52012DC0095

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Větší využití potenciálu opatření EU v oblasti životního prostředí: budování důvěry prostřednictvím lepších znalostí a lepší schopnosti reakce

Úvod

Úvahy obsažené v tomto sdělení jsou reakcí na žádost Rady pro životní prostředí z prosince 2010, aby členské státy a Komise posílily a zlepšily provádění a prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v zájmu zlepšení stavu životního prostředí a zajištění rovných podmínek.

Průzkum veřejného mínění Eurobarometr provedený v letech 2008 a 2011, který se týkal postoje evropských občanů k životnímu prostředí, potvrdil, že pro většinu občanů je zdravé životní prostředí pro kvalitu jejich života stejně důležité jako hospodářská situace a sociální faktory.

Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) nazvaná „Evropské životní prostředí – stav a vyhlídky 2010“ však uvádí, že „EU se zdá být zablokovaná v mnoha stagnujících a klesajících trendech, které se udržitelnosti spíše vzdalují, než by k ní směřovaly“.

Jak můžeme tento trend zvrátit? S výjimkou půdy se na naše životní prostředí již vztahují četné právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, z nichž mnohé jsou v platnosti již dlouhou dobu, a proto je nyní nejdůležitějším úkolem jejich účinné provádění.

Do popředí se dostávají dvě otázky: rozsah našich znalostí o stavu životního prostředí a způsobech jeho ochrany, a dále účinné způsoby, jak řešit problémy na místní úrovni.

Poznatků o oblastech, jako jsou úrovně znečištění ovzduší ve městech a kvalita vody ke koupání, již máme mnoho. V jiných oblastech, jako je biologická rozmanitost a využívání půdy, jich však ještě nemáme dostatek. Kromě toho je obtížné udělat si úplný obrázek o situaci, pokud chceme přesně vědět, jakým způsobem probíhá provádění evropských předpisů v rámci jednoho regionu, města nebo vesnice. Stížnosti zasílané Komisi a petice předkládané Evropskému parlamentu jsou sice často užitečné, ale představují jen neúplný zdroj informací.

Analýzy a konzultace provedené v rámci příprav na sedmý akční program pro životní prostředí jasně prokazují, že posílení a zlepšení provádění lze považovat za prioritní cíl evropské environmentální politiky jako takové. Cílem tohoto sdělení je prozkoumat nástroje, které mohou členským státům pomoci dosáhnout plně systematického přístupu ke sběru a šíření poznatků a lepší schopnosti reagovat na problémy na místní úrovni. Náležitý přístup ke spravedlnosti je nezbytný, ale ještě není dostatečný, a proto se za účelem zajištění provádění navrhuje rovněž řešit kontroly, dohled a mechanismy pro vyřizování stížností a partnerstvím dát formální podobu.

Cílem těchto úvah je doplnit sdělení z roku 2008 týkající se stejného tématu[1] a zároveň se zaměřit na zvláštnosti právních předpisů v oblasti životního prostředí, jak bylo zdůrazněno v Aarhuské úmluvě[2], a inspirovat se sdělením z roku 2007 s názvem „Evropa přinášející výsledky“[3], které zdůrazňuje význam větší transparentnosti na úrovni EU a konstatuje, že „stěžovatelé by v některých případech mohli vymáhat svá práva přímo na vnitrostátní úrovni účinnějším způsobem“[4].

Reakce na toto sdělení přispějí k přípravám na sedmý akční program pro životní prostředí. Jejich výsledkem také může být návrh zvláštních opatření ze strany Komise, případně v návaznosti na posouzení dopadů. Pokud mají právní předpisy kromě cílů ochrany životního prostředí ještě další cíle (např. právní předpisy v oblasti energetiky), může být nutné doplnit návrhy uvedené v tomto sdělení o zvláštní ustanovení, zejména pokud jde o vztahy s některými zúčastněnými stranami.

Proč je řádné provádění důležité?

Opožděné nebo nedostatečné provádění má mnoho negativních důsledků. V konečném důsledku poškozuje životní prostředí a lidské zdraví, vytváří právní nejistotu pro průmysl a zpochybňuje rovné podmínky na jednotném trhu. Náklady na dlouhodobou sanaci – například na vyčištění nelegálních skládek odpadů a rekonstrukci poškozených přírodních stanovišť – mohou být mnohem vyšší než náklady na prevenci.

