52009DC0538

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 15. října 2009

KOM(2009) 538 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Cesta k integraci námořního dohledu:Společné prostředí pro sdílení informací v námořní oblasti EU

{SEK(2009) 1341}

Cesta k integraci námořního dohledu:

SPOLEčNÉ PROSTřEDÍ PRO SDÍLENÍ INFORMACÍ V NÁMOřNÍ OBLASTI EU

ÚVOD

Ve svém sdělení o integrované námořní politice pro Evropskou unii se Komise zavazuje, že „přijme opatření s cílem zlepšit interoperabilitu systému dozoru, aby se spojily existující monitorovací a sledovací systémy používané pro námořní bezpečnost a ochranu, ochranu mořského prostředí, kontrolu rybolovu, kontrolu vnějších hranic a další činnosti v oblasti vynucování práva.“ [1]

Rada ve složení pro obecné záležitosti vyzvala dne 8. prosince 2008 Komisi, aby se ve své práci zaměřila na interoperabilitu mezi systémy jednotlivých členských států a Společenství s cílem zvýšit efektivnost z hlediska nákladů na operace námořního dohledu. Tento přístup směřující k další integraci námořního dohledu potvrdil plán na rozvoj Evropského systému ostrahy hranic (EUROSUR), který počítá s postupným vytvořením společného prostředí pro sdílení informací pro námořní oblast EU[2], a rovněž i v nedávné době aktualizovaný kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel[3].

Cílem integrovaného námořního dohledu je s ohledem na usnadnění správného rozhodování dát vzniknout situačnímu uvědomování ohledně činností na moři, které mají dopad na námořní bezpečnost a ochranu, kontrolu hranic, mořské prostředí, kontrolu rybolovu, obchod a hospodářské zájmy Evropské unie a rovněž na obecné prosazování práva a obranu.

Námořním situačním uvědomováním se rozumí přesné pochopení činností spojených s námořní oblastí, které by mohly ovlivnit bezpečnost, ochranu, ekonomiku nebo životní prostředí Evropské unie a jejích členských států. Na základě jasně definovaných práv a potřeb uživatelů výrazně pomáhá orgánům odpovědným za sledování a dohled při prevenci a řešení všech takových situací, událostí a akcí spojených s námořní oblastí EU.

Námořní oblast EU zahrnuje teritoriální vody členských států EU, výlučné hospodářské oblasti a kontinentální platformy, jak je definuje Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, a rovněž veškeré s mořem související činnosti, které jsou uskutečňovány v moři, na mořském dnu, pod mořskou hladinou, na ní a nad ní, např. v různých zařízeních, nákladních lodích, malých člunech a plavidlech, které jsou spojeny s EU, ať už plují pod její vlajkou, jsou jejím majetkem nebo v její správě. Kromě výše uvedeného rovněž zahrnuje všechny oblasti pátrání a záchrany a operační oblasti, které byly pro účely námořních operací EU stanoveny civilními nebo vojenskými orgány[4].

Zřetelně vyvstává potřeba sdílet informace o námořním dohledu. Orgány v jednotlivých odvětvích zabývajících se sledováním námořní akcí a dohledem nad nimi shromažďují údaje a operativní informace, které jim mají umožnit udělat si pro vlastní potřebu co možná nejlepší představu o situaci v oblasti. Vzhledem k nedostatečné vzájemné výměně informací nemají v současnosti mnohé skupiny uživatelů přístup k doplňujícím údajům, které v tomto odvětví shromáždili jiní uživatelé. Díky rozvoji potřebných prostředků umožňujících výměnu těchto údajů a informací by si mohli jednotliví uživatelé udělat přesnější představu o situaci. Tato přesnější představa bude znamenat zvýšení výkonnosti orgánů členských států a efektivnosti z hlediska nákladů.

Cílem tohoto sdělení je stanovit hlavní zásady pro rozvoj společného prostředí pro sdílení informací v námořní oblasti EU a zahájit proces potřebný pro jeho zavedení. Aby toho mohlo být dosaženo, je třeba posílit koordinaci a soudržnost mezi Evropskou komisí, členskými státy a těmi partnery, které pro tyto účely může určit evropské obranné společenství.

