44/2001?

2. Does Article 35(1) of Regulation No 44/2001 entitle or bind a Member State court to refuse recognition and enforcement of a judgment given by the courts of another Member State concerning land in an area of the latter Member State over which the Government of that Member State does not exercise effective control? In particular, does such a judgment conflict with Article 22 of Regulation No 44/2001?

3) Je možné podle čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 odmítnout uznat nebo vykonat rozhodnutí soudu členského státu, který má sídlo na území tohoto státu, nad nímž vláda tohoto státu vykonává skutečnou kontrolu, týkající se pozemku nacházejícího se na území, nad nímž vláda tohoto státu nevykonává skutečnou kontrolu, z důvodu, že rozhodnutí nemůže být v praxi vykonáno na území, kde se pozemek nachází, přestože rozhodnutí může být vykonáno na území členského státu, nad nímž vláda vykonává kontrolu?

3. Can a judgment of a Member State court, sitting in an area of that State over which the Government of that State does exercise effective control, in respect of land in that State in an area over which the Government of that State does not exercise effective control, be denied recognition or enforcement under Article 34(1) of Regulation No 44/2001 on the grounds that as a practical matter the judgment cannot be enforced where the land is situated, although the judgment is enforceable in the Government‑controlled area of the Member State?

4) V případě, že

4. Where

– proti žalovanému byl vydán rozsudek pro zmeškání,

– a default judgment has been entered against a defendant;

– žalovaný následně před soudem státu, kde byl rozsudek pro zmeškání vydán, proti tomuto rozsudku podal opravný prostředek, avšak

– the defendant then commenced proceedings in the court of origin to challenge the default judgment; but

– jeho opravnému prostředku nebylo po úplném a řádném projednání vyhověno z důvodu, že neuplatnil přijatelnou obranu (což je podle vnitrostátního práva podmínka požadovaná pro to, aby takový rozsudek mohl být zrušen),

– his application was unsuccessful following a full and fair hearing on the ground that he had failed to show any arguable defence (which is necessary under national law before such a judgment can be set aside),

může se žalovaný bránit výkonu původního rozhodnutí pro zmeškání nebo rozhodnutí, které rozhodovalo o opravném prostředku podle čl. 34 bodu 2 nařízení č. 44/2001 z důvodu, že mu nebyl doručen návrh na zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu před vydáním původního rozhodnutí pro zmeškání a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na jednání před soudem? Má na odpověď vliv skutečnost, že se jednání omezilo na přezkum důvodů, které žalovaný namítal proti žalobě?

can that defendant resist enforcement of the original default judgment or the judgment on the application to set aside under Article 34(2) of Regulation No 44/2001, on the ground that he was not served with the document which instituted the proceedings in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence prior to the entry of the original default judgment? Does it make a difference if the hearing entailed only consideration of the defendant’s defence to the claim?

5) Jaké faktory jsou relevantní pro uplatnění kritéria stanoveného v čl. 34 odst. 2 nařízení č. 44/2001 spočívajícího v tom, zda ,byl žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem‘? Zejména:

5. In applying the test in Article 34(2) of Regulation No 44/2001 of whether the defendant was “served with the document which instituted the proceedings or with an equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence” what factors are relevant to the assessment? In particular:

a) Pokud byl žalovanému skutečně návrh na zahájení řízení doručen, je třeba přihlédnout k přijatým (či nepřijatým) iniciativám žalovaného či jeho právních zástupců po okamžiku doručení?

(a) Where service in fact brought the document to the attention of the defendant, is it relevant to consider the actions (or inactions) of the defendant or his lawyers after service took place?

b) Jaký má vliv konkrétní jednání žalovaného nebo jeho právních zástupců či obtíže, s nimiž se setkali?

(b) What, if any, relevance would particular conduct of, or difficulties experienced by, the defendant or his lawyers have?

c) Je relevantní, že se právní zástupce žalovaného mohl dostavit k soudu před vydáním rozsudku pro zmeškání?“

(c) Is it relevant that the defendant’s lawyer could have entered an appearance before judgment in default was entered?’

K předběžným otázkám

The questions referred for a preliminary ruling

K první otázce

The first question

32. Postatou první otázky předkládajícího soudu je, zda pozastavení uplatňování acquis communautaire v severní oblasti, stanovené v čl. 1 odst. 1 protokolu č. 10, brání použití nařízení č. 44/2001 na rozhodnutí vydané kyperským soudem se sídlem na území, nad nímž vláda vykonává kontrolu, avšak které se týká nemovitosti nacházející se v uvedené severní oblasti.

32. By its first question, the referring court asks essentially whether the suspension of the application of the acquis communautaire in the northern area, provided for by Article 1(1) of Protocol No 10, precludes the application of Regulation No 44/2001 to a judgment which is given by a Cypriot court sitting in the Government-controlled area, but concerns land situated in the northern area.

33. Úvodem je třeba poukázat na to, že akt o přistoupení nového členského státu je založen především na obecné zásadě okamžitého a úplného použití ustanovení práva Společenství na uvedený stát, přičemž odchylky jsou přípustné pouze v rozsahu, v němž jsou upraveny výslovně přechodnými ustanoveními (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. prosince 1982, Metallurgiki Halyps v. Komise, 258/81, Recueil, s. 4261, bod 8).

33. It must be observed at the outset that the Act of Accession of a new Member State is based essentially on the general principle that the provisions of Community law apply ab initio and in toto to that State, derogations being allowed only in so far as they are expressly laid down by transitional provisions (see, to that effect, Case 258/81 Metallurgiki Halyps v Commission [1982] ECR 4261, paragraph 8).

34. V tomto ohledu protokol č. 10 představuje přechodnou odchylku od zásady připomenuté v předcházejícím bodě, založenou na výjimečné situaci existující na Kypru.

34. In that regard, Protocol No 10 constitutes a transitional derogation from the principle set out in the preceding paragraph, based on the exceptional situation prevailing in Cyprus.