Náklady, jež vyplývají z nedostatečného provádění stávajících právních předpisů, se odhadují přibližně na 50 miliard EUR ročně[5]. To se týká nejen dopadů na životní prostředí, ale i na lidské zdraví. Například 20–50 % obyvatel Evropy žije v oblastech, kde kvalita ovzduší nesplňuje evropské mezní hodnoty a odhadované roční náklady, pokud jde o výdaje na zdravotnictví nebo ztracené dny práce, dosahují několika miliard EUR.

Pokud jde o výhody, strategie Evropa 2020 konstatuje, že nové zdroje růstu rozhodujícím způsobem závisí na investicích do znalostí a inovací. Odhaduje se, že environmentální průmysl EU má roční obrat více než 300 miliard EUR, a důsledkem nejistoty ohledně možností provádění, směrů a časových rámců proto mohou být významné náklady, pokud jde o nevyužité příležitosti[6].

Konkrétně se odhaduje, že plné provedení právních předpisů EU o odpadech vytvoří 400 000 pracovních míst a jeho čisté náklady budou o 72 miliard EUR ročně nižší než u alternativního scénáře, kdy k provedení nedojde[7].

Inovativní nebo vylepšené metody provádění zároveň poskytují vyhlídky na snížení administrativní zátěže a na rovné podmínky, protože rozhodování bude vycházet z většího množství informací a bude důkladnější, předvídatelnější a soudržnější.

Proč EU potřebuje zlepšit povědomí o provádění?

Povědomí o provádění se na jedné straně týká stavu životního prostředí a na straně druhé veškerých požadovaných správních a jiných opatření, jejichž účelem je ochrana a zlepšování životního prostředí.

Právní předpisy EU v oblasti životního prostředí obsahují předpisy, díky nimž se získávají informace, například požadavky na sledování kvality ovzduší, a rovněž předpisy, které požadují, aby byly informace zpřístupňovány širší veřejnosti.

Během posledních deseti let byl zdokonalen způsob, jakým jsou znalosti strukturovány a používány, částečně i díky revizi směrnice o přístupu k informacím[8], přijetí směrnice INSPIRE[9], práci na základě sdělení Komise z roku 2008 s názvem „Směrem ke sdílenému informačnímu systému o životním prostředí (Shared Environmental Information System –SEIS)“[10] a rozsáhlejšímu využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni. Znalosti o provádění jsou však nadále nedostatečné.

Například není vždy jednoduché rychle identifikovat ta ustanovení vnitrostátního práva, která odpovídají určitému ustanovení dané směrnice. Úsilí v oblasti monitorování je v Evropě nerovnoměrné a získané informace jsou neúplné a často zastaralé. Informace o životním prostředí nejsou systematicky zveřejňovány a jsou dostupné spíše na základě individuálních žádostí.

Lepší informovanost na celostátní, regionální a místní úrovni by umožnila identifikovat hlavní problémy a nejvhodnější a nejúčinnější způsoby jejich řešení. Širší uplatňování zásady SEIS „jedna zpráva – časté používání“ by pomohlo zjednodušit požadavky na informace.

Zlepšení znalostí o provádění

Hlavní odpovědnost za provádění mají členské státy a právě v této oblasti vyvstávají největší potřeby a očekávání, pokud jde o informace o životním prostředí, ze strany občanů, veřejné správy a podniků. Plnění těchto potřeb a očekávání vyžaduje, aby členské státy zřídily informační systémy pro získávání, řízení a předávání informací, které budou ukazovat, jakým způsobem jsou právní předpisy EU prováděny a dodržovány v praxi[11]. Dané informace se musí týkat konkrétního stavu životního prostředí a zároveň administrativních opatření a stabilních[12] i dynamických[13] prvků. Musí sloužit různým konečným uživatelům, pomáhat příslušným orgánům při řízení jejich úkolů, monitorovacím subjektům při ověřování souladu a občanům, aby byli informováni, jakým způsobem jsou chráněni oni i jejich životní prostředí. To může fungovat pouze tehdy, pokud bude existovat úzká spolupráce mezi vědeckými pracovníky v oblasti životního prostředí, statistiky, odborníky na IKT a administrátory s cílem získávat informace, které budou jednak stabilní z vědeckého i právního hlediska a zároveň smysluplné pro širokou veřejnost, odborníky a tvůrce politik. Kromě toho Aarhuská úmluva předpokládá postupné zlepšování informací o životním prostředí, které jsou dostupné na internetu.

