Entscheidungsgründe
|
|
1. Das Vorabentscheidungsersuchen betrifft die Auslegung der Art. 2 EUV, 6 EUV, 18 AEUV, 45 AEUV und 49 AEUV, der Art. 21 und 34 der Charta der Grundrechte der Europäischen Union (im Folgenden: Charta) sowie der Bestimmungen der Richtlinien 2000/43/EG des Rates vom 29. Juni 2000 zur Anwendung des Gleichbehandlungsgrundsatzes ohne Unterschied der Rasse oder der ethnischen Herkunft (ABl. L 180, S. 22) und 2003/109/EG des Rates vom 25. November 2003 betreffend die Rechtsstellung der langfristig aufenthaltsberechtigten Drittstaatsangehörigen (ABl. 2004, L 16, S. 44). Das vorlegende Gericht wirft auch Fragen in Bezug auf Art. 14 der am 4. November 1950 in Rom unterzeichneten Europäischen Konvention zum Schutz der Menschenrechte und Grundfreiheiten (im Folgenden: EMRK) und Art. 1 des am 4. November 2000 in Rom unterzeichneten Protokolls Nr. 12 zur Konvention zum Schutz der Menschenrechte und Grundfreiheiten (im Folgenden: Protokoll Nr. 12).
|
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 2 SEU, 6 SEU, 18 SFEU, 45 SFEU a 49 SFEU, článků 21 a 34 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i ustanovení směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (Úř. věst. L 180, s. 22; Zvl. vyd. 20/01, s. 23), a směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. 2004, L 16, s. 44; Zvl. vyd. 19/06, s. 272). Předkládající soud vznáší též otázky týkající se článku 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), a článku 1 protokolu č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaného v Římě dne 4. listopadu 2000 (dále jen „protokol č. 12“).
|
|
2. Dieses Ersuchen ergeht im Rahmen eines Rechtsstreits zwischen Herrn Kamberaj und dem Istituto per l’Edilizia Sociale della Provincia autonoma di Bolzano (Institut für den sozialen Wohnbau des Landes Südtirol, im Folgenden: IPES), der Giunta della Provincia autonoma di Bolzano (Südtiroler Landesregierung, im Folgenden: Giunta oder Landesregierung) sowie und der Provincia Autonoma di Bolzano (Autonome Provinz Bozen) wegen der Ablehnung seines Antrags auf Wohngeld für 2009 durch das IPES mit der Begründung, dass das für die Gewährung des Wohngelds an Drittstaatsangehörige vorgesehene Budget der Autonomen Provinz Bozen erschöpft sei.
|
2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi S. Kamberajem a Istituto per l’Edilizia sociale della Provincia autonoma di Bolzano (Institut pro sociální bydlení samosprávné provincie Bolzano, dále jen „IPES“), Giunta della Provincia autonoma di Bolzano (provinční rada samosprávné provincie Bolzano, dále jen „Giunta“) a Provincia Autonoma di Bolzano (samosprávná provincie Bolzano) ve věci zamítnutí jeho žádosti o přiznání nároku na příspěvek na bydlení pro rok 2009 ze strany IPES z důvodu vyčerpání rozpočtu Provincia autonoma di Bolzano stanoveného pro poskytování tohoto příspěvku státním příslušníkům třetích zemí.
|
|
Rechtlicher Rahmen
|
Právní rámec
|
|
Unionsrecht
|
Unijní právní úprava
|
|
Richtlinie 2000/43
|
Směrnice 2000/43
|
|
3. Zweck der Richtlinie 2000/43 ist gemäß ihrem Art. 1 „die Schaffung eines Rahmens zur Bekämpfung der Diskriminierung aufgrund der Rasse oder der ethnischen Herkunft im Hinblick auf die Verwirklichung des Grundsatzes der Gleichbehandlung in den Mitgliedstaaten“.
|
3. Podle jejího článku 1 je „účelem směrnice [2000/43] stanovit rámec pro boj s diskriminací na základě rasy nebo etnického původu s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení“.
|
|
4. Art. 2 Abs. 1 und 2 der Richtlinie 2000/43 bestimmt:
|
4. Článek 2 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví:
|
|
„(1) Im Sinne dieser Richtlinie bedeutet ‚Gleichbehandlungsgrundsatz‘, dass es keine unmittelbare oder mittelbare Diskriminierung aus Gründen der Rasse oder der ethnischen Herkunft geben darf.
|
„1. Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí, že neexistuje žádná přímá nebo nepřímá diskriminace na základě rasy nebo etnického původu.
|
|
(2) Im Sinne von Absatz 1
|
2. Pro účely odstavce 1 se
|
|
a) liegt eine unmittelbare Diskriminierung vor, wenn eine Person aufgrund ihrer Rasse oder ethnischen Herkunft in einer vergleichbaren Situation eine weniger günstige Behandlung als eine andere Person erfährt, erfahren hat oder erfahren würde;
|
a) přímou diskriminací rozumí případ, kdy je s jednou osobou zacházeno z důvodu rasy nebo etnického původu méně příznivým způsobem, než je, bylo nebo by bylo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;
|
|
b) liegt eine mittelbare Diskriminierung vor, wenn dem Anschein nach neutrale Vorschriften, Kriterien oder Verfahren Personen, die einer Rasse oder ethnischen Gruppe angehören, in besonderer Weise benachteiligen können, es sei denn, die betreffenden Vorschriften, Kriterien oder Verfahren sind durch ein rechtmäßiges Ziel sachlich gerechtfertigt, und die Mittel sind zur Erreichung dieses Ziels angemessen und erforderlich.“
|
b) nepřímou diskriminací rozumí případ, kdy by v důsledku navenek neutrálního předpisu, kritéria nebo zvyklosti byla znevýhodněna osoba určité rasy nebo etnického původu v porovnání s jinými osobami, ledaže uvedený předpis, kritérium nebo zvyklost je objektivně odůvodněn legitimním cílem a ledaže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné.“
|
|
5. Gemäß Art. 3 Abs. 2 der Richtlinie 2000/43 „betrifft [diese] nicht unterschiedliche Behandlungen aus Gründen der Staatsangehörigkeit und berührt nicht die Vorschriften und Bedingungen für die Einreise von Staatsangehörigen dritter Staaten oder staatenlosen Personen in das Hoheitsgebiet der Mitgliedstaaten oder deren Aufenthalt in diesem Hoheitsgebiet sowie eine Behandlung, die sich aus der Rechtsstellung von Staatsangehörigen dritter Staaten oder staatenlosen Personen ergibt“.
|
5. Článek 3 odst. 2 směrnice 2000/43 stanoví, že tato směrnice „se netýká rozdílů v zacházení na základě státní příslušnosti a nejsou jí dotčeny předpisy a podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států a dále se netýká rozdílů v jakémkoli zacházení souvisejícím s právním postavením dotčených státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti“.
|
|
6. Art. 15 der Richtlinie 2000/43 lautet:
|
6. Článek 15 téže směrnice zní následovně:
|
|
„Die Mitgliedstaaten legen die Sanktionen fest, die bei einem Verstoß gegen die einzelstaatlichen Vorschriften zur Anwendung dieser Richtlinie zu verhängen sind, und treffen alle geeigneten Maßnahmen, um deren Durchsetzung zu gewährleisten. Die Sanktionen, die auch Schadenersatzleistungen an die Opfer umfassen können, müssen wirksam, verhältnismäßig und abschreckend sein. Die Mitgliedstaaten teilen der Kommission diese Bestimmungen bis zum 19. Juli 2003 mit und melden alle sie betreffenden Änderungen unverzüglich.“
|
„Členské státy stanoví systém sankcí za porušování vnitrostátních ustanovení přijatých podle této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Takto stanovené sankce, které mohou zahrnovat vyplácení náhrad oběti, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 19. července 2003 a co nejdříve veškeré následné změny, které se jich týkají.“
|
|
Richtlinie 2003/109
|
Směrnice 2003/109
|
|
7. Die Erwägungsgründe 2 bis 4, 6, 12 und 13 der Richtlinie 2003/109 lauten:
|
7. Druhý až čtvrtý, šestý, dvanáctý a třináctý bod odůvodnění směrnice 2003/109 zní následovně:
|
|
„(2) Der Europäische Rat hat auf seiner Sondertagung in Tampere am 15. und 16. Oktober 1999 erklärt, dass die Rechtsstellung von Drittstaatsangehörigen an diejenige der Staatsangehörigen der Mitgliedstaaten angenähert werden sollte und einer Person, die sich während eines noch zu bestimmenden Zeitraums in einem Mitgliedstaat rechtmäßig aufgehalten hat und einen langfristigen Aufenthaltstitel besitzt, in diesem Mitgliedstaat eine Reihe einheitlicher Rechte gewährt werden sollte, die denjenigen der Unionsbürger so nah wie möglich sind.
|
„(2) Evropská rada na svém zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 prohlásila, že právní postavení státních příslušníků třetích zemí by se mělo sbližovat s právním postavením státních příslušníků členských států a že by osobě, která pobývala oprávněně v členském státě po dobu, kterou je třeba stanovit, a je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu, měl být v uvedeném členském státě přiznán soubor jednotných práv, která se co nejvíce přibližují právům přiznávaným občanům Evropské unie.
|
|
(3) Diese Richtlinie steht im Einklang mit den Grundrechten und berücksichtigt die Grundsätze, die insbesondere durch die [EMRK] und [die Charta] anerkannt wurden.
|
(3) Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznané zejména [EÚLP] a [Listinou].
|
|
(4) Die Integration von Drittstaatsangehörigen, die in den Mitgliedstaaten langfristig ansässig sind, trägt entscheidend zur Förderung des wirtschaftlichen und sozialen Zusammenhalts bei, der als eines der Hauptziele der Gemeinschaft im [EG-]Vertrag angegeben ist.
|
(4) Integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří dlouhodobě pobývají v členských státech, je rozhodující pro podporu hospodářské a sociální soudržnosti, základního cíle Společenství stanoveného Smlouvou [ES].
|
|
…
|
[…]
|
|
(6) Die Dauer des Aufenthalts im Hoheitsgebiet eines Mitgliedstaats sollte das Hauptkriterium für die Erlangung der Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten sein. Der Aufenthalt sollte rechtmäßig und ununterbrochen sein, um die Verwurzlung der betreffenden Person im Land zu belegen. …
|
(6) Hlavním kritériem pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta by měla být délka pobytu na území členského státu. Pobyt by měl být oprávněný a nepřetržitý, aby bylo možno prokázat, že se dotyčná osoba se v zemi usídlila. […]
|
|
…
|
[…]
|
|
(12) Um ein echtes Instrument zur Integration von langfristig Aufenthaltsberechtigten in die Gesellschaft, in der sie leben, darzustellen, sollten langfristig Aufenthaltsberechtigte nach Maßgabe der entsprechenden, in dieser Richtlinie festgelegten Bedingungen, in vielen wirtschaftlichen und sozialen Bereichen wie die Bürger des Mitgliedstaats behandelt werden.
|
(12) K vytvoření skutečného nástroje integrace dlouhodobě pobývajících rezidentů do společnosti, ve které žijí, je důležité, aby s dlouhodobě pobývajícími rezidenty bylo v široké řadě hospodářských a sociálních oblastí zacházeno stejně jako s občany členského státu za podmínek stanovených touto směrnicí.
|
|
(13) Hinsichtlich der Sozialhilfe ist die Möglichkeit, die Leistungen für langfristig Aufenthaltsberechtigte auf Kernleistungen zu beschränken, so zu verstehen, dass dieser Begriff zumindest ein Mindesteinkommen sowie Unterstützung bei Krankheit, bei Schwangerschaft, bei Elternschaft und bei Langzeitpflege erfasst. Die Modalitäten der Gewährung dieser Leistungen sollten durch das nationale Recht bestimmt werden.“
|
(13) V oblasti sociální podpory je třeba možnost omezení dávek pro dlouhodobě pobývající rezidenty na dávky základní chápat v tom smyslu, že tento pojem zahrnuje alespoň podporu ve formě životního minima, podporu v případě nemoci, těhotenství, rodičovskou podporu a podporu v rámci dlouhodobé péče. Způsob poskytování uvedených dávek by měl být stanoven vnitrostátními právními předpisy.“
|
|
8. Kapitel II der Richtlinie 2003/109 betrifft die Erteilung der Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten in einem Mitgliedstaat.
|
8. Kapitola II směrnice 2003/109 se týká přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v členském státě.
|
|
9. Gemäß dem zu diesem Kapitel II gehörenden Art. 4 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109 erteilen die Mitgliedstaaten Drittstaatsangehörigen, die sich unmittelbar vor der Stellung des entsprechenden Antrags fünf Jahre lang ununterbrochen rechtmäßig in ihrem Hoheitsgebiet aufgehalten haben, die Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten.
