Úvod

Pokračující hospodářská a finanční krize v EU se stala katalyzátorem hlubokých změn. Její dopad lze zaznamenat při restrukturalizaci vnitrostátních ekonomik pro přípravu růstu a konkurenceschopnosti.

V tomto procesu reforem sehrávají vnitrostátní systémy soudnictví klíčovou úlohu při obnově důvěry a návratu k růstu. Účinný a nezávislý soudní systém přispívá k důvěře a stabilitě. Předvídatelná, rychlá a vymahatelná soudní rozhodnutí jsou důležitými strukturálními složkami atraktivního podnikatelského prostředí. Taková rozhodnutí udržují důvěru při začátku podnikání, vymáhání smluv, vyrovnávání soukromých dluhů nebo při ochraně majetku a dalších práv.

Zkušenosti v členských státech, ve kterých probíhají ekonomické ozdravné programy[1], ukazují, že nedostatky fungování soudního systému posilují spirálu negativního růstu a podkopávají důvěru občanů a podniků v instituce soudnictví. Z toho důvodu se v roce 2011 staly nedílnou součástí strukturálních složek těchto programů reformy vnitrostátního soudnictví.

Zvýšení úrovně, nezávislosti a účinnosti systémů soudnictví je také prioritou v evropském semestru, novém ročním cyklu koordinace hospodářských politik EU[2]. V roce 2012 bylo určeno šest členských států[3], u kterých existují problémy, zejména ohledně délky soudních řízení a organizace soudnictví.

Efektivita vnitrostátních soudních systémů má pro EU zásadní význam

Přístup k efektivnímu systému soudnictví je hlavním právem, které vychází ze základu evropských demokracií a je zakotveno v ústavních tradicích společných členským státům. Má zásadní význam pro efektivitu celého práva EU, zejména ekonomických právních předpisů EU, které přispívají k růstu. Vnitrostátní soudy např. sehrávají hlavní úlohu při vymáhání právní předpisů EU o hospodářské soutěži[4] a dalších právních předpisů EU, které mají zásadní význam pro jednotný trh[5], zejména v oblasti elektronických komunikací[6], duševního vlastnictví[7], veřejných zakázek[8], životního prostředí[9] nebo ochrany spotřebitelů[10].

Pokaždé, když vnitrostátní soud použije právní předpisy EU, koná jako „soud Unie“ a musí zajistit efektivní soudní ochranu pro každého, pro občany a podniky, jejichž práva zaručená v právu EU byla porušena. Význam tohoto práva na účinnou právní ochranu je zakotven v Listině základních práv Evropské unie (článek 47).

Efektivní soudní systémy jsou také nepostradatelné pro posílení vzájemné důvěry, která je potřebná pro rozvoj a provádění nástrojů EU vycházejících ze vzájemného uznávání a spolupráce. V souladu s čl. 67 odst. 1 SFEU tvoří Unie prostor práva při respektování různých právních systémů a tradic členských států. Od občanů, podniků, soudců a orgánů se očekává, že budou důvěřovat rozhodnutím, která učinila justice v jiném členském státu, a budou je respektovat, uznávat nebo provádět.

Nedostatky vnitrostátních soudních systémů nejsou tedy jen problémem daného členského státu, ale mohou mít negativní dopad na fungování jednotného trhu a obecněji celé EU.

Potřeba systematického přehledu

Evropská komise ve své roční analýze růstu 2013[11] zdůraznila význam zvýšení úrovně, nezávislosti a účinnosti vnitrostátních systémů soudnictví. Před tím, než budou v této oblasti formulována doporučení specifická pro danou zemi, vyvstává potřeba systematického přehledu o fungování soudních systémů ve všech členských státech, který by v plném rozsahu zohledňoval různé vnitrostátní právní tradice. Na podporu reforem soudnictví přijatých pro obnovu růstu jsou nezbytné objektivní, spolehlivé a srovnatelné údaje.

1. Co je srovnávací přehled EU o soudnictví?

Cílem srovnávacího přehledu EU o soudnictví („srovnávací přehled“) je pomoci EU a členským státům zajistit efektivnější soudnictví na základě poskytnutí objektivních, spolehlivých a srovnatelných údajů o fungování soudních systémů všech členských států. Klíčovými složkami „efektivního soudního systému“ jsou úroveň, nezávislost a účinnost. Poskytnutí informací o těchto složkách ve všech členských státech přispívá k určení možných nedostatků a dobrých příkladů a podporuje rozvoj politik soudnictví na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU.