Smyslem cílů popsaných níže je zjistit, jakým způsobem aktivněji motivovat členské státy, aby zavedly účinné informační systémy, poskytovat lepší souhrnné informace na úrovni EU, zaručit obecně důvěru v získané informace a pomáhat členským státům doplnit nedostatky v údajích a účinněji sledovat změny v pokryvu půdy.

Cíl: motivovat členské státy, aby zavedly účinnější informační systémy týkající se provádění

Pro všechny klíčové závazky EU v oblasti životního prostředí by měl být zaveden informační systém, který by v souladu s Aarhuskou úmluvou umožnil co nejúčinněji a včas sledovat provádění předpisů.

Pro ilustraci, v případě tisíců průmyslových a jiných zařízení v celé Evropě, na která se vztahují zvláštní kontroly, by bylo vhodné, aby byly na internetu k dispozici informace o všech zásadních platných předpisech v oblasti životní prostředí. To by například umožnilo všem kategoriím uživatelů snadno zkontrolovat prostřednictvím internetového portálu a interaktivní mapy, zda konkrétní zařízení má povolení a zda se řeší problémy, které byly zjištěny pomocí údajů ze sledování nebo jiným způsobem.

Směrnice o přístupu k informacím již obsahuje minimální požadavky na aktivní a systematické šíření informací, jakož i obecnou povinnost zajistit, aby informace byly aktuální, přesné a srovnatelné[14]. Až dosud však nebyla tato ustanovení systematicky propojena s informacemi o provádění a dodržování jednotlivých právních předpisů EU v oblasti životního prostředí.

Komise zhodnotí,

· jakým způsobem by se mohlo zlepšit provádění směrnice o přístupu k informacím. Mezi možnosti patří tvorba pokynů na základě osvědčených postupů a/nebo navrhované posílení stávajících ustanovení,

· zda je pro členské státy proveditelné vytvořit s podporou Komise strukturované rámce pro provádění a informace pro všechny zásadní právní předpisy EU v oblasti životního prostředí. Tyto rámce budou mít takovou podobu, aby objasňovaly hlavní ustanovení směrnic a zároveň vymezovaly typy informací nezbytných k tomu, aby se prokázalo, jak jsou právní předpisy EU prováděny v praxi. Tyto rámce by měly být zaměřeny na stávající právní předpisy a spolu s iniciativami systému sdílení informací o životním prostředí (SEIS) by měly sloužit jako vodítko pro členské státy při tvorbě informačních systémů, které budou trvale sledovat provádění v praxi,

· jakým způsobem by finanční prostředky EU mohly být využity na rozvoj, modernizaci a využití příslušných interoperabilních informačních systémů a související odborné přípravy v členských státech.

Cíl: poskytovat lepší informace na úrovni EU

Zdokonalené informační systémy v členských státech by bylo třeba doplnit o lepší celounijní přehledy, a tím prokázat existenci rovných podmínek. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) hraje společně se statistickým úřadem Evropské unie (Eurostat) a Společným výzkumným střediskem (SVS) čím dál důležitější roli při zpracovávání údajů ze sledování a jiných údajů, které Komisi předávají členské státy. Například výroční zpráva Komise o kvalitě vod ke koupání, která se vypracovává s podporou EEA, poskytuje komplexní přehled s využitím georeferenčních údajů o více než 21 000 místech ke koupání v celé Evropě. Na příslušných internetových stránkách jsou k dispozici údaje a interaktivní mapy, a to od evropské úrovně až po jednotlivá místa. S podporou EEA vznikají pilotní testy, které se budou týkat kvality ovzduší a odpadů, aby se zlepšilo celkové provádění.

Komise prozkoumá,

· jakým způsobem by veřejnosti mohly být poskytovány systematické a podrobnější informace na internetu o provádění předpisů, mimo jiné i prostřednictvím transparentních nástrojů pro sledování a směrodatných hodnot,

· jakým způsobem pokračovat ve spolupráci s členskými státy na rozšíření přístupu použitého ve směrnici o kvalitě vod ke koupání do všech souvisejících právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, případně ve spolupráci s EEA.

