EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52011DC0084
REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL on the implementation and application of certain provisions of Directive 2008/94/EC on the protection of employees in the event of the insolvency of their employer
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o provádění a uplatňování některých ustanovení směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o provádění a uplatňování některých ustanovení směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele
/* KOM/2011/0084 konecném znení */
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o provádění a uplatňování některých ustanovení směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele /* KOM/2011/0084 konecném znení */
[pic] | EVROPSKÁ KOMISE | V Bruselu dne 28.2.2011 KOM(2011) 84 v konečném znění ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o provádění a uplatňování některých ustanovení směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o provádění a uplatňování některých ustanovení směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele ÚVOD Směrnice 2008/94/ES[1] (dále jen „směrnice“) kodifikuje směrnici Rady 80/987/EHS[2] naposledy pozměněnou směrnicí 2002/74/ES[3]. Cílem směrnice je chránit zaměstnance v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, zejména pokud jde o úhradu jejich nesplacených pohledávek. Za tímto účelem proto musí členské státy zřídit orgán, který bude za úhradu těchto pohledávek ručit. Článek 15 směrnice stanoví, že Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a uplatňování článků 1 až 4, 9 a 10, čl. 11 druhého pododstavce, čl. 12 písm. c) a článků 13 a 14 v členských státech. Při přípravě této zprávy zadala Komise studii nezávislým odborníkům a zaslala dotazník členským státům a evropským sociálním partnerům, které vyzvala, aby se k závěrům nezávislé studie vyjádřili. OBLAST PůSOBNOSTI A DEFINICE (čLÁNKY 1, 2 A 13 ) Zaměstnanci požívající ochrany Směrnice se kromě níže uvedených výjimek vztahuje na všechny osoby, které se podle vnitrostátních právních předpisů považují za zaměstnance. Komise si povšimla, že v České republice jsou z ochrany podle uvedené směrnice vyloučeni zaměstnanci na dohodu o provedení práce. Blíže proto přezkoumá, zda se tyto osoby podle českého pracovního práva nepovažují za zaměstnance, neboť jejich vyloučení by mohlo představovat porušení směrnice. Ta od členských států výslovně vyžaduje, aby se ochrana vztahovala i na zaměstnance na částečný pracovní úvazek, na zaměstnance v pracovním poměru na dobu určitou a na zaměstnance v dočasném pracovním poměru (ustanovení čl. 2 odst. 2). Podle informací, které má Komise k dispozici, všechny členské státy tento požadavek splňují. Směrnice členským státům zakazuje stanovit minimální dobu trvání pracovního poměru jako podmínku pro to, aby zaměstnanci mohli uplatnit své nároky na ochranu (ustanovení čl. 2 odst. 3). Komise byla seznámena s tím, že na Kypru podmiňují právní předpisy nárok na úhradu tím, aby zaměstnanec pro téhož zaměstnavatele pracoval nepřetržitě po dobu nejméně 26 týdnů před datem jeho úpadku. To by podle názoru Komise mohlo představovat porušení směrnice. Určité kategorie zaměstnanců smějí členské státy z působnosti směrnice výjimečně