Hlavní charakteristiky srovnávacího přehledu jsou:

– jedná se o nástroj srovnání, který zahrnuje všechny členské státy[12]. Bez ohledu na model vnitrostátního soudního systému nebo právní tradici, ve které je zakotven, jsou rychlost, nezávislost, dostupnost a snadný přístup některými ze základních parametrů toho, co je součástí efektivního soudního systému. Přestože je součástí srovnávacího přehledu i srovnání v oblasti konkrétních ukazatelů, není jeho cílem předložit jeden celkový žebříček hodnocení nebo podpořit nějaký konkrétní typ soudního systému,

– jeho cílem je ukázat trendy fungování vnitrostátních soudních systémů v čase. V roce 2013 předkládá srovnávací přehled údaje poprvé a nutně neukazuje účinky pokračujících reforem v některých členských státech[13]. Vzhledem k tomu, že srovnávací přehled je vytvářen pravidelně, mohly by se tyto účinky projevit v budoucích srovnávacích přehledech,

– jedná se o nezávazný nástroj, který má být používán jako součást otevřeného dialogu s členskými státy, jehož cílem je pomoci členským státům a institucím EU při definování lepších politik soudnictví. Přehled přispívá ke stanovení problémů vyžadujících zvláštní pozornost. Špatný výkon, který ukazatelé odhalí, vyžaduje hlubší analýzu důvodů takového výsledku a v případě potřeby zapojení vhodných reforem při zohlednění skutečnosti, že srovnatelnost údajů může být omezena rozdíly v postupech a právních rámcích,

– jedná se o rozvíjející se nástroj, který se postupně rozšíří na zahrnuté oblasti, ukazatele a metodiky s cílem určit hlavní parametry efektivního soudního systému. Na základě dialogu s členskými státy by srovnávací přehled mohl postupně zahrnout i jiné oblasti soudních systémů a další prvky v „řetězci soudnictví“, kterými musí osoba nebo společnost projít, aby se jí dostalo efektivní spravedlnosti (např. od počáteční fáze vstupu do soudního systému po konečnou fázi provedení rozhodnutí).

S ohledem na význam vnitrostátních soudních systémů pro hospodářství se rozsah srovnávacího přehledu 2013 zaměřuje na ty parametry soudního systému, které přispívají ke zlepšení podnikatelského a investičního prostředí. Srovnávací přehled zkoumá ukazatele účinnosti pro jiné než trestní věci a zejména pro sporné občanskoprávní a obchodní věci, které jsou významné pro rozhodování obchodních sporů, a pro správní věci. V podnikatelském prostředí sehrává správní soudnictví významnou úlohu, například ohledně vydávání povolení nebo správních sporů týkajících se daní nebo sporů s vnitrostátními regulačními orgány.

Pro účely přípravy tohoto srovnávacího přehledu byla Komise Rady Evropy pro hodnocení efektivnosti soudnictví (CEPEJ) požádána Evropskou komisí, aby shromáždila údaje a provedla analýzu[14]. Evropská komise použila pro vypracování tohoto srovnávacího přehledu nejvíce relevantní a nejvýznamnější údaje. Ve srovnávacím přehledu byly také použity údaje z jiných zdrojů, jako ze Světové banky, Světového ekonomického fóra a Projektu světové justice.

2. Ukazatele srovnávacího přehledu EU o soudnictví z roku 2013

V roce 2013 předkládá srovnávací přehled klíčová zjištění vycházející zejména z ukazatelů souvisejících s účinností řízení: délkou řízení, rychlostí vyřizování a počtem projednávaných věcí[15].

– Délka řízení vyjadřuje čas (ve dnech) potřebný pro vyřešení věci u soudu, kterým je doba, kterou soud potřebuje pro vydání rozhodnutí v prvním stupni. Ukazatel „dispozičního času“ je počet nevyřešených věcí dělený počtem vyřešených věcí na konci roku vynásobený 365 dny.

– Rychlost vyřizování je podíl počtu vyřešených věcí a počtu nově přicházejících věcí. Rychlost vyřizování je měřítkem toho, zda je soud schopen vyřizovat nově přicházející věci. Jestliže je rychlost vyřizování nízká a délka řízení dlouhá, v systému dochází k hromadění nevyřízených věcí.

– Počet projednávaných věcí vyjadřuje počet věcí, které je stále třeba projednat na začátku období (např. roku). Počet projednávaných věcí ovlivňuje dispoziční čas. Zkrácení délky řízení tedy vyžaduje opatření ke snížení počtu projednávaných věcí.

Srovnávací přehled dále zkoumá ukazatele některých faktorů, které mohou pomoci zkrátit délku řízení a zvýšit úroveň soudnictví: sledování a hodnocení činností soudů, systémy informační a komunikační technologie (IKT) pro soudy, metody alternativního řešení sporů a vzdělávání soudců. Přestože je délka řízení ovlivněna také několika dalšími důležitými faktory, zejména specifickými prvky postupů a jejich složitostí, výše uvedené ukazatele poskytují užitečné informace a odrážejí povědomí členských států o důležitosti těchto otázek a opatřeních přijatých v této oblasti.