ÚKOLY

Pokud jde o vytvoření společného prostředí pro sdílení informací v námořní oblasti EU, je v současnosti třeba řešit tyto úkoly:

Různé skupiny uživatelů a provozovatelů: Státní orgány odpovědné za obranu, hraniční kontroly, celní záležitosti, znečištění moří, kontrolu rybolovu, námořní bezpečnost a ochranu, řízení námořní dopravy, pomoc v případě nehod a přírodních pohrom, pátrání a záchranu, jakož i za prosazování práva shromažďují informace pro své vlastní účely na úrovni členských států i na úrovni EU.

I když již existují technické prostředky pro účelné sdílení těchto informací, je většina informací potřebných pro vybudování námořního situačního uvědomování dosud shromažďována prostřednictvím řady odvětvových systémů na úrovni jednotlivých členských států, EU i na mezinárodní úrovni.

Ačkoli v některých případech si příslušné orgány nejsou vědomy, že podobné informace shromažďují i jiné orgány a systémy, v jiných případech jsi toho vědomy jsou, ale nemohou informace vzájemně sdílet, protože normy týkající se sdílení údajů, dohody a politiky týkající se postupů při výměně údajů existují v současné době jen pro některé skupiny uživatelů.

Různé právní rámce: Rozdílné činnosti námořního dohledu spadají do všech tří pilířů EU. Systémy dohledu byly vyvinuty na základě odvětvových a mezinárodních právních předpisů a na základě právních předpisů EU. Bez ohledu na daný rámec EU by členským státům nemělo nic bránit v integraci jejich činností námořního dohledu.

Přeshraniční hrozby: Hrozby, kterým čelí členské státy v námořní oblasti EU, často vyžadují dokonalejší nadnárodní přístup, a někdy dokonce i přístup meziodvětvový, zejména pokud jde o volné moře.

Zvláštní právní ustanovení: Mezinárodní právní předpisy a předpisy EU poskytují rámec pro činnosti námořního dohledu na volném moři, a to s ohledem na zpracování osobních, důvěrných nebo utajovaných údajů.

OBLAST PůSOBNOSTI

Vzhledem k výše uvedeným úkolům může být definování společného prostředí pro sdílení informací a jeho zavedení úspěšné pouze tehdy, uskuteční-li se v plné míře konzultace a koordinace se všemi příslušnými skupinami uživatelů a provozovatelů a bude-li plně zachována zásada subsidiarity. Kdykoliv to bude považováno za vhodné, měly by být zapojeny i sousední třetí země.

Rozličné složky společného prostředí pro sdílení informací by se měly chápat takto:

- „Společné“: Protože informace mají mezi sebou sdílet různé skupiny uživatelů, měly by být potřebné údaje shromažďovány pouze jednou.

- „Informace“ musí uživatelům umožnit získat jasnou představu o konkrétní situaci (situační uvědomování). Protože informace budou pocházet od různých skupin uživatelů, měly by být identifikovatelné, přístupné, srozumitelné a použitelné. Při zpracování těchto informací musí být zajištěny příslušné bezpečnostní záruky.

- „Sdílením“ se rozumí, že všechny skupiny dostávají, ale i poskytují informace na základě předem schválených norem a postupů.

- „Prostředí“ odkazuje na propojené odvětvové informační systémy, které uživatelům umožňují vytvořit si konkrétní přesnou představu o situaci a na jejím základě stanovit trendy a odhalit anomálie a hrozby.

Vytvoření společného prostředí pro sdílení informací by mělo zajistit:

Interoperabilitu: Je třeba nalézt cesty a způsoby, které umožní výměnu informací mezi operačními odvětvovými systémy[5] a odvětvovými systémy, jež v současné době vyvíjí Evropská unie a její členské státy za podpory agentur EU, jako jsou např. EMSA, CFCA, FRONTEX a EDA[6]. To vyžaduje, aby stávající a budoucí normy, propojení, postupy netechnického rázu a procesy byly vyvíjeny a uskutečňovány takovým způsobem, který by umožňoval sdílení informací a ochranu sdílených informací na základě schválených přístupových práv. To by mělo rovněž vést k lepší interoperabilitě mezi odvětvovými systémy v rámci jednoho členského státu.

