[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 18.12.2009

KOM(2009)694 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Rovnost žen a mužů – 2010

{SEK(2009) 1706}

OBSAH

1. Úvod 3

2. Hlavní směry vývoje 3

2.1. Nerovnosti mezi ženami a muži 3

2.2. Vývoj v politické a právní oblasti 5

3. Výzvy a politické směry 7

3.1. Posílení synergie mezi rovností žen a mužů a zaměstnaností na podporu oživení a udržitelného růstu 7

3.2. Podpora slaďování pracovního, soukromého a rodinného života u žen i mužů 8

3.3. Podpora sociálního začlenění a rovnosti žen a mužů 9

3.4. Předcházení sexuálně motivovanému násilí a boj proti tomuto násilí 9

3.5. Přeměna závazku týkajícího se rovnosti žen a mužů v činy a výsledky 10

4. Závěry 10

ÚVOD

Evropská komise podává každoročně pro jarní zasedání Evropské rady zprávu o vývoji směrem k rovnosti žen a mužů v členských státech EU a představuje výzvy a priority pro budoucnost. Rovnost žen a mužů je základním právem a společnou zásadou Evropské unie. EU významně přispívá k posílení postavení žen a zlepšení života žen a mužů prostřednictvím velkého souboru právních předpisů týkajících se rovného zacházení a výslovným začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů do politik a nástrojů EU. Situace se vyvíjí pozitivně směrem ke společnosti a trhu práce s rovnějším postavením žen a mužů, dosud však přetrvávají nerovnosti mezi ženami a muži, převážně v neprospěch žen.

Současná hospodářská krize vyvolává obavy, že jsou ohroženy úspěchy, jichž bylo až dosud v oblasti rovnosti žen a mužů dosaženo, a že účinky hospodářského poklesu budou vyvíjet větší tlak na ženy. Hospodářský útlum by mohl být použit jako důvod k omezení nebo zrušení opatření zaměřených na rovnost žen a mužů a analýza reakcí jednotlivých členských států na krizi tuto hrozbu potvrzuje. Období krize však nabízí jedinečnou příležitost ke změně vzhledem ke skutečnosti, že rovnost žen a mužů je předpokladem udržitelného růstu, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti. Tvůrci politik mají možnost zavést politiky, jejichž cílem je zajistit v budoucnu rovnější postavení žen a mužů na trhu práce a ve společnosti.

Ačkoliv se změnil hospodářský a sociální kontext, krize nezměnila základní problémy, jako je lepší fungování trhů práce, udržitelnost a přiměřenost sociální ochrany, stárnutí společnosti. Politiky zaměřené na rovnost žen a mužů jsou součástí reakce na tyto problémy, krize však posiluje nutnost, aby tyto politiky prokázaly svou efektivnost z hlediska nákladů.

V roce 2010 Evropská komise obnoví svůj závazek spočívající v prosazování rovnosti žen a mužů přijetím strategie v oblasti rovnosti žen a mužů v návaznosti na stávající plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů. Aktualizována bude rovněž lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost a je důležité, že rovnost žen a mužů je upevněna ve strategii EU do roku 2020. Rok 2010 bude rovněž Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který zdůrazní nutnost účinných opatření k začlenění zranitelných skupin. Je rovněž rokem 15. výročí Pekingské akční platformy, kdy bude posuzován pokrok, jehož bylo dosaženo v různých oblastech činnosti. To otevírá možnost vytvořit silnější synergie mezi jednotlivými strategiemi, jež mají být v roce 2010 revidovány.

HLAVNÍ SMěRY VÝVOJE

Nerovnosti mezi ženami a muži

Boj proti přetrvávajícím nerovnostem mezi ženami a muži ve všech oblastech společnosti je dlouhodobějším problémem, jelikož zahrnuje strukturální změny, změny chování a nové vymezení úlohy žen a mužů. Pokrok je pomalý a přetrvávají nerovnosti mezi ženami a muži, pokud jde o míry zaměstnanosti, odměňování, pracovní dobu, zastoupení na odpovědných pozicích, rozdělení pečovatelských a domácích povinností a riziko chudoby.

