[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 17.5.2006

KOM(2006) 217 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Zpráva o podpoře členských států dobrovolnému bezplatnému dárcovství krve

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Zpráva o podpoře členských států dobrovolnému bezplatnému dárcovství krve

OBSAH

1. Úvod 3

2. Dobrovolné a bezplatné dárcovství krve 3

2.1. Bezplatnost 3

2.2. Příspěvky na výdaje 3

2.3. Pracovní volno 4

2.4. Občerstvení 4

2.5. Ocenění 5

2.6. Závěr 5

3. Podpora dobrovolnému a bezplatnému dárcovství krve 5

3.1. Informační kampaně 5

3.2. Významné dny 6

3.3. Informace pro studenty 7

3.4. Závěr 7

4. Postup Komise 7

ÚVOD

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek a kterou se mění směrnice 2001/83/ES[1], tato zpráva podává přehled opatření přijatých členskými státy na podporu dobrovolného bezplatného dárcovství krve a uvádí opatření, která má Komise v úmyslu přijmout, aby podpořila soběstačnost Evropského společenství na základě dobrovolného bezplatného dárcovství.

Dobrovolné a bezplatné dárcovství krve

Dobrovolné bezplatné dárcovství je v mnoha členských státech EU dlouholetou tradicí. Zavedená více než padesátiletou praxí je údajně ve Francii, Lucembursku, Severním Irsku, Slovinsku a v bývalém Československu, dlouholetou historii má také v Belgii, Dánsku, Anglii, Finsku a Nizozemsku. Na Kypru byl tento postup zaveden v roce 1977, ve Španělsku a na Maltě v osmdesátých letech minulého století a v Itálii, Portugalsku, Řecku a Estonsku v devadesátých letech minulého století.

Bezplatnost

Ve Francii nemůže být darování krve provedeno za úhradu, ať přímo či nepřímo. Kromě platby v hotovosti je zakázáno poskytování nákupních nebo slevových kuponů nebo jiných dokladů umožňujících výhody nabízené třetí stranou, jakož i darů hodnotných předmětů a veškerý prospěch nebo nabídka jakýchkoli výhod.

Ve Spojeném království se krev daruje na základě dobrovolnosti bezplatně. V Rakousku dárci plné krve nedostávají zaplaceno, zatímco v Německu byl v únoru 2005 změněn zákon o transfuzích, který stanoví, že dárcovství je bezplatné.

Na Slovensku je dárcovství organizované národní transfuzní službou dobrovolné a neplacené. Zhruba 4 % odběrů prováděných transfuzními odděleními tvoří placené odběry. Většinou se jedná o trombocytaferézu nebo zvláštní případy.

Příspěvky na výdaje

Zásada dobrovolného a bezplatného dárcovství nevylučuje náhradu výdajů pro dárce, pokud je omezena na kompenzaci nákladů a nepohodlí souvisejících s darováním. Několik členských států poskytuje náhradu cestovních výdajů. V České republice je úhrada cestovních nákladů a ušlého výdělku v souladu s právními předpisy, ale v praxi není častá. Dárce krve může požádat o daňovou úlevu, pokud nepožádá o náhradu ušlého zisku v průběhu odběru (přibližně 10 EUR za jeden odběr; ročně nejvýše 50 – 70 EUR v závislosti na individuální sazbě daně z příjmu). Procentuální zastoupení dárců krve, kteří žádají „daňovou úlevu“, se odhaduje na 60 %, protože mnoho dárců patří k těm, kdo neplatí daně (jako např. studenti). Někteří dárci žádají o přímou náhradu ušlého času.

Maďarská zařízení pro odběr krve poskytují náhradu oprávněných a potvrzených cestovních výdajů podle paušálních sazeb stanovených generálním ředitelem státní transfuzní služby. Cestovní výdaje se dárci hradí i v případě, že se zjistí, že dárce není způsobilý k odběru.

Litevská vláda v roce 1999 nabídla dárcům, kteří darovali krev dobrovolně a bezplatně čtyřicetkrát a aktivně pomáhali podporovat dobrovolné bezplatné dárcovství, možnost požádat o státní důchod. V červnu roku 2004 však změna zákona o náhradách za darování krve kompenzace výrazně snížila.

