Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 21. prosince 2018 — Federatie Nederlandse Vakbeweging v. Van den Bosch Transporten BV, Van den Bosch Transporte GmbH, Silo-Tank kft
(Věc C-815/18)
(2019/C 122/11)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hoge Raad der Nederlanden
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Federatie Nederlandse Vakbeweging
Žalované: Van den Bosch Transporten BV, Van den Bosch Transporte GmbH, Silo-Tank kft
Předběžné otázky
1)
|
Je třeba směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (1) ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb [Úř. věst 1997, L 18, s. 1; dále jen „směrnice o vysílání pracovníků“] vykládat v tom smyslu, že se má použít také na pracovníka, který pracuje jako řidič v mezinárodní přepravě zboží, a svou práci tedy vykonává ve více než jednom členském státě?
|
2)
|
(a)
|
Pokud bude odpověď na otázku 1 kladná, jaké kritérium nebo jaká hlediska je třeba vzít za základ pro určení, zda je pracovník působící jako řidič v mezinárodní přepravě zboží vyslán „na území členského státu“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 a 3 směrnice o vysílání pracovníků a zda tento pracovník ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice o vysílání pracovníků „po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu než státu, ve kterém obvykle pracuje“?
|
(b)
|
Má pro zodpovězení otázky 2(a) význam skutečnost, že podnik, který vysílá pracovníky uvedené v otázce 2(a), je spojen s podnikem, do kterého je tento pracovník vysílán — např. prostřednictvím skupiny společností — a pokud ano, do jaké míry?
|
(c)
|
Pokud práce pracovníka uvedeného v otázce 2(a) zahrnuje zčásti kabotážní dopravu — tzn. přepravu, která je poskytována výlučně na území jiného členského státu než státu, ve kterém pracovník obvykle pracuje — je třeba pak u tohoto pracovníka v každém případě vycházet z toho, že ve vztahu k této části práce pracuje přechodně na území prvně jmenovaného státu? Pokud tomu tak je, platí v této souvislosti minimální hranice, například ve formě minimální doby za měsíc, ve které se tato kabotážní doprava uskutečňuje?
|
|
3)
|
(a)
|
Pokud bude odpověď na otázku 1 kladná, jak je třeba vykládat pojem „kolektivní smlouvy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné“, ve smyslu čl. 3 odst. 1 a 8 prvního pododstavce směrnice o vysílání pracovníků? Jde o autonomní pojem unijního práva a stačí tedy, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 8 prvním pododstavci směrnice o vysílání pracovníků jsou ze skutkového hlediska splněny, nebo tato ustanovení zároveň požadují, aby kolektivní smlouva byla prohlášena za všeobecně použitelnou podle vnitrostátních právních předpisů?
|
(b)
|
Pokud nelze kolektivní smlouvu kvalifikovat jako kolektivní smlouvu, která byla prohlášena za všeobecně použitelnou, ve smyslu čl. 3 odst. 1 a 8 prvního pododstavce směrnice o vysílání pracovníků, brání pak článek 56 SFEU tomu, aby podnik usazený v členském státě, který vysílá pracovníka na území jiného členského státu, byl smluvně zavázán dodržovat ustanovení takové kolektivní smlouvy, platné v posledně uvedeném státě?
|
|
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst 1997, L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431).