Odůvodnění rozsudku
|
|
Skutečnosti předcházející sporu
|
Vorgeschichte des Rechtsstreits
|
|
1. Dne 2. března 2005 podali Hervé Dias Martinho a Manuel Carlos Dias Martinho u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
|
1. Am 2. März 2005 meldeten Hervé Dias Martinho und Manuel Carlos Dias Martinho nach der Verordnung (EG) Nr. 40/94 des Rates vom 20. Dezember 1993 über die Gemeinschaftsmarke (ABl. 1994, L 11, S. 1) in ihrer geänderten Fassung (ersetzt durch die Verordnung [EG] Nr. 207/2009 des Rates vom 26. Februar 2009 über die Gemeinschaftsmarke [ABl. L 78, S. 1]) beim Harmonisierungsamt für den Binnenmarkt (Marken, Muster und Modelle) (HABM) eine Gemeinschaftsmarke an.
|
|
2. Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
|
2. Bei der angemeldeten Marke handelt es sich um das folgende Bildzeichen:
|
|
>image>20
|
>image>19
|
|
3. Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají zejména do tříd 18 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
|
3. Die Waren, für die die Marke angemeldet wurde, gehören u. a. zu den Klassen 18 und 25 des Abkommens von Nizza über die internationale Klassifikation von Waren und Dienstleistungen für die Eintragung von Marken vom 15. Juni 1957 in revidierter und geänderter Fassung und entsprechen dort folgender Beschreibung:
|
|
– třída 18: „Lodní kufry a kufry, deštníky, náprsní tašky, peněženky nikoli z drahých kovů; kabelky, batohy, tašky na kolečkách, cestovní tašky, plážové tašky; kufříky na toaletní potřeby“;
|
– Klasse 18: „Reise- und Handkoffer, Regenschirme, Brieftaschen, Geldbörsen, nicht aus Edelmetall; Handtaschen, Rucksäcke, Einkaufstaschen mit Rollen, Reisetaschen, Badetaschen; Kosmetikkoffer“;
|
|
– třída 25: „Oděvy, obuv, pokrývky hlavy, košile, kožené oděvy či oděvy z imitace kůže, opasky, rukavice, šátky, šály, pletené zboží, ponožky, domácí střevíce, plážová obuv, lyžařská či sportovní obuv, spodní prádlo; kombinézy, a sice kombinézy na surfování a lyžařské kombinézy“.
|
– Klasse 25: „Bekleidungsstücke, Schuhwaren, Kopfbedeckungen, Hemden, Bekleidungsstücke aus Leder oder Lederimitationen, Gürtel (Bekleidung), Handschuhe (Bekleidung), Halstücher, Wirkwaren, Socken, Hausschuhe, Strandschuhe, Skischuhe oder Sportschuhe, Unterwäsche; Kombinationen, nämlich Surfkombinationen, Skianzüge“.
|
|
4. Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 39/2005 ze dne 26. září 2005.
|
4. Die Anmeldung wurde im Blatt für Gemeinschaftsmarken Nr. 39/2005 vom 26. September 2005 veröffentlicht.
|
|
5. Dne 23. prosince 2005 podala žalobkyně, společnost Paul Alfons Rehbein (GmbH & Co.) KG, proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky, a to pro všechny výrobky uvedené v bodě 3 výše.
|
5. Am 23. Dezember 2005 erhob die Klägerin, die Paul Alfons Rehbein (GmbH & Co.) KG, nach Art. 42 der Verordnung Nr. 40/94 (jetzt Art. 41 der Verordnung Nr. 207/2009) Widerspruch gegen die Eintragung der angemeldeten Marke für alle oben in Randnr. 3 genannten Waren.
|
|
6. Námitky byly založeny na slovní ochranné známce OUTBURST, zapsané v Německu dne 31. srpna 1999 pod číslem 39940713 pro označení výrobků spadajících do třídy 25 ve smyslu Niceské dohody, odpovídajících následujícímu popisu: „Oděvy, obuv a pokrývky hlavy“.
|
6. Der Widerspruch wurde auf die Wortmarke OUTBURST gestützt, die am 31. August 1999 in Deutschland unter der Nr. 39940713 für Waren der Klasse 25 des Abkommens von Nizza eingetragen worden war, die folgender Beschreibung entsprechen: „Bekleidungsstücke, Schuhwaren und Kopfbedeckungen“.
|
|
7. Námitky byly založeny na všech výrobcích, na které se vztahuje starší ochranná známka.
|
7. Der Widerspruch war auf alle von der älteren Marke erfassten Waren gestützt.
|
|
8. Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
|
8. Begründet wurde der Widerspruch mit einem Eintragungshindernis gemäß Art. 8 Abs. 1 Buchst. b der Verordnung Nr. 40/94 (jetzt Art. 8 Abs. 1 Buchst. b der Verordnung Nr. 207/2009).
|
|
9. Dne 10. července 2006 Hervé Dias Martinho a Manuel Carlos Dias Martinho požádali, aby žalobkyně v souladu s čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009) předložila důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky.
|
9. Am 10. Juli 2006 verlangten Hervé Dias Martinho und Manuel Carlos Dias Martinho nach Art. 43 Abs. 2 und 3 der Verordnung Nr. 40/94 (jetzt Art. 42 Abs. 2 und 3 der Verordnung Nr. 207/2009), dass die Klägerin den Nachweis der ernsthaften Benutzung der älteren Marke erbringe.
|
|
10. Dopisem ze dne 12. července 2006 OHIM žalobkyni vyzval k tomu, aby uvedený důkaz předložila ve lhůtě dvou měsíců, tedy nejpozději dne 13. září 2006.
|
10. Mit Schreiben vom 12. Juli 2006 forderte das HABM die Klägerin auf, diesen Nachweis innerhalb einer Frist von zwei Monaten, also bis spätestens 13. September 2006, zu erbringen.
|
|
11. V odpovědi na tento dopis žalobkyně dne 11. září 2006 předložila následující důkazy:
|
11. In Beantwortung dieses Schreibens legte die Klägerin am 11. September 2006 folgende Nachweise vor:
|
|
– písemné prohlášení jejího pověřeného jednatele ze dne 25. srpna 2006, ve kterém tento jednatel uvedl, že její dceřiná společnost Heinrich Nickel GmbH & Co. KG od roku 2000 používá v rozsáhlé míře starší ochrannou známku pro sportovní oděvy, a pro každý rok v průběhu období 2000-2005 přitom upřesnil jak výši prodejů oděvů označených touto ochrannou známkou, které tato dceřiná společnost realizovala, tak i počet těchto oděvů;
|
– eine schriftliche Erklärung ihres Geschäftsführers vom 25. August 2006, in der dieser angab, dass ihre Tochtergesellschaft, die Heinrich Nickel GmbH & Co. KG, die ältere Marke seit dem Jahr 2000 in großem Umfang für Sportbekleidung benutze, und für die Jahre 2000 bis 2005 jeweils die Absatzzahlen dieser Tochtergesellschaft für Bekleidung dieser Marke und die Zahl der betreffenden Kleidungsstücke nannte;
|
|
– seznam prodejů oděvů označených starší ochrannou známkou, které byly realizovány každý rok v průběhu období 2000-2005, vypracovaný podle jednotlivých zákazníků, seznam týchž prodejů, avšak vypracovaný podle druhu oděvů, různé objednávky, dodací listy a faktury, dvě strany (z nichž jedna je označena datem srpen 2004) pocházející ze dvou katalogů vydaných pro obchodní veletrhy, fotografie oděvů, etikety oděvů a dvě strany vyňaté z propagační brožury s tím, že všechny tyto doklady tvořily přílohu písemného prohlášení uvedeného výše;
|
– als Belege in Anlage zu dieser schriftlichen Erklärung eine nach Kunden aufgeschlüsselte Aufstellung der Jahresabsätze von Bekleidung der älteren Marke von 2000 bis 2005, eine nach Art des Bekleidungsstücks aufgeschlüsselte Aufstellung dieser Absätze, verschiedene Auftragsscheine, Lieferscheine und Rechnungen, zwei Seiten (davon eine mit Datum August 2004) aus zwei für Handelsmessen aufgelegten Katalogen, Fotos von Bekleidungsstücken, Etiketten von Bekleidungsstücken und einen zweiseitigen Auszug aus einem Werbeprospekt;
|
|
– písemné prohlášení pověřeného člena statutárního orgánu jedné společnosti ze dne 4. září 2006, ve kterém tento člen statutárního orgánu uvedl, že tato společnost u společnosti Heinrich Nickel nakoupila sportovní oděvy označené starší ochrannou známkou a tyto oděvy zpětně ve „velkém měřítku“ prodávala ve svých maloobchodních prodejnách přinejmenším od roku 2000, a pro každý rok za období 2000-2005 přitom upřesnil výši těchto nákupů, jakož i počet nakoupených oděvů.
|
– eine schriftliche Erklärung des Geschäftsführers einer Gesellschaft vom 4. September 2006, in der dieser angab, dass die betreffende Gesellschaft bei Heinrich Nickel Sportbekleidung der älteren Marke gekauft und in ihren Einzelhandelsgeschäften mindestens seit dem Jahr 2000 „in großem Maßstab“ verkauft habe, wobei für die Jahre 2000 bis 2005 jeweils der Betrag dieser Einkäufe und die Zahl der gekauften Kleidungsstücke genannt wurden.
|
|
12. Rozhodnutím ze dne 26. června 2007 námitkové oddělení námitky v plném rozsahu zamítlo z důvodu, že žalobkyně nepředložila důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky.
|
12. Mit Entscheidung vom 26. Juni 2007 wies die Widerspruchsabteilung den Widerspruch in vollem Umfang zurück und begründete dies damit, dass die Klägerin nicht den Nachweis der ernsthaften Benutzung der älteren Marke erbracht habe.