Ve Francii je úhrada cestovních výdajů s výjimkou pevných sazeb dárcům krve povolena.

V Německu zákon o transfuzích stanoví, že dárci mohou získat příspěvek na základě vzniklých nákladů a konkrétního druhu darování. Výše příspěvku by neměla přesáhnout 25 EUR za darování plné krve. V roce 2001 rozhodnutí pracovní skupiny Arbeitskreis Blut konstatovalo, že „není vědecky dokázáno, že poskytnutí příspěvku dárcům krve a plazmy v Německu ohrožuje bezpečnost produktů z krve a plazmy“. Uvádí se, že poskytování tohoto příspěvku nevykazuje žádné známky účinku na údaje o prevalenci a incidenci vztahující se na skupiny dárců.

Ve Švédsku některá střediska odběru ruší tradiční vyplácení 30 SEK (přibližně 3 EUR), s výjimkou aferéz a darování trombocytů a granulocytů. Vyplácení tohoto příspěvku se nepovažuje za pobídku k darování krve, ale téměř pokrývá výdaje za veřejnou dopravu do střediska odběru a zpět. V Rakousku dárci plazmy dostávají nejvýše 25 EUR a dárci trombocytů až 50 EUR za jeden odběr ve středisku pro plazmaferézu a trombocytaferézu.

V Nizozemsku platné právní předpisy zakazují náhradu výdajů jiných než logicky přijatelných. Lucembursko ukončilo proplácení cestovních výdajů na konci osmdesátých let.

Pracovní volno

V České republice se zaměstnanci poskytuje pracovní volno pouze na dobu odběru a zotavení. Ve Slovinsku může zaměstnanec v den odběru dostat placené volno od zaměstnavatele hrazené ze zdravotního pojištění. V Lotyšsku mají zaměstnanci, kteří darují krev v lékařských léčebných ústavech, nárok na volný den na zotavenou následující po dni, ve kterém došlo k odběru. O tento den může být prodloužena placená roční dovolená a zaměstnanec po tuto dobu dostává průměrný plat. V Lucembursku o pracovním volnu v maximální výši čtyř hodin rozhoduje zaměstnavatel. Na Maltě se zaměstnavatelům doporučuje, aby dali pracovníkům volno potřebné k odběru. Předchozí praxe, která umožňovala dát zaměstnancům na darování krve jeden den volna, byla ukončena.

Ve Francii může zaměstnavatel dárci vyplácet odměnu po dobu určenou k odběru, aniž by byla považována za platbu, pokud doba trvání nepřítomnosti nepřesáhne čas potřebný na přemístění z pracoviště do místa odběru, a jestliže je to zapotřebí, i na návrat, pohovor a lékařskou prohlídku, odběr krve, dobu určenou na zotavení a občerstvení, které jsou z lékařského hlediska považovány za nezbytné.

Občerstvení

V Lotyšsku dostávají dárci příspěvek na oběd, ve Slovinsku na občerstvení před odběrem a po odběru, zatímco v Maďarsku mají nárok na občerstvení na doplnění kalorií a tekutin i v případě, že se odběrem nezíská použitelný krevní produkt.

Ocenění

Důležitým aspektem dobrovolného bezplatného dárcovství krve je ocenění ochoty jednotlivců darovat krev. Ocenění může mít mnoho podob, od malých upomínkových předmětů, které dostávají dárci krve v Rakousku, přes odznaky, tužky, hrnečky, ručníky, trička, džbánky, pohlednice a batohy v Litvě a Polsku až po diplomy a medaile pro ty dárce, kteří dosáhli určitého počtu odběrů. V České republice mají podobu bronzových, stříbrných a zlatých medailí, v Řecku diplomů a mosazných odznaků, v Lucembursku je to zvláštní státní řád. V mnoha členských státech, například v Řecku a Irsku, se každoročně konají slavnostní předávání cen dárcům, často za účasti tisku, orgánů místní správy a politiků. V Polsku dostávají dobrovolní dárci, kteří darovali nejméně 5 (ženy) nebo 6 (muži) litrů krve, titul „Čestný dobrovolný dárce krve“ a odznak.

