52010DC0415

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 2.8.2010

KOM(2010)415 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Výroční zpráva Evropskému parlamentu a Radě o činnostech ústřední jednotky systému EURODAC za rok 2009

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚVýroční zpráva Evropskému parlamentu a Radě o činnostech ústřední jednotky systému EURODAC za rok 2009

ÚVOD

Oblast působnosti

Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 ze dne 11. prosince 2000 o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy (dále jen „nařízení EURODAC“)[1] stanoví, že Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o činnostech ústřední jednotky[2]. Tato sedmá výroční zpráva obsahuje informace o řízení a výkonnosti systému v roce 2009. Posuzuje výsledky a nákladovou efektivnost systému Eurodac, jakož i kvalitu služeb poskytovaných ústřední jednotkou.

Právní a politický vývoj

Dne 10. září 2009 Komise přijala pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (ES) č. […/…], [kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států][3].

Cílem tohoto návrhu bylo zohlednit usnesení Evropského parlamentu a výsledky jednání v Radě o návrhu na změnu nařízení EURODAC, jenž byl přijat dne 3. prosince 2008[4]. Tento návrh dále donucovacím orgánům členských států a Europolu umožnil přístup do ústřední databáze systému EURODAC pro účely prevence, zjišťování a vyšetřování teroristických trestných činů a jiných závažných trestných činů[5].

ÚSTřEDNÍ JEDNOTKA EURODAC[6]

Řízení systému

S ohledem na rostoucí počet spravovaných údajů (některé kategorie transakcí musí být uchovávány po dobu 10 let), přirozené zastarávání technické platformy (vytvořené v roce 2001) a s ohledem na nepředvídatelný vývoj v počtu transakcí probíhá aktualizace systému EURODAC.

Kvalita služeb a nákladová efektivnost

Komise se v nejvyšší míře snaží poskytovat členským státům[7], které jsou konečnými uživateli ústřední jednotky EURODAC, vysoce kvalitní služby[8]. Ústřední jednotka EURODAC byla v roce 2009 dostupná celkem 99,42 % času.

V roce 2009 dosáhly výdaje na údržbu a provoz ústřední jednotky celkem 1 221 183,83 EUR. Nárůst těchto výdajů oproti předchozím letům (820 791,05 v roce 2007, 605 720,67 v roce 2008) je důsledkem první splátky za probíhající aktualizaci systému EURODAC a rostoucích nákladů na údržbu systému.

Účinné využívání stávajících zdrojů a infrastruktury spravované Komisí, např. využívání sítě s-TESTA, zároveň umožnilo určité úspory.

Komise (prostřednictvím programu IDABC[9]) poskytovala rovněž komunikační a bezpečnostní služby při výměně údajů mezi ústřední jednotkou a vnitrostátními jednotkami. Tyto náklady, které měly podle čl. 21 odst. 2 a 3 nařízení původně nést členské státy, nakonec uhradila Komise tím, že využila společné infrastruktury, které byly k dispozici, čímž ušetřila prostředky z vnitrostátních rozpočtů.

Ochrana a bezpečnost údajů

Ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení EURODAC stanoví kategorii transakcí, která umožňuje provádět tzv. „zvláštní vyhledávání“ na žádost osoby, jejíž údaje jsou uchovávány v ústřední databázi, v zájmu zaručení jejích práv jakožto subjektu údajů na přístup k údajům o své osobě.

Jak bylo uvedeno v předchozích výročních zprávách, v prvním roce fungování systému EURODAC vzbudil vysoký objem „zvláštních vyhledávání“ obavy, zda nedochází ke špatnému využívání této funkce ze strany vnitrostátních orgánů.

Po prudkém propadu počtu těchto vyhledávání v roce 2008 (ze 195 v roce 2007 na 56) byl v roce 2009 zaznamenán další pokles, jelikož bylo provedeno pouze 42 vyhledávání[10]. Tento objem již žádné obavy nevyvolává.

Komise však za účelem dokonalejšího monitorování tohoto jevu zapracovala do svého návrhu na změnu nařízení EURODAC požadavek, aby členské státy zasílaly kopii žádosti subjektu údajů o přístup do databáze příslušnému vnitrostátnímu kontrolnímu orgánu.