|
|
13. Dne 8. srpna 2007 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení k OHIM odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009). Dne 23. října 2007 žalobkyně OHIM předložila odůvodnění odvolání, v jehož příloze přiložila dodatečné důkazy k důkazům již předloženým v prvním stupni.
|
13. Am 8. August 2007 legte die Klägerin beim HABM nach den Art. 57 bis 62 der Verordnung Nr. 40/94 (jetzt Art. 58 bis 64 der Verordnung Nr. 207/2009) Beschwerde gegen die Entscheidung der Widerspruchsabteilung ein. Am 23. Oktober 2007 reichte sie beim HABM ihre Beschwerdebegründung ein, in deren Anlage sie die bereits im ersten Verfahrenszug vorgelegten Beweise um weitere Beweise ergänzte.
|
|
14. Rozhodnutím ze dne 13. března 2008 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání zamítl. Ohledně důkazů, které žalobkyně předložila dne 11. září 2006 (viz bod 11 výše), měl odvolací senát za to, že jsou „globálně“ nedostatečné k prokázání skutečného užívání starší národní ochranné známky. V případě dodatečných důkazů měl odvolací senát s odkazem na čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, jakož i na pravidlo 22 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1), za to, že jsou opožděné, jelikož byly předloženy po uplynutí lhůty stanovené OHIM (viz bod 10 výše) a že neexistují nové skutečnosti, které by toto opožděné předložení mohly odůvodnit. Za těchto okolností měl odvolací senát za to, že není nezbytné přezkoumávat podmínky existence nebezpečí záměny.
|
14. Mit Entscheidung vom 13. März 2008 (im Folgenden: angefochtene Entscheidung) wies die Zweite Beschwerdekammer des HABM die Beschwerde zurück. Die von der Klägerin am 11. September 2006 beigebrachten Beweise (vgl. oben, Randnr. 11) hielt die Beschwerdekammer für „insgesamt“ nicht ausreichend für den Nachweis einer ernsthaften Benutzung der älteren Marke. Die ergänzenden Beweise sah die Beschwerdekammer unter Berufung auf Art. 43 Abs. 2 und 3 der Verordnung Nr. 40/94 und Regel 22 Abs. 2 der Verordnung (EG) Nr. 2868/95 der Kommission vom 13. Dezember 1995 zur Durchführung der Verordnung Nr. 40/94 (ABl. L 303, S. 1) als verspätet an, da sie nach Ablauf der vom HABM gesetzten Frist (vgl. oben, Randnr. 10) beigebracht worden seien und es keine neu zutage getretenen Gesichtspunkte gebe, die die verspätete Beibringung rechtfertigen könnten. Unter diesen Umständen war die Beschwerdekammer der Ansicht, dass die Voraussetzungen für das Vorliegen einer Verwechslungsgefahr nicht geprüft zu werden brauchten.
|
|
Návrhová žádání účastníků řízení
|
Anträge der Parteien
|
|
15. Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
|
15. Die Klägerin beantragt,
|
|
– zrušil napadené rozhodnutí;
|
– die angefochtene Entscheidung aufzuheben;
|
|
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
|
– dem HABM die Kosten aufzuerlegen.
|
|
16. OHIM navrhuje, aby Tribunál:
|
16. Das HABM beantragt,
|
|
– zamítl první žalobní důvod jako neopodstatněný;
|
– den ersten Klagegrund als unbegründet zurückzuweisen;
|
|
– v případě, že by Tribunál rozhodl, že v projednávané věci bude použito pravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95, zamítl rovněž druhý žalobní důvod jako neopodstatněný, žalobu zamítl v plném rozsahu a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení;
|
– falls das Gericht entscheiden sollte, dass Regel 22 Abs. 2 der Verordnung Nr. 2868/95 im vorliegenden Fall anwendbar ist, auch den zweiten Klagegrund als unbegründet zurückzuweisen, die Klage insgesamt abzuweisen und der Klägerin die Kosten aufzuerlegen;
|
|
– v případě, že by Tribunál rozhodl, že v projednávané věci nebude použito pravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95, vrátil věc odvolacímu senátu, aby vykonal svou posuzovací pravomoc v souladu s čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009) a rozhodl, že OHIM ponese pouze vlastní náklady řízení.
|
– falls das Gericht entscheiden sollte, dass Regel 22 Abs. 2 der Verordnung Nr. 2868/95 im vorliegenden Fall nicht anwendbar ist, die Sache an die Beschwerdekammer zur Ermessensausübung gemäß Art. 74 Abs. 2 der Verordnung Nr. 40/94 (jetzt Art. 76 Abs. 2 der Verordnung Nr. 207/2009) zurückzuverweisen und dem HABM nur seine eigenen Kosten aufzuerlegen.
|
|
Právní otázky
|
Rechtliche Würdigung
|
|
17. Žalobkyně uplatňuje dva žalobní důvody, vycházející z porušení ustanovení čl. 43 odst. 2 a 3 ve vzájemném spojení s ustanovením čl. 76 odst. 1 písm. f) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 78 odst. 1 písm. f) nařízení č. 207/2009], jakož i pravidla 22 odst. 3 nařízení č. 2868/95 a z porušení ustanovení čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 ve vzájemném spojení s pravidlem 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95.
|
17. Die Klägerin macht zwei Klagegründe geltend, nämlich einen Verstoß gegen Art. 43 Abs. 2 und 3 und Art. 76 Abs. 1 Buchst. f der Verordnung Nr. 40/94 (jetzt Art. 78 Abs. 1 Buchst. f der Verordnung Nr. 207/2009) in Verbindung mit Regel 22 Abs. 3 der Verordnung Nr. 2868/95 und einen Verstoß gegen Art. 74 Abs. 2 der Verordnung Nr. 40/94 in Verbindung mit Regel 22 Abs. 2 der Verordnung Nr. 2868/95.
|
|
18. První žalobní důvod vznáší otázku, zda důkazy předložené žalobkyní před námitkovým oddělením ve stanovené lhůtě prokazují právně dostačujícím způsobem skutečné užívání starší ochranné známky a druhý žalobní důvod vznáší otázku, zda měl odvolací senát rovněž zohlednit důkazy, které byly předloženy poprvé před ním.
|
18. Der erste Klagegrund wirft die Frage auf, ob die Beweise, die die Klägerin vor der Widerspruchsabteilung innerhalb der gesetzten Frist beibrachte, eine ernsthafte Benutzung der älteren Marke rechtlich hinreichend nachweisen, und beim zweiten Klagegrund stellt sich die Frage, ob die Beschwerdekammer auch die Beweise hätte berücksichtigen müssen, die erstmals vor ihr beigebracht wurden.
|
|
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ustanovení čl. 43 odst. 2 a 3 ve vzájemném spojení s ustanovením čl. 76 odst. 1 písm. f) nařízení č. 40/94, jakož i pravidla 22 odst. 3 nařízení č. 2868/95
|
Zum ersten Klagegrund: Verstoß gegen die Art. 43 Abs. 2 und 3 und 76 Abs. 1 Buchst. f der Verordnung Nr. 40/94 in Verbindung mit Regel 22 Abs. 3 der Verordnung Nr. 2868/95
|
|
19. Jak vyplývá z devátého bodu odůvodnění nařízení č. 40/94, zákonodárce měl za to, že není důvod chránit starší ochranné známky v případě, že nejsou skutečně užívány. V souladu s tímto bodem odůvodnění čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 stanoví, že přihlašovatel ochranné známky Společenství může požádat o důkaz, že po dobu pěti let před zveřejněním přihlášky ochranné známky, která je předmětem námitek, byla starší ochranná známka skutečně užívána na území, na kterém je chráněna.
|
19. Wie sich aus dem neunten Erwägungsgrund der Verordnung Nr. 40/94 ergibt, ist der Gesetzgeber davon ausgegangen, dass der Schutz einer älteren Marke nur insoweit berechtigt ist, als sie tatsächlich benutzt worden ist. Im Einklang mit diesem Erwägungsgrund kann der Anmelder einer Gemeinschaftsmarke nach Art. 43 Abs. 2 und 3 der Verordnung Nr. 40/94 den Nachweis verlangen, dass die ältere Marke innerhalb der letzten fünf Jahre vor der Veröffentlichung der Anmeldung, gegen die sich der Widerspruch richtet, in ihrem Schutzgebiet ernsthaft benutzt worden ist.
|
|
20. Podle pravidla 22 odst. 3 nařízení č. 2868/95 se důkaz o užívání musí týkat místa, času, rozsahu a povahy užívání starší ochranné známky [viz rozsudek Tribunálu ze dne 10. září 2008, Boston Scientific v. OHIM – Terumo (CAPIO), T‑325/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 27 a citovaná judikatura].
|
20. Nach Regel 22 Abs. 3 der Verordnung Nr. 2868/95 muss sich der Benutzungsnachweis auf den Ort, die Zeit, den Umfang und die Art der Benutzung der älteren Marke beziehen (vgl. Urteil des Gerichts vom 10. September 2008, Boston Scientific/HABM – Terumo [CAPIO], T‑325/06, nicht in der amtlichen Sammlung veröffentlicht, Randnr. 27 und die dort angeführte Rechtsprechung).
|
|
21. Při výkladu pojmu „skutečné užívání“ je třeba zohlednit skutečnost, že ratio legis požadavku, podle kterého musí být starší ochranná známka skutečně užívána, aby bylo možné ji namítat proti přihlášce ochranné známky Společenství, spočívá v omezení konfliktů mezi dvěma ochrannými známkami, pokud neexistuje oprávněný hospodářský důvod vyplývající ze skutečné funkce ochranné známky na trhu [rozsudek Tribunálu ze dne 12. března 2003, Goulbourn v. OHIM – Redcats (Silk Cocoon), T‑174/01, Recueil, s. II‑789, bod 38]. Naproti tomu cílem ustanovení uvedených v bodech 19 a 20 výše není vyhodnocení obchodního úspěchu ani kontrola hospodářské strategie podnik u nebo to, aby ochrana ochranných známek byla vyhrazena pouze jejich obchodnímu využití, které je kvantitativně rozsáhlé [viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, Sunrider v. OHIM – Espadafor Caba (VITAFRUIT), T‑203/02, Sb. rozh. s. II‑2811, body 36 až 38 a citovaná judikatura].
