[pic] | KOMMISSIONEN FOR DE EUROPÆISKE FÆLLESSKABER |

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

Bruxelles, den 20.12.2007

V Bruselu dne 20.12.2007

KOM(2007) 846 endelig

KOM(2007) 846 v konečném znění

BERETNING FRA KOMMISSIONEN TIL EUROPA-PARLAMENTET OG RÅDET

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

om tilladelse til at indføre undtagelsesbestemmelser i henhold til EF-traktatens artikel 19, stk. 2, forelagt i henhold til artikel 14, stk. 3, i direktiv 93/109/EF om valgret og valgbarhed ved valg til Europa-Parlamentet

o udělení výjimky podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy o ES, která se předkládá v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 93/109/ES o právu občanů Unie volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu

BERETNING FRA KOMMISSIONENTIL EUROPA-PARLAMENTET OG RÅDET

ZPRÁVA KOMISEEVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

om tilladelse til at indføre undtagelsesbestemmelser i henhold til EF-traktatens artikel 19, stk. 2, forelagt i henhold til artikel 14, stk. 3, i direktiv 93/109/EF om valgret og valgbarhed ved valg til Europa-Parlamentet

o udělení výjimky podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy o ES, která se předkládá v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 93/109/ES o právu občanů Unie volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu

1. FORMÅL MED BERETNINGEN

1. PřEDMěT ZPRÁVY

I Rådets direktiv 93/109/EF[1] fastsættes de nærmere regler for valgret og valgbarhed ved valg til Europa-Parlamentet for unionsborgere, der har bopæl i en medlemsstat, hvor de ikke er statsborgere.

Směrnice Rady 93/109/ES[1] stanoví pravidla pro výkon práva občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky, volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu.

I henhold til direktivets artikel 14, stk. 3, forelægger Kommissionen 18 måneder forud for hvert valg til Europa-Parlamentet en beretning for Europa-Parlamentet og Rådet, hvori den kontrollerer, om begrundelserne for at give de pågældende medlemsstater tilladelse til at indføre undtagelsesbestemmelser efter EF-traktatens artikel 19, stk. 2, fortsat består, og i givet fald foreslår den, at der foretages de fornødne tilpasninger.

Ustanovení čl. 14 odst. 3 směrnice stanoví, že osmnáct měsíců před každými volbami do Evropského parlamentu předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž ověří, zda přetrvávají důvody pro povolení výjimek dotyčným členským státům podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, a případně navrhne vhodné změny.

Det næste valg til Europa-Parlamentet finder sted i juni 2009 i de 27 EU-medlemsstater. Kommissionen skal derfor forelægge ovennævnte beretning i december 2007.

Příští volby do Evropského parlamentu budou uspořádány ve 27 členských státech Evropské unie v červnu 2009. Komise proto musí předložit výše uvedenou zprávu v prosinci 2007.

Storhertugdømmet Luxembourg har som den eneste medlemsstat benyttet sig af retten til at indføre undtagelsesbestemmelser efter traktatens artikel 19, stk. 2. Ingen af de to medlemsstater, der er tiltrådt EU efter sidste valg i 2004, har anmodet om en sådan undtagelse.

Jediným členským státem, který požádal o výjimku podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy, je Lucemburské velkovévodství. Ani jeden ze dvou členských států, které přistoupily k Evropské unii po posledních volbách v roce 2004, o tuto výjimku nepožádal.

Begrundelserne for, at Kommissionen til valget i 2004 tillod, at der blev indført undtagelsesbestemmelser i Storhertugdømmet Luxembourg, efter at den i sin beretning af 27. januar 2003[2] havde konkluderet, at begrundelserne var gyldige, og at det som følge heraf ikke var nødvendigt at foreslå tilpasninger, er blevet kontrolleret.

Komise ověřila důvody, kvůli nimž byla Lucemburskému velkovévodství povolena odchylka, před volbami v roce 2004 a ve své zprávě ze dne 27. ledna 2003[2] dospěla k závěru, že se jedná o platné důvody a není tudíž třeba navrhovat změny.

Formålet med denne beretning er at fastslå, om begrundelserne for at give Luxembourg tilladelse til at indføre undtagelsesbestemmelser fortsat består, og i givet fald at stille forslag om tilpasninger.

Cílem této zprávy je určit, zda stále platí důvody pro udělení výjimky Lucembursku, případně navrhnout provedení určitých změn.