– Sledování a hodnocení činností soudů: Aby bylo možné zvýšit úroveň a účinnost soudních řízení, měly by být činnosti soudů sledovány prostřednictvím komplexního a veřejně dostupného systému shromažďování informací a měly by být pravidelně hodnoceny. Ukazatelé odrážejí dostupnost systémů pravidelného sledování činností soudů a systémů hodnocení.

Monitorovací systémy zahrnují zveřejňování výročních zpráv o činnosti a měření počtu nově přicházejících věcí, vydaných rozhodnutí, odložených věcí a délky řízení.

Ukazatel hodnocení činností soudů vychází z dostupnosti:

– definice ukazatelů výkonu (jako jsou nově přicházející věci, uzavřené věci, projednávané věci, hromadění nevyřízených věcí, výkon soudců a soudních zaměstnanců, vymáhání, náklady),

– pravidelného hodnocení výkonu a výstupů,

– definice standardů úrovně (jako jsou politiky zajištění jakosti, politiky lidských zdrojů, standardy řízení, využití zdrojů),

– specializovaných soudních zaměstnanců odpovědných za politiku jakosti.

– Systémy IKT pro soudy: Pro efektivitu správy soudnictví se stalo nepostradatelné využívání informačních a komunikačních technologií. Ukazatelé odrážejí dostupnost systémů IKT pro registraci a správu věcí a pro komunikaci a výměnu informací mezi soudy a jejich prostředím (např. elektronické internetové formuláře, internetové stránky soudů, online návaznost věcí, elektronické rejstříky, elektronické zpracování drobných nároků a vymáhání nesporných dluhů, elektronické podávání nároků a videokonference).

– Metody alternativního řešení sporů (ADR) pro sporné občanskoprávní a obchodní věci: ADR v různých formách mohou doplnit tradiční soudní postupy. Tento ukazatel odráží dostupnost metod alternativního řešení sporů.

– Vzdělávání soudců: Vzdělávání soudců, počáteční a trvalé vzdělávání v průběhu celé jejich profesní dráhy je důležitým prvkem úrovně a efektivity soudních rozhodnutí. Vzdělávání může být zaměřeno na specializaci, ale také na zlepšení dovedností. Tento ukazatel poskytuje informace o povinném vzdělávání soudců.

– Zdroje: Rozpočet soudů, počet soudců a advokátů poskytují informace o zdrojích v soudních systémech.

Srovnávací přehled také poskytuje zjištění vycházející z ukazatelů týkajících se vnímané nezávislosti soudních systému. Vnímání nezávislosti je důležité pro investiční rozhodnutí. Světové ekonomické fórum (WEF) poskytuje ve své výroční Zprávě o globální konkurenceschopnosti „index vnímané nezávislosti“, který je významný v souvislostech ekonomického růstu a vychází z průzkumu, kterého se zúčastnil reprezentativní vzorek firem ve všech zemích reprezentující hlavní odvětví hospodářství (zemědělství, výrobní průmysl, nevýrobní průmysl a služby)[16]. V souvislosti se svojí zprávou o indexu právního státu 2012–2013 vytvořil Projekt světové justice (WJP) na základě odpovědí v průzkumu veřejnosti a kvalifikovaných respondentů ukazatel týkající se „vnímané nezávislosti občanskoprávního soudnictví“[17]. Mělo by být také poznamenáno, že Soudní dvůr Evropské unie[18] a Evropský soud pro lidská práva[19] v rámci zkoumání problematiky nezávislosti soudnictví zdůraznily význam, který představuje zdání soudní nezávislosti. Podle judikatury těchto soudů vyžaduje nezávislost soudnictví podrobná pravidla s cílem odstranit v mysli jednotlivců všechny důvodné pochybnosti týkající se nepřístupnosti tohoto orgánu vůči vnějším faktorům a jeho neutrality s ohledem na zájmy, které jsou před ním projednávány.

3. Klíčová zjištění srovnávacího přehledu EU o soudnictví z roku 2013 3.1. Významné rozdíly v délce řízení

Odložená spravedlnost je odepřenou spravedlností. Pro podniky a investory mají rychlá rozhodnutí zásadní význam. Při rozhodování o investicích společnosti zohledňují riziko, že budou zapojeni do obchodních, pracovních nebo daňových sporů nebo úpadků. Účinnost, s jakou systém soudnictví dané země spor vyřizuje, je velmi důležitá. Například právní vymáhání smlouvy o dodávce nebo servisní smlouvy se s prodlužující se délkou soudního sporu velmi prodražuje a po uplynutí určité doby dokonce ztrácí smysl, protože pravděpodobnost, že budou peníze z plateb a penále získány zpět, se zmenšuje.