|
21. Bei der Auslegung des Begriffs der ernsthaften Benutzung ist zu berücksichtigen, dass der Normzweck des Erfordernisses, dass die ältere Marke ernsthaft benutzt worden sein muss, um einer Gemeinschaftsmarkenanmeldung entgegengehalten werden zu können, darin besteht, Markenkonflikte zu begrenzen, soweit kein berechtigter wirtschaftlicher Grund vorliegt, der einer tatsächlichen Funktion der Marke auf dem Markt entspringt (Urteil des Gerichts vom 12. März 2003, Goulbourn/HABM – Redcats [Silk Cocoon], T‑174/01, Slg. 2003, II‑789, Randnr. 38). Dagegen zielen die oben in den Randnrn. 19 und 20 genannten Bestimmungen weder auf eine Bewertung des kommerziellen Erfolgs noch auf eine Überprüfung der Geschäftsstrategie eines Unternehmens oder darauf ab, den Markenschutz nur umfangreichen geschäftlichen Verwertungen von Marken vorzubehalten (vgl. in diesem Sinne Urteil des Gerichts vom 8. Juli 2004, Sunrider/HABM – Espadafor Caba [VITAFRUIT], T‑203/02, Slg. 2004, II‑2811, Randnrn. 36 bis 38 und die dort angeführte Rechtsprechung).
|
|
22. Ochranná známka je skutečně užívána, je-li užívána v souladu s její hlavní funkcí, tedy zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 11. března 2003, Ansul, C‑40/01, Recueil, s. I 2439, bod 43). Podmínka vztahující se ke skutečnému užívání ochranné známky navíc vyžaduje, aby byla ochranná známka tak, jak je chráněna na relevantním území, užívána veřejně a navenek (rozsudek VITAFRUIT, bod 21 výše, bod 39; viz rovněž v tomto smyslu a obdobně výše uvedený rozsudek Ansul, bod 37).
|
22. Eine Marke wird ernsthaft benutzt, wenn sie entsprechend ihrer Hauptfunktion, die Ursprungsidentität der Waren oder Dienstleistungen, für die sie eingetragen wurde, zu garantieren, benutzt wird, um für diese Waren und Dienstleistungen einen Absatzmarkt zu erschließen oder zu sichern, worunter eine symbolische Benutzung allein zur Wahrung der durch die Marke begründeten Rechte nicht zu subsumieren ist (vgl. entsprechend Urteil des Gerichtshofs vom 11. März 2003, Ansul, C‑40/01, Slg. 2003, I‑2439, Randnr. 43). Mit der Bedingung einer ernsthaften Benutzung der Marke wird außerdem verlangt, dass die Marke so, wie sie in dem fraglichen Gebiet geschützt ist, öffentlich und nach außen benutzt wird (Urteil VITAFRUIT, oben in Randnr. 21 angeführt, Randnr. 39; vgl. in diesem Sinne auch entsprechend Urteil Ansul, Randnr. 37).
|
|
23. Skutečné užívání ochranné známky je třeba posoudit na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní využívání, zvláště užívání, která jsou v dotyčném hospodářském odvětví považována za odůvodněná za účelem udržení nebo získání podílu na trhu pro výrobky nebo služby chráněné ochrannou známkou, povahy těchto výrobků nebo služeb, znaků trhu a rozsahu a četnosti užívání ochranné známky (rozsudek VITAFRUIT, bod 21 výše, bod 40; viz rovněž obdobně rozsudek Ansul, bod 22 výše, bod 43).
|
23. Die Ernsthaftigkeit der Benutzung der Marke ist anhand sämtlicher Tatsachen und Umstände zu beurteilen, die die tatsächliche geschäftliche Verwertung der Marke belegen können; dazu gehören insbesondere Verwendungen, die im betreffenden Wirtschaftszweig als gerechtfertigt angesehen werden, um Marktanteile für die durch die Marke geschützten Waren oder Dienstleistungen zu halten oder hinzuzugewinnen, die Art dieser Waren oder Dienstleistungen, die Merkmale des Marktes sowie der Umfang und die Häufigkeit der Benutzung der Marke (Urteil VITAFRUIT, oben in Randnr. 21 angeführt, Randnr. 40; vgl. auch entsprechend Urteil Ansul, oben in Randnr. 22 angeführt, Randnr. 43).
|
|
24. Ohledně rozsahu užívání starší ochranné známky je zvláště třeba přihlédnout k obchodnímu objemu představovanému souhrnem všech úkonů spojených s užíváním a k délce časového období, během něhož došlo k úkonům spojeným s užíváním, i k četnosti těchto úkonů [rozsudek Tribunálu VITAFRUIT, bod 21 výše, bod 41, a rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, MFE Marienfelde v. OHIM – Vétoquinol (HIPOVITON), T‑334/01, Sb. rozh. s. II‑2787, bod 35].
|
24. Bezüglich des Umfangs der Benutzung der älteren Marke sind insbesondere das Handelsvolumen aller Benutzungshandlungen sowie die Länge des Zeitraums, in dem Benutzungshandlungen stattgefunden haben, und die Häufigkeit dieser Handlungen zu berücksichtigen (Urteile des Gerichts VITAFRUIT, oben in Randnr. 21 angeführt, Randnr. 41, und vom 8. Juli 2004, MFE Marienfelde/HABM – Vétoquinol [HIPOVITON], T‑334/01, Slg. 2004, II‑2787, Randnr. 35).
|
|
25. Při zkoumání skutečného užívání starší ochranné známky v projednávané věci je třeba provést globální posouzení s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu (rozsudek VITAFRUIT, bod 21 výše, bod 42). Skutečné užívání ochranné známky mimoto nelze prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na dotčeném trhu [rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 2002, Kabushiki Kaisha Fernandes v. OHIM – Harrison (HIWATT), T‑39/01, Recueil, s. II‑5233, bod 47, a ze dne 6. října 2004, Vitakraft-Werke Wührmann v. OHIM – Krafft (VITAKRAFT), T‑356/02, Sb. rozh. s. II‑3445, bod 28].
|
25. Bei der Prüfung der Ernsthaftigkeit der Benutzung einer älteren Marke in einem konkreten Fall ist eine umfassende Beurteilung unter Berücksichtigung aller relevanten Faktoren dieses Falles vorzunehmen (Urteil VITAFRUIT, oben in Randnr. 21 angeführt, Randnr. 42). Die ernsthafte Benutzung einer Marke lässt sich außerdem nicht mit Wahrscheinlichkeitsannahmen oder Vermutungen nachweisen, sondern muss auf konkreten und objektiven Umständen beruhen, die eine tatsächliche und ausreichende Benutzung der Marke auf dem betreffenden Markt belegen (Urteile des Gerichts vom 12. Dezember 2002, Kabushiki Kaisha Fernandes/HABM – Harrison [HIWATT], T‑39/01, Slg. 2002, II‑5233, Randnr. 47, und vom 6. Oktober 2004, Vitakraft-Werke Wührmann/HABM – Krafft [VITAKRAFT], T‑356/02, Slg. 2004, II‑3445, Randnr. 28).
|
|
26. V projednávané věci měl odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí za to, že důkazy, které žalobkyně předložila dne 11. září 2006 (viz bod 11 výše), jsou „globálně“ nedostatečné k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky v Německu během relevantního období.
|
26. Hier war die Beschwerdekammer in Randnr. 23 der angefochtenen Entscheidung der Ansicht, dass die von der Klägerin am 11. September 2006 beigebrachten Beweise (vgl. oben, Randnr. 11) „insgesamt“ nicht ausreichten, um eine ernsthafte Benutzung der älteren Marke in Deutschland im maßgeblichen Zeitraum nachzuweisen.
|
|
27. Žalobkyně má naproti tomu za to, že tyto důkazy, posuzované jako celek, takové skutečné užívání jasně prokazují.
|
27. Die Klägerin ist dagegen der Auffassung, dass diese Beweise zusammen genommen den klaren Nachweis einer solchen ernsthaften Benutzung erbringen.
|
|
28. OHIM sdílí posouzení odvolacího senátu.
|
28. Das HABM teilt die Beurteilung der Beschwerdekammer.
|
|
29. Žalobkyně před námitkovým oddělením pro účely prokázání skutečného užívání starší ochranné známky předložila písemné prohlášení jejího pověřeného jednatele, ke kterému byla jako příloha přiložena série dokladů, jakož i písemné prohlášení pocházející od pověřeného člena statutárního orgánu společnosti, která je zákazníkem její dceřiné společnosti Heinrich Nickel (viz bod 11 výše).
|
29. Vor der Widerspruchsabteilung legte die Klägerin zum Nachweis der ernsthaften Benutzung der älteren Marke eine schriftliche Erklärung ihres Geschäftsführers mit einer Reihe von Belegen und eine schriftliche Erklärung des Geschäftsführers einer Gesellschaft, die Kunde ihrer Tochtergesellschaft Heinrich Nickel war, vor (vgl. oben, Randnr. 11).