2. VALGRET OG VALGBARHED VED VALG TIL EUROPA-PARLAMENTET

2. PRÁVO VOLIT A BÝT VOLEN VE VOLBÁCH DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU

I artikel 19, stk. 2, i traktaten om oprettelse af Det Europæiske Fællesskab fastsættes det, at enhver unionsborger, der har bopæl i en medlemsstat, hvor han ikke er statsborger[3], har valgret og er valgbar i den medlemsstat, hvor han har bopæl, på samme betingelser som statsborgerne i denne medlemsstat. Denne ret kan udøves med forbehold for nærmere bestemmelser, som vedtages af Rådet. De nærmere bestemmelser kan omfatte undtagelser, når specifikke problemer i en medlemsstat tilsiger dette.

Ustanovení čl. 19 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství stanoví, že každý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož není státním příslušníkem[3], má právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Toto právo je vykonáváno v souladu s pravidly přijatými Radou. Tato pravidla mohou stanovit výjimky tam, kde je to odůvodněno zvláštními obtížemi některého členského státu.

De nærmere bestemmelser for udøvelse af valgretten og valgbarheden ved valg til Europa-Parlamentet blev fastsat ved ovennævnte direktiv. Det fastsættes i artikel 3, at enhver person, der på skæringsdagen

Pravidla pro výkon práva volit a práva být volen ve volbách do Evropského parlamentu byla stanovena výše uvedenou směrnicí. Článek 3 této směrnice stanoví, že každá osoba, která je k rozhodnému dni

er unionsborger i henhold til traktatens artikel 17, og som

občanem Unie ve smyslu článku 17 Smlouvy a

uden at være statsborger i bopælslandet i øvrigt opfylder de betingelser for valgret og valgbarhed, der i henhold til dette lands lovgivning kræves opfyldt af landets egne statsborgere,

není státním příslušníkem členského státu bydliště, ale splňuje podmínky, které členský stát bydliště stanoví pro právo volit a být volen vlastním státním příslušníkům,

har valgret og er valgbar i bopælslandet ved valg til Europa-Parlamentet, medmindre vedkommende har fortabt sine rettigheder i henhold til artikel 6 eller 7. En sådan vælger kaldes en "EF-vælger", og en kandidat kaldes en "EF-valgbar".

má právo volit a být volena ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě bydliště, pokud nebyla na základě článků 6 nebo 7 tohoto práva zbavena. Takový volič je označen jako „volič Společenství“ a takový kandidát je označen jako „kandidát Společenství“.

3. UNDTAGELSER EFTER DIREKTIVETS ARTIKEL 14

3. VÝJIMKY PODLE čLÁNKU 14 SMěRNICE

Direktivet tillader indførelse af undtagelser fra princippet om ligestilling mellem nationale og ikke-nationale vælgere, hvor dette er begrundet med specifikke problemer i en medlemsstat. Det er tilfældet, når andelen af unionsborgere, der har bopæl i en medlemsstat uden at være statsborgere der, og som har valgret, i meget væsentlig grad overstiger gennemsnittet på EU-plan.

Podle směrnice je možné povolit výjimku ze zásady rovného zacházení s voliči, kteří jsou státními příslušníky daného členského státu, a voliči, kteří jimi nejsou, pokud to odůvodňují konkrétní problémy v daném členském státě. Je tomu tak, pokud poměr občanů Unie, kteří mají bydliště v daném členském státě, aniž by byli jeho státními příslušníky, a kteří dosáhli věku pro právo volit, významně převyšuje průměr Unie.

Undtagelsen er fastsat i artikel 14, stk. 1, første afsnit: såfremt de unionsborgere i den stemmeberettigede alder, der har bopæl i en medlemsstat, hvori de ikke har statsborgerskab, udgør mere end 20 % af samtlige bosiddende unionsborgere i den stemmeberettigede alder i den pågældende medlemsstat, kan denne, uanset bestemmelserne i artikel 3, 9 og 10, bestemme:

V čl. 14 odst. 1 prvním pododstavci se stanoví, že pokud v některém členském státě přesahuje poměr občanů Unie, kteří zde mají bydliště, aniž by byli jeho státními příslušníky, a kteří dosáhli věku pro právo volit, 20 % celkového počtu všech občanů Unie, kteří dosáhli věku pro právo volit a kteří zde mají bydliště, může tento členský stát odchylně od článků 3, 9 a 10 vyhradit:

a) at valgret er forbeholdt de EF-vælgere, der mindst har haft bopæl i landet i et nærmere fastsat tidsrum, som dog ikke kan overstige fem år

a) právo volit voličům Společenství, kteří mají bydliště v tomto členském státě po určitou minimální dobu, jež nesmí přesáhnout pět let;

b) at valgbarhed er forbeholdt de EF-valgbare, der mindst har haft bopæl i landet i et nærmere fastsat tidsrum, som dog ikke kan overstige ti år.

b) právo být volen voličům Společenství, kteří mají bydliště v tomto členském státě po určitou minimální dobu, jež nesmí přesáhnout deset let.

