7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/42

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. července 2015 Evropským veřejným ochráncem práv proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 29. dubna 2015 ve věci T-217/11, Staelen v. Evropský veřejný ochránce práv

(Věc C-337/15 P)

(2015/C 294/54)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Evropský veřejný ochránce práv (zástupce: G. Grill, zmocněnec)

Další účastnice řízení: Claire Staelen

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího podávajících kasační opravný prostředek

—

zrušit rozsudek Tribunálu ve věci T-217/11, (1) v rozsahu, v němž došel k závěru, (a) že se veřejný ochránce práv dopustil několika protiprávností, které představují dostatečně závažná porušení unijního práva, (b) že je prokázána existence nemajetkové újmy a (c) že existuje příčinná souvislost mezi protiprávnostmi zjištěnými Tribunálem a touto nemajetkovou újmou, a (2) v rozsahu, v němž ochránci práv ukládá zaplacení náhrady škody ve výši 7 000 eur;

—	zamítnout žalobu jako neopodstatněnou v rozsahu, v němž byl rozsudek Tribunálu zrušen;

podpůrně

—	vrátit věc k rozhodnutí Tribunálu v rozsahu, v němž byl rozsudek Tribunálu zrušen;

—	spravedlivě a přiměřeně rozhodnout o nákladech řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého odvolání veřejný ochránce práv uvádí důvody vycházející z několika nesprávných právních posouzení.

Zaprvé se domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že stačí jednoduché porušení zásady náležité péče, aby se dala prokázat existence dostatečně závažného porušení. Veřejný ochránce práv se domnívá, že tato teze Tribunálu není slučitelná s judikaturou v oblasti mimosmluvní odpovědnosti, která požaduje, aby bylo prokázáno dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je udělit jednotlivci práva, a která zdůrazňuje, že rozhodující kritérium předpokladu, že je tato podmínka splněna, je zřejmé a závažné překročení mezí dotčeným orgánem, jež jsou uloženy jeho posuzovací pravomoci. Tribunál údajně nezohlednil zvláštnosti funkce veřejného ochránce práv a zejména skutečnost, že tento má při provádění šetření širokou posuzovací pravomoc.

Zadruhé veřejný ochránce práv kritizuje i výklad Tribunálu týkající se skutečnosti, že veřejný ochránce práv není při vedení šetření ani v případě, že se mu zdá vysvětlení podané orgánem přesvědčivé, zbaven povinnosti ujistit se, že skutečnosti, na kterých spočívá toto vysvětlení, jsou prokázány, zvláště pokud je vysvětlení jediným podkladem pro jeho konstatování, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejný ochránce práv se totiž domnívá, že orgány mají povinnost poskytovat mu přesné informace a proto je legitimní, aby své závěry založil na informacích, které mu byly poskytnuty, pokud neexistují poznatky, které by mohly zpochybnit spolehlivost poskytnutých informací. Z tohoto hlediska veřejný ochránce práv tvrdí, že neexistoval žádný důvod k obavám, že by poskytnuté informace neodpovídaly skutečnostem.

Zatřetí sice veřejný ochránce práv sdílí konstatování Tribunálu, že určité odpovědi veřejného ochránce práv nebyly formulovány v přiměřené lhůtě, ale popírá, že by toto jemu přičitatelné porušení unijního práva mohlo být považováno za dostatečné závažné. Proto nemohlo způsobit mimosmluvní odpovědnost Unie.

Začtvrté se veřejný ochránce práv domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že neposkytl žádné vysvětlení pro své posouzení, že zásah do důvěry paní Staelen v úřad veřejného ochránce práv označil za nemajetkovou újmu.

Konečně veřejný ochránce práv popírá existenci příčinné souvislosti mezi jemu přičítanými protiprávnostmi a ztrátou důvěry paní Staelen v jeho úřad.