Pokud není výslovně uvedeno jinak, jsou údaje všech grafů z roku 2010. Členské státy na pravé straně grafů bez hodnot jsou ty, pro které nebyly údaje k dispozici. S výjimkou obrázku 4 se všechna čísla týkají řízení v prvním stupni. Úroveň a účinnost systému soudnictví by se měla odrážet již v prvním stupni, protože první stupeň je povinným krokem pro každého, kdo se obrací na soud.

Obrázek 1: Čas potřebný pro vyřešení jiných než trestních věcí* (ve dnech) (zdroj: studie CEPEJ[20])

*Jiné než trestní věci zahrnují občanskoprávní a obchodní věci, věci vymáhání, věci katastru nemovitostí, věci obchodního rejstříku a věci správního práva.

Obrázek 2: Čas potřebný pro vyřešení sporných občanskoprávních a obchodních věcí* (ve dnech) (zdroj: studie CEPEJ)

*Sporné občanskoprávní (a obchodní) věci se týkají sporů mezi stranami, například sporů ohledně smluv a insolvenčních řízení. Oproti tomu nesporné občanskoprávní (a obchodní) věci se týkají nenapadených řízení, například nenapadených platebních rozkazů.

Obrázek 3: Čas potřebný pro vyřešení správních případů* (ve dnech) (zdroj: studie CEPEJ)

*Věci správního práva se týkají sporů mezi občany a místními, regionálními nebo vnitrostátními orgány. Věci správního práva řeší v některých zemích zvláštní správní soudy, v jiných zemích občanskoprávní soudy.

Obrázek 4: Čas potřebný pro vyřešení úpadku* (v letech) (zdroj: studie CEPEJ / Světová banka: Podnikání)

*Čas potřebný k tomu, aby věřitelé získali zpět jejich úvěry. Časové období je od okamžiku nedodržení závazku ze strany společnosti do zaplacení části nebo celé částky dluhu bance. Zohledňuje možné odkládací taktiky stran jako zdržovací opravné prostředky nebo žádosti o prodloužení. Údaje jsou shromážděny z dotazníkových odpovědí místních pracovníků z oblasti úpadku a jsou ověřeny studií o zákonech a předpisech i veřejnými informacemi týkajícími se úpadkových systémů.

Ø Výše uvedené obrázky ukazují důležité rozdíly v délce řízení: alespoň třetina členských států má délku řízení nejméně dvakrát delší než většina členských států[21].

Délka řízení je spojena s rychlostí, se kterou jsou soudy schopné věci vyřešit, „rychlostí vyřizování“, a s počtem věcí, které se ještě musí vyřešit (projednávané věci). Je-li rychlost vyřizování přibližně 100 % nebo vyšší, znamená to, že systémy soudnictví jsou schopny vyřešit nejméně tolik věcí, kolik jich nově přichází. Je-li rychlost vyřizování nižší než 100 %, znamená to, že soudy vyřeší méně věcí, než je počet nově přicházejících věcí, a výsledkem je, že na konci roku se počet nevyřešených věcí přičte jako projednávané věci. Pokud tato situace přetrvává několik let, může to naznačovat systémovější problém, protože se hromadí nevyřízené věci, což dále zvyšuje pracovní zatížení soudů a dále prodlužuje délku řízení.

Obrázek 5: Rychlost vyřešení jiných než trestních věcí (v % – hodnoty vyšší než 100 % naznačují, že je vyřešeno více věcí než nově přicházejících, zatímco hodnoty nižší než 100 % naznačují, že se vyřeší méně věcí než nově přicházejících) (zdroj: studie CEPEJ)

Obrázek 6: Rychlost vyřešení sporných občanskoprávních a obchodních věcí (v %) (zdroj: studie CEPEJ)

Obrázek 7: Rychlost vyřešení správních věcí (v %) (zdroj: studie CEPEJ)

Ø Výše uvedené obrázky naznačují, že některé členské státy mohou mít při řešení konkrétních kategorií věcí potíže s kapacitou.

Údaje obrázků 8–10 ukazují počet projednávaných věcí na počátku referenčního roku (1. leden 2010). Tyto projednávané věci jsou výsledkem výkonnosti soudů v předcházejícím roce. Z tohoto důvodu není nízká míra vyřešených věcí během roku 2010, jak ukazují obrázky 5–7 výše, zohledněna v údajích obrázků 8–10, pokud jde o projednávané věci. Nárůst počtu projednávaných věcí ke konci roku bude zohledněn v příštím přehledu.

Obrázek 8: Počet jiných než trestních projednávaných věcí (na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)

Obrázek 9: Počet sporných občanskoprávních a obchodních projednávaných věcí (na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)

Obrázek 10: Počet projednávaných správních věcí (na 100 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)

Ø Výše uvedené obrázky ukazují, že několik členských států má obzvláště vysoký počet projednávaných věcí.