|
9. Podle čl. 4 odst. 1 téže směrnice, který spadá do uvedené kapitoly II, členské státy přiznávají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta státním příslušníkům třetích zemí, kteří bezprostředně před podáním příslušné žádosti pobývali oprávněně a nepřetržitě na jejich území po dobu pěti let.
|
|
10. Art. 5 der Richtlinie 2003/109 legt die Bedingungen für die Erlangung der Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten fest. Gemäß Abs. 1 Buchst. a und b dieses Artikels müssen die Mitgliedstaaten vom Drittstaatsangehörigen den Nachweis verlangen, dass er für sich und seine unterhaltsberechtigten Familienangehörigen zum einen über feste und regelmäßige Einkünfte, die ohne Inanspruchnahme der Sozialhilfeleistungen des betreffenden Mitgliedstaats für seinen eigenen Lebensunterhalt und den seiner Familienangehörigen ausreichen, und zum anderen über eine Krankenversicherung verfügt, die im betreffenden Mitgliedstaat sämtliche Risiken abdeckt, die in der Regel auch für die eigenen Staatsangehörigen abgedeckt sind.
|
10. Článek 5 směrnice 2003/109 stanoví podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Podle odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku členské státy požadují od státních příslušníků třetích zemí, aby prokázali, že pro potřeby vlastní a vyživovaných rodinných příslušníků mají stálé a pravidelné příjmy, které jsou dostatečné k zajištění jejich výživy a výživy jejich rodinných příslušníků, aniž by využívali systému sociální podpory dotčeného členského státu, jakož i zdravotní pojištění, které kryje všechna rizika běžně krytá státním příslušníkům dotyčného členského státu.
|
|
11. Nach Art. 5 Abs. 2 der Richtlinie 2003/109 können die Mitgliedstaaten von Drittstaatsangehörigen auch verlangen, dass sie die Integrationsanforderungen gemäß dem nationalen Recht erfüllen.
|
11. Odstavec 2 uvedeného článku 5 stanoví, že členské státy mohou též požadovat, aby státní příslušníci třetích zemí dodržovali integrační opatření v souladu s vnitrostátním právem.
|
|
12. Zwar können gemäß Art. 6 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109 die Mitgliedstaaten die Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten aus Gründen der öffentlichen Ordnung oder der öffentlichen Sicherheit versagen, doch darf gemäß Art. 6 Abs. 2 eine solche Versagungsentscheidung nicht aus wirtschaftlichen Gründen getroffen werden.
|
12. Členské státy sice mohou v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2003/109 zamítnout přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti, odstavec 2 téhož článku však stanoví, že se takovéto zamítnutí nesmí zakládat na ekonomických důvodech.
|
|
13. Um die Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten zu erlangen, muss gemäß Art. 7 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109 der Drittstaatsangehörige bei den zuständigen Behörden des Mitgliedstaats, in dem er sich aufhält, einen Antrag einreichen, dem vom nationalen Recht zu bestimmende Unterlagen beizufügen sind, aus denen hervorgeht, dass er die Voraussetzungen der Art. 4 und 5 dieser Richtlinie erfüllt.
|
13. Podle čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/109 podá dotyčný státní příslušník třetí země za účelem získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta žádost u příslušných orgánů členského státu, ve kterém pobývá, k níž jsou přiloženy písemné doklady stanovené vnitrostátními právními předpisy, z nichž vyplývá, že splňuje podmínky podle článků 4 a 5 uvedené směrnice.
|
|
14. Art. 11 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109 sieht vor:
|
14. Článek 11 odst. 1 uvedené směrnice zní následovně:
|
|
„Langfristig Aufenthaltsberechtigte werden auf folgenden Gebieten wie eigene Staatsangehörige behandelt:
|
„Dlouhodobě pobývajícím rezidentům je přiznáno rovné zacházení jako státním příslušníkům členského státu v těchto oblastech:
|
|
…
|
[…]
|
|
d) soziale Sicherheit, Sozialhilfe und Sozialschutz im Sinn des nationalen Rechts;
|
d) sociální zabezpečení, sociální podpora a sociální ochrana podle vnitrostátních právních předpisů;
|
|
…
|
[…]
|
|
f) Zugang zu Waren und Dienstleistungen sowie zur Lieferung von Waren und Erbringung von Dienstleistungen für die Öffentlichkeit und zu Verfahren für den Erhalt von Wohnraum;
|
f) přístup ke zboží a službám a k nabídce výrobků a služeb určených pro veřejnost a k možnostem získání bydlení;
|
|
…“
|
[…]“
|
|
15. Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 bestimmt, dass „[d]ie Mitgliedstaaten … die Gleichbehandlung bei Sozialhilfe und Sozialschutz auf die Kernleistungen beschränken [können]“.
|
15. Článek 11 odst. 4 téže směrnice stanoví, že „[č]lenské státy mohou omezit rovné zacházení v oblasti sociální podpory a sociální ochrany na základní dávky“.
|
|
16. Nach Art. 12 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109 können die Mitgliedstaaten nur dann gegen einen langfristig Aufenthaltsberechtigten eine Ausweisung verfügen, wenn er eine gegenwärtige, hinreichend schwere Gefahr für die öffentliche Ordnung oder die öffentliche Sicherheit darstellt. Abs. 2 dieses Artikels stellt klar, dass eine Ausweisungsverfügung nicht auf wirtschaftlichen Überlegungen beruhen darf.
|
16. Článek 12 odst. 1 směrnice 2003/109 stanoví, že členské státy mohou učinit rozhodnutí o vyhoštění dlouhodobě pobývajícího rezidenta pouze tehdy, představuje-li uvedená osoba skutečné a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Odstavec 2 téhož článku upřesňuje, že se rozhodnutí o vyhoštění nesmí zakládat na ekonomických důvodech.
|
|
17. Gemäß Art. 26 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109 mussten die Mitgliedstaaten die Rechts- und Verwaltungsvorschriften in Kraft setzen, die erforderlich waren, um dieser Richtlinie spätestens ab dem 23. Januar 2006 nachzukommen.
|
17. Podle čl. 26 prvního pododstavce směrnice 2003/109 měly členské státy uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 23. ledna 2006.
|
|
Nationales Recht
|
Vnitrostátní právní úprava
|
|
Die italienische Verfassung
|
Italská ústava
|
|
18. Nach Art. 117 der italienischen Verfassung besitzt der Staat die ausschließliche Gesetzgebungsbefugnis auf dem Gebiet der Sozialhilfe nur für die Festsetzung der wesentlichen Leistungen im Rahmen der bürgerlichen und sozialen Grundrechte, die im gesamten Staatsgebiet zu gewährleisten sind. Soweit dieser Zweck nicht berührt ist, steht die Gesetzgebungsbefugnis den Regionen zu.
|
18. Podle článku 117 italské ústavy je stát nadán výlučnou pravomocí k vydávání právních předpisů v oblasti sociální pomoci pouze pro účely určení základní úrovně občanskoprávních a sociálněprávních nároků, která musí být zaručena na celém státním území. V ostatních případech přechází pravomoc na regiony.
|
|
Das Decreto legislativo Nr. 286/1998
|
Legislativní nařízení č. 286/1998
|
|
19. Das Decreto legislativo Nr. 3 vom 8. Januar 2007 zur Umsetzung der Richtlinie 2003/109/EG betreffend die Rechtsstellung der langfristig aufenthaltsberechtigten Drittstaatsangehörigen (GURI Nr. 24 vom 30. Januar 2007, S. 4) hat die Bestimmungen dieser Richtlinie in das Decreto legislativo Nr. 286 vom 25. Juli 1998 mit dem Einheitstext der Bestimmungen über die Regelung der Einwanderung und die Rechtsstellung des Ausländers (Supplemento ordinario zur GURI Nr. 191 vom 18. August 1998, im Folgenden: Decreto legislativo Nr. 286/1998) eingefügt.
|
19. Legislativní nařízení č. 3 ze dne 8. ledna 2007, kterým se provádí směrnice 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (GURI č. 24 ze dne 30. ledna 2007, s. 4), začlenilo ustanovení této směrnice do textu legislativního nařízení č. 286 ze dne 25. července 1998, kterým se kodifikuje právní úprava v oblasti přistěhovalectví a pravidla týkající se postavení cizince (běžný doplněk ke GURI č. 191 ze dne 18. srpna 1998, dále jen „legislativní nařízení č. 286/1998“).
|
|
20. Art. 9 Abs. 1 des Decreto legislativo Nr. 286/1998 bestimmt:
|
20. Článek 9 odst. 1 legislativního nařízení č. 286/1998 stanoví:
|
|
„Ein Ausländer, der seit mindestens fünf Jahren einen gültigen Aufenthaltstitel besitzt und nachweist, dass er über ein Einkommen, das den Jahresbetrag der Sozialhilfe nicht unterschreitet, und – bei einem Antrag für die Mitglieder seiner Familie – über ein ausreichendes Einkommen und eine angemessene Wohnung verfügt, die den nach [den einschlägigen Bestimmungen des innerstaatlichen Rechts] geltenden Mindestbedingungen entspricht, kann beim Polizeipräfekten die Erteilung einer langfristigen Aufenthaltsberechtigung für sich und die Mitglieder seiner Familie beantragen …“
|
„Cizinec, který je po nejméně pět let držitelem platného povolení k pobytu a který prokáže příjem vyšší, než je roční sociální podpora, a v případě žádosti týkající se členů jeho rodiny dostatečný příjem […] a vhodné bydlení splňující minimální podmínky stanovené [příslušnými ustanoveními vnitrostátního práva], může podat žádost k policejnímu řediteli o vydání povolení k pobytu ES pro dlouhodobě pobývající rezidenty pro sebe a pro členy své rodiny […]“
|
|
21. Art. 9 Abs. 12 des Decreto legislativo Nr. 286/1998 sieht vor:
|
21. Článek 9 odst. 12 legislativního nařízení č. 286/1998 stanoví:
|
|
„Abgesehen von den für Ausländer mit regelmäßigem Wohnsitz im italienischen Hoheitsgebiet geltenden Bestimmungen erhalten Inhaber einer langfristigen Aufenthaltsberechtigung
|
„Kromě ustanovení platných pro cizince oprávněně pobývající na italském státním území si může držitel povolení k pobytu ES pro dlouhodobě pobývající rezidenty:
|
|
…
|
[…]
|
|
c) Leistungen der Sozialhilfe, der Sozialversicherung, Leistungen im Gesundheits-, Schul- und Sozialbereich, Leistungen in Bezug auf den Zugang zu Gütern und Dienstleistungen, die der Allgemeinheit zur Verfügung gestellt werden, einschließlich des Zugangs zum Verfahren für die Gewährung von öffentlich gefördertem Wohnraum, sofern nichts anderes bestimmt ist und sofern der tatsächliche Aufenthalt der Ausländer im Inland nachgewiesen ist …“
|
c) činit nárok na dávky sociální pomoci, sociálního zabezpečení, dávky související se zdravotnickými, školskými a sociálními příspěvky a dávky související s přístupem ke zboží a službám dostupným veřejnosti, včetně přístupu k možnostem získání bydlení spravovaného orgány veřejné správy, pokud není stanoveno jinak, a za podmínky, že cizinec prokáže, že skutečně pobývá na státním území […]“
|
|
Das Dekret Nr. 670/1972 des Präsidenten
|
Nařízení prezidenta č. 670/1972
|
|
22. Nach Art. 3 Abs. 3 des Dekrets Nr. 670 des Präsidenten vom 31. August 1972 in Bezug auf den Sonderstatus für die Region Trentino-Südtirol (GURI Nr. 301 vom 20. November 1972, im Folgenden: Dekret Nr. 670/1972 des Präsidenten), das ein Dekret mit Verfassungsrang ist, genießt die Autonome Provinz Bozen wegen der besonderen Struktur ihrer aus drei Sprachgruppen (Italienisch, Deutsch und Ladinisch) bestehenden Bevölkerung einen besonderen Autonomiestatus.
|
22. Podle čl. 3 třetího pododstavce nařízení prezidenta č. 670 (decreto del Presidente della Repubblica n. 670) ze dne 31. srpna 1972 o zvláštním postavení regionu Tridentsko-Horní Adiže (GURI č. 301, ze dne 20. listopadu 1972, dále jen „nařízení prezidenta č. 670/1972“), které je nařízením s mocí ústavního předpisu, se provincii Provincia Autonoma di Bolzano z důvodu zvláštního složení jejího obyvatelstva, jež se dělí do tří jazykových skupin, a sice skupin hovořících italsky, německy a ladinsky (dále jen „tři jazykové skupiny“), přiznává zvláštní samosprávné postavení.