EF-vælgere og EF-valgbare er ikke underlagt kravene i første afsnit med hensyn til det tidsrum, de skal have haft bopæl i bopælslandet, såfremt de ikke har valgret eller er valgbare som følge af, at de har bopæl uden for hjemlandet, eller som følge af varigheden af dette ophold.

Podmínka délky pobytu stanovená v prvním pododstavci se však nevztahuje na voliče a kandidáty Společenství, kteří nemají právo volit nebo být voleni ve svém státě původu kvůli tomu, že mají bydliště mimo tento stát, nebo kvůli tomu, jak dlouho mimo tento stát pobývají.

4. UNDTAGELSESBESTEMMELSER INDFØRT AF LUXEMBOURG

4. ODCHYLKY, KTERÉ PřIJALO LUCEMBURSKO

Storhertugdømmet Luxembourg har som den eneste medlemsstat gjort brug af undtagelsesbestemmelsen efter artikel 14, stk. 1. I henhold til luxembourgsk ret skal en EU-borger, der er statsborger i et andet EU-land, for at være stemmeberettiget have bopæl i Storhertugdømmet og på tidspunktet for ansøgningen om optagelse på valglisten have haft bopæl der i mindst fem år[4]. Med hensyn til valgbarhed kræves det, at EU-borgere, som ikke er statsborgere dér, skal have haft bopæl i landet i fem år forud for anmeldelsen af kandidaturen[5].

Jediným členským státem, který požádal o výjimku podle čl. 14 odst. 1, je Lucemburské velkovévodství. Právní předpisy tohoto státu stanoví, že ve volbách mohou volit pouze ti státní příslušníci jiného členského státu Unie, kteří mají v Lucemburském velkovévodství bydliště a pobývali tam ke dni žádosti o zápis na volební listinu nejméně pět let[4]. Právo být volen mohou občané Unie, kteří nemají lucemburské státní občanství, vykonávat za podmínky, že mají na území tohoto státu bydliště a pobývali tam ke dni předložení seznamu kandidátů pět let[5].

Det er ligeledes fastsat i luxembourgsk ret, at EF-vælgere og EF-valgbare ikke er underlagt kravet i loven med hensyn til det tidsrum, de skal have haft bopæl i bopælslandet, såfremt de ikke har valgret eller er valgbare som følge af, at de har bopæl uden for hjemlandet, eller som følge af varigheden af dette ophold.

Lucemburské právní předpisy stanoví, že voliči a kandidáti Společenství, kteří nemají právo volit nebo být voleni ve svém státě původu kvůli tomu, že mají bydliště mimo tento stát nebo kvůli délce svého pobytu mimo tento stát, nepodléhají podmínce délky pobytu stanovené v zákoně.

5. VURDERING AF BEGRUNDELSERNE FOR AT INDRØMME EN UNDTAGELSE

5. VYHODNOCENÍ DůVODů PRO UDěLENÍ VÝJIMKY

De omstændigheder, hvorunder der kan gives tilladelse til at indføre undtagelsesbestemmelser, er som omhandlet i artikel 14, stk. 1, at "de unionsborgere i den stemmeberettigede alder, der har bopæl i en medlemsstat, hvori de ikke har statsborgerskab, [udgør] mere end 20 % af samtlige bosiddende unionsborgere i den stemmeberettigede alder i den pågældende medlemsstat".

Podmínka pro udělení výjimky stanovená v čl. 14 odst. 1 uvádí, že „poměr občanů Unie, kteří zde mají bydliště, aniž by byli jeho státními příslušníky, a kteří dosáhli věku pro právo volit, přesahuje 20 % celkového počtu všech občanů Unie, kteří dosáhli věku pro právo volit a kteří zde mají bydliště“.