|
|
30. V případě prvního písemného prohlášení měl odvolací senát nejprve v bodě 17 napadeného rozhodnutí za to, že nemůže mít „stejnou“ důkazní hodnotu jako písemné prohlášení ve smyslu čl. 76 odst. 1 písm. f) nařízení č. 40/94. Uvedl, že k tomu, aby takové prohlášení mohlo mít takovou hodnotu, přísluší dotyčné osobě, aby prokázala, že podle právních předpisů státu, ve kterém bylo učiněno, „je kvalifikováno jako prohlášení učiněné ,místopřísežně‘ nebo má přinejmenším rovnocenný účinek“. V projednávané věci přitom žalobkyně neupřesnila, která ustanovení německého práva sankcionují „nepravdivé prohlášení před OHIM během probíhajícího řízení týkajícího se ochranné známky Společenství stejným způsobem jako nepravdivé místopřísežné prohlášení učiněné před německými orgány“. Dále odvolací senát v bodě 18 napadeného rozhodnutí upřesnil, že pouhá okolnost, že dotčené písemné prohlášení nebylo učiněno „ve formě stanovené“ výše uvedeným ustanovením, však není dostačující k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že postrádá jakoukoli důkazní hodnotu. OHIM jej totiž může zohlednit při svém „globálním přezkumu“ dokumentů, které jsou mu předloženy, a toto prohlášení může usnadnit „systematické posouzení“ a pochopení jednotlivých písemností předložených jako důkazy, jakož i doplnit informace v těchto písemnostech obsažené. Je však nezbytné, aby tvrzení obsažená v písemném prohlášení byla podložena dodatečnými a objektivními důkazy. Konečně měl odvolací senát v bodech 19 až 21 napadeného rozhodnutí za to, že listinné důkazy tvořící přílohu dotčeného písemného prohlášení – s výjimkou stránky jednoho ze dvou katalogů pro obchodní veletrhy označené datem srpen 2004 – dostatečným způsobem nedokládají místo, čas a rozsah užívání starší ochranné známky.
|
30. Zu der ersten schriftlichen Erklärung führte die Beschwerdekammer zunächst in Randnr. 17 der angefochtenen Entscheidung aus, ihr könne nicht der „volle“ Beweiswert einer schriftlichen Erklärung im Sinne des Art. 76 Abs. 1 Buchst. f der Verordnung Nr. 40/94 zukommen. Damit eine solche Erklärung diesen Wert haben könne, müsse der Betroffene nämlich dartun, dass sie nach den Rechtsvorschriften des Staates, in dem sie abgegeben worden sei, „als Erklärung ‚unter Eid‘ oder ‚an Eides statt‘ einzustufen ist oder zumindest ähnliche Wirkung hat“. Im vorliegenden Fall habe die Klägerin aber nicht dargelegt, welches die Bestimmungen des deutschen Rechts seien, nach denen „eine falsche Erklärung vor dem [HABM] in einem anhängigen Verfahren über eine Gemeinschaftsmarke in gleicher Weise geahndet wird wie eine Falschaussage unter Eid vor den deutschen Behörden“. In Randnr. 18 der angefochtenen Entscheidung stellte die Beschwerdekammer sodann klar, dass allerdings allein der Umstand, dass die fragliche schriftliche Erklärung nicht „in der“ von der genannten Bestimmung „vorgeschriebenen Form“ abgegeben worden sei, nicht ausreiche, um ihr jeglichen Beweiswert abzusprechen. Das HABM könne sie nämlich bei seiner „Gesamtwürdigung“ der ihm unterbreiteten Unterlagen berücksichtigen, und sie könne die „systematische Beurteilung“ und das Verständnis der verschiedenen Beweisstücke erleichtern sowie die darin enthaltenen Informationen ergänzen. Die in der schriftlichen Erklärung enthaltenen Aussagen müssten jedoch durch zusätzliche objektive Beweise gestützt werden. Schließlich stellte die Beschwerdekammer in den Randnrn. 19 bis 21 der angefochtenen Entscheidung fest, dass die der fraglichen schriftlichen Erklärung beigefügten Belege mit Ausnahme der mit August 2004 datierten Seite eines der beiden Kataloge für Handelsmessen den Ort, die Zeit und den Umfang der Benutzung der älteren Marke nicht hinreichend bestätigten.
|
|
31. Ohledně druhého písemného prohlášení odvolací senát nejprve v bodě 22 napadeného rozhodnutí uvedl, že třebaže jej lze považovat za „přípustný důkaz“, je nezbytné provést globální přezkum písemností ve spise, se zohledněním všech relevantních faktorů. Dále měl za to, že „místopřísežné prohlášení učiněné zákazníkem dotyčného účastníka a stránka z katalogu neposkytují důkaz o stálém, stabilním a skutečném užívání ochranné známky osobou, která podala námitky, které může být rovnocenné skutečnému užívání uvedené ochranné známky“.
|
31. Zu der zweiten schriftlichen Erklärung führte die Beschwerdekammer zunächst in Randnr. 22 der angefochtenen Entscheidung aus, dass diese zwar als „zulässiger Beweis“ angesehen werden könne, es aber erforderlich sei, eine Gesamtwürdigung der Aktenstücke vorzunehmen und dabei alle maßgeblichen Faktoren zu berücksichtigen. Sie gelangte sodann zu der Auffassung, dass „eine eidesstattliche Erklärung eines Kunden des betroffenen Beteiligten und eine Seite aus einem Messekatalog zusammen nicht eine stetige, stabile und tatsächliche Benutzung der Marke durch die Widerspruchsführerin beweisen, die einer ernsthaften Benutzung dieser Marke gleichkommen kann“.
|
|
32. Zaprvé je ohledně písemného prohlášení pověřeného jednatele žalobkyně třeba nejprve připomenout, že čl. 76 odst. 1 písm. f) nařízení č. 40/94 se jakožto důkazních prostředků o užívání ochranné známky na základě odkazu podle pravidla 22 nařízení č. 2868/95 týká „písemných prohlášení učiněných místopřísežně nebo majících podle právních předpisů státu, ve kterém jsou učiněna, rovnocenný účinek“. Z toho vyplývá, že v právních předpisech dotyčného členského státu je třeba účinky písemného prohlášení zkoumat pouze v případě, že takové prohlášení nebylo učiněno místopřísežně [rozsudek Tribunálu ze dne 7. června 2005, Lidl Stiftung v. OHIM – REWE-Zentral (Salvita), T‑303/03, Sb. rozh. s. II‑1917, bod 40]. V projednávané věci je nesporné, že písemné prohlášení pověřeného jednatele žalobkyně je místopřísežným prohlášením a že jej odvolací senát považoval jako takové za přípustné. Toto písemné prohlášení je tedy – aniž je třeba analyzovat jeho účinky v německém právu – součástí důkazních prostředků uvedených v čl. 76 odst. 1 písm. f) nařízení č. 40/94, na který odkazuje pravidlo 22 nařízení č. 2868/95 (výše uvedený rozsudek Salvita, bod 40).
|
32. Als Erstes ist, was die schriftliche Erklärung des Geschäftsführers der Klägerin angeht, zunächst daran zu erinnern, dass Art. 76 Abs. 1 Buchst. f der Verordnung Nr. 40/94 als Beweismittel für die Benutzung der Marke im Sinne der Verweisung in Regel 22 der Verordnung Nr. 2868/95 „schriftliche Erklärungen, die unter Eid oder an Eides statt abgegeben werden oder nach den Rechtsvorschriften des Staates, in dem sie abgegeben werden, eine ähnliche Wirkung haben“, nennt. Daher sind die Wirkungen einer schriftlichen Erklärung nur dann nach den Rechtsvorschriften des betreffenden Mitgliedstaats zu ermitteln, wenn sie nicht unter Eid oder an Eides statt abgegeben wurde (Urteil des Gerichts vom 7. Juni 2005, Lidl Stiftung/HABM – REWE-Zentral [Salvita], T‑303/03, Slg. 2005, II‑1917, Randnr. 40). Hier steht fest, dass es sich bei der schriftlichen Erklärung des Geschäftsführers der Klägerin um eine eidesstattliche Erklärung handelt und dass sie als solche von der Beschwerdekammer für zulässig gehalten wurde. Sie gehört demnach, ohne dass ihre Wirkungen nach deutschem Recht geprüft zu werden brauchen, zu den Beweismitteln, die nach Art. 76 Abs. 1 Buchst. f der Verordnung Nr. 40/94, auf den Regel 22 der Verordnung Nr. 2868/95 verweist, in Betracht kommen (Urteil Salvita, Randnr. 40).
|
|
33. Dále je třeba uvést, že odvolací senát měl v bodě 17 napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že takové písemné prohlášení může mít „stejnou“ důkazní hodnotu před OHIM pouze v případě, že je podle dotyčného vnitrostátního práva kvalifikováno jako prohlášení učiněné „místopřísežně“ nebo má přinejmenším rovnocenný účinek. Odvolací senát rovněž nesprávně odmítl přiznat „stejnou“ důkazní hodnotu písemnému prohlášení pověřeného jednatele žalobkyně z důvodu, že žalobkyně neupřesnila, která ustanovení německého práva sankcionují nepravdivé prohlášení. Žádná skutečnost v nařízení č. 40/94 ani v nařízení č. 2868/95 totiž neumožňuje dospět k závěru, že důkazní síla důkazních prostředků o užívání ochranné známky, včetně místopřísežných prohlášení, musí být analyzována ve světle vnitrostátních právních předpisů členského státu (rozsudek Salvita, bod 32 výše, bod 42). Je ostatně nutné konstatovat, že OHIM v odpovědi na písemnou otázku, kterou mu položil Tribunál, výslovně uznal, že tvrzení obsažená v bodě 17 napadeného rozhodnutí se odchylují od stanoviska přijatého v rozsudku Salvita, bod 32 výše. OHIM tak správně připustil, že „nezávisle na situaci z hlediska vnitrostátního práva je důkazní síla písemného prohlášení v rámci řízení před OHIM relativní, to znamená, že jeho obsah musí být posuzován volně“.
