52009PC0554

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 21.10.2009

KOM(2009) 554 v konečném znění

2009/0165 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany (přepracování)

{SEK(2009) 1376} {SEK(2009) 1377}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Souvislosti návrhu

1.1. Odůvodnění a cíle návrhu

Tento návrh představuje přepracované znění směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka[1] (dále jen „směrnice o azylovém řízení“).

Příspěvky získané od zúčastněných stran v rámci konzultace o zelené knize[2] poukázaly na množící se rozdílná procesní opatření na vnitrostátní úrovni a na nedostatky týkající se úrovně procesních záruk pro žadatele o azyl vyplývající zejména ze skutečnosti, že směrnice v současnosti členským státům umožňuje rozsáhlou míru volnosti při rozhodování. Touto směrnicí nelze tudíž adekvátně podpořit kvalifikační směrnici[3] a zajistit přísné posouzení žádostí o mezinárodní ochranu v souladu s mezinárodními závazky členských států či závazky těchto států vyplývajícími z jejich členství ve Společenství, pokud jde o zásadu nenavracení .

Tento návrh je, jak bylo ohlášeno v Plánu politiky pro azyl[4], součástí iniciativ, jež si kladou za cíl zajistit vyšší míru harmonizace a lepší normy mezinárodní ochrany v celé Unii. Plánovaná opatření mají zlepšit soudržnost mezi nástroji EU v oblasti azylové politiky, usnadnit, racionalizovat a konsolidovat procesní opatření v celé Unii a vést k přijímání kvalitnějších rozhodnutí v prvním stupni, a tak zabránit zneužívání a zlepšit efektivitu azylového řízení.

Tento návrh souvisí s návrhem nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu[5], který vypracovala Komise a jehož cílem je mimo jiné poskytnout praktickou pomoc členským státům s cílem posílit kvalitu rozhodovacích procesů v oblasti azylu.

Pokud jde o finanční a administrativní zátěž plynoucí z opatření plánovaných pro ty členské státy, jejichž azylové systémy čelí specifickým a neúměrným tlakům, zejména v důsledku jejich zeměpisné a demografické situace, zdroje Evropského fondu pro uprchlíky budou mobilizovány s cílem poskytnout těmto členským státům přiměřenou podporu a zajistit spravedlivější sdílení zátěže mezi všemi členskými státy. Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu bude navíc koordinovat a podporovat společnou akci na podporu členských států čelících zvláštním tlakům a obecněji s cílem těmto státům pomoci při vymezení nákladově nejefektivnějších způsobů provádění plánovaných opatření sdílením osvědčených postupů a strukturovanou výměnou odborných znalostí na vysoké úrovni.

1.2. Obecné souvislosti

Práce na vytvoření Společného evropského azylového systému (CEAS) byly zahájeny okamžitě po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost v květnu 1999, a to na základě zásad přijatých na zasedání Evropské rady v Tampere. Během první fáze systému CEAS (1999–2005) měly být na základě minimálních norem harmonizovány právní rámce jednotlivých členských států. Směrnice o azylovém řízení byla poslední z pěti právních předpisů EU v oblasti azylové politiky. Má za cíl stanovit minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.

Tento návrh reaguje na výzvu Haagského programu týkající se předložení návrhů právních nástrojů druhé fáze Radě a Evropskému parlamentu tak, aby byly přijaty do konce roku 2010. Jeho cílem je vyřešit nedostatky v řízeních o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany a zajistit vyšší a harmonizovanější normy ochrany, a tak učinit další kroky ke společnému azylovému řízení a jednotnému statusu, jak bylo stanoveno v závěrech z Tampere a opětovně zdůrazněno v Haagském programu.

Posouzení dopadů přiložené k tomuto návrhu obsahuje důkladný rozbor problémů zjištěných v souvislosti s touto směrnicí, přípravné práce, jež vedly k jejímu přijetí, a zmapování a zhodnocení politických alternativ včetně politické alternativy upřednostňované.

1.3. Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Tento návrh je plně v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Tampere z roku 1999 a s Haagským programem z roku 2004, pokud jde o zřízení systému CEAS. Rovněž reaguje na výzvu Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu, který byl přijat Evropskou radou dne 17. října 2008[6] za účelem předložení návrhů na zavedení, nejpozději do roku 2012, jednotného azylového řízení obsahujícího společné záruky.

Konzultace zúčastněných stran

Komise má v současnosti k dispozici velké množství informací o provádění směrnice, včetně široké škály informací o nedostatcích týkajících se znění směrnice a způsobů jejího uplatnění v praxi.

- V červnu roku 2007 Komise předložila zelenou knihu , jež měla zjistit možné podoby druhé fáze systému CEAS. Během veřejné konzultace předložily zúčastněné strany působící v nejrůznějších oblastech celkem 89 příspěvků . Z otázek a návrhů vznesených během konzultace vzešel plán politiky, který uvádí opatření, jež Komise hodlá navrhnout k završení druhé fáze systému CEAS a k nimž patří i návrh na změnu směrnice o azylovém řízení. Komise provedla důkladnou analýzu prováděcích opatření oznámených členskými státy.

- Otázky spojené s provedením směrnice a možnými způsoby řešení stávajících nedostatků rámce Společenství týkajícího se azylového řízení byly projednány na šesti odborných schůzkách zorganizovaných Komisí v období od února 2008 do ledna 2009. Těchto konzultací se zúčastnili vládní odborníci (čtyři odborné schůzky se konaly ve dnech 25. února 2008, 29. září 2008, 25. listopadu 2008 a 12. ledna 2009), nevládní organizace (dne 8. ledna 2009), UNHCR a odborníci v oblasti práva poskytující právní poradenství žadatelům o azyl v rámci vnitrostátních řízení (dne 17. března 2008). Konzultace byly zaměřeny na klíčové prvky směrnice. Komisi poskytly cenné informace, co se týče oblastí, jež jsou předmětem stávajícího návrhu. Mezi stranami, které byly konzultovány, panovala všeobecná shoda ohledně dosažení další harmonizace procesních opatření a poskytnutí přiměřených záruk žadatelům o mezinárodní ochranu, jež by zajišťovaly efektivní a spravedlivé posouzení jejich žádostí v souladu s kvalifikační směrnicí. Některé členské státy nicméně zdůraznily potřebu udržet si určitý stupeň flexibility, pokud jde o organizaci azylových řízení, a zachovat procesní opatření zaměřená na předcházení zneužívání, zatímco podle ostatních států by upřednostňovaným řešením nedostatků stávajícího rámce byla opatření spočívající spíše v praktické spolupráci, než v legislativním zásahu.

- Z pověření Komise byla provedena externí studie hodnotící stávající podklady a výsledky konzultací.

- Další údaje byly shromážděny v odpovědích na několik podrobných dotazníků , které zaslala Komise všem členským státům a organizacím občanské společnosti.

- Důležité informace o provádění směrnice se vyskytovaly rovněž ve zprávách o projektech spolufinancovaných Evropským fondem pro uprchlíky a ve zprávě o azylových řízeních ve státech účastnících se IGC („ modrá kniha “).

Na základě příspěvků k zelené knize a konzultací s odborníky z vlády i občanské společnosti, odborných výkladů, odpovědí členských států na dotazníky a na základě analýzy prováděcích opatření provedené Komisí, byly vymezeny dva hlavní problémy: minimální normy jsou a) nedostačující a b) nepřesné, a nemohou tak zajistit spravedlivé a efektivní posouzení. Při zohlednění vážných nedostatků, na které poukázalo mnoho komentátorů a zúčastněných stran, se Komise rozhodla navrhnout procesní záruky a pojmy, které mají zásadní význam pro zajištění spolehlivých rozhodnutí v souladu s kvalifikační směrnicí. To mimo jiné zahrnuje záruky, které by měly žadateli poskytnout reálnou možnost, aby zdůvodnil svou žádost o mezinárodní ochranu, zvláštní záruky pro zranitelné žadatele a opatření týkající se kvality rozhodovacích procesů. Tyto normy jsou pro předcházení zneužívání a ochranu integrity azylového systému prvořadé. V tomto ohledu návrh Komise rovněž zohledňuje obavy, které členské státy vyjádřily ohledně opakovaných a zjevně nedůvodných žádostí. Celkově lze říci, že cílem tohoto návrhu je stanovit nutné podmínky pro to, aby se azylová řízení ve Společenství stala dostupnými, efektivními, spravedlivými a byla přizpůsobena danému kontextu.

Právní stránka návrhu

3.1. Souhrn navrhovaných opatření

Hlavním cílem tohoto návrhu je zajistit vyšší a soudržnější normy pro řízení o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany, které by zaručovaly přiměřené posouzení potřeb souvisejících s ochranou státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti v souladu s mezinárodními závazky členských států či závazky těchto států vyplývajícími z jejich členství ve Společenství.

Cílem návrhu je zlepšit efektivitu a kvalitu rozhodovacích procesů tím, že se bude od samého počátku („frontloading“) vyvíjet úsilí v oblasti služeb, poradenství a odborných znalostí a že budou členské státy podporovány v tom, aby v přiměřené lhůtě přijímaly kvalitní rozhodnutí v prvním stupni . Větší efektivita a kvalita azylového řízení by měla a) členským státům umožnit rychleji rozlišovat žadatele o azyl od jiných migrantů v kombinovaných příjezdech, a tím optimalizovat pracovní a administrativní zdroje potřebné k zavedení a završení odpovídajících řízení (návrat, azyl, humanitární status, vydání atd.); b) umožnit azylovým orgánům přijímat kvalitní rozhodnutí založená na ucelených a řádně stanovených skutkových okolnostech žádosti, lépe zdůvodňovat zamítavá rozhodnutí a snížit riziko jejich zrušení odvolacími orgány; c) umožnit personálu zabývajícímu se otázkami azylu, aby lépe identifikoval nedůvodné žádosti a žádosti, jež mají povahu zneužití, včetně těch, jež jsou založeny na nepravdivé totožnosti nebo státní příslušnosti ; d) snížit náklady členských států vynaložené na přijímání žadatelů o azyl a podpořit jejich úsilí vyhostit ze svého území neúspěšné žadatele o azyl, neboť kvalitní rozhodování bude urychleno a více případů se vyřeší konečným rozhodnutím již v prvním stupni. Skutečným uprchlíkům a osobám, jež potřebují doplňkovou ochranu, by byl umožněn rychlejší přístup k nárokům stanoveným v kvalifikační směrnici.

Dalším cílem návrhu je zjednodušit a konsolidovat procesní pojmy a prostředky a zlepšit soudržnost mezi nástroji v oblasti azylové politiky. To by mělo mimo jiné omezit jev druhotného pohybu žadatelů o azyl mezi členskými státy, pokud je tento pohyb výsledkem rozdílných procesních opatření.

V této souvislosti se předkládaný návrh zaměřuje na následující otázky:

1. Soulad mezi různými nástroji v oblasti azylové politiky

Za účelem usnadnění konzistentního uplatňování azylového acquis a zjednodušení platných opatření návrh stanoví jednotné řízení, z čehož jednoznačně vyplývá, že by žádosti měly být posuzovány s ohledem na obě formy mezinárodní ochrany stanovené v kvalifikační směrnici. Dále upřesňuje platná pravidla v jednotném řízení, jako je povinná posloupnost posuzování potřeb souvisejících s ochranou ve vztahu ke statusu uprchlíka a statusu doplňkové ochrany, a rozšiřuje stávající pravidla pro odnětí statusu uprchlíka na případy odnětí doplňkové ochrany. Tyto změny odráží dlouhodobý cíl azylové politiky Komise[7] a jejich účelem je zajistit soudržnost s kvalifikační směrnicí. Návrh navíc za účelem objasnění oblasti působnosti směrnice ratione materiae jasně stanoví, že procesní zásady a záruky stanovené ve směrnici o azylovém řízení se vztahují na žadatele, kteří jsou předmětem řízení podle dublinského nařízení[8] v druhém členském státu, a zdůrazňuje, že pojem konkludentního zpětvzetí žádosti by neměl být pro žadatele překážkou v opětném přístupu k azylovým řízením v příslušném členském státu.

2. Přístup k řízením

Návrh poskytuje řadu záruk zaměřených na zlepšení přístupu k azylovým řízením. Zaprvé do oblasti působnosti směrnice výslovně zahrnuje teritoriální vody a upřesňuje povinnosti pohraniční stráže, policie a personálu zajišťovacích zařízení. Rovněž stanoví lhůtu pro splnění nezbytných formalit souvisejících s podáním žádosti a zavádí záruky, jejichž cílem je žadatelům o azyl ve skutečnosti umožnit, aby svou žádost o ochranu formulovali v okamžiku, kdy se nacházejí na hraničních přechodech nebo v zajišťovacích zařízeních před jejich vyhoštěním. Mezi tyto záruky patří možnost získat informace o postupech, kterými je nutno se řídit při předkládání žádostí o mezinárodní ochranu, přístup k organizacím poskytujícím žadatelům o azyl právní poradenské služby, jakož i předpisy zajišťující komunikaci mezi příslušnými orgány a dotyčnou osobou.

3. Procesní záruky v řízeních v prvním stupni

Cílem návrhu je zvýšit celkovou úroveň spravedlnosti v azylových řízeních, což by vedlo ke konzistentnějšímu uplatňování dohodnutých procesních zásad a záruk. Navrhované změny zohledňují ve velké míře vývoj judikatury Evropského soudního dvora, pokud jde o obecné zásady práva Společenství, jako je právo na obhajobu, zásada rovnosti podmínek a právo na účinnou soudní ochranu. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva byla rovněž klíčovým zdrojem pro inspiraci při vytváření dalších procesních záruk pro žadatele o azyl. Cílem návrhu je v tomto ohledu především poskytnout žadateli přiměřenou a reálnou možnost, aby svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil, a zajistit, aby příslušné orgány smysluplně posoudily potřeby žadatele v souvislosti s ochranou. Navržené změny s ohledem na výše uvedené:

a) omezují počet výjimek v oblasti procesních zásad a záruk stanovených stávající směrnicí. Návrh zejména ruší možnost neexistence osobního pohovoru ve zrychlených řízeních;

b) poskytují dodatečné záruky, jako je právo na bezplatnou právní pomoc žadatelům o mezinárodní ochranu v řízeních v prvním stupni;

c) zavádějí zvláštní záruky pro zranitelné žadatele o azyl. Ty mimo jiné zahrnují pravidla pro medicínsko-právní zprávy, osvobození určitých kategorií žadatelů od zrychlených řízení či řízení na hranicích a procesní opatření, jejichž cílem je stanovit náležitosti žádosti v případech pronásledování s gendrovým prvkem a/nebo na základě věku.

Plánovaná opatření by mimo jiné přispěla k předcházení zneužití řízení tím, že budou žadatelé lépe informováni o platných požadavcích, což mimo jiné povede k většímu souladu s procesními povinnostmi. Rovněž by podpořila úsilí azylových orgánů přijímat obhajitelná a kvalitní rozhodnutí založená na ucelených a řádně stanovených skutkových okolnostech žádosti.

4. Procesní pojmy a prostředky

Návrh má za cíl konsolidaci klíčových procesních pojmů a prostředků a lepší definici jejich funkce v azylových řízeních, aby bylo dosaženo cíle, kterým je společné azylové řízení. Jedná se především o důvody nepřípustnosti, včetně pojmu bezpečné třetí země, zrychlených řízení a zjevně nedůvodných žádostí, pojmu následných žádostí a pojetí bezpečné země původu. Pojmy a prostředky uvedené ve směrnici by měly být konzistentnější a jednodušší a zároveň by měly azylovým orgánům poskytnout potřebné procesní nástroje umožňující předcházet zneužití nebo na něj reagovat a rychle zpracovat jednoznačně nedůvodné žádosti nebo méně složité žádosti.

Co se týká rozhodnutí o nepřípustnosti, z návrhu jasně vyplývá, že dotyčný žadatel by měl mít možnost oznámit orgánům své názory týkající se uplatnění známých důvodů nepřípustnosti dříve, než orgán o nepřípustnosti jeho žádosti rozhodne. Návrh dále ruší pojem bezpečné evropské třetí země a zavádí důvody pro doplňkovou ochranu v seznamu věcných požadavků pro uplatnění pojmu bezpečné evropské třetí země.

Návrh rovněž reviduje stávající opatření pro zrychlená řízení, poskytuje omezený a úplný seznam důvodů pro zrychlené posouzení zjevně nedůvodných žádostí a zdůrazňuje, že rozhodujícímu orgánu musí být poskytnut dostatek času, aby v takových případech provedl důkladné posouzení žádosti. Návrh zároveň zachovává a dále rozvíjí ustanovení směrnice zaručující integritu řízení, zejména co se týká zpracování žádostí, jež mají povahu zneužití, nebo žádostí podvodných. Změnami se v tomto ohledu zavádí povinnost pro žadatele spolupracovat s příslušnými orgány při zjišťování jejich totožnosti a jiných údajů uvedených v žádosti. Toto ustanovení by mělo být uplatněno společně se stávajícími normami, které členským státům umožní shledat zjevně nedůvodnými ty žádosti, jež jsou založené na nepravdivých informacích nebo dokumentech týkajících se totožnosti nebo státní příslušnosti žadatele, a které jim umožní urychlit jejich posouzení.

Plánovaná opatření týkající se kvality rozhodovacích procesů, včetně opatření týkajících se osobních pohovorů, odborného poradenství a školení, by měla dále posílit připravenost personálu zabývajícího se otázkami azylu zavčas rozpoznat případy podvodu či zneužití. Tato opatření jsou dále posilována zdůrazněním zásady jediného rozhodujícího orgánu. Tato poslední změna zohledňuje institucionální uspořádání většiny členských států a je nutná pro zajištění dostupnosti institucionální expertizy a přijímání kvalitních rozhodnutí založených na úplných a přesně stanovených skutkových okolnostech. To by rovněž přispělo ke konsolidaci azylového řízení a zlepšení kvality posuzování v prvním stupni, a odrazovalo by tak od zneužívání v průběhu řízení.

Rovněž se navrhuje racionalizovat azylové řízení, a to zavedením lhůt u řízení v prvním stupni. Plánovaná obecná šestiměsíční lhůta zohledňuje změny právních předpisů a/nebo postupů ve většině členských států, které byly konzultovány v průběhu přípravy změn[9]. Hraje klíčovou roli při zdokonalování efektivity posuzování žádostí, snižování nákladů členských států vynaložených na přijímání žadatelů o azyl, usnadňování vyhošťování neúspěšných žadatelů o azyl a zajišťování rychlejšího přístupu k ochraně skutečných uprchlíků a osob, jež potřebují doplňkovou ochranu. Změny rovněž umožňují v určitých případech lhůtu prodloužit o dalších šest měsíců. Aby byl členským státům poskytnut dostatek času na adaptaci a reorganizaci jejich vnitrostátních řízení v souladu s navrhovanými lhůtami, návrh stanoví prodloužení lhůty pro provedení těchto změn o tři roky.

