21.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 311/26

1)

Je možné, aby existovalo nezávislé seskupení osob ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice (1), pokud jsou členové tohoto seskupení usazeni v různých členských státech Evropské unie, v nichž bylo toto ustanovení směrnice provedeno tak, že se stanoví různé, vzájemně neslučitelné podmínky?

2)

Může členský stát omezit nárok osoby povinné k dani na uplatnění osvobození od daně, které je stanoveno v čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice, pokud tato osoba splnila ve svém členském státě všechny podmínky k uplatnění osvobození od daně, ale do vnitrostátních právních řádů členských států ostatních členů tohoto seskupení bylo toto ustanovení provedeno způsobem, který omezuje možnost, aby osoby povinné k dani v jiných členských státech uplatnily ve svém státě příslušné osvobození od daně z přidané hodnoty?

3)

Je přípustné, aby bylo osvobození od daně stanovené v čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice uplatněno na služby v členském státě příjemce těchto služeb, jenž je osobou povinnou k dani z přidané hodnoty, pokud poskytovatel těchto služeb, který je osobou povinnou k dani z přidané hodnoty, na tyto služby uplatnil v jiném členském státě daň z přidané hodnoty podle běžného režimu, což znamená, že v souladu s článkem 196 směrnice je daň z přidané hodnoty za tyto služby splatná v členském státě příjemce těchto služeb?

4)

Má se výrazem „nezávislé seskupení osob“ ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice rozumět samostatná právnická osoba, jejíž existence musí být doložena zvláštní dohodou o zřízení nezávislého seskupení osob?

Pokud bude tato otázka zodpovězena v tom smyslu, že není důvod k tomu považovat nezávislé seskupení osob za samostatný subjekt, má se mít za to, že nezávislé seskupení osob je seskupení vzájemně propojených podniků, které si v rámci své obvyklé hospodářské činnosti navzájem poskytují služby potřebné k provádění jejich obchodních činností, a že lze existenci takovéhoto seskupení prokázat uzavřenými smlouvami o službách nebo dokumentací týkající se převodních cen?

5)

Je členský stát oprávněn omezit nárok osoby povinné k dani uplatnit osvobození od daně z přidané hodnoty, které je stanoveno v čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice, v případě, že tato osoba uplatnila na určité transakce přirážku podle podmínek stanovených právními předpisy v oblasti přímého zdanění, platnými v členském státě, v němž je tato osoba usazena?

6)

Je osvobození od daně, které je stanoveno v čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice, použitelné na služby získané ze třetích zemí? Jinými slovy, je možné, aby člen nezávislého seskupení osob ve smyslu výše uvedeného ustanovení směrnice, který poskytuje v rámci tohoto seskupení služby jiným členům tohoto seskupení, byl daňovým poplatníkem třetí země?