35. Jak však uvedla generální advokátka v bodě 35 svého stanoviska, ustanovení aktu o přistoupení, která umožňují odchýlit se od pravidel Smlouvy o ES, mají být s ohledem na předmětná ustanovení Smlouvy vykládána striktně a mají být omezena na to, co je nezbytně nutné k dosažení jeho cíle (viz obdobně rozsudky ze dne 29. března 1979, Komise v. Spojené království, 231/78, Recueil, s. 1447, bod 13; ze dne 23. března 1983, Peskeloglou, 77/82, Recueil, s. 1085, bod 12; ze dne 17. ledna 1985, Piraiki-Patraiki a další v. Komise, 11/82, Recueil, s. 207, bod 26; ze dne 14. prosince 1989, Agegate, C‑3/87, Recueil, s. I‑4459, bod 39, jakož i ze dne 3. prosince 1998, KappAhl, C‑233/97, Recueil, s. I‑8069, bod 18).

35. However, as the Advocate General observed, in point 35 of her Opinion, provisions in an Act of Accession which permit exceptions to or derogations from rules laid down by the EC Treaty must be interpreted restrictively with reference to the Treaty provisions in question and must be limited to what is absolutely necessary in order to attain its objective (see, by analogy, Case 231/78 Commission v United Kingdom [1979] ECR 1447, paragraph 13; Case 77/82 Peskeloglou [1983] ECR 1085, paragraph 12; Case 11/82 Piraiki-Patraiki and Others v Commission [1985] ECR 207, paragraph 26; Case C‑3/87 Agegate [1989] ECR 4459, paragraph 39, and Case C-233/97 KappAhl [1998] ECR I‑8069, paragraph 18).

36. Ve věci v původním řízení nelze odchylku stanovenou v protokolu č. 10 vykládat v tom smyslu, že brání použití nařízení č. 44/2001 na dotčené rozsudky vydané kyperským soudem.

36. In the case in the main proceedings, the derogation provided for by Protocol No 10 cannot be interpreted as meaning that it precludes the application of Regulation No 44/2001 to the judgments concerned given by the Cypriot court.

37. Z doslovného výkladu čl. 1 odst. 1 protokolu č. 10 totiž vyplývá, že pozastavení, které stanoví, se omezuje na uplatňování acquis communautaire v severní oblasti. Ve věci v původním řízení však dotčené rozsudky, o jejichž uznání M. Apostolides požádal, vydal soud se sídlem na území, nad nímž vláda vykonává kontrolu.

37. It follows from a literal interpretation of Article 1(1) of Protocol No 10 that the suspension for which it provides is limited to the application of the acquis communautaire in the northern area. However, in the case in the main proceedings, the judgments concerned, the recognition of which is sought by Mr Apostolides, were given by a court sitting in the Government-controlled area.

38. Okolnost, že se tyto rozsudky týkají nemovitosti nacházející se v severní oblasti, nebrání výkladu uvedenému v předcházejícím bodě, jelikož jednak nevede k zániku povinnosti používat nařízení č. 44/2001 na území, nad nímž vláda vykonává kontrolu, a jednak ani neznamená, že by se toto nařízení z tohoto důvodu použilo v uvedené severní oblasti (viz obdobně rozsudek ze dne 1. března 2005, Owusu, C‑281/02, Sb. rozh. s. I‑1383, bod 31).

38. The fact that those judgments concern land situated in the northern area does not preclude the interpretation referred to in the preceding paragraph since, first, it does not nullify the obligation to apply Regulation No 44/2001 in the Government-controlled area and, second, it does not mean that that regulation must thereby be applied in the northern area (see, by analogy, Case C-281/02 Owusu [2005] ECR I-1383, paragraph 31).

39. S ohledem na předcházející je na první otázku třeba odpovědět tak, že pozastavení uplatňování acquis communautaire v severní oblasti, stanovené v čl. 1 odst. 1 protokolu č. 10, nebrání tomu, aby se nařízení č. 44/2001 použilo na rozhodnutí vydané kyperským soudem, který má sídlo na území, nad nímž vláda vykonává kontrolu, avšak které se týká nemovitosti nacházející se v uvedené severní oblasti.

39. In the light of the foregoing, the answer to the first question is that the suspension of the application of the acquis communautaire in the northern area, provided for by Article 1(1) of Protocol No 10, does not preclude the application of Regulation No 44/2001 to a judgment which is given by a Cypriot court sitting in the Government-controlled area, but concerns land situated in the northern area.

Ke druhé až páté otázce

The second to fifth questions

40. Pokud jde o druhou až pátou otázku, je třeba upřesnit, že Komise uplatňuje možnost, že věc nespadá do působnosti nařízení č. 44/2001 ratione materiæ. Takové tvrzení tedy vyžaduje určit, zda věc v původním řízení může být považována za „věc občanskou a obchodní“ ve smyslu článku 1 tohoto nařízení.

40. As regards the second to fifth questions, it must be stated that the Commission invokes the possibility that the case does not fall within the material scope of Regulation No 44/2001. Such a conjecture thus makes it necessary to determine whether the case in the main proceedings may be regarded as a ‘civil and commercial matter’ for the purpose of Article 1 of that regulation.

41. V tomto ohledu je nutné připomenout, že s cílem zajistit v rámci toho, co je možné, rovnost a jednotu práv a povinností vyplývajících z nařízení č. 44/2001 pro členské státy a zúčastněné osoby, je nutné pojem „věci občanské a obchodní“ nevykládat jako pouhý odkaz na vnitrostátní právo jednoho z dotčených států. Uvedený pojem musí být považován za pojem autonomní, který je nutno vykládat s odkazem jednak na cíle a systém uvedeného nařízení, a jednak na obecné zásady vyvozené ze všech vnitrostátních právních řádů (viz rozsudky ze dne 14. října 1976, LTU, 29/76, Recueil, s. 1541, bod 3; ze dne 16. prosince 1980, Rüffer, 814/79, Recueil, s. 3807, bod 7; ze dne 21. dubna 1993, Sonntag, C‑172/91, Recueil, s. I‑1963, bod 18; ze dne 15. května 2003, Préservatrice foncière TIARD, C‑266/01, Recueil, s. I‑4867, bod 20; ze dne 18. května 2006, ČEZ, C‑343/04, Sb. rozh. s. I‑4557, bod 22, jakož i ze dne 15. února 2007, Lechouritou a další, C‑292/05, Sb. rozh. s. I‑1519, bod 29).