Cíl: pomoci zaručit důvěryhodnost informací získaných na celostátní, regionální a místní úrovni

Důvěra v právní předpisy EU v oblasti životního prostředí závisí na rovnoměrném úsilí jednotlivých členských států, pokud jde o rozsah a spolehlivost sledování stavu životního prostředí a jiných činností, pomocí nichž se získávají informace. EEA může vzhledem ke svému čím dál většímu významu při zpracovávání údajů o životním prostředí a jejich validaci poskytnout cennou pomoc.

Komise hodlá v souladu se svými zákonnými pravomocemi dále spolupracovat s EEA, aby tato agentura mohla

· být Komisi nápomocna při zajišťování kvality opatření pro sledování stavu životního prostředí na vnitrostátní úrovni, při posuzování systémů sledování, aby se zajistilo, že budou v podstatě srovnatelné, účelné a odpovídajícím způsobem zaměřené na nejzávažnější rizika,

· plnit ostatní úkoly související s poskytováním informací, pokud jde o provádění opatření EU v oblasti životního prostředí.

Cíl: doplnit chybějící důležité informace o podpoře dodržování a prosazování předpisů a sledování pokryvu půdy

Údaje o činnostech na podporu dodržování a prosazování právních předpisů, které provádějí na vnitrostátní úrovni inspektoři, státní zástupci a soudy, jsou nedostatečné. To znamená, že volba mezi různými přístupy vedoucími k dodržování předpisů, včetně potenciálně slibných doplňkových přístupů zahrnujících pobídky, není usnadněna.

Sledování změn v pokryvu půdy a reakce na tyto změny mají zásadní význam pro úspěch mnoha právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. Jedná se například o kontrolu protiprávního nakládání s odpady a správu vzácných přírodních stanovišť. Technologický pokrok, například v oblasti technických prostředků k pozorování Země, nabízí různé příležitosti, mimo jiné v podobě snížení nákladů na sledování, které ještě nejsou systematicky využívány.

Komise se domnívá, že zlepšení lze dosáhnout prostřednictvím:

· Spolupráce s členskými státy a zahájení dialogu s klíčovými sítěmi inspektorů, státních zástupců a soudců, aby bylo možné vymezit nejdůležitější kategorie informací a nejlepší prostředky pro sběr a porovnávání údajů.

· Iniciativy týkající se používání technických prostředků k pozorování Země ze strany členských států, aby se zlepšila účinnost sledování provádění v praxi.

Proč EU musí zlepšit svou schopnost reakce na celostátní, regionální a místní úrovni?

Lepší znalosti přispívají k lepšímu fungování, avšak to samo o sobě nestačí. Klíčovou odpovědností je sledování provádění ze strany subjektů a osob, které mají funkce a/nebo pravomoci a práva k tomu, aby zjišťovaly, dohlížely, ověřovaly, poskytovaly poradenství nebo zajišťovaly odpovědnost, pokud jde o dodržování povinností. Mezi tyto subjekty a osoby patří vnitrostátní inspektoři, veřejní ochránci práv, státní zástupci, soudní orgány, auditoři a nevládní organizace a občané při výkonu spolurozhodovacích práv a prostřednictvím podnětů a stížností. Na úrovni EU hraje příslušnou roli Komise, Parlament, Soudní dvůr, evropský veřejný ochránce práv a EEA.

Jakožto strážkyně smluv využívá Komise svých donucovacích pravomocí pro řešení případů, kdy nebylo dosaženo požadovaných konečných výsledků. Vysoký počet případů porušování, stížností a petic týkajících se právních předpisů EU v oblasti životního prostředí však ukazuje, že je třeba obecně posílit sledování provádění v členských státech.

Zlepšení schopnosti reakce na celostátní, regionální a místní úrovni

Komise navrhuje prozkoumat soubor iniciativ, které by mohly přispět k řešení tohoto problému. Ačkoli jsou tyto iniciativy prospěšné samy o sobě, navzájem se doplňují a v kombinaci budou ještě účinnější. Například lepší přístup ke spravedlnosti bez lepšího systému pro vyřizování stížností může u občanů v situacích, kdy si nepřejí obrátit se na soud, vyvolat nespokojenost.