Závěrem se ukazuje, že:

Ø U některých členských států se spojují nepříznivé faktory: dlouhá řízení v prvním stupni spolu s nízkými rychlostmi vyřizování a/nebo velkým počtem projednávaných věcí. Takové situace si zasluhují zvláštní pozornost a podrobnou analýzu, protože by mohly naznačovat systémovější nedostatky, u kterých by se mělo přijmout nápravné opatření.

Ø Zkrácení nadměrné délky řízení by mělo být prioritou, aby se zlepšilo podnikatelské prostředí a atraktivita pro investice.

3.2. Sledování a hodnocení pomáhá zkrátit délku řízení a zvýšit úroveň soudnictví

Pokud nedochází ke spolehlivému sledování a hodnocení, může to znesnadnit zlepšování funkce soudního systému. Špatná úroveň soudních rozhodnutí může zvýšit rizika velkých společností a malých a středních podniků při podnikání a má negativní dopad na rozhodování spotřebitelů. Výsledkem mohou být uspěchaná nebo méně předvídatelná rozhodnutí, nesrozumitelné postupy nebo nepřístupná spravedlnost. Efektivní časové řízení soudních věcí vyžaduje, aby soudy, soudnictví a všichni koncoví uživatelé justice mohli být informováni o fungování soudů prostřednictvím systému pravidelného sledování. Definice politik jakosti a hodnocení činností soudů jsou nástroji ke zvýšení úrovně soudnictví s cílem zlepšit přístup ke spravedlnosti, důvěru, předvídatelnost a rychlost soudních rozhodnutí.

Obrázek 11: Dostupnost sledování činností soudů[22] (zdroj: studie CEPEJ)

Obrázek 12: Dostupnost hodnocení činností soudů (zdroj: zpráva CEPEJ 2012)

Výše uvedené obrázky ukazují že,

Ø velká většina členských států má komplexní systém sledování, ale několik členských států zaostává nebo nedává údaje k dispozici,

Ø několik členských států neprovádí pravidelná hodnocení činností soudů a normy úrovně nejsou definovány ve více než polovině členských států.

3.3. Systémy informační a komunikační technologie pomáhají zkrátit délku řízení a usnadňují přístup ke spravedlnosti

Systémy IKT pro registraci a správu věcí jsou nepostradatelnými nástroji, které mají soudy k dispozici pro efektivní časové řízení věcí, protože pomáhají zvýšit rychlost, se kterou může soud věci projednat, a zkrátit tak celkovou délku řízení.

Obrázek 13: Systémy IKT pro registraci a správu věcí (vážený ukazatel – minimum = 0, maximum = 4)[23] (zdroj: studie CEPEJ)

Ø Výše uvedený obrázek ukazuje, že velká většina členských států má dobře rozvinutý systém pro registraci a správu věcí, v několika členských státech však vývoj zaostává.

Systémy IKT pro komunikaci mezi soudy a stranami (např. elektronické podání nároků) mohou přispívat k omezení zpoždění a nákladů pro občany a podniky usnadněním přístupu ke spravedlnosti. Systémy IKT sehrávají také stále významnější úlohu při přeshraniční spolupráci mezi soudními orgány a usnadňují tak provádění právních předpisů EU.

Obrázek 14: Elektronická komunikace mezi soudy a stranami (vážený ukazatel – minimum = 0, maximum = 4) (zdroj: studie CEPEJ)

Obrázek 15: Elektronické zpracování drobných nároků* (0 = dostupné u 0 % soudů; 4 = dostupné u 100 % soudů) (zdroj: studie CEPEJ)

*Koncept „drobných nároků“ označuje občanskoprávní věc, kde je peněžitá hodnota nároku relativně nízká (hodnota se mezi členskými státy liší).

Obrázek 16: Elektronické zpracování nenapadeného vymáhání dluhů (0 = možné u 0 % soudů; 4 = možné u 100 % soudů) (zdroj: studie CEPEJ)

Obrázek 17: Elektronické podání nároků (0 = možné u 0 % soudů; 4 = možné u 100 % soudů) (zdroj: studie CEPEJ)

Ø Výše uvedené obrázky ukazují velké rozdíly mezi členskými státy v oblasti rozvoje systémů IKT pro výměnu informací mezi soudy a stranami.

3.4. Metody alternativního řešení sporů mohou pomoci omezit pracovní zatížení soudů

Efektivní mediace a další metody alternativního řešení sporů (ADR) zajišťují dobrovolné vyřešení sporu mezi stranami v rané fázi, snižují počet projednávaných věcí a mohou tedy mít významný kladný dopad na pracovní zatížení soudů, které pak mohou snadněji dodržovat přiměřené časové lhůty. Vysoce kvalitní metody ADR mohou být důvěryhodnou alternativou pro tradiční soudní postupy a mohou přispět ke kultuře smírného řešení sporů.