41. In that connection, it is to be remembered that, in order to ensure, as far as possible, that the rights and obligations which derive from Regulation No 44/2001 for the Member States and the persons to whom it applies are equal and uniform, ‘civil and commercial matters’ should not be interpreted as a mere reference to the internal law of one or other of the States concerned. That concept must be regarded as an independent concept to be interpreted by referring, first, to the objectives and scheme of the regulation and, second, to the general principles which stem from the corpus of the national legal systems (see Case 29/76 LTU [1976] ECR 1541, paragraph 3; Case 814/79 Rüffer [1980] ECR 3807, paragraph 7; Case C-172/91 Sonntag [1993] ECR I-1963, paragraph 18; Case C‑266/01 Préservatrice foncière TIARD [2003] ECR I-4867, paragraph 20; Case C‑343/04 ČEZ [2006] ECR I-4557, paragraph 22, and Case C-292/05 Lechouritou and Others [2007] ECR I-1519, paragraph 29).

42. Autonomní výklad pojmu „věci občanské a obchodní“ vede k vyloučení určitých soudních rozhodnutí z působnosti nařízení č. 44/2001 z důvodu prvků, které charakterizují povahu právních vztahů mezi účastníky sporu nebo předmět tohoto sporu (viz výše uvedené rozsudky LTU, bod 4; Rüffer, bod 14; Préservatrice foncière TIARD, bod 21; ČEZ, bod 22, jakož i Lechouritou a další, bod 30).

42. The autonomous interpretation of the concept of ‘civil and commercial matters’ results in the exclusion of certain judicial decisions from the scope of Regulation No 44/2001, by reason either of the legal relationships between the parties to the action or of the subject-matter of the action (see LTU , paragraph 4; Rüffer , paragraph 14; Préservatrice foncière TIARD, paragraph 21; ČEZ , paragraph 22, and Lechouritou and Others , paragraph 30).

43. Soudní dvůr tak měl za to, že ačkoliv určité spory mezi veřejným orgánem a osobou soukromého práva mohou spadat pod uvedený pojem, je tomu jinak, jestliže veřejný orgán jedná v rámci výkonu veřejné moci (viz výše uvedené rozsudky LTU, bod 4; Rüffer, bod 8; Sonntag, bod 20; Préservatrice foncière TIARD, bod 22, jakož i Lechouritou a další, bod 31).

43. Thus, the Court has held that, although certain actions between a public authority and a person governed by private law may come within the concept, it is otherwise where the public authority is acting in the exercise of its public powers (see LTU , paragraph 4; Rüffer , paragraph 8; Sonntag , paragraph 20; Préservatrice foncière TIARD , paragraph 22; and Lechouritou and Others , paragraph 31).

44. Uplatnění výsad veřejné moci jednou ze stran sporu z důvodu výkonu jejích výjimečných pravomocí, které jdou nad rámec pravidel použitelných na vztahy mezi jednotlivci, totiž takový spor vylučuje z oblasti občanské a obchodní ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 44/2001 (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky LTU, bod 4; Rüffer, body 9 a 16; Sonntag, bod 22; Préservatrice foncière TIARD, bod 30, jakož i Lechouritou a další, bod 34).

44. The exercise of public powers by one of the parties to the case, because it exercises powers falling outside the scope of the ordinary legal rules applicable to relationships between private individuals, excludes such a case from civil and commercial matters within the meaning of Article 1(1) of Regulation No 44/2001 (see, to that effect, LTU , paragraph 4; Rüffer , paragraphs 9 and 16; Sonntag , paragraph 22; Préservatrice foncière TIARD , paragraph 30; and Lechouritou and Others , paragraph 34).

45. Ve věci v původním řízení jde o spor mezi jednotlivci, jehož předmětem je získání náhrady škody za protiprávní nabytí vlastnictví nemovitosti, předání a uvedení této nemovitosti do původního stavu, jakož i ukončení jakýchkoli jiných protiprávních zásahů. Takto podaná žaloba směřuje nikoli proti chování nebo postupům, které předpokládají uplatnění výsad veřejné moci jednou ze stran sporu, ale proti úkonům uskutečněným jednotlivci.

45. In the case in the main proceedings, the action is between individuals, and its object is to obtain damages for unlawfully taking possession of land, the delivery up of that land, its restoration to its original state and the cessation of any other unlawful intervention. That action is brought not against conduct or procedures which involve an exercise of public powers by one of the parties to the case, but against acts carried out by individuals.

46. V důsledku toho musí být věc dotčená v původním řízení považována za související s „věcmi občanskými a obchodními“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 44/2001.

46. Consequently, the case at issue in the main proceedings must be regarded as concerning ‘civil and commercial matters’ within the meaning of Article 1(1) of Regulation No 44/2001.

Ke druhé otázce

The second question

47. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda skutečnost, že je rozhodnutí vydáno soudem členského státu a týká se nemovitosti nacházející se na území tohoto státu, nad nímž vláda tohoto státu nevykonává skutečnou kontrolu, může být považována za porušení pravidla pro určení příslušnosti uvedeného v čl. 22 bodu 1 nařízení č. 44/2001, a v důsledku toho odůvodnit odmítnutí uznání nebo výkonu takového rozhodnutí podle čl. 35 odst. 1 tohoto nařízení.

47. By its second question, the referring court asks essentially whether the fact that a judgment is given by a court of a Member State, concerning land situated in an area of that State over which the Government of that State does not exercise effective control, may be regarded as an infringement of the rule of jurisdiction laid down in Article 22(1) of Regulation No 44/2001 and, therefore, justify a refusal to recognise or enforce such a judgment in accordance with Article 35(1) of that regulation.

48. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že článek 22 nařízení č. 44/2001 obsahuje imperativní a taxativní výčet kritérií pro určení výlučné mezinárodní soudní příslušnosti členských států. Tento článek pouze určuje členský stát, jehož soudy jsou příslušné ratione materiæ, aniž by však rozděloval příslušnost uvnitř dotčeného členského státu. Přísluší každému členskému státu, aby stanovil svou vlastní soudní organizaci.

48. In that connection, it must be held that Article 22 of Regulation No 44/2001 contains a mandatory and exhaustive list of the grounds of exclusive international jurisdiction of the Member States. That article merely designates the Member State whose courts have jurisdiction ratione materiæ, but does not allocate jurisdiction within the Member State concerned. It is for each Member State to determine the organisation of its own courts.