Lepší situační uvědomování: Informace získané v tomto prostředí by měly výrazně zlepšit představu o situaci (situační uvědomování) v celé EU i v členských státech.

Efektivitu: Toto prostředí by také mělo přispět ke sjednocení úsilí subjektů s námořními zájmy, aby nedocházelo k duplicitě při shromažďování informací, a tudíž ke značnému snížení finančních nákladů pro všechny zúčastněné. Časem by se mohlo při používání nástrojů dohledu a aktiv od různých skupin uživatelů počítat s víceúčelovým přístupem.

Subsidiaritu: Za naprostou většinu činností při sledování a dohledu na mořích odpovídají členské státy. Na základě zásady subsidiarity jsou členské státy odpovědné za koordinaci shromažďování a ověřování informací od všech svých agentur, správních orgánů a národních provozovatelů, nejlépe prostřednictvím jediného vnitrostátního koordinačního mechanismu. Členské státy budou také případně spravovat přístupová práva třetích stran, určovat stupně zabezpečení informací a údajů a dále schvalovat a kontrolovat mechanismy jejich selektivního šíření a ochrany.

HLAVNÍ ZÁSADY PRO ROZVOJ SPOLEčNÉHO PROSTřEDÍ PRO SDÍLENÍ INFORMACÍ V NÁMOřNÍ OBLASTI EU

Zásada 1: Koncepce propojení všech skupin uživatelů

Společné prostředí pro sdílení informací by mělo umožnit orgánům členských států účinněji využívat informace o námořním dohledu. Na úrovni Společenství by měla být vypracována společná pravidla a normy, aby výměna informací mezi různými skupinami uživatelů probíhala co nejúčinněji. Jednotlivé skupiny uživatelů by měly dostat možnost poskytovat a/nebo dostávat informace na vnitrostátní úrovni z mezinárodních[7], regionálních[8], vojenských[9] i vnitřních[10] systémů a mechanismů bezpečnosti a dále ze systémů a mechanismů Společenství[11], a to v souladu se zásadou potřebných znalostí a v souladu s podmínkami užití a stanovenými přístupovými právy uživatele, aby si tak mohly vytvořit přesnou představu o situaci pro svoji potřebu.

Otázky ke zvážení

1. Flexibilní prostředí pro sdílení informací: I když musí být společné prostředí pro sdílení informací dostatečně bezpečné, mělo by být rovněž v dostatečné míře flexibilní, aby se mohlo přizpůsobovat novým potřebám uživatelů a novým situacím. Proto je třeba umožnit jednotlivým skupinám uživatelům, které jsou zapojeny do společného prostředí pro sdílení informací, aby měly přístup k co největšímu množství informací a mohly si tak vytvořit představu o situaci, která bude splňovat jejich provozní požadavky. Tato potřeba například vyplynula ze společných operací agentury Frontex na zabránění nezákonných činností na vnějších jižních hranicích EU.

2. Poskytování komplexních informací pro účely lepšího rozhodování: Lepší schopnosti rozhodování může být dosaženo pouze tehdy, pokud budou zapojeni všichni zúčastnění. Například musí fungovat obousměrné předávání informací mezi civilními orgány a obrannými silami a současně musí být respektovány předpisy o zabezpečení informací.

Doporučení

3. Nezdvojování údajů: Kontrolní údaje o provozu plavidel by měly být předávány pouze prostřednictvím systému Safe-Sea-Net[12]. Tytéž údaje by pak mohly být zpřístupněny všem uznaným uživatelům, včetně obranného společenství, v souladu se stávajícím právním rámcem na úrovni EU nebo případně s jeho změnami.

