1.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 352/16


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vilniaus apygardos administracinis teismas (Litva) dne 26. června 2018 – AW a další

(Věc C-417/18)

(2018/C 352/21)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Vilniaus apygardos administracinis teismas

Účastníci původního řízení

Žalobci: AW, BV, CU, DT

Žalovaná: Litevská republika, kterou zastupují Lietuvos Respublikos ryšių reguliavimo tarnyba, Bendrasis pagalbos centras a Lietuvos Respublikos vidaus reikalų ministerija

Předběžné otázky

1)

Ukládá čl. 26 odst. 5 směrnice 2002/22/ES (1), ve znění směrnice 2009/136/ES (2), povinnost poskytovat informace o místě, kde se nachází volající, jsou-li hovory uskutečňovány z mobilních zařízení bez SIM karet?

2)

Jestliže vnitrostátní právní předpisy členského státu umožňují jednotlivcům volat na evropské číslo tísňového volání „112“ bez SIM karty, znamená tato skutečnost, že podle čl. 26 odst. 5 směrnice 2002/22/ES, ve znění směrnice 2009/136/ES, musí být zjištěny informace o místě, kde se volající nachází,?

3)

Je vnitrostátní právní úprava stanovená v bodě 4.5.4 Postupu pro přístup účastníků nebo uživatelů ke službám orgánů, které zajišťují tísňové služby (ve znění platném v době od 11. listopadu 2011 do 15. dubna 2016), která mimo jiné stanoví, že poskytovatelé veřejných mobilních sítí jsou povinni poskytnout informace o místě s přesností na rozsah pokrytí základnové stanice (sektoru) (identifikační označení buňky), nespecifikují však minimální přesnost (z hlediska vzdálenosti), s níž musí základnové stanice zjistit místo, kde se volající nachází, nebo hustotu (z hlediska vzdálenosti), s níž musí být základnové stanice rozmístěny, slučitelné s čl. 26 odst. 5 směrnice 2002/22/ES, ve znění směrnice 2009/136/ES, který stanoví, že příslušné regulační orgány jsou povinny stanovit kritéria přesnosti a spolehlivosti poskytovaných informací o tom, kde se volající nachází?

4)

Budou-li odpovědi na první nebo druhou otázku uvádět, že členský stát je povinen zajistit, aby bylo zjištěno místo podle čl. 26 odst. 5 směrnice 2002/22/ES, ve znění směrnice 2009/136/ES, nebo bude-li odpověď na třetí otázku uvádět, že vnitrostátní právní předpisy nejsou slučitelné s čl. 26 odst. 5 směrnice 2002/22/ES, ve znění směrnice 2009/136/ES, který stanoví, že příslušné regulační orgány jsou povinny stanovit kritéria přesnosti a spolehlivosti poskytovaných informací o místě, kde se nachází volající, je vnitrostátní soud při rozhodování o otázce odškodnění povinen prokázat přímou příčinnou souvislost mezi porušením unijního práva a újmou, kterou jednotlivci utrpěli, nebo postačí prokázat nepřímou příčinnou souvislost mezi porušením unijního práva a újmou, kterou jednotlivci utrpěli, jestliže podle ustanovení vnitrostátního práva nebo vnitrostátní judikatury stačí k určení vzniku odpovědnosti prokázání nepřímé příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a újmou, kterou jednotlivci utrpěli?


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 51; Zvl. vyd 13/29, s. 367).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (Úř. věst. 2009, L 337, s. 11).