31.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 402/22

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2016 ve věci T-277/13, Marquis Energy v. Rada Evropské unie, doručený Radě dne 10. června 2016;

—

zamítl žalobu, kterou podala v prvostupňovém řízení Marquis Energy a která zněla na zrušení napadeného nařízení (1);

—

uložil Marquis Energy, aby Radě nahradila náklady řízení vynaložené v prvostupňovém řízení i v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc Tribunálu k opětovnému posouzení;

—

rozhodl, že o nákladech prvostupňového řízení a řízení o kasačním opravném prostředku v případě vrácení věci Tribunálu bude rozhodnuto později.

a.

Zaprvé, Tribunál má za to, že pro závěr o bezprostředním dotčení postačuje, pokud je žalobce výrobcem bioetanolu. Tento závěr o přímém účinku je však v rozporu s ustálenou judikaturou, která odmítá přímý účinek na základě čistě hospodářských důsledků.

b.

Zadruhé, není jasné, jak by pouhá skutečnost, že žalobce prodal svůj bioetanol domácím obchodníkům/výrobcům, který byl následně znovu prodán na domácím trhu nebo vyvezen domácími obchodníky/výrobci ve významném množství do Unie před uložením cel, podstatně ovlivnila jeho postavení na trhu. K prokázání podstatného dotčení jeho postavení na trhu uložením cel by bylo nutné, aby žalobce prokázal alespoň vliv cel na úroveň dovozu do Unie v návaznosti na uložení antidumpingových cel. Žalobce však v tomto ohledu neuvedl žádné informace a ani napadený rozsudek v tomto ohledu neobsahuje žádné závěry. Došlo tak k nesprávnému právnímu posouzení při uplatnění testu osobního dotčení a dále zde chybí odůvodnění.

a.

Zaprvé, Tribunál nesprávně vyložil základní nařízení, pokud měl za to, že čl. 9 odst. 5 tohoto nařízení provádí články 9.2 a 6.10 antidumpingové dohody. Jak plyne ze znění čl. 9 odst. 5 základního nařízení, toto ustanovení se netýká výběru vzorku. A článek 6.10 antidumpingové dohody je proveden článkem 17 a čl. 9 odst. 6 základního nařízení, a nikoliv čl. 9 odst. 5 tohoto nařízení.

b.

Zadruhé, Tribunál nesprávně vyložil pojem „dodavatel“ uvedený v čl. 9 odst. 5 základního nařízení a v článku 9.2 antidumpingové dohody. Z logiky a systematiky čl. 9 odst. 5 vyplývá, že dodavatel může být pouze „zdroj, o němž bylo zjištěno, že je dumpingový a působí újmu“. Vzhledem k tomu, že výrobci v USA neměli žádnou vývozní cenu, dumping jim nemohl být přičítán. Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, pokud je kvalifikoval jako „dodavatele“ ve smyslu čl. 9 odst. 5 základního nařízení a článku 9.2 antidumpingové dohody.

c.

Zatřetí, Tribunál nesprávně vyložil slovní spojení „není-li to proveditelné“ použité v čl. 9 odst. 5 základního nařízení a článku 9.2 antidumpingové dohody, jelikož vycházel z nesprávného výkladu čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve světle článku 6.10 antidumpingové dohody a ze zprávy odvolacího orgánu ve věci ES – Spojovací prostředky (3). Tato zpráva se týká pouze článku 9.2 antidumpingové dohody a analýza provedená v této zprávě týkající se slovního spojení „není-li to proveditelné“ se tak vztahuje pouze na situaci a zacházení, které čl. 9 odst. 5 základního nařízení stanoví ve vztahu k vývozcům v netržním hospodářství. Odvolací orgán tedy neposkytl výklad slovního spojení „není-li to proveditelné“, který by mohl být použit v tomto řízení, jež se netýká vývozců v netržním hospodářství.