Závěr

Třebaže je princip dobrovolného a bezplatného dárcovství uznáván všemi členskými státy, jeho konkrétní výklad je v každém z nich odlišný. Liší se například výše příspěvku nebo délka pracovního volna.

Podpora dobrovolnému a bezplatnému dárcovství krve

Velký význam má množství akcí pořádaných po celé Evropě na podporu dobrovolného a bezplatného dárcovství. Patří k nim vydávání publikací, jako jsou například příručky, výroba praktických pomůcek, reklama zaměřená na konkrétní cílové skupiny nebo informační programy pro studenty.

Informační kampaně

V Litvě jsou rozšiřovány letáky, plakáty atd. propagující darování krve, zatímco ve Španělsku byla vydána zvláštní poštovní známka. Česká republika, Španělsko, Kypr, Řecko a Slovinsko oznámily, že jejich ministerstva zdravotnictví podpořila informační a vzdělávací kampaně, které propagovaly organizaci akcí na podporu dobrovolného dárcovství krve, šíření informací o darování krve mezi veřejností a dárci prostřednictvím letáků, plakátů atd.

V Polsku vydal Červený kříž plakáty a letáky propagující dobrovolné dárcovství krve a objasňující jeho úlohu ve společnosti. Informace jsou rozesílány školám, nemocnicím a úřadům místní správy, rozšiřovány ve zdravotních střediscích a při kampaních na podporu dárcovství krve. Vysílají se také rozhlasové a televizní pořady, konají se koncerty pro dárce krve a vystoupení hudebních souborů.

V Německu byl změněn zákon o reklamě na léky tak, že není nadále povoleno zveřejňovat vyplácení peněžní odměny nebo příplatku na výdaje v souvislosti s darováním krve nebo plazmy. To vedlo služby provádějící odběry krve a plazmy k přehodnocení jejich přístupu k propagaci dárcovství.

V Lotyšsku se podporou dárcovství krve zabývá Národní centrum pro darování krve, které organizuje nejrůznější informační kampaně. Lékaři také nabádají lidi, aby darovali krev v případě, že někdo z příbuzných potřebuje krevní transfuzi.

V Itálii byla první kampaň zahájena v 90. letech minulého století a probíhala v letních měsících, aby pomohla překonat pravidelně se opakující nedostatek krve v tomto období. Od té doby byly přijaty celostátní plány na podporu dárcovství a soběstačnosti v rámci celého státu.

V roce 2004 ministr zdravotnictví Litevské republiky schválil Program na podporu dobrovolného bezplatného dárcovství krve. Kromě semináře o jeho zásadách se konal koncert a do jeho propagace se zapojily i hromadné sdělovací prostředky.

Význam dobrovolného dárcovství na Maltě zdůrazňuje svou účastí v řadě televizních a rozhlasových pořadů a v řadě článků v místním tisku Státní služba krevní transfuze.

Ve Španělsku je do propagačních akcí (diskusí, přípravy plakátů a letáků, rozesílání pozvánek, přípravy odběrových míst, péče o dárce a pořádání konferencí) zapojeno zhruba 60 sdružení ve všech samosprávných oblastech.

V Maďarsku se na podporu dárcovství krve uskutečnilo mnoho projektů, agitačních akcí a propagačních kampaní, které kladly důraz zejména na jeho společenský význam.

Ve Španělsku, Irsku, Maltě a Spojeném království se prováděly různé průzkumy, které zjišťovaly například názory na dobrovolné dárcovství krve, jeho překážky, dopad propagačních kampaní, dostupnost odběrových míst, příčiny nedostatku krve a strategie řešení této situace.

Státní hematologická služba v Irsku najala odborníka v oblasti marketingu, jehož úkolem je rozvíjení podnikových vztahů a organizace propagačních akcí pro společenské skupiny, obchodní organizace a skupiny studentů. Kromě toho byla na pořádání kampaní propagujících dárcovství krve v Irsku najata agentura. Ve Spojeném království se využívá marketingových postupů, jako je např. placená reklama, přímý marketing a styk s veřejností, které podle některých názorů umožňují spojení přímé reakce a lepší informovanosti o dané problematice.