vyloučit, a to: a) z důvodu existence jiné formy záruky, je-li zjištěno, že poskytuje dotyčným osobám ochranu, která je rovnocenná ochraně vyplývající ze směrnice (ustanovení čl. 1 odst. 2). Této možnosti využily tři členské státy. V Belgii jsou z ochrany ze všeobecného záručního fondu vyloučeni pracovníci a učni zaměstnaní v podnicích, které jsou členy několika společných výborů a podvýborů, tyto osoby jsou však chráněny odvětvovými fondy zřízenými na základě kolektivní dohody. Na Kypru jsou z působnosti směrnice vyloučeni členové posádek obchodních lodí, kteří nejsou v zemi rezidenty, a ve Spojeném království se ochrana nevztahuje na námořníky obchodních lodí. Komise se však domnívá, že námořní zástavní právo[4], které se v těchto dvou členských státech zdá být pro námořníky hlavní ochranou v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele, nemusí vždy nabízet ochranu rovnocennou ochraně zajišťované záruční institucí, protože hodnota plavidla nemusí vždy postačovat k pokrytí minimální výše nesplacených pohledávek stanovené ve směrnici; b) zaměstnance v domácnosti zaměstnané fyzickou osobou a rybáře odměňované formou podílu na výnosu, pokud již podle vnitrostátních právních předpisů byli z ochrany vyloučeni v době, kdy v dotyčném členském státu vstupovala v platnost směrnice 2002/74/ES (ustanovení čl. 1 odst. 3). Komise si povšimla, že rybáři odměňovaní formou podílu na výnosu jsou z ochrany vyloučeni v Řecku, Itálii, na Maltě a ve Spojeném království a zaměstnanci v domácnosti pak ve Španělsku, Francii, na Maltě, v Nizozemsku a Polsku. Dotčení zaměstnavatelé Směrnice se vztahuje na všechny zaměstnavatele (jak jsou definováni ve vnitrostátním právu), kteří se nacházejí v platební neschopnosti. Pokud jde o zaměstnavatele, směrnice nepřipouští vyloučení žádné kategorie. Zaměstnavatel se považuje za platebně neschopného (ustanovení čl. 2 odst. 1): - pokud bylo na základě jeho platební neschopnosti požádáno o zahájení kolektivního řízení podle vnitrostátních právních předpisů, jehož součástí je částečné nebo úplné zabavení aktiv zaměstnavatele a jmenování likvidátora (nebo osoby s podobnou funkcí), - pokud příslušný orgán rozhodl o zahájení řízení (nebo konstatoval konečné zavření podniku či provozovny zaměstnavatele a nedostatek volných aktiv opravňujících k zahájení řízení). Komise připomíná, že na kolektivní úpadková řízení, která zahrnují částečné nebo úplné zabavení majetku dlužníka a jmenování likvidátora, tj. na stejná úpadková řízení, na něž se vztahuje směrnice o ochraně zaměstnanců, se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1346/2000[5] (ustanovení čl. 1 odst. 1). V této souvislosti členské státy až na několik málo výjimek Komisi potvrdily, že typy vnitrostátních úpadkových řízení, jež spadají do působnosti směrnice, jsou stejné jako typy uvedené v příloze A nařízení. Výjimkou byly: Německo, kde jsou pohledávky chráněny směrnicí jen v případě insolvenčních řízení ( Insolvenzverfahren ); Řecko, které vylučuje situace, kdy a) je na podnik uvalena prozatímní správa (věřitelská správa a řízení), a b) je na podnik uvalena nucená správa, tak aby bylo možné mezi věřiteli dosáhnout vyrovnání; Irsko, kde jsou vyloučeny případy reorganizace pod dohledem insolvenčního soudu (tzv. examinership) a likvidace obchodních