Obrázek 18: Dostupnost metod alternativního řešení sporů (zdroj: studie CEPEJ)

Ø Výše uvedený obrázek ukazuje, že metody ADR jsou dostupné téměř ve všech členských státech, ale důkazy o jejich používání v obchodních sporech často nejsou přístupné.

Ø Členské státy by měly podporovat dostupnost a kvalitu mediace a dalších metod ADR.

3.5. Podpora vzdělávání soudců může pomoci zlepšit efektivitu soudnictví

Politiky vzdělávání mohou být součástí norem úrovně soudnictví. Počáteční a trvalé vzdělávání je důležité pro udržení nebo prohloubení znalostí a dovedností zaměstnanců v oblasti soudnictví. Vzdělávání je zejména důležité, když zohledníme neustálý vývoj vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů EU, vyšší tlak na splnění očekávání koncových uživatelů a trendy směřující k profesionálnímu řízení soudnictví. Přestože je dobrovolné vzdělávání soudců v některých členských státech běžnou praxí, povinné vzdělávání soudců naznačuje závazek podporovat aktuální znalosti a dovednosti soudců.

Obrázek 19: Povinné vzdělávání soudců (zdroj: zpráva CEPEJ 2012)[24]

Ø Výše uvedený obrázek ukazuje, že politiky povinného trvalého vzdělávání soudců se mezi členskými státy velmi liší.

3.6. Zdroje

Pro zajištění úrovně, nezávislosti a účinnosti vnitrostátního soudního systému jsou potřebné přiměřené finanční a lidské zdroje při zohlednění různých právních tradic. V této souvislosti mohou být údaje také ovlivněny konfliktní nebo vyšetřovací povahou soudního systému. Investování do dobře uspořádaného soudního systému může významně přispět k udržitelnému růstu.

Obrázek 20: Rozpočet soudů* (v EUR na obyvatele) (zdroj: studie CEPEJ)

*Roční schválený (nikoli skutečně vyčerpaný) veřejný rozpočet přidělený na fungování všech soudů (občanskoprávních, obchodních a trestních soudů bez služeb státního zastupitelství a bez právní pomoci) bez ohledu na zdroj tohoto rozpočtu. U členských států EU, u kterých celkový schválený roční rozpočet předělený všem soudům nelze oddělit od hodnot pro státní zastupitelství (BE, DE, EL, ES, FR, LU, AT), graf ukazuje celkovou hodnotu (u BE, ES a AT hodnota zahrnuje také právní pomoc). V případech, kde to přichází v úvahu, roční schválený rozpočet přidělený na fungování všech soudů zahrnuje rozpočet na národní úrovni i na úrovni regionálních nebo federálních subjektů.

Obrázek 21: Počet soudců* (na 100 000 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)

*Kategorie obsahuje soudce pracující na plný úvazek a případně tak zvané Rechtspfleger / soudní úředníky, kteří mají pravomoc sami vydávat rozhodnutí a/nebo rozsudky.

Obrázek 22: Počet advokátů* (na 100 000 obyvatel) (zdroj: studie CEPEJ)

*Advokát je osoba, která je podle vnitrostátního práva kvalifikovaná a oprávněná obhajovat klienty a jednat jejich jménem, vykonávat právní praxi, chodit k soudům nebo poskytovat klientům rady a zastupovat je v právních záležitostech (doporučení Rec(2000)21 Výboru ministrů Rady Evropy o svobodě výkonu profese advokáta).

Ø Výše uvedené obrázky ukazují různé přístupy v oblasti finančních a lidských zdrojů v soudních systémech, včetně mezi členskými státy s podobnými délkami řízení.

3.7. Rozdíl ve vnímání nezávislosti

Vnímaná nezávislost soudnictví je také faktor podpory růstu. Vzhledem k tomu, že nezávislost soudnictví zajišťuje předvídatelnost, jistotu, spravedlnost a stabilitu právního systému, ve kterém podnik působí, vnímaná chybějící nezávislost může investice odradit. Obecně platí, že spravedlnost musí být nejen vykonávána, musí být vidět, že je vykonávána. Nezávislost soudnictví je také požadavek vycházející z práva na účinnou právní ochranu zakotveného v Listině základních práv EU.

Obrázek 23: Soudní nezávislost (vnímání – vyšší hodnota znamená lepší vnímání) (zdroj: Světové ekonomické fórum)[25]

Obrázek 24: Nezávislost občanskoprávního soudnictví (vnímání – vyšší hodnota znamená lepší vnímání) (zdroj: Projekt světové justice)

Ø Přestože je několik členských států mezi deseti prvními světovými vůdci z hlediska vnímání soudní nezávislosti, výše uvedené obrázky ukazují v některých členských státech poněkud nízkou úroveň vnímání soudní nezávislosti ze strany podnikatelských koncových uživatelů soudního systému. Tato zjištění si zasluhují zvláštní pozornost a podrobnější posouzení, proč v případě některých členských států chybí důvěra.

