1)

Musí být články 27 a 32 směrnice 2004/38/ES (1), ve spojení s články 45 SFEU a 49 SFEU a s ohledem na procesní autonomii členských států, jakož i zásady legitimního očekávání a řádné správy, vykládány v tom smyslu, že ukládají – nebo ve smyslu, že umožňují – zrušení osvědčení o registraci jako občana Evropské unie, které bylo státnímu příslušníkovi jiného členského státu vydáno v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení prezidenta republiky č. 106/2007, a přijetí vůči této osobě rozhodnutí o navrácení z území hostitelského státu, když tento státní příslušník, ačkoli byl zapsán na vnitrostátní seznam nežádoucích cizinců na základě rozhodnutí o zákazu vstupu z důvodů veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, znovu vstoupil na území dotčeného členského státu a zahájil tam podnikatelskou činnost, aniž požádal o zrušení zákazu vstupu v souladu s postupem podle článku 32 směrnice 2004/38, a to při zohlednění skutečnosti, že uvedené rozhodnutí (zákaz vstupu) je považováno za samostatný důvod veřejného pořádku, který odůvodňuje zrušení osvědčení o registraci státního příslušníka členského státu?

2)

Lze v případě kladné odpovědi na předchozí otázku nahlížet na tento případ jako na neoprávněný pobyt občana Evropské unie na území hostitelského členského státu, takže je možné, aby příslušný orgán přijal na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/115/ES (2) rozhodnutí o navrácení z důvodu zrušení osvědčení o registraci jako občana Unie, a to i přesto, že osvědčení o registraci nepředstavuje podle všeobecně přijímaného názoru titul k oprávněnému pobytu ve státě, a přesto, že se směrnice 2008/115 vztahuje ratione personae pouze na státní příslušníky třetích zemí?

3)

V případě záporné odpovědi na tutéž otázku, mohou být zrušení osvědčení o registraci státního příslušníka jiného členského státu z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti, tj. osvědčení, které nepředstavuje titul k oprávněnému pobytu ve státě, a přijetí rozhodnutí o navrácení vůči tomuto státnímu příslušníkovi – o kterých příslušné vnitrostátní orgány rozhodly současně v rámci výkonu procesní autonomie hostitelského členského státu – považována podle správného právního výkladu za jediný správní akt správního vyhoštění na základě článků 27 a 28 směrnice 2004/38 podléhající soudnímu přezkumu za podmínek stanovených těmito ustanoveními, které stanoví případně jediný způsob správního vyhoštění občanů EU z území hostitelského členského státu?

4)

Jak v případě kladné, tak v případě záporné odpovědi na první a druhou otázku, je v rozporu se zásadou efektivity taková praxe vnitrostátních soudů, která správním orgánům, a v důsledku toho i dotčeným příslušným soudům, zakazuje, aby v souvislosti se zrušením osvědčení o registraci jako občana Evropské unie nebo přijetím rozhodnutí o vyhoštění z území hostitelského členského státu z důvodu, že se na státního příslušníka jiného členského státu vztahuje rozhodnutí o zákazu vstupu na území dotčeného (prvního) členského státu, ověřily, zda při přijímání rozhodnutí o zákazu vstupu byly dodrženy procesní záruky zakotvené v článcích 30 a 31 směrnice 2004/38?

5)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, vyplývá z článku 32 směrnice 2004/38 příslušným správním orgánům členského státu povinnost oznámit v každém případě dotyčnému státnímu příslušníkovi jiného členského státu rozhodnutí o vyhoštění v jazyce, kterému rozumí, aby mohl účinně vykonat procesní práva, která mu vyplývají z výše uvedených ustanovení směrnice, a to i v případě, kdy tento státní příslušník o to nepožádal?