4. Interoperabilita mezi skupinami uživatelů v celé EU: Aby mohly vojenské síly EU účinně podpořit bezpečnost a ochranu civilistů na moři, včetně pomoci v případě přírodních katastrof, je třeba zvýšit interoperabilitu a propojení mezi všem příslušnými aktéry na vnitrostátní úrovni.

5. Koordinace na úrovni členských států: Posílené správy záležitostí spojených s námořním dohledem by mělo být nejprve dosaženo na vnitrostátní úrovni. Za tím účelem se doporučuje, aby orgány, které již byly stanoveny jako odvětvová informační centra, sloužily jako rozhraní ve společném prostředí pro sdílení informací.

6. Mezinárodní a regionální spolupráce: Při vytváření rozhraní mezi různými systémy námořního dohledu v EU by se mělo přihlížet k možnosti sdílet vybrané informace se třetími zeměmi. Rovněž je třeba zvážit otázky spojené s bezpečností a reciprocitou těchto informací. Pět regionálních mořských oblastí (Baltské moře, Severní moře, Atlantik, Středozemní moře a Černé moře) i nejvzdálenější regiony představují rozsáhlou oblast se specifickými hrozbami, na které je třeba odpovídajícím způsobem reagovat.

Zásada 2: Vytvoření technického rámce pro interoperabilitu a budoucí integraci

Vytvoření „společného prostředí pro sdílení informací“ v „námořní oblasti“ EU lze nejlépe dosáhnout prostřednictvím nehierarchického technického rámce systémů námořního sledování a dohledu. Takováto struktura by měla mít formu vzájemného propojení různých informačních vrstev, která by uživatelům umožnila udělat si přesnější představu o situaci. Struktura systému musí mimo jiné umožnit, aby údaje byly shromažďovány, slučovány, analyzovány, předávány a spravovány s vhodnou mírou decentralizace v závislosti na problémech bezpečnosti (např. zpravodajské informace) a v souladu s právními předpisy o ochraně údajů, s mezinárodními předpisy a funkčními požadavky. Co nejvíce by měly být využity stávající systémy.

Otázky ke zvážení

7. Interoperabilita a propojení systémů: Místo shromažďování všech informací v jediné databázi by měly jednotlivé skupiny uživatelů svá data zpřístupnit jiným skupinám uživatelů, které je potřebují a které mají oprávnění k jejich získání. Jednotlivé skupiny uživatelů by se tak měly stát vydavateli vlastních informací a současně příjemci informací zveřejněných ostatními skupinami v souladu se zásadou potřebných znalostí. Struktura by měla být taková, aby mohly být informace využívány na základě společných norem, aby se všichni uživatelé mohli spolehnout na jejich důvěryhodnost a současně aby byl přístup k nim omezen jen na oprávněné uživatele.

8. Využití systému Společenství: Pro některé kategorie informací platí, že je snadnější a hospodárnější je shromažďovat a šířit na centralizované úrovni. Systém Společenství SafeSeaNet by měly využívat všechny příslušné skupiny uživatelů a měl by se dále rozvíjet tak, aby fungoval jako hlavní platforma pro výměnu informací v námořní oblasti EU, pokud jde o oznámení o připlutí a odplutí, oznámení o nebezpečném zboží, oznámení o námořní bezpečnosti, informace o nehodách a mimořádných událostech, AIS, LRIT a monitorování znečištění. Správu a budoucí rozvoj tohoto systému provádí Komise za pomoci řídící skupiny na vysoké úrovni SafeSeaNet v souladu se směrnicí 2002/59/ES.

9. Využití odvětvových systémů pro sdílení utajovaných informací: U některých kategorií informací – utajovaných, citlivých bezpečnostních údajů (např. zpravodajské informace týkající se bezpečnosti a obrany) – je však třeba dodržet odvětvový přístup, aby zůstaly zachovány bezpečnostní zájmy dotyčných skupin uživatelů nebo příjemců. V zásadě by tyto informace měly být vyměňovány v souladu se zásadou potřebných znalostí pouze s příslušnou skupinou uživatelů. V případě potřeby je možno tyto informace sdílet s jinými skupinami uživatelů nebo příjemců na vnitrostátní úrovni v souladu s právními předpisy a dále s jinými členskými státy za použití systémů Společenství.