Cíl: zlepšit inspekce a dohled vztahující se na právní předpisy EU

Inspekce a dohled na vnitrostátní úrovni jsou důležité při zajišťování důvěry v požadavky právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. Pro inspekce průmyslových zařízení již byl zřízen rámec, který zahrnuje minimální kontrolní kritéria obsažená v doporučení 2001/331/ES[15] a závazné odvětvové předpisy. Kromě oblasti průmyslových zařízení by však pro celou škálu činností s možným významným nepříznivým dopadem na životní prostředí – od systémů čerpání podzemních vod po obchod s chráněnými druhy zvířat – mohla být prospěšná další ustanovení o inspekci a dohledu, například proto, aby tyto činnosti byly efektivnější a vycházely z posouzení rizik. Vzhledem k průřezové povaze právních předpisů EU v oblasti životního prostředí – jako je tomu například mezi právními předpisy týkajícími se vody a ochrany přírody – by měl takový přístup zahrnovat úplný soulad a koordinaci mezi příslušnými vnitrostátními orgány.

Mezi souvislosti důležité pro řešení inspekcí a dohledu na vnitrostátní úrovni rovněž patří požadavky na zajištění rovných podmínek a nutná míra spolupráce a souladu v otázkách přeshraničního charakteru, aby se zlepšila vzájemná důvěra mezi členskými státy.

Komise se domnívá, že ke vhodným zlepšením může dojít

· modernizací existujícího rámce pro inspekce a dohled,

· v případě všech nových právních předpisů posouzením výhod vyplývajících ze začlenění konkrétních ustanovení o inspekcích a dohledu, s přihlédnutím ke zkušenostem se stávajícími závaznými ustanoveními,

· posouzením možností doplnění vnitrostátních inspekcí a dohledu cíleným způsobem na úrovni EU, včetně:

· kapacity pro inspekce a dohled na úrovni EU,

· omezené kontrolní úlohy Komise, která respektuje správní samostatnost členských států (možný model nabízí nařízení o ozonu[16]), nebo pravomoci k auditu inspekcí v členských státech, jak je stanoveno ve směrnici o pokusech na zvířatech[17];

· systematičtějšího používání vzájemných inspekcí na základě existujících iniciativ sítě IMPEL (síť vnitrostátních inspektorů);

· opatření pro podněty nezávislých odborníků ad hoc za účelem řešení velmi specifických otázek souvisejících s prováděním.

Cíl: lepší systém pro vyřizování stížností a mediaci na vnitrostátní úrovni

V současnosti neexistuje žádný obecný rámec pro to, jakým způsobem by příslušné orgány měly reagovat na stížnosti na vnitrostátní úrovni. Dvojí přístup týkající se jak přímého vyřizování stížností, tak jejich přezkumu by zvýšil pravděpodobnost toho, že stížnosti se budou řešit důsledně a spíše dříve než později.

Systémy pro vyřizování stížností mohou zlepšit vzájemnou interakci mezi občany a orgány, ale mohou nastat situace, kdy mediace nebo jiné podobné mechanismy řešení sporů přidají těmto systémům další užitečný rozměr.

Tato zdokonalení při vyřizování stížností na vnitrostátní úrovni by se v žádném případě nedotkla práva podat stížnost Komisi, ale měla by omezit nespokojenost občanů, kterou mohou pociťovat v případech, kdy jsou orgány EU vyzývány k nápravě situace z důvodu nedostatku vnitrostátních opravných prostředků. Taková zdokonalení by rovněž byla v souladu s posledním vývojem jiných politik EU, zejména s právními předpisy týkajícími se ochrany spotřebitele[18], tj. přijímat zvláštní ustanovení pro stížnosti a řešení sporů na vnitrostátní úrovni.

Komise považuje za vhodné prozkoumat iniciativu, jejímž cílem je zlepšit vyřizování stížností členskými státy. Tato iniciativa by mohla zahrnovat například závazná obecná kritéria nebo nezávazná obecná kritéria doplněná odvětvovými závaznými ustanoveními a měla by zahrnovat:

Stížnosti se zaměřením na potřebu zásahu ze strany příslušného orgánu. Cílem kritérií EU pro vyřizování stížností by bylo zajištění rovných podmínek, pokud jde o schopnost reakce příslušných orgánů, a poskytnout obecné záruky v takových otázkách, jako je důvěrnost, vedení záznamů a včasnost.