ČÍSELNÉ ÚDAJE A ZJIšTěNÍ

Příloha připojená k této výroční zprávě obsahuje tabulky se statistickými údaji, které ústřední jednotka zpracovala v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009. Statistiky systému EURODAC vycházejí ze záznamů otisků prstů všech fyzických osob ve věku nejméně 14 let, které v členských státech požádaly o azyl, jež byly zadrženy při neoprávněném překročení vnější hranice členského státu nebo u kterých byl zjištěn nelegální pobyt na území členského státu (pokud příslušné úřady považují za nezbytné zkontrolovat, zda již předložily žádost o azyl).

Je zapotřebí uvést, že údaje EURODAC o žádostech o azyl nejsou srovnatelné s údaji předkládanými Eurostatem, které vycházejí z měsíčních statistických údajů poskytovaných ministerstvy spravedlnosti a vnitra. Tyto rozdíly existují z řady metodologických důvodů. Za prvé, údaje Eurostatu zahrnují všechny žadatele o azyl, tj. libovolného věku. Za druhé, při shromažďování údajů se rozlišuje mezi osobami, které žádají o azyl v průběhu referenčního měsíce (což může zahrnovat rovněž opakované žádosti), a osobami, které žádají o azyl poprvé.

Úspěšné transakce

„Úspěšnou transakcí“ je transakce, která byla náležitě zpracována ústřední jednotkou a nebyla zamítnuta z důvodu platnosti údajů, chyb v otiscích prstů nebo jejich nedostatečné kvality[11].

V roce 2009 zaznamenala ústřední jednotka celkem 353 561 úspěšných transakcí, což v porovnání s rokem 2007 (357 421) představuje mírný pokles o 1 %. Pokud jde o počet transakcí s údaji žadatelů o azyl („ kategorie 1 “)[12], v roce 2009 pokračovala vzestupná tendence ze dvou předcházejících let: statistiky systému EURODAC ukazují v porovnání s rokem 2008 (219 557) nárůst o 8 % (na 236 936).

V roce 2009 se rovněž výrazně změnila tendence vývoje, pokud jde o počet osob zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice („ kategorie 2 “)[13]. Po nárůstu o 62,3 % mezi roky 2007 a 2008 (na 61 945) poklesl v roce 2009 počet transakcí o 50 % (na 31 071). Naprostou většinu takových údajů nadále vkládá Itálie, Řecko a Španělsko. V současnosti však nejvíce transakcí provádí Řecko, které v roce 2009 zaslalo 60 % všech údajů „kategorie 2“ (18 714 oproti 20 012 v roce 2008). Zároveň lze pozorovat výrazný pokles v počtu transakcí provedených Itálií a Španělskem: 7 300 oproti 32 052 v případě Itálie a 1 994 oproti 7 068 u Španělska.

V roce 2009 celkem šest členských států (Česká republika, Island, Lotyšsko, Lucembursko, Norsko a Portugalsko) nezaslalo žádnou transakci „kategorie 2“. Otázka rozdílu mezi počtem údajů „kategorie 2“ zaslaných systému EURODAC a ostatními zdroji statistických údajů o počtu neoprávněných překročení hranice v členských státech, která byla zdůrazněna ve statistikách EURODAC, je s největší pravděpodobností zapříčiněna nejasnou definicí v čl. 8 odst. 1 nařízení EURODAC[14]. Tato otázka bude vyjasněna v rámci probíhající revize nařízení EURODAC.

V roce 2009 pokračovala vzrůstající tendence z předchozích let využívat možnost zasílat[15] transakce „ kategorie 3 “[16] (údaje o zadržených osobách nelegálně pobývajících na území členského státu). Po nárůstu o 17,6 % v roce 2008 (na 75 919) vzrostl v roce 2009 počet transakcí o 12,7 % (na 85 554). Jediným členským státem, který nezaslal žádné transakce „kategorie 3“, je Irsko.

Přestože podle nařízení EURODAC není vyhledávání v rámci „kategorie 3“ povinné, vyzývá Komise členské státy, aby tuto možnost využívaly před zahájením řízení o navrácení podle směrnice 2008/115/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. V případech vyjmenovaných v nařízení EURODAC[17] by takové vyhledávání mohlo pomoci zjistit, zda státní příslušník třetí země požádal o azyl v jiném členském státě, kam by měl být navrácen na základě dublinského nařízení.