Zvýšení účasti žen na trhu práce představuje kladný vývoj a znamená důležité přispění k hospodářskému růstu v EU, na něž od roku 1995 připadala čtvrtina ročního hospodářského růstu[1]. Míra zaměstnanosti žen se v posledním desetiletí zvýšila o 7,1 procentního bodu a v roce 2008 dosáhla 59,1 %, což se blíží lisabonskému cíli (60 % v roce 2010), ačkoliv mezi jednotlivými členskými státy míra zaměstnanosti žen kolísá, a to od méně než 40 % do více než 70 %. Průměrný rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů se v roce 2008 snížil na 13,7 procentního bodu z 18,2 procentního bodu v roce 1998.

Hospodářská krize však tuto pozitivní tendenci přerušila a má vážné dopady na trh práce a údaje o počtu nezaměstnaných osob. V období mezi květnem 2008 a zářím 2009 rostla míra nezaměstnanosti na úrovni EU rychleji u mužů (z 6,4 % na 9,3 %) než u žen (ze 7,4 % na 9 %). Silně byla zasažena odvětví průmyslu a stavebnictví, v nichž mají větší početní zastoupení muži. V posledních měsících se však míra nezaměstnanosti žen a mužů zvyšuje stejným tempem, což je pravděpodobně projevem rozšíření krize do ostatních odvětví s rovnoměrnějším zastoupením žen a mužů, než tomu bylo v odvětvích, která byla krizí zasažena jako první. V řadě členských států je mimoto nezaměstnanost i nadále vyšší u žen. Jelikož se pracovní místa, která zastávají ženy, soustředí ve veřejném sektoru, mohla být neúměrně dotčena úbytkem pracovních míst z důvodu rozpočtových škrtů.

Zkušenosti z minulých krizí ukazují, že se zaměstnanost mužů obnoví obvykle rychleji, než je tomu u žen[2]. Pokud jde o osoby, které ztratí zaměstnání, je riziko, že tyto osoby nebudou znovu zaměstnány, vyšší u žen. Zaměření se na vývoj míry nezaměstnanosti v období hospodářského poklesu je důležité, může však skrývat jiné, méně viditelné tendence, včetně nadměrného zastoupení žen mezi neaktivními osobami (ženy představují více než dvě třetiny z celkem 63 milionů osob v EU ve věku 25–64 let, které nejsou aktivní) nebo částečně nezaměstnanými osobami (osoby s částečným pracovním úvazkem, které by chtěly pracovat více hodin), jež nejsou nutně evidovány jako nezaměstnané osoby.

Ženy jsou s větší pravděpodobností znevýhodněny na trhu práce , například kvůli vyššímu výskytu nejistých pracovních smluv, nedobrovolnému zaměstnání na částečný pracovní úvazek a přetrvávajícímu nepříznivému rozdílu v odměňování (v EU v roce 2007 průměrně 17,6 %) s dopadem na jejich příjmy v průběhu života, sociální zabezpečení a důchody, což vede k vyšší míře ohrožení chudobou, zejména po odchodu do důchodu. V roce 2007 byla míra ohrožení chudobou vyšší u žen (17 %) než u mužů (15 %) a tento rozdíl byl obzvláště vysoký u starších osob (22 % u žen ve srovnání se 17 % u mužů) a rodičů samoživitelů (34 %). Obzvláště tíživá je situace osob, které jsou znevýhodněny z více důvodů. Domácnosti budou vážněji postiženy ztrátou příjmu (v důsledku ztráty zaměstnání) v zemích, v nichž dosud převládá model muže-živitele, což vyzdvihuje potřebu dále podporovat model dvou výdělečně činných osob.

Kromě současné hospodářské krize a jejích dopadů na ženy a muže je nutné uvážit dlouhodobější výzvy týkající se rovnosti žen a mužů na trhu práce. Ačkoliv se v posledních letech úroveň vzdělání žen významně zvýšila a mezi absolventy vysokých škol ženy nyní početně převyšují muže (v roce 2006 v EU 59 % absolventů ve všech oborech), ženy jsou i nadále zastoupeny v tradičně feminizovaných a často hůře placených odvětvích (zdravotnické a pečovatelské služby, školství atd.) a ve všech oblastech společnosti zastávají méně odpovědných pozic. Nedostatečný přístup ke službám péče o závislé osoby (děti, zdravotně postižené a starší osoby), přiměřeným systémům dovolené a flexibilním pracovním úvazkům pro oba rodiče často ženám brání v účasti na trhu práce nebo v práci na plný úvazek. V roce 2008 pracovalo na částečný úvazek 31,1 % žen v porovnání se 7,9 % mužů. S přihlédnutím k míře zaměstnanosti v přepočtu na plný pracovní úvazek se od roku 2003 rozdíl mezi ženami a muži snížil pouze mírně a v devíti členských státech se dokonce zvýšil.