společností; Maďarsko, kde se vnitrostátní prováděcí předpisy vztahují pouze na likvidační řízení (felszámolási eljárás); a Slovinsko, kde jsou vyloučeny skrajšani stečajni postopek a prisilna poravnava v stečaju. Vzhledem k tomu, že definice úpadkových řízení, která spadají do obou nástrojů, jsou stejné, Komise se záležitostí podrobněji zabývá, aby se ujistila, že jsou pokryta všechna relevantní úpadková řízení. Belgické právní předpisy navíc nepracují s pojmem platební neschopnost, nýbrž s pojmem zavření podniku. Zavřením podniku se přitom myslí „definitivní ukončení hlavní podnikatelské činnosti, při kterém se počet pracovníků sníží na méně než čtvrtinu průměrného počtu zaměstnanců, jež daný podnik zaměstnával po čtyři čtvrtletí předcházející kvartálu, v němž došlo k tomuto definitivnímu ukončení“[6]. Je možné, že na situace platební neschopnosti, jak jsou definovány ve směrnici, se belgický záruční fond nevztahuje. Dánsko, jež není nařízením vázáno, informovalo Komisi, že jeho záruční fond pokrývá následující situace: a) úpadek; b) případy, kdy zaměstnavatel při konstatování platební neschopnosti zastaví obchodní činnost; c) případy, kdy dojde k úmrtí zaměstnavatele a jeho podnik je v nucené správě jako platebně neschopný nebo je zlikvidován bez nucené správy. Směrnice v každém případě v čl. 2 odst. 4 umožňuje členským státům rozšířit ochranu zaměstnanců i na jiné situace platební neschopnosti, jež nesplňují podmínky stanovené v čl. 2 odst. 1. Směrnice nerozlišuje mezi zaměstnavateli, kteří se věnují a nevěnují obchodu, mezi velkými a malými zaměstnavateli nebo mezi ziskovými a neziskovými zaměstnavateli, a rozlišovat by mezi nimi neměly ani záruční systémy v členských státech. Komise si však povšimla, že v Maďarsku podléhají úpadkovému řízení pouze určité typy osob a subjektů. Podobná situace je i v Lucembursku, kde lze úpadkové řízení zahájit jen proti obchodní společnosti nebo fyzické osobě, která se považuje za obchodníka. To by mohlo vyloučit pracovníky zaměstnané určitými právnickými a fyzickými osobami z ochrany podle směrnice. POHLEDÁVKY HRAZENÉ ZÁRUčNÍ INSTITUCÍ (čLÁNKY 3 A 4) Pohledávkami, které mají být převzaty záruční institucí, jsou nesplacené pohledávky, jež vyplývají ze zaměstnanecké smlouvy a týkají se období před určitým datem stanoveným členskými státy a/nebo po tomto datu. Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Řecko, Malta, Portugalsko a Rakousko stanovily toto referenční období na šest měsíců před podáním návrhu na zahájení úpadkového řízení, k němuž se musí pohledávky vztahovat, Polsko používá referenční období v délce devíti měsíců, Itálie a Lotyšsko období 12 měsíců, Slovensko, Irsko a Litva období 18 měsíců, Kypr období 78 týdnů a Belgie pracuje s obdobím, které začíná 12 měsíců před zastavením podnikatelské činnosti a končí 13 měsíců po něm. Několik členských států nestanovilo referenční období, ale pouze dřívější a/nebo pozdější datum, k němuž se musí pohledávky vztahovat. Tak tomu je v Estonsku, Francii, Německu, Lucembursku, Maďarsku, Nizozemsku, Rumunsku, Slovinsku, Španělsku, Finsku, Švédsku a Spojeném království. Definice pojmu „odměna“ je ponechána na vnitrostátní legislativě, což vede mezi členskými státy k odlišnostem, pokud jde o míru záruky. Vnitrostátní právní předpisy