Návrh má navíc za cíl opětně posoudit určité prvky pojetí bezpečné země původu zrušením pojmu společného minimálního seznamu bezpečných zemí původu a konsolidací společných objektivních kritérií pro vnitrostátní určení třetích zemí za bezpečné země původu. Navrhované změny by měly vést ke konzistentnějšímu uplatňování pojmu bezpečné země původu založeném na společných věcných požadavcích, pravidelných přezkumech situace v zemích označených za bezpečné a procesních zárukách uplatňovaných stejným způsobem ve všech členských státech, které tento prostředek zvolily. Přezkoumáno bylo rovněž evropské pojetí bezpečné třetí země, jehož výsledkem bylo, že se společný seznam nadále neplánuje. Aby bylo zamezeno hlavním příčinám opakovaných žádostí, návrh jasně stanoví, že by měl žadatel a rozhodující orgán vyvinout nezbytné úsilí pro stanovení a posouzení prvků počáteční žádosti v souladu s požadavky na spolupráci stanovenými v čl. 4 odst. 1 kvalifikační směrnice. Návrh dále konsoliduje ustanovení směrnice týkající se následných žádostí s cílem členským státům umožnit, aby následnou žádost podrobily testu přípustnosti v souladu se zásadou res judicata a odchýlily se od práva žadatele dále pobývat na území v případech četných následných žádostí, a tak předešly zneužití azylových řízení.

5. Přístup k účinnému opravnému prostředku

Návrh usnadňuje přístup žadatelů o azyl k účinnému opravnému prostředku v souladu s mezinárodními závazky členských států či závazky těchto států vyplývajícími z jejich členství ve Společenství. V tomto ohledu návrh plně zohledňuje současný vývoj judikatury Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Zaprvé návrh stanoví úplný přezkum s účinky do budoucna ( ex nunc) týkající se rozhodnutí, které soud nebo tribunál přijaly v prvním stupni, a upřesňuje, že pojem účinného opravného prostředku vyžaduje přezkum jak skutkové tak právní stránky. Dále návrh usiluje o to, aby byla odvolací řízení podle směrnice v souladu se zásadou rovnosti podmínek, a až na omezené výjimky stanoví automatický odkladný účinek odvolání proti rozhodnutím o žádostech o mezinárodní ochranu přijatým v prvním stupni.

3.2. Právní základ

Tento návrh pozměňuje směrnici 2005/85/ES a vychází ze stejného právního základu jako uvedená směrnice, tj. z čl. 63 odst. 1 bodu 1 písm. d) Smlouvy o ES. Tyto změny týkající se procesních norem o statusu doplňkové ochrany vycházejí z čl. 63 odst. 1 bodu 2 písm. a) Smlouvy o ES.

Podle článku 1 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Irsko a Spojené království mohou účastnit opatření na založení společného evropského azylového systému. V souladu s článkem 3 tohoto protokolu vyjádřilo Spojené království a Irsko přání účastnit se přijímání a používání této směrnice. Postavení těchto členských států ve vztahu k současné směrnici nicméně nemá vliv na jejich možnou účast v souvislosti s novou směrnicí.

V souladu s článkem 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, není směrnice pro Dánsko závazná ani použitelná.

3.3. Zásada subsidiarity

Hlava IV Smlouvy o ES, jež upravuje vízovou, azylovou, přistěhovaleckou politiku a jiné politiky týkající se volného pohybu osob, svěřuje určité pravomoci v těchto záležitostech Evropskému společenství. Tyto pravomoci musí být vykonávány v souladu článkem 5 Smlouvy o ES, tj. pouze tehdy a do té míry, pokud cílů sledovaných navrhovanými opatřeními nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejich rozsahu či účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství.

Stávající právní základ pro Společenství je stanoven v čl. 63 odst. 1 Smlouvy o ES. Podle tohoto ustanovení přijme Rada „opatření o azylu, v souladu se Ženevskou úmluvou ze dne 28. července 1951 a Protokolem ze dne 31. ledna 1967 o právním postavení uprchlíků a ostatními příslušnými smlouvami“ v oblastech, jako jsou minimální pravidla pro postup členských států při přiznávání či odnímání postavení uprchlíka a minimální pravidla pro ochranu osob, které z jiných důvodů potřebují mezinárodní ochranu.

Vzhledem k nadnárodnímu charakteru problematiky azylu a ochrany uprchlíků má EU všechny předpoklady k tomu, aby navrhla řešení v rámci společného evropského azylového systému (CEAS), zejména v otázkách spojených s řízeními o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany. Přijetím směrnice v roce 2005 bylo sice dosaženo značné úrovně harmonizace, je ale nezbytná další činnost na úrovni EU, aby bylo dosaženo vyšších a harmonizovanějších norem pro azylová řízení a učiněny další kroky k dlouhodobému cíli vymezenému v Tampere, kterým je společné azylové řízení. Tyto normy jsou rovněž považovány za nezbytné, neboť je třeba zajistit, aby byly žádosti žadatelů o azyl, na něž se vztahují řízení stanovená v Dublinu, posouzeny za ekvivalentních podmínek v různých členských státech.

3.4. Zásada proporcionality

Při posuzování dopadů, jež bylo v souvislosti se změnami směrnice o azylovém řízení provedeno, byly podrobeny analýze veškeré alternativy řešení odhalených problémů z hlediska ideálního poměru mezi praktickým přínosem a potřebným úsilím. Z tohoto hodnocení vyplynulo, že alternativa spočívající v přijetí opatření na úrovni EU nepřesahuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle, tj. k vyřešení uvedených problémů.

3.5. Dopad na základní práva

Tento návrh byl podroben podrobnému přezkoumání s cílem zajistit, aby jeho ustanovení byla zcela slučitelná se:

- základními právy vyplývajícími z obecných zásad práva Společenství, která jsou sama o sobě výsledkem ústavních tradic společných členským státům a Evropskému soudu pro lidská práva, jak je navíc uvedeno v Listině základních práv Evropské unie.

- závazky vyplývajícími z mezinárodního práva, zejména z Ženevské úmluvy, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a z Úmluvy OSN o právech dítěte.

Zajištění vyšších norem pro azylová řízení a jejich konzistentní uplatňování v celé EU bude mít z hlediska základních práv celkový pozitivní dopad na žadatele o azyl. Návrh zejména zmenší prostor pro chyby administrativního rázu v azylových řízeních, a tím zajistí lepší dodržování zásady nenavracení a zlepší přístup k ochraně a justici. Posílí také rovnost žen a mužů a podpoří zásadu nejlepšího zájmu dítěte ve vnitrostátních azylových řízeních.

ê 2005/85/ES

ð nový

2009/0165 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na první odstavec, bod 1 písm. d ð a bod 2 písm. a) ï článku 63 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[10],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[11],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[12],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[13],

vzhledem k těmto důvodům:

ò nový

1. Ve směrnici Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka je třeba provést řadu podstatných změn[14]. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být přepracována.

ê 2005/85/ES 1. bod odůvodnění

2. Společná azylová politika, včetně společného evropského azylového systému, je nedílnou součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kdo pod tlakem okolností oprávněně hledají ochranu ve Společenství.

ê 2005/85/ES 2. bod odůvodnění

3. Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému, založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“), a potvrdila tak zásadu nenavracení a zajištění toho, že nikdo není vrácen zpět tam, kde by byl vystaven pronásledování.

ê 2005/85/ES 3. bod odůvodnění

4. Podle závěrů z Tampere by měl společný evropský azylový systém v krátké době zahrnovat společné normy pro spravedlivé a účinné azylové řízení v členských státech a z dlouhodobého pohledu pravidla Společenství vedoucí ke společnému azylovému řízení v Evropském společenství.

ê 2005/85/ES 4. bod odůvodnění (přizpůsobený)

5. √ Směrnice 2005/85/ES Õ Minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka stanovené touto směrnicí jsou tak √ byla Õ prvním opatřením pro azylová řízení.

ò nový

6. První fáze vytváření společného evropského azylového systému byla již dokončena. Evropská rada přijala dne 4. listopadu 2004 Haagský program, jenž stanoví cíle v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro období 2005–2010. V této souvislosti byla Evropská komise v Haagském programu vyzvána, aby ukončila hodnocení právních nástrojů první fáze a předložila Radě a Evropskému parlamentu návrhy právních nástrojů a opatření pro druhou fázi tak, aby byly přijaty do roku 2010. V souladu s Haagským programem je při vytváření společného evropského azylového systému cílem stanovit společný azylový postup a jednotný status platný v celé Unii.

7. Evropská rada v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu, který byl přijat dne 16. října 2008, uvedla, že přetrvávají značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o udělování ochrany, a vyzývá k novým iniciativám, včetně návrhu na zavedení jednotného azylového řízení, jehož součástí by byly společné záruky, s cílem zřídit společný evropský azylový systém, jak se předpokládá v Haagském programu.

8. Zdroje určené pro Evropský uprchlický fond a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu by měly být využity na zajištění přiměřené podpory činností členských států souvisejících s prováděním norem stanovených v druhé fázi společného evropského azylového systému, zejména těm členským státům, jejichž vnitrostátní azylový systém je vystaven specifickým a nepřiměřeným tlakům především z důvodu jejich zeměpisné či demografické situace.

9. Aby bylo možné komplexně a účinně hodnotit potřeby žadatelů v oblasti mezinárodní ochrany ve smyslu směrnice […/.../ES] [o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli podat žádost o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytované ochrany (kvalifikační směrnice)] měl by rámec Společenství týkající se řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany vycházet z pojetí jednotného azylového řízení.

ê 2005/85/ES 5. bod odůvodnění

ð nový

10. Hlavním cílem této směrnice je ð stanovit další minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany s cílem zavést ve Společenství společné azylové řízení ï zavést ve Společenství minimální rámec pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.

ê 2005/85/ES 6. bod odůvodnění

ð nový

11. Sbližování pravidel pro řízení o přiznávání a odnímání ð mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka by mělo pomoci omezit druhotný pohyb žadatelů o azyl ð mezinárodní ochranu ï mezi členskými státy v případech, kdy by tento pohyb byl způsoben rozdíly v právních rámcích ð , a vytvořit odpovídající podmínky pro používání směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice] v členských státech ï.

ê 2005/85/ES 7. bod odůvodnění

ð nový

12. Z povahy minimálních norem přirozeně vyplývá, že členské státy jsou oprávněny přijmout nebo zachovat příznivější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti žádající členský stát o mezinárodní ochranu, pokud se má za to, že taková žádost je podána z toho důvodu, že dotyčná osoba ð potřebuje mezinárodní ochranu ï je uprchlíkem ve smyslu ð směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice] ï čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy.

ê 2005/85/ES 8. bod odůvodnění

ð nový

13. Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie. ðCílem této směrnice je zejména podpořit uplatňování článků 1, 18, 19, 21, 24 a 47 této listiny a v souladu s tím musí být provedena. ï

ê 2005/85/ES 9. bod odůvodnění

ð nový

14. Pokud jde o zacházení s osobami, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, jsou členské státy vázány nástroji mezinárodního práva, jejichž smluvními stranami jsou a které zakazují diskriminaci.

ê 2005/85/ES 10. bod odůvodnění

ð nový

15. Je důležité, aby rozhodnutí o všech žádostech o azyl ð mezinárodní ochranu ï byla přijímána na základě skutečností a v prvním stupni orgány, jejichž pracovníci mají patřičné znalosti nebo potřebné školení v oblasti azylových a uprchlických záležitostí.

ê 2005/85/ES 11. bod odůvodnění

ð nový

16. Je v zájmu členských států i žadatelů o ð mezinárodní ochranu ï azyl, aby bylo o žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl rozhodnuto co možná nejdříve ð , aniž by tím bylo dotčeno přiměřené a úplné posouzení ï. Organizace vyřizování žádostí o azyl by měla být ponechána na uvážení členských států tak, aby podle svých vnitrostátních potřeb mohly upřednostnit nebo urychlit vyřízení jakékoli žádosti s přihlédnutím k normám uvedeným v této směrnici.

ê 2005/85/ES 12. bod odůvodnění

ð nový

17. Pojem veřejného pořádku může ð mimo jiné ï zahrnovat odsouzení za spáchání závažného trestného činu.

ê 2005/85/ES 13. bod odůvodnění

ð nový

18. V zájmu správného uznání osob, jež potřebují ochranu jako uprchlíci ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy ðnebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranuï, by měl mít každý žadatel – až na určité výjimky – účinný přístup k řízení, možnost spolupracovat a řádně komunikovat s příslušnými orgány tak, aby mohl předkládat důležité skutečnosti o svém případě, a dostatečné procesní záruky pro sledování svého případu v průběhu všech etap řízení. Kromě toho by v rámci posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï mělo být žadateli obvykle poskytnuto alespoň právo na setrvání až do vynesení rozhodnutí rozhodovacím orgánem, přístup ke službám tlumočníka pro předložení svého případu při pohovoru s orgány, možnost komunikovat se zástupcem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ð a organizacemi poskytujícími poradenské služby žadatelům o mezinárodní ochranu ï nebo s jinou organizací pracující v jeho zastoupení, právo na příslušné vyrozumění o rozhodnutí a o tom, jaké věcné a právní důvody k danému rozhodnutí vedly, možnost konzultovat s právním nebo jiným poradcem a právo být informován o svém právním postavení v rozhodujících okamžicích během řízení, a to v jazyce, o němž lze oprávněně předpokládat, že mu žadatel rozumí ð , a v případě zamítavého rozhodnutí právo na účinný opravný prostředek před soudem nebo tribunálem ï.

ê 2005/85/ES 14. bod odůvodnění

Dále by měly být stanoveny zvláštní procesní záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu vzhledem k jejich zranitelnosti. V této souvislosti by se měly členské státy řídit především nejlepšími zájmy dítěte.

ò nový

19. Aby byl zajištěn účinný přístup k posuzovacímu řízení, měli by úředníci, se kterými přijdou osoby žádající o mezinárodní ochranu nejdříve do styku, a zejména ti, jež vykonávají dohled na pozemních nebo námořních hranicích nebo provádějí hraniční kontroly, dostat pokyny a nezbytné školení o způsobu uznávání a řešení žádostí o mezinárodní ochranu. Měli by být schopni poskytnout státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti, kteří se nacházejí na území a rovněž na hranicích, v teritoriálních vodách nebo v tranzitních prostorách členských států, a kteří chtějí požádat o mezinárodní ochranu, všechny příslušné informace týkající se místa a způsobu podávání žádostí o mezinárodní ochranu. Pokud se tyto osoby nacházejí v teritoriálních vodách členského státu, měly by být vyloděny na pevninu a jejich žádosti by měly být prověřeny v souladu s touto směrnicí.

20. Navíc by měly být stanoveny zvláštní procesní záruky pro zranitelné žadatele, jako např. nezletilé osoby, nezletilé osoby bez doprovodu, osoby, které byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jiným vážným formám násilí, nebo postižené osoby, s cílem vytvořit nezbytné podmínky, aby měli účinný přístup k řízení a které by obsahovaly náležitosti potřebné k doložení žádosti o mezinárodní ochranu.

21. Opatření na vnitrostátní úrovni zabývající se zjišťováním a dokládáním příznaků a známek mučení nebo jiných vážných forem fyzického či psychického násilí, včetně sexuálního násilí, v řízeních, na něž se vztahuje tato směrnice, by měla mimo jiné vycházet ze Zásad pro účinné vyšetřování a dokumentaci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (Istanbulský protokol).

22. Aby byla lépe zajištěna rovnost mezi žadateli ženského a mužského pohlaví, posuzovací řízení by měla zohledňovat gendrové aspekty. Především by měly být osobní pohovory organizovány tak, aby mohli žadatelé ženského i mužského pohlaví hovořit o svých zkušenostech z minulosti v případech pronásledování s gendrovým prvkem. Složitost nároků souvisejících s gendrem by měla být řádně zohledněna v řízeních založených na pojetí bezpečné třetí země, pojetí bezpečné země původu nebo pojetí následných žádostí.

23. Při provádění této směrnice by se členské státy měly v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 řídit především zásadou „nejlepších zájmů dítěte“.

24. Postupy prověřování potřeb souvisejících s mezinárodní ochranou by měly být organizovány tak, aby mohly příslušné orgány řádně prověřit žádosti o mezinárodní ochranu.

ê 2005/85/ES 15. bod odůvodnění

ð nový

25. Pokud žadatel podá následnou žádost bez předložení nových důkazů nebo důvodů, bylo by nepřiměřené stanovit členským státům povinnost provést nové posouzení v plném rozsahu. V těchto případech by členské státy měly ð mít možnost zamítnout žádost jako nepřípustnou podle zásady res judicata ï mít možnost volby z postupů, které zahrnují výjimky ze záruk běžně poskytovaných žadatelům.

ê 2005/85/ES 16. bod odůvodnění

ð nový

26. Mnoho žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï je podáváno na hranicích nebo v tranzitním prostoru členského státu ještě před rozhodnutím o vstupu žadatele. Členské státy by měly mít možnost ð upravit řízení o přípustnosti a/nebo hlavní prověřovací postupy, které umožní rozhodovat o žádostech podaných na hranici nebo v tranzitních prostorách přímo na těchto místech ï zachovat stávající postupy přizpůsobené zvláštní situaci těchto žadatelů na hranicích. Pro tyto okolnosti by se měla stanovit společná pravidla o možných výjimkách ze záruk běžně poskytovaných žadatelům. Řízení na hranicích by se mělo zejména vztahovat na ty žadatele, kteří nesplňují podmínky vstupu na území členských států.

ê 2005/85/ES 17. bod odůvodnění

ð nový

27. Rozhodujícím faktorem pro odůvodněnost žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï je bezpečí žadatele v zemi jeho původu. Pokud lze třetí zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít členské státy možnost označit ji za bezpečnou s domněnkou, že je pro daného žadatele bezpečná, pokud tento žadatel nepředloží závažné údaje svědčící o opaku.

ê 2005/85/ES 18. bod odůvodnění

28. Vzhledem k dosažené úrovni harmonizace při uznávání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti za uprchlíky je třeba stanovit společná kritéria pro označování třetích zemí za bezpečné země původu.