„Shody“

Vícenásobné žádosti o azyl (shody „údajů kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 1“)

Z celkového počtu 236 936 žádostí o azyl, které byly v roce 2009 zaevidovány v systému EURODAC, bylo 23,3 % vícenásobných žádostí o azyl (tj. druhých či několikátých), což znamená, že v 55 226 případech byly otisky prstů téže osoby již zaznamenány jako transakce „kategorie 1“ v tomtéž nebo jiném členském státě, což oproti předchozímu roku představuje nárůst o 5,8 %. To však neznamená, že daná osoba podala v každém jednotlivém případě novou žádost o azyl. Praxe některých členských států snímat otisky prstů při „přijetí zpět“ podle dublinského nařízení ve skutečnosti zkresluje statistiky o vícenásobných žádostech. Snímání otisků prstů žadatele a jejich opětovné předávání při příjezdu poté, co bylo provedeno přemístění podle dublinského nařízení, nesprávně ukazuje, že žadatel znovu požádal o azyl. Komise hodlá tento problém vyřešit a do svého návrhu na změnu nařízení EURODAC zapracovala požadavek, aby přemístění nebyla evidována jako nové žádosti o azyl.

Tabulka 3 v příloze uvádí u každého členského státu počet žádostí, jež korespondují s žádostmi o azyl, které byly již dříve zaevidovány v jiném členském státě („cizí shody“) nebo v tomtéž členské státě („místní shody“)[18].

Je zarážející, že u 38,8 % všech vícenásobných žádostí byla zjištěna „místní shoda“. V Belgii, na Kypru, v České republice a Polsku toto číslo dokonce přesahuje 50 %. Místní shoda označuje případy, kdy osoba, která požádala o azyl v členském státě, podá v tomto státě novou žádost, a vlastně tak odpovídá pojmu následná žádost podle článku 32 směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.

Cizí shody naproti tomu poukazují na sekundární pohyb žadatelů o azyl v EU. Vedle „logických“ cest mezi sousedními členskými státy podalo mnoho žadatelů o azyl ve Francii (2 012) a v Belgii (959) již dříve žádost v Polsku a nejvíce cizích shod v Řecku (300) a v Itálii (208) bylo zjištěno v porovnání s údaji žadatelů o azyl zaznamenanými ve Spojeném království. V posledním uvedeném případě jsou toky symetrické, protože značný počet shod týkajících se transakcí „kategorie 1“ vložených Spojeným královstvím vznikl porovnáním s údaji předloženými Itálií (726).

Shody „údajů kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 2“

Tyto shody ukazují, jaké cesty využily osoby, jež neoprávněně vstoupily na území Evropské unie dříve, než požádaly o azyl. Stejně jako v minulém roce byla většina shod zjištěna porovnáním s údaji zaslanými Řeckem a Itálií a v mnohem menší míře s údaji od Maďarska a Španělska. Vezmou-li se do úvahy všechny členské státy, 65,2 % osob zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením hranice, které se později rozhodly požádat o azyl, tak učiní v jiném členském státě, než na jehož území neoprávněně vstoupily. Jedná se o 20 363 žádostí, což odpovídá nárůstu oproti předchozímu roku, kdy byla takováto „cizí shoda“ zjištěna v 35,6 % případů, tj. v jiném členském státě, než byl stát, na jehož území osoba neoprávněně vstoupila, bylo předloženo 10 571 žádostí.

Většina osob, které nelegálně vstoupily na území EU přes Řecko a které cestují dále (12 192), mířily zejména do Norska (2 223), Spojeného království (1 805) nebo Německa (1 516). Osoby, které vstoupily přes Itálii a cestovaly dále (6 398), pokračovaly zejména do Švýcarska (1 422), Nizozemska (1 075), Norska (1 041) nebo Švédska (911). Osoby, které vstoupily přes Španělsko a případně cestovaly dále (544), nejčastěji pokračovaly do Francie (254) nebo Švýcarska (118), zatímco osoby, které přicestovaly přes Maďarsko (604), pokračovaly především do Rakouska (150), Švýcarska (80) nebo Německa (65).

Shody „údajů kategorie 3 v porovnání s údaji kategorie 1“

Tyto shody ukazují, kde nelegální přistěhovalci poprvé požádali o azyl před odcestováním do jiného členského státu. Je však třeba mít na paměti, že zasílání transakcí kategorie 3 není povinné a ne všechny členské státy využívají systematicky možnost této kontroly.