4. Opatření navazující na zjištění srovnávacího přehledu 2013 4.1. Navazující kroky v souvislosti s reformami soudnictví v členských státech

Klíčová zjištění srovnávacího přehledu 2013 zdůrazňují prioritní oblasti, které je třeba řešit. Komise převede tyto priority na následující kroky:

– Problémy stanovené ve srovnávacím přehledu budou zohledněny při přípravě nadcházející analýzy specifické pro danou zemi evropského semestru 2013. Budou také základem činnosti v souvislosti s ekonomickými ozdravnými programy.

– Komise navrhla, aby v příštím víceletém finančním rámci byly k dispozici fondy regionálního rozvoje a sociální fondy na reformy systémů soudnictví.

4.2. Řešení chybějících údajů

Zkušenosti ze srovnávacího přehledu 2013 odhalují obtíže při shromažďování spolehlivých a srovnatelných údajů. Srovnatelnost údajů je výzvou, protože vnitrostátní soudní systém a postupy se značně odlišují a některé členské státy nepoužívají standardní definice pro sledování údajů.

Navzdory dobrému průměru pro existenci systémů sledování v EU, některé členské státy neshromažďují údaje způsobem, který umožňuje objektivní hodnocení a srovnání s jinými členskými státy. Kromě obtíže při získávání srovnatelných údajů, některé údaje týkající se otázek, jako jsou náklady řízení, dočasná opatření, mediační věci a postupy vymáhání, chybí téměř u všech členských států.

Vzhledem k významu, který mají dobře fungující vnitrostátní soudní systémy pro dosahování cílů Unie, měly by všechny členské státy prioritně řešit otázku shromažďování nestranných, spolehlivých, objektivních a srovnatelných údajů a měly by tyto údaje dát k dispozici pro srovnávací přehledy. Členské státy a vnitrostátní systémy soudnictví mají společný zájem na zavedení shromažďování těchto údajů pro lepší definici politik soudnictví.

V tomto ohledu je zejména důležitá úloha CEPEJ a Evropská komise zdůrazňuje důležitost toho, aby členské státy s CEPEJ ve vlastním zájmu v plném rozsahu spolupracovaly, pokud jde o poskytování údajů.

Komise také prozkoumá způsoby ke zlepšení shromažďování údajů, má zejména v úmyslu:

– využít cílené terénní studie o tom, jak fungují soudní systémy v praxi, při použití vybraných právních předpisů EU souvisejících s růstem a kvalitativních průzkumů Eurobarometru s cílem shromáždit stanoviska pracovníků v oblasti práva a různých koncových uživatelů,

– spolu se sítěmi soudců a soudních orgánů prozkoumat, jak by mohla být na vnitrostátní úrovni zlepšena kvalita a dostupnost srovnatelných údajů, včetně ohledně strukturální nezávislosti soudnictví,

– spolu s Eurostatem prozkoumat, jak zlepšit shromažďování srovnatelných údajů pro většinu významných ukazatelů.

4.3. Další kroky

Úroveň, nezávislost a účinnost soudních systémů jsou důležitými strukturálními složkami udržitelného růstu a sociální stability ve všech členských státech a jsou zásadní pro efektivní provádění práva EU. Na základě tohoto srovnávacího přehledu Komise vyzývá členské státy, Evropský parlament[26] a všechny zúčastněné strany k otevřenému dialogu a konstruktivní spolupráci k dosažení trvalého zlepšování vnitrostátních soudních systémů v EU v souvislosti s evropským semestrem, strategií růstu Evropy „Evropa 2020“, posilováním jednotného trhu a EU programem pro občany.

V dlouhodobějším horizontu Komise plánuje zahájit širší debatu o úloze soudnictví v EU a ve dnech 21. a 22. listopadu 2013 uspořádá Assises de la justice, konferenci na vysoké úrovni, kde se sejdou vedoucí tvůrci politik na evropské a vnitrostátní úrovni, soudci nejvyšších soudů a dalších soudů, soudní orgány, právní profese a všechny zúčastněné strany. Toto společné setkání je nepostradatelné pro vytvoření skutečného evropského prostoru práva, který bude plnit očekávání občanů a přispívat k udržitelnému rozvoji na základě právního státu a dalších hodnot, na kterých je založena Evropská unie.

[1]               IE, EL, LV, PT.

[2]               Sdělení Komise, Roční analýza růstu 2013, COM(2012) 750 final.

[3]               BG, IT, LV, PL, SI, SK.

[4]               Např. nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1–25).