Ženy s dětmi pracují méně (-11,5 procentního bodu v míře zaměstnanosti) než bezdětné ženy, zatímco muži s dětmi pracují více než bezdětní muži (+6,8 procentního bodu). Tento silný vliv rodičovství na zapojení do pracovního procesu je spojen s tradiční úlohou žen a mužů a nedostatkem zařízení péče o děti v mnoha členských státech. Navzdory vyššímu poskytování péče o děti v minulých několika letech v souladu s evropskými cíli[3] je míra pokrytí v mnoha zemích i nadále pod těmito cíli, zejména v případě dětí mladších 3 let. Silný vliv na možnost žen a mužů setrvat na trhu práce má rovněž péče o ostatní závislé osoby , což je problém, který se se stárnutím obyvatelstva zhoršuje. V roce 2005 mělo více než 20 milionů Evropanů ve věku 15–64 let (12,8 milionu žen a 7,6 milionu mužů) odpovědnost za péči o dospělé závislé osoby. Tato pečovatelská povinnost hraje úlohu v nízké míře zaměstnanosti žen ve věku 55–64 let (36,8 % v roce 2008, o 18,2 procentních bodů méně, než je míra zaměstnanosti mužů). Neexistence přiměřených opatření k zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem může rovněž ovlivnit rozhodnutí žen a mužů nemít děti, či mít méně dětí, což je problematické s ohledem na stárnutí obyvatelstva a budoucí nabídku na trhu práce a následně hospodářský růst. V zemích s příznivými podmínkami, pokud jde o péči o děti, rodičovskou dovolenou a flexibilní pracovní úvazky, je míra zaměstnanosti žen i míra porodnosti vyšší.

Ačkoliv v EU došlo v posledních letech k zvýšení počtu žen podílejících se na rozhodování nebo žen jmenovaných do funkcí s rozhodovací pravomocí, v politické a hospodářské oblasti je moc dosud pevně v rukou mužů. V EU připadá v průměru pouze jedna žena na čtyři členy národních parlamentů a ministry v národních vládách, ačkoliv se situace v jednotlivých členských státech liší. Určitý pokrok nastal po volbách do Evropského parlamentu v roce 2009, v němž podíl žen vzrostl z 31 % na 35 %. V hospodářské oblasti jsou údaje méně pozitivní a v představenstvu evropských prvotřídních společností ženy například zastávají pouze jedno místo z deseti a připadají na ně 3 % předsedů představenstva.

Vývoj v politické a právní oblasti

Rok 2009 se vyznačoval dopadem světové hospodářské a finanční krize na reálnou ekonomiku a trhy práce. EU přijala koncem roku 2008 Plán evropské hospodářské obnovy[4] zahrnující opatření k udržení žen a mužů v zaměstnání. V květnu 2009 byl na vrcholné schůzce týkající se zaměstnanosti projednán dopad krize a přiměřené reakce politiky. Komise navrhla „společný závazek v oblasti zaměstnanosti“[5], jehož cílem je zmírnit dopad krize na sociální situaci, a uznala, že v reakci na krizi je nutné posílit rovnost žen a mužů. Nedávná analýza reakcí jednotlivých členských států na krizi potvrzuje riziko snížení významu politik zaměřených na rovnost žen a mužů nebo krácení rozpočtů vyhrazených na tyto politiky[6]. Některá opatření k zajištění rovnosti žen a mužů byla zrušena nebo opožděna a možné budoucí škrty ve veřejných rozpočtech mohou mít negativní dopad na zaměstnanost žen a na prosazování rovnosti žen a mužů. V některých členských státech, které zavedly programy na podporu odvětví péče, však byly zaznamenány rovněž osvědčené postupy[7].