|
33. Sodann ist festzustellen, dass die Beschwerdekammer in Randnr. 17 der angefochtenen Entscheidung geirrt hat, als sie befand, dass eine solche schriftliche Erklärung vor dem HABM nur dann „vollen“ Beweiswert haben könne, wenn sie nach dem betreffenden nationalen Recht als Erklärung „unter Eid“ oder „an Eides statt“ eingestuft werde oder zumindest ähnliche Wirkung habe. Sie hat auch geirrt, als sie der schriftlichen Erklärung des Geschäftsführers der Klägerin deshalb keinen „vollen“ Beweiswert zuerkannte, weil die Klägerin nicht dargelegt hatte, nach welchen Bestimmungen des deutschen Rechts eine falsche Erklärung geahndet wird. Die Verordnung Nr. 40/94 und die Verordnung Nr. 2868/95 enthalten nämlich nichts, was die Schlussfolgerung erlauben würde, dass die Beweiskraft der Nachweise für die Benutzung der Marke einschließlich der eidesstattlichen Erklärungen im Licht der innerstaatlichen Rechtsvorschriften eines Mitgliedstaats zu prüfen wäre (Urteil Salvita, oben in Randnr. 32 angeführt, Randnr. 42). Im Übrigen hat das HABM in seiner Antwort auf die ihm vom Gericht gestellte schriftliche Frage ausdrücklich eingeräumt, dass die Ausführungen in Randnr. 17 der angefochtenen Entscheidung von denen des Urteils Salvita (oben in Randnr. 32 angeführt) abwichen. So hat es zutreffend zugestanden, dass „unabhängig von der Lage nach nationalem Recht die Beweiskraft einer schriftlichen Erklärung in Verfahren vor dem [HABM] relativ ist, ihr Inhalt also frei gewürdigt werden muss“.
|
|
34. Tato pochybení však nemají žádný dopad na opodstatněnost analýzy odvolacího senátu, jelikož odvolací senát nevedla k popření jakékoli důkazní hodnoty písemného prohlášení pověřeného jednatele žalobkyně. Z bodů 18 až 23 napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že odvolací senát tak, jak mu příslušelo (viz v tomto smyslu rozsudek Salvita, bod 32 výše, bod 41), toto písemné prohlášení řádně zohlednil v rámci globálního posouzení důkazů založených do spisu. Je sice pravda, že v bodě 18 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že uvedené písemné prohlášení není samo o sobě dostačující a že tvrzení, která obsahuje, musejí být podložena dodatečnými „objektivními“ důkazy. Jak však správně uvedl OHIM, toto stanovisko je třeba schválit, jelikož toto prohlášení bylo vypracováno pověřeným jednatelem žalobkyně, a nikoli třetí či nezávislou osobou [viz v tomto smyslu rozsudek Salvita, bod 32 výše, body 43 až 45, a rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2008, Deichmann-Schuhe v. OHIM – Design for Woman (DEITECH), T‑86/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 50]. V tomto ohledu je třeba připomenout, že pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu je třeba především ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy. Je tedy nutné vzít v úvahu především původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný (výše uvedené rozsudky Salvita, bod 42, a DEITECH, bod 47).
|
34. Diese Fehler haben jedoch keine Auswirkung auf die Richtigkeit der Analyse der Beschwerdekammer, da sie nicht dazu geführt haben, dass diese der schriftlichen Erklärung des Geschäftsführers der Klägerin jeden Beweiswert abgesprochen hat. Aus den Randnrn. 18 bis 23 der angefochtenen Entscheidung ergibt sich nämlich, dass die Beschwerdekammer, wie es ihr oblag (vgl. in diesem Sinne Urteil Salvita, oben in Randnr. 32 angeführt, Randnr. 41), dieser schriftlichen Erklärung im Rahmen einer Gesamtwürdigung der Aktenstücke gebührend Rechnung trug. Sie war zwar in Randnr. 18 der angefochtenen Entscheidung der Ansicht, dass besagte schriftliche Erklärung für sich allein genommen nicht ausreiche und die darin enthaltenen Aussagen durch zusätzliche „objektive“ Gesichtspunkte gestützt werden müssten. Wie das HABM zu Recht geltend macht, ist dies jedoch nicht zu beanstanden, da diese Erklärung von einem Geschäftsführer der Klägerin abgegeben wurde und nicht von einem Dritten oder einer unabhängigen Person (vgl. in diesem Sinne Urteil Salvita, Randnrn. 43 bis 45, und Urteil des Gerichts vom 16. Dezember 2008, Deichmann-Schuhe/HABM – Design for Woman [DEITECH], T‑86/07, nicht in der amtlichen Sammlung veröffentlicht, Randnr. 50). Insoweit ist darauf hinzuweisen, dass zur Beurteilung des Beweiswerts eines Dokuments vor allem die Wahrscheinlichkeit der darin enthaltenen Information zu untersuchen ist. Zu berücksichtigen sind dabei insbesondere die Herkunft des Dokuments, die Umstände seiner Ausarbeitung und sein Adressat, und es ist die Frage zu beantworten, ob es seinem Inhalt nach vernünftig und glaubhaft erscheint (Urteile Salvita, Randnr. 42, und DEITECH, Randnr. 47).
|
|
35. V projednávané věci písemné prohlášení pověřeného jednatele žalobkyně obsahuje údaje o užívání starší ochranné známky týkající se místa (Německo), času (období 2000-2005), rozsahu (roční obrat a počet výrobků prodaných za rok) a povahy označených výrobků (sportovní oděvy, zejména bundy, pláště do deště, lyžařské oblečení, kalhoty, džíny, trička atd.). Je nutno konstatovat, jak k tomu správně dospěl odvolací senát, že tyto údaje však nejsou dostatečným způsobem doloženy důkazy tvořícími přílohu tohoto písemného prohlášení.
|
35. Hier enthält die schriftliche Erklärung des Geschäftsführers der Klägerin Angaben zur Benutzung der älteren Marke in Bezug auf den Ort (Deutschland), die Zeit (2000 bis 2005), den Umfang (Jahresumsätze und Zahl der jährlich verkauften Artikel) und die Art der bezeichneten Waren (Sportbekleidung, insbesondere Jacken, Regenbekleidung, Skibekleidung, Hosen, Jeans, T‑Shirts …). Wie die Beschwerdekammer zu Recht festgestellt hat, werden diese Angaben aber durch die Anlagen zu dieser schriftlichen Erklärung nicht hinreichend bestätigt.
|
|
36. Seznam ročních prodejů realizovaných v průběhu období 2000-2005, vypracovaný podle jednotlivých zákazníků a tentýž seznam vypracovaný podle druhu oděvů – kromě toho, že byly rovněž vypracovány samotnou žalobkyní – totiž neobsahují žádný odkaz na starší ochrannou známku. Objednávky, dodací listy a faktury, kromě skutečnosti, že – jak ostatně výslovně uznává žalobkyně ve svých písemnostech – rovněž neuvádějí starší ochrannou známku, se týkají pouze let 2004 až 2006. Jedinou ochrannou známkou, která se objevuje na posledně uvedených dokumentech, je obrazová ochranná známka Nickel Sportswear. Fotografie a etikety oděvů neposkytují žádné informace týkající se místa, času a množství výrobků skutečně prodaných pod starší ochrannou známkou, což ostatně žalobkyně výslovně připouští ve svých písemnostech. Stejně tak je tomu v případě druhé ze dvou stran vyňatých z katalogů pro obchodní veletrhy, jakož i dvou stran pocházejících z propagační brožury. V případě posledně uvedené brožury je třeba zejména uvést, že její samotná existence neprokazuje, že byla distribuována potenciálním německým zákazníkům, neprokazuje rozsah její případné distribuce a ani množství realizovaných prodejů výrobků chráněných starší ochrannou známkou [viz v tomto smyslu rozsudek VITAKRAFT, bod 25 výše, bod 34]. Jediným relevantním prvkem, třebaže je sám o sobě ve značné míře nedostatečný, neboť neposkytuje zejména žádnou informaci týkající se rozsahu užívání, je skutečnost, že jedna ze stran pocházejících z jednoho ze dvou výše uvedených katalogů je označena datem srpen 2004.
|
36. Die nach Kunden aufgeschlüsselte Aufstellung der Jahresabsätze von 2000 bis 2005 und die nach Art des Bekleidungsstücks aufgeschlüsselte Aufstellung dieser Absätze enthalten nämlich abgesehen davon, dass auch sie von der Klägerin selbst erstellt wurden, keinerlei Bezugnahme auf die ältere Marke. Auch die Bestellscheine, die Lieferscheine und die Rechnungen nennen, wie die Klägerin im Übrigen in ihren Schriftsätzen ausdrücklich einräumt, die ältere Marke nicht und betreffen darüber hinaus nur die Jahre 2004 bis 2006. Die einzige Marke, die in diesen Unterlagen vorkommt, ist die Bildmarke Nickel Sportswear. Die Fotos und die Etiketten der Bekleidung liefern keine Information darüber, wo, wann und in welchem Umfang Waren tatsächlich unter der älteren Marke verkauft wurden, was von der Klägerin in ihren Schriftsätzen auch ausdrücklich zugestanden wird. Gleiches gilt für die zweite der beiden Seiten aus den Katalogen für Handelsmessen und für die beiden Seiten aus dem Werbeprospekt. Zu dem Werbeprospekt ist insbesondere festzustellen, dass allein sein Vorhandensein weder seine Ausgabe an eine potenzielle deutsche Kundschaft noch das Ausmaß seiner etwaigen Verbreitung und auch nicht die Absatzmenge von mit der älteren Marke geschützten Waren belegt (vgl. in diesem Sinne Urteil VITAKRAFT, oben in Randnr. 25 angeführt, Randnr. 34). Der einzige im Ansatz erhebliche Anhaltspunkt liegt, obwohl er für sich genommen u. a. mangels Angabe über das Ausmaß der Benutzung bei Weitem nicht ausreichend ist, darin, dass eine Seite aus einem der beiden genannten Messekataloge vom August 2004 datiert.