[5]               Např. směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1–16).

[6]               Např. rámcová směrnice 2002/21/ES o sítích a službách elektronických komunikací (Úř. věst L 108, 24.4.2002, s. 33–50).

[7]               Např. směrnice 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45–86).

[8]               Např. směrnice 2007/66/ES pokud jde zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek (Úř. věst. L 335, 20.12.2007, s. 31–46).

[9]               Úloha vnitrostátních soudů je zdůrazněna ve sdělení Komise o provádění právních předpisů Evropského společenství v oblasti životního prostředí, KOM (2008) 773 v konečném znění.

[10]             Např. směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64–88).

[11]             COM(2012) 750 final.

[12]             V případě, že nejsou vnitrostátní údaje k dispozici, je to u příslušných obrázků zmíněno.

[13]             V mnoha členských státech probíhá proces provádění opatření ke zlepšení fungování jejich systémů soudnictví. Ve 12 členských státech jsou tyto reformy rozvíjeny v souvislosti s iniciativami a nástroji EU (ekonomické ozdravné programy, doporučení specifická pro danou zemi v rámci evropského semestru a mechanismu pro spolupráci a ověřování).

[14]             Celá studie o fungování systémů soudnictví a fungování hospodářství v členských státech EU, kterou vypracovala CEPEJ v roce 2012 pro Evropskou komisi, je dostupná na internetových stránkách Generálního ředitelství pro spravedlnost http://ec.europa.eu/justice/index_cs.htm.

[15]             Jedná se o standardní ukazatele, které definovala CEPEJ. Jejich definice a vzájemný vztah jsou k dispozici na http://www.coe.int/t/dghl/cooperation/cepej/evaluation/default_en.asp.

[16]             Ukazatel WEF vychází z odpovědí průzkumu na otázku: „Do jakého rozsahu je soudnictví ve vaší zemi nezávislé na vlivech členů vlády, občanů nebo firem?“ Mezi lety 2010 a 2011, v závislosti na dané zemi, odpověděl v průzkumu reprezentativní vzorek firem ve všech zemích, který představoval hlavní odvětví hospodářství (zemědělství, výrobní průmysl, nevýrobní průmysl a služby). Průzkum byl proveden různými způsoby, včetně osobních pohovorů s vedoucími pracovníky podniků, pohovory po telefonu, poštovními zásilkami a alternativně průzkumem online. Zpráva je k dispozici na: http://reports.weforum.org/global-competitiveness-report-2012-2013/.

[17]             Dílčí ukazatel občanskoprávního soudnictví WJP ukazuje vnímání toho, zda je občanskoprávní soudnictví bez nepřiměřeného vlivu ze strany vlády. Vychází z odpovědí: 1) průzkumu veřejnosti provedeného předními místními společnostmi provádějícími průzkumy na základě reprezentativního vzorku 1 000 respondentů ve třech největších městech v každé zemi (v závislosti na dané zemi byly údaje shromážděny v letech 2009, 2011 nebo 2012) a 2) dotazníků pro kvalifikované respondenty obsahující uzavřené otázky, na které odpovídali praktikující a akademičtí odborníci na civilní právo v dané zemi (údaje byly shromážděny v roce 2012). Údaje jsou k dispozici pod ukazatelem 7.4 na: http://worldjusticeproject.org/sites/default/files/WJP_Index_Report_2012.pdf.

[18]             Např. rozsudek ve věci Wilson, C-506/04, Recueil 2006, s. I-8613.

[19]             Např. rozsudky ve věcech Cooper v. Spojené království [GC], č. 48843/99, ECHR 2003-XII; Campbell a Fell v. Spojené království, č. 7819/77 a č. 7878/77, 28. června 1984, Řada A č. 80.

[20]             Studie o fungování systémů soudnictví a fungování hospodářství v členských státech EU; vypracovala CEPEJ v roce 2012 pro Evropskou komisi: http://ec.europa.eu/justice/index_en.htm.

[21]             Při společném uvažování obrázků 1, 2 a 3.

[22]             Ukazatelé v obrázcích 11 až 22 zahrnují všechny soudy.

[23]             Obrázky 13 a 14 ukazují složené ukazatele vytvořené z několika ukazatelů IKT, kde každý měří dostupnost těchto systémů od 0 do 4 (0 = dostupné u 0 % soudů; 4 = dostupné u 100 % soudů).

[24]             Tři členské státy vpravo na konci grafu nemají povinné vzdělávání soudců.

[25]             V průzkumu odpovídal reprezentativní vzorek firem ve všech zemích, který představoval hlavní odvětví hospodářství (zemědělství, výrobní průmysl, nevýrobní průmysl a služby).

[26]             Zejména Výbor pro právní záležitosti (JURI), Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a Výbor pro hospodářství a měnu (ECON).