však musí při určování úhrad vyplácených záruční institucí dodržet obecnou zásadu rovnosti a zákaz diskriminace[7]. Směrnice (ustanovení čl. 4 odst. 1) také umožňuje členským státům omezit povinnost záručních institucí dvěma způsoby: 1. stanovením období, za něž musí být nesplacené pohledávky uhrazeny a jež musí pokrývat alespoň odměnu za tři poslední měsíce pracovního poměru nebo za osm týdnů, je-li referenční období stanoveno alespoň na 18 měsíců (ustanovení čl. 4 odst. 2). Belgie, Dánsko, Francie, Maďarsko, Rakousko a Finsko této možnosti nevyužily. Bulharsko, Česká republika, Německo, Estonsko, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko zvolily maximální období tří měsíců. Maximální období bylo stanoveno na osm týdnů v Irsku a ve Spojeném království, na 13 týdnů na Kypru a na 19 týdnů v Nizozemsku. Ve Španělsku je to pak 150 dní, v Lucembursku a Portugalsku šest měsíců a ve Švédsku osm měsíců; 2. stanovením horní meze pro úhrady prováděné záruční institucí za předpokladu, že tato horní mez nebude nižší než úroveň, která je sociálně slučitelná se sociálním cílem směrnice (ustanovení čl. 4 odst. 3). Tuto horní mez stanovily všechny členské státy s výjimkou Nizozemska, existují však veliké rozdíly v metodách pro její výpočet. Směrnice v tomto směru neobsahuje žádná přesná ustanovení. Jak však Komise uznala ve své zprávě o provádění směrnice z roku 1995[8], předpokládá se, že pokud by úhrady ze strany záruční instituce při konečném posouzení odpovídaly sociální podpoře nebo zákonné minimální mzdě, mohly by vyvstat problémy, co se týče jejich slučitelnosti se sociálním cílem směrnice. NADNÁRODNÍ SITUACE (čLÁNKY 9 A 10) Směrnice stanoví, že ocitne-li se podnik provozující činnosti na území nejméně dvou členských států v platební neschopnosti, je institucí příslušnou pro úhradu nesplacených pohledávek zaměstnanců instituce toho členského státu, na jehož území zaměstnanci pracují nebo obvykle pracují (ustanovení čl. 9 odst. 1). Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci C-310/07[9] rozhodl, že k tomu, aby byl podnik usazený ve členském státě považován za podnik provozující činnost na území jiného členského státu, není nezbytné, aby měl tento podnik v uvedeném jiném státě pobočku či stálou provozovnu, je však třeba, aby tento podnik měl v posledně uvedeném státě stálou hospodářskou přítomnost charakterizovanou existencí lidských zdrojů, které mu umožňují tam vykonávat činnost. Komise má k dispozici informace (viz tabulka č. 4 přílohy), podle nichž byly v období 2006–2008 záruční institucí jednoho státu uhrazeny pohledávky pracovníkům platebně neschopného podniku v jiném členském státu v 239 případech. Úhrada pohledávek se dotkla 1 158 zaměstnanců a výše výplat dosáhla 10,8 milionu eur. Komise členským státům pomáhá připravit standardní formulář pro výměnu informací, který je v současné době dokončován, čímž usnadňuje provádění čl. 10 odst. 1 směrnice. Komise navíc v souladu s čl. 10 odst. 2 směrnice zveřejňuje na svých internetových stránkách kontaktní údaje příslušných správních orgánů a/nebo záručních institucí členských států a pravidelně je aktualizuje. (http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=706&langId=en&intPageId=198). ZÁKAZ ODůVODňOVAT PROVÁDěNÍM SMěRNICE JAKÉKOLI ZHORšENÍ STAVU (DRUHÝ PODODSTAVEC čLÁNKU 11) Komise nezjistila případy, kdy by bylo prováděním směrnice odůvodněno zhoršení stavu, který již v členských státech k datu jejího vstupu v platnost existoval, nebo kdy by jím byla dotčena obecná úroveň ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele. Provádění směrnice ochranu zaměstnanců naopak posílilo, neboť vedlo ke zřízení záručních institucí v členských státech, kde dříve neexistovaly. POSTAVENÍ ZAMěSTNANCů, KTEřÍ JSOU SPOLEčNÍKY čI AKCIONÁřI (USTANOVENÍ čL. 12 PÍSM. C)) Členské státy podle směrnice mohou ochranu odmítnout nebo omezit v případě, že zaměstnanec byl sám nebo společně se svými blízkými příbuznými vlastníkem podstatné části daného podniku a měl značný vliv na jeho činnost. Této možnosti využilo několik členských států (Česká republika, Dánsko, Německo, Řecko, Kypr, Lotyšsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko a Švédsko). Jiné členské státy (Španělsko, Irsko, Finsko) pak ochranu těmto osobám upírají nepřímo, a to definicí pojmu „zaměstnanec“ – osoby, které vlastní část podniku a mají značný vliv na jeho činnost, se totiž v těchto zemích za zaměstnance nepovažují. V Bulharsku k vyloučení z ochrany postačuje, aby byl zaměstnanec partnerem nebo členem řídícího orgánu daného podniku. Vzhledem k tomu, že zde neexistuje zásadní požadavek na vlastnění podílu a na značný vliv zaměstnanců na činnost podniku, tento přístup se nezdá být v souladu se směrnicí. Zbylé členské státy (Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko a Spojené království) této možnosti nevyužily. PřEHLED PřÍPADů Počátkem roku 2010 zaslala Komise členským státům dotazník s cílem shromáždit údaje o počtu případů platební neschopnosti, které vnitrostátní záruční instituce řeší, a o počtu dotčených pracovníků a sumě vyplácených částek (viz tabulky č. 1, 2 a 3 v příloze)[10]. V období 2006–2009 zasáhly záruční instituce členských států ve více než 420 000 případech platební neschopnosti (tabulka č. 1) a uhradily pohledávky 3,4 milionu pracovníků (tabulka č. 2), kterým v souvislosti s platební neschopností jejich zaměstnavatelů vyplatily 17,7 miliard eur (tabulka č. 3). Průměrný počet pracovníků na jeden případ platební neschopnosti byl v období 2006–2009 osm a vnitrostátní záruční instituce vyplácely jednotlivým pracovníkům průměrně částku 5 187 eur. Mezi rokem 2008 a 2009 zaznamenala Komise výrazný nárůst nejen počtu případů platební neschopnosti (o 19 %), ale hlavně počtu postižených pracovníků (o 61 %) a celkové výše vyplacených finančních prostředků (o 72 %), přičemž tento vývoj lze přičíst vlivům hospodářské krize. Nárůst byl zaznamenán rovněž v průměrné velikosti platebně neschopných podniků (ta se zvýšila o 35 % ze 7,4 pracovníků na jeden podnik v roce 2008 na 10,0 pracovníků v roce 2009) a ve výši nevyplacené odměny (ta vzrostla o 7 % z 5 059 EUR na pracovníka v roce 2008 na 5 409 EUR v roce 2009). Největší počet případů byl v období 2006–2009 zaregistrován v Německu (146 673). Francie pak vykázala nejvíce postižených pracovníků (953 887) a nejvyšší sumu uhrazených pohledávek (6,4 miliardy EUR). STANOVISKA EVROPSKÝCH SOCIÁLNÍCH PARTNERů Sedm federací v rámci BUSINESSEUROPE, které k záležitosti předložily své připomínky, i Evropské sdružení řemesel a malých a středních podniků (UEAPME) se