|
|
37. Žalobkyně nemůže tvrdit, že údaje obsažené v písemném prohlášení jejího pověřeného jednatele mohou zhojit nedostatečnosti konstatované v bodě 36 výše. Jak správně uvedl OHIM, údaje obsažené v písemném prohlášení totiž musejí být podloženy jinými důkazy, a nikoli opačně.
|
37. Die Klägerin kann sich nicht darauf berufen, dass die Angaben in der schriftlichen Erklärung ihres Geschäftsführers den vorstehend in Randnr. 36 festgestellten Unzulänglichkeiten abhelfen können. Wie nämlich das HABM zutreffend vorbringt, sind es die Angaben in der schriftlichen Erklärung, die der Bestätigung durch sonstige Anhaltspunkte bedürfen und nicht umgekehrt.
|
|
38. Dále vzhledem k tomu, že písemné prohlášení pověřeného člena statutárního orgánu společnosti, která je zákazníkem dceřiné společnosti žalobkyně, pochází od třetí společnosti ve vztahu k posledně uvedené společnosti, je samo o sobě dostačující k dosvědčení určitých skutečností. Jak však odvolací senát právem uvedl v bodě 22 napadeného rozhodnutí, toto písemné prohlášení, které se týká pouze určitých nákupů realizovaných jediným zákazníkem dceřiné společnosti žalobkyně, umožňuje prokázat jen existenci velmi omezeného užívání starší ochranné známky v Německu během relevantního období.
|
38. Sodann ist die schriftliche Erklärung des Geschäftsführers einer Gesellschaft, die Kunde einer Tochtergesellschaft der Klägerin ist, an sich hinreichend, um bestimmte Tatsachen zu belegen, da sie von einer im Verhältnis zur Klägerin dritten Gesellschaft stammt. Wie jedoch die Beschwerdekammer in Randnr. 22 der angefochtenen Entscheidung richtig ausgeführt hat, lässt sich mit dieser schriftlichen Erklärung, die nur bestimmte Einkäufe eines vereinzelten Kunden einer Tochtergesellschaft der Klägerin betrifft, nur eine sehr begrenzte Benutzung der älteren Marke in Deutschland während des maßgeblichen Zeitraums nachweisen.
|
|
39. S ohledem na konstatování učiněná v bodech 34 až 38 výše je třeba mít podobně jako odvolací senát za to, že různé důkazy, které žalobkyně předložila před námitkovým oddělením ve stanovené lhůtě, posuzované globálně, nejsou dostačující k prokázání, že starší ochranná známka byla v Německu během relevantního období předmětem rozsáhlého, stálého a skutečného užívání. Je tudíž třeba dospět k závěru, že odvolací senát nepochybil, když měl za to, že důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky nebyl v projednávané věci poskytnut ve stanovené lhůtě.
|
39. In Anbetracht der vorstehend in den Randnrn. 34 bis 38 getroffenen Feststellungen ist mit der Beschwerdekammer davon auszugehen, dass die verschiedenen von der Klägerin vor der Widerspruchsabteilung fristgerecht beigebrachten Beweise bei einer Gesamtwürdigung nicht für den Nachweis einer umfangreichen, stetigen und tatsächlichen Benutzung der älteren Marke in Deutschland während des maßgeblichen Zeitraums ausreichen. Im Ergebnis hat die Beschwerdekammer deshalb fehlerfrei befunden, dass im vorliegenden Fall der Nachweis einer ernsthaften Benutzung der älteren Marke nicht fristgemäß erbracht worden sei.
|
|
40. První žalobní důvod tedy musí být zamítnut.
|
40. Daher ist der erste Klagegrund zurückzuweisen.
|
|
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ustanovení čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 ve vzájemném spojení s pravidlem 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95
|
Zum zweiten Klagegrund: Verstoß gegen Art. 74 Abs. 2 der Verordnung Nr. 40/94 in Verbindung mit Regel 22 Abs. 2 der Verordnung Nr. 2868/95
|
|
41. Podle čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 OHIM nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.
|
41. Nach Art. 74 Abs. 2 der Verordnung Nr. 40/94 braucht das HABM Tatsachen und Beweismittel, die von den Beteiligten verspätet vorgebracht werden, nicht zu berücksichtigen.
|
|
42. Podle ustálené judikatury ze znění čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 vyplývá, že obecně platí, není‑li stanoveno jinak, že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení uvedeného nařízení a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy [rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, Sb. rozh. s. I‑2213, bod 42; rozsudky Tribunálu ze dne 6. listopadu 2007, SAEME v. OHIM – Racke (REVIAN’s), T‑407/05, Sb. rozh. s. II‑4385, bod 56, a ze dne 12. prosince 2007, K & L Ruppert Stiftung v. OHIM – Lopes de Almeida Cunha a další (CORPO livre), T‑86/05, Sb. rozh. s. II‑4923, bod 44].
|
42. Nach ständiger Rechtsprechung folgt aus dem Wortlaut von Art. 74 Abs. 2 der Verordnung Nr. 40/94, dass die Beteiligten als allgemeine Regel und vorbehaltlich einer gegenteiligen Vorschrift Tatsachen und Beweismittel auch dann noch vorbringen können, wenn die für dieses Vorbringen nach den Bestimmungen dieser Verordnung geltenden Fristen abgelaufen sind, und dass es dem HABM keineswegs untersagt ist, solche verspätet vorgebrachten Tatsachen und Beweismittel zu berücksichtigen (Urteil des Gerichtshofs vom 13. März 2007, HABM/Kaul, C‑29/05 P, Slg. 2007, I‑2213, Randnr. 42; Urteile des Gerichts vom 6. November 2007, SAEME/HABM – Racke [REVIAN’s], T‑407/05, Slg. 2007, II‑4385, Randnr. 56, und vom 12. Dezember 2007, K & L Ruppert Stiftung/HABM – Lopes de Almeida Cunha u. a. [CORPO livre], T‑86/05, Slg. 2007, II‑4923, Randnr. 44).
|
|
43. Možnost účastníků řízení před OHIM předložit skutečnosti a důkazy po uplynutí lhůt stanovených za tímto účelem neexistuje bezpodmínečně, nýbrž je podmíněna neexistencí ustanovení v opačném smyslu. Pouze tehdy, je-li tato podmínka splněna, disponuje OHIM posuzovací pravomocí v souvislosti se zohledněním skutečností a důkazů předložených opožděně, kterou mu Soudní dvůr přiznal při výkladu čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 (rozsudek CORPO livre, bod 42 výše, bod 47).
|
43. Die Beteiligten des Verfahrens vor dem HABM haben nicht uneingeschränkt die Möglichkeit, Tatsachen und Beweismittel nach Ablauf der dafür gesetzten Fristen vorzubringen; vielmehr hängt diese Möglichkeit davon ab, dass keine gegenteilige Vorschrift besteht. Nur wenn diese Voraussetzung vorliegt, hat das HABM ein Ermessen in Bezug auf die Berücksichtigung verspätet vorgebrachter Tatsachen und Beweismittel, das ihm der Gerichtshof im Wege der Auslegung von Art. 74 Abs. 2 der Verordnung Nr. 40/94 zuerkannt hat (Urteil CORPO livre, oben in Randnr. 42 angeführt, Randnr. 47).
|
|
44. V projednávané věci přitom existuje ustanovení bránící zohlednění důkazů, které osoba, která podala námitky, předložila poprvé před odvolacím senátem, a to čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, tak jak byl proveden pravidlem 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95. Posledně uvedené ustanovení totiž stanoví:
|
44. Im vorliegenden Fall gibt es aber eine Vorschrift, die der Berücksichtigung der von der Widerspruchsführerin erstmals vor der Beschwerdekammer beigebrachten Beweise entgegensteht, nämlich Art. 43 Abs. 2 und 3 der Verordnung Nr. 40/94 in seiner Konkretisierung durch Regel 22 Abs. 2 der Verordnung Nr. 2868/95. Die letztgenannte Vorschrift lautet nämlich:
|
|
„Má-li osoba, která podala námitky, předložit důkaz o užívání nebo doložit, jaké jsou řádné důvody pro neužívání, vyzve ji [OHIM], aby poskytla požadovaný důkaz ve lhůtě, kterou jí stanoví. Nepředloží-li osoba, která podala námitky, tento důkaz před uplynutím lhůty, [OHIM] námitky zamítne.“
|
„Hat der Widersprechende den Nachweis der Benutzung zu erbringen oder den Nachweis, dass berechtigte Gründe für die Nichtbenutzung vorliegen, so fordert das [HABM] ihn auf, die erforderlichen Beweismittel innerhalb einer vom [HABM] gesetzten Frist vorzulegen. Legt der Widersprechende diese Beweismittel nicht fristgemäß vor, so weist das Amt den Widerspruch zurück.“
|
|
45. Z druhé věty tohoto ustanovení vyplývá, že předložení důkazů o užívání starší ochranné známky po uplynutí lhůty stanovené za tímto účelem má v zásadě za následek zamítnutí námitek, aniž má OHIM v tomto ohledu určitý prostor pro uvážení. Skutečné užívání starší ochranné známky totiž představuje předběžnou otázku, která musí být z tohoto důvodu vyřešena před tím, než bude přijato samotné rozhodnutí o námitkách (rozsudek CORPO livre, bod 42 výše, bod 49).
|
45. Aus dem zweiten Satz dieser Vorschrift geht hervor, dass die Vorlage von Beweismitteln für die Benutzung der älteren Marke nach Ablauf der dafür gesetzten Frist grundsätzlich zur Zurückweisung des Widerspruchs führt, ohne dass das HABM insoweit über ein Ermessen verfügt. Ob die ältere Marke ernsthaft benutzt wurde, ist nämlich eine Vorfrage, die als solche beantwortet werden muss, bevor eine Entscheidung über den Widerspruch selbst getroffen wird (Urteil CORPO livre, oben in Randnr. 42 angeführt, Randnr. 49).
|
|
46. Tribunál však rozhodl, že pravidlo 22 odst. 2 druhou větu nařízení č. 2868/95 nelze vykládat tak, že brání zohlednění dodatečných důkazů s ohledem na existenci nových skutečností, a to ani tehdy, když jsou předloženy po uplynutí této lhůty [rozsudky HIPOVITON, bod 24 výše, bod 56 a CORPO livre, bod 42 výše, bod 50].
|
46. Das Gericht hat jedoch entschieden, dass Regel 22 Abs. 2 Satz 2 der Verordnung Nr. 2868/95 nicht dahin ausgelegt werden kann, dass sie der Berücksichtigung zusätzlicher Beweise im Hinblick auf neu zutage getretene Gesichtspunkte entgegensteht, und zwar auch dann nicht, wenn die Beweise nach Ablauf dieser Frist beigebracht werden (Urteile HIPOVITON, oben in Randnr. 24 angeführt, Randnr. 56, und CORPO livre, oben in Randnr. 42 angeführt, Randnr. 50).
|
|
47. Odvolací senát, který vycházel ze zásad uvedených v bodech 41 až 46 výše měl v projednávané věci v bodech 27 až 29 napadeného rozhodnutí za to, že nemá žádný prostor pro uvážení, který by mu umožnil zohlednit důkazy, které žalobkyně poprvé předložila před ním, neboť neexistuje žádná nová skutečnost odůvodňující toto opožděné předložení.
|
47. Hier war die Beschwerdekammer in den Randnrn. 27 bis 29 der angefochtenen Entscheidung unter Berufung auf die vorstehend in den Randnrn. 41 bis 46 dargestellten Grundsätze der Ansicht, dass sie über keinerlei Ermessensspielraum verfüge, der ihr eine Berücksichtigung der von der Klägerin erstmals vor ihr vorgelegten Beweismittel erlaube, da es keinen neuen Gesichtspunkt gebe, der die verspätete Vorlage rechtfertige.
|
|
48. Žalobkyně má za to, že odvolací senát měl uvedené důkazy zohlednit, jelikož pouze doplňují a objasňují důkazy, které předložila před námitkovým oddělením ve stanovené lhůtě. Tvrdí, že zásady stanovené v rozsudku HIPOVITON, bod 24 výše, se vztahují nejen na případ, kdy opožděně předložené důkazy nebyly dostupné před uplynutím stanovené lhůty nebo v případě, kdy přihlašovatel ochranné známky Společenství uplatnil nové skutkové okolnosti nebo úspěšně popřel důkazy předložené osobou, která podala námitky, ale rovněž v případě, kdy námitkové oddělení mělo za to, že posledně uvedené důkazy jsou nedostatečné.
|
48. Die Klägerin ist der Auffassung, dass diese Beweismittel von der Beschwerdekammer hätten berücksichtigt werden müssen, da sie die der Widerspruchsabteilung fristgerecht vorgelegten Beweismittel nur ergänzten und verdeutlichten. Die im Urteil HIPOVITON (oben in Randnr. 24 angeführt) aufgestellten Grundsätze gälten nicht nur dann, wenn die verspäteten Beweise vor Ablauf der gesetzten Frist nicht verfügbar gewesen seien oder der Anmelder der Gemeinschaftsmarke neue tatsächliche Gesichtspunkte geltend gemacht oder die Beweise des Widerspruchsführers erfolgreich entkräftet habe, sondern auch dann, wenn die Widerspruchsabteilung die letztgenannten Beweise für unzureichend gehalten habe.
|
|
49. OHIM sdílí argumentaci odvolacího senátu, tak jak je připomenuta v bodě 47 výše. Navrhuje však pravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95 vykládat tak, že odvolacím senátům umožňuje nezávisle na existenci „nových skutečností“ přijmout důkazy předložené poprvé před nimi v případě, že tyto důkazy jsou „čistě doplňující“, to znamená že jsou určeny pouze k doplnění důkazů předložených v prvním stupni ve stanovené lhůtě. Zdá se, že tento výklad splňuje kritéria stanovená Soudním dvorem v rozsudku OHIM v. Kaul, bod 42 výše k přijetí opožděně předložených důkazů a odpovídá „duchu“ tohoto rozsudku. OHIM připouští, že pokud by takový výklad měl být použit v projednávané věci, bylo by třeba konstatovat, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že nemá žádnou posuzovací pravomoc v dané oblasti, a tudíž druhému žalobnímu důvodu vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit. Na jednání OHIM dodal, že uvedený výklad je v souladu s přístupem přijatým Tribunálem v jeho rozsudcích ze dne 29. září 2011, New Yorker SHK Jeans v. OHIM – Vallis K. – Vallis A. (FISHBONE) (T‑415/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), a ze dne 16. listopadu 2011, Buffalo Milke Automotive Polishing Products v. OHIM – Werner & Mertz (BUFFALO MILKE Automotive Polishing Products) (T‑308/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), a uvedl, že ponechá na uvážení Tribnálu, aby rozhodl, zda je uvedený výklad třeba uplatnit rovněž v projednávané věci.
|
49. Das HABM schließt sich der Argumentation der Beschwerdekammer, wie sie oben in Randnr. 47 dargestellt worden ist, an. Es regt jedoch an, Regel 22 Abs. 2 der Verordnung Nr. 2868/95 so auszulegen, dass die Beschwerdekammern danach unabhängig vom Vorliegen „neuer Gesichtspunkte“ Beweise zulassen können, die erstmals vor ihnen beigebracht werden, wenn diese „rein ergänzend“ sind, d. h. nur dazu bestimmt, im ersten Verfahrenszug fristgerecht beigebrachte Beweise zu vervollständigen. Diese Auslegung scheine den vom Gerichtshof im Urteil HABM/Kaul (oben in Randnr. 42 angeführt) für die Zulassung verspäteter Beweismittel aufgestellten Kriterien zu genügen und dem „Geist“ dieses Urteils zu entsprechen. Das HABM räumt ein, dass, falls hier eine solche Auslegung zugrunde gelegt werden sollte, festzustellen wäre, dass die Beschwerdekammer irrig zu dem Ergebnis gelangt sei, dass sie in diesem Bereich über keinen Ermessensspielraum verfüge, und dass folglich der zweite Klagegrund durchgreifen würde und die angefochtene Entscheidung aufzuheben wäre. In der mündlichen Verhandlung hat das HABM hinzugefügt, dass diese Auslegung in Richtung des Ansatzes gehe, den das Gericht in seinen Urteilen vom 29. September 2011, New Yorker SHK Jeans/HABM – Vallis K. – Vallis A. (FISHBONE) (T‑415/09, nicht in der amtlichen Sammlung veröffentlicht), und vom 16. November 2011, Buffalo Milke Automotive Polishing Products/HABM – Werner & Mertz (BUFFALO MILKE Automotive Polishing Products) (T‑308/06, noch nicht in der amtlichen Sammlung veröffentlicht), gewählt habe, und dass es die Entscheidung, ob dieser Ansatz auch hier zugrunde gelegt werden sollte, vertrauensvoll in die Hände des Gerichts lege.
|
|
50. Mezi účastníky řízení je nesporné a ze spisu vyplývá, že žalobkyně předložila před námitkovým oddělením ve stanovené lhůtě relevantní důkazy sloužící k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky, a to v dobré víře, že jsou dostatečné k podložení jejích tvrzení.
|
50. Es ist zwischen den Parteien unstreitig und geht auch aus den Akten hervor, dass die Klägerin vor der Widerspruchsabteilung einschlägige Beweise zum Nachweis der ernsthaften Benutzung der älteren Marke fristgerecht beibrachte, und zwar in dem guten Glauben, dass sie ausreichten, um ihre Behauptungen zu stützen.
|
|
51. Mezi účastníky řízení je rovněž nesporné a ze spisu rovněž vyplývá, že důkazy, které žalobkyně předložila poprvé před odvolacím senátem v příloze odůvodnění odvolání, ve kterém žádala o nový úplný přezkum věci, směřovaly pouze k posílení nebo k objasnění obsahu původních důkazů. Nepředstavovaly tedy první a jediné důkazy o užívání.
|
51. Ebenso ist zwischen den Parteien unstreitig und geht aus den Akten hervor, dass die Beweise, die von der Klägerin erstmals vor der Beschwerdekammer in Anlage zu ihrer Beschwerdebegründung, mit der sie eine umfassende Neuprüfung der Sache begehrte, beigebracht wurden, bloß den Inhalt der ursprünglichen Beweise verstärken oder verdeutlichen sollten. Sie waren also nicht die ersten und einzigen Beweise für die Benutzung.
|
|
52. S ohledem na skutečnosti uvedené v bodech 50 a 51 výše je třeba mít za to, že v projednávané věci měl odvolací senát na rozdíl od toho, co uvedl v napadeném rozhodnutí, posuzovací pravomoc, která mu umožňovala zohlednit či nezohlednit dodatečné důkazy předložené spolu s odůvodněním odvolání.
|
52. In Anbetracht der vorstehend in den Randnrn. 50 und 51 geschilderten Umstände ist davon auszugehen, dass die Beschwerdekammer im vorliegenden Fall anders als von ihr in der angefochtenen Entscheidung angenommen über ein Ermessen verfügte, aufgrund dessen es ihr freistand, die mit der Beschwerdebegründung beigebrachten ergänzenden Beweise zu berücksichtigen oder nicht.