ê 2005/85/ES 19. bod odůvodnění

Pokud je Rada přesvědčena, že tato kritéria jsou pro určitou zemi původu splněna, a v důsledku toho tuto zemi zahrnula do společného minimálního seznamu bezpečných zemí původu, který má být na základě této směrnice přijat, měly by mít členské státy povinnost posuzovat žádosti osob se státní příslušností dané země nebo osob bez státní příslušnosti, jež předtím v této zemi obvykle pobývaly, na základě vyvratitelné domněnky o bezpečnosti dané země. S ohledem na politický význam označení zemí původu za bezpečné, zejména vzhledem k důsledkům hodnocení situace v oblasti lidských práv v zemi původu a jeho vlivu na politiky Evropské unie v oblasti vnějších vztahů, by měla Rada přijímat jakékoli rozhodnutí o vytvoření nebo změnách seznamu po konzultaci s Evropským parlamentem.

ê 2005/85/ES 20. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Z postavení Bulharska a Rumunska jako kandidátských zemí na přistoupení k Evropské unii a z pokroku, jehož tyto země v přípravě na členství dosáhly, vyplývá, že pro účely této směrnice by měly být až do dne svého přistoupení k Evropské unii pokládány za bezpečné země původu.

ê 2005/85/ES 21. bod odůvodnění

ð nový

29. Označení třetí země jako bezpečné země původu pro účely této směrnice nemůže být absolutní zárukou bezpečnosti státních příslušníků dané země. Hodnocení, z něhož toto označení vychází, může ze své podstaty vzít v úvahu pouze všeobecnou občanskou, právní a politickou situaci v dané zemi a to, zda jsou původci pronásledování, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v praxi postižitelní, jsou-li v dotyčné zemi shledáni odpovědnými. Proto je důležité, aby v případě, kdy žadatel prokáže, že v jeho konkrétní situaci existují vážné ð oprávněné ï důvody nepokládat danou zemi za bezpečnou, nebylo označení této země jako bezpečné považováno v jeho případě za významné.

ê 2005/85/ES 22. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

30. Členské státy by měly všechny žádosti zhodnotit po věcné stránce, tj. posoudit, zda dotyčný žadatel může být uznán za uprchlíka √ osobu způsobilou pro mezinárodní ochranu Õ podle směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení[15] směrnice […/../ES] [kvalifikační směrnice], pokud tato směrnice nestanoví jinak, zejména v případech, kdy lze důvodně předpokládat, že posouzení provede nebo dostatečnou ochranu poskytne jiná země. Členské státy by zejména neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï , pokud první země azylu přiznala žadateli postavení uprchlíka nebo mu poskytla jinou dostatečnou ochranu a žadatel bude touto zemí převzat zpět.

ê 2005/85/ES 23. bod odůvodnění

ð nový

31. Členské státy by rovněž neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï , jestliže lze důvodně předpokládat, že žadatel s ohledem na ð dostatečnou ï vazbu k některé třetí zemi ve smyslu vnitrostátních právních předpisů může požádat o ochranu v této třetí zemi ð , a že existují důvody, na základě jejichž zvážení je možno konstatovat, že bude žadatel touto zemí převzat nebo zpětně převzat ï . Členské státy by takto měly postupovat pouze tehdy, pokud by v dané třetí zemi byl tento konkrétní žadatel v bezpečí. V zájmu zamezení druhotného pohybu žadatelů by měly být stanoveny společné zásady, na základě nichž členské státy pokládají nebo označují třetí země za bezpečné.

ê 2005/85/ES 24. bod odůvodnění

ð nový

32. S ohledem na některé evropské třetí země s obzvláště vysokou úrovní dodržování lidských práv a ochrany uprchlíků by členské státy dále měly mít možnost neposuzovat žádosti o azyl týkající se žadatelů, kteří vstoupili na jejich území z těchto evropských třetích zemí, nebo je neposuzovat v plném rozsahu. S ohledem na možné důsledky pro žadatele při omezeném nebo neprovedeném posouzení by se toto uplatnění pojetí bezpečné třetí země mělo omezit na případy týkající se třetích zemích, u nichž je Rada přesvědčena o splnění vysoké úrovně bezpečnosti dotyčné třetí země ve smyslu této směrnice. V této věci by měla Rada přijímat rozhodnutí po konzultaci s Evropským parlamentem.

ê 2005/85/ES 25. bod odůvodnění

Z povahy společných norem týkajících se obou pojetí bezpečné třetí země podle této směrnice vyplývá, že praktické použití těchto pojetí závisí na tom, zda dotyčná třetí země povolí danému žadateli vstup na své území.

ê 2005/85/ES 26. bod odůvodnění

ð nový

33. Pokud jde o odnětí postavení uprchlíka ðnebo doplňkové ochranyï , měly by členské státy zajistit, aby osoby požívající postavení uprchlíka ðmezinárodní ochranyï byly řádně informovány o možnosti opětovného posouzení jejich postavení a měly možnost předložit své stanovisko dříve, než orgány přijmou odůvodněné rozhodnutí o odejmutí jejich postavení uprchlíka nebo doplňkové ochrany. Od těchto záruk by však mělo být možné upustit tam, kde důvody pro zánik postavení uprchlíka nesouvisí se změnou podmínek, na nichž bylo přiznání tohoto postavení založeno.

ê 2005/85/ES 27. bod odůvodnění

ð nový

34. Skutečnost, že rozhodnutí o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï a odnětí postavení uprchlíka ð nebo doplňkové ochrany ï musí podléhat účinnému opravnému prostředku před soudem nebo tribunálem ve smyslu článku 234 Smlouvy, odráží jednu ze základních zásad práva Společenství. Účinnost opravného prostředku, rovněž s ohledem na posouzení důležitých skutečností, závisí na správním a soudním systému jednotlivých členských států jako celku.

ê 2005/85/ES 28. bod odůvodnění

35. Podle článku 64 Smlouvy nemá tato směrnice vliv na výkon odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

ê 2005/85/ES 29. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

36. Tato směrnice se nezabývá postupy ð mezi členskými státy ï upravenými nařízením Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003 nařízením (ES) č. […/… ][, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané státním příslušníkem třetí země ð nebo osobou bez státní příslušnosti ï [16] (dublinské nařízení) v některém z členských států.

ò nový

37. Žadatelé, na které se vztahuje nařízení ES č. […/…] [dublinské nařízení], by měli mít přístup k základním zásadám a zárukám stanoveným v této směrnici a ke zvláštním zárukám podle nařízení ES č. […/…] [dublinské nařízení].

ê 2005/85/ES 30. bod odůvodnění

38. Provádění této směrnice by mělo být hodnoceno v pravidelných lhůtách nepřesahujících dva roky.

ê 2005/85/ES 31. bod odůvodnění

ð nový

39. Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálních norem pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï , nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a proto jej z důvodu rozsahu nebo účinků činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.

ê 2005/85/ES 32. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Spojené království dopisem ze dne 24. ledna 2001 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

ê 2005/85/ES 33. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Irsko dopisem ze dne 14. února 2001 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

ê 2005/85/ES 34. bod odůvodnění

40. V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

ò nový

41. Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozí směrnice.

42. Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice uvedené v příloze III části B ve vnitrostátním právu.

ê 2005/85/ES

ð nový

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je stanovit minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání ð mezinárodní ochrany na základě směrnice …/…/ES [kvalifikační směrnice] ï postavení uprchlíka.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) „Ženevskou úmluvou“ Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967;

b) „žádostí“ nebo „žádostí o azyl“ žádost podaná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, kterou lze vykládat jako žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany členským státem podle Ženevské úmluvy. Za žádost o azyl se považuje každá žádost o mezinárodní ochranu, pokud dotyčná osoba nepožaduje výslovně jinou formu ochrany, o kterou lze žádat odděleně;

ò nový

b) „žádostí“ nebo „žádostí o mezinárodní ochranu“ žádost o ochranu členským státem podaná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, u níž lze předpokládat, že žadatel usiluje o získání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany, a ve které nežádá výslovně o jinou formu ochrany, jež nespadá do oblasti působnosti směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice] a o niž lze požádat samostatně;

ê 2005/85/ES

ð nový

c) „žadatelem“ nebo „žadatelem o ð mezinárodní ochranu ï azyl“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která podala žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï , o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

ò nový

d) „žadatelem se zvláštními potřebami“ žadatel, jež vzhledem ke svému věku, gendru, postižení, problémům v oblasti duševního zdraví nebo důsledkům mučení, znásilnění nebo jiným formám hrubého psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, potřebuje zvláštní záruky, aby mohl využívat práv a splnit povinnosti podle této směrnice;

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

d)e) „pravomocným rozhodnutím“ rozhodnutí, zda je státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti přiznáno postavení uprchlíka ð nebo je mu přiznána doplňková ochrana ï na základě směrnice 2004/83/ES směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice] a které s výhradou přílohy III této směrnice již nepodléhá opravnému prostředku podle kapitoly V této směrnice bez ohledu na to, zda takový opravný prostředek vede k tomu, že žadateli může být až do rozhodnutí o opravném prostředku dovoleno setrvat v dotyčném členském státě;

e)f) „rozhodujícím orgánem“ s výhradou přílohy I kvazisoudní nebo správní orgán členského státu odpovědný za posuzování žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï a příslušný k přijímání rozhodnutí v prvním stupni v těchto případech;

f)g) „uprchlíkem“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která splňuje požadavky článku 1 Ženevské úmluvy, jak jsou stanoveny ve čl. 2 písm. d) směrnici 2004/83/ES směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice];

ò nový

h) „osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která splňuje podmínky čl. 2 písm. f) směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice];

i) „statusem mezinárodní ochrany“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu;

ê 2005/85/ES

g)j) „postavením uprchlíka“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka;

ò nový

k) „statusem doplňkové ochrany“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu;

l) „nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší osmnácti let;

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

h)m) „nezletilou osobou bez doprovodu“ osoba mladší 18 let, jež vstupuje na území členských států bez doprovodu zletilé osoby, která za ni podle práva nebo podle zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilou osobu, jež je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členských států; ð nezletilá osoba, jak je vymezena v čl. 2 písm. l) směrnice […./.../ES] [kvalifikační směrnice]; ï

i)n) „zástupcem“ osoba jednající jménem organizace zastupující nezletilou osobu bez doprovodu jako zákonný opatrovník, osoba jednající jménem vnitrostátní organizace, která odpovídá za péči a blaho nezletilých osob, nebo jiné patřičné zastoupení určené k zajištění zájmů nezletilé osoby; ð osoba jmenovaná příslušnými orgány, aby vystupovala jako zákonný opatrovník, jež má za úkol pomáhat a zastupovat nezletilou osobu bez doprovodu, aby byly zajištěny nejlepší zájmy dítěte a aby mohla v případě potřeby za nezletilou osobu vykonávat právní úkony; ï

j)o) „odnětím postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï “ rozhodnutí příslušného orgánu odejmout, ukončit platnost nebo zamítnout prodloužení platnosti postavení uprchlíka ð nebo doplňkové ochrany ï podle směrnice Rady 2004/83/ESsměrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice];

k)p) „setrváním v členském státě“ setrvání na území členského státu, ve kterém byla žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï podána nebo se posuzuje, a to včetně hranice nebo tranzitních prostor.

Článek 3

Oblast působnosti

43. Tato směrnice se vztahuje na všechny žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané na území členského státu, včetně hranic ð , v teritoriálních vodách ï nebo tranzitních prostorách, a na odnětí postavení uprchlíka ð statusu mezinárodní ochrany ï.

44. Tato směrnice se nevztahuje na žádosti o diplomatický nebo územní azyl podané u zastupitelských úřadů členských států.

3. Pokud členské státy použijí nebo zavedou řízení, v rámci kterého se žádosti o azyl posuzují jako žádosti na základě Ženevské úmluvy a zároveň jako žádosti o poskytnutí jiného druhu mezinárodní ochrany podané za okolností uvedených v článku 15 směrnice 2004/83/ES, použijí tuto směrnici během celého řízení.

43. Členské státy mohou dále rozhodnout, že se tato směrnice použije při rozhodování o žádostech o jakýkoliv druh mezinárodní ochrany ð , jež spadají mimo rámec směrnice […./.../ES] [kvalifikační směrnice] ï.

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 4

Odpovědné orgány

45. Členské státy určí pro všechna řízení rozhodující orgán, který bude odpovědný za přiměřené posouzení žádostí podle této směrnice, zejména podle čl. 8 odst. 2 a článku 9. ð Členské státy zajistí, aby tento orgán měl k dispozici dostatečný počet způsobilého a specializovaného personálu, který by plnil své úkoly ve stanovených lhůtách. Za tímto účelem členské státy poskytují úvodní a následné vzdělávací programy pro personál, jež prověřuje žádosti a rozhoduje o udělení mezinárodní ochrany. ï

ò nový

46. Vzdělávání uvedené v odstavci 1 zahrnuje zejména:

a) hmotná a procesní pravidla týkající se mezinárodní ochrany a lidských práv, jak je stanoví příslušné mezinárodní nástroje a nástroje Společenství, včetně zásad nenavracení a nediskriminace;

b) informovanost v oblasti gendru, traumat a věku;

c) použití informací o zemi původu;

d) techniky vedení pohovorů, včetně mezikulturní komunikace;

e) zjišťování a dokládání příznaků a známek mučení;

f) hodnocení důkazů, včetně zásady, že v případě pochybností je rozhodnuto ve prospěch žadatele;

g) záležitosti podstatné pro prověřování žádostí o mezinárodní ochranu.

ê 2005/85/ES

V souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 343/2003 se žádostmi o azyl podanými v členském státě u orgánů jiného členského státu, které v tomto členském státě provádějí imigrační kontroly, zabývá členský stát, na jehož území byla žádost podána.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

23. Členské státy však mohou stanovit, že pro tyto účely tyto činnosti je příslušný jiný orgán: ð zpracovávání případů podle nařízení (ES) č. …/…. [dublinské nařízení]. ï

a) zpracování žádostí, ve kterých se zvažuje přemístění žadatele o azyl do jiného státu podle pravidel o stanovení kritérií a postupů pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl, až do doby, kdy dojde k přemístění nebo kdy požádaný stát odmítne žadatele převzít nebo převzít zpět;

b) rozhodování o žádosti s přihlédnutím k vnitrostátním bezpečnostním předpisům, pokud před tímto rozhodnutím proběhne konzultace s rozhodujícím orgánem o tom, zda žadatel může být uznán za uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES;

c) předběžné posuzování podle článku 32, pokud má tento orgán přístup ke spisu žadatele týkajícímu se předchozí žádosti;

d) zpracování žádostí v rámci řízení podle čl. 35 odst. 1;

e) zamítnutí povolení ke vstupu v rámci řízení podle čl. 35 odst. 2 až 5, v souladu s uvedenými ustanoveními a za podmínek v nich stanovených;

f) zjištění podle článku 36, že žadatel usiluje o vstup do členského státu nebo do něj vstoupil z bezpečné třetí země, v souladu s uvedeným článkem a za podmínek v něm stanovených.

34. Členské státy zajistí, aby v případě určení orgánů √ orgánu Õ podle odstavce 23 měli pracovníci √ tohoto orgánu Õ těchto orgánů patřičné znalosti nebo aby jim bylo poskytnuto odpovídající školení, aby mohli při provádění této směrnice plnit své povinnosti.

ò nový

5. Žádostmi o mezinárodní ochranu podané v členském státě u orgánů jiného členského státu, které v tomto státě provádí hraniční nebo imigrační kontroly, se zabývá členský stát, na jehož území byla žádost podána.

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 5

Příznivější ustanovení

Členské státy mohou zavést nebo zachovat příznivější normy pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï, jsou-li takovéto normy slučitelné s touto směrnicí.

KAPITOLA II

ZÁKLADNÍ ZÁSADY A ZÁRUKY

Článek 6

Přístup k řízení

1. Členské státy mohou požadovat, aby se žádosti o azyl podávaly osobně nebo na určeném místě.

ò nový

47. Členské státy určí příslušné orgány odpovědné za přijímání a registraci žádostí o mezinárodní ochranu. Aniž by byly dotčeny odstavce 5, 6, 7 a 8, mohou členské státy požadovat, aby byly žádosti o mezinárodní ochranu podány osobně a/nebo na určeném místě.

2. Členské státy zajistí, aby osoba, která hodlá podat žádost o mezinárodní ochranu měla účinnou příležitost podat žádost u příslušného orgánu co možná nejdříve.

ê 2005/85/ES

ð nový

23. Členské státy zajistí, aby každá zletilá osoba způsobilá k právním úkonům měla právo podat svým jménem žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

34. Členské státy mohou stanovit, že žadatel může podat žádost jménem na něm závislých osob. V těchto případech členské státy zajistí, aby závislé zletilé osoby souhlasily s podáním žádosti jejich jménem, a pokud souhlas neudělí, aby mohly podat žádost vlastním jménem.

Souhlas se vyžaduje v době podání žádosti nebo nejpozději při osobním pohovoru se závislou zletilou osobou.ð Před vyžádáním souhlasu je každá z těchto zletilých osob soukromě informována o příslušných procesních důsledcích a právech na podání samostatné žádosti o mezinárodní ochranu. ï

ò nový

5. Členské státy zajistí, aby měla nezletilá osoba právo podat žádost o mezinárodní ochranu buď svým vlastním jménem nebo prostřednictvím svých rodičů nebo jiných zletilých členů rodiny.

6. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány uvedené v článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES[17] měly právo podat žádost o mezinárodní ochranu jménem nezletilé osoby bez doprovodu, pokud se na základě individuálního posouzení její osobní situace tyto orgány domnívají, že nezletilá osoba potřebuje ochranu podle směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice].

ê 2005/85/ES

ð nový

47. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit případy, kdy:

a) může nezletilá osoba podat žádost vlastním jménem;

b) musí žádost nezletilé osoby bez doprovodu podat zástupce podle čl. 1721 odst. 1 písm. a);

c) se podání žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï považuje zároveň za podání žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï pro všechny nesezdané nezletilé osoby.

5. Členské státy zajistí, aby orgány, na které se pravděpodobně obrátí osoba, která chce podat žádost o azyl, dokázaly takovéto osobě poradit, jak a kde může takovou žádost podat, nebo mohou od těchto orgánů vyžadovat, aby žádosti postoupily příslušnému orgánu.