10. Regionální přístupy: Členské státy by měly zvážit, zda vytvoří kapacitu pro účely společného situačního uvědomování ohledně situace v oblasti zákonných a nezákonných činností na moři, která by přispěla k lepší schopnosti reagovat na regionální úrovni.

Doporučení

11. Technický rámec: Tato struktura by měla být navržena jako hospodárné propojení různých informačních vrstev založené na interoperabilitě a společných normách, přičemž je třeba v plné míře zohlednit kompetence orgánů jednotlivých členských států, jak je stanoví jejich právní předpisy i předpisy Společenství. Tyto úrovně by měly uživatelům poskytnout nejlepší technické řešení, pokud jde o přístup k informacím, účinné nástroje pro využívání údajů, korelační postupy a harmonizovaná kritéria pro zjišťování, zda jde o obvyklý či výjimečný průběh. Za tím účelem je třeba se dohodnout na interoperabilních modelech údajů a normách pro zacházení s údaji a vytvořit zabezpečená komunikační spojení mezi dotčenými uživateli údajů na základě předem stanovených přístupových práv.

Příklad informačních vrstev (nehierarchických):

[pic]

Shromažďování, spojování, analýza a šíření informací by mohly být prováděny takto:

- Shromažďování: Duplicitnímu shromažďování informací, které mají být šířeny, např. vojenskými a civilními orgány, se dá předejít použitím stejných nástrojů (pozemních, satelitních, senzorů).

- Spojení: Spojováním údajů se mohou doplnit chybějící informace a může se zvýšit jistota u informací získaných z různých zdrojů.

- Analýza: Bezpečnostní analýza citlivých údajů by se měla provádět samostatně.

- Šíření: Správné informace by se měly ve správném čase dostat do rukou správných osob s rozhodovací pravomocí. Přístup k informacím vyžaduje příslušná povolení.

- Interoperabilita a společné normy: Tato struktura si rovněž vyžádá nejlepší technické řešení pro synchronizaci služeb, kvalitu údajů a standardní metody v případě výměny terminologie a údajů na základě osvědčených postupů. Zajištění soudržnosti mezi činností EU a činností našich sousedů, zejména ve sdílených regionálních mořích, má prvořadý význam.

- Agentury EU: Příslušné agentury EU hrají důležitou úlohu ve svých cílových skupinách uživatelů z hlediska podpory a koordinace. Mohly by také případně sloužit jako centra pro výměnu informací.

Zásada 3: Výměna informací mezi civilními a vojenskými orgány

Civilní a vojenské orgány by měly sdílet informace o námořním dohledu, aby nedocházelo k duplicitě a aby se zvýšila hospodárnost. Vzhledem k tomu, k jak rozdílným účelům tyto orgány slouží, a vzhledem k jejich různým mandátům je třeba zavést společné normy a postupy ohledně přístupu a využívání příslušných informací, které umožní obousměrnou výměnu informací.

Otázky ke zvážení

12. Pokud jde o úkoly a pravomoci vnitrostátních, regionálních a mezinárodních orgánů stanovené ve vnitrostátních právních předpisech a v předpisech Společenství, je pro bezpečnost a ochranu civilistů na moři a pro interní úkoly spojené s bezpečností velmi důležitá podpora vojenských sil členských států a vyžaduje zvýšenou interoperabilitu a propojení všech příslušných aktérů. Podobně mohou údaje civilních orgánů pomoci při vojenských operacích.

13. Vynucování vnitrostátních právních předpisů a předpisů Společenství vyžaduje odpovídající pravidla a kapacity pro operování na volném moři. Technologie typu shromažďování a analýzy satelitních snímků s vysokým rozlišením, dozoru ze vzduchu, fungování bezpilotních zařízení, zaznamenávání a analýzy podmořských zvuků, které dosud spadaly mezi typicky vojenské kapacity, se stále více prosazují jako cenné nástroje pro civilní využití. Civilní skupiny uživatelů mohou naopak obranným silám v rámci společného prostředí pro výměnu informací velmi přispět poskytnutím příslušných informací k vyhodnocené námořní situaci ( Recognized Maritime Picture).