domnívají, že směrnice splnila svůj účel spočívající v zajištění minimální ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele a že horní meze podle čl. 4 odst. 3 jsou sociálně slučitelné se sociálním cílem směrnice. Evropská konfederace odborových svazů (EKOS) pak považuje směrnici 2008/94/ES za nezbytný nástroj unijního práva, který zaručuje minimální ochranu pracovníkům v celé Evropě, zároveň však vyjádřila značné znepokojení, pokud jde o nízko nastavené horní meze a velmi krátké lhůty, pro něž se členské státy rozhodly v souvislosti s ustanoveními čl. 4 odst. 2 a čl. 4 odst. 3. Podle EKOS se podstatná část členů na úrovni členských států obává, že u mnoha zaměstnanců převyšují nevyplacené mzdy limity stanovené vnitrostátními právními předpisy. Konfederace také zdůrazňuje, že znění čl. 4 odst. 2 a zejména pak čl. 4 odst. 3 je velice vágní a členským státům ponechává značný prostor pro omezení jejich povinností vyplývajících ze směrnice. S ohledem na výše uvedené se EKOS domnívá, že by tato ustanovení měla být revidována. Jako problematickou vnímá EKOS i oblast působnosti směrnice, zejména pokud jde o chápání pojmu „nesplacená pohledávka“ – mnoho členských států totiž pracuje s úzkou definicí odměny (která např. vylučuje odstupné, prémie, ujednání o úhradě atd.). Tato skutečnost může podle konfederace vést k tomu, že značná část pohledávek nebude uspokojena. ZÁVěR Více než třicet let od přijetí původní směrnice z roku 1980 se Komise domnívá, že předpis nadále hraje klíčovou úlohu v zajišťování minimální ochrany práv pracovníků na vnitřním trhu. Směrnice přiměla členské státy ke zřízení záručních institucí, které hradí nesplacené pohledávky pracovníků v situacích, kdy zaměstnavatel vyhlásí platební neschopnost. Dokladem jejího přínosu je skutečnost, že zásahy záručních institucí se v uplynulých čtyřech letech (zejména v době hospodářské krize) staly záchrannou sítí pro 3,4 milionu pracovníků. Při přepracování směrnice v roce 2002 byly vyjasněny právní důsledky nadnárodních situací a její ustanovení byla upravena tak, aby zohlednila změny v insolvenčním právu členských států, čímž se posílila právní jistota. Výše uvedená analýza ukazuje, že ustanovení podléhající ohlašovací povinnosti jsou obecně vzato správně prováděna a uplatňována. Stále však existují oblasti, jež jsou spojeny s určitými obavami a jež Komise hodlá řešit vhodnými prostředky (včetně řízení pro porušení práva, pokud to bude zapotřebí). Komise bude fungování směrnice dále sledovat a bude přitom zohledňovat další vývoj v oblasti pracovního a insolvenčního práva, tak aby směrnice mohla odpovídajícím způsobem dosahovat svého cíle. TECHNICKÁ PŘÍLOHA Tabulka č. 1: Počet případů, kdy bylo požádáno o zásah záruční instituce 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | Celkem 2006–2009 | Belgie | 4 256 | 3 744 | 3 967 | 4 174 | 16141 | Bulharsko | 6 | 3 | 9 | 18 | Česká republika | 449 | 382 | 386 | 750 | 1967 | Dánsko | 1 221 | 1 091 | 1 847 | 3 167 | 7326 | Německo | 38 133 | 38 711 | 35 447 | 34 382 | 146673 | Estonsko | 131 | 94 | 176 | 491 | 892 | Irsko | 167 | 194 | 287 | 671 | 1319 | Řecko | - | - | - | - | - | Španělsko | 12 431 | 12 654 | 13 229 | 16 466 | 54780 | Francie | 19 655 | 19 577 | 24 046 | 27 113 | 90391 | Itálie | Kypr | 7 | 5 | 