49. Krom toho zásada zákazu přezkoumávání příslušnosti soudů členského státu původu, stanovená v čl. 35 odst. 3 uvedeného nařízení – přičemž je uvedené přezkoumávání připuštěno pouze s ohledem na ustanovení odstavce 1 téhož článku – brání tomu, aby bylo ve věci v původním řízení provedeno přezkoumání vnitrostátní příslušnosti soudů dotčeného členského státu původu.

49. Furthermore, the principle prohibiting the review of the jurisdiction of the court of the Member State of origin, laid down in Article 35(3) of Regulation No 44/2001 – such review being permitted only in relation to the provisions of Article 35(1) –, prevents a review of the domestic jurisdiction of the court of the Member State of origin concerned being conducted in the case in the main proceedings.

50. Pravidlo forum rei sitæ stanovené v čl. 22 bodu 1 nařízení č. 44/2001 se tedy týká mezinárodní soudní příslušnosti členských států, a nikoli soudní příslušnosti v rámci těchto členských států.

50. Ther efore, the forum rei sitæ rule provided for in Article 22(1) of Regulation No 44/2001 concerns the international jurisdiction of the courts of the Member States and not their domestic jurisdiction.

51. Ve věci v původním řízení je nesporné, že se nemovitost nachází na území Kyperské republiky, a že tudíž pravidlo pro určení příslušnosti stanovené v čl. 22 bodu 1 nařízení č. 44/2001 dodrženo bylo. Skutečnost, že se nemovitost nachází v severní oblasti, může mít případně dopad na vnitrostátní příslušnost kyperských soudů, ale nemůže mít žádný dopad pro účely tohoto nařízení.

51. In the case in the main proceedings, it is common ground that the land is situated in the territory of the Republic of Cyprus and that, therefore, the rule of jurisdiction laid down in Article 22(1) of Regulation No 44/2001 has been observed. The fact that the land is situated in the northern area may possibly have an effect on the domestic jurisdiction of the Cypriot courts, but cannot have any effect for the purposes of that regulation.

52. S ohledem na předcházející je na druhou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 35 odst. 1 nařízení č. 44/2001 neopravňuje soud členského státu k tomu, aby odmítl uznat nebo vykonat rozhodnutí vydané soudy jiného členského státu týkající se nemovitosti nacházející se na území tohoto jiného členského státu, nad nímž jeho vláda nevykonává skutečnou kontrolu.

52. In the light of the foregoing, the answer to the second question is that Article 35(1) of Regulation No 44/2001 does not authorise the court of a Member State to refuse recognition or enforcement of a judgment given by the courts of another Member State concerning land situated in an area of the latter State over which its Government does not exercise effective control.

Ke třetí otázce

The third question

53. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda skutečnost, že rozhodnutí vydané soudy členského státu, týkající se nemovitosti nacházející se na území tohoto státu, nad nímž vláda tohoto státu nevykonává skutečnou kontrolu, nemůže být v praxi vykonáno v místě, kde se nemovitost nachází, představuje důvod k odmítnutí uznání nebo výkonu na základě čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001.

53. By its third question, the referring court asks essentially whether the fact that a judgment given by the courts of a Member State concerning land situated in an area of that State over which its Government does not exercise effective control, cannot, as a practical matter, be enforced where the land is situated constitutes a ground for refusal of recognition or enforcement under Article 34(1) of Regulation No 44/2001.

– K čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001

– Article 34(1) of Regulation No 44/2001

54. Podle čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 se rozhodnutí neuzná, je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá. Článek 45 odst. 1 téhož nařízení stanoví totožný případ odmítnutí vykonatelnosti.

54. According to Article 34(1) of Regulation No 44/2001, a judgment is not to be recognised if such recognition is manifestly contrary to public policy in the Member State in which recognition is sought. Article 45(1) of that regulation provides for the refusal of an enforcement order in the same circumstances.

55. Úvodem je třeba připomenout, že článek 34 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán striktně, neboť představuje překážku uskutečnění jednoho ze základních cílů uvedeného nařízení (viz rozsudky ze dne 2. června 1994, Solo Kleinmotoren, C‑414/92, Recueil, s. I‑2237, bod 20; ze dne 28. března 2000, Krombach, C‑7/98, Recueil, s. I‑1935, bod 21, a ze dne 11. května 2000, Renault, C‑38/98, Recueil, s. I‑2973, bod 26). Pokud se konkrétněji jedná o použití ustanovení o veřejném pořádku obsaženého v čl. 34 bodu 1 tohoto nařízení, může se uplatnit pouze ve výjimečných případech (viz rozsudky ze dne 4. února 1988, Hoffmann, 145/86, Recueil, s. 645, bod 21; ze dne 10. října 1996, Hendrikman a Feyen, C‑78/95, Recueil, s. I‑4943, bod 23; výše uvedené rozsudky Krombach, bod 21, jakož i Renault, bod 26).

55. As a preliminary point, it should be recalled that Article 34 of Regulation No 44/2001 must be interpreted strictly inasmuch as it constitutes an obstacle to the attainment of one of the fundamental objectives of that regulation (see Case C‑414/92 Solo Kleinmotoren [1994] ECR I-2237, paragraph 20; Case C‑7/98 Krombach [2000] ECR I-1935, paragraph 21, and Case C-38/98 Renault [2000] ECR I-2973, paragraph 26). With regard, more specifically, to the public-policy clause in Article 34(1) of the regulation, it may be relied on only in exceptional cases (see Case 145/86 Hoffmann [1988] ECR 645, paragraph 21; Case C‑78/95 Hendrikman and Feyen [1996] ECR I-4943, paragraph 23; Krombach , paragraph 21, and Renault , paragraph 26).

56. Ačkoli je členským státům v zásadě ponechána volnost určit podle výhrady obsažené v čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 požadavky vyplývající z jejich veřejného pořádku v souladu s jejich vnitrostátními pojetími, spadá určení mezí tohoto pojmu do výkladu tohoto nařízení (viz výše uvedené rozsudky Krombach, bod 22, a Renault, bod 27).

56. While the Member States remain in principle free, by virtue of the proviso in Article 34(1) of Regulation No 44/2001, to determine, according to their own conceptions, what public policy requires, the limits of that concept are a matter of interpretation of that regulation (see Krombach , paragraph 22, and Renault , paragraph 27).

