16.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 296/30

Žaloba podaná dne 24. června 2016 – Banco Cooperativo Español v. Jednotný výbor pro řešení krizí

(Věc T-323/16)

(2016/C 296/39)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Banco Cooperativo Español, SA (Madrid, Španělsko) (zástupce: D. Sarmiento Ramirez-Escudero, advokát)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

určil, že čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 je nepoužitelný a

—

určil, že rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o úhradě příspěvku předem za finanční rok 2016, jenž je určeno Banco Cooperativo Español, je neplatné.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou napadá žalobce rozhodnutí o příspěvku předem do Jednotného fondu pro řešení krizí za finanční rok 2016, přijaté Jednotným výborem pro řešení krizí a oznámené prostřednictvím španělského orgánu pro řešení krizí (Autoridad de Resolución Ejecutiva, FROB) dne 26. dubna 2016, v souladu s článkem 6 prováděcího nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014, kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. L 13, s. 1).

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod, založený na námitce protiprávnosti v rámci článku 277 SFEU, směřující k tomu, aby Tribunál určil, že čl. 5 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. L 11, s. 44), je nepoužitelný. Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci:

—

porušuje čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59, když zavádí systém výpočtu, který požaduje od instituce s konzervativním rizikovým profilem příspěvek předem odpovídající instituci s vysokým rizikovým profilem;

—

porušuje článek 16 Listiny základních práv Evropské unie, když neodůvodněně omezuje základní právo žalobkyně na svobodu podnikání;

—

porušuje zásadu proporcionality, když nezohledňuje dvojí započtení některých pasiv žalobkyně, a vede tak ke zjevně neodůvodněnému zbytečnému a nepřiměřenému omezení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 103 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2014/59 a článku 70 nařízení č. 806/2014, vykládaných ve světle článku 16 Listiny a zásady proporcionality.

Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že důvody nepoužitelnosti čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jasně ukazují potřebu přizpůsobit její rizikový profil provozní jednoduchosti družstevní sítě, v jejímž čele stojí, jak to vyžadují výše uvedené články. Proto, a vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí, jehož obsah odpovídá striktnímu a doslovnému uplatnění ustanovení, které nijak nezohledňuje uvedený rizikový profil žalobkyně, je třeba mít za to, že je v rozporu s čl. 103 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2014/59 a zejména nařízením č. 806/2014, jehož článek 70, týkající se příspěvků předem, odkazuje na ustanovení směrnice 2014/59 a předpisy, které ji provádějí.