Stížnosti se zaměřením na správní nečinnost nebo nedostatečnost. Cílem kritérií EU pro vyřizování stížností by bylo poskytnout občanům prostředky, pomocí nichž by mohli vyjádřit svou nespokojenost u nezávislého vnitrostátního orgánu správního přezkumu, jako je veřejný ochránce práv.

Stížnosti, pro jejichž řešení může být vhodná mediace nebo jiný podobný mechanismus řešení sporů. Kritéria EU by stanovila takový mechanismus, který by se vztahoval na situace, kdy smírné řešení představuje prospěch pro obě strany.

Cíl: zlepšit přístup ke spravedlnosti

Zvláštní ustanovení zaměřená na zajištění přiměřeného přístupu ke spravedlnosti jsou v současné době vyhrazena jen pro několik oblastí právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. Cíle návrhu Komise z roku 2003[19], tj. usnadnit přístup ve větší míře, nebylo dosaženo, ale širší kontext se změnil, a zejména Soudní dvůr nedávno potvrdil, že vnitrostátní soudy musí vykládat pravidla týkající se přístupu ke spravedlnosti způsobem, který je v souladu s Aarhuskou úmluvou[20]. Vnitrostátní soudy i hospodářské a environmentální zájmy čelí nejistotě při řešení tohoto problému.

Komise se domnívá, že by bylo vhodné prozkoumat, jak by mohla být zajištěna větší právní jistota pro vnitrostátní soudy a hospodářské a environmentální zájmy. Mezi tyto možnosti patří:

· tvorba pokynů s cílem zohlednit nedávnou důležitou judikaturu, aby se zlepšilo provádění stávajícího přístupu k právní ochraně[21], a

· vymezení podmínek na úrovni EU pro účinný a efektivní přístup k vnitrostátním soudům, pokud jde o všechny oblasti právních předpisů EU v oblasti životního prostředí.

Cíl: zlepšit výsledky v oblasti životního prostředí vytvářením kapacit a prováděcími dohodami se zapojením členských států

Na evropské úrovni byly vytvořeny sítě veřejných ochránců práv, agentur pro životní prostředí, inspektorů, právníků spolupracujících s vládami, soudců a státních zástupců. Navzdory řadě iniciativ však nebyl potenciál této spolupráce ve všech sítích plně realizován. K dalším úkolům tedy patří zajistit sítím nezbytnou správní stabilitu, aby mohly účinně fungovat po během dlouhých období, a určit a přijmout projekty a iniciativy, které budou pomáhat členům sítě a usnadní provádění.

Sítě mohou být užitečné rovněž v rámci členských států, například pro těsnější zapojení regionálních a místních orgánů do provádění. Významným přínosem může být rovněž vytvoření vazby mezi vnitrostátními inspektory nebo státními zástupci[22].

V oblastech, kde vznikají problémy, se členské státy musí jasně zavázat k tomu, že zavedou opatření spolu se směrodatnými hodnotami a harmonogramy, aby zajistily požadované výsledky. Tyto závazky musí mít formální podobu a být veřejně dostupné, aby se členské státy, Evropský parlament, podniky a občané mohli spolehnout na to, že jejich obavy jsou řešeny pomocí strukturovaného rámce. Tuto otázku lze řešit prostřednictvím prováděcích dohod uzavřených v rámci partnerství, které jsou zaměřeny na zlepšování výsledků v oblasti životního prostředí.

Komise se domnívá, že zlepšení lze dosáhnout

· prostřednictvím aktivní spolupráce se sítěmi EU, zaměřením se na jejich rozdílné úlohy a rozdílné silné stránky, předcházením zdvojování úsilí a usnadňováním komunikace mezi těmito sítěmi. Výstupy této spolupráce budou respektovat autonomní roli Komise i sítí. Mohou se vztahovat na podporu odborné přípravy státních zástupců, vyšetřovatelů i soudců. Mezi možné nové výstupy těchto sítí patří:

· informace o úspěšných doplňkových přístupech k dodržování a prosazování;

· poradenství nebo jiné formy pomoci veřejným ochráncům práv v jednotlivých členských státech při šetření stížností souvisejících s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí;

· návrh kritérií pro uplatňování správních a trestních sankcí pro státní zástupce;

· poradenství v otázce, jak doplnit nedostatky v údajích týkajících se podpory dodržování a prosazování práva na vnitrostátní úrovni;

· všeobecné poradenství ohledně proveditelnosti a vykonatelnosti návrhů EU v oblasti životního prostředí.