|
|
23. Nach Art. 8 Nr. 25 des Dekrets Nr. 670/1972 des Präsidenten gehört zu dieser Autonomie u. a. die Befugnis, Rechtsvorschriften auf dem Gebiet der öffentlichen Fürsorge zu erlassen.
|
23. Podle čl. 8 bodu 25 nařízení prezidenta č. 670/1972 tato samospráva zahrnuje zejména pravomoc k vydávání právních předpisů v oblasti veřejné podpory a pomoci.
|
|
24. Art. 15 Abs. 2 des Dekrets Nr. 670/1972 des Präsidenten sieht vor, dass die Autonome Provinz Bozen, abgesehen von Ausnahmefällen, die im Haushalt zu Zwecken der Fürsorge sowie zu sozialen und kulturellen Zwecken bestimmten eigenen Mittel im direkten Verhältnis zur Stärke und mit Bezug auf das Ausmaß des Bedarfs einer jeden Sprachgruppe einsetzt.
|
24. Článek 15 odst. 2 nařízení prezidenta č. 670/1972 stanoví, že Provincia Autonoma di Bolzano mimo výjimečné případy využívá své prostředky určené k poskytování pomoci a pro sociální a kulturní účely přímo úměrně početnosti každé ze tří jazykových skupin a podle rozsahu potřeb těchto skupin.
|
|
Das Landesgesetz
|
Provinční zákon
|
|
25. Art. 2 Abs. 1 Buchst. k der Legge provinciale Nr. 13 vom 17. Dezember 1998 in ihrer im Ausgangsverfahren zeitlich maßgebenden Fassung (im Folgenden: Landesgesetz) sieht ein Wohngeld vor. Dieses stellt einen Mietzuschuss für die einkommensschwächsten Mieter dar und wird gemäß Art. 15 Abs. 2 des Dekrets Nr. 670/1972 des Präsidenten unter den drei Sprachgruppen aufgeteilt.
|
25. Příspěvek na bydlení je upraven v čl. 2 prvním pododstavci písm. k) provinčního zákona č. 13 (legge provinciale n° 13), ze dne 17. prosince 1998, ve znění platném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu sporu v původním řízení (dále jen „provinční zákon“). Tato dávka, která představuje příspěvek na úhradu nájemného nejméně majetnými nájemci s cílem umožnit jim zaplacení nájemného, se v souladu s čl. 15 odst. 2 nařízení prezidenta č. 670/1972 dělí mezi tři jazykové skupiny.
|
|
26. Art. 5 Abs. 1 des Landesgesetzes bestimmt, dass die Mittel für die nach Art. 2 Abs. 1 Buchst. k gewährten Zuschüsse zwischen den Antragstellern der drei Sprachgruppen im gleichgewichtigen Verhältnis zwischen deren zahlenmäßiger Stärke und dem Bedarf einer jeden Sprachgruppe aufgeteilt werden. Nach Abs. 2 dieses Artikels wird der Bedarf einer jeden Sprachgruppe aufgrund der Gesuche, die in den letzten zehn Jahren eingereicht wurden, jährlich festgesetzt.
|
26. Článek 5 odst. 1 provinčního zákona stanoví, že prostředky určené na financování opatření uvedených v čl. 2 prvním pododstavci písm. k) tohoto zákona musí být rozděleny mezi žadatele tří jazykových skupin úměrně váženému průměru mezi jejich početností a potřebami každé skupiny. Podle odstavce 2 téhož článku se potřeby každé jazykové skupiny určují každoročně na základě žádostí podaných za posledních deset let.
|
|
27. Aus dem Vorabentscheidungsersuchen ergibt sich, dass die zahlenmäßige Stärke jeder Sprachgruppe aufgrund der letzten allgemeinen Volkszählung und der Erklärungen der Zugehörigkeit zu einer der drei Sprachgruppen, die jeder in der Autonomen Provinz Bozen ansässige italienische Staatsangehörige im Alter von über vierzehn Jahren abzugeben hat, errechnet wird.
|
27. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se výpočet početnosti každé jazykové skupiny provádí na základě posledního všeobecného sčítání lidu a na základě prohlášení o přináležitosti k jedné ze tří jazykových skupin, které musí učinit všichni italští státní příslušníci starší čtrnácti let s bydlištěm na území Provincia Autonoma di Bolzano.
|
|
28. Unionsbürger, die im Landesgebiet ihren Wohnsitz haben, dort eine Erwerbstätigkeit ausüben und die übrigen Voraussetzungen erfüllen, an die die Gewährung von Wohngeld geknüpft ist, müssen nach Art. 5 Abs. 5 des Landesgesetzes eine Erklärung über die Zugehörigkeit zu oder die Angliederung an eine der drei Sprachgruppen vorlegen.
|
28. Občané Unie, kteří mají bydliště na území provincie, vykonávají zde výdělečnou činnost a splňují ostatní podmínky k přiznání nároku na podpory v oblasti bydlení, musí v souladu s čl. 5 odst. 5 provinčního zákona předložit prohlášení o přináležitosti nebo přidružení k jedné ze tří jazykových skupin.
|
|
29. Nach Art. 5 Abs. 7 des Landesgesetzes setzt die Giunta (Landesregierung) jährlich die Höhe der Mittel fest, die Drittstaatsangehörigen und Staatenlosen vorzubehalten sind, welche sich bei Einreichen des Gesuchs ohne Unterbrechung seit mindestens fünf Jahren regulär im Landesgebiet aufhalten und im Landesgebiet mindestens eine dreijährige Erwerbstätigkeit ausgeübt haben. Die Anzahl der Mietwohnungen, die diesen Drittstaatsangehörigen und Staatenlosen zugewiesen werden können, wird ebenfalls im gleichgewichtigen Verhältnis zwischen der zahlenmäßigen Stärke der Drittstaatsangehörigen und Staatenlosen, die den oben genannten Kriterien entsprechen, und deren Bedarf festgesetzt.
|
29. Podle čl. 5 odst. 7 provinčního zákona určí Giunta každoročně výši prostředků vyhrazených státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti, kteří ke dni podání své žádosti trvale a oprávněně pobývají na provinčním území po dobu nejméně pěti let a kteří na tomto území vykonávali výdělečnou činnost po dobu nejméně tří let. Počet nájemných bytů, které mohou být těmto státním příslušníkům a osobám bez státní příslušnosti poskytnuty, se rovněž stanoví úměrně váženému průměru mezi početností státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti splňujících výše uvedená kritéria a jejich potřebami.
|
|
Der Beschluss Nr. 1885
|
Rozhodnutí č. 1885
|
|
30. Aus dem Beschluss Nr. 1885 der Giunta vom 20. Juli 2009 über das Ausmaß der Mittel, die Drittstaatsangehörigen und Staatenlosen für das Jahr 2009 vorzubehalten sind (im Folgenden: Beschluss Nr. 1885), ergibt sich, dass im gewichteten Durchschnitt dem zahlenmäßigen Bestand der genannten Personen ein Koeffizient von 5 und ihrem Bedarf ein Koeffizient von 1 zugewiesen wurde.
|
30. Z rozhodnutí Giunta č. 1885 (deliberazione n. 1885) ze dne 20. července 2009 o výši prostředků určených pro rok 2009 státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti (dále jen „rozhodnutí č. 1885“) vyplývá, že jejich početnosti byl ve váženém průměru přidělen koeficient 5, zatímco jejich potřebám byl přiřazen koeficient 1.
|
|
Ausgangsverfahren und Vorlagefragen
|
Spor v původním řízení a předběžné otázky
|
|
31. Herr Kamberaj ist albanischer Staatsangehöriger, der seit 1994 seinen Wohnsitz in der Autonomen Provinz Bozen hat und dort in einem festen Arbeitsverhältnis steht. Aus der Vorlageentscheidung geht hervor, dass er einen unbefristeten Aufenthaltstitel besitzt.
|
31. Servet Kamberaj je albánským státním příslušníkem, který má od roku 1994 bydliště a vykonává trvalou pracovní činnost v Provincia Autonoma di Bolzano. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že je držitelem povolení k pobytu s neomezenou dobou platnosti.
|
|
32. In den Jahren 1998–2008 bezog der Kläger des Ausgangsverfahrens Wohngeld nach Art. 2 Abs. 1 Buchst. k des Landesgesetzes.
|
32. Žalobce v původním řízení pobíral v letech 1998 až 2008 příspěvek na bydlení podle čl. 2 prvního pododstavce písm. k) provinčního zákona.
|
|
33. Mit Schreiben vom 22. März 2010 teilte IPES dem Kläger des Ausgangsverfahrens mit, dass sein Wohngeldantrag für das Jahr 2009 abgelehnt werde, da das mit dem Beschluss Nr. 1885/2009 festgesetzte Kontingent für Drittstaatsangehörige erschöpft sei.
|
33. Dopisem ze dne 22. března 2010 IPES informoval žalobce v původním řízení o tom, že se jeho žádost o příspěvek pro rok 2009 zamítá z důvodu, že rozpočet určený státním příslušníkům třetích zemí stanovený v souladu s rozhodnutím č. 1885 byl vyčerpán.
|
|
34. Mit Klageschrift, die am 8. Oktober 2010 beim vorlegenden Gericht eingegangen ist, beantragte der Kläger des Ausgangsverfahrens beim Tribunale di Bolzano, festzustellen, dass dieser Versagungsbescheid ein ihn diskriminierendes Verhalten der Beklagten des Ausgangsverfahrens darstelle. Er war der Auffassung, dass eine nationale Regelung wie das Landesgesetz u. a. gegen die Richtlinien 2000/43 und 2003/109 verstoße, da es langfristig aufenthaltsberechtigte Drittstaatsangehörige auf dem Gebiet des Wohngelds ungünstiger als Unionsbürger behandele.
|
34. Žalobou podanou dne 8. října 2010 se žalobce v původním řízení domáhal, aby Tribunale di Bolzano určil, že uvedené zamítavé rozhodnutí zakládalo jeho diskriminaci ze strany žalovaných v původním řízení. Zastával názor, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je ta, která je obsažena v provinčním zákoně a v rozhodnutí č. 1885, je neslučitelná zejména se směrnicemi 2000/43 a 2003/109, neboť v oblasti příspěvku na bydlení zachází se státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, méně příznivým způsobem než s občany Unie.
|
|
35. Die Autonome Provinz Bozen führte in dem Verfahren vor dem vorlegenden Gericht aus, dass die proportionale Aufteilung der Mittel zwischen den in der Autonomen Provinz Bozen ansässigen Sprachgruppen erforderlich sei, um den sozialen Frieden zwischen Personen, die Sozialleistungen beantragten, zu wahren.
|
35. Provincia Autonoma di Bolzano před předkládajícím soudem tvrdila, že poměrné rozdělení podpor mezi jazykové skupiny zastoupené na území této provincie je nezbytné k zachování sociálního míru mezi žadateli o sociální pomoc.
|
|
36. Das vorlegende Gericht legt dar, dass nach dem Landesgesetz die Wohnbevölkerung der Autonomen Provinz Bozen in zwei Gruppen unterteilt sei, nämlich in die Unionsbürger (Italiener und Nichtitaliener), die für den Zugang zum Wohngeld unterschiedslos die Zugehörigkeits- oder Angliederungserklärung für eine der drei Sprachgruppen abgegeben haben müssten, und die Drittstaatsangehörigen, die diese Erklärung nicht abgeben müssten.
|
36. Předkládající soud uvádí, že se podle provinčního zákona obyvatelstvo pobývající na území Provincia Autonoma di Bolzano dělí do dvou skupin, a sice na občany Unie, ať italské či jiné státní příslušníky, pro něž je vznik nároku na příspěvek na bydlení bez rozdílu podmíněn předložením prohlášení o přináležitosti k jedné ze tří jazykových skupin, a na státní příslušníky třetích zemí, u kterých se toto prohlášení nevyžaduje.
|
|
37. Das vorlegende Gericht führt weiter aus, dass für das Jahr 2009, um den Gesamtbedarf der ersten Gruppe, also der Unionsbürger, gleichviel ob Italiener oder nicht, für den Zugang zu Mietwohnungen oder Wohnungseigentum zu befriedigen, Mittelzuweisungen in Höhe von insgesamt 90 812 321,57 Euro genehmigt worden seien, davon 21 546 197,57 Euro für Wohngeld und 69 266 124 Euro für Kauf, Bau und Wiedergewinnung von Wohnungen für den Grundwohnbedarf, und dass für die zweite Gruppe, bestehend aus den Drittstaatsangehörigen, insgesamt 11 604 595 Euro, davon 10 200 000 Euro für Wohngeld und 1 404 595 Euro für Kauf, Bau und Wiedergewinnung von Wohnungen für den Grundwohnbedarf genehmigt worden seien.