57. I když tedy Soudnímu dvoru nepřísluší definovat obsah veřejného pořádku členského státu, přísluší mu nicméně kontrolovat meze, v jejichž rámci může soud členského státu použít tento pojem, aby neuznal rozhodnutí vydané v jiném členském státě (výše uvedené rozsudky Krombach, bod 23, a Renault, bod 28).

57. Consequently, while it is not for the Court to define the content of the public policy of a Member State, it is none the less required to review the limits within which the courts of a Member State may have recourse to that concept for the purpose of refusing recognition to a judgment emanating from another Member State ( Krombach , paragraph 23, and Renault , paragraph 28).

58. V tomto ohledu je třeba uvést, že tím, že článek 36 a čl. 45 odst. 2 nařízení č. 44/2001 stanoví zákaz přezkoumávání cizího rozhodnutí ve věci samé, zakazují soudu státu, v němž se o uznání žádá, odmítnout uznání nebo výkon tohoto rozhodnutí jen proto, že existuje rozdíl mezi právním pravidlem použitým soudem státu původu a právním pravidlem, které by byl použil soud státu, v němž se o uznání žádá, pokud by mu byl spor předložen. Stejně tak nemůže soud státu, v němž se o uznání žádá, přezkoumávat správnost právních nebo skutkových posouzení, která provedl soud státu původu (viz výše uvedené rozsudky Krombach, bod 36, a Renault, bod 29).

58. In that connection, it must be observed that, by disallowing any review of a foreign judgment as to its substance, Articles 36 and 45(2) of Regulation No 44/2001 prohibit the court of the State in which enforcement is sought from refusing to recognise or enforce that judgment solely on the ground that there is a discrepancy between the legal rule applied by the court of the State of origin and that which would have been applied by the court of the State in which enforcement is sought had it been seised of the dispute. Similarly, the court of the State in which enforcement is sought cannot review the accuracy of the findings of law or fact made by the court of the State of origin ( Krombach , paragraph 36, and Renault , paragraph 29).

59. Použití ustanovení o veřejném pořádku obsaženého v čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 přichází v úvahu pouze v případě, že uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě by nepřijatelným způsobem narušovaly právní řád státu, v němž se o uznání žádá, neboť by byla dotčena nějaká základní zásada. Aby byl respektován zákaz přezkoumávání cizího rozhodnutí ve věci samé, musel by zásah představovat zjevné porušení právního pravidla považovaného v právním řádu státu, v němž se o uznání žádá, za zásadní, nebo práva, které je v tomto právním řádu uznáváno za základní (viz výše uvedené rozsudky Krombach, bod 37, a Renault, bod 30).

59. Recourse to the public-policy clause in Article 34(1) of Regulation No 44/2001 can be envisaged only where recognition or enforcement of the judgment given in another Member State would be at variance to an unacceptable degree with the legal order of the State in which enforcement is sought inasmuch as it would infringe a fundamental principle. In order for the prohibition of any review of the foreign judgment as to its substance to be observed, the infringement would have to constitute a manifest breach of a rule of law regarded as essential in the legal order of the State in which enforcement is sought or of a right recognised as being fundamental within that legal order (see Krombach , paragraph 37, and Renault , paragraph 30).

60. V tomto ohledu soud státu, v němž se o uznání žádá, nemůže odmítnout uznat rozhodnutí vydané v jiném členském státě pouze z důvodu, že má za to, že v tomto rozhodnutí bylo vnitrostátní právo nebo právo Společenství použito nesprávně, neboť jinak by byl zpochybněn účel nařízení č. 44/2001. Je třeba mít naopak za to, že v takových případech systém opravných prostředků zavedený v každém členském státě, který je doplněn mechanismem řízení o předběžné otázce stanoveným v článku 234 ES, poskytuje právním subjektům dostatečnou záruku (viz výše uvedený rozsudek Renault, bod 33). Ustanovení o veřejném pořádku by se v takových případech uplatnilo pouze v rozsahu, v němž uvedené nesprávné právní posouzení způsobí, že uznání nebo výkon rozhodnutí ve státě, v němž se o uznání žádá, budou považovány za zjevné porušení zásadního právního pravidla v právním řádu uvedeného členského státu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Renault, bod 34).

60. In that connection, the court of the State in which enforcement is sought cannot, without undermining the aim of Regulation No 44/2001, refuse recognition of a judgment emanating from another Member State solely on the ground that it considers that national or Community law was misapplied in that judgment. On the contrary, it must be considered that, in such cases, the system of legal remedies in each Member State, together with the preliminary ruling procedure provided for in Article 234 EC, affords a sufficient guarantee to individuals (see Renault , paragraph 33). The public-policy clause would apply in such cases only where that error of law means that the recognition or enforcement of the judgment in the State in which enforcement is sought would be regarded as a manifest breach of an essential rule of law in the legal order of that Member State (see, to that effect, Renault , paragraph 34).

61. Ve věci v původním řízení, jak uvedl M. Apostolides, jakož i kyperská a řecká vláda, předkládající soud nezmínil žádnou základní zásadu právního řádu Spojeného království, která by mohla být dotčena uznáním nebo výkonem dotčených rozsudků.

61. In the case in the main proceedings, as Mr Apostolides and the Cypriot and Greek Governments have observed, the referring court has not referred to any fundamental principle within the legal order of the United Kingdom which the recognition or enforcement of the judgments in question would be liable to infringe.

62. V důsledku toho při neexistenci žádné základní zásady v právním řádu Spojeného království, která by mohla být dotčena uznáním nebo výkonem dotčených rozsudků, nelze jakékoli odmítnutí uznání těchto rozsudků na základě čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 odůvodnit tím, že rozhodnutí vydané soudy členského státu, týkající se nemovitosti nacházející se na území tohoto státu, nad nímž vláda tohoto státu nevykonává skutečnou kontrolu, nemůže být v praxi vykonáno v místě, kde se nemovitost nachází. Stejně tak nelze uplatnit žádné odmítnutí výkonu na základě uvedeného ustanovení podle čl. 45 odst. 1 téhož nařízení.