Z dostupných údajů vyplývá, že stejně jako v předchozích letech osoby, které byly zadrženy z důvodu nelegálního pobytu v Německu, již dříve většinou požádaly o azyl ve Švédsku nebo v Rakousku, a řada osob, které byly z důvodu nelegálního pobytu zadrženy ve Francii, již dříve požádala o azyl ve Spojeném království nebo v Itálii. Po podání žádosti o azyl v Itálii pobývá značný počet osob v Norsku, Německu, Francii a Nizozemsku. Podobné toky zjevně směřují z Řecka, Španělska a Malty do Norska, Německa a Nizozemska. Je třeba uvést, že v průměru přibližně 25 % osob, u nichž byl zjištěn nelegální pobyt na území EU, požádalo již dříve o azyl v některém členském státě.

Průtahy při transakcích

Nařízení EURODAC v současné době stanovuje pro předávání otisků prstů jen velmi neurčitou lhůtu, což může v praxi způsobovat velké průtahy. Jedná se o zásadní otázku, jelikož průtahy při předávání mohou vést k výsledkům, které jsou v rozporu se zásadami odpovědnosti stanovenými v dublinském nařízení. Existence významných průtahů mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce EURODAC byla zdůrazněna již v předchozích výročních zprávách a v hodnotící zprávě byla označena jako hlavní problém při provádění uvedeného nařízení.

V roce 2009 pokračovala vzestupná tendence z předchozího roku a docházelo ke stále větším průtahům při předávání transakcí, tj. v době mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce EURODAC. K největšímu zpoždění, v délce 36,35 dne, došlo u předání údajů „kategorie 2“ z Řecka[19]. K velmi dlouhým prodlevám docházelo také v Řecku, na Islandu, ve Spojeném království, ve Španělsku, na Slovensku a v Dánsku. Komise musí znovu zopakovat, že průtahy s předáváním mohou způsobit nesprávné určení členského státu, a to dvěma způsoby, které byly popsány v předchozích výročních zprávách: „nesprávnou shodou“[20] a „neuskutečněnou shodou“[21].

Zhoršení výkonu při předávání otisků prstů se jednoznačně promítá do počtu neuskutečněných a nesprávných shod.

V roce 2009 ústřední jednotka odhalila 1060 „neuskutečněných shod“, což je 2,3násobek údaje za rok 2008 (450). V roce 2007 došlo podle statistik pouze k 60 „neuskutečněným shodám“. Je zarážející, že 99 % takovýchto shod v roce 2009 souvisí s prodlevami při předávání v Řecku. U 290 shod se jednalo o „nesprávné shody“ (324 v roce 2008). Z toho 82,8 % bylo způsobeno zpožděním při předávání v Dánsku. Na základě těchto výsledků Komise opět členské státy vyzývá, aby vyvinuly veškeré úsilí nutné pro neprodlené zasílání údajů v souladu s články 4 a 8 nařízení EURODAC.

Kvalita transakcí

Průměrný podíl zamítnutých transakcí všech členských států za rok 2009 činil 7,87 %, což oproti předchozím letům představuje lehký nárůst (2008: 6,4 %; 2007: 6,13 %). Podíl zamítnutí vyšší než 10 % mělo 9 členských států: Nizozemsko (19,28 %), Malta, Estonsko, Lucembursko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Francie a Německo. U 11 členských států byl podíl zamítnutí vyšší, než je průměr. Je třeba zdůraznit, že podíl zamítnutých transakcí není způsoben technologií nebo nedostatky systému. Tento podíl je zapříčiněn zejména nedostatečnou kvalitou otisků prstů předkládaných členskými státy, selháním lidského faktoru nebo nesprávnou konfigurací technického vybavení zasílajícího členského státu. Na druhé straně je třeba poznamenat, že tyto číselné údaje někdy zahrnují opakované pokusy zaslat stejné otisky prstů poté, co je systém odmítl kvůli nedostatečné kvalitě. Ačkoli Komise uznává, že k určité prodlevě může dojít kvůli dočasné nemožnosti sejmout otisky prstů (poškozené konečky prstů nebo jiný zdravotní stav, který znemožňuje okamžité sejmutí otisků prstů), znovu upozorňuje na problém obecně vysokého podílu zamítnutých transakcí zdůrazněný v předchozích výročních zprávách, a vyzývá tyto členské státy, aby vnitrostátním provozovatelům systému EURODAC poskytly zvláštní školení a aby náležitě konfigurovaly své technické vybavení s cílem snížit podíl zamítnutých transakcí.

ZÁVěRY

Ústřední jednotka Eurodac i v roce 2009 fungovala velmi uspokojivě, pokud jde o rychlost, výsledky, bezpečnost a nákladovou efektivnost.