|
|
53. Pravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95 totiž musí být chápáno v tom smyslu, že žádná skutečnost nemůže bránit tomu, aby byly zohledněny dodatečné důkazy, které pouze doplňují jiné důkazy předložené ve stanovené lhůtě, jestliže původní důkazy nepostrádají relevanci, avšak byly považovány za nedostatečné. Taková úvaha, která v žádném případě nečiní výše uvedené pravidlo nadbytečným, platí tím spíše, že žalobkyně nezneužila stanovených lhůt tím, že by vědomě využila taktiky zdržování nebo tím, že by zjevně jednala nedbale, a že se dodatečné důkazy, které předložila, omezují na podložení údajů, které již vyplývají z písemných prohlášení předložených ve stanovené lhůtě.
|
53. Regel 22 Abs. 2 der Verordnung Nr. 2868/95 ist nämlich in dem Sinn zu verstehen, dass nichts gegen die Berücksichtigung ergänzender Beweise sprechen kann, die lediglich zu anderen, fristgerecht beigebrachten Beweisen hinzukommen, wenn den ursprünglichen Beweisen nicht die Erheblichkeit abzusprechen ist, sondern sie für unzureichend befunden wurden. Diese Überlegung, die die genannte Regel keinesfalls überflüssig macht, gilt umso mehr, als die Klägerin keinen Fristmissbrauch durch absichtliche Verzögerungstaktiken oder offenkundige Fahrlässigkeit begangen hat und die von ihr beigebrachten ergänzenden Beweise darauf beschränkt waren, die Anhaltspunkte zu bestätigen, die sich bereits aus den fristgemäß abgegebenen schriftlichen Erklärungen ergaben.
|
|
54. Nezdá se, že by takový výklad byl v rozporu s judikaturou uvedenou v bodě 46 výše, ve které se skutkové okolnosti lišily. Ve věci, ve které byl vydán rozsudek HIPOVITON, bod 24 výše, osoba, která podala námitky, předložila důkazy ve stanovené lhůtě. Následně účastník řízení, který požádal o zápis ochranné známky, ve svém podání předloženém před odvolacím senátem uvedl nové okolnosti a argumenty. Tribunál přitom odvolacímu senátu vytkl to, že osobu, která podala námitky, nevyzval k tomu, aby zaujala stanovisko k tomuto podání, a rozhodl, že tato osoba byla zbavena možnosti vyhodnotit vhodnost dodání dodatečných důkazů. Dodal, že odvolací senát tedy nemohl zohlednit všechny relevantní faktory za účelem posouzení, zda užívání této ochranné známky mohlo být kvalifikováno jako skutečné, a že tak vycházel z neúplného skutkového základu (rozsudek HIPOVITON, bod 24 výše, body 54 a 58). Ve věci, ve které byl vydán rozsudek CORPO livre, bod 42 výše, Tribunál ke konstatování, že OHIM nemá prostor pro uvážení za účelem zohlednění důkazů předložených po stanovené lhůtě, výslovně uvedl, že tyto důkazy nejsou „dodatečnými důkazy, ale prvními a jedinými důkazy o užívání“ starších ochranných známek uplatněných v této věci (rozsudek CORPO livre, bod 42 výše, bod 50).
|
54. Eine solche Auslegung steht nicht in Widerspruch zu der oben in Randnr. 46 angeführten Rechtsprechung, die zu anders gelagerten Sachverhalten ergangen ist. In der Rec htssache, in der das Urteil HIPOVITON (oben in Randnr. 24 angeführt) ergangen ist, hatte die Widerspruchsführerin fristgemäß Beweise beigebracht. Später hatten die Anmelderinnen der Marke in ihrem bei der Beschwerdekammer eingereichten Schriftsatz neue Tatsachen und Argumente vorgebracht. Das Gericht beanstandete, dass die Beschwerdekammer die Widerspruchsführerin nicht aufgefordert habe, zu diesem Schriftsatz Stellung zu nehmen, und befand, dass der Widerspruchsführerin die Gelegenheit genommen worden sei, die Zweckmäßigkeit der Beibringung zusätzlicher Beweise zu beurteilen. Es fügte hinzu, dass die Beschwerdekammer somit nicht alle Kriterien habe berücksichtigen können, die für die Beurteilung relevant seien, ob die Benutzung der betreffenden Marke als ernsthaft einzustufen sei, und sich so auf eine unvollständige tatsächliche Grundlage gestützt habe (Urteil HIPOVITON, oben in Randnr. 24 angeführt, Randnrn. 54 und 58). In der Rechtssache, in der das Urteil CORPO livre (oben in Randnr. 42 angeführt) ergangen ist, stellte das Gericht für die Feststellung, dass das HABM über keinen Ermessensspielraum verfügt habe, um nach der gesetzten Frist vorgelegte Beweismittel zu berücksichtigen, ausdrücklich darauf ab, dass es bei diesen Beweismitteln „nicht um zusätzliche Beweise, sondern um die ersten und einzigen Beweise für die Benutzung“ der in jener Rechtssache geltend gemachten älteren Marken gegangen sei (Urteil CORPO livre, oben in Randnr. 42 angeführt, Randnr. 50).
|
|
55. Závěr, podle něhož měl odvolací senát možnost zohlednit dodatečné důkazy, které mu předložila žalobkyně dne 23. října 2007, je ostatně zcela v souladu se zásadami stanovenými Soudním dvorem v rozsudku OHIM v. Kaul, bod 42 výše. V bodě 44 tohoto rozsudku tak Soudní dvůr upřesnil, že v případě, kdy má OHIM rozhodovat v rámci námitkového řízení, může být zvláště odůvodněné, aby OHIM zohlednil opožděně uplatněné či předložené skutečnosti či důkazy, usoudí-li jednak, že tyto skutečnosti nebo důkazy mohou na první pohled být skutečně relevantní, pro výsledek námitek podaných k OHIM, a dále že stadium řízení, ve kterém k tomuto opožděnému předložení dojde, a okolnosti, které jej provázejí, takovému zohlednění nebrání.
|
55. Die Schlussfolgerung, dass der Beschwerdekammer die Möglichkeit offenstand, die von der Klägerin vor ihr am 23. Oktober 2007 beigebrachten ergänzenden Beweise zu berücksichtigen, steht im Übrigen völlig mit den Grundsätzen in Einklang, die der Gerichtshof im Urteil HABM/Kaul (oben in Randnr. 42 angeführt) aufgestellt hat. So hat der Gerichtshof in Randnr. 44 jenes Urteils klargestellt, dass die Berücksichtigung verspätet vorgebrachter Tatsachen oder Beweismittel durch das HABM, wenn es im Rahmen eines Widerspruchsverfahrens zu entscheiden hat, insbesondere dann gerechtfertigt sein kann, wenn das HABM zu der Auffassung gelangt, dass zum einen diese Tatsachen oder Beweismittel auf den ersten Blick von wirklicher Relevanz für das Ergebnis des bei ihm eingelegten Widerspruchs sein können und dass zum anderen das Verfahrensstadium, in dem das verspätete Vorbringen erfolgt, und die Umstände, die es begleiten, einer solchen Berücksichtigung nicht entgegenstehen.
|
|
56. Soudní dvůr navíc v rozsudku OHIM v. Kaul, bod 42 výše, přijetí opožděných důkazů odůvodnil na základě zásad právní jistoty a řádné správy, podle nichž musí být průzkum merita námitek co možná nejúplnější, aby se zabránilo zápisu ochranných známek, které by následně mohly být prohlášeny za neplatné (viz v tomto smyslu body 48, 57 a 58 tohoto rozsudku). Tyto zásady tedy mohou mít přednost před zásadou procesní účinnosti, z níž vychází nutnost dodržovat lhůty, pokud to okolnosti konkrétního případu odůvodňují.
|
56. Im Urteil HABM/Kaul (oben in Randnr. 42 angeführt) hat der Gerichtshof außerdem die Zulassung verspäteter Beweismittel auf der Grundlage der Grundsätze der Rechtssicherheit und der ordnungsgemäßen Verwaltung gerechtfertigt, nach denen die Prüfung der Begründetheit eines Widerspruchs so vollständig wie möglich sein muss, damit die Eintragung von Marken vermieden wird, die später für nichtig erklärt werden könnten (vgl. in diesem Sinne Randnrn. 48, 57 und 58 jenes Urteils). Daher können diese Grundsätze vor dem Grundsatz der Verfahrenseffizienz, der der Notwendigkeit der Einhaltung von Fristen zugrunde liegt, Vorrang haben, wenn die Umstände des konkreten Falles dies rechtfertigen.
|
|
57. Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že druhému žalobnímu důvodu je třeba vyhovět.
|
57. Nach alledem greift der zweite Klagegrund durch.
|
|
58. Napadené rozhodnutí tudíž musí být zrušeno.
|
58. Die angefochtene Entscheidung ist daher aufzuheben.
|
|
59. Navíc je vzhledem k tomu, že OHIM podpůrně navrhl, aby Tribunál věc vrátil odvolacímu senátu, třeba uvést, že v rámci žaloby podané před Tribunálem proti rozhodnutí odvolacího senátu z čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že OHIM je povinen provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozhodnutí Tribunálu. Tento bod návrhových žádání tudíž musí být zamítnut.
|
59. Da außerdem das HABM hilfsweise die Rückverweisung der Sache an die Beschwerdekammer beantragt hat, ist festzustellen, dass das HABM im Rahmen einer beim Gericht erhobenen Klage gegen die Entscheidung einer Beschwerdekammer nach Art. 65 Abs. 6 der Verordnung Nr. 207/2009 die Maßnahmen zu ergreifen hat, die sich aus dem Urteil des Gerichts ergeben. Deshalb ist dieser Antrag zurückzuweisen.
|
|
K nákladům řízení
|
Kosten
|
|
60. Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
|
60. Nach Art. 87 § 2 der Verfahrensordnung des Gerichts ist die unterliegende Partei auf Antrag zur Tragung der Kosten zu verurteilen.
|
|
61. V projednávané věci vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
|
61. Da hier das HABM unterlegen ist, sind ihm gemäß dem Antrag der Klägerin die Kosten aufzuerlegen.
|