62. Accordingly, in the absence of a fundamental principle in the legal order of the United Kingdom which the recognition or enforcement of the judgments concerned would be liable to infringe, no refusal to recognise them, under Article 34(1) of Regulation No 44/2001, would be justified on the ground that a judgment given by the courts of a Member State concerning land situated in an area of that State over which its Government does not exercise effective control, cannot, as a practical matter, be enforced where the land is situated. Similarly, there can be no refusal of enforcement on the basis of that provision, in accordance with Article 45(1) of that regulation.

– K čl. 38 odst. 1 nařízení č. 44/2001

– Article 38(1) of Regulation No 44/2001

63. Nehledě na předcházející úvahy je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora může Soudní dvůr v rámci použití článku 234 ES ze znění otázek formulovaných vnitrostátním soudem s ohledem na údaje, které tento soud předložil, vyvodit skutečnosti spadající do výkladu práva Společenství za účelem umožnění tomuto soudu vyřešit právní problém, který mu byl předložen (viz rozsudky ze dne 28. ledna 1992, López Brea a Hidalgo Palacios, C‑330/90 a C‑331/90, Recueil, s. I‑323, bod 5; ze dne 30. září 2003, Köbler, C‑224/01, Recueil, s. I‑10239, bod 60, jakož i ze dne 9. listopadu 2006, Chateignier, C‑346/05, Sb. rozh. s. I‑10951, bod 18).

63. Notwithstanding the foregoing considerations, it should be recalled that the Court has consistently held that, in the application of Article 234 EC, it may extract from the wording of the questions formulated by the national court, and having regard to the facts stated by the latter, those elements which concern the interpretation of Community law, for the purpose of enabling that court to resolve the legal problems before it (see Joined Cases C-330/90 and C-331/90 López Brea and Hidalgo Palacios [1992] ECR I-323, paragraph 5; Case C-224/01 Köbler [2003] ECR I-10239, paragraph 60; and Case C-346/05 Chateignier [2006] ECR I‑10951, paragraph 18).

64. Ve věci v původním řízení přitom okolnost, že dotčené rozsudky nemohou být vykonány v členském státě původu, sice nemůže odůvodnit odmítnutí uznání nebo výkonu dotčených rozsudků na základě čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001, avšak to nic nemění na tom, že by taková okolnost mohla být relevantní pro účely čl. 38 odst. 1 téhož nařízení.

64. In the case in the main proceedings, although the fact that the judgments concerned cannot be enforced in the Member State of origin cannot justify the refusal to recognise or enforce those judgments, under Article 34(1) of Regulation No 44/2001, it remains the case that such a fact could be relevant for the purposes of Article 38(1) of that regulation.

65. Podle tohoto posledně uvedeného ustanovení rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné.

65. Under the latter provision, a judgment given in a Member State and enforceable in that State is to be enforced in another Member State when, on the application of any interested party, it has been declared enforceable there.

66. Vykonatelnost rozhodnutí v členském státě původu tedy představuje podmínku pro výkon tohoto rozhodnutí v členském státě, v němž se o uznání žádá (viz rozsudek ze dne 29. dubna 1999, Coursier, C‑267/97, Recueil, s. I‑2543, bod 23). V tomto ohledu, má-li být účinkem uznání v zásadě to, že je rozhodnutím přiznána váha a účinnost, kterých požívají v členském státě, ve kterém byla vydána (viz výše uvedený rozsudek Hoffmann, body 10 a 11), neexistuje žádný důvod k tomu, aby byla rozsudku při jeho výkonu přiznána práva, která mu v členském státě původu nepřísluší [viz Jenardova zpráva k úmluvě o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1979, C 59, s. 48)], anebo účinky, které rozsudek téhož druhu vydaný přímo v členském státě, v němž se o uznání žádá, nevyvolává.

66. Accordingly, the enforceability of the judgment in the Member State of origin is a precondition for its enforcement in the State in which enforcement is sought (see Case C‑267/97 Coursier [1999] ECR I-2543, paragraph 23). In that connection, although recognition must have the effect, in principle, of conferring on judgments the authority and effectiveness accorded to them in the Member State in which they were given (see Hoffmann , paragraphs 10 and 11), there is however no reason for granting to a judgment, when it is enforced, rights which it does not have in the Member State of origin (see the Jenard Report on the Convention on Jurisdiction and the Enforcement of Judgments in Civil and Commercial Matters (OJ 1979 C 59, p. 48) or effects that a similar judgment given directly in the Member State in which enforcement is sought would not have.

67. Ve věci v původním řízení však nelze platně tvrdit, že dotčené rozsudky v členském státě původu postrádají vykonatelnost.

67. However, in the case in the main proceedings, it cannot be reasonably argued that the judgments concerned are totally unenforceable in the Member State of origin.

68. Jde totiž o rozsudky ukládající povinnosti, jejichž osvědčení uvedené v článku 54 nařízení č. 44/2001 dokládá jejich vykonatelnost v členském státě původu k datu vydání tohoto osvědčení.

68. These are judgments imposing obligations, in respect of which the certificate provided for in Article 54 of Regulation No 44/2001 declares the enforceability in the Member State of origin at the date on which the certificate was issued.

69. V tomto ohledu je třeba uvést, že se nařízení č. 44/2001 omezuje na úpravu řízení o vykonatelnosti cizích vykonatelných titulů a netýká se výkonu v pravém slova smyslu, který i nadále podléhá vnitrostátnímu právu soudu, kterému byla věc předložena (viz rozsudky ze dne 2. července 1985, Deutsche Genossenschaftsbank, 148/84, Recueil, s. 1981, bod 18; ze dne 3. března 1985, Capelloni a Aquilini, 119/84, Recueil, s. 3147, bod 16, jakož i výše uvedený rozsudek Hoffmann, bod 27), aniž by použitím procesních pravidel členského státu, v němž se o uznání v rámci výkonu žádá, mohl být dotčen užitečný účinek systému stanoveného v uvedeném nařízení v oblasti vykonatelnosti tím, že by byly narušeny zásady, které v dané oblasti výslovně nebo implicitně stanoví samotné nařízení (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Capelloni a Aquilini, bod 21; Hoffmann, bod 29, jakož i ze dne 15. května 1990, Hagen, C‑365/88, Recueil, s. I‑1845, bod 20).