|
37. Tento soud uvádí, že za účelem uspokojení globálních potřeb přístupu k bydlení v nájmu či vlastnictví v roce 2009 byly pro první výše uvedenou skupinu, tj. občany Unie bez ohledu na to, zda jsou italskými či jinými státními příslušníky, schváleny prostředky v celkové výši 90 812 321,57 eur, z nichž 21 546 197,57 eur pro příspěvek na bydlení a 69 266 124 eur pro podpory na koupi, výstavbu a renovaci bydlení určeného k uspokojení bytových potřeb, pokud jde o nemovitosti sloužící jako hlavní bydliště, a pro druhou skupinu tvořenou státními příslušníky třetích zemí byly schváleny prostředky v celkové výši 11 604 595 eur, z nichž 10 200 000 eur pro příspěvek na bydlení a 1 404 595 eur pro podpory na koupi, výstavbu a renovaci bydlení určeného k uspokojení bytových potřeb, pokud jde o nemovitosti sloužící jako hlavní bydliště.
|
|
38. Aus der Vorlageentscheidung geht hervor, dass das Tribunale di Bolzano dem Kläger des Ausgangsverfahrens vorsorglich das beantragte Wohngeld für die Monate Oktober 2009 bis Juni 2010 gewährt hat, und zwar einen Betrag von 453,62 Euro je Monat.
|
38. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Tribunale di Bolzano přiznal žalobci v původním řízení předběžně nárok na požadovaný příspěvek na bydlení za období od října 2009 do června 2010 ve výši 453,62 eur měsíčně.
|
|
39. Da das Tribunale di Bolzano für die Entscheidung des bei ihm anhängigen Rechtsstreits eine Auslegung des Unionsrechts für erforderlich hält, hat es das Verfahren ausgesetzt und dem Gerichtshof folgende Fragen zur Vorabentscheidung vorgelegt:
|
39. Vzhledem k tomu, že Tribunale di Bolzano měl za to, že rozhodnutí před ním probíhajícího sporu vyžaduje výklad unijního práva, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
|
1. Gebietet der Grundsatz des Vorrangs (principe de primauté) des Unionsrechts dem nationalen Gericht, unmittelbar wirksame Bestimmungen der Union vollständig und unmittelbar anzuwenden und im Widerspruch zum Unionsrecht stehende innerstaatliche Bestimmungen unangewendet zu lassen, auch wenn Letztere zur Umsetzung von Grundprinzipien der Verfassungsordnung des Mitgliedstaats erlassen worden sind?
|
„1) Ukládá zásada přednosti unijního práva vnitrostátnímu soudu, aby v plném rozsahu a bezprostředně uplatnil unijní právní normy, jež mají přímý účinek, a neuplatňoval vnitrostátní právní normy, které jsou v rozporu s unijním právem, přestože tyto vnitrostátní právní normy byly přijaty za účelem provádění základních zásad ústavního systému členského státu?
|
|
2. Gebietet bei einem Widerspruch zwischen innerstaatlichen Bestimmungen und Bestimmungen der EMRK die Verweisung in Art. 6 EUV auf die EMRK dem nationalen Gericht, Art. 14 EMRK und Art. 1 des Protokolls Nr. 12 unmittelbar anzuwenden und das mit der EMRK unvereinbare innerstaatliche Recht unangewendet zu lassen, ohne dass zuvor die Frage der Verfassungsmäßigkeit dem nationalen Verfassungsgerichtshof vorgelegt wird?
|
2) Ukládá v případě rozporu mezi vnitrostátní právní normou a EÚLP odkaz na EÚLP učiněný v článku 6 SEU vnitrostátnímu soudu, aby přímo použil článek 14 EÚLP a článek 1 [protokolu č. 12] a neuplatňoval neslučitelný vnitrostátní pramen práva, aniž by byl povinen předem vznést otázku ústavnosti u vnitrostátního ústavního soudu?
|
|
3. Stehen das Unionsrecht und insbesondere die Art. 2 EUV und 6 EUV, die Art. 21 und 34 der Charta sowie die Richtlinien 2000/43 und 2003/109 einer innerstaatlichen (richtiger: Landes‑)Regelung entgegen, wie sie in Art. 15 Abs. 2 des Dekrets Nr. 670/1972 des Präsidenten in Verbindung mit den Art. 1 und 5 des Landesgesetzes und dem Beschluss Nr. 1885 enthalten ist, soweit diese Regelung für die in Rede stehenden Vergünstigungen und insbesondere das sogenannte „Wohngeld“ die Staatsangehörigkeit berücksichtigt und gebietsansässige langfristig aufenthaltsberechtigte Arbeitnehmer, die keine Unionsbürger sind, oder Staatenlose ungünstiger als gebietsansässige Unionsbürger (Italiener und Nichtitaliener) behandelt?
|
3) Brání unijní právo – zejména články 2 [SEU] a 6 SEU, články 21 a 34 Listiny a směrnice 2000/43[…] a 2003/109[…] – takové vnitrostátní (přesněji provinční) právní úpravě, jako je úprava obsažená v ustanovení čl. 15 odst. [2] [nařízení prezidenta č. 670/1972], ve spojení s články 1 a 5 provinčního zákona […] a v [rozhodnutí č. 1885] v části, v níž pro předmětné výhody a zejména pro ‚příspěvek na bydlení‘ zohledňuje státní příslušnost, když vůči pracovníkům, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty a kteří pocházejí ze zemí mimo Unii, nebo vůči osobám bez státní příslušnosti uplatňuje méně příznivé zacházení oproti rezidentům, kteří jsou občany Unie (italskými nebo jinými)?
|
|
Falls die vorstehenden Fragen bejaht werden:
|
V případě kladné odpovědi na předchozí otázky:
|
|
4. Ist bei einem Verstoß gegen allgemeine Grundsätze der Union wie das Diskriminierungsverbot und das Rechtssicherheitsgebot in Anbetracht einer innerstaatlichen Durchführungsregelung, die es dem Gericht erlaubt, „die Unterlassung des schädigenden Verhaltens und jede andere Maßnahme anzuordnen, die je nach den Umständen geeignet ist, die Wirkungen der Diskriminierung [zu beseitigen]“, es gebietet, „die Einstellung des diskriminierenden Verhaltens oder der diskriminierenden Handlung, sofern diese noch besteht, und die Beseitigung der Wirkungen anzuordnen“, und es zulässt, „zur Verhinderung der Wiederholung innerhalb der in der Entscheidung festgesetzten Frist einen Plan der Beseitigung der festgestellten Diskriminierungen“ anzuordnen, Art. 15 der Richtlinie 2000/43, wonach die Sanktionen wirksam, verhältnismäßig und abschreckend sein müssen, dahin auszulegen, dass dieser bei den festgestellten Diskriminierungen und den zu beseitigenden Wirkungen – auch zu dem Zweck, ungerechtfertigte umgekehrte Diskriminierungen zu vermeiden – sämtliche Verstöße erfasst, die sich auf die Adressaten der Diskriminierung auswirken, auch wenn sie nicht am Rechtsstreit beteiligt sind?
|
4) Má být v případě porušení obecných unijních zásad, jako je zásada zákazu diskriminace a zásada právní jistoty, v případě existence vnitrostátního prováděcího předpisu, který umožňuje soudu ‚nařídit upuštění od poškozujícího jednání a přijmout jakékoli jiné vhodné opatření podle okolností [k odstranění] následků diskriminace‘ a ukládá mu ‚nařídit upuštění od diskriminačního chování, postoje nebo jednání, jestliže nadále přetrvává, a odstranění jejich následků‘ a umožňuje nařídit ‚pro účely zabránění jeho opakování, ve lhůtě stanovené v rozhodnutí, plán odstranění zjištěné diskriminace‘, článek 15 směrnice 2000/43[…] v části, v níž stanoví, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující, vykládán v tom smyslu, že mezi zjištěné formy diskriminace a následky, které je třeba odstranit, je s cílem zabránit neodůvodněné obrácené diskriminaci třeba zahrnout i veškerá porušení předpisů, která mají dopad na diskriminované osoby, přestože nejsou účastníky sporu?
|
|
Falls die vierte Frage bejaht wird:
|
V případě kladné odpovědi na předchozí otázku:
|
|
5. Stehen das Unionsrecht und insbesondere die Art. 2 EUV und 6 EUV, die Art. 21 und 34 der Charta sowie die Richtlinien 2000/43 und 2003/109 einer innerstaatlichen (richtiger: Landes-)Regelung entgegen, die nur von Bürgern, die nicht der Union angehören, und nicht auch von den Unionsbürgern (Italiener und Nichtitaliener) – die nur in Bezug auf das Erfordernis, mehr als fünf Jahre im Landesgebiet zu wohnen, gleichgestellt sind – für den Bezug von Wohngeld die Erfüllung der zusätzlichen Voraussetzung einer dreijährigen Erwerbstätigkeit verlangt?
|
5) Brání unijní právo – zejména články 2 [SEU] a 6 SEU, články 21 a 34 Listiny a směrnice 2000/43[…] a 2003/109[…] – vnitrostátní (přesněji provinční) právní úpravě, která pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení vyžaduje pouze od občanů zemí mimo Unii, tedy nikoli od občanů Unie (italských či jiných) – se kterými je rovně zacházeno, pokud jde o pouhou povinnost pobytu na území provincie po dobu delší než pět let – aby splňovali další podmínku tří let výdělečné činnosti?
|
|
6. Stehen das Unionsrecht und insbesondere die Art. 2 EUV und 6 EUV sowie die Art. 18 AEUV, 45 AEUV und 49 AEUV in Verbindung mit den Art. 1, 21 und 34 der Charta einer innerstaatlichen (richtiger: Landes-)Regelung entgegen, die für Unionsbürger (Italiener und Nichtitaliener) den Bezug von Wohngeld von der Abgabe einer Erklärung über die Zugehörigkeit zu bzw. die ethnische Angliederung an eine der drei Sprachgruppen in Alto Adige/Südtirol abhängig macht?
|
6) Brání unijní právo – zejména články 2 [SEU] a 6 SEU a články 18 [SFEU], 45 [SFEU] a 49 SFEU, ve spojení s články 1, 21 a 34 Listiny – vnitrostátní (přesněji provinční) právní úpravě, která stanoví, že pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení mají občané Unie (italští či jiní) povinnost učinit prohlášení o etnické přináležitosti nebo přidružení k jedné ze tří jazykových skupin zastoupených v oblasti Horní Adiže/Jižní Tyrolsko?
|
|
7. Stehen das Unionsrecht und insbesondere die Art. 2 EUV und 6 EUV sowie die Art. 18 AEUV, 45 AEUV und 49 AEUV in Verbindung mit den Art. 21 und 34 der Charta einer innerstaatlichen (richtiger: Landes-)Regelung entgegen, die für Unionsbürger (Italiener und Nichtitaliener) den Bezug von Wohngeld von einem Aufenthalt oder einer Erwerbstätigkeit von mindestens fünf Jahren im Landesgebiet abhängig macht?
|
7) Brání unijní právo – zejména články 2 [SEU] a 6 SEU a články 18 [SFEU], 45 [SFEU] a 49 SFEU, ve spojení s články 21 a 34 Listiny – vnitrostátní (přesněji provinční) právní úpravě, která pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení ukládá občanům Unie (italským či jiným) povinnost pobývat nebo pracovat na území provincie po dobu nejméně pěti let?“
|
|
Zu den Vorlagefragen
|
K předběžným otázkám
|
|
Zur Zulässigkeit der ersten und der vierten bis siebten Vorlagefrage
|
K přípustnosti první a čtvrté až sedmé předběžné otázky
|
|
40. Vorab ist darauf hinzuweisen, dass es nach ständiger Rechtsprechung im Rahmen der durch Art. 267 AEUV geschaffenen Zusammenarbeit zwischen dem Gerichtshof und den nationalen Gerichten allein Sache des nationalen Gerichts ist, das mit dem Rechtsstreit befasst ist und in dessen Verantwortungsbereich die zu erlassende Entscheidung fällt, im Hinblick auf die Besonderheiten der Rechtssache sowohl die Erforderlichkeit einer Vorabentscheidung für den Erlass seines Urteils als auch die Erheblichkeit der dem Gerichtshof vorzulegenden Fragen zu beurteilen. Daher ist der Gerichtshof grundsätzlich gehalten, über ihm vorgelegte Fragen zu befinden, wenn diese die Auslegung des Unionsrechts betreffen (vgl. u. a. Urteil vom 4. Juli 2006, Adeneler u. a., C‑212/04, Slg. 2006, I‑6057, Randnr. 41 und die dort angeführte Rechtsprechung).