Poradní výbor pro rovné příležitosti žen a mužů vydal stanovisko k hledisku rovnosti žen a mužů v reakci na hospodářskou a finanční krizi[8], včetně doporučení týkajících se začleňování otázek rovnosti žen a mužů do opatření k oživení hospodářství a strategie EU do roku 2020.

Během švédského předsednictví Rada přijala závěry[9] týkající se významného příspěvku, který mohou politiky zaměřené na rovnost žen a mužů přinést pro udržitelný růst, zaměstnanost a sociální začlenění, a nutnosti posílit hledisko rovnosti žen a mužů ve strategii EU do roku 2020. Na základě zprávy vyhotovené předsednictvím EU přijala Rada rovněž závěry[10] k provádění Pekingské akční platformy.

Rada dosáhla politické dohody ohledně návrhu směrnice, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi evropskými sociálními partnery[11]. To povede k prodloužení délky rodičovské dovolené, zajistí nepřenositelnost části této dovolené s cílem podnítit otce, aby využili rodičovské dovolené, a zajistí právo požádat při návratu z rodičovské dovolené o pružnou pracovní dobu po stanovenou dobu. Rada dospěla rovněž k politické dohodě se zřetelem ke společnému postoji k navrhované revizi směrnice o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné[12], přičemž společné znění musí ještě dohodnout Evropský parlament a Rada, zatímco zákonodárci EU projednávají návrh na revizi směrnice o mateřské dovolené[13].

Komise přijala zprávu o provádění směrnice 2002/73/ES[14] o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. Při provádění směrnice bylo dosaženo pokroku, v řadě členských států je však dosud zapotřebí úsilí k dosažení správného provedení ve vnitrostátním právu.

Komise přijala návrh rámcového rozhodnutí Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí[15]. Rok 2009 byl rovněž prvním rokem uplatňování „hlavních směrů EU týkajících se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen“, které poskytují vodítko, pokud jde o strategie, které musí členské státy a EU zavést v oblasti vnějších vztahů s cílem předcházet násilí, chránit oběti a stíhat pachatele tohoto násilí.

VÝZVY A POLITICKÉ SMěRY

Rovnost žen a mužů není pouze otázkou rozdílnosti a sociální spravedlnosti, nýbrž je rovněž předpokladem pro dosažení cílů týkajících se udržitelného růstu, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti. Investování do politik zaměřených na rovnost žen a mužů se vyplatí z hlediska vyšší míry zaměstnanosti žen, přispění žen k HDP, daňových příjmů a udržitelné míry porodnosti[16]. Je důležité, aby rovnost žen a mužů byla i nadále hlavním prvkem strategie EU do roku 2020, jelikož se ukázalo, že rovnost žen a mužů představuje udržitelné řešení starých i nových problémů. Politiky zaměřené na rovnost žen a mužů je proto nutno považovat za dlouhodobé investice, a nikoli za krátkodobé náklady.

Politické reakce na hospodářský pokles představují příležitost, jakož i možnou hrozbu pro zaměstnanost žen a rovnost žen a mužů. Existuje nebezpečí, že současný pokles zpozdí pokrok, či jej dokonce zvrátí, což bude mít dlouhodobější důsledky pro udržitelnost hospodářství a systémy sociální ochrany, sociální začlenění a demografii.

Účinné politiky zaměřené na rovnost žen a mužů je nutno považovat za součást řešení k ukončení krize, podporu oživení a vybudování silnějšího hospodářství pro budoucnost. Základem pro udržitelné oživení a zdravé veřejné finance jsou strukturální reformy zaměřené na zajištění vyššího zapojení pracovních sil[17]. Investice do zaměstnávání žen a jejich ekonomické nezávislosti a opatření k zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem žen i mužů se (jak se ukázalo) vyplatí z hlediska hospodářského a sociálního rozvoje[18].

Posílení synergie mezi rovností žen a mužů a zaměstnaností na podporu oživení a udržitelného růstu

Odstranění přetrvávajících nerovností mezi ženami a muži prostřednictvím politik zaměřených na rovnost žen a mužů je možno považovat za činitele, který přispívá k růstu, a nikoli za náklady pro společnost. Rovnost žen a mužů na trhu práce může členským státům umožnit, aby plně využily potenciální nabídku pracovních sil, zejména s ohledem na budoucí nedostatek kvalifikovaných sil. Přispěje rovněž k úspěchu reforem politik zaměstnanosti, včetně strategií flexikurity.