69. In that connection, it must be observed that Regulation No 44/2001 merely regulates the procedure for obtaining an order for the enforcement of foreign enforceable instruments and does not deal with execution itself, which continues to be governed by the domestic law of the court in which enforcement is sought (see Case 148/84 Deutsche Genossenschaftsbank [1985] ECR 1981, paragraph 18; Case 119/84 Capelloni and Aquilini [1985] ECR 3147, paragraph 16, and Hoffmann , paragraph 27), unless, for the purposes of the enforcement of a judgment, the application of the procedural rules of the Member State in which enforcement is sought may impair the effectiveness of the scheme laid down by the regulation as regards enforcement orders, by frustrating the principles laid down in that regard, whether expressly or by implication, by the regulation itself (see, to that effect, Capelloni and Aquilini , paragraph 21; Hoffmann , paragraph 29, and Case C‑365/88 Hagen [1990] ECR I-1845, paragraph 20).

70. Okolnost, že by se navrhovatelé při výkonu dotčených rozsudků v severní oblasti mohli setkat s obtížemi, nemůže tyto rozsudky zbavit jejich vykonatelnosti, a tudíž nebrání soudu členského státu, v němž se o uznání žádá, aby takové rozsudky prohlásil za vykonatelné.

70. The fact that claimants might encounter difficulties in having judgments enforced in the northern area cannot deprive them of their enforceability and, therefore, does not prevent the courts of the Member State in which enforcement is sought from declaring such judgments enforceable.

71. S ohledem na předcházející je na třetí položenou otázku třeba odpovědět tak, že skutečnost, že rozhodnutí vydané soudy členského státu týkající se nemovitosti nacházející se na území tohoto státu, nad nímž vláda tohoto státu nevykonává skutečnou kontrolu, nemůže být v praxi vykonáno v místě, kde se nemovitost nachází, nepředstavuje důvod k odmítnutí uznání nebo výkonu na základě čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 a nezpůsobuje ani nedostatek vykonatelnosti takového rozhodnutí ve smyslu čl. 38 odst. 1 uvedeného nařízení.

71. In the light of the foregoing, the answer to the third question is that the fact that a judgment given by the courts of a Member State concerning land situated in an area of that State over which its Government does not exercise effective control, cannot, as a practical matter, be enforced where the land is situated does not constitute a ground for refusal of recognition or enforcement under Article 34(1) of Regulation No 44/2001 and it does not mean that such a judgment is unenforceable for the purposes of Article 38(1) of that regulation.

Ke čtvrté otázce

The fourth question

72. Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda je možné odmítnout uznat nebo vykonat rozhodnutí pro zmeškání na základě čl. 34 bodu 2 nařízení č. 44/2001 z důvodu, že návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost nebyly žalovanému doručeny v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, jestliže žalovaný mohl využít opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí před soudy členského státu původu.

72. By its fourth question, the referring court asks essentially whether the recognition or enforcement of a default judgment may be refused under Article 34(2) of Regulation No 44/2001 by reason of the fact that the defendant was not served with the document instituting the proceedings or with an equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence, where he was able to commence proceedings to challenge that judgment before the courts of the Member State of origin.

73. V tomto ohledu ze šestnáctého až osmnáctého bodu odůvodnění nařízení č. 44/2001 vyplývá, že systém opravných prostředků, který toto nařízení stanoví proti uznání nebo výkonu rozhodnutí, směřuje ke stanovení spravedlivé rovnováhy mezi jednak vzájemnou důvěrou ve výkon spravedlnosti v rámci Unie, která umožňuje, aby rozhodnutí vydaná v kterémkoli členském státě byla v zásadě bez dalšího uznávána a prohlašována za vykonatelná v jiném členském státě, a jednak právy obhajoby, podle něhož se odpůrce může v řízení, v němž bude poskytnuta možnost vyjádření oběma stranám, domáhat zrušení prohlášení vykonatelnosti, pokud se domnívá, že existuje jeden z důvodů pro nevykonání rozhodnutí.

73. In that connection, it is apparent from recitals 16 to 18 in the preamble to Regulation No 44/2001 that the system of appeals for which it provides against the recognition or enforcement of a judgment aims to establish a fair balance between, on the one hand, mutual trust in the administration of justice in the Union, which justifies judgments given in a Member State being, as a rule, recognised and declared enforceable automatically in another Member State and, on the other hand, respect for the rights of the defence, which means that the defendant should, where necessary, be able to appeal in an adversarial procedure against the declaration of enforceability if he considers one of the grounds for non-enforcement to be present.

74. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 14. prosince 2006, ASML (C‑283/05, Sb. rozh. s. I‑12041) zdůraznil rozdíly mezi čl. 34 bodem 2 nařízení č. 44/2001 a čl. 27 bodem 2 úmluvy ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32).

74. The Court has had occasion, in Case C-283/05 ASML [2006] ECR I-12041, to make clear the differences between Article 34(2) of Regulation No 44/2001 and Article 27(2) of the Convention of 27 September 1968 on Jurisdiction and the Enforcement of Judgments in Civil and Commercial Matters (OJ 1978 L 304, p. 36).

75. Uvedený čl. 34 bod 2 na rozdíl od uvedeného čl. 27 bodu 2 nevyžaduje nutně řádnost doručení návrhu na zahájení řízení, ale skutečné dodržení práv obhajoby (výše uvedený rozsudek ASML, bod 20).

75. Article 34(2) of Regulation No 44/2001, unlike Article 27(2) of the Convention, does not necessarily require the document which instituted the proceedings to be duly served, but does require that the rights of the defence are effectively respected ( ASML , paragraph 20).

76. Podle čl. 34 bodu 2 a čl. 45 odst. 1 nařízení č. 44/2001 se totiž uznání nebo výkon rozhodnutí pro zmeškání v případě podání opravného prostředku zamítne, jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí před soudy členského státu původu, i když k tomu měl možnost.

76. Under Articles 34(2) and 45(1) of Regulation No 44/2001, the recognition or enforcement of a default judgment must be refused, if there is an appeal, if the defendant was not served with the document which instituted the proceedings or with an equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence, unless the defendant failed to commence proceedings to challenge that judgment before the courts of the Member State of origin when it was possible for him to do so.

77. Ze znění uvedených ustanovení vyplývá, že rozhodnutí pro zmeškání vydané na základě návrhu na zahájení řízení, který žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, uznáno být musí, pokud žalovaný nepodal žádný opravný prostředek proti tomuto rozsudku, i když k tomu měl možnost.