|
40. Na úvod je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (viz zejména rozsudek ze dne 4. července 2006, Adeneler a další, C‑212/04, Sb. rozh. s. I‑6057, bod 41 a citovaná judikatura).
|
|
41. Allerdings hat der Gerichtshof zur Prüfung seiner eigenen Zuständigkeit die Umstände zu untersuchen, unter denen er von dem innerstaatlichen Gericht angerufen wird. Denn der Geist der Zusammenarbeit, in dem das Vorabentscheidungsverfahren durchzuführen ist, verlangt auch, dass das nationale Gericht auf die dem Gerichtshof übertragene Aufgabe Rücksicht nimmt, zur Rechtspflege in den Mitgliedstaaten beizutragen, nicht aber Gutachten zu allgemeinen oder hypothetischen Fragen abzugeben (vgl. Urteil Adeneler u. a., Randnr. 42).
|
41. Nicméně Soudnímu dvoru přísluší zkoumat podmínky, za nichž byl dotázán vnitrostátním soudem, za účelem ověření své vlastní pravomoci. Duch spolupráce, jímž má být veden průběh řízení o předběžné otázce, totiž znamená, že vnitrostátní soud bere ohled na funkci svěřenou Soudnímu dvoru, kterou je přispívat k výkonu spravedlnosti v členských státech, a nikoliv poskytovat poradní stanoviska k obecným či hypotetickým otázkám (viz výše uvedený rozsudek Adeneler a další, bod 42).
|
|
42. Dabei ist die Zurückweisung des Vorabentscheidungsersuchens eines nationalen Gerichts nur möglich, wenn offensichtlich ist, dass die erbetene Auslegung des Gemeinschaftsrechts in keinem Zusammenhang mit der Realität oder dem Gegenstand des Ausgangsrechtsstreits steht, wenn das Problem hypothetischer Natur ist oder der Gerichtshof nicht über die tatsächlichen und rechtlichen Angaben verfügt, die für eine zweckdienliche Beantwortung der ihm vorgelegten Fragen erforderlich sind (vgl. Urteil vom 23. November 2006, Asnef-Equifax und Administración del Estado, C‑238/05, Slg. 2006, I‑11125, Randnr. 17).
|
42. V tomto ohledu je odmítnutí žádosti podané vnitrostátním soudem možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax a Administración del Estado, C‑238/05, Sb. rozh. s. I‑11125, bod 17).
|
|
43. Im Licht dieser Grundsätze ist die Zulässigkeit mehrerer der vom vorlegenden Gericht gestellten Fragen zu überprüfen.
|
43. Právě s ohledem na tyto zásady musí Soudní dvůr přezkoumat přípustnost některých z otázek položených předkládajícím soudem.
|
|
Zur ersten Frage
|
K první otázce
|
|
44. Mit seiner ersten Frage möchte das vorlegende Gericht wissen, ob es der Grundsatz des Vorrangs des Unionsrechts dem nationalen Gericht gebietet, unmittelbar wirksame Bestimmungen des Unionsrechts anzuwenden und im Widerspruch zu diesen stehende Regelungen des innerstaatlichen Rechts unangewendet zu lassen, auch wenn eine solche Regelung zur Umsetzung der Grundprinzipien der Verfassungsordnung des betreffenden Mitgliedstaats erlassen worden sind.
|
44. První otázkou se předkládající soud táže, zda zásada přednosti unijního práva ukládá vnitrostátnímu soudu povinnost použít unijní právní předpisy mající přímý účinek, a neuplatnit tak jakoukoli vnitrostátní právní normu, která by byla s těmito předpisy v rozporu, a to i tehdy, když takováto právní norma byla přijata za účelem provádění základních zásad ústavního systému dotyčného členského státu.
|
|
45. Diese Frage nimmt Bezug auf den Grundsatz des Schutzes der sprachlichen Minderheiten, bei dem es sich dem nationalen Gericht zufolge um ein Grundprinzip der Verfassungsordnung dieses Mitgliedstaats handelt. Dieser Grundsatz ist aber im vorliegenden Fall nur relevant, soweit es die italienischen Staatsangehörigen und die Unionsbürger betrifft, für die, wie aus den Randnrn. 26 bis 28 des vorliegenden Urteils hervorgeht, der Zugang zu Wohngeld unterschiedslos von der Abgabe einer einfachen Erklärung der Zugehörigkeit zu einer der drei Sprachgruppen abhängig gemacht wird, während von Drittstaatsangehörigen wie dem Kläger des Ausgangsverfahrens keine solche Erklärung verlangt wird.
|
45. Tato otázka souvisí se zásadou ochrany jazykových menšin, která je podle vnitrostátního soudu základní zásadou ústavního systému uvedeného členského státu. Tato zásada je však v projednávané věci relevantní pouze ve vztahu k italským státním příslušníkům a občanům Unie, pro které je, jak vyplývá z bodů 26 až 28 tohoto rozsudku, přístup k příspěvku na bydlení bez rozdílu podmíněn předložením prostého prohlášení o přináležitosti k jedné ze tří jazykových skupin, zatímco takovéto prohlášení se nevyžaduje od státních příslušníků třetích zemí, jako je žalobce v původním řízení.
|
|
46. Da die erste Frage in Wirklichkeit darauf abzielt, den Gerichtshof zur Abgabe eines Gutachtens zu einer allgemeinen Frage zu veranlassen, die eine Situation betrifft, die in keinem Zusammenhang mit der Realität oder dem Gegenstand des Ausgangsrechtsstreits steht, ist sie unzulässig.
|
46. Vzhledem k tomu, že první otázka vede ve skutečnosti k tomu, aby Soudní dvůr podal poradní stanovisko k obecné otázce týkající se situace, která nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu projednávaného předkládajícím soudem, je třeba shledat, že tato otázka je nepřípustná.
|
|
Zur vierten Frage
|
Ke čtvrté otázce
|
|
47. Mit seiner vierten Frage möchte das vorlegende Gericht wissen, ob Art. 15 der Richtlinie 2000/43, wonach die Sanktionen, die bei einem Verstoß gegen das Verbot von Diskriminierungen aus Gründen der Rasse oder der ethnischen Herkunft verhängt werden, wirksam, verhältnismäßig und abschreckend sein müssen, es einem nationalen Gericht, das einen solchen Verstoß feststellt, gebietet, sämtliche Verstöße zu unterbinden, die sich auf die Opfer der Diskriminierung auswirken, auch wenn sie nicht am Rechtsstreit beteiligt sind.
|
47. Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda článek 15 směrnice 2000/43, který stanoví, že sankce za porušení zásady zákazu diskriminace na základě rasy nebo etnického původu musí být účinné, přiměřené a odrazující, ukládá vnitrostátnímu soudu, aby v případě, že shledá existenci takovéhoto porušení, nařídil ukončení veškerého porušování dotýkajícího se obětí diskriminace, přestože tyto oběti nejsou účastníky sporu.
|
|
48. Im vorliegenden Fall geht sowohl aus der Vorlageentscheidung als auch aus den vor dem Gerichtshof abgegebenen Erklärungen eindeutig hervor, dass die von dem Kläger behauptete Ungleichbehandlung zu seinen Lasten gegenüber italienischen Staatsangehörigen auf seiner Rechtsstellung als Drittstaatsangehöriger beruht.
|
48. V projednávané věci jak z předkládacího rozhodnutí, tak z vyjádření předložených Soudnímu dvoru jasně vyplývá, že se rozdílné zacházení oproti italským státním příslušníkům, jehož se žalobce v původním řízení údajně stal obětí, zakládá na jeho právním postavení státního příslušníka třetí země.
|
|
49. Nach Art. 1 und Art. 2 Abs. 1 und 2 der Richtlinie 2000/43 findet diese aber nur auf unmittelbare oder mittelbare Diskriminierungen aus Gründen der Rasse oder der ethnischen Herkunft Anwendung. Art. 3 Abs. 2 der Richtlinie bestimmt darüber hinaus, dass die Richtlinie nicht unterschiedliche Behandlungen aus Gründen der Staatsangehörigkeit betrifft und dass sie die Vorschriften und Bedingungen für die Einreise von Staatsangehörigen dritter Staaten oder staatenlosen Personen in das Hoheitsgebiet der Mitgliedstaaten oder deren Aufenthalt in diesem Hoheitsgebiet sowie eine Behandlung, die sich aus der Rechtsstellung von Staatsangehörigen dritter Staaten oder staatenlosen Personen ergibt, nicht berührt.
|
49. Podle článku 1 a čl. 2 odst. 1 a 2 směrnice 2000/43 se přitom tato směrnice vztahuje výhradně na přímou nebo nepřímou diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu. Článek 3 odst. 2 této směrnice stanoví, že se tato směrnice netýká rozdílů v zacházení na základě státní příslušnosti a nejsou jí dotčeny předpisy a podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států a dále se netýká rozdílů v jakémkoli zacházení souvisejícím s právním postavením dotčených státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti.
|
|
50. Hieraus folgt, dass die vom Kläger des Ausgangsverfahrens behauptete Diskriminierung nicht in den Anwendungsbereich der Richtlinie 2000/43 fällt und dass die vierte Frage unzulässig ist.
|
50. Z toho vyplývá, že diskriminace tvrzená žalobcem v původním řízení nespadá do působnosti směrnice 2000/43 a že čtvrtá otázka je nepřípustná.
|
|
Zur fünften Frage
|
K páté otázce
|
|
51. Mit seiner fünften Frage möchte das vorlegende Gericht wissen, ob die Bestimmungen des Unionsrechts, insbesondere der Richtlinien 2000/43 und 2003/109, einer nationalen oder regionalen Regelung entgegenstehen, die nur von Drittstaatsangehörigen, nicht aber von Unionsbürgern, gleichviel ob Italiener oder nicht, zusätzlich zu dem Erfordernis, mehr als fünf Jahre im Gebiet der Autonomen Provinz Bozen wohnen zu müssen, für den Bezug von Wohngeld die Erfüllung der Voraussetzung einer dreijährigen Erwerbstätigkeit verlangt.
|
51. Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda ustanovení unijního práva, zejména směrnic 2000/43 a 2003/109, brání celostátní nebo regionální právní úpravě, která pouze státním příslušníkům třetích zemí, a nikoli občanům Unie, bez ohledu na to, zda jsou italskými či jinými státními příslušníky, ukládá vedle podmínky týkající se povinnosti pobývat na území Provincia autonoma di Bolzano po dobu delší než pět let dodatečnou podmínku, podle níž se k přiznání nároku na příspěvek na bydlení vyžaduje, aby tito státní příslušníci vykonávali výdělečnou činnost po dobu tří let.
|
|
52. Wie sich aus der Vorlageentscheidung ergibt, geht es im Ausgangsrechtsstreit um die von dem Kläger des Ausgangsverfahrens geltend gemachte Diskriminierung, die sich aus dem im Landesgesetz und im Beschluss Nr. 1885 vorgesehenen Mechanismus der Aufteilung der für das Wohngeld bestimmten Mittel ergebe.
|
52. Je třeba připomenout, že jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, spor v původním řízení se týká diskriminace tvrzené žalobcem v původním řízení plynoucí z mechanismu rozdělování finančních prostředků určených na příspěvky na bydlení stanoveného provinčním zákonem a rozhodnutím č. 1885.
|
|
53. Es ist unstreitig, dass im Ausgangsverfahren der Kläger die Drittstaatsangehörigen auferlegte Voraussetzung gemäß Art. 5 Abs. 7 des Landesgesetzes, d. h. die Voraussetzung einer mindestens dreijährigen Erwerbstätigkeit in der Autonomen Provinz Bozen, erfüllte und dass sein Wohngeldantrag nicht mit der Begründung versagt wurde, dass er diese Voraussetzung nicht erfülle.
|
53. Není sporu o tom, že ve věci v původním řízení žalobce v původním řízení splnil podmínku, kterou státním příslušníkům třetích zemí ukládá čl. 5 odst. 7 provinčního zákona, a sice podmínku týkající se povinnosti vykonávat výdělečnou činnost na území Provincia autonoma di Bolzano po dobu nejméně tří let, a že jeho žádost o příspěvek na bydlení nebyla zamítnuta z důvodu, že žalobce v původním řízení tuto podmínku nesplňoval.