- Je nutno zachovat a prohloubit úsilí o odstranění nerovností mezi ženami a muži v zaměstnání jako součást nové strategie pro růst a zaměstnanost, jež má být přijata v roce 2010, s cílem významně snížit rozdíly v zaměstnanosti, odměňování a v podílení se na rozhodování, zajistit lepší pracovní místa a rovněž snížit segregaci trhu práce a riziko chudoby.

- I nadále by mělo být prioritou snižování rozdílu mezi ženami a muži v odměňování a řešení základních příčin[19]. Opatření v této oblasti by měla zapojit všechny dotčené strany a spojit všechny dostupné nástroje, včetně účinného provádění stávajících právních předpisů, průhledného hodnocení systémů odměňování, zvyšování informovanosti a boje proti stereotypům a revize klasifikace prací.

- Systémy daní a dávek by měly ženám a mužům poskytovat finanční pobídky k nástupu do zaměstnání, setrvání v něm a k návratu do práce. V případě potřeby by tyto systémy měly být reformovány v zájmu odstranění finančních překážek pro účast druhotných výdělečných osob a hlavních pečujících osob na trhu práce a zajištění stejné ekonomické nezávislosti žen a mužů, rovněž s ohledem na získání nároků na důchod, a současně ochrany osob s netypickými formami kariéry.

- K omezení negativních dopadů hospodářské krize na rovnou účast žen a mužů na trhu práce musí tvůrci politik vypracovat reakce politiky na základě analýzy trhu práce zohledňující rozdílnou situaci žen a mužů a rovněž systematického posuzování a vyhodnocování dopadů na ženy a muže. Investice do sociální infrastruktury mohou být produktivním faktorem a přeměnit ekonomiky v době oživení.

Podpora slaďování pracovního, soukromého a rodinného života u žen i mužů

Náležitá rovnováha mezi pracovním a soukromým životem u žen i mužů závisí na moderní organizaci práce, dosažitelnosti cenově dostupných kvalitních pečovatelských služeb a rovnoměrnějším rozdělení rodinných povinností a domácích prací. Možnost sladění práce a rodiny má přímý dopad na zaměstnanost žen a jejich postavení na trhu práce, výdělky a ekonomickou nezávislost v průběhu života. Velkou výzvou je zaměření se na politiky a pobídky, které mají podpořit a podnítit muže, aby převzali více pečovatelských a rodinných povinností. Politiky musí vzít v úvahu rovněž rostoucí počet domácností s jedním rodičem, kterým jsou většinou ženy.

- Je nutno zachovat a zvýšit úsilí o rozvoj cenově dostupných, dosažitelných a kvalitních služeb péče o děti v souladu s evropskými cíli a péče o jiné závislé osoby. K financování kvalitních služeb je nutno plně využít možností strukturálních fondů a EZFRV[20].

- Dohoda evropských sociálních partnerů o rodičovské dovolené[21] prokazuje pokrok v této oblasti. Muži by měli být vybízeni k tomu, aby se podíleli na rodičovské péči společně se ženami, a na pracovišti je nutno lépe uznat potřebu žen i mužů dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem.

- Hospodářský útlum nesmí být využíván jako důvod pro zpomalení pokroku, pokud jde o politiky zaměřené na sladění pracovního a soukromého života, a krácení rozpočtů přidělených na pečovatelské služby a systémy dovolené, které ovlivní zejména přístup žen na trh práce.

- Zákonodárci EU musí urychleně přijmout návrhy na revizi dvou směrnic[22] o mateřské dovolené a právech žen samostatně výdělečně činných.

P odpora sociálního začlenění a rovnosti žen a mužů

Ženy jsou více ohroženy chudobou než muži, částečně kvůli nižším výdělkům, vyššímu zastoupení na hůře ohodnocených a nejistých pracovních místech a neplaceným pečovatelským povinnostem. Chudoba se týká obzvláště žen ve zranitelné situaci, jako jsou matky samoživitelky, osamělé starší ženy, ženy se zdravotním postižením a ženy pocházející z přistěhovaleckého prostředí a etnických menšin. Odsouváním na okraj společnosti a vyloučením jsou ohroženy zejména romské ženy.