77. It is clear from the wording of those provisions that a default judgment given on the basis of a document instituting proceedings which was not served on the defendant in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence must be recognised if he did not take the initiative to appeal against that judgment when it was possible for him to do so.

78. Práva obhajoby, která chtěl zákonodárce Společenství chránit čl. 34 bodem 2 nařízení č. 44/2001, jsou tím spíše dodržena, pokud žalovaný skutečně proti rozhodnutí pro zmeškání podal opravný prostředek a pokud mu tento opravný prostředek umožnil uplatnit skutečnost, že mu návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost nebyl doručen v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem.

78. A fortiori, the rights of the defence that the Community legislature wished to safeguard by Article 34(2) of Regulation No 44/2001 are respected where the defendant did in fact commence proceedings to challenge the default judgment and those proceedings enabled him to argue that he had not been served with the document which instituted the proceedings or with the equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence.

79. Ve věci v původním řízení je nesporné, že manželé Oramsovi takového opravného prostředku v členském státě původu proti rozsudku pro zmeškání vydanému dne 9. listopadu 2004 využili. V důsledku toho nelze platně uplatňovat čl. 34 bod 2 nařízení č. 44/2001.

79. In the case in the main proceedings, it is common ground that the Orams commenced such proceedings in the Member State of origin to challenge the default judgment given on 9 November 2004. Consequently, Article 34(2) of Regulation No 44/2001 cannot legitimately be relied upon.

80. S ohledem na předcházející je na čtvrtou otázku třeba odpovědět tak, že uznání nebo výkon rozhodnutí pro zmeškání nemohou být odmítnuty na základě čl. 34 bodu 2 nařízení č. 44/2001, jestliže žalovaný proti rozhodnutí pro zmeškání mohl podat opravný prostředek a jestliže mu tento opravný prostředek umožnil uplatnit skutečnost, že mu návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost nebyl doručen v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem.

80. In the light of the foregoing, the answer to the fourth question is that the recognition or enforcement of a default judgment cannot be refused under Article 34(2) of Regulation No 44/2001 where the defendant was able to commence proceedings to challenge the default judgment and those proceedings enabled him to argue that he had not been served with the document which instituted the proceedings or with the equivalent document in sufficient time and in such a way as to enable him to arrange for his defence.

K páté otázce

The fifth question

81. S ohledem na odpověď na čtvrtou otázku není na pátou otázku třeba odpovídat.

81. Given the answer to the fourth question, there is no need to answer the fifth question.

K nákladům řízení

Costs

82. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

82. Since these proceedings are, for the parties to the main proceedings, a step in the action pending before the national court, the decision on costs is a matter for that court. Costs incurred in submitting observations to the Court, other than the costs of those parties, are not recoverable.

On those grounds, the Court (Grand Chamber) hereby rules:

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1. The suspension of the application of the acquis communautaire in those areas of the Republic of Cyprus in which the Government of that Member State does not exercise effective control, provided for by Article 1(1) of Protocol No 10 on Cyprus to the Act concerning the conditions of accession [to the European Union] of the Czech Republic, the Republic of Estonia, the Republic of Cyprus, the Republic of Latvia, the Republic of Lithuania, the Republic of Hungary, the Republic of Malta, the Republic of Poland, the Republic of Slovenia and the Slovak Republic and the adjustments to the Treaties on which the European Union is founded, does not preclude the application of Council Regulation (EC) No 44/2001 of 22 December 2000 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters to a judgment which is given by a Cypriot court sitting in the area of the island effectively controlled by the Cypriot Government, but concerns land situated in areas not so controlled.

1) Pozastavení uplatňování acquis communautaire na těch územích Kyperské republiky, nad nimiž vláda tohoto členského státu nevykonává skutečnou kontrolu, stanovené v čl. 1 odst. 1 protokolu č. 10 o Kypru k Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, nebrání tomu, aby se nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech použilo na rozhodnutí vydané kyperským soudem, který má sídlo na území ostrova, nad nímž má kyperská vláda skutečnou kontrolu, avšak které se týká nemovitosti nacházející se na uvedených územích.

2. Article 35(1) of Regulation No 44/2001 does not authorise the court of a Member State to refuse recognition or enforcement of a judgment given by the courts of another Member State concerning land situated in an area of the latter State over which its Government does not exercise effective control.

2) Článek 35 odst. 1 nařízení č. 44/2001 neopravňuje soud členského státu k tomu, aby odmítl uznat nebo vykonat rozhodnutí vydané soudy jiného členského státu týkající se nemovitosti nacházející se na území tohoto jiného členského státu, nad nímž jeho vláda nevykonává skutečnou kontrolu.

3. The fact that a judgment given by the courts of a Member State concerning land situated in an area of that State over which its Government does not exercise effective control, cannot, as a practical matter, be enforced where the land is situated does not constitute a ground for refusal of recognition or enforcement under Article 34(1) of Regulation No 44/2001 and it does not mean that such a judgment is unenforceable for the purposes of Article 38(1) of that regulation.

3) Skutečnost, že rozhodnutí vydané soudy členského státu týkající se nemovitosti nacházející se na území tohoto členského státu, nad nímž vláda tohoto státu nevykonává skutečnou kontrolu, nemůže být v praxi vykonáno v místě, kde se nemovitost nachází, nepředstavuje důvod k odmítnutí uznání nebo výkonu na základě čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 a nezpůsobuje ani nedostatek vykonatelnosti takového rozhodnutí ve smyslu čl. 38 odst. 1 uvedeného nařízení.

4. The recognition or enforcement of a default judgment cannot be refused under Article 34(2) of Regulation No 44/2001 where the defendant was able to commence proceedings to challenge the default judgment and those proceedings enabled him to argue that he had not been served with the document which instituted the proceedings or with the equivalent document in sufficient time and in such a w ay as to enable him to arrange for his defence.

4) Uznání nebo výkon rozhodnutí pro zmeškání nemohou být odmítnuty na základě čl. 34 bodu 2 nařízení č. 44/2001, jestliže žalovaný proti rozhodnutí pro zmeškání mohl podat opravný prostředek a jestliže mu tento opravný prostředek umožnil uplatnit skutečnost, že mu návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost nebyl doručen v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu um ožňuje přípravu na jednání před soudem.