Doporučení

14. Lepší koordinace: K uskutečnění výše uvedených cílů ohledně vytvoření společného prostředí pro výměnu informací je třeba dosáhnout značné koordinace činností mezi Evropskou komisí, členskými státy a partnery, které k tomuto účelu může určit evropské obranné společenství. Převedení této posílené koordinace na směry politiky proběhne za plného respektování právních rámců jednotlivých skupin uživatelů.

15. Lepší využití nástrojů dohledu u všech aktérů: Oprávnění civilní a vojenští uživatelé by měli mít možnost vyžádat si a získat údaje z evropských nástrojů dohledu pro účely námořního dohledu. V technické rovině to vyžaduje společná pravidla o sdílení, shromažďování a předkládání těchto informací jednotlivým uživatelům podle potřeby.

16. Údaje z vesmíru: Evropa se zavázala rozvíjet vlastní operační kapacitu pro pozorování Země prostřednictvím programu Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti (GMES). Zdokonalení námořního situačního uvědomování za použití vesmírných prostředků může podpořit operace prováděné civilními a vojenskými orgány, jako kontrolu námořního provozu, znečišťování moří a boj proti nezákonným činnostem na moři. Již dnes tvoří využití pozorování vesmíru pro kontrolu znečišťování moří součást systému CleanSeaNet provozovaného agenturou EMSA. Těmito otázkami se také zabývá GMES, který přispívá k bezpečnostním aplikacím v oblasti dozoru na vnějších námořních hranicích EU a k podpoře opatření zahraniční politiky EU.

Zásada 4: Zvláštní právní ustanovení

Pro účely zřízení společného prostředí pro sdílení informací by měly být v právních předpisech EU a v předpisech jednotlivých členských států identifikovány překážky bránící výměně údajů ze sledování a dohledu. Při odstraňování těchto překážek je třeba přihlížet mimo jiné k zachování důvěrnosti údajů, k otázkám práv duševního vlastnictví a k ochraně osobních údajů a dále k vlastnictví údajů v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem.

Otázky ke zvážení

17. Zpracování osobních údajů: Různé činnosti, které jsou uvedeny v předchozích odstavcích, mohou zahrnovat zpracovávání osobních údajů. V rámci společného prostředí pro sdílení informací je třeba zachovávat zásady práva o ochraně osobních údajů platné v Evropské unii[13]. Osobní údaje by měly být shromažďovány k legitimním účelům a měly by být využívány a předávány k účelu, který je slučitelný s původním účelem jejich shromažďování.

18. Požadavky na důvěrnost: V oblasti námořního hlášení a ostrahy zřejmě existuje velmi mnoho údajů označených jako důvěrné (obchodní povahy) a/nebo je s nimi tak nakládáno. Pokud jde o důvěrnost, tvoří zásadní překážku skutečnost, že u některých klíčových nástrojů spojených se sledováním a dohledem je výslovně stanovena důvěrnost. V důsledku toho bude při zpracovávání a následném předávání tohoto typu údajů třeba zajistit, aby příjemci údajů byli stejným způsobem povinni zachovávat důvěrnost a povinnost služebního tajemství, jak tomu je v současnosti v případě LRIT.

19. Sdílení civilních a vojenských údajů: Vzhledem k možné výměně informací a údajů mezi různými orgány (včetně vojenských) je třeba dále prověřit, jakým způsobem bude dále možno zaručit integritu utajovaných informací, důvěrných obchodních údajů, informací týkajících se vyšetřování trestných činů a ochranu osobních údajů.

