14.8.2017 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 269/12 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tallinna Ringkonnakohus (Estonsko) dne 13. června 2017 – Eesti Pagar AS v. Ettevõtluse Arendamise Sihtasutus, Majandus- ja Kommunikatsiooniministeerium
(Věc C-349/17)
(2017/C 269/17)
Jednací jazyk: estonština
Předkládající soud
Tallinna Ringkonnakohus
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka v odvolacím řízení: Eesti Pagar AS
Odpůrci v odvolacím řízení: Ettevõtluse Arendamise Sihtasutus, Majandus- ja Kommunikatsiooniministeerium
Předběžné otázky
a) |
Musí být čl. 8 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 800/2008 (1), kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách), vykládán v tom smyslu, že v kontextu tohoto ustanovení byly práce na „projektu nebo činnosti“ zahájeny, pokud činnost, jež má být podporována, spočívá například v nákupu zařízení, a kupní smlouva na příslušné zařízení byla uzavřena? Jsou orgány členského státu oprávněny posuzovat porušení kritéria, které je uvedeno v uvedeném ustanovení, na základě nákladů odstoupení od smlouvy, která je v rozporu s požadavkem motivačního účinku? V případě, že orgány členských států mají takovéto oprávnění, u jak vysokých nákladů (v procentech), které vznikají v případě odstoupení od smlouvy, je možné vycházet z toho, že jsou z hlediska splnění požadavku motivačního účinku dostatečně marginální? |
b) |
Je orgán členského státu povinen požadovat navrácení podpory, kterou poskytl protiprávně, také tehdy, pokud Evropská komise nevydala žádné příslušné rozhodnutí? |
c) |
Může orgán členského státu, který se rozhodne poskytnout podporu, – na základě nesprávného předpokladu, že se jedná o podporu, která je v souladu s podmínkami blokových výjimek, zatímco ve skutečnosti poskytuje protiprávní podporu, – vzbudit u příjemců podpory legitimní očekávání? Stačí pro založení legitimního očekávání u příjemců zejména to, že orgán členského státu při poskytování protiprávní podpory zná okolnosti, které vedou k tomu, že se na podporu nevztahuje bloková výjimka? V případě kladné odpovědi na předchozí otázku: musí být vzájemně zvážen veřejný zájem a zájem jednotlivce. Je v kontextu příslušného zvážení podstatné, zda Evropská komise v souvislosti s předmětnou podporou vydala rozhodnutí, kterým ji prohlásila za neslučitelnou se společným trhem? |
d) |
Jaká promlčecí lhůta platí pro možnost požadovat navrácení protiprávní podpory orgánem členského státu? Činí tato lhůta deset let v souladu s dobou, po níž se podpora podle článků 1 a 15 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (2), kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, stává existující podporou a není již možné požadovat její navrácení, nebo čtyři roky v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 (3) o ochraně finančních zájmů Evropských společenství? Co je právním základem pro takovéto vyžadování navrácení v případě, že podpora byla poskytnuta ze strukturálního fondu: čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie nebo nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství? |
e) |
V případě, že orgán členského státu požaduje navrácení protiprávní podpory, je přitom povinen požadovat od příjemce úroky z protiprávní podpory? Pokud ano, jaká pravidla se použijí pro výpočet úroků – zejména pokud jde o úrokovou sazbu a dobu, za kterou se úroky počítají? |
(1) Úř. věst. 2008, L 214, s. 3.
(2) Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339.
(3) Úř. věst. 1995, L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340.