|
|
54. Unter diesen Umständen ist die fünfte Frage, die in keinem Zusammenhang mit der Realität oder dem Gegenstand des beim vorlegenden Gericht anhängigen Rechtsstreits steht, als unzulässig zurückzuweisen.
|
54. Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že pátá otázka, jež nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu projednávaného předkládajícím soudem, musí být odmítnuta jako nepřípustná.
|
|
Zur sechsten und siebten Frage
|
K šesté a sedmé otázce
|
|
55. Mit seiner sechsten und siebten Frage, die zusammen zu prüfen sind, möchte das vorlegende Gericht wissen, ob das Unionsrecht, und insbesondere die Art. 2 EUV, 6 EUV, 18 AEUV, 45 AEUV und 49 AEUV in Verbindung mit den Art. 1, 21 und 34 der Charta dahin auszulegen sind, dass sie einer nationalen oder regionalen Regelung entgegenstehen, die den Bezug des in ihr vorgesehenen Wohngelds für Unionsbürger zum einen von einem Aufenthalt oder einer Erwerbstätigkeit von mindestens fünf Jahren im Gebiet der Autonomen Provinz Bozen und zum anderen von der Abgabe einer Erklärung über die Zugehörigkeit zu oder die ethnische Angliederung an eine der drei Sprachgruppen in diesem Gebiet abhängig macht.
|
55. Podstatou šesté a sedmé otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda je unijní právo, zejména články 2 SEU, 6 SEU, 18 SFEU, 45 SFEU a 49 SFEU, ve spojení s články 1, 21 a 34 Listiny, nutno vykládat v tom smyslu, že brání celostátní nebo regionální právní úpravě, která pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení stanovený touto úpravou ukládá občanům Unie povinnost pobývat nebo vykonávat zaměstnání na území Provincia autonoma di Bolzano po dobu nejméně pěti let a dále povinnost učinit prohlášení o přináležitosti nebo přidružení k jedné ze tří jazykových skupin zastoupených na tomto území.
|
|
56. Hierzu ist darauf hinzuweisen, dass der Kläger des Ausgangsverfahrens, wie aus den Randnrn. 31 und 52 des vorliegenden Urteils hervorgeht, ein seit mehreren Jahren im Gebiet der Autonomen Provinz Bozen wohnender Drittstaatsangehöriger ist und dass der Ausgangsrechtsstreit die Ablehnung seines Wohngeldantrags mit der Begründung betrifft, dass das für Drittstaatsangehörige bestimmte Budget erschöpft sei und die für die Zahlung des Wohngelds notwendigen Mittel nicht mehr verfügbar seien.
|
56. V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodů 31 a 52 tohoto rozsudku, žalobce v původním řízení je státním příslušníkem třetí země, který již několik let pobývá na území Provincia autonoma di Bolzano, a že se spor v původním řízení týká zamítnutí jeho žádosti o příspěvek na bydlení z důvodu vyčerpání rozpočtu stanoveného pro státní příslušníky třetích zemí a z důvodu, že finanční prostředky nezbytné pro výplatu tohoto příspěvku uvedeným státním příslušníkům již nejsou k dispozici.
|
|
57. Das vorlegende Gericht hat nicht dargetan, aus welchem Grund eine auf der Grundlage des Unionsrechts ausgesprochene Ungültigerklärung der Voraussetzungen, die Unionsbürger nach der Regelung der Autonomen Provinz Bozen für den Bezug von Wohngeld im Hinblick auf Wohnsitz oder Sprache erfüllen müssen, einen Zusammenhang zu der Realität und dem Gegenstand des bei ihm anhängigen Rechtsstreits aufweisen könnte.
|
57. Předkládající soud neprokázal důvod, proč by zrušení − na základě unijního práva − podmínek pobytu nebo jazykových podmínek uložených občanům Unie pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení stanovený právní úpravou přijatou Provincia autonoma di Bolzano mohlo mít vztah k realitě a předmětu před ním projednávaného sporu.
|
|
58. Unter diesen Umständen ist festzustellen, dass die sechste und die siebte Frage des vorlegenden Gerichts unzulässig sind.
|
58. Za těchto okolností je třeba shledat, že šestá a sedmá otázka položené uvedeným soudem jsou nepřípustné.
|
|
Zur Begründetheit
|
K věci samé
|
|
Zur zweiten Frage
|
Ke druhé otázce
|
|
59. Mit seiner zweiten Frage möchte das vorlegende Gericht wissen, ob im Fall eines Widerspruchs zwischen einer Regelung des nationalen Rechts und der EMRK es die in Art. 6 EUV enthaltene Verweisung auf die EMRK dem nationalen Gericht gebietet, die Bestimmungen der EMRK, hier Art. 14 EMRK und Art. 1 des Protokolls Nr. 12, unmittelbar anzuwenden und die mit der EMRK unvereinbare nationale Regelung unangewendet zu lassen, ohne dass zuvor die Frage der Verfassungsmäßigkeit der Corte costituzionale vorgelegt wird.
|
59. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda v případě rozporu mezi vnitrostátní právní normou a EÚLP ukládá odkaz na EÚLP učiněný v článku 6 SEU vnitrostátnímu soudu povinnost přímo použít ustanovení této Úmluvy, v projednávaném případě článek 14 EÚLP a článek 1 protokolu č. 12, a neuplatnit tak neslučitelnou vnitrostátní právní normu, aniž by byl povinen předem vznést otázku ústavnosti u Corte costituzionale.
|
|
60. Gemäß Art. 6 Abs. 3 EUV sind die Grundrechte, wie sie in der EMRK gewährleistet sind und wie sie sich aus den gemeinsamen Verfassungsüberlieferungen der Mitgliedstaaten ergeben, als allgemeine Grundsätze Teil des Unionsrechts.
|
60. Podle čl. 6 odst. 3 SEU tvoří základní práva, která jsou zaručena EÚLP, a ta, která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, obecné zásady práva Unie.
|
|
61. Diese Bestimmung des EUV trägt der ständigen Rechtsprechung des Gerichtshofs Rechnung, wonach die Grundrechte integraler Bestandteil der allgemeinen Rechtsgrundsätze sind, deren Wahrung der Gerichtshof zu sichern hat (vgl. z. B. Urteil vom 29. September 2011, Elf Aquitaine, C‑521/09 P, noch nicht in der amtlichen Sammlung veröffentlicht, Randnr. 112).
|
61. Toto ustanovení Smlouvy o EU odráží ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle které jsou základní práva nedílnou součástí obecných právních zásad, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje (viz zejména rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 112).
|
|
62. Art. 6 Abs. 3 EUV regelt indessen nicht das Verhältnis zwischen der EMRK und den Rechtsordnungen der Mitgliedstaaten und bestimmt auch nicht, welche Konsequenzen ein nationales Gericht aus einem Widerspruch zwischen den durch die EMRK gewährleisteten Rechten und einer Regelung des nationalen Rechts zu ziehen hat.
|
62. Článek 6 odst. 3 SEU však neupravuje vztah mezi EÚLP a právními řády členských států a ani nestanovuje důsledky, které musí vnitrostátní soud vyvodit v případě rozporu mezi právy zaručenými touto Úmluvou a vnitrostátní právní normou.
|
|
63. Somit ist auf die zweite Frage zu antworten, dass es die in Art. 6 EUV enthaltene Verweisung auf die EMRK einem nationalen Gericht nicht gebietet, im Fall eines Widerspruchs zwischen einer Regelung des nationalen Rechts und der EMRK deren Bestimmungen unmittelbar anzuwenden und die mit der EMRK unvereinbare nationale Regelung unangewendet zu lassen.
|
63. Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že odkaz na EÚLP učiněný v čl. 6 odst. 3 SEU neukládá vnitrostátnímu soudu povinnost, aby v případě rozporu mezi vnitrostátní právní normou a EÚLP přímo použil ustanovení uvedené Úmluvy, a neuplatnil tak vnitrostátní právní normu neslučitelnou s touto Úmluvou.
|
|
Zur dritten Frage
|
Ke třetí otázce
|
|
64. Mit seiner dritten Frage möchte das vorlegende Gericht wissen, ob das Unionsrecht, insbesondere die Richtlinien 2000/43 und 2003/109, dahin auszulegen ist, dass es einer nationalen oder regionalen Regelung wie der im Ausgangsverfahren fraglichen entgegensteht, die langfristig aufenthaltsberechtigte Drittstaatsangehörige in Bezug auf die Gewährung von Wohngeld anders behandelt als Unionsbürger, gleichviel ob italienische Staatsangehörige oder nicht, die im Gebiet der Autonomen Provinz Bozen ansässig sind.
|
64. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda je nutno unijní právo, zejména směrnice 2000/43 a 2003/109, vykládat v tom smyslu, že brání takové celostátní nebo regionální právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která v souvislosti s přiznáním nároku na příspěvek na bydlení stanoví rozdílné zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, oproti zacházení vyhrazenému občanům Unie, bez ohledu na to, zda jsou italskými či jinými státními příslušníky, kteří mají bydliště na území Provincia autonoma di Bolzano.
|
|
65. Aus den bereits in den Randnrn. 48 bis 50 des vorliegenden Urteils dargelegten Gründen fällt die vom Kläger des Ausgangsverfahrens geltend gemachte Diskriminierung nicht in den Anwendungsbereich der Richtlinie 2000/43.
|
65. Z důvodů již uvedených výše v bodech 48 až 50 tohoto rozsudku nespadá diskriminace tvrzená žalobcem v původním řízení do působnosti směrnice 2000/43.
|
|
66. In Bezug auf die Richtlinie 2003/109 ist vorab daran zu erinnern, dass in der mit ihr geschaffenen Regelung klar festgelegt ist, dass die Erlangung der Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten nach dieser Richtlinie einem besonderen Verfahren unterliegt und außerdem von der Erfüllung der in Kapitel II der Richtlinie angegebenen Voraussetzungen abhängt.
|
66. Pokud jde o směrnici 2003/109, je třeba nejprve připomenout, že systém zavedený touto směrnicí jasně značí, že získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta přiznaného na základě této směrnice podléhá zvláštnímu postupu a mimo jiné povinnosti splnit podmínky stanovené v kapitole II této směrnice.
|
|
67. So sieht Art. 4 der Richtlinie 2003/109 vor, dass die Mitgliedstaaten die Erteilung der Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten Drittstaatsangehörigen vorbehalten, die sich unmittelbar vor der Stellung des entsprechenden Antrags fünf Jahre lang ununterbrochen rechtmäßig in ihrem Hoheitsgebiet aufgehalten haben. Art. 5 der Richtlinie verlangt für die Zuerkennung dieser Rechtsstellung den Nachweis, dass der Drittstaatsangehörige, der diese Rechtsstellung beantragt, über ausreichende Einkünfte sowie eine Krankenversicherung verfügt. Art. 7 der Richtlinie schließlich legt die für die Erlangung dieser Rechtsstellung geltenden verfahrensrechtlichen Voraussetzungen fest.
|
67. Článek 4 směrnice 2003/109 stanoví, že členské státy přiznávají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta státním příslušníkům třetích zemí, kteří bezprostředně před podáním příslušné žádosti pobývali oprávněně a nepřetržitě na jejich území po dobu pěti let. Článek 5 této směrnice podmiňuje získání tohoto právního postavení předložením důkazu, že státní příslušník třetí země žádající o získání uvedeného právního postavení má dostatečné příjmy a zdravotní pojištění. Konečně článek 7 téže směrnice stanoví procesní náležitosti pro získání uvedeného právního postavení.
|
|
68. Unter diesen Umständen ist es Sache des vorlegenden Gerichts, zu überprüfen, ob der Kläger des Ausgangsverfahrens die Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten besitzt, so dass er aufgrund dieser Richtlinie die Gleichbehandlung mit den Staatsangehörigen des betreffenden Mitgliedstaats gemäß Art. 11 Abs. 1 der Richtlinie beanspruchen kann.
|
68. Za těchto okolností je věcí předkládajícího soudu ověřit, zda má žalobce v původním řízení právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, takže si může na základě výše uvedené směrnice činit nárok na rovné zacházení jako se státními příslušníky dotčeného členského státu, v souladu s čl. 11 odst. 1 uvedené směrnice.
|
|
69. Im vorliegenden Urteil ist zu prüfen, ob eine Aufteilung der für das Wohngeld bestimmten Mittel, wie sie im Ausgangsverfahren in Frage steht, mit dem in Art. 11 der Richtlinie 2003/109 niedergelegten Grundsatz der Gleichbehandlung in Einklang steht.