- Nejlepší ochranou před chudobou a sociálním vyloučením je kvalitní zaměstnání na plný pracovní úvazek. V zájmu účinného zajištění stálé vazby na trh práce je zásadní vypracování a provádění politik (včetně přístupu k podpůrným službám), které reagují na příslušné potřeby žen a mužů.

- Obzvláště v době hospodářského poklesu, kdy chudým lidem hrozí ještě větší propad do chudoby, je nutno věnovat zvláštní pozornost ochraně skupin, které se potýkají se znevýhodněním z více důvodů, a zajištění jejich začlenění do společnosti.

- V rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 2010 je důležité zabývat se v plánovaných činnostech problémy v oblasti rovnosti žen a mužů.

P ředcházení sexuálně motivovanému násilí a boj proti tomuto násilí

Ženy jsou hlavními oběťmi sexuálně motivovaného násilí. Odhaduje se, že v celé EU zažily fyzické násilí alespoň jednou v dospělém životě nejméně dvě ženy z deseti a přibližně jedna žena z deseti zažila sexuální násilí[23]. Většiny těchto násilných činů se dopustí muži ve svém bezprostředním sociálním prostředí, nejčastěji partneři a bývalí partneři. Kromě způsobeného lidského utrpení má toto násilí rovněž závažné společenské a finanční důsledky, s vysokými náklady pro zdravotnictví, sociální služby, policii a soudy a pro trh práce.

- Je nutno zvýšit úsilí o vypracování preventivních způsobů boje proti sexuálně motivovanému násilí, včetně obchodování s lidmi za účelem sexuálního a pracovního vykořisťování[24]. Předcházení sexuálně motivovanému násilí ve všech jeho podobách má zásadní význam a vyžaduje vzdělávání, odbornou přípravu a zvyšování informovanosti, včetně spolupráce mezi sociálními službami, zdravotnickými pracovníky, policií a soudy.

- Jsou zapotřebí cílená opatření, včetně právních předpisů, k odstranění obvyklých nebo tradičních škodlivých postojů a postupů, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, předčasných nebo vynucených sňatků a zločinů ze cti.

- Ačkoliv jsou k dispozici pouze omezené údaje, ze zjištění vyplývá, že se sexuálně motivované násilí zvyšuje v dobách hospodářských krizí, přičemž hlavními faktory jsou stres a ztráta zaměstnání[25]. Je nutno upřednostnit zabývání se násilím a investování do žen, aby skrytým důsledkem krize nebylo rostoucí násilí.

Přeměna závazku týkajícího se rovnosti žen a mužů v činy a výsledky

Rovnosti žen a mužů může být dosaženo pouze tehdy, existuje-li silné a jednoznačné odhodlání na nejvyšší politické úrovni, ať už to jsou evropské orgány, vlády nebo sociální partneři. Pokrok vyžaduje přeměnu odhodlání v činy prostřednictvím účinných mechanismů a struktur pro provádění. Je důležité, aby se rovnost žen a mužů stala viditelnou a hlavní otázkou v politice a plánování a aby se začleňování hlediska rovnosti žen a mužů stalo účinným nástrojem při tvorbě politik.

- Na úrovni EU i na úrovni jednotlivých členských států je nutno udržet silné odhodlání dosáhnout dalšího pokroku směrem k rovnosti žen a mužů prostřednictvím strategie navazující na plán Evropské komise pro dosažení rovného postavení žen a mužů[26], Evropského paktu pro rovnost žen a mužů[27], který byl přijat Evropskou radou, a akčního rámce pro rovnost žen a mužů schváleného evropskými sociálními partnery[28].

- Je nezbytná lepší odborná příprava a budování kapacit s cílem přesvědčit subjekty podílející se tvorbě politik a umožnit jim, aby začlenily hledisko rovnosti žen a mužů do svých příslušných oblastí působnosti a aby posoudily zvláštní dopad politik na ženy a muže. To vyžaduje rovněž vypracování statistik, ukazatelů, nástrojů a příruček týkajících se rovnosti žen a mužů, včetně výměny osvědčených postupů.