1 | 2 | 15 | Lotyšsko | 95 | 60 | 84 | 138 | 377 | Litva | 379 | 293 | 300 | 340 | 1312 | Lucembursko | Maďarsko | 1 273 | 1 235 | 1 419 | 2 222 | 6149 | Malta | 0 | 1 | 0 | 1 | 2 | Nizozemsko | 3 796 | 2 392 | 2 580 | 4 641 | 13409 | Rakousko | 4 036 | 3 508 | 3 563 | 4 036 | 15143 | Polsko | 635 | 631 | 338 | 401 | 2005 | Portugalsko | 583 | 795 | 1 216 | 2 889 | 5483 | Rumunsko | 4 | 22 | 47 | 73 | Slovinsko | 92 | 88 | 76 | 108 | 364 | Slovensko | 80 | 58 | 62 | 174 | 374 | Finsko | 2 167 | 2 098 | 2 243 | 2 965 | 9473 | Švédsko | 2 200 | 1 900 | 2 400 | 3 300 | 9800 | Spojené království | 9 369 | 8 036 | 7 593 | 12 135 | 37133 | EU-27 | 101 155 | 97 557 | 101 285 | 120 622 | 420619 | Tabulka č. 2: Počet zaměstnanců, jejichž nesplacené pohledávky byly zcela nebo zčásti uhrazeny záruční institucí 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | Celkem 2006–2009 | Belgie | 19 104 | 16 628 | 17 414 | 18 922 | 72068 | Bulharsko | 45 | 20 | 433 | 498 | Česká republika | 7 549 | 6 888 | 5 055 | 19 451 | 38943 | Dánsko | 9 886 | 10 244 | 19 328 | 34 694 | 74152 | Německo | 189 695 | 167 593 | 173 004 | 304 719 | 835011 | Estonsko | 1 256 | 1 158 | 2 292 | 6 661 | 11367 | Irsko | 4 687 | 6 609 | 9 704 | 20 172 | 41172 | Řecko | 758 | 284 | 432 | 148 | 1622 | Španělsko | 57 738 | 56 382 | 63 994 | 99 071 | 277185 | Francie | 220 812 | 208 233 | 235 062 | 289 780 | 953887 | Itálie | 0 | Kypr | 48 | 16 | 2 | 63 | 129 | Lotyšsko | 2 598 | 928 | 1 029 | 2 015 | 6570 | Litva | 11 140 | 5 794 | 6 894 | 8 110 | 31938 | Lucembursko | 0 | Maďarsko | 21 319 | 15 888 | 12 665 | 28 664 | 78536 | Malta | 0 | 32 | 0 | 17 | 49 | Nizozemsko | 30 729 | 21 554 | 27 890 | 59 243 | 139416 | Rakousko | 34 521 | 30 986 | 28 219 | 36 191 | 129917 | Polsko | 20 321 | 17 151 | 20 319 | 35 674 | 93465 | Portugalsko | 9 530 | 12 220 | 14 120 | 18 263 | 54133 | Rumunsko | 618 | 2 578 | 2 353 | 5549 | Slovinsko | 1 276 | 430 | 448 | 6 259 | 8413 | Slovensko | 2 604 | 2 821 | 4 308 | 8 114 | 17847 | Finsko | 6 022 | 5 021 | 7 714 | 9 253 | 28010 | Švédsko | 17 100 | 14 000 | 19 100 | 29 100 | 79300 | Spojené království | 92 516 | 86 006 | 76 416 | 164 083 | 419021 | EU-27 | 761 209 | 687 529 | 748 007 | 1 201 453 | 3398198 | Tabulka č. 3: Částky uhrazené záruční institucí (v eurech) 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | Celkem 2006–2009 | Belgie | 132 410 251 | 110 682 560 | 122 806 878 | 151 927 588 | 517 827 277 | Bulharsko | - | 14 265 | 5 115 | 232 022 | 251 402 | Česká republika | 6 477 066 | 7 060 182 | 6 026 217 | 31 928 617 | 51 492 081 | Dánsko | 28 287 595 | 36 372 910 | 89 592 275 | 157 395 719 | 311 648 498 | Německo | 983 495 381 | 849 977 920 | 822 226 706 | 1 755 302 560 | 4 411 002 567 | Estonsko | 954 629 | 1 476 662 | 4 329 696 | 13 492 496 | 20 253 484 | Irsko | 4 308 000 | 5 727 000 | 10 068 000 | 19 958 000 | 40 061 000 | Řecko | 2 130 303 | 496 418 | 986 256 | 311 315 | 3 924 292 | Španělsko | 269 549 468 | 327 130 512 | 359 752 446 | 643 538 235 | 1 599 970 661 | Francie | 1 458 000 000 | 1 400 000 000 | 1 463 000 000 | 2 117 000 000 | 6 438 000 000 | Itálie | Kypr | 96 147 | 7 803 | 1 910 | 14 554 | 120 414 | Lotyšsko | 1 937 982 | 821 591 | 1 850 184 | 2 724 831 | 7 334 587 | Litva | 6 835 032 | 3 880 908 | 5 271 