ò nový

8. Členské státy zajistí, aby pohraniční stráži, policejním a imigračním orgánům a personálu zajišťovacích zařízení byly poskytnuty pokyny a nutné školení ohledně vyřizování žádostí o mezinárodní ochranu. Pokud jsou tyto orgány určeny jako příslušné orgány podle odstavce 1, musí jim být poskytnuty pokyny včetně povinnosti týkající se registrace žádosti . V jiných případech je podle pokynů nutné postoupit žádost společně se všemi příslušnými informacemi příslušnému orgánu k registraci.

Členské státy zajistí, aby všechny ostatní orgány, na které se pravděpodobně obrátí osoba, která chce podat žádost o mezinárodní ochranu, dokázaly této osobě poradit, jak a kde může takovou žádost podat, nebo mohou od těchto orgánů vyžadovat, aby žádosti postoupily příslušnému orgánu.

9. Příslušné orgány zaregistrují žádost o mezinárodní ochranu do 72 hodin od chvíle, kdy osoba vyjádřila své přání požádat o mezinárodní ochranu podle odstavce 8 pododstavce 1.

Článek 7

Informování a poradenství na hraničních přechodech a v zajišťovacích zařízeních

48. Členské státy zajistí, aby informace o postupech při podávání žádostí o mezinárodní ochranu byly k dispozici:

a) na hraničních přechodech, včetně tranzitních prostor, na vnějších hranicích a

b) v zajišťovacích zařízeních.

49. Členské státy zajistí tlumočení, které umožní komunikací mezi osobami, které hodlají požádat o mezinárodní ochranu, a pohraniční stráží nebo personálem zajišťovacích zařízení.

3. Členské státy zajistí, aby organizace poskytující poradenské a konzultantské služby žadatelům o mezinárodní ochranu měly přístup na hraniční přechody, včetně tranzitních prostor, a do zajišťovacích zařízení na základě dohody s příslušnými orgány členského státu.

Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými by se přítomnost těchto organizací v prostorách uvedených v tomto článku řídila.

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 78

Právo setrvat v členském státě až do posouzení žádosti

50. Žadatelé mohou v členském státě setrvat výlučně za účelem řízení do doby, než rozhodující orgán vydá rozhodnutí v řízení v prvním stupni podle kapitoly III. Toto právo setrvat nezakládá nárok na povolení k pobytu.

51. Členské státy mohou učinit výjimku pouze tehdy, pokud v souladu s články 32 a 34 nebude ð osoba podá ï následnáou žádost ð podle čl. 35 odst. 8 ï dále posuzována nebo pokud osobu předají, případně vydají, na základě závazků podle evropského zatýkacího rozkazu[18] či z jiných důvodů jinému členskému státu, nebo třetí zemi ð , s výjimkou země původu dotyčného žadatele, ï či mezinárodnímu trestnímu soudu či tribunálu.

ò nový

52. Členský stát může vydat žadatele třetí zemi podle odstavce 2, pouze pokud se příslušné orgány uspokojivě přesvědčily, že rozhodnutím o vydání nedojde k přímému nebo nepřímému navrácení, jehož důsledkem bude porušení mezinárodních závazků členského státu.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 89

Požadavky na posuzování žádostí

53. Aniž je dotčen čl. 23 odst. 4 písm. i), Ččlenské státy zajistí, aby žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï nebyly zamítnuty nebo vyloučeny z posuzování pouze proto, že nebyly podány co nejdříve.

ò nový

54. V případě žádostí o mezinárodní ochranu se nejdříve prověřuje, zda žadatelé splňují podmínky pro uznání uprchlíkem. Pokud ne, prověřuje se, zda mají žadatelé nárok na doplňkovou ochranu.

ê2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

23. Členské státy zajistí, aby rozhodující orgán rozhodl o žádostech o ð mezinárodní ochranu ï azyl po přiměřeném posouzení. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby

a) žádosti byly posuzovány jednotlivě, objektivně a nestranně a aby o nich bylo stejným způsobem rozhodováno;

b) byly získávány přesné a aktuální informace z různých zdrojů, např. z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ð a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu ï, týkající se obecné situace v zemích původu žadatelů o azyl a případně v zemích jejich průjezdu, a aby tyto informace měli k dispozici pracovníci odpovědní za posuzování žádostí a rozhodování o nich ð , a pokud je rozhodující orgán zohledňuje za účelem rozhodování, žadatel a jeho právní zástupce ï;

c) pracovníci, kteří žádosti posuzují a rozhodují o nich, měli patřičné znalosti příslušných norem v oblasti azylového a uprchlického práva.;

ò nový

d) personál, který rozhoduje o žádostech a prověřuje je, měl pokyny a v případě potřeby možnost konzultovat s odborníky konkrétní záležitosti, např. týkající se lékařství, kultury, dětí nebo gendru.

ê 2005/85/ES

ð nový

34. Orgány uvedené v kapitole V mají prostřednictvím rozhodujícího orgánu nebo žadatele či jiným způsobem přístup k obecným informacím uvedeným v odst. 23 písm. b), které jsou nezbytné pro plnění jejich úkolů.

45. Členské státy mohou stanovit ð stanoví ï pravidla týkající se překladu dokumentů potřebných pro posuzování žádostí.

Článek 910

Požadavky na rozhodnutí rozhodujícího orgánu

55. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o žádostech o azyl ð mezinárodní ochranu ï byla vydávána písemně.

56. Členské státy rovněž zajistí, aby v případě zamítnutí žádosti ð , pokud jde o postavení uprchlíka a/nebo status doplňkové ochrany, ï bylo rozhodnutí věcně a právně odůvodněno a písmeně byla poskytnuta informace o opravných prostředcích proti zamítavému rozhodnutí.

Členské státy nemusí v rozhodnutí uvádět důvody, proč nebylo přiznáno postavení uprchlíka, je-li žadateli přiznáno postavení poskytující podle vnitrostátního práva a práva Společenství stejná práva a výhody jako postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES. V těchto případech členské státy zajistí, aby důvody, proč nebylo přiznáno postavení uprchlíka, byly uvedeny ve spisu žadatele a aby měl žadatel na žádost ke svému spisu přístup.

Členské státy rovněž nemusí v souvislosti se zamítavým rozhodnutím písemně informovat o opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, pokud byl žadatel o této věci informován již dříve písemně nebo elektronickými prostředky, k nimž má přístup.

57. Pro účely čl. 6 odst. 34 mohou členské státy vydat jedno rozhodnutí, které se týká všech závislých osob, zakládá-li se žádost na stejných důvodech.

ò nový

58. Odstavec 3 se nepoužije u případů, ve kterých vyzrazení zvláštních okolností týkajících se osoby členům její rodiny může ohrozit její zájmy, včetně případů pronásledování s gendrovým prvkem a/nebo na základě věku. V těchto případech se dotyčné osobě vydá samostatné rozhodnutí.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 1011

Záruky pro žadatele o azyl ð mezinárodní ochranu ï

59. S ohledem na postupy stanovené v kapitole III členské státy zajistí, aby všichni žadatelé o azyl ð žadatelé o mezinárodní ochranu ï měli tyto záruky:

a) jsou informováni v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, o průběhu řízení a o svých právech a povinnostech během řízení a možných důsledcích, pokud tyto povinnosti nesplní a nebudou s orgány spolupracovat. Jsou informováni o časovém rámci a o možnostech, jak splnit povinnost předložit údaje uvedené v článku 4 směrnice 2004/83/ESsměrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice].. Tyto informace se poskytnou včas, aby mohli využít práva zaručená touto směrnicí a splnit povinnosti uvedené v článku 1112;

b) je jim k dispozici tlumočník, kdykoli je to nutné, aby mohli příslušným orgánům předložit svůj případ. Členské státy považují za nutné poskytnout služby tlumočníka přinejmenším tehdy, pozve-li rozhodující orgán žadatele k pohovoru podle článků 12 a 13 13, 14, ð 15, 16 a 30 ï a nelze-li bez těchto služeb zajistit přiměřenou komunikaci. V tomto případě a v ostatních případech, kdy příslušné orgány žadatele předvolají, jsou služby tlumočníka hrazeny z veřejných prostředků;

c) nesmí jim být odepřena možnost spojit se s UNHCR nebo jinou organizací pracující jménem UNHCR na území členského státu na základě dohody s ð poskytující právní poradenské a konzultantské služby žadatelům o azyl v souladu s vnitrostátními právními předpisy ï dotyčnéhoým členskéhoým státuem;

d) rozhodnutí rozhodujícího orgánu o jejich žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï je jim oznámeno v přiměřené době. Zastupuje-li žadatele právní zástupce nebo jiný poradce, mohou členské státy vyrozumět o rozhodnutí místo žadatele o azyl ð mezinárodní ochranu ï tohoto právního zástupce nebo poradce;

e) jsou informováni o výsledku rozhodnutí rozhodujícího orgánu v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, nezastupuje-li je nebo nepomáhá-li jim právní zástupce nebo jiný poradce a není-li k dispozici bezplatná právní pomoc. Poskytnutá informace zahrne informaci o opravných prostředcích proti zamítavému rozhodnutí v souladu s čl. 910 odst. 2.

60. S ohledem na postupy stanovené v kapitole V členské státy zajistí, aby všichni žadatelé o azyl měli záruky, které jsou rovnocenné zárukám uvedeným v odst. 1 písm. b), c) a d) tohoto článku.

Článek 1112

Povinnosti žadatelů o azyl ð mezinárodní ochranu ï

61. ð Žadatelé o mezinárodní ochranu spolupracují s příslušnými orgány za účelem zjištění jejich totožnosti a jiných údajů uvedených v čl. 4 odst. 2 směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice].ï Členské státy mohou žadatelům o azyl uložit √ další Õ povinnosti spolupracovat s příslušnými orgány, je-li to nezbytné pro zpracování žádosti.

62. Členské státy mohou zejména stanovit, že

a) žadatelé o azyl jsou povinni se neprodleně nebo ve stanovené době hlásit u příslušných orgánů nebo se k nim dostavit osobně;

b) žadatelé o azyl musejí předat doklady, které vlastní a které jsou důležité pro posouzení žádosti, např. své pasy;

c) žadatelé o azyl musejí informovat příslušné orgány co nejdříve o místu svého současného pobytu nebo adrese a o změně tohoto místa nebo adresy. Členské státy mohou stanovit, že žadatel musí přijímat sdělení na jím posledně uvedeném místě pobytu nebo adrese;

d) příslušné orgány mohou provést osobní prohlídku žadatele a prohlídku věcí, které má u sebe, ð za předpokladu, že prohlídku provádí osoba stejného pohlaví ï;

e) příslušné orgány mohou pořídit fotografii žadatele a

f) příslušné orgány mohou zaznamenávat ústní výpovědi žadatele, pokud o tom byl předem informován.

Článek 1213

Osobní pohovor

63. Dříve než rozhodující orgán vydá rozhodnutí, poskytne se žadateli o azyl příležitost k osobnímu pohovoru o jeho žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï s osobou, která je podle vnitrostátních právních předpisů k vedení takovéhoto pohovoru příslušná. ð Pohovory o věcné stránce žádosti o mezinárodní ochranu vždy provádí pracovník rozhodujícího orgánu. ï

Členské státy mohou rovněž poskytnout příležitost k osobnímu pohovoru každé zletilé závislé osobě uvedené v čl. 6 odst. 3.

ò nový

Pokud osoba podala žádost o mezinárodní ochranu jménem na ní závislých osob, musí být každé zletilé osobě, s níž je žadatel spřízněn, dána příležitost vyjádřit v soukromí svůj názor a musí s ní být její žádost prokonzultována .

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit případy, kdy se příležitost k osobnímu pohovoru poskytuje nezletilé osobě.

64. Osobní pohovor ð o věcné stránce žádosti ï nemusí být proveden, pokud:

a) rozhodující orgán může na základě dostupných důkazů vydat kladné rozhodnutí ð o přiznání postavení uprchlíka ï nebo

b) příslušný orgán již měl se žadatelem schůzku s cílem pomoci mu při podání žádosti a předložení potřebných informací k žádosti podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2004/83/ES nebo

c) rozhodující orgán považuje na základě úplného posouzení informací, které žadatel poskytl, žádost za nedůvodnou v případech, na které se vztahují okolnosti uvedené v čl. 23 odst. 4 písm. a), c), g), h) a j).

3. Osobní pohovor nemusí být rovněž proveden,

b) nelze-li ho přiměřeně uskutečnit, zejména pokud se příslušný orgán domnívá, že žadatel není vzhledem k přetrvávající situaci, na níž nemá vliv, k pohovoru způsobilý nebo jej nemůže absolvovat. V případě pochybností ð příslušný orgán záležitost projedná s lékařským odborníkem za účelem zjištění, zda jde o dočasný či stálý stav. ï si členské státy mohou vyžádat lékařské nebo psychologické potvrzení.

Neposkytne-li členský stát podle tohoto odstavcebodu b) příležitost k osobnímu pohovoru žadateli, nebo případně závislé osobě, přijmou se přiměřená opatření pro to, aby žadatel nebo závislá osoba mohli předložit další údaje.

43. Neprovedení osobního pohovoru podle tohoto článku nebrání rozhodujícímu orgánu, aby o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï rozhodl.

54. Neprovedení osobního pohovoru podle odst. 2 písm. b) a c) a odstavce 3 nesmí rozhodnutí rozhodujícího orgánu nepříznivě ovlivnit.

65. Bez ohledu na čl. 2024 odst. 1 mohou členské státy při rozhodování o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï vzít v úvahu skutečnost, že se žadatel bez vážných důvodů nedostavil k osobnímu pohovoru.

Článek 1314

Požadavky na osobní pohovor

65. Osobní pohovor se zpravidla uskutečňuje v nepřítomnosti rodinných příslušníků, ledaže rozhodující orgán považuje jejich přítomnost za nezbytnou pro přiměřené posouzení.

66. Osobní pohovor se uskutečňuje za podmínek, které zajistí odpovídající důvěrnost.

67. Členské státy přijmou vhodná opatření pro zajištění toho, aby se osobní pohovory uskutečňovaly za podmínek umožňujících žadatelům předložit v úplnosti důvody své žádosti. Za tímto účelem členské státy

a) zajistí, aby osoba, která pohovor vede, byla dostatečně způsobilá k zohlednění osobních nebo obecných okolnostií žádosti, včetně kulturního původu ð , gendru ï žadatele nebo jeho zranitelnosti, je-li to možné, a

ò nový

b) pokud je to možné zajistí, aby, pokud o to dotyčný žadatel požádá, s ním vedla pohovor osoba stejného pohlaví;

ê 2005/85/ES(přizpůsobený)

ð nový

bc) vyberou ð způsobilého ï tlumočníka, který je schopen zajistit přiměřenou komunikaci mezi žadatelem a osobou, která pohovor vede. Komunikace nemusí nutně probíhat v jazyce, který žadatel o azyl upřednostňuje, existuje-li jiný jazyk, kterému , o němž lze důvodně předpokládat, že mu žadatel rozumí a je v něm schopen ð jasně ï komunikovat. ð Pokud je to možné, členské státy na žádost žadatele zajistí tlumočníka stejného pohlaví.ï

ò nový

d) zajistí, aby osoba, jež vede pohovor o věcné stránce žádosti o mezinárodní ochranu, nebyla uniformovaná;

e) zajistí, aby pohovory s nezletilými osobami byly vedeny přátelsky.

ê 2005/85/ES

68. Členské státy mohou stanovit pravidla týkající se přítomnosti třetích stran při osobním pohovoru.

5. Tento článek se použije rovněž na schůzky uvedené v čl. 12 odst. 2 písm. b).

ò nový

Článek 15

Obsah osobního pohovoru

Při osobním pohovoru o věcné stránce žádosti o mezinárodní ochranu rozhodující orgán zajistí, aby měl žadatel odpovídající příležitost k předložení náležitostí potřebných k odůvodnění své žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice]. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby

a) otázky směřované na žadatele byly relevantní za účelem zjištění, zda potřebuje mezinárodní ochranu podle směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice];

b) měl žadatel odpovídající příležitost k podání vysvětlení ohledně náležitostí potřebných ke zdůvodnění žádosti, které mohou chybět, a/nebo jakýchkoli nesrovnalostí či rozporů ve svých prohlášeních.

ê 2005/85/ES

Článek 14

Status protokolu o osobním pohovoru v řízení

1. Členské státy zajistí, aby o každém osobním pohovoru byl vyhotoven písemný protokol obsahující alespoň údaje týkající se žádosti, jak je žadatel předložil podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2004/83/ES.

2. Členské státy zajistí, aby žadatelé měli včas přístup k protokolu o osobním pohovoru. Je-li přístup poskytnut až po vydání rozhodnutí rozhodujícího orgánu, členské státy zajistí, aby byl přístup umožněn co nejdříve tak, aby bylo možno ve stanovené lhůtě připravit a podat opravný prostředek.

3. Členské státy mohou vyžadovat souhlas žadatele s obsahem protokolu o osobním pohovoru.

Pokud žadatel odmítne obsah protokolu schválit, uvedou se důvody odmítnutí ve spisu žadatele.

Odmítne-li žadatel schválit obsah protokolu, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby o jeho žádosti rozhodl.

4. Tento článek se použije rovněž na schůzky uvedené v čl. 12 odst. 2 písm. b).

ò nový

Článek 16

Přepis a zpráva z osobních pohovorů

69. Členské státy zajistí, aby byl z každého osobního pohovoru vyhotoven přepis.

70. Členské státy si po skončení osobního pohovoru vyžádají souhlas žadatele s obsahem přepisu. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby měl žadatel příležitost se vyjádřit a/nebo podat vysvětlení k jakémukoli nesprávnému pochopení nebo zkreslení v přepise.

71. Pokud žadatel odmítne obsah přepisu schválit, uvedou se důvody odmítnutí ve spisu žadatele.

Odmítne-li žadatel schválit obsah přepisu, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby o jeho žádosti rozhodl.

72. Aniž by byly dotčeny odstavce 1 a 2, mohou členské státy vypracovat písemnou zprávu o osobním pohovoru, jež by obsahovala alespoň hlavní informace o žádosti, jak je žadatel prezentoval. V těchto případech členské státy zajistí, aby byl ke zprávě přiložen přepis z osobního pohovoru.

73. Členské státy zajistí, aby žadatelé měli přístup k přepisu a případně zprávě o osobním pohovoru včas předtím, než rozhodující orgán vydá rozhodnutí.

