15.9.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 315/68

—

zrušil rozhodnutí;

—

podpůrně:

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že v průběhu šetření Komise nezákonně zkopírovala a odnesla přesné kopie z pevných disků v prostorách žalobkyň. Žalobkyně tvrdí, že Komise tímto překročila pravomoci, které jí svěřuje čl. 20 odst. 2 nařízení č. 1/2003 (1).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila zásadu přiměřené lhůty v soutěžních řízeních, jelikož tato řízení trvala více než 62 měsíců. Žalobkyně tvrdí, ž Komise porušila čl. 6 odst. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a nesnížila spravedlivě výši pokuty ve smyslu judikatury Tribunálu.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila zásadu řádné správy tím, že neprovedla řádné a nestranné šetření z důvodu nedůvěryhodnosti žadatelů o shovívavost. Žalobkyně tvrdí, že Komise nevykládala s dostatečnou obezřetností důvěryhodnost spojeného prohlášení žadatelů o shovívavost a neshromáždila nezbytné potvrzující důkazy na podporu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně přičetla Prysmian Cavi e Sistemi S.r.l. odpovědnost za období před 27. listopadem 2001 a tím porušila zásady osobní odpovědnosti a rovného zacházení.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jelikož nerozděluje odpovědnost mezi společně a nerozdílně odpovědné subjekty.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila článek 101 SFEU, jelikož neprokázala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání a nesprávně vyložila povahu a strukturu relevantních trhů, čímž porušila právo žalobkyň na obhajobu.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že Komise neprokázala právně dostatečným způsobem dobu trvání údajného protiprávního jednání a zejména jeho začátek.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality ve vztahu k určení základní částky pokuty, zejména s ohledem na závažnost protiprávního jednání. Žalobkyně tvrdí, že základní částka pokuty, jakož i vstupní poplatek, jsou nepřiměřené a měly by být upraveny s ohledem na omezený rozsah protiprávního jednání, chybějící dopad na ceny, uvolnění údajné koordinace po roce 2004 a značných dopad nákladů surovin na hodnotu prodeje. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení tím, že použila rozdílné koeficienty závažnosti a vstupní poplatky na osoby, kterým bylo určeno rozhodnutí, ve srovnatelných situacích.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila omylu, když uvedla jednoho z vedoucích pracovníků žalobkyň v rubrice „jména a profesní činnost osob relevantních z hlediska tohoto rozhodnutí“.