Doporučení:

20. V zájmu právní jistoty všech příslušných aktérů se navrhuje, aby všechny mechanismy zaměřené na přeshraniční výměnu údajů z různých stávajících databází podléhaly jasně určenému právnímu rámci v souladu se zásadou potřebných znalostí, v němž by byl alespoň stanoven charakter dotyčných údajů, kompetence poskytovatelů údajů, účely (a metody) výměny a potenciální příjemci údajů a který by dále obsahoval nezbytné záruky, pokud jde o důvěrnost a zabezpečení (některých) údajů a ochranu osobních údajů v případech, že by to mohlo být relevantní, a rovněž by měly být zohledněny stávající právní předpisy a operační systémy na úrovni EU.

21. Zpracování osobních údajů pro účely obrany, bezpečnosti státu a trestního stíhání zůstává v současné době mimo obecný právní rámec pro ochranu údajů. Ochranu údajů však lze v těchto oblastech řešit případ od případu pomocí specifických právních nástrojů, a to jak na úrovni Společenství, tak na úrovni členských států[14]. V důsledku toho budou v případě předpokládaného sdílení osobních údajů mezi orgány, na které se vztahuje stávající právní rámec o ochraně údajů (např. orgány v oblasti rybolovu), a orgány, na které se právní rámec (v současné době) nevztahuje (např. vojenské orgány, orgány státní bezpečnosti), požadovány doplňující záruky.

VÝHLED DO BUDOUCNA

Jak bylo vysvětleno, je cílem hlavních zásad pro rozvoj společného prostředí pro sdílení informací v námořní oblasti EU zahájit proces reflexe na úrovni EU a na úrovni členských států. Bude třeba, aby se do něj zapojily všechny skupiny uživatelů a mohly tak být zjištěny jejich potřeby a stanoveny možnosti politiky zaměřené na jejich splnění. Za tím účelem spolupracují útvary Komise se skupinou „ Wise Pen “ Evropské obranné agentury v rámci jejího mandátu na vydání zprávy o námořním dohledu.

V tomto rámci se navrhuje zavést stálou a strukturovanou spolupráci mezi různými aktéry z členských států EU v civilní i vojenské oblasti, jejímž cílem by bylo nalézat inovativní řešení v rámci daných právních předpisů. Tato spolupráce by mohla přispět k lepší interoperabilitě a k propojení stávajících civilních a vojenských systémů.

Navrhuje se, aby byla práce na vytvoření společného prostoru pro sdílení informací uskutečňována v rámci Komise skupinou expertů členských států na integraci námořního dohledu a zároveň v souladu s další probíhající činností odvětvových skupin a výborů v rámci jejich příslušné kompetence. Tato expertní skupina by měla zejména řešit strukturu systému výměny informací mezi různými odvětvovými systémy, brát při tom do úvahy stávající právní rámce a zkoumat procedurální a technické překážky bránící sdílení informací.

Vytvoření společného prostředí pro sdílení informací by v žádném případě nemělo bránit rozvoji stávajících a plánovaných odvětvových informačních systémů, včetně jejich změn, pokud bude brána v úvahu potřeba interoperability umožňující výměnu informací s jinými příslušnými systémy.

Podle iterativního přístupu mohou být hlavní zásady revidovány, zejména na základě výsledků dále uvedených tří projektů, k čemuž dojde za účelem zhodnocení schopnosti uživatelů z různých členských států a skupin uživatelů vyměňovat si informace:

22. Pilotní projekt týkající se integrace námořního dohledu ve Středozemním moři a v oblasti jeho spojení s Atlantikem[15]. Účelem tohoto dvouletého projektu je otestovat, zda je šest členských států v tomto regionu schopno si vyměňovat informace o dohledu související s hraniční kontrolou, bojem proti nezákonnému obchodu s narkotiky, s potíráním terorismu, s bojem proti pašování nelegálního zboží a s prevencí znečišťování moří. Očekává se, že projekt bude zahájen koncem roku 2009.

23. Pilotní projekt týkající se integrace námořního dohledu v Severním moři[16] mající podobné cíle a délku trvání jako výše uvedený pilotní projekt ve Středozemním moři.

