26.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 112/40

Žaloba podaná dne 31. ledna 2018 – Německo v. Komise

(Věc T-53/18)

(2018/C 112/51)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: T. Henze a J. Möller, zmocněnci a M. Winkelmüller, F. van Schewick a M. Kottmann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2017/1995 ze dne 6. listopadu 2017 o zachování odkazu na harmonizovanou normu EN 13341:2005 + A1:2011 o termoplastických stabilních nádržích pro nadzemní skladování topných olejů pro domácnosti, petroleje a motorové nafty v Úředním věstníku Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2017, L 288, s. 36),

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2017/1996 ze dne 6. listopadu 2017 o zachování odkazu na harmonizovanou normu EN 12285-2:2005 o dílensky vyráběných ocelových nádržích v Úředním věstníku Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2017, L 288, s. 39), a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

—

V prvním žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují povinnost uvést odůvodnění stanovenou v čl. 296 odst. 2 SFEU. V napadených rozhodnutích nebylo uvedeno vyjádření k zásadní otázce podle čl. 18 odst. 1 nařízení (EU) č. č. 305/2011 (1), zda dotčené harmonizované normy splňují požadavky stanovené v příslušném mandátu a zda lze prostřednictvím norem zajistit dodržení základních požadavků na stavby. Žalobkyně ani soud tudíž nemohou posoudit, na jakých zásadních skutkových a právních úvahách Komise svá rozhodnutí založila.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení hmotněprávních ustanovení nařízení (EU) č. 305/2011

—

Zaprvé, napadená rozhodnutí porušují čl. 17 odst. 5 první a druhý pododstavec nařízení (EU) č. 305/2011. V rozporu s uvedenými ustanoveními žalovaná nezkoumala, do jaké míry se dotčené harmonizované normy shodují s požadavky stanovenými v příslušném mandátu. Žalovaná tudíž nerespektovala, že ve skutečnosti nejsou tyto požadavky splněny.

—

Zadruhé, napadená rozhodnutí porušují čl. 18 odst. 2 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2, jakož i čl. 17 odst. 3 první pododstavec nařízení (EU) č. 305/2011. Žalovaná přehlédla, že normy týkající se postupu neobsahují postupy a kritéria pro zhodnocení vlastností ve vztahu k základním charakteristikám, jež se týkají mechanické odolnosti a stability, jakož i pevnosti v tahu a zátěžové odolnosti nádrží, které se podle oblasti působnosti norem mohou používat neomezeně i v oblastech s rizikem zemětřesení a povodní, a tím jsou, pokud jde o tři základní charakteristiky stavebních výrobků, neúplné, čímž je ohroženo dodržování základních požadavků na stavby.

—

Zatřetí se žalovaná dopustila nesprávného posouzení, když v rozporu s čl. 18 odst. 2 nařízení (EU) č. 305/2011 odmítla jakožto nepřípustný návrh žalobkyně zveřejnit odkaz příslušnou harmonizovanou normu s omezením.

—

Konečně se žalovaná přijetím napadených rozhodnutí dopustila dalšího nesprávného posouzení, když odmítla návrh žalobkyně, která se domáhala podpůrně vyškrtnutí odkazu na dotčené normy z Úředního věstníku Evropské unie, přičemž toto odmítnutí bylo podle Komise odůvodněno existující možností členských států stanovit omezení či zákaz.

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. 2011, L 88, s. 5).