I henhold til artikel 14, stk. 3, andet punktum, skal medlemsstater, der indfører undtagelsesbestemmelser i henhold til stk. 1, meddele Kommissionen alle fornødne oplysninger til begrundelse heraf.

Druhá věta čl. 14 odst. 3 stanoví, že členské státy, které využijí výjimky podle odstavce 1, poskytnou Komisi potřebná odůvodnění.

De luxembourgske myndigheder sendte ved brev af 26. oktober 2007 Kommissionen de nødvendige oplysninger, hvoraf det fremgår, at pr. 1. januar 2007 var antallet af EU-borgere i den stemmeberettigede alder, som har bopæl i Luxembourg, men som ikke er statsborgere der, 135 400. Det samlede antal EU-borgere, inklusive personer med luxembourgsk statsborgerskab, i den stemmeberettigede alder, som har bopæl i Luxembourg, var 357 500.

Lucemburské orgány dopisem ze dne 26. října poskytly Komisi potřebné údaje, z nichž vyplývá, že k 1. lednu 2007 počet občanů Unie, kteří dosáhli věku volit, mají v Lucembursku bydliště, ale nejsou jeho státními příslušníky, činil 135 400 osob, zatímco celkový počet občanů Unie, včetně lucemburských státních příslušníků, kteří dosáhli věku volit a kteří mají bydliště v Lucemburku, je 357 500 osob.

Det følger heraf, at andelen af udenlandske unionsborgere i den stemmeberettigede alder i Luxembourg pr. 1. januar 2007 udgjorde 37,87 % af samtlige bosiddende unionsborgere i den stemmeberettigede alder i landet. Andelen ligger tydeligvis over den grænse, der er fastsat i direktivet, nemlig 20 %. Der er ingen grund til at antage, at situationen har ændret sig siden da.

Z toho vyplývá, že počet občanů Unie, kteří dosáhli potřebného věku a mají bydliště v Lucembursku, aniž by byli jeho státními příslušníky, představoval 37,87 % celkového počtu občanů Unie, kteří dosáhli věku volit a měli v Lucembursku bydliště k 1. lednu 2007. Tento podíl je výrazně vyšší než limit stanovený ve směrnici, tedy 20 %, a neexistuje důvod k předpokladu, že se situace od té doby změnila.

6. KONKLUSION

6. ZÁVěRY

Kommissionen konkluderer, at begrundelserne for at give Storhertugdømmet Luxembourg tilladelse til at indføre undtagelsesbestemmelser efter traktatens artikel 19, stk. 2, og efter direktivets artikel 14, stk. 1, fortsat består. Den finder det derfor ikke nødvendigt at foreslå tilpasninger af de pågældende bestemmelser i luxembourgsk ret.

Komise dospěla k závěru, že důvody, kvůli nimž byla Lucemburskému velkovévodství povolena odchylka podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy a čl. 14 odst. 1 směrnice, stále platí. Nedomnívá se, že by bylo nutné navrhnout změny souvisejících ustanovení lucemburských právních předpisů.

[1] Rådets direktiv 93/109/EF af 6. december 1993 om fastsættelse af de nærmere regler for valgret og valgbarhed ved valg til Europa-Parlamentet for unionsborgere, der har bopæl i en medlemsstat, hvor de ikke er statsborgere (EFT L 329 af 31.12.1993, s. 34).

[1] Směrnice Rady 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky (Úř. věst. L 329, 31.12.1993, s. 34).

[2] Beretning fra Kommissionen til Europa-Parlamentet og Rådet om tilladelse til at indføre undtagelsesbestemmelser i henhold til EF-traktatens artikel 19, stk. 2, forelagt i henhold til artikel 14, stk. 3, i direktiv 93/109/EF om valgret og valgbarhed ved valg til Europa-Parlamentet, KOM(2003) 31 endelig.

[2] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o udělení výjimky podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy o ES, která se předkládá v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 93/109/ES o právu volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu – KOM(2003) 31 v konečném znění.

[3] Herefter "unionsborger fra et andet EU-land".

[3] Dále jen „občané Unie, kteří nejsou státními příslušníky“.

[4] Artikel 3, stk. 5, i den ændrede valglov af 18. februar 2003.

[4] Čl. 3 odst. 5 volebního zákona ve znění ze dne 18. února 2003.

[5] Artikel 285, stk. 4, i den ændrede valglov af 18. februar 2003.

[5] Čl. 285 odst. 4 volebního zákona ve znění ze dne 18. února 2003.