24. V rámci pracovního programu sedmého rámcového programu pro výzkum a rozvoj na rok 2010 (téma bezpečnost) byla uveřejněna výzva k předkládání návrhů na demonstrační program zaměřený na integraci v širokém měřítku, vyzkoušení a demonstraci řešení ve formě „nadřazených“ systémů pro ostrahu námořních hranic. Základní témata se týkají detekce malých plavidel, spojování informací pro účely zjišťování anomálií, interoperability a dostupnosti informací. Dané řešení bude testováno ve vybrané oblasti vnějších námořních hranic a mělo by z technického hlediska ukázat cestu k vytvoření společného prostředí pro sdílení informací v námořní oblasti EU. Jako součást tématu vesmír v rámci 7. rámcového programu byla zveřejněna výzva k podávání návrhů na rozvoj přípravných kapacit v rámci služby GMES pro námořní dohled.

Další činnosti EU ohledně integrace námořního dohledu naleznete v pracovním dokumentu útvarů Komise připojeném k tomuto sdělení.

ZÁVěRY

Integrovaný přístup k námořnímu dohledu by měl zlepšit výkonnost orgánů odpovědných za námořní činnosti, neboť jim poskytne více nástrojů a více informací potřebných pro výkon jejich povinností. Z toho by měly vyplynout účinnější operace a snížené provozní náklady. Vzhledem k rostoucí potřebě odhalovat, rozpoznat, sledovat a zachytit nezákonnou migraci, nezákonný rybolov a dále předcházet nehodám na moři, chránit životní prostředí a usnadnit obchod mají potenciální úspory na úrovni EU značný význam. Přínosy, které by měly vyplynout z tohoto procesu, pozitivně ovlivní vnitrostátní bezpečnost, námořní bezpečnost a ochranu, ochranu mořského prostředí, hraniční kontroly a obecně prosazování právních předpisů.

Komise proto vyzývá Radu, Evropský parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, aby:

- podpořily cíle předložené v tomto sdělení,

- v rámci svých kompetencí podpořily navrženou koncepci.

[1] KOM(2007) 575 v konečném znění ze dne 10.10.2007.

[2] KOM(2008) 68 v konečném znění ze dne 13.2.2008, s. 9.

[3] Směrnice 2009/17/ES, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství, Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 101. Obdobně je relevantní nařízení (ES) č. 725/2004 ze dne 31. března 2004 o zvýšení bezpečnosti lodí a přístavních zařízení, Úř. věst. L 129, 29.4.2004, s. 6.

[4] I když mají všechny oblasti zahrnuté do „námořní oblasti EU“ přímý nebo nepřímý dopad na politiku a zájmy EU, nejsou všechny v její pravomoci.

[5] Např. SafeSeaNet, CleanseaNet, datové centrum pro identifikaci a sledování lodí na velké vzdálenosti (LRIT) provozované agenturou EMSA.

[6] Slovníček termínů a zkratek najdete v pracovním dokumentu útvarů Komise, který doprovází toto sdělení.

[7] Např. AIS, LRIT.

[8] Např. BSRBCC, BSBC.

[9] Např. MSSIS, VR-MTC, SUCBAS.

[10] Např. MAOC-N, CeCLAD, informační systém FRONTEX.

[11] Např. SafeSeaNet, datové centrum pro identifikaci a sledování lodí na velké vzdálenosti (LRIT), CleanseaNet, VMS, EUROSUR.

[12] Směrnice Rady 2002/59/ES ve znění směrnice 2009/17/ES článek 22a.

[13] Směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31) a příslušné prováděcí předpisy; nařízení (ES) č. 45/2001/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1); úmluva Rady Evropy o ochraně osob při automatizovaném zpracování osobních údajů ze dne 28. ledna 1981 (ETS 108). Úmluvu doplňuje dodatkový protokol k úmluvě týkající se orgánů dohledu a přeshraničního toku údajů (ETS 181, 8. listopadu 2001) a doporučení Rady Evropy o používání osobních údajů v policejní oblasti č. R(87) 15 ze dne 17. září 1987.

[14] Rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60).

[15] Výzva k předkládání návrhů MARE/2008/13.

[16] Výzva k předkládání návrhů MARE/2009/41.