Článek 17

Medicínsko-právní zprávy

74. Členské státy umožní žadatelům na žádost provedení lékařského vyšetření, aby mohli podložit svá tvrzení ohledně pronásledování nebo vážné újmy v minulosti. Za tímto účelem členské státy poskytnou žadatelům přiměřenou lhůtu, aby mohli rozhodujícímu orgánu předložit lékařské osvědčení.

75. Aniž by byl dotčen odstavec 1, pokud existují přiměřené důvody domnívat se, že žadatel trpí posttraumatickou stresovou poruchou, zajistí rozhodující orgán se souhlasem žadatele provedení lékařské prohlídky.

76. Členské státy učiní vhodná opatření s cílem zajistit, aby lékařskou prohlídku podle odstavce 2 provedl nestranný a kvalifikovaný odborník.

77. Členské státy stanoví další pravidla a opatření pro zjišťování a dokládání příznaků mučení nebo jiných forem fyzického, sexuálního či psychického násilí za účelem uplatnění tohoto článku.

78. Členské státy zajistí, aby osoby, jež provádějí s žadateli pohovor podle této směrnice, byly proškoleny v oblasti zjišťování příznaků mučení.

79. Výsledky lékařských prohlídek uvedených v odstavcích 1 a 2 společně s ostatními náležitostmi žádosti vyhodnotí rozhodující orgán. Zejména jsou zohledňovány při zjišťování, zda jsou tvrzení žadatele důvěryhodná a dostačující.

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 1518

Právo na právní pomoc a zastoupení

80. ð Žadatelům o mezinárodní ochranu je dána příležitost, aby se mohli ï Členské státy žadatelům o azyl umožní, aby se na své náklady mohli v záležitostech týkajících se jejich žádostí o azyl ð o mezinárodní ochranu se ve všech fázích řízení, včetně po vydání zamítavého rozhodnutí, ï účinně radit s právním zástupcem nebo jiným poradcem, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolen.

81. V případě zamítavého rozhodnutí rozhodujícího orgánu čČlenské státy zajistí, aby s výhradou ustanovení odstavce 3 byla na žádost poskytnuta bezplatná právní pomoc nebo zastoupení. ð Za tímto účelem členské státy ï

ò nový

a) poskytnou bezplatnou právní pomoc v řízeních podle kapitoly III. Do této bezplatné právní pomoci spadá alespoň poskytování informací o řízení žadateli s ohledem na jeho konkrétní okolnosti a vysvětlení věcných a právních důvodů v případě zamítavého rozhodnutí;

b) poskytnou bezplatnou právní pomoc nebo zastoupení v řízeních podle kapitoly V. Do této bezplatné právní pomoci nebo zastoupení spadá alespoň vypracování požadovaných procesních dokumentů a účast na slyšení před soudem nebo tribunálem prvního stupně jménem žadatele.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

3. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit, že bezplatná právní pomoc nebo zastoupení se poskytne:

a) pouze pro řízení před soudem nebo tribunálem podle kapitoly V a nikoli pro následné opravné prostředky podle vnitrostátních právních předpisů, včetně nového projednání opravného prostředku po následném opravném prostředku a/nebo

ba) pouze těm osobám, které nemají dostatečné finanční prostředky nebo a/nebo

cb) pouze pro právní zástupce nebo jiné poradce, kteří jsou vnitrostátními právními předpisy výslovně určeni k tomu, aby žadatelům o azyl ð mezinárodní ochranu ï pomáhali nebo je zastupovali. nebo

d) pouze tehdy, má-li opravný prostředek naději na úspěch.

Členské státy zajistí, aby právní pomoc nebo zastoupení podle písmena d) nebylo svévolně omezováno.

ò nový

V případě řízení upravených v kapitole V mohou členské státy poskytnout bezplatnou právní pomoc a/nebo zastoupení žadatelům, pokud je tato pomoc nezbytná, aby byla zajištěn jejich účinný přístup k právní ochraně. Členské státy zajistí, aby právní pomoc a/nebo zastoupení poskytnuté podle tohoto odstavce nebyly svévolně omezovány.

ê 2005/85/ES

ð nový

4. Členské státy mohou stanovit pravidla pro podávání a zpracování žádostí o právní pomoc nebo zastupování.

ò nový

5. Členské státy mohou povolit, aby bezplatnou právní pomoc a/nebo zastoupení žadatelům o mezinárodní ochranu v řízeních podle kapitoly III a/nebo kapitoly V poskytly nevládní organizace.

ê 2005/85/ES(přizpůsobený)

ð nový

56. Členské státy mohou rovněž

a) stanovit pro poskytování bezplatné právní pomoci nebo zastoupení peněžní nebo časová omezení, pokud tato omezení svévolně neomezují přístup k právní pomoci nebo zastoupení;

b) stanovit, že ohledně poplatků a jiných nákladů nebude žadatelům poskytnuto příznivější zacházení, než je zacházení obecně poskytované v záležitostech týkajících se právní pomoci vlastním státním příslušníkům.

67. Členské státy mohou požadovat, aby jim žadatel zcela nebo částečně uhradil vynaložené výdaje, pokud se jeho finanční situace značně zlepší nebo pokud bylo rozhodnutí o poskytnutí těchto plnění přijato na základě nepravdivých informací, které žadatel předložil.

Článek 1619

Rozsah právní pomoci a zastoupení

82. Členské státy zajistí, aby právní zástupce nebo jiný poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený a který v souladu s těmito předpisy žadateli o azyl ð mezinárodní ochranu ï pomáhá nebo ho zastupuje, měl přístup k informacím uvedeným ve spisu žadatele, ð na základě kterých je nebo bude rozhodnuto ï , které mohou posuzovat orgány uvedené v kapitole V, jsou-li tyto informace důležité pro posouzení žádosti.

Členské státy mohou učinit výjimku, pokud by vyzrazení informací nebo zdrojů ohrozilo bezpečnost státu, bezpečnost organizací nebo osob poskytujících informace nebo bezpečnost osob, jichž se informace týkají, nebo pokud by byly ohroženy zájmy šetření v souvislosti s posuzováním žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušnými orgány členských států nebo mezinárodní vztahy členských států. V těchto případech ð členské státy: ï

ò nový

a) zpřístupní příslušné informace nebo zdroje alespoň právnímu zástupci nebo poradci, který podstoupil bezpečnostní kontrolu, pokud jsou informace podstatné pro prověřování žádosti nebo rozhodnutí o odnětí mezinárodní ochrany;

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

√ b) Õ zpřístupní mají přístup k dotyčnéým informaceím nebo zdrojeům orgánůmy uvedenýmé v kapitole V, pokud není přístup vyloučen z důvodu bezpečnosti státu.

83. Členské státy zajistí, aby právní zástupce nebo jiný poradce, který žadateli o ð mezinárodní ochranu ï azyl pomáhá nebo ho zastupuje, měl přístup do uzavřených oblastí, např. zajišťovacích zařízení nebo tranzitních prostor, aby se mohl s žadatelem radit.

Členské státy mohou v souladu s vnitrostátními právními předpisy omezit možnost navštívit žadatele v uzavřených oblastech jen tehdy, je-li to objektivně nutné z důvodu bezpečnosti, veřejného pořádku nebo správy této oblasti nebo k zajištění účinného posouzení žádosti, a to pokud tím přístup právního zástupce nebo jiného poradce není podstatně omezen nebo znemožněn.

ò nový

84. Členské státy umožní žadateli, aby si přizval k osobnímu pohovoru právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený.

ê 2005/85/ES

ð nový

34. Aniž je dotčen tento článek nebo čl. 1721 odst. 1 písm. b), členské státy mohou stanovit pravidla týkající se přítomnosti právních zástupců nebo jiných poradců při všech pohovorech v rámci řízení.

4. Členské státy mohou stanovit, že si žadatel může přivést k osobnímu pohovoru právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený.

Členské státy mohou vyžadovat, aby byl žadatel u osobního pohovoru přítomen, i když ho podle vnitrostátních právních předpisů zastupuje takový právní zástupce nebo poradce, a mohou požadovat, aby žadatel odpovídal na otázky osobně.

ð Aniž by tím byla dotčena platnost čl. 21 odst. 1 písm. b), n ïNepřítomnost právního zástupce nebo jiného poradce nebrání příslušnému orgánu v tom, aby s žadatelem provedl osobní pohovor.

ò nový

Článek 20

Žadatelé se zvláštními potřebami

85. Členské státy učiní příslušná opatření, aby bylo zajištěno, že žadatelé se zvláštními potřebami mají příležitost předložit náležitosti žádosti co možná nejúplněji a spolu se všemi dostupnými důkazy. V případě potřeby jim je poskytnuta prodloužená lhůta, aby mohli předložit důkazy nebo učinit v řízení jiné nezbytné kroky.

86. V případech, kdy se rozhodující orgán domnívá, že byl žadatel vystaven mučení, znásilnění nebo jiným vážným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, jak stanoví článek 21 směrnice […/…/ES] [kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (směrnice o podmínkách přijímání)], je žadateli poskytnut dostatečný čas a příslušná podpora při přípravě na osobní pohovor o věcné stránce jeho žádosti.

87. Ustanovení čl. 27 odst. 6 a 7 se nepoužijí na žadatele uvedené v odstavci 2.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 1721

Záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu

88. S ohledem na všechny postupy stanovené v této směrnici a aniž jsou dotčeny články 12 a 14 13, ð 14 ï a 15, členské státy:

a) přijmou co nejdříve opatření pro zajištění toho, aby nezletilou osobu bez doprovodu při ð podávání a ï posuzování žádosti zastupoval zástupce anebo jí byl jí nápomocen. ð Zástupce jedná nestranně a má nezbytné odborné znalosti v oblasti péče o dítě. ï Tímto zástupcem může být také zástupce uvedený v článku 19 směrnice 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl[19]ve směrnici […/…/ES] [směrnice o podmínkách přijímání];

b) zajistí, aby zástupce mohl nezletilou osobu bez doprovodu informovat o významu a možných důsledcích osobního pohovoru a případně o tom, jak se má na osobní pohovor připravit. Členské státy ð zajistí, aby se ï zástupci umožní, aby se tohoto pohovoru zúčastnil ð zástupce a/nebo právní zástupce nebo jiný poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný, ï a aby v rámci stanoveném osobou, která pohovor vede, ð měl příležitost klást ï kladl otázky nebo činitl připomínky.

Členské státy mohou vyžadovat přítomnost nezletilých osob bez doprovodu u osobních pohovorů i tehdy, je-li přítomen zástupce.

89. Členské státy mohou upustit od ustanovení zástupce, pokud nezletilá osoba bez doprovodu:

a) se vší pravděpodobností dosáhne zletilosti před rozhodnutím v prvním stupni nebo

b) může sama využít bezplatně právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný, aby plnil uvedené úkoly zástupce nebo

c)b) je nebo byl/a ženatý/vdaná.

3. Členské státy mohou v souladu s právními předpisy platnými k 1. prosinci 2005 rovněž upustit od ustanovení zástupce, pokud je nezletilá osoba bez doprovodu starší 16 let, ledaže není schopna se bez zástupce svou žádostí zabývat.

43. Členské státy zajistí, aby

90. osobní pohovor k žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï s nezletilou osobou bez doprovodu podle článků 12, 13 a 14 13, 14 a 15 vedla osoba s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob;

91. rozhodnutí rozhodujícího orgánu o žádosti nezletilé osoby bez doprovodu připravil pracovník s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob.

ò nový

4. S výhradou podmínek stanovených v článku 18 je nezletilým osobám bez doprovodu poskytována bezplatná právní pomoc, pokud jde o všechna řízení upravená touto směrnicí.

ê 2005/85/ES

ð nový

5. Členské státy mohou v rámci posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï použít k určení věku nezletilých osob bez doprovodu lékařské vyšetření ð, pokud mají členské státy i potom, co tyto osoby učinily obecné prohlášení nebo předložily jiný vhodný důkaz, stále pochybnosti ohledně jejich věkuï.

ò nový

Každé lékařské vyšetření je prováděno tak, aby byla plně respektována důstojnost každého jednotlivce, přičemž jsou upřednostňována méně invazivní vyšetření.

ê 2005/85/ES

ð nový

Je-li použito lékařské vyšetření, členské státy zajistí, aby:

a) nezletilé osoby bez doprovodu byly informovány před posouzením své žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï a v jazyce, kterému o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, o možnosti určení jejich věku pomocí lékařského vyšetření. To zahrnuje informaci o způsobu vyšetření a možných důsledcích výsledku lékařského vyšetření na posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï , jakož i o důsledcích odmítnutí lékařského vyšetření nezletilou osobou bez doprovodu;

b) nezletilé osoby bez doprovodu nebo jejich zástupci souhlasili s provedením vyšetření k určení věku dotyčné nezletilé osoby a

c) rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï nezletilé osoby bez doprovodu, která odmítla lékařské vyšetření podstoupit, nebylo založeno výlučně na tomto odmítnutí.

Skutečnost, že nezletilá osoba bez doprovodu odmítla podstoupit lékařské vyšetření, nebrání rozhodujícímu orgánu rozhodnout o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

ò nový

6. Ustanovení čl. 27 odst. 6 a 7 a čl. 29 odst. 2 písm. c), článku 32 a článku 37 se nepoužije na nezletilé osoby bez doprovodu.

ê 2005/85/ES

ð nový

67. Při provádění tohoto článku se členské státy řídí především nejlepšími zájmy dítěte.

Článek 1822

Zajištění

92. Členské státy nezajistí osobu pouze z toho důvodu, že se jedná o žadatele o azyl ð mezinárodní ochranu ï. ð Důvody a podmínky zajištění a záruky dané zajištěným žadatelům o mezinárodní ochranu odpovídají směrnici […/…/ES] [směrnice o podmínkách přijímání]. ï

93. Je-li žadatel o ð mezinárodní ochranu ï zajištěn, členské státy zajistí možnost rychlého soudního přezkumu ð podle směrnice […/…/ES] [směrnice o podmínkách přijímání]. ï

Článek 1923

Postup v případě zpětvzetí žádosti

94. Pokud členské státy ve vnitrostátních právních předpisech stanoví možnost výslovného zpětvzetí žádosti, zajistí, aby v případě výslovného zpětvzetí žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï žadatelem rozhodující orgán rozhodl buď o zastavení posuzování žádosti nebo o jejím zamítnutí.

95. Členské státy mohou rovněž stanovit, že rozhodující orgán může rozhodnout o zastavení posuzování žádosti, aniž by vydal rozhodnutí. V takovém případě členské státy zajistí, aby rozhodující orgán učinil ve spisu žadatele příslušnou poznámku.

Článek 2024

Postup v případě konkludentního zpětvzetí žádosti nebo odstoupení od žádosti

96. Existuje-li důvod se domnívat, že žadatel o azyl ð mezinárodní ochranu ï vzal konkludentně svou žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï zpět nebo od ní odstoupil, zajistí členské státy, aby rozhodující orgán rozhodl buď o zastavení posuzování žádosti nebo o jejím zamítnutí na základě toho, že žadatel neprokázal nárok na postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES.

Členské státy mohou předpokládat, že žadatel vzal konkludentně svou žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï zpět nebo od ní odstoupil, zejména pokud se zjistilo, že:

a) nereagoval na žádosti o poskytnutí údajů nezbytných pro žádost podle článku 4 směrnice 2004/83/ES […./../ES] [kvalifikační směrnice] nebo se nedostavil k osobnímu pohovoru podle článků 1213, 1314, 15 a 1416, ledaže žadatel v přiměřené lhůtě prokáže, že k tomu došlo z důvodů, které nemohl ovlivnit;

b) se skrývá nebo bez povolení opustil místo pobytu nebo místo, kde byl zadržován, aniž v přiměřené lhůtě kontaktoval příslušný orgán, nebo v přiměřené lhůtě nesplnil svou ohlašovací či jinou oznamovací povinnost.

Za účelem provedení těchto ustanovení mohou členské státy stanovit lhůty nebo pokyny.

97. Členské státy zajistí, aby žadatel, který se opět ohlásí u příslušného úřadu poté, co bylo rozhodnuto zastavit posuzování jeho žádosti podle odstavce 1 tohoto článku, mohl požádat o opětovné otevření svého případu, pokud se jeho žádost neposuzuje podle článků 32 a 34.

Členské státy mohou stanovit lhůtu, po jejímž uplynutí nelze případ znovu otevřít.

Členské státy zajistí, aby v tomto případě nebyla osoba vyhoštěna v rozporu se zásadou nenavracení.

Členské státy mohou rozhodujícímu orgánu povolit, aby pokračoval v posuzování žádosti ve fázi, ve které bylo pozastaveno.

ò nový

98. Tímto článkem není dotčena směrnice (ES) č. …/….. [dublinské nařízení].

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 2125

Role UNHCR

99. Členské státy UNHCR umožní:

a) přístup k žadatelům o azyl ð mezinárodní ochranu ï včetně těch, kteří se nacházejí v zajištění a v tranzitních prostorách na letištích nebo v přístavech;

b) přístup k informacím o jednotlivých žádostech o azyl ð mezinárodní ochranu ï, o průběhu řízení a vydaných rozhodnutích, pokud s tím žadatel o azyl souhlasí;

c) v jakékoli fázi řízení předkládat při výkonu svých povinností dohledu podle článku 35 Ženevské úmluvy příslušným orgánům své názory ohledně jednotlivých žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

100. Odstavec 1 se použije rovněž na organizaci, která pracuje na území dotyčného členského státu jménem UNHCR na základě dohody s tímto členským státem.

Článek 2226

Shromažďování údajů k jednotlivým žádostem

Za účelem posuzování jednotlivých žádostí členské státy:

a) přímo nesdělí údajným původcům pronásledování ð nebo vážné újmy ï žadatele o azyl informace o jednotlivých žádostech o azyl ð mezinárodní ochranu ï nebo skutečnost, že byla podána žádost;

b) nezískávají od údajných původců pronásledování ð nebo vážné újmy ï žadatele o azyl žádné informace způsobem, jímž by tito původci pronásledování byli přímo informováni o tom, že dotyčný žadatel podal žádost, a který by ohrozil nedotknutelnost žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu či bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí v zemi původu.

KAPITOLA III

ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI

ODDÍL I

Článek 2327

Posuzovací řízení

101. Členské státy zpracovávají žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï v rámci posuzovacího řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

102. Členské státy zajistí, aby toto řízení bylo dokončeno co nejdříve, aniž by tím bylo dotčeno přiměřené a úplné posouzení.

ò nový

103. Členské státy zajistí, aby bylo řízení ukončeno do šesti měsíců od podání žádosti.

