3.4.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 104/52

Žaloba podaná dne 23. ledna 2017 – Bank Tejarat v. Rada

(Věc T-37/17)

(2017/C 104/73)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bank Tejarat (Teherán, Irán) (zástupci: S. Zaiwalla, P. Reddy, K. Mittal, A. Meskarian, Solicitors, T. Otty, R. Blakeley, V. Zaiwalla a H. Leith, Barristers)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

uložil Radě povinnost zaplatit žalobkyni náhradu újmy vzniklé v důsledku toho, že jí Rada uložila omezující opatření prostřednictvím následujících aktů týkajících se omezujících opatření vůči Íránu: rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012 (Úř. věst. 2012, L 19, s. 22), prováděcí nařízení Rady (EU) č. 54/2012 ze dne 23. ledna 2012 (Úř. věst. 2012, L 19, s. 1), nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 (Úř. věst. 2012, L 88, s. 1), prováděcí nařízení Rady (EU) č. 709/2012 ze dne 2. srpna 2012 (Úř. věst. 2012, L 208, s. 2), rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/556 ze dne 7. dubna 2015 (Úř. věst. L 92, 8.4.2015, s. 101) a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/549 ze dne 7. dubna 2015 (Úř. věst. 2015, L 92, s. 12); náhrada by měla činit 1 494 050 000 USD z titulu majetkové újmy a 1 000 000 EUR z titulu nemajetkové újmy, s připočtením úroku z těchto částek;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jeden žalobní důvod.

Žalobkyně tvrdí, že uložení omezujících opatření Radou k tíži žalobkyně bylo dostatečně závažným porušením povinností, jejichž smyslem je poskytnout jednotlivcům práva, takže tím vzniká Evropské unii mimosmluvní odpovědnost. Přímým důsledkem tohoto porušení byla majetková a nemajetková újma žalobkyně, z jejichž titulu má nárok na náhradu.