1.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 279/12

1)

Má věřitel obchodní společnosti, který uplatňuje před příslušnými španělskými soudy — pracovními soudy — svou pracovněprávní pohledávku, na základě směrnic 2009/101/ES (1) a 2012/30/EU (2) a jejich provedení mimo jiné v článcích 236, 237, 238, 241 a 367 zákona o kapitálových společnostech (Ley de Sociedades de Capital, LSC) právo souběžně podat u jednoho a téhož soudu přímou žalobu na uznání pracovněprávního dluhu proti společnosti a současně i žalobu proti fyzické osobě — statutárnímu zástupci společnosti — jako společně a nerozdílně odpovědnému za dluhy společnosti, na základě nesplnění obchodněprávních povinností stanovených v těchto směrnicích a provedených do španělského LSC?

2)

Může judikatura senátu španělského Tribunal Supremo pro věci sociální a pracovní, vyjádřená v rozsudcích SSTS ze dne 28. února 1997 (RJ 1997\4220); 28. října 1997 (RJ 1997\7680); 31. prosince 1997 (RJ 1997\9644); 13. dubna 1998 (RJ 1998\4577); 17. ledna 2000 (RJ 2000\918); 9. června 2000 (RJ 2000\5109); 8. května 2002 a 20. prosince 2012 (shrnutá v tomto usnesení v druhém bodě části Použitelná vnitrostátní judikatura), porušovat články 2, 6, 7 a 8 směrnice 2009/101/ES a články 19 a 36 směrnice 2012/30/EU, když dovodila, že španělské pracovní soudy nemohou u pracovněprávních pohledávek přímo uplatnit záruky, stanovené v těchto směrnicích a provedené v článcích 236, 237, 238, 241, 367 a dalších LSC, pro věřitele obchodních společností, jestliže jejich nejvyšší představitelé — fyzické osoby — nesplní formální požadavky na zveřejnění základních listin společnosti stanovené ve směrnici 2009/101 a ve směrnici 2012/30, které byly provedeny do španělského LSC?

3)

Může judikatura senátu španělského Tribunal Supremo pro věci sociální a pracovní, vyjádřená v rozsudcích SSTS ze dne 28. února 1997 (RJ 1997\4220); 28. října 1997 (RJ 1997\7680); 31. prosince 1997 (RJ 1997\9644); 13. dubna 1998 (RJ 1998\4577); 17. ledna 2000 (RJ 2000\918); 9. června 2000 (RJ 2000\5109); 8. května 2002 a 20. prosince 2012 (shrnutá v tomto usnesení v druhém bodě části Použitelná vnitrostátní judikatura), porušovat články 20 a 21 ve spojení s článkem 51 Listiny základních práv Evropské unie, když nutí věřitele, který má pracovněprávní pohledávku — zaměstnance — aby vedl dvojí soudní řízení, nejprve u pracovního soudu za účelem přiznání pracovněprávní pohledávky vůči podniku a poté před civilním/obchodním soudem s cílem dosáhnout společného a nerozdílného ručení statutárního zástupce či jiných fyzických osob, když tento požadavek není stanoven u žádné jiné kategorie věřitelů – bez ohledu na povahu pohledávky – ani ve směrnici 2009/101/ES, ani ve směrnici 2012/30/EU, a ani ve vnitrostátních právních předpisech (LSC), které uvedené předpisy Společenství provádějí?