Členské státy mohou prodloužit lhůtu tak, aby nepřesahovala dalších šest měsíců v jednotlivých případech, které jsou po skutkové a právní stránce složité.

104. Pokud není možné učinit rozhodnutí ve lhůtě uvedené v odstavci 3 pododstavci 1, členské státy zajistí, aby dotyčný žadatel:

a) byl informován o prodlení a

b) na žádost obdržel informaci o důvodech prodlení a časovém rámci, ve kterém lze očekávat rozhodnutí o jeho žádosti.

Důsledky nepřijetí rozhodnutí ve lhůtě uvedené v odstavci 3 se stanoví podle vnitrostátního práva.

ê 2005/85/ES(přizpůsobený)

ð nový

Členské státy zajistí, aby v případech, kdy není možné vydat rozhodnutí do šesti měsíců, žadatel

a) byl buď informován o prodlení nebo

b) na žádost obdržel informaci o časovém rámci, ve kterém lze očekávat rozhodnutí o jeho žádosti. Tato informace nezakládá povinnost členského státu vůči dotyčnému žadateli vydat rozhodnutí v uvedeném časovém rámci.

35. Členské státy mohou upřednostnit nebo urychlit posuzování ð žádosti o mezinárodní ochranu ï v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II, včetně případů, kdy je žádost pravděpodobně opodstatněná nebo kdy má žadatel zvláštní potřeby.

a) pokud je pravděpodobné, že je žádost opodstatněná;

b) pokud má žadatel zvláštní potřeby;

c) v jiných případech s výjimkou žádostí uvedených v odstavci 6.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

4 6. Členské státy mohou rovněž stanovit, že se posuzovací řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II upřednostní nebo urychlí, pokud:

a) žadatel při podávání své žádosti a jejím zdůvodňování uvedl pouze záležitosti, které nejsou důležité nebo mají jen malý význam pro posouzení toho, zda může být uznán za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu ï podle směrnice 2004/83/ES směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice] nebo

b) žadatel zjevně nemůže být uznán za uprchlíka nebo mu nemůže být přiznáno postavení uprchlíka v členském státě podle směrnice 2004/83/ES nebo

c) žádost o azyl se považuje za nedůvodnou,

i)b) protože žadatel pochází z bezpečné země původu ve smyslu článků 29, 30 a 31 √ této směrnice Õ, nebo

ii) protože se země, která není členským státem, považuje pro žadatele za bezpečnou třetí zemi, aniž je dotčen čl. 28 odst. 1; nebo

d)c) žadatel uvedl orgány v omyl tím, že předložil nepravdivé údaje nebo doklady nebo neposkytl důležité údaje nebo doklady ohledně své totožnosti nebo státní příslušnosti, které by mohly mít negativní dopad na rozhodnutí nebo

e) žadatel podal další žádost o azyl, ve které uvedl jiné osobní údaje nebo

f)d) žadatel neposkytl údaje, které by s dostatečnou jistotou umožnily určit jeho totožnost nebo státní příslušnost, nebo zničil doklady totožnosti nebo cestovní doklady, které by pomohly určit jeho totožnost nebo státní příslušnost, nebo se těchto dokladů ve zlém úmyslu pravděpodobně zbavil nebo

g) žadatel uvedl nesouvislé, protichůdné, nepravděpodobné nebo nedostatečné údaje, které jsou zjevně nepřesvědčivé, pokud jde o jeho tvrzení, že je vystaven pronásledování podle směrnice 2004/83/ES nebo

h) žadatel podal následnou žádost, která neobsahuje žádné nové důležité informace týkající se jeho zvláštních okolností nebo situace v jeho zemi původu nebo

i) žadatel bez zjevného důvodu nepodal žádost dříve, i když k tomu měl příležitost nebo

ò nový

e) žádost podala nesezdaná nezletilá osoba, na kterou se vztahuje čl. 6 odst. 7 písm. c), poté co byla zamítnuta žádost rodičů nebo rodiče odpovědného za nezletilou osobu a nebyly předloženy žádné nové údaje týkající se jejích zvláštních okolností nebo situace v její zemi původu nebo

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

j)f) žadatel podává žádost pouze proto, aby pozdržel nebo zmařil výkon dřívějšího anebo blížícího se rozhodnutí, které by vedlo k jeho vyhoštění,. nebo

k) žadatel bez zjevného důvodu nesplnil povinnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2004/83/ES nebo čl. 11 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 20 odst. 1 této směrnice nebo

l) žadatel vstoupil na území členského státu protiprávně nebo si na něm protiprávně prodloužil svůj pobyt a bez zjevného důvodu se co nejdříve nedostavil k orgánům nebo s ohledem na okolnosti svého vstupu nepodal žádost o azyl nebo

m) žadatel představuje hrozbu pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek členského státu nebo byl podle vnitrostátních právních předpisů ze závažných důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku vykonatelně vypovězen nebo

n) žadatel odmítá splnit povinnost nechat si odebrat otisky prstů v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy nebo

o) žádost podala nesezdaná nezletilá osoba, na kterou se vztahuje čl. 6 odst. 4 písm. c), poté co byla zamítnuta žádost rodičů nebo rodiče odpovědného za nezletilou osobu a nebyly předloženy žádné nové údaje týkající se jejích zvláštních okolností nebo situace v její zemi původu.

ò nový

7. V případě nedůvodných žádostí podle článku 28, ve kterých se uplatní kterákoli z okolností uvedených v odstavci 6, mohou členské státy po přiměřeném a úplném posouzení zamítnout žádost jako zjevně nedůvodnou.

8. Členské státy stanoví přiměřené lhůty pro přijetí rozhodnutí v řízení v prvním stupni podle odstavce 6.

9. Pokud byla žádost o mezinárodní ochranu předložena po neoprávněném vstupu na území nebo na hranici, včetně tranzitních prostor, a pokud chybí dokumenty nebo pokud byly použity pozměněné dokumenty, neznamená to samo o sobě, že bude automaticky použito zrychlené posuzovací řízení.

Článek 28

Nedůvodné žádosti

Aniž je dotčen článek 23, mohou členské státy považovat žádost o mezinárodní ochranu za nedůvodnou, pouze pokud rozhodující orgán zjistil, že žadatel nesplňuje podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany podle směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice].

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 24

Zvláštní řízení

1. Odchylně od základních zásad a záruk uvedených v kapitole II mohou členské státy stanovit tato zvláštní řízení:

a) předběžné posouzení za účelem zpracování žádostí, které jsou posuzovány v rámci oddílu IV;

b) řízení za účelem zpracování žádostí, které jsou posuzovány v rámci oddílu V.

2. Členské státy mohou rovněž stanovit odchylku od oddílu VI.

ODDÍL II

Článek 2529

Nepřípustné žádosti

105. Kromě případů, kdy se žádost neposuzuje podle nařízení (ES) č. 343/2003nařízení [č. …/….] [dublinské nařízení], nemusí členské státy posuzovat, zda žadatel může být uznán za uprchlíka ð splňuje podmínky pro přiznání nároku na mezinárodní ochranu ï podle směrnice 2004/83/ESsměrnice …./../ES [kvalifikační směrnice] , považuje-li se žádost podle tohoto článku za nepřípustnou.

ê 2005/85/ES

ð nový

106. Členské státy mohou považovat žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï za nepřípustnou ð pouze ï podle tohoto článku, pokud:

a) postavení uprchlíka přiznal jiný členský stát;

b) země, která není členským státem se podle článku 2631 považuje za první zemi azylu pro žadatele;

c) země, která není členským státem, se podle článku 2732 považuje za bezpečnou třetí zemi pro žadatele;

d) žadatel může setrvat v dotyčném členském státě z jiného důvodu a v důsledku toho mu bylo přiznáno postavení, které právy a výhodami odpovídá postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES;

e) žadatel může setrvat na území dotyčného členského státu z jiných důvodů, které ho chrání před navrácením až do výsledku řízení o přiznání postavení podle písmena d);

f)d) žadatel po pravomocném rozhodnutí podal stejnou žádost;

g)e) osoba závislá na žadateli podá žádost poté, co v souladu s čl. 6 odst. 34 souhlasila, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem, a neexistují žádné skutečnosti týkající se situace této závislé osoby, které by odůvodňovaly samostatnou žádost.

ò nový

Článek 30

Zvláštní pravidla týkající se pohovorů o přípustnosti

107. Předtím, než bude učiněno rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti, členské státy umožní žadatelům sdělit svůj názor na použití důvodů uvedených v článku 29 na jejich konkrétní okolnosti. Za tímto účelem členské státy povedou osobní pohovor ohledně přípustnosti žádosti. Členské státy mohou učinit výjimku pouze v souladu s článkem 36 v případě následných žádostí.

108. Odstavcem 1 není dotčen článek 5 nařízení (ES) č. …/…. [dublinské nařízení].

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 2631

Pojetí první země azylu

Zemi lze pro žadatele o azyl ð mezinárodní ochranu ï považovat za první zemi azylu, pokud

a) žadatel byl v této zemi uznán za uprchlíka a může nadále požívat této ochrany nebo

b) žadatel jinak požívá v této zemi dostatečné ochrany, včetně použití zásady nenavracení,

za předpokladu, že bude touto zemí převzat zpět.

Při uplatnění pojetí první země azylu na zvláštní okolnosti žadatele o azyl ð žadatele o mezinárodní ochranu ï mohou členské státy vzít v úvahu čl. 2732 odst. 1.

Článek 2732

Pojetí bezpečné třetí země

109. Členské státy mohou uplatnit pojetí bezpečné třetí země pouze tehdy, pokud se příslušné orgány přesvědčily, že s osobou žádající o azyl ð mezinárodní ochranu ï bude v dotyčné třetí zemi zacházeno podle těchto zásad:

a) není ohrožen život a svoboda z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo zastávání určitých politických názorů;

ò nový

b) neexistuje riziko vážné újmy dle definice uvedené ve [směrnici …./../ES] [kvalifikační směrnice];

ê 2005/85/ES

ð nový

bc) je dodržována zásada nenavracení v souladu s Ženevskou úmluvou;

cd) je dodržován zákaz vyhoštění, představuje-li to porušení zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, jak stanoven mezinárodním právem; a

de) existuje možnost požádat o přiznání postavení uprchlíka a v případě uznání za uprchlíka obdržet ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou.

110. Uplatnění pojetí bezpečné třetí země podléhá pravidlům stanoveným vnitrostátními právními předpisy včetně:

a) pravidel, která vyžadují, aby existovala vazba mezi osobou žádající o azyl ð mezinárodní ochranu ï a dotyčnou třetí zemí, na jejímž základě by bylo odůvodněné, aby se tato osoba do dotyčné země odebrala;

b) pravidel týkajících se metodiky, pomocí níž se mohou příslušné orgány přesvědčit, že pro konkrétní zemi nebo konkrétního žadatele lze uplatnit pojetí bezpečné třetí země. Tato metodika zahrnuje posuzování bezpečnosti země pro určitého žadatele případ od případu nebo vnitrostátní určení zemí, které se obecně považují za bezpečné;

c) pravidel slučitelných s mezinárodním právem, která umožňují jednotlivě posoudit, zda dotyčná třetí země je pro určitého žadatele bezpečná, a poskytují žadateli alespoň možnost napadnout uplatnění pojetí bezpečné třetí země z důvodu, že by byl vystaven mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu. ð z důvodu, že třetí země není v případě konkrétních okolností, ve kterých se osoba nachází, bezpečná. Žadatel může mít rovněž možnost zpochybnit existenci spojitosti mezi ním a třetí zemí podle písm. a) ï .

111. Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto článku, členské státy:

a) žadatele náležitě vyrozumí a

b) vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

112. Pokud třetí země nepovolí žadateli o azyl ð žadateli o mezinárodní ochranu ï vstup na své území, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

113. Členské státy pravidelně informují Komisi o zemích, na které se uplatňuje toto pojetí podle tohoto článku.

ODDÍL III

Článek 28

Nedůvodné žádosti

1. Aniž jsou dotčeny články 19 a 20, mohou členské státy považovat žádost o azyl za nedůvodnou, pouze pokud rozhodující orgán zjistil, že žadatel nesplňuje předpoklady pro přiznání postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES.

2. V případech uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. b) a v případech nedůvodných žádostí o azyl, na které se vztahuje některá z okolností uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. a) a c) až o), mohou členské státy považovat žádost za zjevně nedůvodnou, je-li to stanoveno vnitrostátními právními předpisy.

Článek 29

Společný minimální seznam třetích zemí považovaných za bezpečné země původu

1. Rada může kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem přijmout společný minimální seznam třetích zemí, které členské státy považují za bezpečné země původu podle přílohy II.

2. Rada může kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem změnit společný minimální seznam podle přílohy II tím, že na něj třetí země doplní nebo je z něj vypustí. Komise přezkoumá žádost Rady nebo členského státu, aby předložila návrh na změnu společného minimálního seznamu.

3. Při vypracování návrhu podle odstavců 1 a 2 využije Komise informací členských států, vlastních informací a případně informací UNHCR, Rady Evropy nebo jiných významných mezinárodních organizací.

4. Požádá-li Rada Komisi, aby předložila návrh na vypuštění třetí země ze společného minimálního seznamu, pozastavuje se s ohledem na tuto třetí zemi povinnost členských států podle čl. 31 odst. 2 od prvního dne následujícího po žádosti Rady o předložení takového návrhu.

5. Požádá-li členský stát Komisi, aby předložila Radě návrh na vypuštění třetí země ze společného minimálního seznamu, oznámí tento členský stát Radě písemně žádost, kterou Komisi předložil. Povinnost tohoto členského státu podle čl. 31 odst. 2 se s ohledem na tuto třetí zemi pozastavuje od prvního dne následujícího po oznámení Radě.

6. O pozastavení podle odstavců 4 a 5 je informován Evropský parlament.

7. Pozastavení podle odstavců 4 a 5 skončí po uplynutí tři měsíců, nepředloží-li Komise před uplynutím tohoto období návrh na vypuštění třetí země ze společného minimálního seznamu. Pozastavení v každém případě končí, pokud Rada zamítne návrh Komise na vypuštění třetí země ze seznamu.

8. Na žádost Rady předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o tom, zda je situace v zemi, která je uvedena na společném minimálním seznamu, nadále v souladu s přílohou II. Při předkládání zprávy Komise případně předloží doporučení nebo návrhy, které považuje za vhodné.

Článek3033

Vnitrostátní určení třetích zemí za bezpečné země původu

114. Aniž je dotčen článek 29, mohou čČlenské státy mohou za účelem posuzování žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï zachovat nebo přijmout právní předpisy, které v souladu s přílohou II umožňují určit na vnitrostátní úrovni za bezpečné země původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na společném minimálním seznamu.

2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy za účelem posuzování žádostí o azyl zachovat právní předpisy platné k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečné země původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na společném minimálním seznamu, jsou-li přesvědčeny, že osoby v dotyčné třetí zemi nejsou obecně vystaveny:

a) pronásledování, jak je vymezeno v článku 9 směrnice 2004/83/ES, ani

b) mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu.

3. Členské státy mohou rovněž zachovat právní předpisy platné k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečnou část země, nebo určit zemi nebo část země za bezpečnou pro určitou skupinu osob v této zemi, jsou-li ve vztahu k této části nebo skupině splněny podmínky odstavce 2.

4. Při hodnocení, zda je země bezpečnou zemí původu podle odstavců 2 a 3, zohlední členské státy právní situaci, uplatňování práva a obecnou politickou situaci v dotyčné třetí zemi.

ò nový

115. Členské státy zajistí pravidelný přezkum situace ve třetích zemích určených za bezpečné podle tohoto článku.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

53. Hodnocení, zda je země v souladu s tímto článkem bezpečnou zemí původu, se zakládá na řadě zdrojů informací, zejména informací jiných členských států, ð Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, ï UNHCR, Rady Evropy a jiných významných mezinárodních organizací.

64. Členské státy oznámí Komisi země, které v souladu s tímto článkem určily za bezpečné země původu.

Článek 3134

Pojetí bezpečné země původu

116. Třetí zemi, která byla v souladu s √ touto směrnicí Õ článkem 29 nebo 30 určena za bezpečnou zemi původu, lze po jednotlivém posouzení žádosti považovat pro určitého žadatele o azyl za bezpečnou zemi původu, pouze pokud:

a) žadatel má státní příslušnost této země nebo

b) žadatel je osobou bez státní příslušnosti a dříve v této zemi běžně pobýval

c) a žadatel nepředložil žádné závažné důvody pro to, aby tuto zemi nebylo možno v jeho konkrétní situaci považovat za bezpečnou a mohl tak být uznán za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu ï podle směrnice 2004/83/ES[směrnice …./../ES] [kvalifikační směrnice].

2. V souladu s odstavcem 1 členské státy považují žádost o azyl za nedůvodnou, je-li třetí země určena podle článku 29 za bezpečnou zemi.

32. Členské státy dále ve vnitrostátních právních předpisech stanoví pravidla a úpravy týkající se uplatnění pojetí bezpečné země původu.

ODDÍL IV

Článek 3235

Následné žádosti

117. Pokud osoba, která v členském státě požádala o azyl ð mezinárodní ochranu ï, v témže členském státě předloží další údaje nebo podá následnou žádost, může členský stát posoudit ð posoudí ï tyto další údaje nebo prvky následné žádosti v rámci posuzování předchozí žádosti nebo v rámci přezkumu rozhodnutí, proti kterému byl podán opravný prostředek, pokud v tomto rámci mohou příslušné orgány vzít v úvahu a posoudit všechny prvky, na nichž se zakládají další údaje nebo následná žádost.

118. Navíc mohou Ččlenské státy mohou ð pro účely rozhodnutí o přípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 29 odst. 2 písm. d) ï použít zvláštní řízení podle odstavce 3 √ tohoto článku Õ, pokud osoba podá následnou žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï:

a) poté, co v souladu s článkemy 19 nebo 2023 svou předchozí žádost vzala zpět nebo od ní odstoupila;

b) poté, co bylo vydáno rozhodnutí o předchozí žádosti. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že se toto řízení použije až po vydání pravomocného rozhodnutí.

ò nový

b) poté, co bylo vydáno konečné rozhodnutí o předchozí žádosti.

ê 2005/85/ES

ð nový

119. Následná žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï podléhá nejprve předběžnému posouzení, zda se po zpětvzetí předchozí žádosti nebo po vydání rozhodnutí o žádosti podle odst. 2 písm. b) tohoto článku objevily nebo byly žadatelem předloženy nové prvky nebo zjištění týkající se posouzení, zda ho lze uznat za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, ï podle směrnice 2004/83/ES směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice].