- Ženy i muži musí převzít odpovědnost za otázky spojené s rovností žen a mužů a musí být přesvědčeni o přínosech účinných politik zaměřených na rovnost žen a mužů pro celou společnost. K dosažení dalšího pokroku je důležitá rovněž lepší synergie mezi politikami a nástroji.

ZÁVěRY

S ohledem na přínos, který může rovnost žen a mužů znamenat pro udržitelný růst, zaměstnanost, konkurenceschopnost a sociální soudržnost, se Komise domnívá, že hledisko rovnosti žen a mužů je nutno posílit ve všech částech polisabonské strategie.

Komise vyzývá Evropskou radu k vyvíjení nátlaku na členské státy, aby neprodleně reagovaly na výzvy popsané v této zprávě, zvláště jedná-li se o:

- posílení hlediska rovnosti žen a mužů ve všech částech strategie EU do roku 2020, včetně účinnějšího začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a zvláštních opatření a cílů týkajících se rovnosti žen a mužů v rámci evropské strategie zaměstnanosti;

- snížení rozdílu v odměňování mezi ženami a muži prostřednictvím zvláštních strategií, které spojují všechny dostupné nástroje, případně včetně cílů;

- zajištění přínosu rozdílnosti mezi ženami a muži v představenstvech kótovaných společností pro posílení vyrovnaného a trvalého rozhodovacího prostředí a podporu žen ke vstupu do předsednictev kótovaných společností;

- zlepšení opatření ke sladění pracovního a soukromého života u žen i mužů, včetně pracovního volna z rodinných důvodů, pečovatelských služeb, flexibilních pracovních úvazků, a podpora rovného rozdělení soukromých a rodinných povinností s cílem usnadnit zaměstnání žen i mužů na plný pracovní úvazek;

- zvýšení úsilí v oblasti prevence sexuálně motivovaného násilí a boje proti tomuto násilí;

- zajištění, aby politiky věnovaly pozornost ženám, které se nacházejí v obzvláště zranitelné situaci, například ženám s nejistým zaměstnáním, starším pracujícím ženám, matkám samoživitelkám, zdravotně postiženým ženám, ženám pocházejícím z přistěhovaleckého prostředí a etnických menšin a romským ženám;

- zajištění, aby bylo hledisko rovnosti žen a mužů začleňováno do reakcí na hospodářský pokles na evropské i vnitrostátní úrovni, s přihlédnutím k rozdílnému dopadu krize na ženy a muže;

- obnovení závazku přijatého členskými státy v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů a posílení partnerství a synergie mezi evropskými orgány, sociálními partnery a občanskou společností.

[1] OECD (2008), „Gender and sustainable development. Maximising the economic, social and environmental role of women“.

[2] Smith, M. (2009), „Analysis Note: Gender equality and recession“, EGGE.

[3] V roce 2002 Evropská rada členské státy vyzvala, že by „měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších tří let“.

[4] http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/104692.pdf.

[5] KOM(2009) 257 v konečném znění.

[6] Smith M. a Villa P. (2009), „Gender equality, employment policies and the crisis in EU Member States“, EGGE.

[7] Tamtéž.

[8] http://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=2878&langId=en.

[9] Dokument Rady 15488/09.

[10] Dokument Rady 15992/09.

[11] KOM(2009) 410.

[12] KOM(2008) 636.

[13] KOM(2008) 600/4.

[14] KOM(2009) 409.

[15] KOM(2009) 136.

[16] Smith, M. a Bettio, F. (2008), „Analysis Note: The economic case for gender equality“, EGGE.

[17] Dokument Rady 16214/09.

[18] Löfgren, A. (2009).

[19] KOM(2007) 424.

[20] Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova.

[21] KOM(2009) 410.

[22] KOM(2008) 636 a KOM(2008) 637.

[23] Rada Evropy (2006) Boj proti násilí na ženách.

[24] Evropská komise přijala návrh rámcového rozhodnutí Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí (KOM(2009) 136).

[25] Lubrani, O. (2009), „The world economic and financial crisis: What will it mean for gender equality“, UNIFEM.

[26] KOM(2006) 92.

[27] http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/ec/89013.pdf.

[28] http://www.etuc.org/r/704.