Zvýšil se také počet „transakcí kategorie 1“ vložených do systému EURODAC. Počet „transakcí kategorie 2“ poklesl o 50 % a počet „transakcí kategorie 3“ se zvýšil o 12,7 %.

Přetrvávají obavy ohledně nadměrných průtahů při předávání údajů ústřední jednotce EURODAC.

Tabulka 1: Ústřední jednotka EURODAC, obsah databáze ke dni 31. 12. 2009

[pic]

Tabulka 2: Úspěšné transakce zaslané ústřední jednotce EURODAC v roce 2009

[pic]

Tabulka 3: Rozdělení shod – údaje kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 1 v roce 2009

[pic]

Tabulka 4: Rozdělení shod – údaje kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 2 v roce 2009

[pic]

Tabulka 5: Rozdělení shod – údaje kategorie 3 v porovnání s údaji kategorie 1 v roce 2009

[pic]

Tabulka 6: Zamítnuté transakce v roce 2009 (v procentech)

[pic]

Tabulka 7: Průměrná lhůta mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce EURODAC v roce 2009

[pic]

Tabulka 8: Nesprávné shody při porovnání údajů kategorie 1 s údaji kategorie 1 v roce 2009

[pic]

Tabulka 9: Rozdělení neuskutečněných shod v porovnání údajů kategorie 1 s údaji kategorie 2 z důvodu zpoždění při zasílání údajů kategorie 2 v roce 2009

[pic]

Tabulka 10: Rozdělení shod v porovnání s blokovanými případy (článek 12 nařízení (ES) č. 2725/2000) v roce 2009

[pic]

Tabulka 11: Počet transakcí kategorie 9 na členský stát v roce 2009

[pic]

[1] Úř. věst. L 316, 15.12.2000, s. 1.

[2] Ustanovení čl. 24 odst. 1 nařízení EURODAC.

[3] KOM(2009) 342 v konečném znění.

[4] Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování dublinského nařízení, KOM(2008) 825.

[5] Současně byl přijat návrh rozhodnutí Rady týkající se žádostí donucovacích orgánů členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému EURODAC pro účely vymáhání práva (KOM(2009) 344 v konečném znění, 10.9.2009), který však zastaral v důsledku toho, že vstupem Smlouvy o fungování Evropské unie v platnost byla zrušena pilířová struktura.

[6] Obecný popis ústřední jednotky EURODAC, jakož i definice jednotlivých druhů transakcí, které ústřední jednotka zpracovává, a shod, které mohou vzniknout, je k dispozici v první výroční zprávě o činnostech ústřední jednotky Eurodac. Viz pracovní dokument útvarů Komise – První výroční zpráva Radě a Evropskému parlamentu o činnostech ústřední jednotky Eurodac, SEK(2004) 557, s. 6.

[7] Všechny členské státy EU, jakož i Norsko, Island a Švýcarsko, uplatňují dublinské nařízení a nařízení EURODAC. Pojem „členské státy“ se proto v této zprávě používá pro 30 států, které využívají databázi EURODAC.

[8] Tyto služby představují jak služby poskytované přímo ústřední jednotkou (např. kapacita shod, uchovávání údajů apod.), tak komunikační a bezpečnostní služby pro předávání údajů mezi ústřední jednotkou a vnitrostátními přístupovými místy.

[9] IDABC – Interoperabilní poskytování celoevropských služeb elektronické správy (eGovernment) orgánům veřejné správy, podnikům a občanům. IDABC je programem Společenství, který řídí Generální ředitelství pro informatiku Evropské komise.

[10] Z toho 31 % provedl jeden členský stát, Francie.

[11] Tabulka 2 v příloze podrobně uvádí úspěšné transakce na členský stát, s rozdělením podle kategorií, v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009.

[12] Otisky prstů (otisky všech 10 prstů) žadatelů o azyl se uchovávají za účelem porovnání s otisky prstů jiných žadatelů o azyl, kteří svou žádost předložili již dříve v jiném členském státě. Tytéž údaje budou také porovnány s údaji „kategorie 2“ (viz níže). Údaje „kategorie 1“ budou uchovávány po dobu 10 let, s výjimkou některých konkrétních případů uvedených v nařízení (např. fyzická osoba, která získá státní občanství jednoho z členských států), kdy údaje dané osoby budou smazány.