120. Pokud se po předběžném posouzení podle odstavce 3 tohoto článku objeví nebo jsou žadatelem předloženy nové prvky či zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, ï podle směrnice 2004/83/Essměrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice], posuzuje se žádost dále podle kapitoly II.

121. V souladu s vnitrostátními právními předpisy mohou členské státy dále posuzovat následnou žádost, existují-li jiné důvody pro obnovení řízení.

122. Členské státy mohou rozhodnout o dalším posuzování žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 tohoto článku, zejména při využití svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 3941.

123. Postup podle tohoto článku se může použít rovněž v případě závislé osoby, která podá žádost poté, co v souladu s čl. 6 odst. 34 souhlasila s tím, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem. V takovém případě předběžné posouzení podle odstavce 3 tohoto článku sestává z posouzení, zda s ohledem na situaci této závislé osoby existují skutečnosti, které samostatnou žádost odůvodňují.

ò nový

124. Pokud po konečném rozhodnutí o nepřípustnosti následné žádosti podle čl. 29 odst. 2 písm. d) nebo po konečném rozhodnutí o zamítnutí následné žádosti jako nedůvodné, dotyčná osoba podá předtím, než bude vykonáno rozhodnutí o navrácení, novou žádost o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě, tento členský stát může:

a) učinit výjimku z práva zůstat na území za předpokladu, že je rozhodující orgán přesvědčen, že rozhodnutí o navrácení nepovede k přímému nebo nepřímému navrácení, jehož důsledkem bude porušení mezinárodních závazků členského státu; a/nebo

b) stanovit, že žádost je předmětem řízení o přípustnosti podle tohoto článku a článku 29; a/nebo

c) stanovit, že posuzovací řízení bude zrychleno podle čl. 27 odst. 6 písm. f).

V případech uvedených v odst. 8 písm. b) a c) se mohou členské státy odchýlit od lhůt, které se obvykle použijí v řízeních o přípustnosti a/nebo v zrychlených řízeních podle platných vnitrostátních přepisů.

125. Pokud osoba, vzhledem k níž má být vykonáno rozhodnutí o přemístění podle nařízení (ES) […/…] [dublinské nařízení], předloží další údaje nebo podá následnou žádost v přemisťujícím členském státě, odpovědný členský stát, jak je definován v nařízení (ES) […/…] [dublinské nařízení], tyto údaje nebo následné žádosti podle této směrnice posoudí.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 33

Nedostavení se

Členské státy mohou zachovat nebo přijmout postup stanovený v článku 32 v případě žádosti o azyl podané později žadatelem, který úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti nevyhledal přijímací středisko nebo se ve stanovené době nedostavil k příslušným orgánům.

Článek 3436

Procesní pravidla

126. Členské státy zajistí, aby žadatelé o azyl ð o mezinárodní ochranu ï , jejichž žádost podléhá předběžnému posouzení podle článku 3235, měli záruky uvedené v čl. 1011 odst. 1.

127. Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit pravidla pro předběžné posouzení podle článku 32 35. Tato pravidla mohou mimo jiné:

a) uložit dotyčnému žadateli povinnost, aby uvedl skutečnosti a předložil důkazy, které odůvodňují nové řízení;

b) vyžadovat, aby dotyčný žadatel předložil nové informace v určité lhůtě poté, co je získal;

c)b) povolit, aby bylo provedeno předběžné posouzení pouze na základě písemného podání bez osobního pohovoru ð, s výjimkou případů uvedených v čl. 35 odst. 7 ï.

Tyto podmínky nesmí znemožnit přístup žadatelů o azyl k novému řízení, ani vést k účinnému odepření nebo výraznému omezení tohoto přístupu.

128. Členské státy zajistí, aby

a) žadatel byl vhodným způsobem informován o výsledku předběžného posouzení a v případě, že žádost nebude dále posuzována, o důvodech a o možnostech opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí;

b) rozhodující orgán co nejdříve posoudil následnou žádost v souladu s kapitolou II, nastane-li některá ze situací uvedených v čl. 3235 odst. 23.

ODDÍL V

Článek 3537

Řízení na hranicích

129. Členské státy mohou v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II stanovit řízení, kterými se na hranicích nebo v tranzitních prostorách členského státu rozhoduje o:

a) ð přípustnosti ïžádostiech podanéých na tomtoěchto místěech√ a/nebo Õ

ò nový

b) věcné stránce žádosti ve zrychleném řízení podle č. 27 odst. 6.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

2. Neexistují-li však řízení podle odstavce 1, mohou členské státy s výhradou ustanovení tohoto článku a v souladu s právními a správními předpisy platnými k 1. prosinci 2005 zachovat řízení, která se odchylují od základních zásad a záruk uvedených v kapitole II a kterými se na hranicích nebo v tranzitních prostorách rozhoduje o povolení vstupu na jejich území žadatelům o azyl, kteří na tato místa přicestovali a podali zde žádost o azyl.

3. Řízení uvedená v odstavci 2 zejména zajistí, aby:

a) dotyčné osoby mohly setrvat na hranici nebo v tranzitních prostorách členského státu, aniž je dotčen článek 7;

b) dotyčné osoby byly neprodleně informovány o svých právech a povinnostech podle čl. 10 odst. 1 písm. a);

c) dotyčné osoby mohly případně využít služeb tlumočníka podle čl. 10 odst. 1 písm. b);

d) s dotyčnými osobami byl podle článků 12, 13 a 14 proveden pohovor předtím, než příslušný orgán v tomto řízení rozhodne o jejich žádosti o azyl, který povedou osoby s patřičnými znalostmi příslušných norem platných v oblasti azylového a uprchlického práva;

e) dotyčné osoby mohly podle čl. 15 odst. 1 konzultovat právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený, a

f) v případě nezletilých osob bez doprovodu byl dotyčné osobě ustanoven zástupce podle čl. 17 odst. 1, ledaže se použije čl. 17 odst. 2 nebo 3.

V případě, že příslušný orgán odmítne povolit vstup, uvede věcné a právní důvody, proč se žádost o azyl považuje za nedůvodnou nebo nepřípustnou.

42. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí v rámci řízení podle odstavce 21 bylo vydáno v přiměřené době. Není-li rozhodnutí vydáno do čtyř týdnů, povolí se žadateli o azyl vstup na území členského státu, aby mohla být jeho žádost zpracována v souladu s ostatními ustanoveními této směrnice.

53. V případě zvláštního druhu příjezdu nebo příjezdu velkého počtu státních příslušníků třetí země nebo osob bez státní příslušnosti, které podávají žádost o azyl ðmezinárodní ochranuï na hranici nebo v tranzitním prostoru, kdy z praktického hlediska není možné použít ustanovení odstavce 1 nebo zvláštní řízení stanovené v odstavcích 2 a 3, lze tato řízení uplatnit také v případech a po dobu, kdy jsou tito státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti běžně ubytovány v blízkosti hranice nebo tranzitního prostoru.

ODDÍL VI

Článek 3638

Pojetí evropských bezpečných třetích zemí

1. Členské státy mohou stanovit, že posouzení žádosti o azyl a posouzení bezpečnosti žadatele v jeho zvláštní situaci podle kapitoly II se neprovede vůbec nebo se neprovede zcela, pokud příslušný orgán na základě skutečností zjistil, že žadatel o azyl ð mezinárodní ochranu ï chce vstoupit na jeho území protiprávně nebo na něj protiprávně vstoupil z bezpečné třetí země podle odstavce 2.

2. Pro účely odstavce 1 lze třetí zemi považovat za bezpečnou, pouze pokud:

a) bez zeměpisných omezení ratifikovala Ženevskou úmluvu a dodržuje její ustanovení;

b) má zákonem stanovené azylové řízení; ð a ï

c) ratifikovala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a dodržuje její ustanovení, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků; a.

d) Rada ji určila za bezpečnou v souladu s odstavcem 3.

3. Rada přijme nebo změní kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem společný seznam třetích zemí, které se pro účely odstavce 1 považují za bezpečné třetí země.

43. Dotyčné členské státy ve vnitrostátních právních předpisech stanoví úpravy provádění ustanovení odstavce 1 a důsledky rozhodnutí podle těchto ustanovení v souladu se zásadou nenavracení podle Ženevské úmluvy, včetně výjimek z použití tohoto článku z humanitárních nebo politických důvodů či na základě mezinárodního veřejného práva.

54. Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto článku, dotyčné členské státy:

a) žadatele náležitě vyrozumí a

b) vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

65. Pokud bezpečná třetí země nepřevezme žadatele o azyl zpět, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

7. Členské státy, které v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými k 1. prosinci 2005 a na základě kritérií uvedených v odst. 2 písm. a), b) a c) určily třetí země za bezpečné země, mohou na tyto třetí země uplatňovat odstavec 1, dokud Rada nepřijme společný seznam podle odstavce 3.

KAPITOLA IV

ŘÍZENÍ O ODNĚTÍ POSTAVENÍ UPRCHLÍKA ð STATUSU MEZINÁRODNÍ OCHRANY ï

Článek 3739

Odnětí postavení uprchlíka ð statusu mezinárodní ochrany ï

Členské státy zajistí, aby bylo možné zahájit posouzení k odnětí postavení uprchlíka ðstatusu mezinárodní ochranyï určité osobě, objeví-li se nové prvky nebo zjištění naznačující, že existují důvody pro nové posouzení oprávněnosti jejího postavení uprchlíka ðstatusu mezinárodní ochranyï.

Článek 38 40

Procesní pravidla

130. Členské státy zajistí, aby v případech, kdy příslušný orgán zvažuje podle článku 14 ð nebo článku 19 ï směrnice 2004/19/ESsměrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice] odejmout státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti postavení uprchlíka ð status mezinárodní ochrany ï, měla dotyčná osoba tyto záruky:

a) je písemně informována o tom, že příslušný orgán znovu posuzuje oprávněnost jejího postavení uprchlíka ðpřiznání statusu mezinárodní ochranyï, a o důvodech tohoto nového posuzování a

b) má příležitost, aby při osobním pohovoru podle čl. 1011 odst. 1 písm. b) a článků 12, 13, a 14 a 15 nebo v písemném prohlášení uvedla důvody, proč by jí nemělo být postavení uprchlíka ðstatus mezinárodní ochranyï odňato.

Členské státy dále zajistí, aby v rámci tohoto řízení:

a) mohl příslušný orgán získat přesné a aktuální informace z různých zdrojů, např. od UNHCR ða Evropského podpůrného úřadu pro otázky azyluï, týkající se obecné situace, která panuje v zemích původu dotyčných osob, a

b) jsou-li shromažďovány informace k jednotlivému případu za účelem nového posouzení postavení uprchlíka ðstatusu mezinárodní ochranyï , aby tyto informace nebyly získány od původců pronásledování ðnebo vážné újmyï způsobem, jímž by tito původci pronásledování byli přímo informováni o tom, že dotyčná osoba je ðosobou požívající mezinárodní ochranyï uprchlíkem, jejížhož postavení status se znovu posuzuje, a který by ohrozil nedotknutelnost žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu či bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí v zemi původu.

131. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí příslušného orgánu o odnětí postavení uprchlíka ðstatusu mezinárodní ochranyï bylo sděleno písemně. V rozhodnutí se uvedou věcné a právní důvody a písemně se poskytne poučení o opravných prostředcích.

132. Jakmile příslušný orgán vydá rozhodnutí o odnětí postavení uprchlíka ðstatusu mezinárodní ochranyï , použijí se rovněž čl. 1518 odst. 2, čl. 1619 odst. 1 a článek 21 25.

133. Odchylně od odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku mohou členské státy rozhodnout, že postavení uprchlíka ðstatus mezinárodní ochranyï ze zákona zaniká v případě ukončení podle čl. 11 odst. 1 písm. a) až d) směrnice 2004/83/ES nebo, pokud se uprchlík ðosoba požívající mezinárodní ochranyï jednoznačně zřekla toho, aby byla za uprchlíka ðosobu požívající mezinárodní ochranyï uznávána.

KAPITOLA V

ŘÍZENÍ O OPRAVNÉM PROSTŘEDKU

Článek 3941

Právo na účinný opravný prostředek

134. Členské státy zajistí, aby žadatelé o azyl ðmezinárodní ochranuï měli právo na účinný opravný prostředek před soudem nebo tribunálem proti:

a) rozhodnutí o jejich žádosti o azyl ðmezinárodní ochranuï, včetně rozhodnutí:

ò nový

i) považovat žádost za nedůvodnou, co se týče postavení uprchlíka a/nebo statusu doplňkové ochrany,

ê 2005/85/ES

ð nový

ii) považovat žádost za nepřípustnou podle článku. 2529 odst. 2,

iii) vydaného na hranici nebo v tranzitních prostorách členského státu podle čl. 35 37 odst. 1,

iii)iv) neprovést posouzení podle článku 3638;

b) zamítnutí obnovit posuzování žádosti po jeho zastavení podle článků 19 23 a 20 24;

c) rozhodnutí dále neposuzovat následnou žádost podle článků 32 a 34;

d) rozhodnutí zamítnout vstup v rámci řízení podle čl. 35 odst. 2;

ec) rozhodnutí o odnětí postavení uprchlíka ðstatusu mezinárodní ochranyï podle článku 3840.

ò nový

135. Členské státy zajistí, aby osoby, jež rozhodující orgán uzná jako způsobilé pro doplňkovou ochranu, měly právo na účinný opravný prostředek, jak je uveden v odstavci 1, proti rozhodnutí, pokud jde o postavení uprchlíka, považovat žádost za nedůvodnou.

Dotyčná osoba má nárok na práva a výhody zaručené osobám, kterým byl přiznán status doplňkové ochrany, podle směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice] dokud nebude znám výsledek odvolacího řízení.

136. Členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek podle odstavce 1 obsahoval úplné posouzení jak skutkové tak právní stránky, včetně posouzení potřeby mezinárodní ochrany do budoucna (ex nunc) podle směrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice], a to alespoň v odvolacích řízeních před soudem nebo tribunálem prvního stupně.

ê 2005/85/ES článek 4

ð nový

24. Členské státy stanoví ðpřiměřenéï lhůty a další nezbytná pravidla, aby mohl žadatel využít svého práva na účinný opravný prostředek podle odstavce 1.

ê 2005/85/ES článek 4

3. Členské státy v souladu se svými mezinárodními závazky případně stanoví pravidla týkající se:

a) otázky, zda opravný prostředek podle odstavce 1 má za následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském státě až do rozhodnutí o opravném prostředku;

b) možností právních prostředků nebo ochranných opatření, pokud opravný prostředek podle odstavce 1 nemá za následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském státě až do rozhodnutí o opravném prostředku. Členské státy mohou stanovit rovněž opravný prostředek z úřední moci; a

c) důvodů pro napadení rozhodnutí podle čl. 25 odst. 2 písm. c) v souladu s metodikou použitou podle čl. 27 odst. 2 písm. b) a c).

ò nový

Lhůty nesmějí znemožňovat nebo nepřiměřeně ztěžovat přístup žadatelů k účinnému opravnému prostředku podle odstavce 1. Členské státy mohou rovněž stanovit přezkum rozhodnutí podle článku 37 z úřední moci (ex officio) .

5. Aniž by byl dotčen odstavec 6, je součástí opravného prostředku podle odstavce 1 tohoto článku právo žadatele zůstat v dotyčném členském státě, dokud nebude znám jeho výsledek.

6. V případě rozhodnutí ve zrychleném řízení podle čl. 27 odst. 6 a rozhodnutí považovat žádost za nepřípustnou podle čl. 29 odst. 2 písm. d) a pokud vnitrostátní právo nezná právo zůstat ve členském státě, dokud nebude znám výsledek opravného prostředku, má soud nebo tribunál pravomoc rozhodnout, zda může či nemůže žadatel zůstat na území členského státu, buď na žádost dotyčného žadatele nebo v případě jednání z moci úřední.

Tento odstavec se nepoužije na řízení uvedená v článku 37.

7. Členský stát umožní žadateli zůstat na území, dokud nebude znám výsledek řízení uvedeného v odstavci 6.

8. Použitím odstavců 5, 5 a 6 není dotčen článek 7 nařízení (ES) č. 26/2004. [dublinské nařízení].

ê 2005/85/ES článek 4

ð nový

49. Členské státy mohou stanovit ðstanovíï lhůty, ve kterých má soud nebo tribunál podle odstavce 1 rozhodnutí rozhodujícího orgánu přezkoumat.

510. Bylo-li žadateli přiznáno postavení, které podle vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství poskytuje stejná práva a výhody jako postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/Essměrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice], lze se domnívat, že žadatel má k dispozici účinný opravný prostředek, pokud soud nebo tribunál rozhodne, že opravný prostředek podle odstavce 1 je nepřípustný nebo že má vzhledem k nedostatečnému zájmu ze strany žadatele pokračovat v řízení pouze malou naději na úspěch.

611. Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit rovněž podmínky pro domněnku, že žadatel vzal konkludentně opravný prostředek podle odstavce 1 zpět nebo od něj odstoupil, společně s pravidly pro následný postup.

KAPITOLA VI

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 4042

Napadení orgány veřejné správy

Touto směrnicí není dotčena možnost orgánů veřejné správy napadnout podle vnitrostátních právních předpisů správní nebo soudní rozhodnutí.

Článek 4143

Důvěrnost

Členské státy zajistí, aby orgány provádějící tuto směrnici byly vázány zásadou zachování důvěrnosti podle vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k veškerým informacím, které získají v průběhu své práce.

ò nový

Článek 44

Spolupráce

Každý členský stát určí celostátní kontaktní místo a jeho adresu sdělí Komisi. Komise sdělí tyto informace ostatním členským státům.

Členské státy přijmou ve spojení s Komisí veškerá vhodná opatření k zavedení přímé spolupráce a výměny informací mezi příslušnými orgány.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 4245

Zpráva

Nejpozději do 1. prosince 2009 ð[…]ï předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech a případně navrhne nezbytné změny. Členské státy předají Komisi všechny informace, které jsou vhodné pro přípravu této zprávy. Po předložení této zprávy předkládá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech nejméně jednou za dva roky ðpět letï.

Článek 4346

Provedení

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. prosince 2007 √ články […] [články, které byly významově změněny v porovnání s předchozí směrnicí] nejpozději do […] Õ. Co se týče článku 15, členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. prosince 2008. Neprodleně o nich uvědomí √ sdělí Õ Komisi √ jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí Õ.