V Itálii proběhla v roce 2002 internetová kampaň na portálech vytvořených s konkrétním cílem upozornit na činnosti sdružení, která se věnují dárcovství krve. Irská transfuzní služba upravila v září roku 2003 své webové stránky tak, aby mohla nabídnout dárcům zasílání nejnovějších informací prostřednictvím elektronické pošty, vyhledávání ambulantních zařízení a rozpisů jejich služeb a další zdroje vyhledávání souvisejících informací. Ve Skotsku mohou dárci využívat webové stránky k registraci online, získávání informací o odběrech a odpovědí na dotazy se zdravotní tématikou. V Irsku bylo zavedeno také zasílání textových zpráv dárcům s informacemi o tom, kdy se odběr uskuteční v jejich okolí.

Významné dny

Světový den dárců krve se v mnoha členských státech stal příležitostí k zahájení propagačních akcí na podporu dárcovství krve. Řecko, Španělsko, Slovinsko a Polsko ohlásily akce, které se konaly s cílem zlepšit informovanost hromadných sdělovacích prostředků i široké veřejnosti o úloze dobrovolných dárců krve.

V Itálii byly v letech 2002 – 2005 ministerskými dekrety vyhlášeny „Národní dny dárců krve“, provázené kulturními programy. V Polsku se konají „dny otevřených dveří”, na kterých lékaři a vedoucí laboratoří hovoří o tom, kdo se může stát dárcem, a o metodách odběru, vyšetření a zpracování krve. Cílem týdne s názvem „Krev pro život“ v Irsku je rovněž zlepšení informovanosti a v jeho průběhu se koná řada akcí.

Informace pro studenty

Ve Spojeném království mají programy na zlepšení informovanosti studentů, konkrétně ve Skotsku vznikl rozsáhlý náborový program na školách a univerzitách. V Irsku byl natočen vzdělávací videoprogram a v Lotyšsku při návštěvách na školách vyššího vzdělávání zástupci Národního střediska a sdružení dárců krve poskytli informace o zpracování krve a požadavcích na dárce. V Polsku na školách organizovali informační kampaně přinášející informace o odběrech, vyšetření a přípravě krve. Na dospělé jedince na vyšších stupních škol byla zaměřena celostátní soutěž s názvem „Mladá krev zachraňuje životy“. V jejím závěru byli odměněni zástupci škol, jejichž studenti darovali nejvíc krve. Ve Slovinsku uspořádal Červený kříž řadu besed se studenty středních škol.

Závěr

Na podporu principu dobrovolného a bezplatného dárcovství existují různé iniciativy využívající tak rozmanitých postupů, jako jsou marketingové akce, studentské programy a elektronické iniciativy. Některé z činností souvisejí s podporou dárcovství, jiné se konkrétněji vztahují na podporu bezplatného dárcovství. Je zapotřebí výměna zkušeností a stanovení nejlepších postupů.

Postup Komise

Komise bude nadále povzbuzovat členské státy v jejich úsilí o podporu dobrovolného bezplatného dárcovství. Bude k tomu využívat integrovaný postup, včetně různých strategií řešení nedostatku krve a podpory soběstačnosti. Na podporu soběstačnosti v oblasti lidské krve a lidské plazmy na základě dobrovolného bezplatného dárcovství navrhuje Komise níže uvedené akce.

Je třeba vypracovat celoevropskou studii podle zdravotního programu Společenství, která by určila nejlepší postupy na podporu dobrovolného a bezplatného dárcovství s ohledem na dosavadní studijní materiál týkající se například názorů občanů na dárcovství krve. Tato studie by se měla zaměřit na vývoj metodologie a základního souboru principů pro informační kampaně a měla by být založena na analýze dopadu marketingových iniciativ, studentských programů a elektronických iniciativ pro získávání a udržení dárců.

Je třeba pokračovat v diskusi o soběstačnosti ve Společenství, která by doplňovala podporu dobrovolného bezplatného dárcovství s ohledem na optimální využití krve jako dalšího určujícího faktoru soběstačnosti.

[1] Úř. věst. L 33, 8.2.2003, s. 30.