[13] Údaje o cizincích zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice, kteří nebyli navráceni. Tyto údaje (otisky všech 10 prstů) jsou zasílány pouze za účelem uchovávání tak, aby mohly být následně porovnány s údaji žadatelů o azyl předloženými ústřední jednotce. Tyto údaje se uchovávají po dobu 2 let, s výjimkou případů, kdy jsou neprodleně smazány, pokud osoba obdrží povolení k pobytu, opustí území členského státu nebo získá státní občanství jednoho z členských států.

[14] „Každý členský stát v souladu se zárukami stanovenými Evropskou úmluvou o lidských právech a Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte neprodleně sejme otisky všech prstů každého cizince staršího 14 let, zadrženého příslušnými kontrolními orgány v souvislosti s neoprávněným překročením hranice daného členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem, ze třetí země, který nebyl vrácen zpět .“

[15] A porovnávat tak údaje státních příslušníků třetích zemí, kteří byli zadrženi při nelegálním pobytu na území členského státu, s již dříve zaznamenanými otisky prstů žadatelů o azyl.

[16] Údaje týkající se cizinců nelegálně pobývajících v členském státě. Tyto údaje, které nejsou uchovávány, jsou porovnávány s údaji žadatelů o azyl uchovávanými v ústřední databázi. Předávání této kategorie údajů není pro členské státy povinné.

[17] Článek 11: „(...) Obecně platí, že existují důvody pro ověření, zda cizinec již dříve podal žádost o azyl v jiném členském státě, pokud a) cizinec prohlašuje, že již podal žádost o azyl, aniž by označil členský stát, ve kterém žádost podal; b) cizinec nežádá o azyl, ale namítá, že návratem do země původu by byl vystaven nebezpečí, nebo c) cizinec se snaží jinak zabránit svému navrácení odmítáním spolupráce při zjišťování jeho totožnosti, zejména tím, že nepředloží žádné nebo předloží padělané doklady totožnosti.“

[18] Statistiky týkající se místních shod uvedené v tabulkách nemusí zcela odpovídat výsledkům shod zaslaným ústřední jednotkou a zaznamenaným členskými státy. Je to zapříčiněno skutečností, že členské státy nevyužívají pokaždé možnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4, který vyžaduje, aby ústřední jednotka údaje porovnávala s údaji, které již byly uloženy v ústřední databázi. I když členské státy tuto možnost nevyužívají, ústřední jednotka musí z technických důvodů vždy provést porovnání se všemi údaji (vnitrostátními i cizími) uloženými v ústřední databázi. V těchto konkrétních případech, i když existuje shoda s vnitrostátními údaji, ústřední jednotka jednoduše odpoví „bez shody“, protože členský stát nepožádal o porovnání předložených údajů s jeho vlastními údaji.

[19] Roční průměr prodlev při předávání jedné kategorie údajů členským státem s nejhoršími výsledky.

[20] Pokud jde o tzv. „ nesprávnou shodu “, státní příslušník třetího státu předloží žádost o azyl v členském státě (A), jehož orgány této osobě sejmou otisky prstů. Zatímco se čeká, až budou tyto otisky zaslány ústřední jednotce (transakce kategorie 1), tatáž osoba se může přesunout do jiného členského státu (B) a také tam požádat o azyl . Pokud členský stát B zašle otisky prstů jako první, budou otisky prstů zaslané členským státem A zaevidovány v ústřední databázi později než otisky prstů zaslané členským státem B. Výsledkem bude shoda údajů zaslaných členským státem B s údaji zaslanými členským státem A. Za odpovědný by proto byl považován členský stát B místo členského státu A, kde byla žádost o azyl podána dříve.

[21] Pokud jde o tzv. „ neuskutečněnou shodu “, státní příslušník třetího státu je zadržen v souvislosti s neoprávněným překročením hranice a jeho otisky jsou sejmuty orgány členského státu (A), na jehož území vstoupil. Zatímco se čeká, až budou tyto otisky zaslány ústřední jednotce (transakce kategorie 2), tatáž osoba se může přesunout do jiného členského státu (B) a požádat tam o azyl . Při této příležitosti orgány členského státu (B) sejmou její otisky prstů. Pokud tento členský stát (B) zašle otisky prstů jako první (transakce kategorie 1), ústřední jednotka zaeviduje nejprve transakci kategorie 1 a žádost bude vyřizovat členský stát (B) místo členského státu A. Pokud transakce kategorie 2 dorazí později, ke shodě nedojde, protože v údajích kategorie 2 nelze vyhledávat.