|
69. Nyní je třeba přezkoumat, zda je takový mechanismus rozdělování finančních prostředků určených na příspěvky na bydlení, jako je ten, který je předmětem původního řízení, v souladu se zásadou rovného zacházení zakotvenou článkem 11 směrnice 2003/109.
|
|
– Zur Ungleichbehandlung und zur Vergleichbarkeit der in Rede stehenden Sachverhalte
|
– K rozdílnému zacházení a srovnatelnosti dotčených situací
|
|
70. Zunächst ist darauf hinzuweisen, dass in dem Sachverhalt, der dem Ausgangsverfahren zugrunde liegt, das Landesgesetz die für das Wohngeld bestimmten Mittel sowohl für die Unionsbürger, ob Italiener oder Nichtitaliener, als auch für die Drittstaatsangehörigen auf der Grundlage eines gewichteten Durchschnitts aufteilt, der anhand der zahlenmäßigen Stärke einer jeden Gruppe und des Bedarfs dieser Gruppen bestimmt wird.
|
70. Zaprvé je třeba poznamenat, že ve věci v původním řízení provinční zákon rozděluje finanční prostředky určené na příspěvky na bydlení jak pro občany Unie, bez ohledu na to, zda jsou italskými či jinými státními příslušníky, tak pro státní příslušníky třetích zemí na základě váženého průměru určeného podle početnosti každé skupiny a jejích potřeb.
|
|
71. Während allerdings für italienische Staatsangehörige und Unionsbürger, für die, wie aus den Randnrn. 26 bis 28 des vorliegenden Urteils hervorgeht, der Erhalt von Wohngeld unterschiedslos von der Abgabe einer Erklärung der Zugehörigkeit zu einer der drei Sprachgruppen abhängt, für die beiden bei der Bestimmung des gewichteten Durchschnitts berücksichtigten Faktoren derselbe Koeffizient gilt, nämlich ein Koeffizient von 1, wurde für die Drittstaatsangehörigen gemäß dem Beschluss Nr. 1885 dem Faktor ihres zahlenmäßigen Bestandes ein Koeffizient von 5 und ihrem Bedarf ein Koeffizient von 1 zugewiesen.
|
71. Nicméně, zatímco v případě italských státních příslušníků a občanů Unie, u nichž je, jak vyplývá z bodů 26 až 28 tohoto rozsudku, přístup k příspěvku na bydlení bez rozdílu podmíněn předložením prohlášení o přináležitosti k jedné ze tří jazykových skupin, je oběma faktorům zohledňovaným při určení váženého průměru přiřazen stejný koeficient 1, v případě státních příslušníků třetích zemí byl na základě rozhodnutí č. 1885 faktoru týkajícímu se jejich početnosti přidělen koeficient 5, zatímco jejich potřebám byl přiřazen koeficient 1.
|
|
72. Wie aus der Vorlageentscheidung hervorgeht, unterlag somit ab dem Jahr 2009 die Bestimmung des Anteils der Mittel für Wohngeld, die an Unionsbürger einerseits und an Drittstaatsangehörige andererseits vergeben wurden, unterschiedlichen Berechnungsmethoden. Die Anwendung unterschiedlicher Koeffizienten hat eine Benachteiligung der aus Drittstaatsangehörigen bestehenden Gruppe zur Folge, da das für ihre Wohngeldanträge zur Verfügung stehende Budget geringer ist und somit schneller erschöpft sein kann als das den Unionsbürgern zugeteilte.
|
72. Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, od roku 2009 docházelo tedy k určení podílu finančních prostředků, které byly poskytnuty na příspěvek na bydlení občanům Unie na straně jedné a státním příslušníkům třetích zemí na straně druhé, na základně rozdílného způsobu výpočtu. Uplatnění rozdílných koeficientů má za následek znevýhodnění skupiny tvořené státními příslušníky třetích zemí, neboť rozpočet vyhrazený na vyhovění jejich žádostem o příspěvek na bydlení je nižší, a hrozí tedy jeho rychlejší vyčerpání, než je tomu v případě rozpočtu určeného pro občany Unie.
|
|
73. Es ist daher festzustellen, dass der Unterschied zwischen den Koeffizienten für die zahlenmäßige Stärke der Drittstaatsangehörigen einerseits und der zu den drei Sprachgruppen gehörenden Unionsbürger, ob Italiener oder Nichtitaliener, andererseits zu einer Ungleichbehandlung zwischen diesen beiden Kategorien von Leistungsempfängern führt.
|
73. Je tudíž třeba podotknout, že rozdíl mezi koeficienty vztahujícími se k početnosti státních příslušníků třetích zemí na straně jedné a k početnosti občanů Unie, bez ohledu na to, zda jsou italskými či jinými státními příslušníky, kteří přináleží ke třem jazykovým skupinám, na straně druhé zakládá nerovné zacházení s těmito dvěma skupinami příjemců.
|
|
74. In Bezug auf den Vergleich zwischen den Unionsbürgern, ob Italiener oder Nichtitaliener, und den Drittstaatsangehörigen macht die Autonome Provinz Bozen geltend, dass die Verwendung unterschiedlicher Mechanismen zur Bestimmung der zahlenmäßigen Stärke dieser beiden Gruppen oder des Bedarfs dieser Gruppen zeige, dass sie sich nicht in einer vergleichbaren Situation befänden.
|
74. Pokud jde o srovnání občanů Unie, ať jsou italskými nebo jinými státními příslušníky, se státními příslušníky třetích zemí, Provincia autonoma di Bolzano tvrdí, že použití rozdílných mechanismů pro určení početnosti těchto dvou skupin nebo pro vyčíslení jejich potřeb dokládá, že se tyto dvě skupiny nenacházejí ve srovnatelné situaci.
|
|
75. Selbst wenn jedoch, wie die Autonome Provinz Bozen geltend macht, bei der Bearbeitung der Wohngeldanträge insbesondere von Drittstaatsangehörigen Schwierigkeiten statistischer oder verwaltungsmäßiger Art bestehen sollten, erklären diese nicht, warum die Situation dieser Drittstaatsangehörigen, wenn sie die von der Richtlinie 2003/109 gewährte Rechtsstellung erlangt haben, sowohl dem Verfahren als auch den Voraussetzungen, die diese Richtlinie vorsieht, entsprochen haben und nicht über ausreichende Einkünfte zur Deckung ihrer Wohnkosten verfügen, nicht mit der eines Unionsbürgers vergleichbar ist, der den gleichen wirtschaftlichen Bedarf hat.
|
75. Nicméně i za předpokladu, že při vyřizování žádostí o příspěvky na bydlení podaných zejména státními příslušníky třetích zemí existují statistické nebo administrativní potíže, jak to tvrdí Provincia autonoma di Bolzano, tyto potíže nevyjasňují důvod, proč situace takovýchto státních příslušníků, jestliže získali právní postavení přiznané směrnicí 2003/109, splnili jak postup, tak podmínky stanovené v této směrnici a nemají dostatečné prostředky na pokrytí nákladů spojených s bydlením, není srovnatelná se situací občana Unie majícího tytéž ekonomické potřeby.
|
|
– Zur Ungleichbehandlung im Licht von Art. 11 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109
|
– K rozdílnému zacházení ve světle čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/109
|
|
76. Zweitens ist zu prüfen, ob die damit festgestellte Ungleichbehandlung, was die Autonome Provinz Bozen bestreitet, in den Anwendungsbereich der Richtlinie 2003/109, insbesondere ihres Art. 11 Abs. 1 Buchst. d, fällt, wonach langfristig Aufenthaltsberechtigte in Bezug auf soziale Sicherheit, Sozialhilfe und Sozialschutz im Sinne des nationalen Rechts Anspruch auf Gleichbehandlung haben.
|
76. Zadruhé je třeba ověřit, zda takto zjištěné rozdílné zacházení spadá, což Provincia autonoma di Bolzano popírá, do působnosti směrnice 2003/109, zejména jejího článku 11, jehož odst. 1 písm. d) přiznává dlouhodobě pobývajícím rezidentům rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení, sociální podpory a sociální ochrany, tak jak jsou tyto pojmy definovány vnitrostátními právními předpisy.
|
|
77. Insoweit ist darauf hinzuweisen, dass es, wenn der Unionsgesetzgeber, wie in Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109, ausdrücklich auf das nationale Recht verweist, nicht Sache des Gerichtshofs ist, den betreffenden Begriffen eine autonome und einheitliche unionsrechtliche Definition zu geben (vgl. in diesem Sinne Urteil vom 18. Januar 1984, Ekro, 327/82, Slg. 1984, 107, Randnr. 14). Eine solche Verweisung impliziert nämlich, dass der Unionsgesetzgeber die zwischen den Mitgliedstaaten bestehenden Unterschiede in der Definition und der genauen Tragweite der fraglichen Begriffe unberührt lassen wollte.
|
77. V tomto ohledu je třeba připomenout, že odkázal-li unijní zákonodárce výslovně na vnitrostátní právní předpisy, jak je tomu v případě čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109, Soudnímu dvoru nepřísluší autonomně a jednotně definovat příslušné výrazy na základě unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. ledna 1984, Ekro, 327/82, Recueil, s. 107, bod 14). Takovýto odkaz totiž znamená, že unijní zákonodárce měl v úmyslu respektovat odlišnosti panující mezi členskými státy ohledně definice a přesného dosahu předmětných pojmů.
|
|
78. Das Fehlen einer autonomen und einheitlichen unionsrechtlichen Definition der Begriffe der sozialen Sicherheit, der Sozialhilfe und des Sozialschutzes und die in Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109 enthaltene Verweisung auf das nationale Recht hinsichtlich dieser Begriffe bedeuten jedoch nicht, dass die Mitgliedstaaten die praktische Wirksamkeit der Richtlinie 2003/109 bei der Anwendung des in diesem Artikel vorgesehenen Gleichbehandlungsgrundsatzes beeinträchtigen dürften.
|
78. Neexistence autonomní a jednotné definice pojmů „sociální zabezpečení, sociální podpora a sociální ochrana“ na základě unijního práva a odkaz na vnitrostátní právní předpisy obsažený v čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109, týkající se výše uvedených pojmů neznamenají, že členské státy mohou při uplatňování zásady rovného zacházení stanovené v tomto článku narušit užitečný účinek směrnice 2003/109.
|
|
79. Gemäß dem dritten Erwägungsgrund der Richtlinie 2003/109 steht diese im Einklang mit den Grundrechten und berücksichtigt die Grundsätze, die insbesondere durch die Charta anerkannt wurden, der nach Art. 6 Abs. 1 Unterabs. 1 EUV der gleiche rechtliche Rang zukommt wie den Verträgen. Nach ihrem Art. 51 Abs. 1 gilt die Charta für die Mitgliedstaaten bei der Durchführung des Rechts der Union.
|
79. Ze třetího bodu odůvodnění směrnice 2003/109 vyplývá, že tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznané zejména Listinou, která má podle čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce SEU stejnou právní sílu jako Smlouvy. Podle čl. 51 odst. 1 Listiny jsou ustanovení této Listiny určena členským státům, pokud uplatňují unijní právo.
|
|
80. Folglich müssen die Mitgliedstaaten bei der Festlegung der Maßnahmen der sozialen Sicherheit, der Sozialhilfe und des Sozialschutzes, die in ihrem nationalen Recht vorgesehen sind und dem in Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109 niedergelegten Gleichbehandlungsgrundsatz unterliegen, die in der Charta gewährleisteten Rechte beachten und die in ihr normierten Grundsätze berücksichtigen, darunter insbesondere die in Art. 34 der Charta aufgeführten. Art. 34 Abs. 3 der Charta bestimmt, dass zur Bekämpfung sozialer Ausgrenzung und der Armut die Union, und damit die Mitgliedstaaten bei der Durchführung des Rechts der Union, „das Recht auf eine soziale Unterstützung und eine Unterstützung für die Wohnung, die allen, die nicht über ausreichende Mittel verfügen, ein menschenwürdiges Dasein sicherstellen sollen, nach Maßgabe des Unionsrechts und der einzelstaatlichen Rechtsvorschriften und Gepflogenheiten [anerkennt und achtet]“.
|
80. Z toho vyplývá, že členské státy musí při stanovení opatření sociálního zabezpečení, sociální podpory a sociální ochrany vymezených jejich vnitrostátními právními předpisy a podléhajících zásadě rovného zacházení zakotvené v čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109 dodržovat práva a zachovávat zásady stanovené Listinou, zejména práva a zásady stanovené v článku 34 Listiny. Podle odstavce 3 posledně zmíněného článku Unie, a tudíž členské státy, za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě při uplatňování unijního práva „uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky“.