084 | 6 545 412 | 22 532 437 | Lucembursko | Maďarsko | 21 360 781 | 16 841 854 | 18 043 815 | 32 734 634 | 88 981 085 | Malta | 0 | 35 816 | 0 | 22 062 | 57 878 | Nizozemsko | 205 314 711 | 141 211 281 | 174 557 007 | 398 691 488 | 919 774 487 | Rakousko | 184 854 654 | 208 047 412 | 208 055 837 | 277 579 642 | 878 537 545 | Polsko | 18 203 753 | 21 036 816 | 27 170 354 | 43 977 262 | 110 388 185 | Portugalsko | 40 198 540 | 52 988 075 | 70 475 958 | 80 900 936 | 244 563 509 | Rumunsko | - | 431 282 | 1 067 814 | 1 168 956 | 2 668 052 | Slovinsko | 2 163 308 | 744 805 | 849 295 | 13 321 203 | 17 078 611 | Slovensko | 2 570 000 | 2 304 056 | 5 111 233 | 9 872 000 | 19 857 289 | Finsko | 18 930 558 | 16 447 990 | 24 135 752 | 35 396 292 | 94 910 592 | Švédsko | 101 854 253 | 90 453 076 | 101 734 753 | 224 435 216 | 518 477 298 | Spojené království | 415 375 589 | 245 454 000 | 267 021 651 | 479 967 226 | 1 407 818 465 | EU-27 | 3 905 308 001 | 3 539 645 194 | 3 784 140 235 | 6 498 438 266 | 17 727 531 696 | Tabulka č. 4: Zásahy v období 2006–2008, při nichž záruční instituce jednala v zájmu zaměstnanců v situaci, kdy bylo v jiném členském státu požádáno o zahájení úpadkového řízení proti jejich zaměstnavateli Počet přeshraničních případů platební neschopnosti na jednu záruční instituci | Počet dotčených zaměstnanců | Uhrazené částky (v EUR) | Belgie | 48 | 156 | 2 093 600 | Bulharsko | 0 | 0 | 0 | Česká republika | Dánsko | 2 | 2 | 19 119 | Německo | 26 | 188 | 400 850 | Estonsko | Irsko | 22 | 43 | 139 949 | Řecko | 0 | 0 | 0 | Španělsko | 0 | 0 | 0 | Francie | 39 | 163 | 2 513 154 | Itálie | 6 | 6 | 156 458 | Kypr | Lotyšsko | 0 | 0 | 0 | Litva | 0 | 0 | 0 | Lucembursko | 1 | 29 | 129 368 | Maďarsko | 0 | 0 | 0 | Malta | 0 | 0 | 0 | Nizozemsko | Čísla nejsou dostupná, neboť nizozemská záruční instituce nevedla samotné záznamy o nadnárodních případech. | Rakousko | 59 | 214 | 1 346 751 | Polsko | 0 | 0 | 0 | Portugalsko | 1 | 17 | 111 172 | Rumunsko | 0 | 0 | 0 | Slovinsko | 1 | 3 | 3 855 | Slovensko | 0 | 0 | 0 | Finsko | 15 | 69 | 434 253 | Švédsko | 13 | 259 | 3 415 180 | Spojené království | 6 | 9 | 65 214 | EU-27 | 239 | 1 158 | 10 828 924 | [1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. Úř. věst. L 283, 28.10.2008, s. 36. [2] Směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. Úř. věst. L 283, 28.10.1980, s. 23. [3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 80/987/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. Úř. věst. L 270, 8.10.2002, s. 10 . [4] Zástavní právo na námořní plavidla upřednostňuje určité pohledávky (včetně mzdových pohledávek) před hypotékami a poplatky (Mezinárodní úmluva o námořním zástavním právu, 1993). [5] Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení. Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1. [6] První odrážka prvního pododstavce článku 3 zákona ze dne 26. června 2002. [7] Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. prosince 2004 ve věci C-520/03, José Vicente Olaso Valero v. Fondo de Garantía Salarial (Fogasa), Sb. rozh. 2004, s. I-12065, bod 34. [8] KOM(95) 164 ze dne 15. června 1995. [9] Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. října 2008, Svenska staten v. Anders Holmqvist. [10] IT a LU na tento dotazník neodpověděly.