· prostřednictvím společné organizace akcí a konferencí týkajících se provádění společně s Výborem regionů a vytvořením technické platformy pro spolupráci v oblasti životního prostředí podle vzoru platformy, která již byla zřízena pro oblast zdraví,

· prostřednictvím prováděcích dohod, které (aniž jsou dotčena ustanovení Smluv a úloha Komise jakožto strážkyně Smluv) zavazují členské státy k činnostem, jejichž cíl je buď preventivní, a sice posílení kapacity k zajištění účinného provádění, nebo případně nápravný, tj. řešení specifických problémů prostřednictvím cílených opatření. Prováděcí dohody uzavřené v rámci partnerství by mohly aktivně nasměrovat pomoc EU ke zlepšení struktur pro provádění v členských státech a mohly by být propojeny s dalšími iniciativami uvedenými v tomto sdělení, jako jsou účinné informační systémy, mechanismy pro vyřizování stížností a inspekce. Rovněž by mohly v jednotlivých případech podpořit nápravné plány členských států, aby se vyřešily konkrétní problémy prostřednictvím cílených a z hlediska zdrojů patřičně zajištěných pracovních programů s průběžnými cíli, zárukami transparentnosti a dalšími zárukami.

Závěr

Toto sdělení doplňuje výše uvedená sdělení z let 2007 a 2008 tím, že rozvíjí návrhy zaměřené zejména na zajištění lepších nástrojů pro zdokonalení provádění v praxi pro členské státy.

Znalosti a schopnost reakce jsou doplňkovými prvky provádění. Lze uvést jeden příklad za všechny: lepší znalosti mohou celním orgánům umožnit zavedení lepších kontrolních strategií pro nelegální obchod s odpady a ohroženými druhy.

Provádění něco stojí. Náklady na nedostatečné provádění jsou však velmi často mnohem vyšší, a proto přijetí kroků navržených v tomto sdělení představuje rozumnou investici nejen pro budoucnost, ale také pro současnost.

Toto sdělení je určeno Evropskému parlamentu, členským státům, občanům a všem zúčastněným stranám v oblasti provádění a prosazování právních předpisů v oblasti životního prostředí. Sedmý akční program pro životní prostředí by měl zajistit přijetí náležitých následných opatření a pro případná zvláštní opatření bude provedeno posouzení dopadů.

[1]               KOM(2008) 773 v konečném znění.

[2]               Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

[3]               KOM(2007) 502 v konečném znění.

[4]               Tyto úvahy budou sděleny i přistupujícím zemím, aby je mohly již od začátku využít pro plánování a lepší provádění souladu s acquis v oblasti životního prostředí.

[5]               „The costs of not implementing the environmental acquis“ („Náklady na nedostatečné provádění acquis v oblasti životního prostředí“), COWI, 2011.

[6]               Tamtéž.

[7]               „Implementing EU Waste Legislation for Green Growth“ („Provádění právních předpisů EU o odpadech pro ekologický růst“), Bio Intelligence Service, 2011.

[8]               Směrnice 2003/4/ES o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS, Úř. věst. L 41, 14.2.2003.

[9]               Směrnice 2007/2/ES o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE), Úř. věst. L 108, 25.4.2007.

[10]             KOM(2008) 46 v konečném znění, 1.2.2008.

[11]             Pokud jde o provádění směrnic do vnitrostátního práva, viz Společné politické prohlášení ze dne 27. října 2011 Evropského parlamentu, Rady a Komise o informativních dokumentech, Úř. věst. C 369, 17.12.2011.

[12]             Například umístění určených oblastí.

[13]             Například údaje o sledování.

[14]             Články 7 a 8.

[15]             Doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech, Úř. věst. L 118, 27.4.2001.

[16]             Nařízení (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, Úř. věst. L 286, 31.10.2009.

[17]             Směrnice 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely, Úř. věst. L 276, 20.10.2010.

[18]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES, Úř. věst. L 211, 14.8.2009.

[19]             KOM(2003) 624 v konečném znění.

[20]             Věc C-240/09.

[21]             Směrnice 2003/35/ES.

[22]             Lze uvést příklady z Irska a vlámského regionu Belgie.