|
|
81. Da sowohl in Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109 als auch in Art. 34 Abs. 3 der Charta auf das nationale Recht Bezug genommen wird, ist es Sache des vorlegenden Gerichts, unter Berücksichtigung des mit der Richtlinie verfolgten Ziels der Integration zu beurteilen, ob ein Wohngeld wie das im Landesgesetz vorgesehene – was die Autonome Provinz Bozen bestreitet – in eine der in Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109 genannten Kategorien fällt.
|
81. Vzhledem k tomu, že jak čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109, tak čl. 34 odst. 3 Listiny odkazují na vnitrostátní právní předpisy, je na předkládajícím soudu, aby s přihlédnutím k integračnímu cíli sledovanému touto směrnicí posoudil, zda takový příspěvek na bydlení, jako je ten, který je stanoven provinčním zákonem, spadá pod některou z kategorií uvedených ve výše zmíněném čl. 11 odst. 1 písm. d), což Provincia autonoma di Bolzano popírá.
|
|
– Zu Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109
|
– K článku 11 odst. 4 směrnice 2003/109
|
|
82. Da das vorlegende Gericht zu dem Ergebnis gelangen könnte, dass das im Ausgangsverfahren in Rede stehende Wohngeld unter Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109 fällt, ist drittens zu prüfen, ob die Autonome Provinz Bozen, wie sie geltend macht, berechtigt wäre, die Anwendung des in Art. 11 Abs. 1 der Richtlinie 2003/109 niedergelegten Grundsatzes der Gleichbehandlung gemäß Abs. 4 dieses Artikels zu beschränken.
|
82. Vzhledem k tomu, že by předkládající soud mohl dospět k závěru, že příspěvek na bydlení dotčený v původním řízení spadá pod čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109, je třeba zatřetí přezkoumat, zda by Provincia autonoma di Bolzano byla oprávněna, jak to tvrdí, omezit použití zásady rovného zacházení zakotvené v uvedeném čl. 11 odst. 1 na základě odstavce 4 téhož článku.
|
|
83. Diese Bestimmung sieht vor, dass die Mitgliedstaaten die Anwendung dieses Grundsatzes bei Sozialhilfe und Sozialschutz auf die Kernleistungen beschränken können. Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 erlaubt dagegen keine Ausnahme von diesem Grundsatz in Bezug auf Leistungen der sozialen Sicherheit im Sinne des nationalen Rechts.
|
83. V tomto ohledu je třeba připomenout, že toto ustanovení stanoví, že členské státy mohou omezit použití uvedené zásady v oblasti sociální podpory a sociální ochrany na základní dávky. Článek 11 odst. 4 směrnice 2003/109 nedovoluje naproti tomu výjimku z uvedené zásady, pokud jde o dávky sociálního zabezpečení, jak je definováno vnitrostátními právními předpisy.
|
|
84. Aus dem 13. Erwägungsgrund der Richtlinie geht hervor, dass der Begriff der Kernleistungen zumindest ein Mindesteinkommen sowie Unterstützung bei Krankheit, bei Schwangerschaft, bei Elternschaft und bei Langzeitpflege erfasst. Die Modalitäten der Gewährung dieser Leistungen sollten laut diesem Erwägungsgrund durch das nationale Recht bestimmt werden.
|
84. Z třináctého bodu odůvodnění uvedené směrnice vyplývá, že pojem základní dávky zahrnuje alespoň podporu ve formě životního minima, podporu v případě nemoci, těhotenství, rodičovskou podporu a podporu v rámci dlouhodobé péče. Způsob poskytování uvedených dávek musí být v souladu s tímto bodem odůvodnění stanoven vnitrostátními právními předpisy.
|
|
85. Zunächst ist festzustellen, dass die in diesem 13. Erwägungsgrund enthaltene Aufzählung, die den in Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 verwendeten Begriff der „Kernleistungen“ veranschaulicht, nicht erschöpfend ist, wie die Verwendung des Wortes „zumindest“ zeigt. Dass in diesem Erwägungsgrund nicht ausdrücklich auf Wohngeld Bezug genommen wird, bedeutet somit nicht, dass dieses keine der Kernleistungen darstellt, auf die der Grundsatz der Gleichbehandlung zwingend anzuwenden ist.
|
85. Předně je třeba poznamenat, že výčet uvedený v tomto třináctém bodě odůvodnění, který ozřejmuje pojem „základní dávky“ obsažený v čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/109, není taxativní, jak to dosvědčuje použití výrazu „alespoň“. Skutečnost, že tento bod odůvodnění neobsahuje žádný výslovný odkaz na příspěvky na bydlení, tedy neznamená, že tyto příspěvky nejsou základními dávkami, na které se musí nutně uplatnit zásada rovného zacházení.
|
|
86. Ferner ist, da die Integration der dauerhaft in den Mitgliedstaaten ansässig gewordenen Drittstaatsangehörigen und ihr Recht auf Gleichbehandlung in den in Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109 genannten Bereichen die Grundregel bilden, die in Abs. 4 dieses Artikels vorgesehene Ausnahme eng auszulegen (vgl. entsprechend Urteil vom 4. März 2010, Chakroun, C‑578/08, Slg. 2010, I‑1839, Randnr. 43).
|
86. Dále je třeba podotknout, že jelikož integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou trvale usazeni v členských státech, a právo těchto státních příslušníků na rovné zacházení v oblastech vyjmenovaných v čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/109 jsou obecným pravidlem, výjimka stanovená v odstavci 4 téhož článku musí být vykládána restriktivně (obdobně viz rozsudek ze dne 4. března 2010, Chakroun, C‑578/08, Sb. rozh. s. I‑1839, bod 43).
|
|
87. Insoweit ist hervorzuheben, dass eine Behörde, sei es auf nationaler, auf regionaler oder auf kommunaler Ebene, sich auf die in Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 vorgesehene Ausnahme nur berufen darf, wenn die für die Durchführung dieser Richtlinie zuständigen Stellen des betreffenden Mitgliedstaats eindeutig zum Ausdruck gebracht haben, dass sie diese Ausnahme in Anspruch nehmen wollten.
|
87. V tomto ohledu je třeba podotknout, že se orgán veřejné moci, ať na celostátní, regionální nebo místní úrovni, může dovolávat výjimky stanovené v čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/109 pouze tehdy, když orgány dotyčného členského státu příslušné k provádění této směrnice jasně vyjádřily úmysl této výjimky využít.
|
|
88. Aus der dem Gerichtshof vorliegenden Akte geht nicht hervor, dass die Italienische Republik ihre Absicht zum Ausdruck gebracht hätte, von der in Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 vorgesehenen Ausnahme vom Grundsatz der Gleichbehandlung Gebrauch zu machen.
|
88. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že by Italská republika vyjádřila svůj úmysl využít výjimky ze zásady rovného zacházení stanovené v čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/109.
|
|
89. Schließlich ist festzustellen, dass die im 13. Erwägungsgrund der Richtlinie 2003/109 enthaltene Verweisung auf das nationale Recht nur die Modalitäten der Gewährung der fraglichen Leistungen betrifft, d. h. die Festlegung der Voraussetzungen für den Zugang zu diesen Leistungen und der Höhe dieser Leistungen sowie der entsprechenden Verfahren.
|
89. Konečně je třeba podotknout, že se odkaz na vnitrostátní právní předpisy učiněný v třináctém bodě odůvodnění uvedené směrnice omezuje na způsoby poskytování předmětných dávek, tj. na určení podmínek přiznání nároku a výše takovýchto dávek, jakož i s tím souvisejících postupů.
|
|
90. Die Bedeutung und die Tragweite des Begriffs „Kernleistungen“ im Sinne des Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 sind demgemäß unter Berücksichtigung des Kontexts, in den sich dieser Artikel einfügt, und des mit dieser Richtlinie verfolgten Ziels zu ermitteln, das in der Integration der sich rechtmäßig und langfristig in den Mitgliedstaaten aufhaltenden Drittstaatsangehörigen besteht.
|
90. Smysl a dosah pojmu „základní dávky“ obsaženého v čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/109 musí být tudíž zjišťován s přihlédnutím ke kontextu, do kterého tento článek náleží, a k cíli sledovanému touto směrnicí, tj. integraci státních příslušníků třetích zemí, kteří dlouhodobě oprávněně pobývali v členských státech.
|
|
91. Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 ist dahin aufzufassen, dass er es den Mitgliedstaaten gestattet, die Gleichbehandlung, auf die die Inhaber der von der Richtlinie 2003/109 gewährten Rechtsstellung Anspruch haben, zu beschränken, ausgenommen diejenigen von den Behörden, sei es auf nationaler, auf regionaler oder auf kommunaler Ebene, gewährten Leistungen der Sozialhilfe oder des Sozialschutzes, die dazu beitragen, es dem Einzelnen zu erlauben, seine Grundbedürfnisse wie Nahrung, Wohnung und Gesundheit zu befriedigen.
|
91. Článek 11 odst. 4 směrnice 2003/109 je nutno chápat tak, že členským státům dovoluje omezit rovné zacházení, které se přiznává nositelům právního postavení přiznaného směrnicí 2003/109, s výjimkou dávek sociální podpory nebo sociální ochrany poskytovaných orgány veřejné moci, ať na celostátní, regionální nebo místní úrovni, které jedinci umožňují uspokojit jeho základní potřeby, jako je potrava, bydlení a zdraví.
|
|
92. Insoweit ist daran zu erinnern, dass die Union gemäß Art. 34 der Charta das Recht auf eine soziale Unterstützung und eine Unterstützung für die Wohnung anerkennt und achtet, die allen, die nicht über ausreichende Mittel verfügen, ein menschenwürdiges Dasein sicherstellen sollen. Hieraus folgt, dass der im Ausgangsverfahren in Rede stehende Zuschuss, soweit er den von diesem Artikel der Charta genannten Zweck erfüllt, im Unionsrecht nicht als ein solcher angesehen werden kann, der nicht zu den Kernleistungen im Sinne von Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie 2003/109 gehört. Es ist Sache des vorlegenden Gerichts, die erforderlichen Feststellungen zu treffen, wobei der Zweck dieses Zuschusses, seine Höhe, die Voraussetzungen für seine Gewährung und seine Stellung im italienischen Sozialhilfesystem zu berücksichtigen sind.
|
92. V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s článkem 34 Listiny Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky. Z toho vyplývá, že jelikož příspěvek dotčený v původním řízení splňuje cíl stanovený uvedeným článkem Listiny, nelze na něj z hlediska unijního práva nahlížet tak, že nepatří mezi základní dávky ve smyslu čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/109. Vnitrostátnímu soudu přísluší učinit nezbytná zjištění s přihlédnutím k účelu tohoto příspěvku, jeho výši, podmínkám jeho přiznání a k místu, které tento příspěvek zaujímá v italském systému sociální podpory.
|
|
93. Nach alledem ist auf die dritte Frage zu antworten, dass Art. 11 Abs. 1 Buchst. d der Richtlinie 2003/109 dahin auszulegen ist, dass er einer nationalen oder regionalen Regelung wie der im Ausgangsverfahren fraglichen entgegensteht, die im Rahmen der G ewährung von Wohngeld einen Drittstaatsangehörigen, der die im Einklang mit dieser Richtlinie gewährte Rechtsstellung eines langfristig Aufenthaltsberechtigten besitzt, bei der Aufteilung der für dieses Wohngeld bestimmten Mittel anders behandelt als Bürger des Mitgliedstaats, die in derselben Provinz oder Region ansässig sind, sofern dieses Wohngeld in eine der drei in dieser Bestimmung genannten Kategorien fällt und Art. 11 Abs. 4 der Richtlinie keine Anwendung findet.
|
93. S ohledem na výše uvedené úvahy je na třetí otázku třeba odpovědět tak, že čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové celostátní nebo regionální právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která v souvislosti s přiznáním nároku na příspěvek na bydlení stanoví rozdílné zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří mají právní postavení dlouhodobě pobývajících rezidentů přiznané v souladu s ustanoveními této směrnice, oproti zacházení vyhrazenému vlastním státním příslušníkům s bydlištěm v téže provincii nebo regionu při rozdělování finančních prostředků určených na uvedený příspěvek, pokud takovýto příspěvek spadá do některé ze tří kategorií uvedených v tomto ustanovení a pokud se neuplatní odstavec 4 téhož článku.
|
|
Kosten
|
K nákladům řízení
|
|
94. Für die Parteien des Ausgangsverfahrens ist das Verfahren ein Zwischenstreit in dem bei dem vorlegenden Gericht anhängigen Rechtsstreit; die Kostenentscheidung ist daher Sache dieses Gerichts. Die Auslagen anderer Beteiligter für die Abgabe von Erklärungen vor dem Gerichtshof sind nicht erstattungsfähig.
|
94. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
|