ò nový

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 27 odst. 3 do [třech let ode dne provedení]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. √Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy. Õ

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti upravených toutoéto směrnicíe √ , a srovnávací tabulku mezi uvedenými ustanoveními a touto směrnicí Õ.

Článek 4447

Přechodná ustanovení

Členské státy použijí právní a správní předpisy uvedené v prvním pododstavci článku 43 46 u žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï podaných po 1. prosinci 2007 ð […] ï a u řízení k odnětí postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï zahájených po 1. prosinci 2007 ð […] ï. ð Žádosti podané do […] a řízení o odnětí postavení uprchlíka zahájená do […] se řídí správním a právními předpisy podle směrnice 2005/85/ES. ï

ò nový

Členské státy použijí právní a správní předpisy uvedené v druhém pododstavci článku 46 na žádosti o mezinárodní ochranu podané po […]. Žádosti podané do […] se řídí právními a správními předpisy podle směrnice 2005/85/ES.

⎢

Článek 48

Zrušení

Směrnice 2005/85/ES se zrušuje s účinkem ode [dne následujícího po dni uvedeném v prvním pododstavci článku 46 této směrnice], aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice uvedené v příloze III části B do vnitrostátního práva.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IV.

ê 2005/85/ES

Článek 4549

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

⎢

Články [...] se použijí po [dni následujícím po dni uvedeném v prvním pododstavci článku 46].

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

Článek 4650

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne [...]

Za Evropský parlament

předseda […]

Za Radu

předseda […]

ê 2005/85/ES

PŘÍLOHA I

Definice „rozhodujícího orgánu“

Dokud platí ustanovení čl. 17 odst. 1 Refugee Act 1996 (ve znění pozdějších předpisů), může mít Irsko při provádění této směrnice za to, že:

- „rozhodujícím orgánem“ podle čl. 2 písm. ef) této směrnice se rozumí Office of the Refugee Applications Commissioner , pokud jde o posouzení toho, zda by měl být žadatel prohlášen za uprchlíka či nikoliv, a

- „rozhodnutí v prvním stupni“ podle čl. 2 písm. ef) této směrnice zahrnují doporučení Refugee Applications Commissioner , pokud jde o to, zda by měl být žadatel prohlášen za uprchlíka či nikoliv.

Irsko uvědomí Komisi o případných změnách čl. 17 odst. 1 Refugee Act 1996 (ve znění pozdějších předpisů).

PŘÍLOHA II

Určení bezpečných zemí původu pro účely článku 29 a čl. 30 33 odst. 1

Země je považována za bezpečnou zemi původu, pokud lze na základě tamější právní situace, uplatňování práva v rámci demokratického systému a obecné politické situace prokázat, že v ní obecně a soustavně nedochází k pronásledování podle článku 9 směrnice 2004/83/Essměrnice […./../ES] [kvalifikační směrnice], k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

Při tomto hodnocení se vezme v úvahu mimo jiné rozsah, v jakém je poskytována ochrana proti pronásledování nebo špatnému zacházení prostřednictvím:

a) příslušných právních předpisů země a způsobu, jakým se uplatňují;

b) dodržování práv a svobod stanovených v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Mezinárodním paktu o občanských a politických právech nebo Úmluvě proti mučení, a to zejména práv, od niž se podle čl. 15 odst. 2 zmíněné evropské úmluvy nelze odchýlit;

c) dodržování zásady nenavracení podle Ženevské úmluvy;

d) systému účinných opravných prostředků proti porušování těchto práv a svobod.

ê 2005/85/ES

ð nový

PŘÍLOHA III

Definice „žadatele“ nebo „žadatele o azyl“

Dokud platí ustanovení „Ley 30/1992 de Régimen jurídico de las Administraciones Públicas y del Procedimiento Administrativo Común“ ze dne 26. listopadu 1992 a „ Ley 29/1998 reguladora de la Jurisdicción Contencioso-Administrativa “ ze dne 13. července 1998, může Španělsko při provádění této směrnice mít za to, že pro účely kapitoly V zahrnuje definice „žadatele“ nebo „žadatele o azyl“ v čl. 2 písm. c) této směrnice „recurrente“ ve smyslu výše uvedených zákonů

Za účelem využití práva na účinný opravný prostředek podle kapitoly V má „ recurrente “ nárok na stejné záruky podle této směrnice jako „žadatel“ nebo „žadatel o azyl“.

Španělsko uvědomí Komisi o případných změnách výše uvedených zákonů.

⎢

PŘÍLOHA III

Část A

Zrušená směrnice(uvedená v článku 48)

Směrnice Rady 2005/85/ES | (Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13) |

Část B

Lhůta pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu(uvedená v článku 48)

Směrnice | Lhůty pro provedení směrnice |

2005/85/ES | První lhůta: 1. prosince 2007 Druhá lhůta: 1. prosince 2008 |

⎢

PŘÍLOHA IV

Srovnávací tabulka

Směrnice 2005/85/ES | Tato směrnice |

Článek 1 | Článek 1 |

Čl. 2 písm. a) | Čl. 2 písm. a) |

Čl. 2 písm. b) | Čl. 2 písm. b) |

Čl. 2 písm. c) | Čl. 2 písm. c) |

- | Čl. 2 písm. d) |

Čl. 2 písm. d) | Čl. 2 písm. e) |

Čl. 2 písm. e) | Čl.2 písm. f) |

Čl.2 písm. f) | Čl. 2 písm. g) |

- | Čl. 2 písm. h) |

- | Čl. 2 písm. i) |

Čl. 2 písm. g) | Čl. 2 písm. j) |

- | Čl. 2 písm. k) |

- | Čl. 2 písm. l) |

Čl. 2 písm. h) | Čl. 2 písm. m) |

Čl. 2 písm. i) | Čl. 2 písm. n) |

Čl. 2 písm. j) | Čl. 2 písm. o) |

Čl. 2 písm. k) | Čl. 2 písm. p) |

Čl. 3 odst. 1 | Čl. 3 odst. 1 |

Čl. 3 odst. 2 | Čl. 3 odst. 2 |

Čl. 3 odst. 3 | - |

Čl. 3 odst. 4 | Čl. 3 odst. 3 |

Čl. 4 odst. 1 první pododstavec | Čl. 4 odst. 1 první pododstavec |

Čl. 4 odst. 1 druhý pododstavec | - |

- | Čl. 4 odst. 2 |

Čl. 4 odst. 2 | Čl. 4 odst. 3 |

Čl. 4 odst. 3 | Čl. 4 odst. 4 |

- | Čl. 4 odst. 5 |

Článek 5 | Článek 5 |

Čl. 6 odst. 1 | - |

- | Čl. 6 odst. 1 |

- | Čl. 6 odst. 2 |

Čl. 6 odst. 2 | Čl. 6 odst. 3 |

Čl. 6 odst. 3 | Čl. 6 odst. 4 |

- | Čl. 6 odst. 5 |

- | Čl. 6 odst. 6 |

Čl. 6 odst. 4 | Čl. 6 odst. 7 |

Čl. 6 odst. 5 | - |

- | Čl. 6 odst. 8 |

- | Čl. 6 odst. 9 |

- | Čl. 7 odst. 1 až 3 |

Čl. 7 odst. 1 | Čl. 8 odst. 1 |

Čl. 7 odst. 2 | Čl. 8 odst. 2 |

- | Čl. 8 odst. 3 |

Čl. 8 odst. 1 | Čl. 9 odst. 1 |

- | Čl. 9 odst. 2 |

Čl. 8 odst. 2 písm. a) | Čl. 9 odst. 3 písm. a) |

Čl. 8 odst. 2 písm. b) | Čl. 9 odst. 3 písm. b) |

Čl. 8 odst. 2 písm. c) | Čl. 9 odst. 3 písm. c) |

- | Čl. 9 odst. 3 písm. d) |

Čl. 8 odst. 3 | Čl. 9 odst. 4 |

Čl. 8 odst. 5 | Čl. 9 odst. 5 |

Čl. 9 odst. 1 | Čl. 10 odst. 1 |

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec | Čl. 10 odst. 2 první pododstavec |

Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec | - |

Čl. 9 odst. 3 | Čl. 10 odst. 3 |

- | Čl. 10 odst. 4 |

Článek 10 | Článek 11 |

Článek 11 | Článek 12 |

Čl. 12 odst. 1 | Čl. 13 odst. 1 |

Čl. 12 odst. 2 písm. a) | Čl. 13 odst. 2 písm. a) |

Čl. 12 odst. 2 písm. b) | - |

Čl. 12 odst. 2 písm. c) | - |

Čl. 12 odst. 3 | Čl. 13 odst. 2 písm. b) |

Čl. 12 odst. 4 až 6 | Čl. 13 odst. 3 až 5 |

Čl. 13 odst. 1 a 2 | Čl. 14 odst. 1 a 2 |

Čl. 13 odst. 3 písm. a) | Čl. 14 odst. 3 písm. a) |

- | Čl. 14 odst. 3 písm. b) |

Čl. 13 odst. 3 písm. b) | Čl. 14 odst. 3 písm. c) |

- | Čl. 14 odst. 3 písm. d) |

- | Čl. 14 odst. 3 písm. e) |

Čl. 13 odst. 4 | Čl. 14 odst. 4 |

Čl. 13 odst. 5 | - |

- | Článek 15 |

Článek 14 | - |

- | Článek 16 |

- | Článek 17 |

Čl. 15 odst. 1, 2 a 3, první pododstavec | Čl. 18 odst. 1, 2 a 3, první pododstavec |

Čl. 15 odst. 3 písm. a) | - |

Čl. 15 odst. 3 písm. b) | Čl. 18 odst. 3 písm. a) |

Čl. 15 odst. 3 písm. c) | Čl. 18 odst. 3 písm. b) |

Čl. 15 odst. 3 písm. d) | - |

Čl. 15 odst. 3 druhý pododstavec | - |

- | Čl. 18 odst. 3 druhý pododstavec |

Čl. 15 odst. 4 | Čl. 18 odst. 4 |

- | Čl. 18 odst. 5 |

Čl. 15 odst. 5 | Čl. 18 odst. 6 |

Čl. 15 odst. 6 | Čl. 18 odst. 7 |

Čl. 16 odst. 1 | Čl. 19 odst. 1 |

Čl. 16 odst. 2 | Čl. 19 odst. 2 |

- | Čl. 19 odst. 3 |

Čl. 16 odst. 3 | Čl. 19 odst. 4 |

Čl. 16 odst. 4 | Čl. 19 odst. 4 |

- | Čl. 20 odst. 1 až 3 |

Čl. 17 odst. 1 | Čl. 21 odst. 1 |

Čl. 17 odst. 2 písm. a) | Čl. 21 odst. 2 písm. a) |

Čl. 17 odst. 2 písm. b) | - |

Čl. 17 odst. 2 písm. c) | Čl. 21 odst. 2 písm. b) |

Čl. 17 odst. 3 | - |

Čl. 17 odst. 4 | Čl. 21 odst. 3 |

- | Čl. 21 odst. 4 |

Čl. 17 odst. 5 | Čl. 21 odst. 5 |

- | Čl. 21 odst. 6 |

Čl. 17 odst. 6 | Čl. 21 odst. 7 |

Článek 18 | Článek 22 |

Článek 19 | Článek 23 |

Článek 20 | Článek 24 |

Čl. 20 odst. 1 písm. a) a b) | Čl. 24 odst. 1 písm. a) a b) |

Čl. 20 odst. 2 | Čl. 24 odst. 2 |

- | Čl. 24 odst. 3 |

Článek 21 | Článek 25 |

Článek 22 | Článek 26 |

Článek 23 | Článek 27 |

Čl. 23 odst. 1 | Čl. 27 odst. 1 |

Čl. 23 odst. 2 první pododstavec | Čl. 27 odst. 2 |

Čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec | - |

- | Čl. 27 odst. 3 |

- | Čl. 27 odst. 4 |

Čl. 23 odst. 3 | Čl. 27 odst. 5 |

Čl. 23 odst. 4 | Čl. 27 odst. 6 |

Čl. 23 odst. 4 písm. a) | Čl. 27 odst. 6 písm. a) |

Čl. 23 odst. 4 písm. b) | - |

Čl. 23 odst. 4 písm. c) bod i) | Čl. 27 odst. 6 písm. b) |

Čl. 23 odst. 4 písm. c) bod ii) | - |

Čl. 23 odst. 4 písm. d) | Čl. 27 odst. 6 písm. c) |

Čl. 23 odst. 4 písm. e) | - |

Čl.2 odst. 4 písm. f) | Čl. 27 odst. 6 písm. d) |

Čl. 23 odst. 4 písm. g) | - |

Čl. 23 odst. 4 písm. h) | - |

Čl. 23 odst. 4 bod i) | - |

Čl. 23 odst. 4 písm. j) | Čl.27 odst. 6 písm. f) |

Čl. 23 odst. 4 písm. k) až n) | - |

Čl. 23 odst. 4 písm. o) | Čl. 27 odst. 6 písm. e) |

- | Čl. 27 odst. 7 |

- | Čl. 27 odst. 8 |

- | Čl. 27 odst. 9 |

- | Článek 28 |

Článek 24 | - |

Článek 25 | Článek 29 |

Čl. 25 odst. 1 | Čl. 29 odst. 1 |

Čl. 25 odst. 2 písm. a) až c) | Čl. 29 odst. 2 písm. a) až c) |

Čl. 25 odst. 2 písm. d) a e) | - |

Čl. 25 odst. 2 písm. f) a g) | Čl. 29 odst. 2 písm. d) a e) |

- | Článek 30 |

Článek 26 | Článek 31 |

Článek 27 | Článek 32 |

Čl. 27 odst. 1 písm. a) | Čl. 32 odst. 1 písm. a) |

- | Čl. 32 odst. 1 písm. b) |

Čl. 27 odst. 1 písm. b) až d) | Čl. 32 odst. 1 písm. c) až e) |

Čl. 27 odst. 2 až 5 | Čl. 32 odst. 2 až 5 |

Článek 28 | - |

Článek 29 | - |

Článek 30 | Článek 33 |

Čl. 30 odst. 2 až 4 | - |

- | Čl. 33 odst. 2 |

Čl. 30 odst. 5 | Čl. 33 odst. 3 |

Čl. 30 odst. 6 | Čl. 33 odst. 4 |

Článek 31 | Článek 34 |

Čl. 31 odst. 2 | - |

Čl. 31 odst. 3 | Čl. 34 odst. 2 |

Čl. 32 odst. 1 až 7 | Čl. 35 odst. 1 až 7 |

- | Čl. 35 odst. 8 a 9 |

Článek 33 | - |

Článek 34 | Článek 36 |

Čl. 34 odst. 1 a odst. 2 písm. a) | Čl. 36 odst. 1 a odst. 2 písm. a) |

Čl. 34 odst. 2 písm. b) | - |

Čl. 34 odst. 2 písm. c) | Čl. 36 odst. 2 písm. b) |

Čl. 34 odst. 3 písm. a) a b) | Čl. 36 odst. 3 písm. a) a b) |

Čl. 35 odst. 1 | Čl. 37 odst. 1 písm. a) |

- | Čl. 37 odst. 1 písm. b) |

Čl. 35 odst. 2 a 3 písm. a) až f) | - |

Čl. 35 odst. 4 | Čl. 37 odst. 2 |

Čl. 35 odst. 5 | Čl. 37 odst. 3 |

Čl. 36 odst. 1 až 2 písm. c) | Čl. 38 odst. 1 až 2 písm. c) |

Čl. 36 odst. 2 písm. d) | - |

Čl. 36 odst. 3 | - |

Čl. 36 odst. 4 | Čl. 38 odst. 3 |

Čl. 36 odst. 5 | Čl. 38 odst. 4 |

Čl. 36 odst. 6 | Čl. 38 odst. 5 |

Čl. 36 odst. 7 | - |

Článek 37 | Článek 39 |

Článek 38 | Článek 40 |

Článek 39 | Článek 41 |

Čl. 39 odst. 1 písm. a) | Čl. 41 odst. 1 písm. a) |

- | Čl. 41 odst. 1 písm. a) bod i) |

Čl. 39 odst. 1 písm. a) bod i) | Čl. 41 odst. 1 písm. a) bod ii) |

Čl. 39 odst. 1 písm. a) bod ii) | Čl. 41 odst. 1 písm. a bod iii) |

Čl. 39 odst. 1 písm. a bod iii) | - |

Čl. 39 odst. 1 písm. b) | Čl. 41 odst. 1 písm. b) |

Čl. 39 odst. 1 písm. c) a d) | - |

Čl. 39 odst. 1 písm. e) | Čl. 41 odst. 1 písm. c) |

- | Čl. 41 odst. 2 a 3 |

Čl. 39 odst. 2 | Čl. 41 odst. 4 |

Čl. 39 odst. 3 | - |

- | Čl. 41 odst. 5 až 8 |

Čl. 39 odst. 4 | Čl. 41 odst. 9 |

Čl. 39 odst. 5 | Čl. 41 odst. 10 |

Čl. 39 odst. 6 | Čl. 41 odst. 11 |

Článek 40 | Článek 42 |

Článek 41 | Článek 43 |

- | Článek 44 |

Článek 42 | Článek 45 |

Článek 43 | Článek 46 |

Článek 44 | Článek 47 |

- | Článek 48 |

Článek 45 | Článek 49 |

Článek 46 | Článek 50 |

Příloha I | Příloha I |

Příloha II | Příloha II |

Příloha III | - |

- | Příloha III |

- | Příloha IV |

[1] Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.

[2] Zelená kniha o budoucím společném evropském azylovém systému – KOM(2007) 301.

[3] Směrnice Rady 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12).

[4] Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů — Plán politiky pro azyl – Integrovaný přístup k ochraně v celé EU ze dne 17. června 2008 – KOM (2008) 360.

[5] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu – KOM(2009) 66.

[6] Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, dokument Rady č. 13440/08.

[7] Viz sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu - Jednotné řízení jako další krok k účinnějšímu společnému evropskému azylovému systému – KOM(2004) 503, 15.7. 2004.

[8] Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1).

[9] Podrobné informace o vnitrostátních právních předpisech a postupech naleznete v posouzení dopadů přiloženém k tomuto návrhu.

[10] Úř. věst. C […], […], s. […].

[11] Úř. věst. C […], […], s. […].

[12] Úř. věst. C […], […], s. […].

[13] Úř. věst. C […], […], s. […].

[14] Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.

[15] Úř. věst. L 304, 13.09.2004, s. 12.

[16] Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1.

[17] Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.

[18] Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).

[19] Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18.